Pln² text ve formßtu WORD je k dispozici ke sta₧enφ ve form∞ samorozbalovacφho souboru *EXE nebo v komprimovanΘ podob∞ WinZip.

• 1. Z┴KLADN═ PROBL╔MY *
• 2. ProblΘmy v∞deckΘho systΘmu [2] *

2.1 Pravidla v∞dy *

2.2 V∞da jako povolßnφ v dneÜnφ dob∞ *

2.3 Sout∞₧ *

2.4 Publikace *

2.5 Kvantitativnφ hodnocenφ v²konnosti *

2.6 Organizace *

2.7 Prßvnφ a v∞deckΘ normy *

• 3. Soubor DoporuΦenφ *

3.1 Organizace a vedenφ *

DoporuΦenφ 1: *

DoporuΦenφ 2: *

DoporuΦenφ 3: *

DoporuΦenφ 4: *

DoporuΦenφ 5: *

3.2 Vzd∞lßvßnφ, v²cvik, dohled a v²chova *

DoporuΦenφ 6: *

3.3 Plßnovßnφ pokus∙, zpracovßnφ dat *

a jejich uklßdßnφ *

DoporuΦenφ 7: *

3.4 PublikaΦnφ praxe *

DoporuΦenφ 8: *

DoporuΦenφ 9: *

DoporuΦenφ 10: *

3.5 ╪φzenφ a administrace v²zkumu *

DoporuΦenφ 11: *

3.6 ┌ΦelovΘ financovßnφ *

DoporuΦenφ 12: *

DoporuΦeni 13: *

DoporuΦenφ 14: *

DoporuΦenφ 15: *

3.7 Smluvnφ v²zkum *

DoporuΦenφ 17: *

3.8 Obvin∞nφ z nev∞deck²ch postup∙ *

DoporuΦenφ 18 *

3.8 Specifickß problematika jednotliv²ch oblastφ v∞dy *

Seznam citacφ *

1. Z┴KLADN═ PROBL╔MY

V∞deck² v²zkum je mnohotvßrnß Φinnost. V²zkumnß praxe pokr²vß Üirok² rozsah lidskΘho sna₧enφ, zejmΘna tvorbu teoriφ, konstrukci model∙, formulaci a testovßnφ hypotΘz, sb∞r a anal²zu dat, ov∞°ovßnφ d°φv∞jÜφch pracφ a v²voj nov²ch metodik. V²zkumnφci vyvφjejφ °adu dalÜφch Φinnostφ, jako vzßjemnß komunikace, publikace, Üφ°enφ a vyu₧itφ v²sledk∙ v²zkumu, p°ehledy a hodnocenφ pracφ jin²ch v²zkumnφk∙ a vyuΦovßnφ a °φzenφ koleg∙ a spolupracovnφk∙. Na rozdφl od jin²ch tv∙rΦφch Φinnostφ je v∞da spoleΦensk² a korporativnφ podnik. Prßce ka₧dΘho v∞dce vychßzφ z prßce ostatnφch v∞dc∙, je zpravidla vedena ve spoluprßci s kolegy a ovliv≥uje prßci nßsledovnφk∙. Je t°eba takΘ p°ipustit, ₧e mezi v∞dci je stejn∞ ÜirokΘ rozp∞tφ osobnφch charakteristik, nßzor∙ a p°edsudk∙ jako v kterΘkoliv jinΘ spoleΦenskΘ skupin∞, a ₧e zp∙soby, jimi₧ se v∞dci sna₧φ dosßhnout sv²ch cφl∙ a interpretovat svΘ ·daje, mohou b²t v²razn∞ ovlivn∞ny jejich osobnφmi vlastnostmi, jejich ₧eb°φΦkem hodnot i spoleΦensk²mi vlivy.

V∞dci jsou zodpov∞dnφ za vytvß°enφ, uchovßvßnφ a p°enos znalostφ ve svΘm oboru. Mohou svobodn∞ urΦovat sm∞ry v²zkumu a odpovφdajφ za udr₧ovßnφ a rozvoj zßkladnφch hodnot a norem v∞deckΘho bßdßnφ. ZvlßÜt∞ pak je jejich povinnostφ vÜt∞povat tyto normy sv²m mlad²m koleg∙m. Existuje °ada d∙kaz∙ prosp∞Ünosti t∞chto tradic a samoregulaΦnφch mechanism∙ pro spoleΦnost. Od ka₧dΘho, kdo se ·Φastnφ v∞deckΘho v²zkumu, se prßvem oΦekßvß dodr₧ovßnφ t∞chto p°φsn²ch norem a ka₧dΘ jeho selhßnφ zasluhuje zvlßÜtnφ pozornosti.

Zßkladem sprßvnΘ v∞deckΘ praxe jsou tudφ₧ nßsledujφcφ klφΦovΘ principy:

• absolutnφ integrita praxe, vyuΦovßnφ a administrace v∞dy,
• pr∙hlednost,
• kritickΘ vedenφ v²zkumu bez p°edsudk∙,
• dodr₧ovßnφ nejvyÜÜφch profesionßlnφch a morßlnφch standard∙.

Tyto principy poskytujφ zßklady, na nich₧ jsou vystav∞ny normy nejlepÜφ praxe. Ve vnφmßnφ toho, co je sprßvnΘ, doÜlo v poslednφch letech k v²znamn²m posun∙m, zΦßsti na zßklad∞ zkuÜenostφ a zΦßsti jako v²sledek ÜirÜφch zm∞n (nap°. ve vztahu mezi p°φstupem k informacφm a zachovßnφm d∙v∞rnosti). Stßle Φast∞ji se p°edpoklßdß, ₧e dob°e zavedenΘ zßsady sprßvnΘ praxe budou explicitn∞ formulovßny ve form∞ psan²ch sm∞rnic Φi kodex∙, kterΘ by byly pravideln∞ prov∞°ovßny.

Aktivity k vytvo°enφ zßsad sprßvnΘ v∞deckΘ praxe zpravidla iniciuje n∞jak² zßva₧n² p°φpad nev∞deckΘho postupu, kter² vyvolß diskusi o tom, nejsou-li podobnΘ p°φpady Φast∞jÜφ, ne₧ je obecn∞ znßmo, a mß-li v∞da a jejφ instituce dostateΦnΘ kontrolnφ mechanismy pro zaruΦenφ kvality. Jak se m∙₧e stßt, ₧e jsou v∞deckΘ instituce klamßny, jsou-li p°itom dodr₧ena pravidla pro ud∞lovßnφ v∞deck²ch hodnostφ, v²sledky jsou publikovßny v recenzovan²ch mezinßrodnφch Φasopisech, resp. projekty financovanΘ z rozpoΦt∙ grantov²ch institucφ prochßzejφ standardnφm schvalovacφm postupem. Vyvstßvajφ i dalÜφ otßzky: Je v₧dy nezbytn² zßsah stßtnφch orgßn∙? Jsou t°eba dalÜφ regulaΦnφ mechanismy k ochran∞ v∞dy financovanΘ z ve°ejn²ch zdroj∙ a k ochran∞ spoleΦnosti zßvislΘ na jejφch v²sledcφch p°ed nesprßvn²mi v²zkumn²mi praktikami?

Tyto otßzky mohou b²t podle nejlepÜφch dostupn²ch poznatk∙ a na zßklad∞ zkuÜenostφ uve°ejn∞n²ch v r∙zn²ch zemφch zodpov∞zeny takto:

Nejv²znamn∞jÜφm v∞deck²m principem je poctivost k sob∞ i k ostatnφm. Poctivost je jak etick²m principem, tak i zßkladem pravidel (kterß se mohou v r∙zn²ch oborech liÜit) profesionßlnφho vedenφ v∞deckΘ prßce neboli sprßvnΘ v∞deckΘ praxe. VÜt∞povßnφ princip∙ sprßvnΘ v∞deckΘ praxe student∙m a mlad²m v∞dc∙m je jednφm ze zßkladnφch poslßnφ univerzit a dalÜφch Ükolφcφch institucφ. Zajistit jejφ zavedenφ a napln∞nφ v praxi pak je hlavnφm ·kolem samosprßvy ve v∞d∞.

O u₧iteΦnosti uplat≥ovßnφ zßklad∙ sprßvnΘ v∞deckΘ praxe nßs ka₧dodenn∞ p°esv∞dΦujφ standardn∞ vysokΘ v²kony v∞deckΘho systΘmu. Zßva₧n²ch p°φpad∙ nepoctivosti v∞dc∙ je sice pom∞rn∞ mßlo, p°φliÜ mnoho by vÜak byl by¥ i jen jedin² p°φpad, nebo¥ nepoctivost (na rozdφl od chyby) je nejen protimluvem zßklad∙ a podstaty v∞deckΘ prßce, ale je takΘ vß₧n²m nebezpeΦφm pro v∞du samu. M∙₧e toti₧ zpochybnit d∙v∞ru ve°ejnosti ve v∞du i vzßjemnou d∙v∞ru mezi v∞dci, bez nφ₧ nenφ ·sp∞Ün² v∞deck² v²zkum mysliteln².

Dokonalß prevence nepoctivosti nenφ ve v∞d∞ o nic snadn∞jÜφ ne₧ v jin²ch oblastech ₧ivota, musφ vÜak b²t ustanovena jejφ pravidla. Nenφ k tomu nutn² zßsah vlßdy, ale ka₧d² v∞dec, a zvlßÜt∞ v∞deckΘ instituce û univerzity, v²zkumnΘ ·stavy, uΦenΘ spoleΦnosti, v∞deckΘ Φasopisy, grantovΘ agentury û si musφ uv∞domit zßsady sprßvnΘ v∞deckΘ praxe a uplat≥ovat je ve svΘ ka₧dodennφ Φinnosti.

Sprßvnß v∞deckΘ praxe, tvo°φcφ jßdro nßsledujφcφch doporuΦenφ, je prvotnφ podmφnkou ·ΦinnΘ a v mezinßrodnφ sout∞₧i uznßvanΘ v∞deckΘ prßce. Opakem sprßvnΘ v∞deckΘ praxe, kterΘmu je t°eba p°edchßzet, je v∞deckß nepoctivost a neΦestnost, tj. v∞domΘ poruÜovßnφ zßkladnφch v∞deck²ch pravidel. èirÜφ pojem ônev∞deck² postupô je pou₧φvßn v souvislostech (nap°. procedurßlnφch pravidlech), v nich₧ se o poruÜenφ p°ijat²ch zßsad sprßvnΘ praxe hovo°φ jako o prokßzanΘ skuteΦnosti nezßvisle na jeho motivu.

DoporuΦenφ uvedenß dßle v textu jsou kodifikovßna v t∞chto sekcφch:

• vedenφ a organizace,
• vzd∞lßvßnφ, v²cvik, dohled a v²chova,
• plßnovßnφ pokus∙, zpracovßnφ dat a jejich uklßdßnφ,
• publikaΦnφ praxe,
• °φzenφ a administrace v²zkumu,
• ·ΦelovΘ financovßnφ,
• smluvnφ v²zkum,
• vyhledßvßnφ nedokßzan²ch tvrzenφ a nev∞deck²ch postup∙,
• specifickß problematika jednotliv²ch oblastφ v∞dy.

DoporuΦenφ jsou urΦena p°edevÜφm t∞m, jejich₧ hlavnφm poslßnφm je jak v²zkum, tak vzd∞lßvßnφ mlad²ch v∞dc∙, u nßs tedy vysok²m Ükolßm, pracoviÜtφm AV ╚R a dalÜφm v∞deck²m ·stav∙m. Ka₧dß z nich musφ podporovat sprßvnou v∞deckou praxi a p°ijmout p°im∞°enß opat°enφ k projednßvßnφ podez°enφ z nev∞deckΘho postupu. Odpov∞dnost za uplatn∞nφ pravidel sprßvnΘ v∞deckΘ praxe pak mß vedenφ instituce a jejφ statutßrnφ p°edstavitelΘ. V p°φpad∞ vysok²ch Ükol se p°itom uplat≥uje nejen jejich vztah k ostatnφm v²zkumn²m institucφm, ale takΘ jejich postavenφ p°i ud∞lovßnφ akademick²ch hodnostφ.

Dßle uvedenß doporuΦenφ ·mysln∞ nejsou konstruovßna jako podrobn² systΘm pravidel, nebo¥ nemohou b²t uplat≥ovßna stejn²m zp∙sobem v r∙zn²ch v∞deck²ch oborech a v r∙zn²ch institucφch. Poskytujφ spφÜe rßmcovΘ zßsady pro vlastnφ ·vahy a opat°enφ, kterΘ bude ka₧dß instituce uplat≥ovat podle svΘho vnit°nφho a vn∞jÜφho uspo°ßdßnφ a poslßnφ. V doprovodn²ch komentß°φch jsou navr₧eny zßsady uplat≥ovßnφ jednotliv²ch pravidel.

V∞deckß prßce v °ad∞ obor∙ podlΘhß prßvnφm a profesnφm normßm a kodex∙m chovßnφ. Tato doporuΦenφ je nemajφ v ₧ßdnΘ p°φpad∞ nahradit, pouze je podporujφ ustanovenφm zßkladnφch zßsad.

2. ProblΘmy v∞deckΘho systΘmu [2]

Ji₧ p°ed tΘm∞° t°iceti lety bylo v USA postupn∞ obvin∞no z nev∞deck²ch postup∙ n∞kolik renomovan²ch univerzitnφch v²zkumn²ch pracoviÜ¥. P°φpady na°Φenφ z nev∞deckΘho postupu projednßvanΘ od roku 1978 do konce osmdesßt²ch let m∞ly p°itom tyto spoleΦnΘ rysy:

• Obvin∞nφ i jejich instituce m∞li velmi dobrou pov∞st, p°inejmenÜφm obvin∞nΘ osoby pat°ily k velmi znßm²m skupinßm. Osoby, kterΘ obvin∞nφ vznesly, pat°ily naopak obvykle k t∞m mΘn∞ znßm²m.
• Objasn∞nφ skuteΦnostφ probφhalo ze strany dotΦen²ch institucφ pomalu Φi neobratn∞.
• Ve°ejnost byla neprodlen∞ informovßna tiskem a dalÜφmi mΘdii, tak₧e vÜechny dalÜφ kroky byly provßzeny ve°ejn²m zßjmem a spory. ╪ada p°φpad∙ byla tΘ₧ p°edm∞tem soudnφch spor∙, do n∞kter²ch se ochotn∞ zapojili i politici.

Dφky zßjmu ve°ejnosti o jednotlivΘ p°φpady i o zßsadnφ ·vahy o ôv∞deck²ch podvodechô jednala od poΦßtku osmdesßt²ch let °ada komisφ. RozÜφ°en² nßzor, ₧e v∞deckΘ ·stavy nejsou dostateΦn∞ vybaveny na °eÜenφ takov²chto problΘm∙, vedl k r∙zn²m institucionßlnφm ·pravßm.

Prvnφ pokusy odhadnout rozsah problematiky nev∞deckΘho chovßnφ nebyly uspokojivΘ, konkrΘtnφ ·daje poskytly a₧ v USA zpracovanΘ zprßvy National Science Foundation (NSF) a National Institutes of Health (NIH). Z asi 50 000 projekt∙ financovan²ch NSF bylo roΦn∞ proÜet°ovßno 30 a₧ 80 nov²ch p°φpad∙ a nev∞deck² postup prokßzßn asi v jednΘ desetin∞ z tohoto poΦtu. V²roΦnφ zprßva NIH za rok 1995 uvßdφ zhruba 110 p°φpad∙, celkem p°itom NIH financovaly 30 000 projekt∙ [3]. Danish Committee on Scientific Dishonesty, DCSD, zpracovßval b∞hem prvnφho roku svΘho p∙sobenφ 15 p°φpad∙, v nßsledujφcφch letech poΦet p°φpad∙ nejprve rychle poklesl a pak znovu rostl a₧ na deset p°φpad∙ v roce 1996 [4]. V obdobφ 1987-1997 byla Deutsche Forschungsgemeinschaft, DFG, seznßmena celkem se Üesti p°φpady, z toho se t°i t²kaly poruÜenφ d∙v∞rnosti informacφ obsa₧en²ch v nßvrzφch a podobn²ch problΘm∙ v chovßnφ recenzent∙ a dalÜφ t°i p°φpady se t²kaly na°Φenφ z falÜovßnφ experimentßlnφch dat na univerzitnφch ·stavech. PopsanΘ p°φpady m∞ly tyto spoleΦnΘ rysy:

• Uve°ejn∞nΘ v²sledky byly po r∙zn∞ dlouhΘ dob∞ zpochybn∞ny ve v∞deckΘ literatu°e.
• P°φsluÜnΘ orgßny univerzit reagovaly na obvin∞nφ vyÜet°ovßnφm skutkovΘ podstaty p°φpadu, shroma₧∩ovßnφm d∙kaz∙ od obvin∞n²ch a zΦßsti i od dalÜφch z·Φastn∞n²ch stran a uplatn∞nφm postih∙.
• VÜechny t°i p°φpady, z nich₧ nejstarÜφ zapoΦal ji₧ v roce 1988, byly soudn∞ projednßvßny jeÜt∞ koncem roku 1997.

ProΦ je t∞mto problΘm∙m v∞novßna v∞tÜφ pozornost ne₧ v minulosti: V∞deckß nepoctivost je v₧dy otßzkou chovßnφ jednotlivc∙, i kdy₧ nejednajφ v₧dy osamocen∞. Rozbory jednotliv²ch p°φpad∙ i obecnΘ zßv∞ry poukazujφ na souvislost s psychologiφ a₧ psychopatologiφ jednotlivce [5]. Takovßto vysv∞tlenφ ovÜem p°φliÜ nepomohou p°i °eÜenφ otßzky, jakΘ obecnΘ okolnosti mohou vΘst k v∞deckΘ nepoctivosti a jakß opat°enφ mohou b²t p°ijata k jejφmu p°edchßzenφ.

2.1 Pravidla v∞dy

Nepoctivost a v∞domΘ poruÜovßnφ pravidel se vyskytuje ve vÜech oblastech ₧ivota. V∞da a zvlßÜt∞ v²zkum jsou ovÜem na nepoctivost zvlßÜt∞ citlivΘ z t∞chto d∙vod∙:

V²zkum jako Φinnost je hledßnφ nov²ch poznatk∙. Ty vznikajφ kombinacφ systematickΘho hledßnφ a intuice, za stßlΘho rizika chyb, omyl∙ a zklamßnφ. Poctivost a Φestnost k sob∞ i druh²m je zßkladnφm p°edpokladem pro nalezenφ nov²ch poznatk∙, kterΘ by se mohly stßt v²chodiskem k nov²m otßzkßm [6]. ôP°φrodov∞dec je svou pracφ veden k pochybovßnφ o vÜem co d∞lß a co zjistφ, ... zvlßÜt∞ pak o tom, co je blφzkΘ jeho srdci.ô [7].

V²zkum je v idealizovanΘm smyslu hledßnφ pravdy. Pravda je kategorick²m protikladem neΦestn²ch metod. NeΦestnost tedy v²zkum nejen zpochyb≥uje, ale niΦφ jeho podstatu. NeΦestnost se ovÜem zßsadn∞ liÜφ od ne·myslnΘ chyby, kterß pat°φ k zßkladnφm prßv∙m v∞dce nebo uΦence a podle n∞kter²ch teoriφ v∞dy je pro v∞deck² pokrok dokonce nezbytnß.

TΘm∞° veÜker² v²zkum je provßd∞n s ohledem na jeho u₧Üφ (vnit°n∞ v∞deckΘ) i ÜirÜφ (celospoleΦenskΘ) spoleΦenskΘ souvislosti. V∞dci jsou na sob∞ navzßjem zßvislφ ve spoluprßci i v sout∞₧i. Nemohou mφt ·sp∞ch bez d∙v∞ry v sebe navzßjem, ve svΘ p°edch∙dce i doΦasnΘ soupe°e. ôB²t v∞decky p°ekonßn je nejen nßÜ spoleΦn² osud, ... ale i naÜe spoleΦnΘ poslßnφ. Nem∙₧eme pracovat bez nad∞je, ₧e jinφ dojdou dßle ne₧ my.ô Tento v²rok Maxe Webera [8] platφ pro naÜe souΦasnφky, p°edch∙dce i nßsledovnφky. Poctivost tudφ₧ nenφ jen samoz°ejm²m zßkladnφm pravidlem profesnφho chovßnφ ve v∞d∞ ve smyslu ôuvnit° p°ednßÜkovΘho sßlu jednoduÜe nenφ jinΘ ctnosti ne₧ prostΘ intelektußlnφ Φestnostiô [8]. Poctivost je zßklad v∞dy jako spoleΦenskΘho systΘmu.

2.2 V∞da jako povolßnφ v dneÜnφ dob∞

Ji₧ v roce 1919, dlouho p°edtφm, ne₧ zaΦal vzestup USA do postavenφ nßroda vedoucφho ve v∞d∞, °ekl ve v²Üe citovanΘ souvislosti Max Weber: ôVe velmi v²znamn²ch bodech se univerzitnφ ₧ivot v N∞mecku amerikanizuje stejn∞ jako cel² nßÜ ₧ivot, a jsem p°esv∞dΦen, ₧e tento v²voj bude pokraΦovat.ô [8]. Dnes jsou USA zemφ, kde jsou struktury profesionßlnφ v∞dy a jejφ vlastnφ problΘmy viditelnΘ jasn∞ji a jsou dokumentovßny Üφ°e ne₧ kdekoliv jinde [9]. Ji₧ zßkladnφ charakteristiku dneÜnφ v∞dy, toti₧ skuteΦnost, ₧e 90 % aktivnφch v∞dc∙ vÜech dob ₧ije v dneÜnφ dob∞, uve°ejnil AmeriΦan [10]. USA jsou tΘ₧ zemφ, kde byla po bezprecedentnφm ·silφ v rßmci projektu Manhattan navr₧ena [11] a uplatn∞na nßrodnφ a stßtnφ ·Φast v zßkladnφm v²zkumu jako zdroji myÜlenkovΘho bohatstvφ. Po ustavenφ National Science Foundation v roce 1950 a National Institutes of Health v roce 1948 pokraΦovala americkß federßlnφ vlßda mnoho let ve svΘm ·silφ, vedoucφm k rychlΘmu r∙stu v∞deckΘho systΘmu jako celku a k ustavenφ v²zkumn²ch univerzit, jejich₧ Φinnost je z podstatnΘ Φßsti financovßna z prost°edk∙ grantov²ch agentur podporujφcφch v²zkum. Tyto granty zahrnujφ nejen platy hlavnφch °eÜitel∙, ale i nßklady v²zkumnΘ infrastruktury vΦetn∞ administrativy. ┌sp∞ch v sout∞₧i o grantovΘ prost°edky je proto rozhodujφcφ pro mo₧nost kariΘry, pro vybavenφ a v d∙sledku toho i pro pov∞st odd∞lenφ a celΘ univerzity. Hlavnφm kritΘriem ·sp∞chu v sout∞₧i o granty je v∞deckß produktivita, vyjßd°enß ve v²sledcφch zp°φstupn∞n²ch v∞deckΘmu spoleΦenstvφ. Publikace tedy postupn∞ zφskaly dvojφ ·lohu: krom∞ prost°edku v∞deckΘ diskuse a dokladu nov²ch poznatk∙ se staly ·Φelem a stßle Φast∞ji byly spφÜ poΦφtßny, ne₧ Φteny.

SouΦasn∞ s tφm, jak se v²sledky v²zkumu stßvaly stßle vφce podkladem praktick²ch aplikacφ, rostly vztahy ôakademickΘhoô v²zkumu s pr∙myslem, ve°ejn²m zdravotnictvφm, politick²m poradenstvφm atd. V poslednφ dob∞ je mo₧no pozorovat nov² a v²znamn² trend: po lΘta bezv²hradn∞ uznßvan² v²znam v²zkumu jako nßrodnφho ·kolu ustupuje, v∞da je chßpßna jako jeden z mnoha spot°ebitel∙ vlßdnφch prost°edk∙ a stav∞na p°ed povinnost obhßjit svΘ po₧adavky v sout∞₧i s jin²mi vlßdnφmi prioritami. Spoluprßce s koneΦn²mi u₧ivateli v²sledk∙ se stßvß stßle v²znamn∞jÜφ (s velk²mi rozdφly mezi jednotliv²mi obory), v²sledky v²zkumu jsou stßle Φast∞ji posuzovßny s ohledem na jejich finanΦnφ v²nosnost.

Akademick² v²zkum ve vysp∞l²ch zemφch se b∞hem jednoho stoletφ vyvinul z v∞deckΘ prßce vedenΘ individußln∞ Φi v mal²ch skupinßch do pracovnφch a organizaΦnφch forem charakteristick²ch pro velkov²robu. B∞₧n²m se stßvß pojem ôv²roba v∞domostφô a o zm∞nßch v tΘto v²rob∞ se dnes uva₧uje v podobn²ch kategoriφch jako o pr∙myslovΘ v²rob∞ [12].

2.3 Sout∞₧

Sout∞₧ je souΦßstφ v∞deckΘho systΘmu ji₧ od sedmnßctΘho stoletφ [13], kdy se jednalo hlavn∞ o prioritu objevu a jeho uve°ejn∞nφ. V podmφnkßch dneÜnφho financovßnφ v²zkumu se sout∞₧ rozÜφ°ila tΘ₧ na materißlnφ zabezpeΦenφ v∞deckΘ prßce, vΦetn∞ existence pracovnφch skupin a profesnφ kariΘry ka₧dΘho pracovnφka. Sout∞₧ mezi jednotliv²mi v²zkumnφky je tΘm∞° ve vÜech oborech mezinßrodnφ a je doprovßzena sout∞₧φ mezi institucemi a nßrody [14]. Na rozdφl od sportu je ovÜem odstup mezi vφt∞zem a zbytkem startovnφho pole mnohem v∞tÜφ - ov∞°enφ ji₧ zve°ejn∞nΘho objevu p°inßÜφ malΘ pocty. Nejsou zde ₧ßdnΘ st°φbrnΘ medaile a nßrodnφ rekordy nemajφ ₧ßdn² mezinßrodnφ v²znam. Tφm v²znamn∞jÜφ je proto systematickß kontrola uve°ejn∞n²ch zjiÜt∞nφ nezßvisl²mi skupinami pracujφcφmi v danΘm oboru.

Ka₧dß forma sout∞₧e mß vlastnφ formy v∞domΘho poruÜovßnφ pravidel, jeho₧ pravd∞podobnost stoupß s intenzitou sout∞₧enφ a s tlakem na ·sp∞ch. Ne·nosn² nßtlak byl nap°. jednφm z motiv∙, kterΘ pro svΘ chovßnφ uvßd∞l William Summerlin, ·st°ednφ postava prvnφho novodobΘho proslulΘho p°φpadu falÜovßnφ v²zkumu v USA: ôStßle znovu jsem byl vybφzen k publikovßnφ experimentßlnφch ·daj∙ a k p°φprav∞ ₧ßdostφ o granty. ... potom jsem u₧ nem∞l ₧ßdn² nov² objev, a dr. Gold mi °ekl, ₧e jsem selhal. ... Byl jsem tedy vystaven silnΘmu tlaku na produkci.ô [15]

Pokud je podφl ·sp∞Ün²ch ₧ßdostφ o grant soustavn∞ mal², lze oΦekßvat silnou motivaci k dosa₧enφ ·sp∞chu i za cenu poruÜenφ pravidel. Krom∞ toho m∙₧e tlak sout∞₧e vΘst tΘ₧ k nedbalosti a nepeΦlivosti. SoustavnΘ zpochyb≥ovßnφ vlastnφch zjiÜt∞nφ je p°itom podstatou v∞deckΘ metody a pokud mo₧no nezßvislΘ opakovßnφ pokus∙ je d∙le₧itΘ, zvlßÜt∞ kdy₧ p°inßÜejφ oΦekßvanΘ v²sledky. Tlak sout∞₧e, sp∞ch a snaha publikovat d°φve ne₧ konkurent jsou zdrojem nedostateΦn∞ ov∞°en²ch v²sledk∙, kterΘ jsou v praxi Φast∞jÜφ ne₧ v∞domß manipulace a falÜovßnφ.

2.4 Publikace

Ji₧ od poΦßtk∙ institucionalizovanΘ v∞dy v 17. stoletφ jsou v∞deckΘ objevy uznßvßny, jen kdy₧ byly uve°ejn∞ny a p°edlo₧eny ke kritice, p°ezkoumßnφ a ov∞°enφ. Tato zßsada stßle platφ, ale setkßvß se s urΦit²mi potφ₧emi:

• Rozvoj v∞dy vedl k exponencißlnφmu r∙stu poΦtu publikacφ, kter² ji₧ dßvno p°ekroΦil meze p°ehlednosti [16].
• Vyu₧itφ publikacφ jako m∞°φtka v²konnosti v sout∞₧i v∞dc∙ o pracovnφ p°φle₧itosti, finanΦnφ zdroje aj. vyvolal zp∞tn∞ rychlejÜφ nßr∙st poΦtu publikacφ, vedl ke Üt∞penφ jejich obsahu na menÜφ a menÜφ Φßsti atd. Tyto jevy, zkratkovit∞ vyjßd°enΘ jako zßsady ôpublikuj nebo zem°iô (publish or perish) Φi ônejmenÜφ publikovatelnß jednotkaô (least publishable unit, LPU), jsou sice ji₧ dlouho kritizovßny, ale nßr∙st poΦtu publikacφ se nezpomalil.
• B∞hem tohoto stoletφ takΘ prudce stoupl poΦet publikacφ s vφce autory, a to nejen dφky objektivnφ pot°eb∞ spoluprßce ve vÜech v∞deck²ch oborech, ale takΘ z oportunistickΘ snahy o co nejdelÜφ seznam publikacφ, kter² je Φasto pou₧φvßn pro posouzenφ v∞dce.

Od konce sedmnßctΘho stoletφ je pro novΘ v∞deckΘ objevy zßvaznß kritickß diskuse p°ed jejich uve°ejn∞nφm. DobrΘ v∞deckΘ Φasopisy dnes uve°ej≥ujφ p∙vodnφ prßce a₧ po p°ezkoumßnφ pov∞°en²mi recenzenty. Sm∞rnice pro autory Φasto popisujφ postup recenznφho °φzenφ a uvßd∞jφ p°φklady Φasov²ch termφn∙ a procenta ·sp∞Ünosti, tj. podφlu zve°ejn∞n²ch a obdr₧en²ch pracφ. Tento podφl b²vß u renomovan²ch Φasopis∙ jako Nature Φi Science Φasto i mΘn∞ ne₧ 10 % .

Recenznφ °φzenφ m∙₧e mφt negativnφ d∙sledky ve dvou sm∞rech:

Na jednΘ stran∞ je riskantnφ pro autory, proto₧e t°etφ osoby, kterΘ mohou b²t jejich p°φm²mi konkurenty, se seznßmφ s myÜlenkami, v²sledky v²zkumu a texty nechrßn∞n²mi dosud patenty nebo jinou formou ochrany duÜevnφho majetku; toto₧nost t∞chto osob auto°i neznajφ, nebo¥ tΘm∞° vÜechna recenznφ °φzenφ jsou anonymnφ a recenzenti sami tuto anonymitu jen z°φdka poruÜujφ. Na ochranu musφ vydavatel zpravidla peΦliv∞ vybφrat recenzenty s vylouΦenφm p°φsluÜnφk∙ opoziΦnφch ôÜkolô a vy₧aduje od nich zachovßnφ d∙v∞rnosti a prohlßÜenφ o st°etu zßjm∙.

Na druhΘ stran∞ se uvßdφ, ₧e recenzenti by m∞li spolehliv∞ rozpoznat p°φpadnou manipulaci s daty Φi falÜovßnφ a majφ morßlnφ povinnost uΦinit pro to vÜechny pot°ebnΘ kroky. Ve skuteΦnosti je tento po₧adavek spl≥ovßn jen zΦßsti. Pokud vydavatel nebo recenzent najde v rukopise nesrovnalosti, m∙₧e po₧adovat jeho p°epracovßnφ nebo odmφtnout uve°ejn∞nφ. VydavatelΘ p°ednφch Φasopis∙ takΘ zve°ej≥ujφ nßvody, jak postupovat, zjistφ-li se v rukopisech a publikacφch nesrovnalosti [17]. Nelze nicmΘn∞ oΦekßvat spolehlivΘ zjiÜt∞nφ vÜech nesrovnalostφ v prßci, nebo¥ i kdyby recenzenti m∞li k disposici originßlnφ data, nemohli by pokusy a pozorovßnφ zopakovat. TakΘ v tomto stßdiu v∞deckΘ sebekontroly je tedy vzßjemnß d∙v∞ra nezbytn²m zßkladem celΘho systΘmu, kter² je proto tak snadno zraniteln² neΦestn²m chovßnφm.

Nesrovnalosti je mo₧no snßze objevit p°eÜet°enφm publikovan²ch v²sledk∙ jinou pracovnφ skupinou. Odhaduje se, ₧e je opraveno nebo sta₧eno jen asi 0,1 a₧ 1 % publikacφ, jejich₧ platnost byla zpochybn∞na. Neexistujφ ₧ßdnΘ ·daje o tom, zda p°φΦinou zjiÜt∞n²ch zßvad jsou spφÜe omyly nebo podvody. Pochybnosti zpravila sd∞lujφ autor∙m p°φmo jejich kolegovΘ. VydavatelΘ majφ jen mal² prostor pro zßsahy, jsou-li s pochybnostmi seznßmeni neformßln∞, nebo¥ uve°ejn∞nφ oprav bez podpis∙ vÜech autor∙ je prßvn∞ pochybenΘ.

2.5 Kvantitativnφ hodnocenφ v²konnosti

Citlivost v∞deckΘho systΘmu na r∙znΘ formy neΦestnosti se jeÜt∞ zv²raznila zavedenφm poΦφtaΦov²ch systΘm∙ odkaz∙ na publikace a citace a jejich stßle Φast∞jÜφm pou₧φvßnφm k hodnocenφ ·sp∞Ünosti a v²konnosti v∞dc∙. NejobsßhlejÜφ a nejpou₧φvan∞jÜφ databßzφ je Science Citation Index, kter² umo₧≥uje kvantitativn∞ vyjßd°it dopad (impact) publikacφ, zalo₧en² na jejich citovanosti - Impact Factor, IF. P°esto₧e jsou metodologickΘ podrobnosti stßle jeÜt∞ p°edm∞tem diskusφ, stala se citaΦnφ anal²za nedφlnou souΦßstφ hodnocenφ v²konnosti v²zkumu a zaujφmß stßle v²znamn∞jÜφ pozici v utvß°enφ v²zkumnΘ politiky mnoha zemφ. Bibliometrickß anal²za Φetnosti publikacφ a citacφ slou₧φ tΘ₧ jako u₧iteΦn² podklad sledovßnφ trend∙ a v²voje ve v∞d∞.

CitaΦnφ anal²za umo₧≥uje vypoΦφtat dopad prßce jednotlivc∙, institucφ, cel²ch zemφ, ale i Φasopis∙. ISI uve°ej≥uje ka₧doroΦn∞ tzv. Journal Impact Factor, kter² je obecn∞ pova₧ovßn za m∞°φtko vß₧enosti, a nep°φmo tedy i kvality danΘho Φasopisu. ôPublikaΦnφmu v²konuô ₧adatele je zpravidla p°iklßdßn velk² v²znam p°i hodnocenφ grantov²ch nßvrh∙. V₧dy je pova₧ovßno za v²znamnΘ, zda navrhovatel Φi jeho t²m publikujφ v ôdobr²chô recenzovan²ch Φasopisech, Φi zda produkujφ abstrakta ve sjezdov²ch sbornφcφch a Φlßnky v nerecenzovan²ch kolektivnφch monografiφch. Journal Impact Factor nabφzφ pohodln² zp∙sob kvantifikace a je proto recenzenty p°i hodnocenφ v²konnosti pou₧φvßn stßle Φast∞ji, i kdy₧ je tato praxe p°ijφmßna se stßle Φast∞jÜφmi v²hradami, kterΘ majφ tyto d∙vody:

• ╚etnost citacφ evidentn∞ nezßvisφ jen na vß₧enosti Φasopisu Φi autor∙, ale p°edevÜφm na velikosti spoleΦenstvφ zajφmajφcφho se o danΘ tΘma. SpecializovanΘ Φasopisy majφ obvykle menÜφ IF ne₧ Φasopisy se ÜirÜφm okruhem Φtenß°∙, takΘ r∙znΘ obory majφ r∙znß kvantitativnφ m∞°φtka. Porovnßvat uΦence v oboru asyrologie a v oboru germanistiky na zßklad∞ hodnot jejich IF nedßvß smysl, i kdyby byly v obou oborech stejnΘ publikaΦnφ zvyklosti - i ty majφ toti₧ znaΦn² vliv na srovnatelnost; Φetnost a typy publikacφ jsou r∙znΘ ve fyzice polovodiΦ∙ a jinΘ ve v²vojovΘ biologii. Literatura zab²vajφcφ se metodologiφ bibliometrickΘ anal²zy proto opakovan∞ klade d∙raz na zßsadu ôsrovnßvat podobnΘ s podobn²mô [18].
• Recenzenti spolΘhajφcφ se jen na poΦet publikacφ a Φetnost citacφ, by¥ vyjßd°enΘ hodnotou IF, p°enßÜejφ svou odpov∞dnost na danΘ Φasopisy a jejich Φtenß°e. SeΦφtßnφ publikacφ a IF je toti₧ na hony vzdßleno kompetentnφmu posouzenφ kvality. Recenzent, kter² se omezuje jen na mφn∞nφ sv²ch p°edch∙dc∙, sßm sebe Φinφ nadbyteΦn²m.

Je nutno tΘ₧ poznamenat, ₧e vÜechny zp∙soby hodnocenφ v²konnosti zalo₧enΘ v²hradn∞ nebo p°evß₧n∞ na kvantitativnφch m∞°φtcφch podporujφ zßsadu ôpublikuj nebo zem°iô se vÜemi jejφmi nectnostmi a ₧e pov∞domφm o pou₧φvßnφ citacφ jako m∞°φtka kvality, bez ohledu na v²hrady k obsahu a kvalit∞ citovan²ch pracφ a jejich autor∙, m∙₧e b²t ovlivn∞no chovßnφ autor∙ a m∙₧e to vΘst ke zneu₧φvßnφ nap°. formou citaΦnφch kartel∙.

2.6 Organizace

V²zkumnß Φinnost na univerzitßch a v²zkumn²ch ·stavech slou₧φ mj. k v²chov∞ p°φÜtφch generacφ v∞dc∙ a uΦenc∙. ┌sp∞Ünφ v∞dci obvykle vzpomφnajφ, jak se osamostat≥ovali v dob°e veden²ch a v∞decky zodpov∞dn²ch skupinßch - takovΘ ovÜem mnohΘ skupiny nejsou. Mladφ v∞dci si Φasto st∞₧ujφ na nedostatek pozornosti a vedenφ nebo na vyko°is¥ovßnφ Ükoliteli, jim₧ p°ispφvajφ k podklad∙m publikacφ a potom nejsou uvedeni jako spoluauto°i. Popisujφ ovzduÜφ kompetitivity a vzßjemnΘ ned∙v∞ry, st∞₧ujφ si, ₧e nemajφ nezaujatΘho rßdce, s nφm₧ by mohli diskutovat beze strachu, ₧e jejich kritick² p°φstup bude mφt za nßsledek ztrßtu mφsta.

ZvlßÜt∞ problematickΘ se jevφ vztahy v klinickΘm v²zkumu. Potφ₧e jsou tφm zßva₧n∞jÜφ, ₧e vzd∞lßnφ student∙ medicφny samo o sob∞ nedßvß dostateΦnΘ zßklady samostatnΘ v∞deckΘ prßce a °ada lΘka°sk²ch diplomov²ch pracφ (p°esto₧e poΦet experimentßln∞ zalo₧en²ch pracφ roste) je spφÜe jen povinn²m cviΦenφm nespl≥ujφcφm v∞deckΘ po₧adavky obvyklΘ v p°φrodnφch v∞dßch a experimentßlnφch lΘka°sk²ch oborech. Mladφ lΘka°i, kte°φ si p°ejφ pracovat ve v²zkumu, se mohou lΘpe seznßmit s v∞deck²mi zßklady medicφny a metod a technik experimentßlnφch lΘka°sk²ch obor∙ nap°. b∞hem postgradußlnφho studia Φi pobytu v zahraniΦφ. Na v∞tÜin∞ klinik jsou p°itom kladeny tak vysokΘ po₧adavky na lΘka°sk² personßl, ₧e je obtφ₧nΘ dosßhnout v tv∙rΦφ v∞deckΘ Φinnosti mezinßrodnφ ·rovn∞ (tzv. ôv²zkum o svßteΦnφch veΦerechô). Toto p°etφ₧enφ je jednou z mo₧n²ch p°φΦin chyb v komunikaΦnφ struktu°e a ve vedenφ klinick²ch v²zkumn²ch skupin. ┌sp∞ch ve v²zkumu je jednφm z p°edpoklad∙ profesnφ kariΘry v klinickΘ medicφn∞ podobn∞ jako v jin²ch oborech, jeho dosa₧enφ je zde vÜak mnohem obtφ₧n∞jÜφ. P°φsn∞ hierarchickß struktura vedenφ, charakteristickß pro klinickou pΘΦi o pacienty, nevytvß°φ vhodnΘ podmφnky pro klinick² v²zkum a pro uvßd∞nΘ zßruky jeho kvality. Je tedy t°eba hledat modely delegovanΘ a sdφlenΘ odpov∞dnosti, kterΘ by v klinick²ch v²zkumn²ch skupinßch odpovφdaly lΘpe pot°ebßm klinickΘho v²zkumu a poskytovaly lepÜφ prost°edφ pro v²chovu mlad²ch klinick²ch v∞dc∙.

2.7 Prßvnφ a v∞deckΘ normy

Podobn∞ jako v °ad∞ jin²ch stßt∙ je u nßs svoboda v²zkumu zakotvena v Listin∞ lidsk²ch prßv a svobod. V²zkumnß praxe se ovÜem °φdφ °adou dalÜφch specifick²ch prßvnφch p°edpis∙, kterΘ mohou v n∞kter²ch p°φpadech svobodu v∞deckΘho v²zkumu pon∞kud omezovat; p°φkladem takov²ch p°edpis∙ jsou zßkon na ochranu zvφ°at, zßkon o ochran∞ dat nebo zßkon o lΘΦivech. Naproti tomu nenφ dosud dob°e definovßn vztah mezi ·stavnφmi normami zaruΦujφcφmi svobodu v²zkumu a vnit°nφmi v∞deck²mi normami umo₧≥ujφcφmi rozliÜit nev∞deckΘ chovßnφ od sprßvnΘ v∞deckΘ praxe. Ani vysokoÜkolsk² zßkon neobsahuje vφce ne₧ jen n∞kolik obecn²ch ustanovenφ. V zßsad∞ poskytuje univerzitßm dostateΦnΘ mo₧nosti zßkroku v p°φpadech obvin∞nφ z nev∞deckΘho postupu vΦetn∞ ulo₧enφ p°φsluÜn²ch vnit°nφch postih∙, a to i bez uplatn∞nφ zßkonn²ch p°edpis∙ pro disciplinßrnφ °φzenφ. Jestli₧e se ovÜem opat°enφ p°ijatß univerzitou stanou p°edm∞tem soudnφho procesu, vznikajφ problΘmy souvisejφcφ nejen s dΘlkou soudnφho projednßvßnφ, ale tΘ₧ s nejist²m v²kladem a uplat≥ovßnφm pravidel vysokoÜkolskΘho zßkona Φi uplat≥ovßnφm mimozßkonn²ch v∞deck²ch norem, nap°. pravidel dokumentace a uchovßvßnφ primßrnφch dat.

Ani v p°φpad∞ organizacφ financujφcφch v²zkum nenφ jistΘ, zda majφ p°ipravena svß vnit°nφ pravidla °eÜenφ p°φpad∙ nev∞deckΘho postupu.

P°i p°φprav∞ doporuΦenφ uveden²ch v tΘto publikaci se ukßzalo, ₧e zkuÜenosti se zabezpeΦovßnφm sprßvnΘ v∞deckΘ praxe a s definovßnφm pravidel °eÜenφ p°φpad∙ nev∞deckΘho postupu zφskanΘ v institucφch jin²ch zemφ mohou poskytnout v²znamnΘ nßm∞ty a modely pro °eÜenφ tΘto problematiky. Nesporn∞ u₧iteΦnß m∙₧e b²t i v²m∞na informacφ a zkuÜenostφ mezi jednotliv²mi institucemi. DFG proto navrhuje svolat po jednom a₧ dvou letech od uve°ejn∞nφ setkßnφ odbornφk∙, po°ßdanΘ pod zßÜtitou DFG nebo jinΘ zainteresovanΘ instituce. ┌sp∞ch tohoto shromß₧d∞nφ bude zßle₧et na tom, zda se budou univerzity a v²zkumnΘ ·stavy pokouÜet uplatnit tato doporuΦenφ v praxi a soustavn∞ zaznamenßvat svΘ zkuÜenosti.

3. Soubor DoporuΦenφ

3.1 Organizace a vedenφ

DoporuΦenφ 1:

VÜechny v∞deckΘ a v²zkumnΘ instituce odpovφdajφ za formulovßnφ pravidel sprßvnΘ v∞deckΘ praxe. Tato pravidla by m∞la vzniknout na zßklad∞ diskuse a rozhodovßnφ, s nφm₧ jsou seznßmeni a ·Φastnφ se ho vÜichni ΦlenovΘ akademickΘ obce instituce. Pravidla by m∞la b²t zalo₧ena na uznßvan²ch nßrodnφch a mezinßrodnφch standardech a m∞la by zahrnovat ustanovenφ specifickß pro p°φsluÜnΘ v∞deckΘ obory a respektovat mφstnφ a nßrodnφ zvlßÜtnosti a legislativnφ po₧adavky.

Komentß°:

VysokΘ Ükoly peΦujφ o v∞du a rozvφjejφ ji pomocφ v²zkumu, studia a vyuΦovßnφ, podporujφ a vychovßvajφ mladΘ v∞dce a uΦence. To jim dßvß jasnΘ oprßvn∞nφ, ale i odpov∞dnost vytvo°it pravidla v∞deckΘ prßce a vyuΦovßnφ, odpovφdajφcφ jejich vlastnφm normßm a hodnotßm. TotΘ₧, jen s mal²mi ·pravami respektujφcφmi jejich poslßnφ a prßvnφ postavenφ, platφ i pro ostatnφ v²zkumnΘ ·stavy a instituce.

Svoboda v∞deckΘho bßdßnφ, studia a vyuΦovßnφ je neodd∞liteln∞ spojena se zodpov∞dnostφ jednotliv²ch v∞dc∙ a uΦenc∙ i v∞deck²ch institucφ. VÜichni, kdo se v∞nujφ v∞d∞ a vyuΦovßnφ jako svΘmu povolßnφ, jsou odpov∞dni za pΘΦi o zßkladnφ hodnoty a pravidla v∞deckΘ praxe, za jejich uplat≥ovßnφ ve svΘ ka₧dodennφ Φinnosti a za jejich obranu. Jestli₧e tedy majφ v∞deckΘ a v²zkumnΘ instituce formulovat zßvaznß pravidla sprßvnΘ v∞deckΘ praxe, musφ tak uΦinit za ·Φasti svΘ v∞deckΘ samosprßvy a na zßklad∞ vÜeobecnΘho souhlasu sv²ch akademick²ch Φlen∙.

Mladφ v∞dci mohou p°ijmout osobnφ odpov∞dnost jen tehdy, kdy₧ budou pravidla sprßvnΘ v∞deckΘ praxe zachovßvat jejich zkuÜen∞jÜφ kolegovΘ, ÜkolitelΘ a vedoucφ, kte°φ jsou jim vzorem, a kdy₧ budou mφt dostatek p°φle₧itostφ diskutovat o t∞chto pravidlech i o jejich etick²ch aspektech v ÜirÜφm smyslu. Pravidla sprßvnΘ v∞deckΘ praxe jsou nedφlnou souΦßstφ vzd∞lßvßnφ a v²chovy v∞deckΘho dorostu (viz DoporuΦenφ 6).

DoporuΦenφ 2:

Vedoucφ institucφ odpovφdajφ za vytvo°enφ organizaΦnφ struktury definujφcφ na vÜech ·rovnφch jednoznaΦn∞ odpov∞dnost za dodr₧ovßnφ sprßvnΘ v∞deckΘ praxe. To zahrnuje i rozd∞lenφ odpov∞dnostφ za v∞deckΘ vedenφ a dohled a za ustavenφ vhodnΘho systΘmu sledovßnφ a finanΦnφ odpov∞dnosti.

Komentß°:

Vedoucφ pracovnφci institucφ odpovφdajφ za to, ₧e vytvo°φ podmφnky stimulujφcφ vÜechny pracovnφky k dosa₧enφ nejvyÜÜφho standardu provßd∞nΘho v²zkumu. Podobn∞ jako v jin²ch oblastech je i ve v∞d∞ dodr₧ovßnφ zßkladnφch hodnot v∞cφ ka₧dΘho jednotlivce. Ka₧d² v∞dec a uΦenec je osobn∞ odpov∞dn² za svΘ chovßnφ. Kdo se vÜak podφlφ na vedenφ, p°ijφmß tφm souΦasn∞ odpov∞dnost i za jednotku, kterß mu podlΘhß.

╚lenovΘ pracovnφ skupiny se musφ na sebe navzßjem spolΘhat. Vzßjemnß d∙v∞ra je zßkladem rozhovoru, diskuse i p°φpadnΘ konfrontace [19], kterΘ charakterizujφ ₧ivΘ a produktivnφ skupiny. Badatelova pracovnφ skupina je nejen jeho institucionßlnφ domßcφ zßkladnou, ale i mφstem, kde se z myÜlenek stßvajφ hypotΘzy a teorie, kde se jednotlivΘ p°ekvapivΘ nßlezy a jejich interpretace uvßd∞jφ do souvislostφ.

Spoluprßce ve v∞deckΘ skupin∞ musφ umo₧≥ovat, aby v²sledky zjiÜt∞nΘ ve specializovan²ch oborech prßce byly sd∞lovßny, kritizovßny a za°azovßny do spoleΦnΘho souboru znalostφ a zkuÜenostφ. Jako v²chova k samostatnosti je to tΘ₧ velmi v²znamnΘ pro mladΘ v∞deckΘ pracovnφky ve skupin∞. Ve v∞tÜφch pracovnφch skupinßch se doporuΦuje tento proces organizovat nap°. formou pravideln²ch seminß°∙. Velmi vhodnΘ je i vzßjemnΘ ov∞°ovßnφ nov²ch v²sledk∙. Prvo°adou zkouÜkou v∞deckΘho objevu je jeho reprodukovatelnost. ╚φm se zdß b²t zjiÜt∞nφ p°ekvapiv∞jÜφ, ale i vφtan∞jÜφ (nebo¥ by potvrzovalo nad∞jnou hypotΘzu), tφm je d∙le₧it∞jÜφ jeho nezßvislΘ ov∞°enφ v pracovnφ skupin∞ d°φve, ne₧ bude uve°ejn∞no mimo skupinu. D∙kladnß kontrola kvality je znßmkou v∞deckΘ poctivosti.

Pracovnφ skupina nemusφ b²t hierarchicky uspo°ßdßna. V ka₧dΘm p°φpad∞ vÜak mß existovat funkΦnφ rozd∞lenφ odpov∞dnosti, kdy bude nap°. jeden Φlen skupiny navrhovatelem grantovΘho projektu a p°ijme tedy zodpov∞dnost vzhledem k financujφcφ grantovΘ instituci podle jejφch sm∞rnic. Zpravidla je jedna osoba vedoucφm pracovnφ skupiny a je zodpov∞dnß za to, ₧e skupina jako celek bude schopna plnit svΘ ·koly, ₧e bude ·Φinn∞ spolupracovat a ₧e jejφ ΦlenovΘ budou dbßt sv²ch povinnostφ a odpov∞dnostφ.

Z tohoto po₧adavku dßle vypl²vajφ po₧adavky na optimßlnφ, resp. maximßlnφ velikost skupiny. Vedoucφ funkce je neu₧iteΦnß, pokud nem∙₧e b²t vykonßvßna zodpov∞dn∞ a na zßklad∞ znalosti vÜech d∙le₧it²ch okolnostφ. Pro vedenφ pracovnφ skupiny je nezbytnß p°φtomnost a p°ehled vedoucφho; pokud nejsou dostateΦn∞ zajiÜt∞ny, nap°. p°i °φzenφ velk²ch ·stav∙ nebo klinik, musφ b²t pravomoc vedoucφho delegovßna. Nemusφ p°itom nezbytn∞ vznikat komplexnφ hierarchickΘ struktury a ôposloupnost vedenφô nesmφ b²t p°φliÜ dlouhß.

V∞deckΘ instituce jsou povinny zajistit organizaΦnφ struktury, kterΘ v²Üe popsan² zdrav² zp∙sob komunikace alespo≥ umo₧≥ujφ, v ideßlnφm p°φpad∞ podporujφ. Univerzity a nezßvislΘ v²zkumnΘ ·stavy jako spoleΦenskΘ instituce musφ zajistit pracovnφ podmφnky umo₧≥ujφcφ jejich pracovnφk∙m dodr₧ovat pravidla sprßvnΘ v∞deckΘ praxe. Vedoucφ institucφ jsou odpov∞dni za to, ₧e jsou uplatn∞ny a uve°ejn∞ny p°φsluÜnΘ organizaΦnφ struktury, ₧e jsou ustanoveny cφle a ·koly a postup k nim m∙₧e b²t kontrolovßn a ₧e jsou k disposici mechanismy °eÜenφ konflikt∙.

DoporuΦenφ 3:

V∞deckΘ a v²zkumnΘ instituce ustanovφ d∙v∞rnφka Φi prost°ednφka, na kterΘho se jejich ΦlenovΘ mohou obrßtit v konfliktnφch situacφch, vΦetn∞ p°φpad∙ podez°enφ z nev∞deckΘho postupu.

Komentß°:

Nestrann² a kvalifikovan² d∙v∞rnφk nebo odpovφdajφcφ malß komise mohou Φlen∙m akademickΘ obce v²zkumnΘ instituce poradit p°i °eÜenφ problΘm∙ sprßvnΘ v∞deckΘ praxe. SouΦßstφ jejich povinnostφ by m∞lo b²t zachovßvßnφ d∙v∞rnosti, pouze v p°φpad∞ pot°eby by m∞li se vznikl²mi skuteΦnostmi seznßmit vedenφ instituce. D∙v∞rnφci majφ b²t vybφrßni z v∞deckΘ obce p°φsluÜnΘ instituce.

Tato funkce m∙₧e mφt znaΦn² v²znam v prevenci v∞deckΘ nepoctivosti, proto je d∙le₧itΘ, aby do nφ byly vybφrßny osoby s prov∞°enou osobnφ integritou, kterΘ by byly ve v²konu svΘho ·kolu nezßvislΘ. Na univerzitßch m∙₧e b²t touto funkcφ pov∞°en prorektor pro v∞du Φi pro studium, kter² m∙₧e b²t event. p°edsedou danΘ komise, v nezßvisl²ch v²zkumn²ch ·stavech m∙₧e tuto ·lohu plnit Φlen vedenφ nebo v∞deckΘ rady.

╚lenovΘ v∞deckΘho Φi v²zkumnΘho ·stavu obvykle dßvajφ p°ednost °eÜenφ sv²ch problΘm∙ s osobami, kterΘ jsou dostupnΘ na pracoviÜti a jsou seznßmeny s mφstnφ problematikou.

DoporuΦenφ 4:

Pro hodnocenφ v²konu je t°eba v₧dy dßvat p°ednost kvalit∞ p°ed kvantitou. Platφ to pro ud∞lovßnφ akademick²ch hodnostφ, profesnφ postup, jmenovßnφ do funkcφ i rozd∞lovßnφ zdroj∙.

Komentß°:

Dodr₧ovßnφ sprßvnΘ v∞deckΘ praxe m∙₧e v∞dc∙m a uΦenc∙m jejich pracovnφ podmφnky a ocen∞nφ jejich prßce bu∩ usnadnit, nebo ztφ₧it. Okolnosti, kterΘ podporujφ neΦestnΘ chovßnφ, je t°eba zm∞nit. KritΘria, kterß sledujφ v prvΘ °ad∞ kvantitu, vytvß°ejφ tlak na masovou produkci a jsou tedy spφÜe nep°φtelem vysoce kvalitnφ v∞dy i vyuΦovßnφ.

Kvantitativnφ kritΘria jsou dnes p°i posuzovßnφ akademickΘ ·sp∞Ünosti b∞₧nß na vÜech ·rovnφch. Jsou pou₧φvßna obvykle jako neformßlnφ m∞°φtko hodnocenφ, n∞kdy jsou vÜak i p°edepsanß pro oce≥ovßnφ kvalifikace v nejr∙zn∞jÜφch p°φpadech - nap°. rozsah magistersk²ch nebo doktorsk²ch pracφ, poΦet publikacφ p°i habilitacφch, jako p°edpoklad profesnφho postupu nebo ustanovenφ do funkce, p°i posuzovßnφ grantov²ch projekt∙ atd. UvedenΘ doporuΦenφ vy₧aduje zm∞nu zam∞°enou na nßvrat ke kvalitativnφm m∞°φtk∙m. Nßprava by m∞la zaΦφt na prvnφch stupnφch akademick²ch hodnostφ.

Uve°ejn∞nΘ prßce jsou nejv²znamn∞jÜφm ôv²robkemô v²zkumu, tak₧e by se zdßlo logickΘ srovnßvat v²konnost a m∞°it produktivitu v∞dc∙ jejich poΦtem za urΦit² Φas. Uplat≥ovßnφ tohoto principu ovÜem vedlo ke zneu₧φvßnφ formou tzv. ôsalßmov²ch publikacφô, opakovan²m uve°ej≥ovßnφm stejn²ch zjiÜt∞nφ, nebo pou₧φvßnφm principu nejmenÜφ publikovatelnΘ jednotky (least publishable unit, LPU). Proto₧e poΦet publikacφ bez jejich kvalitativnφho zhodnocenφ neposkytuje u₧iteΦnΘ informace, byly ·daje o poΦtu publikacφ dopln∞ny dalÜφmi ·daji, nap°. vß₧enostφ Φasopis∙, v nich₧ byly prßce uve°ejn∞ny (jejich Impact Factor, IF û viz odst. 2.5).

Ani v²Φet publikacφ, ani jejich souhrnn² IF vÜak nejsou samy o sob∞ vhodn²mi zp∙soby hodnocenφ v²konu. Jsou naopak velmi vzdßlenΘ od toho, co tvo°φ kvalitativnφ prvky v∞deckΘho ·sp∞chu: jeho p∙vodnost, stupe≥ inovace a p°φsp∞vek k rozvoji znalostφ. P°esto₧e jsou stßle Φast∞ji pou₧φvßny, hrozφ stßt se jen nßhra₧kov²m m∞°φtkem kvality spφÜe ne₧ u₧iteΦn²m indikßtorem. Kvantitativnφ indikßtory v²konnosti je mo₧no pou₧φt pro porovnßvßnφ Φinnosti a v²sledk∙ velk²ch spoleΦenstvφ (fakult, ·stav∙ nebo i cel²ch stßt∙) v celkovΘm p°ehledu nebo k zφskßnφ celkovΘho pohledu na jejich v²voj v Φase. R∙znΘ nßstroje poskytuje bibliometrie, jejφ pou₧itφ vÜak p°edpoklßdß zvlßÜtnφ odbornost.

PodobnΘ posuzovßnφ v²konnosti jednotlivc∙ Φi mal²ch skupin vÜak v₧dy vy₧aduje pou₧itφ m∞°φtek kvality v u₧Üφm slova smyslu: p°φsluÜnΘ publikace je t°eba p°eΦφst a kriticky porovnat se stavem poznßnφ v danΘm oboru a s p°φsp∞vky jin²ch pracovnφk∙ a skupin. Tato konfrontace se stavem v∞dy je podstatou recenznφho °φzenφ; je Φasov∞ nßroΦnß a pracnß, ale neexistuje k nφ alternativa. Povrchnφ uplat≥ovßnφ kvantitativnφch parametr∙ recenznφ °φzenφ jen znehodnocuje a zatem≥uje.

Pro praxi v∞deckΘ prßce a pro vzd∞lßvßnφ a vedenφ mlad²ch v∞dc∙ a uΦenc∙ z toho vypl²vajφ nßsledujφcφ jasnß pravidla, kterß platφ ve stejnΘ mφ°e i pro recenznφ °φzenφ a hodnocenφ v²konnosti:

• Kvalita prßce a publikacφ musφ b²t hlavnφm hlediskem i v oblastech, kde silnß sout∞₧ivost vy₧aduje rychlΘ uve°ejn∞nφ v²sledk∙. Tyto v²sledky musφ b²t p°ed odeslßnφm k uve°ejn∞nφ podle mo₧nostφ zkontrolovßny a zopakovßny.
• Ve vÜech p°φpadech hodnocenφ v²konnosti nebo ·sp∞Ünosti (posuzovßnφ grantov²ch p°ihlßÜek, osobnφ hodnocenφ, hodnocenφ p°i jmenovßnφ do funkce) musφ b²t od hodnotitel∙ a posuzovatel∙ po₧adovßno p°edevÜφm v²slovnΘ vyjßd°enφ ke kvalit∞. Posuzovatel∙m mß proto b²t zasφlßn jen p°im∞°en∞ mal² poΦet publikacφ, kterΘ sami auto°i vyberou jako nejlepÜφ p°φklady svΘ prßce odpovφdajφcφ kritΘriφm, podle nich₧ majφ b²t hodnoceni.

DoporuΦenφ 5:

Profesnφ odbornΘ spoleΦnosti vypracujφ zßsady sprßvnΘ v∞deckΘ praxe zßvaznΘ pro svΘ Φleny a uve°ejnφ je.

Komentß°:

Profesnφ odbornΘ spoleΦnosti majφ d∙le₧itou ·lohu p°i budovßnφ spoleΦn²ch stanovisek sv²ch Φlen∙, v neposlednφ °ad∞ k otßzkßm standard∙ a norem profesnφho chovßnφ v jejich oborech a k etick²m pravidl∙m v²zkumu. MnohΘ zahraniΦnφ profesnφ odbornΘ spoleΦnosti ji₧ ve sv²ch statutech nebo v souvislosti s nimi ustanovily a uve°ejnily obecnΘ nebo pro dan² obor specifickΘ kodexy chovßnφ p°i v²zkumu, v USA je tato praxe ji₧ delÜφ dobu b∞₧nß. Tyto snahy o zformulovßnφ kodex∙ sprßvnΘ praxe jsou v²znamn²m prvkem zajiÜt∞nφ kvality v²zkumu a zasluhujφ dalÜφ rozÜφ°enφ.

V mnoha v∞deck²ch oborech ji₧ existujφ profesnφ odbornΘ spoleΦnosti na celoevropskΘ ·rovni, tak₧e se doporuΦuje vΘst diskuse o sprßvnΘ v∞deckΘ praxi nejen v nßrodnφ, ale i v mezinßrodnφm m∞°φtku. UrΦit²m vodφtkem - s p°ihlΘdnutφm k jejich odliÜnΘmu prßvnφmu postavenφ - mohou b²t sm∞rnice lΘka°sk²ch komor (nap°. v N∞mecku to je Spolkovß lΘka°skß komora, BundesΣrtzekammer, podle jejich₧ doporuΦenφ byly v N∞mecku ustanoveny ji₧ v roce 1979 etickΘ v²bory pro posuzovßnφ v²zkumu na pacientech a respondentech). Kodexy praxe tvo°φcφ lΘka°skΘ profesnφ zßkony a zßkladnφ pravidla v∞deckΘ prßce majφ mnoho spoleΦn²ch rys∙. P°i posouzenφ profesnφho chovßnφ lΘka°e se p°ihlφ₧φ mj. k organizaci a vedenφ dokumentace a k jejφmu zabezpeΦenφ; nedodr₧enφ t∞chto zßvazk∙ m∙₧e b²t v n∞kter²ch p°φpadech zßva₧n²m d∙kazem poruÜenφ etiky [20]. TakovΘto paralely a n∞kterΘ dalÜφ zkuÜenosti lΘka°sk²ch komor mohou b²t vyu₧ity i p°i posuzovßnφ nev∞deckΘho chovßnφ.

3.2 Vzd∞lßvßnφ, v²cvik, dohled a v²chova

DoporuΦenφ 6:

VÜechny v²zkumnΘ instituce ustanovφ a uve°ejnφ standardy vzd∞lßvßnφ, v²cviku, dohledu a v²chovy mlad²ch v∞dc∙, kterΘ by m∞ly b²t doprovßzeny p°im∞°en²m systΘmem sledovßnφ t∞chto Φinnostφ.

Tyto standardy jsou zßvaznΘ pro vedoucφ jednotliv²ch v∞deck²ch pracovnφch jednotek. VÜichni p°φsluÜnφ vedoucφ musφ zajistit, aby Ükolenφ mlad²ch v∞dc∙ odpovφdalo jejich budoucφ profesnφ kariΘ°e.

Komentß°:

Vzd∞lßvßnφ, v²cvik, dohled a v²chova mlad²ch v²zkumnφk∙ je d∙le₧it² zodpov∞dn² ·kol vÜech v∞deck²ch pracovnφk∙. Tyto Φinnosti by nem∞ly b²t omezeny jen na to, aby mladφ pracovnφci zφskali technickΘ dovednosti nezbytnΘ pro vedenφ v²zkumu a stali se samostatn²mi. M∞ly by jim tΘ₧ b²t vÜtφpeny zßsady nejlepÜφ v∞deckΘ praxe a zßkladnφ etickΘ standardy a normy v∞deckΘ praxe. ZvlßÜtnφ odpov∞dnost majφ vedoucφ a ÜkolitelΘ mlad²ch v∞dc∙, nebo¥ musφ vyuΦovat pomocφ pravidel i vlastnφm p°φkladem. èkolitelΘ mlad²m v∞dc∙m musφ radit p°i rozvoji jejich kariΘry a zabezpeΦit, aby je v²cvik nßle₧it∞ p°ipravil na budoucφ zam∞stnßnφ odpovφdajφcφ jejich dovednostem. Je d∙le₧itΘ podporovat pregradußlnφ i postgradußlnφ studenty, aby se pouÜt∞li do vlastnφch projekt∙, kterΘ jsou intelektußln∞ ₧ßdoucφ, ale souΦasn∞ splnitelnΘ v dob∞ jejich studia, grantu nebo smlouvy. Ka₧d² student Φi absolvent doktorandskΘho studia by m∞l b²t p°φmo odpov∞dn² za n∞jak² projekt nebo jasn∞ vymezenou Φßst v∞tÜφho v²zkumnΘho programu. Nenφ vhodnΘ sm∞°ovat mladΘ v∞dce do vysoce spekulativnφch projekt∙, kterΘ majφ malou nad∞ji na ·sp∞ÜnΘ spln∞nφ ve vymezenΘm Φase, ale ani pov∞°ovat je rutinnφmi technick²mi ·koly, p°ispφvajφcφmi jen mßlo k jejich vÜeobecnΘmu v∞deckΘmu rozvoji.

Pracovnφ skupina obvykle sestßvß ze starÜφch a mladÜφch, zkuÜen²ch a mΘn∞ zkuÜen²ch v∞dc∙. Vedenφ skupiny tedy zahrnuje odpov∞dnost za vhodnΘ vedenφ ka₧dΘho mladÜφho Φlena skupiny, zejmΘna doktorand∙, pokroΦil²ch student∙ a postdoktorand∙. Ka₧dΘmu z nich musφ b²t p°id∞len starÜφ partner zodpov∞dn² za jeho rozvoj.

Pokud pracovnφ skupiny intenzφvn∞ sout∞₧φ, hrozφ zvlßÜt∞ mladÜφm Φlen∙m skupin domn∞lΘ nebo skuteΦnΘ p°etφ₧enφ. Zdravß komunikace uvnit° skupiny a kvalitnφ dozor jsou nejlepÜφ prevencφ toho, aby mladÜφ, ale i zkuÜen∞jÜφ pracovnφci sklouzli do neΦestn²ch praktik. Vedenφ skupiny nese odpov∞dnost za bezpodmφneΦnΘ zajiÜt∞nφ t∞chto p°edpoklad∙.

3.3 Plßnovßnφ pokus∙, zpracovßnφ dat a jejich uklßdßnφ

DoporuΦenφ 7:

VÜechna primßrnφ i sekundßrnφ data jsou uchovßvßna nejmΘn∞ deset let po ukonΦenφ pokusnΘho procesu. Je-li to mo₧nΘ, platφ toto doporuΦenφ tΘ₧ pro uchovßvßnφ vzork∙ po provedenφ jejich prvotnφ anal²zy. V n∞kter²ch studiφch je vhodnΘ i delÜφ uchovßvßnφ (nap°. p°i pr∙b∞₧n²ch studiφch skupin v lΘka°sk²ch a socißlnφch v∞dßch).

Data bezpeΦn∞ uchovßvß laborato° Φi instituce jejich p∙vodu. P∙vodnφ zßznamy instituce uchovßvß, i kdy₧ jejich p∙vodci p°ejdou jinam. NejlepÜφ praxe v mnoha laborato°φch vy₧aduje, aby byla na bezpeΦnΘm mφst∞ ulo₧ena takΘ kopie podstatn²ch dat û tato praxe byla umo₧n∞na zavedenφm prostorov∞ ·sporn²ch zp∙sob∙ skladovßnφ.

Instituce zavede jasn∞ definovan² systΘm pravidel p°φstupu k ulo₧en²m dat∙m, zpracovan² se souhlasem zainteresovan²ch v²zkumnφk∙. DodateΦnß anal²za dat nebo vyzvednutφ vzork∙ pro dalÜφ studium mohou b²t povoleny jen pro jasn∞ vymezenΘ v∞deckΘ ·Φely nebo pro ov∞°enφ v²sledk∙. Vymazßnφ dat nenφ povoleno za ₧ßdn²ch okolnostφ.

Zp∙sob uchovßvßnφ dat musφ odpovφdat p°φsluÜn²m nßrodnφm zßkon∙m (nap°. zßkon∙m na ochranu osobnφch ·daj∙). Jako minimßlnφ po₧adavek se doporuΦuje, aby zßznamy o pokusech obsahovaly specifickΘ podrobnosti o ·Φelu, pou₧it²ch materißlech, metodßch, ΦasovΘm rozvrhu a analytick²ch postupech. Zßznamy musφ b²t uchovßvßny stejn∞ dlouho jako data zφskanß b∞hem v²zkumu.

Komentß°:

Integrita v∞deckΘho procesu vy₧aduje, aby byly vÜechny v²zkumnΘ studie vedeny v souhlasu s uznßvan²mi v∞deck²mi standardy. VÜechny studie by m∞ly b²t navr₧eny tak, aby poskytly odpov∞∩ na platnou v∞deckou otßzku. Nßvrh studie musφ b²t pevn², navrhovanΘ postupy technicky proveditelnΘ a uva₧ovanΘ metody anal²zy p°im∞°enΘ. Zßznamy o pokusech by m∞ly b²t zapisovßny v jasn²ch a nedvojznaΦn²ch pojmech, za co₧ musφ b²t odpov∞dni vÜichni ·Φastnφci v²zkumu. Zßznamy jsou nejen nezbytn²m podkladem pro navrhovatele a provozovatele v²zkumu, ale i pro mo₧nou pozd∞jÜφ kontrolu v²sledk∙.

Data vznikajφ ve vÜech fßzφch v∞deckΘho procesu. Jsou zφskßvßna pozorovßnφm a m∞°enφm v empirick²ch a experimentßlnφch studiφch, jsou zßkladem pro anal²zy produkujφcφ dalÜφ data. Existujφ dobrΘ d∙vody pro uchovßvßnφ primßrnφch i sekundßrnφch dat v bezpeΦnΘ a p°φstupnΘ podob∞. V²znamnΘ soubory dat jsou d∙le₧it²m zdrojem, mohou b²t v²chodiskem dalÜφch studiφ a umo₧≥ujφ ov∞°ovat platnost d°φv∞jÜφch pokus∙.

V∞deckß zjiÜt∞nφ jsou zpravidla v²sledkem °ady dφlΦφch pracovnφch krok∙. V²sledky uvßd∞nΘ v publikacφch vznikajφ ve vÜech experimentßlnφch v∞dßch z jednotliv²ch pozorovßnφ a m∞°enφ p°idßvan²ch k p°edchozφm nßlez∙m. Pozorovßnφ, pokusy i numerickΘ v²poΦty (a¥ u₧ jako nezßvislß metoda, nebo jako pomocnß metoda vyjßd°enφ a anal²zy) produkujφ nejprve data. Platφ to i pro experimentßlnφ v²zkum v socißlnφch v∞dßch. Pokusy a numerickΘ v²poΦty mohou b²t zopakovßny, jen kdy₧ jsou vÜechny jejich v²znamnΘ kroky reprodukovatelnΘ - proto musφ b²t zaznamenßny.

Ka₧dß publikace zalo₧enß na pokusech Φi v²poΦetnφch simulacφch obsahuje povinn∞ Φßst ôMaterißl a metodyô, shrnujφcφ tyto zßznamy tak, aby mohly b²t zopakovßny v jinΘ laborato°i. PodobnΘ zßsady jsou ji₧ obvyklΘ i v socißlnφch v∞dßch, kde se stßvß zvykem archivovat v n∞kterΘ nezßvislΘ instituci soubory primßrnφch ·daj∙ zφskan²ch pr∙zkumem a analyzovan²ch skupinou, kterß pr∙zkum provedla.

Ka₧dß pracovnφ skupina musφ zajistit dostupnost p∙vodnφch zßznam∙ - p°ispφvß to k hospodßrnosti prßce, ale hlavn∞ je to nezbytnΘ bezpeΦnostnφ opat°enφ nap°. v p°φpad∞ zpochybn∞nφ uve°ejn∞n²ch v²sledk∙.

Ka₧dß v²zkumnß instituce, kterß dbß na profesnφ normy, proto vy₧aduje dodr₧ovßnφ jasn²ch pravidel pro uchovßvßnφ zßznam∙ o v²zkumu a pro ulo₧enφ primßrnφch dat a jejich nosiΦ∙. Takovß pravidla musφ b²t dodr₧ovßna i tam, kde to nenφ p°φmo p°edepsßno zßkonn²m Φi jin²m opat°enφm (nap°. zßkony nebo profesnφmi kodexy). V USA tato pravidla obvykle vy₧adujφ uchovßvßnφ primßrnφch dat v laborato°i p∙vodu dat po dobu osmi a₧ deseti let od jejich vzniku, s umo₧n∞nφm p°φstupu t°etφm oprßvn∞n²m stranßm.

Tato pravidla obvykle pamatujφ i na p°φpad odchodu pracovnφka odpov∞dnΘho za p∙vod dat do jinΘ instituce. Zpravidla z∙stßvajφ p∙vodnφ zßznamy v laborato°i jejich p∙vodu, mohou vÜak b²t podle pot°eby po°φzeny jejich kopie nebo je upraveno prßvo p°φstupu k nim.

ZkuÜenosti ukazujφ, ₧e vysoce kvalitnφ laborato°e Φi instituce snadno vyhovφ pravidl∙m o uchovßvßnφ ·pln²ch soubor∙ dat (resp. jejich kopiφ), kterß jsou podkladem publikacφ, jako₧ i rukopis∙ pracφ a p°φsluÜnΘ korespondence. P°i prostorov∞ ·sporn²ch zp∙sobech skladovßnφ (diskety, CD-ROM) je to mo₧no uskuteΦnit bez velk²ch nßklad∙.

Ve zprßvßch o nev∞deck²ch postupech se velmi Φasto objevujφ p°φpady, kdy p∙vodnφ data zmizφ, a popisujφ se okolnosti, za nich₧ byla ·dajn∞ ztracena. Je to jen d∙kazem tvrzenφ, ₧e ztrßta primßrnφch dat z jakΘkoliv laborato°e je poruÜenφm zßkladnφch princip∙ peΦlivΘ v∞deckΘ prßce a oΦividn∞ vzbuzuje podez°enφ na nepoctivost Φi velkou nedbalost [21].

3.4 PublikaΦnφ praxe

DoporuΦenφ 8:

Autorskß prßva jsou odvozena v²hradn∞ z tv∙rΦφho p°φsp∞vku k publikovanΘ prßci. Pro p°iznßnφ autorstvφ musφ b²t spln∞na Φty°i kritΘria:

• autor musφ podstatn∞ p°isp∞t k tv∙rΦφmu procesu,
• autor musφ podstatn∞ p°isp∞t k p°φprav∞ v²slednΘho Φlßnku,
• autor p°ijφmß odpov∞dnost za koneΦnou verzi rukopisu,
• autor musφ b²t schopen vysv∞tlit sv∙j p°φsp∞vek k prßci.

Komentß°:

Publikovßnφ v recenzovan²ch Φasopisech je stßle d∙le₧it²m v²stupem v∞deckΘho procesu. Mnozφ ΦlenovΘ v∞deckΘ komunity voln∞ sdφlejφ svΘ myÜlenky a data s kolegy v pr∙b∞hu sv²ch ·vah a prßce formou diskuse, korespondence a v∞deck²ch setkßnφ, co₧ je odrazem socißlnφ a korporativnφ povahy v∞deckΘ Φinnosti. Vyu₧itφ informacφ zφskan²ch prost°ednictvφm t∞chto neformßlnφch styk∙, bez p°φmΘ ·Φasti nebo v²slovnΘho povolenφ p∙vodce myÜlenek Φi p∙vodnφch dat, je vlastn∞ neoprßvn∞n²m zßsahem do jeho prßv na duÜevnφ majetek. Platφ to i pro osoby, kterΘ majφ privilegovan² p°φstup k myÜlenkßm a dat∙m, nap°. pro recenzenty. ZφskanΘ ·daje jsou zp°φstupn∞ny ve°ejnosti teprve uve°ejn∞nφm v∞deckΘho Φlßnku v odbornΘm Φasopise. V∞deck² Φasopis z∙stßvß standardnφm zp∙sobem sd∞lovßnφ v∞deck²ch v²sledk∙, p°esto₧e jsou stßle vφce pou₧φvßny i jinΘ zp∙soby sd∞lovßnφ (nap°. abstrakta, p°ednßÜky na shromß₧d∞nφch, elektronickß komunikace, p°ihlßÜky patent∙). PublikovanΘ ·daje p°ispφvajφ k celkovΘmu objemu v∞deck²ch poznatk∙ a jsou nezbytn²m krokem k praktickΘmu vyu₧itφ poznatk∙ s ov∞°enou platnostφ.

V²zkumnφci ve ve°ejnoprßvnφch institucφch majφ prßvo a povinnost uve°ej≥ovat data, kterß zφskali sami nebo ve spoluprßci b∞hem svΘ tv∙rΦφ prßce. Rozhodnutφ publikovat mß b²t urΦovßno v²hradn∞ m∞°φtkem kvality, i kdy₧ je p°ijatelnΘ pozdr₧et publikaci do p°ihlßÜenφ patentu; n∞kterß dalÜφ kritΘria p°ichßzejφ v ·vahu takΘ v p°φpad∞ smluvnφho v²zkumu (viz odst. 3.7). Nenφ ovÜem p°ijatelnΘ zdr₧ovat publikovßnφ z politick²ch Φi administrativnφch d∙vod∙ nebo proto, ₧e jsou v²sledky neoΦekßvanΘ nebo nevφtanΘ.

Auto°i p∙vodnφ v∞deckΘ prßce majφ b²t vÜichni ti a pouze ti, kte°φ v²znamn∞ p°isp∞li k nßvrhu studie Φi pokus∙, k zφskßvßnφ, anal²ze a interpretaci dat Φi k p°φprav∞ rukopisu a kte°φ souhlasφ s jejφm uve°ejn∞nφm, a tudφ₧ za ni p°ijφmajφ zodpov∞dnost. N∞kterΘ Φasopisy vy₧adujφ potvrdit tento zßvazek podpisy vÜech autor∙, n∞kterΘ ₧ßdajφ k tomuto ·Φelu pφsemnΘ prohlßÜenφ korespondujφcφho autora jako osoby zodpov∞dnΘ za rukopis jako celek i za vÜechny jeho Φßsti. Pokud nemohou vÜichni auto°i p°ijmout zodpov∞dnost za cel² obsah publikace, doporuΦujφ n∞kterΘ Φasopisy specifikovat p°φsp∞vky jednotliv²ch spoluautor∙. Jako prevence spor∙ o autorstvφ, zvlßÜt∞ u Φlßnk∙ s velk²m poΦtem spoluautor∙, se doporuΦuje jasnß p°edb∞₧nß dohoda urΦujφcφ podφly a prßva spoluautor∙.

Podle uvedenΘ definice nejsou k p°iznßnφ autorstvφ dostateΦnΘ jinΘ p°φsp∞vky, i kdy₧ mohou b²t velmi v²znamnΘ, zejmΘna:

• odpov∞dnost za zφskßnφ finanΦnφch prost°edk∙ pro v²zkum,
• dodßnφ d∙le₧it²ch v²zkumn²ch materißl∙,
• zaÜkolenφ spoluautor∙ do n∞kter²ch metod,
• spolu·Φast p°i sb∞ru a t°φd∞nφ dat,
• vedenφ instituce nebo pracovnφ skupiny, v nφ₧ publikace vznikla.

Tzv. ôΦestnΘ autorstvφô v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nep°ipouÜt∞jφ ani kvalitnφ Φasopisy, ani praxe renomovan²ch univerzit a v²zkumn²ch ·stav∙. P°φsp∞vek osob, kterΘ nejsou autory, se doporuΦuje zmφnit vhodn²m zp∙sobem nap°. v poznßmce pod Φarou nebo v pod∞kovßnφ.

DoporuΦenφ 9:

Auto°i jsou povinni:

• uvΘst dostateΦn∞ podrobn∞ ·daje o materißlech a metodßch, za kter²ch Φtenß°i mohou posoudit v∞deckou platnost pou₧it²ch experimentßlnφch postup∙ a na jejich zßklad∞ zopakovat experimenty v jin²ch laborato°φch; nezbytn² je ·pln² a postaΦujφcφ popis nov²ch technik;
• ·pln∞ popsat v²zkumnΘ nßlezy v pochopitelnΘ podob∞;
• uvΘst podrobnosti o pou₧it²ch analytick²ch a statistick²ch postupech; vÜechny odchylky od t∞chto postup∙ (nap°. vy-louΦenφ vybran²ch dat) musφ b²t ·pln∞ popsßny a ov∞°eny;
• uvΘst pot°ebnΘ odkazy na d°φv∞jÜφ prßce (vlastnφ i cizφ), kterΘ v°azujφ v²sledky do souvislostφ p°φsluÜnΘho oboru a vyjad°ujφ uznßnφ duÜevnφho p°φsp∞vku jin²ch v∞dc∙; prßce vlastnφ ani prßce koleg∙ nemajφ b²t citovßny mΘn∞, ne₧ vy₧aduje tento po₧adavek, ale p°itom poΦet odkaz∙ nemß b²t nßsiln∞ zvyÜovßn s cφlem podpo°it citovanost autorov²ch pracφ;
• pod∞kovat za p°φsp∞vky odjinud, nap°. poskytnutφ v²zkumnΘho materißlu Φi technickΘ slu₧by;
• deklarovat sponzorskΘ p°φsp∞vky a mo₧n² nebo skuteΦn² st°et zßjm∙;
• maximalizovat kvalitu sv²ch v∞deck²ch publikacφ; praxe p°edb∞₧n²ch publikacφ je sice n∞kdy ospravedlnitelnß, ale rychlov²roba publikacφ zvyÜujφcφ poΦet autorstvφ, opakovanΘ uve°ej≥ovßnφ, ôkrßjenφ salßmuô a dalÜφ praktiky zvyÜujφcφ kvantitu na ·kor kvality jsou nep°ijatelnΘ.

Komentß°:

Publikace jsou vzhledem ke svΘmu v²znamu jako dokladu priority a v²konnosti ji₧ dlouho p°edm∞tem st°et∙ a spor∙. B∞hem let vÜak byla vypracovßna vÜeobecn∞ uznßvanß pravidla pro nejb∞₧n∞jÜφ zdroje konflikt∙, zejmΘna p∙vodnost a nezßvislost obsahu a pro posouzenφ autorstvφ.

Pro autorstvφ existujφ jasn∞ uznßvanß pravidla, v∞deckou komunitou vÜeobecn∞ dob°e chßpanß. Praxe ΦestnΘho, skrytΘho, p°enesenΘho nebo zßstupnΘho autorstvφ neodpovφdß uveden²m sm∞rnicφm a je nep°ijatelnß (podrobn∞ji viz DoporuΦenφ 8 a komentß° k n∞mu). ╚estnΘ autorstvφ nep°ipouÜtφ ani autorsk² zßkon.

Publikace sd∞lujφcφ novß v∞deckß zjiÜt∞nφ, mß tyto ·koly:

• popsat zjiÜt∞nφ ·pln∞ a pochopiteln∞,
• uvΘst sprßvnΘ a ·plnΘ odkazy na p°edchozφ prßce autor∙ i jin²ch pracovnφk∙ (citace),
• opakovat d°φve uvedenß zjiÜt∞nφ jen v mφ°e nezbytnΘ pro pochopenφ souvislostφ.

V²zkumnφ pracovnφci jsou povinni zabezpeΦit vhodnou ochranu p°φsluÜnΘho duÜevnφho vlastnictvφ. Dßle musφ v nejlepÜφ mo₧nΘ mφ°e zajistit, ₧e jejich prßce bude sm∞°ovßna k prosp∞chu jedince nebo spoleΦnosti.

DoporuΦenφ 10:

VÜechny Φasopisy musφ poskytnout jasnΘ sm∞rnice o informacφch a prohlßÜenφch vy₧adovan²ch od autor∙ zaslan²ch p°φsp∞vk∙; tyto sm∞rnice musφ respektovat uznßvanou sprßvnou v∞deckou praxi a v²Üe uvedenΘ zßsady.

Od osob, kterΘ p°ijmou odpov∞dnost za posouzenφ p°φsp∞vk∙ zaslan²ch k uve°ejn∞nφ, a to jak psanφm posudk∙, tak Φlenstvφm v redakΦnφch radßch, musφ Φasopis vy₧adovat prohlßÜenφ o skuteΦnΘm nebo mo₧nΘm st°etu zßjm∙.

Slo₧enφ redakΦnφch rad a jmΘna expertnφch zpravodaj∙ se pravideln∞ zve°ej≥ujφ.

Komentß°:

V∞deckΘ Φasopisy jsou odpov∞dnΘ za to, ₧e budou ve sv²ch sm∞rnicφch deklarovat svou shodu s nejlepÜφ mezinßrodnφ praxφ ve svΘm pohledu na p∙vodnost zaslan²ch sd∞lenφ a na autorstvφ. Obecn∞ uznßvanß pravidla ji₧ byla uve°ejn∞na a v∞tÜina vysoce kvalitnφch periodik je dodr₧uje, chvßlyhodnΘ je i to, ₧e mnohΘ Φasopisy ji₧ v tomto sm∞ru uvedly jasnΘ pokyny autor∙m. PosuzovatelΘ zaslan²ch sd∞lenφ majφ b²t zavßzßni k dodr₧ovßnφ d∙v∞rnosti a k prohlßÜenφ o st°etu zßjm∙.

V∞deckΘ publikace jsou prost°edkem, pomocφ kterΘho v∞dci sklßdajφ ·Φty ze svΘ prßce: seznamujφ s nov²mi poznatky, identifikujφ se s nimi a souΦasn∞ p°ijφmajφ zodpov∞dnost za jejich obsah. Auto°i resp. vydavatelΘ souΦasn∞ zφskßvajφ prßva na duÜevnφ majetek (autorskß prßva). V tΘto souvislosti nab²vß zvlßÜtnφ d∙le₧itosti datum uve°ejn∞nφ jako doklad priority. RenomovanΘ v∞deckΘ Φasopisy uvßd∞jφ datum obdr₧enφ rukopisu a datum jeho p°ijetφ (obvykle po odbornΘ recenzi).

MnohΘ uznßvanΘ Φasopisy vy₧adujφ pφsemnΘ prohlßÜenφ, ₧e obsah zaslanΘho rukopisu nebyl d°φve uve°ejn∞n nebo zaslßn k uve°ejn∞nφ jinam. Nep°ijφmajφ rukopisy publikacφ, jejich₧ obsah byl ji₧ p°edlo₧en ve°ejnosti p°ed kritick²m posouzenφm recenzenty a v∞deck²m spoleΦenstvφm; v²jimkou mohou b²t jen souhrnnΘ publikace nßlez∙ p°edlo₧en²ch d°φve.

DobrΘ Φasopisy zavazujφ recenzenty k p°φsnΘ d∙v∞rnosti a k p°iznßnφ st°et∙ zßjm∙, kterΘ by mohly v²b∞r recenzent∙ ovlivnit. Zavazujφ se takΘ odpov∞d∞t autor∙m zasφlajφcφm rukopis v urΦenΘm krßtkΘm termφnu a po₧adovat od recenzent∙ vΦasnΘ dodßnφ jejich p°ipomφnek.

3.5 ╪φzenφ a administrace v²zkumu

DoporuΦenφ 11:

V∞dci musφ respektovat socißlnφ a korporativnφ charakter v²zkumu ve vÜech aspektech, tedy nejen jako tv∙rci v²sledk∙ a publikacφ, ale i jako ti, kte°φ jin²m v²zkum umo₧≥ujφ, podporujφ jej a objektivn∞ kriticky jej hodnotφ. Tyto Φinnosti musφ b²t prosty ziÜtnosti, proto₧e zde vφce ne₧ mnohde jinde platφ ôdnes ty mn∞, zφtra jß tob∞ô.

Komentß°:

ZvlßÜtnφ povinnostφ v∞dc∙ je plnΘ zapojenφ do prßce v∞deckΘho spoleΦenstvφ. V∞dci se v∞nujφ svΘmu vlastnφmu v²zkumu, souΦasn∞ jsou vÜak povinni Ükolit a dohlφ₧et na kolegy a studenty, posuzovat a hodnotit prßci jin²ch v∞dc∙, ·Φastnit se °φzenφ a administrace univerzit a v²zkumn²ch ·stav∙ a p°ispφvat k prßci institucφ financujφcφch v∞du.

3.6 ┌ΦelovΘ financovßnφ

DoporuΦenφ 12:

Agentury financujφcφ v∞du a v²zkum, jejich zam∞stnanci a ΦlenovΘ jejich poradnφch orgßn∙ jsou zvlßÜt∞ povinni dbßt na poctivost posuzovacφho procesu. Je nezbytnΘ, aby se praxe t∞chto institucφ vyznaΦovala rovnostφ, integritou, d∙v∞rnostφ a pr∙hlednostφ. TytΘ₧ zßsady platφ i pro ty, kdo se ·Φastnφ posuzovacφho procesu jako experti.

Komentß°:

Od institucφ, kterΘ samy v²zkum provßd∞jφ (univerzit, v²zkumn²ch ·stav∙), se grantovΘ agentury liÜφ tφm, ₧e jejich vztahy k jednotliv²m v²zkumnφk∙m obvykle p°esahujφ jejich vlastnφ organizaΦnφ rßmec. GrantovΘ agen-tury takΘ vystupujφ v ·loze zprost°edkovatele mezi v∞dci podßvajφcφmi nßvrhy a v∞dci posuzujφcφmi tyto nßvrhy. Jejich Φinnost vy₧aduje velkou mφru d∙v∞ry: v∞dci sv∞°ujφ agentu°e jako podklad pro posouzenφ ₧ßdosti svΘ cφle a zßm∞ry, a tφm v podstat∞ p°edßvajφ sv²m koleg∙m k recenzi novΘ myÜlenky vy₧adujφcφ ochranu. Vzßjemnou d∙v∞ru jako nezbytnou podmφnku svΘ prßce proto musφ agentury ve vlastnφm zßjmu chrßnit dodr₧ovßnφm zßkladnφch pravidel v∞deckΘ prßce a jejφho posuzovßnφ.

Z po₧adavku rovnosti nebo sluÜnosti (ve smyslu fair play) nevypl²vß nezbytn∞ nutnost posuzovat ka₧dΘho stejn∞, je vÜak nezbytnΘ formulovat jasn∞ d∙vody pro p°ednostnφ posuzovßnφ vybran²ch skupin nebo v∞deck²ch odv∞tvφ (nap°. pro podporu mlad²ch v∞dc∙ nebo rozvφjejφcφch se v∞deck²ch obor∙).

Instituce financujφcφ v²zkum se takΘ musφ vyvarovat mo₧n²ch zdroj∙ zaujatosti (nap°. p°i v²b∞ru Φlen∙ hodnotitelsk²ch komisφ). Po₧adavek integrity vy₧aduje, aby posuzovatelΘ byli ve sv²ch ·sudcφch nestrannφ, p°iznali skuteΦn² nebo mo₧n² st°et zßjm∙ a nezneu₧φvali svΘho privilegovanΘho p°φstupu k myÜlenkßm a dat∙m jin²ch osob. Stejnou odpov∞dnost majφ ₧adatelΘ o finanΦnφ p°φsp∞vek, kte°φ musφ poskytnout ·plnΘ a p°esnΘ informace a nßle₧it∞ uvΘst relevantnφ d°φv∞jÜφ prßce.

Po₧adavek d∙v∞rnosti vy₧aduje, aby ti, kdo posuzujφ nebo zpracovßvajφ ₧ßdosti o finanΦnφ p°φsp∞vek, nep°edßvali privilegovanΘ informace jin²m osobßm a aby podnikli vÜechny nezbytnΘ kroky k bezpeΦnΘmu ulo₧enφ t∞chto informacφ.

Otev°enost nebo pr∙hlednost je pod°φzena po₧adavku d∙v∞rnosti; vy₧aduje vÜak, aby postupy agentur financujφcφch v∞du byly zve°ejn∞ny a aby byla znßma jmΘna osob odpov∞dn²ch za °φzenφ a administrativu.

DoporuΦeni 13:

Instituce ·ΦelovΘho financovßnφ musφ uve°ejnit jasnΘ sm∞rnice o informacφch vy₧adovan²ch od ₧adatel∙, podrobnosti o pravidlech, podle nich₧ bude ₧ßdost posuzovßna, a postup a Φasov² rozvrh posuzovßnφ ₧ßdosti.

Od ₧adatel∙ musφ vy₧adovat zßruky, ₧e podle svΘho nejlepÜφho v∞domφ poskytujφ pravdivΘ, ·plnΘ a p°esnΘ informace. Jasn∞ musφ b²t vymezeny tΘ₧ postihy za v∞domΘ uvßd∞nφ nepravdiv²ch tvrzenφ.

Uve°ejn∞nß pravidla musφ dodr₧ovat jak ₧adatelΘ o grant, tak °eÜitelΘ a nositelΘ ud∞len²ch grant∙. Od nositel∙ je nutnΘ vy₧adovat zajiÜt∞nφ nßle₧itΘho finanΦnφho dohledu a pr∙hlednΘho mechanismu ·Φtovßnφ.

Pravidla zahrnujφcφ v²Üe uvedenΘ zßsady musφ b²t zßvaznß i pro vlastnφ zam∞stnance grantovΘ agentury i pro vÜechny, kdo se ·Φastnφ procesu posuzovßnφ a v²b∞ru.

Komentß°:

GrantovΘ agentury jako poskytovatelΘ finanΦnφ podpory v²zkumu majφ pro ka₧dΘho v∞dce podstatn² v²znam. Mohou p°isp∞t k upevn∞nφ a ochran∞ sprßvnΘ v∞deckΘ praxe tφm, ₧e vhodnou formulacφ po₧adavk∙ na ₧ßdosti a podmφnek pro zφskßnφ podpory p°edejdou jednßnφ nebo okolnostem, kterΘ vedou k nesprßvnΘmu chovßnφ nebo je usnad≥ujφ.

Musφ b²t tΘ₧ p°ipraveny na °eÜenφ p°φpad∙, kdy ·Φelnost jejich finanΦnφ podpory Φi jejich dobrß pov∞st jsou ohro₧eny nesprßvn²m chovßnφm n∞kterΘho v∞dce. TakovΘ p°φpady mohou nastat v d∙sledku uvedenφ nepravdiv²ch skuteΦnostφ v nßvrhu, zneu₧itφ grantov²ch prost°edk∙ nebo neΦestnΘho zachßzenφ s nßvrhem zaslan²m k posouzenφ.

K ochran∞ d∙v∞ry mezi grantovou agenturou a ₧adateli a pro jejich orientaci musφ ve sv²ch sm∞rnicφch jasn∞ vymezit tyto po₧adavky na nßvrh:

• Jmenovit∞ a ·pln∞ musφ b²t uvedeny p°edchozφ prßce navrhovatele.
• Publikace musφ b²t p°esn∞ citovßny, neuve°ejn∞nΘ rukopisy musφ b²t jednoznaΦn∞ uvedeny (nap°. ôp°ijato k tisku v ...ô, ôzaslßno do ...ô).
• Projekty musφ b²t popsßny tak, jak je navrhovatel podle svΘho nejlepÜφho v∞domφ hodlß provßd∞t.
• Spoluprßci p°i °eÜenφ navrhovanΘho projektu m∙₧e posuzovatel brßt v ·vahu, jen kdy₧ spolupracovnφci prokß₧ou svou schopnost k p°edpoklßdanΘ spoluprßci a potvrdφ svou ochotu k nφ.

Äadatel musφ sv²m podpisem potvrdit znalost t∞chto zßsad.

DoporuΦenφ 14:

Potencißlnφ nositel grantu mß b²t pravidly grantovΘho systΘmu zavßzßn k dodr₧ovßnφ pravidel sprßvnΘ v∞deckΘ praxe. Nositel Φi spolunositel grantu musφ mφt svß pravidla sprßvnΘ v∞deckΘ praxe (DoporuΦenφ 1) a postupy projednßvßnφ na°Φenφ z nev∞deckΘho postupu (DoporuΦenφ 18). Nenφ ₧ßdoucφ poskytovat granty institucφm, kterΘ neodpovφdajφ DoporuΦenφm 1 a 18.

Komentß°:

Vztah mezi grantovou agenturou a ₧adatelem je zpoΦßtku jednostrann². Ud∞lenφ grantovΘ podpory po posuzovacφm °φzenφ nastoluje bli₧Üφ oboustrannΘ vztahy jak s institucemi, tak s jednotliv²mi v∞dci.

P°ed nesprßvn²m jednßnφm nositel∙ grant∙ se financujφcφ instituce m∙₧e chrßnit tφm, ₧e v souladu se sv²m prßvnφm postavenφm navrhne specifickΘ prßvnφ vztahy s nositeli grant∙. K tomuto ·Φelu sestavφ a uve°ejnφ po₧adavky na sprßvn² postup v²zkumu a svou reakci na jeho poruÜovßnφ.

Definice nev∞deckΘho postupu jako takovΘho mß b²t ponechßna na instituci, v nφ₧ je v²zkum provßd∞n û tφm je zajiÜt∞no, ₧e bude odpovφdat danΘmu v²zkumnΘmu prost°edφ. TotΘ₧ platφ pro zjiÜ¥ovßnφ a vyÜet°ovßnφ skuteΦnostφ pot°ebn²ch pro d∙kaz nebo vyvrßcenφ na°Φenφ.

GrantovΘ agentury ovÜem musφ zformulovat a uve°ejnit svΘ zßsady a vztahy k financovanΘmu v²zkumu i svΘ postihy p°i poruÜenφ pravidel. Vedle mo₧nosti odkazu na majetkovΘ Φi p°estupkovΘ prßvnφ °φzenφ mohou volit tΘ₧ mo₧nost smluvnφho postihu ne₧ßdoucφch Φinnostφ formou pφsemnΘho varovßnφ, pokuty nebo i vylouΦenφ z dalÜφch sout∞₧φ.

DoporuΦenφ 15:

Od posuzovatel∙ zpracovßvajφcφch posudky nebo Φlen∙ hodnotitelsk²ch komisφ se vy₧aduje prohlßÜenφ o skuteΦnΘm nebo mo₧nΘm st°etu zßjm∙ a zßruka, ₧e vÜechny zφskanΘ informace jsou d∙v∞rnΘ, ₧e je nep°edajφ jin²m osobßm ani je nevyu₧ijφ jinak ne₧ v souladu s p°edepsan²mi postupy a ₧e podnikli vÜechny pot°ebnΘ kroky zajiÜ¥ujφcφ uchovßvßnφ t∞chto informacφ na bezpeΦnΘm mφst∞.

Pokud posuzovatel Φi Φlen komise neodmφtne svou ·Φast p°i hodnocenφ projektu pro st°et zßjm∙, ale projekt nedoporuΦφ a zneu₧ije jeho myÜlenky pro vlastnφ prosp∞ch, bude to posuzovßno jako exemplßrnφ p°φpad poruÜenφ sprßvnΘ v∞deckΘ praxe. Seznamy Φlen∙ hodnotitelsk²ch komisφ jsou uve°ej≥ovßny, seznamy posuzovatel∙ jsou archivovßny.

 

DoporuΦenφ 16:

Organizace financujφcφ v∞du a v²zkum musφ vymezit kritΘria posuzovßnφ a od posuzovatel∙ vy₧adovat jejich dodr₧ovßnφ. Zßkladem rozhodovßnφ o ud∞lenφ podpory nemohou b²t jen kvantitativnφ m∞°φtka v∞deckΘ v²konnosti (nap°. tzv. impact faktor).

Komentß°:

P°esn∞ formulovanß kritΘria jsou pro posuzovatele u₧iteΦn²m vodφtkem. Po₧adavky na posudek a sm∞rnice pro posuzovatele jsou b∞₧nou praxφ, proto₧e nejen zajiÜ¥ujφ jednotnou vysokou kvalitu posudk∙, ale takΘ proto, ₧e r∙znΘ grantovΘ agentury majφ vedle obecnΘ zßsady v²b∞ru projekt∙ podle kvality i vlastnφ specißlnφ po₧adavky.

Po₧adavek d∙v∞rnosti myÜlenek, s nimi₧ se posuzovatel v nßvrhu seznamuje, zcela vyluΦuje, aby s nimi seznßmil t°etφ osobu, by¥ i jen formou ₧ßdosti o pomoc p°i posuzovßnφ. Pro objektivnφ posouzenφ nßvrhu podle v∞deck²ch m∞°φtek musφ financujφcφ organizace vybφrat posuzovatele tak, aby p°edeÜla skuteΦnΘmu i mo₧nΘmu st°etu zßjm∙. Pokud p°ese vÜechno ke st°etu zßjm∙ s navrhovatelem projektu dojde, posuzovatel jej musφ oznßmit; je to i v jeho vlastnφm zßjmu, nebo¥ to podporuje jeho pov∞st jako ΦestnΘho a nezaujatΘho odbornφka.

Podobnß pravidla jako pro recenzenty musφ b²t ustanovena pro vÜechny zam∞stnance a Φleny rozhodovacφch orgßn∙ p°φsluÜnΘ financujφcφ instituce, kte°φ majφ p°φstup k d∙v∞rn²m informacφm v nßvrzφch.

Pravidla d∙v∞rnosti a st°etu zßjm∙ jsou dostateΦn²m podkladem pro reakci grantovΘ instituce na event. zneu₧itφ postavenφ recenzenta. Nenφ vhodnΘ dohadovat p°φpadnΘ postihy p°i zahßjenφ posuzovßnφ. PosuzovatelΘ vykonßvajφ svou funkci bezplatn∞ a jak²koliv, i hypotetick² p°edpoklad neΦestnΘho chovßnφ by je demotivoval nebo i odstraÜil. Reakce na nesprßvnΘ chovßnφ posuzovatele mß b²t proto zakotvena ji₧ v obecn²ch pravidlech financujφcφ instituce a nemß b²t p°edm∞tem individußlnφch dohod p°i ₧ßdosti o posouzenφ.

Pokud vznikne podez°enφ, ₧e recenzent zneu₧il d∙v∞rnΘ materißly pro svou vlastnφ pot°ebu nebo se dopustil jinΘho zßva₧nΘho poruÜenφ d∙v∞rnosti, musφ komise postupovat tak, aby po konzultaci s odbornφky byl p°φpad co nejrychleji objasn∞n. Posuzovatel, jemu₧ bylo poruÜenφ d∙v∞rnosti prokßzßno, nesmφ b²t znovu ₧ßdßn o posudek nebo, pokud byl do tΘto funkce zvolen nebo ustanoven, musφ z nφ b²t neprodlen∞ odvolßn. Prokßzanou neΦestnost posuzovatele je vhodnΘ oznßmit ostatnφm organizacφm financujφcφm v∞du a v²zkum. ProkßzanΘ zneu₧itφ d∙v∞rn²ch informacφ z nßvrhu m∙₧e takΘ ospravedlnit odhalenφ toto₧nosti posuzovatele navrhovateli, aby mohl po₧adovat nßhradu za zp∙sobenou Ükodu.

NemΘn∞ svφzelnΘ je zajistit v∞deckou kvalitu posuzovatel∙, tj. vybφrat takovΘ recenzenty, kte°φ jsou nejlΘpe kvalifikovßni k hodnocenφ danΘho nßvrhu, jsou p°ipraveni nep°ihlφ₧et jen k povrchnφmu dojmu z produktivity navrhovatel∙ a ocenφ intelektußlnφ obsah nßvrhu a p°edchozφch pracφ navrhovatele. Tento ·kol je trvalou velkou v²zvou pro vÜechny organizace ·ΦelovΘho financovßnφ.

3.7 Smluvnφ v²zkum

DoporuΦenφ 17:

Smlouvy o v²zkumnΘ spoluprßci musφ obsahovat tato ustanovenφ:

• dohodu o tom, ₧e v²zkum bude provßd∞n v souladu se sm∞rnicemi pro sprßvnou v²zkumnou praxi;
• jasn∞ definovanΘ uspo°ßdßnφ ochrany a vyu₧itφ duÜevnφho majetku, vymezujφcφ prßva vÜech ·Φastnφk∙ dohody;
• dohodu o uve°ej≥ovßnφ v²sledk∙ a o zachßzenφ s informacemi, kterΘ majφ b²t ve ve°ejnΘm zßjmu uve°ejn∞ny nebo oznßmeny p°φsluÜn²m stßtnφm orgßn∙m;
• dohodu o arbitrß₧i v p°φpadech nesnßzφ s v²kladem smluvnφch pojm∙.

Komentß°:

Smluvnφ v²zkum provßd∞jφ mnozφ ΦlenovΘ v∞deckΘho spoleΦenstvφ. Tato Φinnost je ₧ßdoucφ, nebo¥ p°ispφvß k v²voji obchodn∞ cenn²ch produkt∙ a je prosp∞Ünß pro spoleΦnost i pro jednotlivce. Pokyny uvedenΘ v tomto kodexu platφ i pro smluvnφ v²zkum financovan² komerΦnφmi sponzory, vlßdami Φi vlßdnφmi agenturami. P°i °eÜenφ v²zkumn²ch ·kol∙ na zßklad∞ smlouvy nicmΘn∞ obΦas vznikß urΦitΘ nap∞tφ, projevujφcφ se nejv²razn∞ji v souvislosti s vlastnictvφm a vyu₧itφm duÜevnφho majetku a rozhodovßnφm o uve°ejn∞nφ v²sledk∙. DuÜevnφ vlastnictvφ a finanΦnφ v²nosy, kterΘ mohou vzejφt z jeho vyu₧φvßnφ, musφ b²t jasn∞ sm∞rovßny a shody o tom musφ b²t dosa₧eno p°ed uzav°enφm smlouvy - v r∙zn²ch p°φpadech se budou podrobnosti uspo°ßdßnφ liÜit. P°ed uzav°enφm smlouvy musφ b²t vyjasn∞no tΘ₧ uve°ejn∞nφ v²sledk∙ v²zkumu. V n∞kter²ch p°φpadech nebude zve°ejn∞nφ obchodn∞ citliv²ch informacφ ₧ßdoucφ, co₧ je obecn∞ p°ijatelnΘ. Na druhΘ stran∞ m∙₧e v²zkum p°inΘst poznatky s v²znamn²mi d∙sledky pro zdravφ, obecn² prosp∞ch, ₧ivotnφ prost°edφ Φi jin² ve°ejn² zßjem. Sponzor v²zkumu i v²zkumnφk jsou za t∞chto okolnostφ povinni zajistit uve°ejn∞nφ t∞chto informacφ nebo uv∞dom∞nφ p°φsluÜn²ch stßtnφch orgßn∙ Φi °φdφcφch institucφ. Uspo°ßdßnφ dohody mß b²t snadno srozumitelnΘ vÜem z·Φastn∞n²m stranßm, co₧ mß b²t v dohod∞ v²slovn∞ uvedeno. Mß b²t tΘ₧ uveden postup p°i °eÜenφ eventußlnφch rozpor∙ v interpretaci pojm∙ uveden²ch ve smlouv∞. Ob∞ smluvnφ strany û v²zkumnφk i zadavatel û musφ nΘst spoleΦnou zodpov∞dnost za to, aby byla p°φsluÜnß ujednßnφ uplatn∞na a provedena.

3.8 Obvin∞nφ z nev∞deck²ch postup∙

DoporuΦenφ 18

VÜechny univerzity a v²zkumnΘ ·stavy musφ ustanovit postupy pro projednßvßnφ obvin∞nφ z nev∞deckΘho postupu, kterΘ musφ b²t schvßleny odpov∞dn²m orgßnem p°φsluÜnΘ instituce, nßle₧it∞ uve°ejn∞ny a oznßmeny vÜem zam∞stnanc∙m.

Zßva₧nΘ p°φpady v∞deckΘ nepoctivosti nejsou ΦastΘ, ale vzbuzujφ velk² zßjem. Vyvolßvajφ nejen pochybnosti o p°φsluÜn²ch ·dajφch, ale mohou tΘ₧ zpochybnit d∙v∞ru ve°ejnosti ve v∞du jako celek i vzßjemnou d∙v∞ru mezi v∞dci, kterß je nezbytnß pro ·sp∞Ün² v∞deck² v²zkum. Nev∞deckΘ postupy je mo₧no rozd∞lit do t°φ Üirok²ch kategoriφ: pirßtstvφ, plagißtorstvφ a podvod (tj. v²roba dat nebo falÜovßnφ jejich anal²zy). Faktory vedoucφ k nev∞deckΘmu postupu Φi podvodu, kter² je t°eba odliÜit od ne·myslnΘ chyby, jsou komplexnφ a nejsou zcela jasnΘ. Zavedenφ sprßvnΘ v²zkumnΘ a publikaΦnφ praxe je m∙₧e v²razn∞ potlaΦit.

Zßkladnφ odpov∞dnost za ustanovenφ postupu p°i podez°enφ z nev∞deck²ch postup∙ mß ka₧dß instituce, v nφ₧ je provßd∞n v²zkum; v tΘto instituci takΘ mß b²t zapoΦato jejich vyÜet°ovßnφ. Stejnou odpov∞dnost nese zam∞stnavatel dotyΦnΘho v∞dce, pokud jφm nenφ nositel grantu. Prßvnφ nßroky dßle vy₧adujφ, aby byla ustanovena mo₧nost smφrΦφho °φzenφ a odvolßnφ. Odpov∞dnost za ustanovenφ t∞chto mo₧nostφ mohou p°evzφt nßrodnφ grantovΘ agentury, resp. profesnφ odbornΘ spoleΦnosti. TotΘ₧ platφ o odpov∞dnosti za zabezpeΦenφ nßle₧itΘho uve°ejn∞nφ celΘho postupu a jeho oznßmenφ vÜem z·Φastn∞n²m osobßm.

Pro vyÜet°ovßnφ jak²chkoliv nedokßzan²ch tvrzenφ a nev∞deck²ch postup∙ majφ platit nßsledujφcφ obecnΘ zßsady:

Je nezbytnΘ zajistit pr∙chod prßva pro ₧alobce i obvin∞nΘho. Stφ₧nosti vznesenΘ v dobrΘ vφ°e musφ b²t sledovßny jako celek, d∙v∞rn∞ a bez ·jmy pro ₧alobce. Prßce obvin∞n²ch musφ b²t pova₧ovßna za poctivou, dokud nebude dokßzßn opak, a musφ b²t chrßn∞ny p°ed zlovoln²m, malichern²m, Ükodolib²m Φi zlomysln²m na°Φenφm.

Pro d∙v∞rnost vyÜet°ovßnφ je t°eba p°ijmout vÜechna p°im∞°enß opat°enφ. Pokud vÜak dojde ke st°etu mezi po₧adavkem d∙v∞rnosti a po₧adavkem nalezenφ pravdy, musφ b²t dßna p°ednost druhΘmu z nich.

VyÜet°ovßnφ musφ b²t vedeno pokud mo₧no rychle, ale s nezbytnou d∙kladnostφ.

Uspo°ßdßnφ smφrΦφho °φzenφ a odvolßnφ musφ b²t umo₧≥ovat rovn² p°φstup zainteresovan²m institucφm, ₧alobc∙m i obvin∞n²m.

DoporuΦenφ 19:

Postupy uvedenΘ v DoporuΦenφ 18 majφ s p°ihlΘdnutφm k p°φsluÜn²m zßkonn²m opat°enφm a pravidl∙m disciplinßrnφho °φzenφ obsahovat:

• definici skutkov²ch podstat zßva₧n∞ odporujφcφch sprßvnΘ v∞deckΘ praxi (DoporuΦenφ 1) a pova₧ovan²ch za nev∞deck² postup, nap°. v²roba a falÜovßnφ dat, plagißtorstvφ nebo poruÜenφ d∙v∞rnosti ve funkci znalce nebo p°edstavenΘho,
• pravomoc, procedurßlnφ pravidla (vΦetn∞ d∙kaznφho b°emene) a ΦasovΘ meze vyÜet°ovßnφ a zjiÜ¥ovßnφ fakt∙,
• prßva z·Φastn∞n²ch stran na vyslechnutφ a d∙v∞rnost a pravidla pro vylouΦenφ st°etu zßjm∙,
• postihy zßvislΘ na zßva₧nosti prokßzanΘho ÜpatnΘho postupu,
• pravomoci pro uklßdßnφ postih∙.

Komentß°:

Pokud se t²kß vztah∙ mezi zam∞stnancem a zam∞stnavatelem, mß relevantnφ zßkonn² p°edpis stßtu (Zßkonφk prßce) prßvnφ p°ednost p°ed internφmi sm∞rnicemi danΘ instituce. Internφ pravidla nemohou b²t v rozporu ani s jin²mi prßvnφmi p°edpisy. UvedenΘ doporuΦenφ nenφ mφn∞no jako nßhrada t∞chto zßkonn²ch ·prav, m∞lo by je jen p°ipomenout a doplnit.

Existujφcφ prßvnφ p°edpisy nepostihujφ vÜechny mo₧nΘ zp∙soby a okolnosti nev∞deck²ch postup∙, zΦßsti slou₧φ k ochran∞ jin²ch prßv, ne₧ je d∙v∞ryhodnost v∞dy a podmφnky jejφ funkΦnosti. V d∙sledku odliÜnΘho zam∞°enφ a kontextu pak tyto p°edpisy vychßzejφ z jin²ch p°edpoklad∙ a nastolujφ dodateΦnΘ po₧adavky p°esahujφcφ rßmec nev∞deckΘho postupu jako takovΘho, nebo se t²kajφ jin²ch p°edm∞t∙. Nejsou ani p°izp∙sobeny zßjm∙m typick²m pro na°Φenφ z nev∞deckΘho postupu, neberou nap°. dostateΦnΘ ohledy na zßjmy obvin∞nΘ osoby a jejφ v²zkumnΘ instituce, ani na zßjmy toho, kdo na podez°enφ upozornil. V neposlednφ °ad∞ takΘ mohou prßvnφ procesy u r∙zn²ch instancφ trvat i n∞kolik let.

Osoba, jejφ₧ prßce byla zpochybn∞na, jejφ instituce, i osoba, kterß obvin∞nφ vznesla, majφ navzdory sv²m antagonistick²m stanovisk∙m spoleΦn² zßjem: p°φpad rychle objasnit a p°edejφt jeho publicit∞. VÜechny t°i strany si p°ejφ ochrßnit svou dobrou pov∞st. Procedurßlnφ pravidla, kter²mi se °eÜenφ obvin∞nφ z nev∞deckΘho postupu °φdφ, musφ tyto spoleΦnΘ zßjmy z·Φastn∞n²ch stran respektovat. Je proto vhodnΘ p°im∞°en∞ rozd∞lit celou proceduru do nßsledujφcφch krok∙:

Prvnφ fßze (p°edb∞₧nΘ zjiÜ¥ovßnφ) mß za ·kol zjistit skutkovou podstatu a posoudit, zda je na°Φenφ dostateΦn∞ podlo₧eno. V tΘto fßzi je nutnΘ nalΘzt rovnovßhu mezi prßvem obvin∞nΘho i toho, jen₧ obvin∞nφ vznesl, na d∙v∞rnost na jednΘ stran∞ a pot°ebou zaujetφ jasnΘho stanoviska k fakt∙m v rozumn∞ krßtkΘm Φase na stran∞ druhΘ. Prvo°adß je v tΘto fßzi ochrana potencißln∞ nevinnΘho ob₧alovanΘho. V²sledkem tΘto fßze je rozhodnutφ, zda je na°Φenφ oprßvn∞nΘ a vy₧aduje tudφ₧ dalÜφ vyÜet°ovßnφ, Φi zda se ukßzalo jako nepodlo₧enΘ.

Druhß fßze (hlavnφ °φzenφ) zahrnuje podle pot°eby zjiÜ¥ovßnφ dalÜφch skuteΦnostφ, zvlßÜt∞ v²slechy a zkoumßnφ d∙kaz∙, formßlnφ prohlßÜenφ, zda k nesprßvnΘmu postupu doÜlo Φi nikoliv, a koneΦn∞ reakci na potvrzenΘ na°Φenφ. Tato reakce m∙₧e mφt podobu zavedenφ smφrΦφho °φzenφ, doporuΦenφ pro nad°φzenΘ orgßny Φi pro t°etφ stranu nebo postih∙ ulo₧en²ch oprßvn∞n²mi orgßny p°φsluÜnΘ instituce (vΦetn∞ nap°. zßvazku stßhnout Φi opravit publikace obsahujφcφ dokßzanΘ nesprßvnosti). Ochrana obecnΘ d∙v∞ryhodnosti v∞dy vy₧aduje, aby k vyÜet°enφ a ov∞°enφ fakt∙ i k reakci na prokßzan² nesprßvn² postup doÜlo v p°im∞°en∞ krßtkΘm Φase.

Jak ji₧ bylo uvedeno, jsou t∞mto procedurßm nad°azenΘ platnΘ prßvnφ p°edpisy. Fßze p°edb∞₧nΘho zjiÜ¥ovßnφ nemusφ v₧dy nalΘzt jednoznaΦn² zßv∞r o p°esnΘ povaze p°φpadu a jeho postupy proto musφ b²t p°izp∙sobeny po₧adavk∙m p°φsluÜn²ch prßvnφch proces∙, aby bylo mo₧no pou₧φt nßlez∙ p°edb∞₧nΘho zjiÜ¥ovßnφ i v p°φpadnΘm soudnφm procesu.

Vztah mezi vnit°nφmi postupy danΘ instituce a prßvnφm procesem nejsou jen otßzkou urΦenφ pravomocφ nebo kompetencφ p°i soub∞₧nΘm Φi spoleΦnΘm vyÜet°ovßnφ. Vnit°nφ pravidla mohou v zßvislosti na povaze a zßva₧nosti ÜpatnΘho postupu poskytnout vÜeobecn∞ p°ijatelnΘ °eÜenφ v podob∞ smφ°enφ nebo smφrΦφho °φzenφ. Tyto procedury jsou obecn∞ v²hodn∞jÜφ, nebo¥ mohou b²t provedeny pom∞rn∞ rychle a na zßklad∞ dohody z·Φastn∞n²ch stran, tj. bez posouzenφ a °eÜenφ konfliktu t°etφ stranou. Ukazuje se, ₧e vÜeobecn∞ p°ijatelnß dohoda dob°e vyhovuje v p°φpad∞ dlouhotrvajφcφho vztahu, jak²m je obvykle zam∞stnaneck² pom∞r. V²hody t∞chto alternativnφch °eÜenφ by ovÜem nem∞ly b²t omezovßny nekoneΦn²mi disputacemi o osob∞ usmi°ovatele a o zn∞nφ navrhovanΘ dohody; vnit°nφ sm∞rnice proto majφ stanovit ΦasovΘ limity, po jejich₧ uplynutφ se zßvazn∞ p°istoupφ k formßlnφmu prßvnφmu °eÜenφ se vÜemi jeho v²hodami i nev²hodami.

Debata nebo diskuse na vÜeobecn∞ p°ijatelnΘm zßklad∞ nabφzφ mo₧nost usmφ°enφ a v mnoha p°φpadech m∙₧e nalΘzt prßvo lΘpe ne₧ soudnφ rozhodnutφ vedenΘ na zßklad∞ abstraktnφ kategorizace skuteΦnostφ a jejich prßvnφch d∙sledk∙. Na druhΘ stran∞ ale nesmφ tento pru₧n² postup vΘst k protekΦnφmu jednßnφ s n∞kter²mi osobami, ani k zametenφ problΘmu pod koberec bez nßle₧itΘho objasn∞nφ.

P°ed uvedenφm nov²ch pravidel °eÜenφ konflikt∙ do praxe se v zahraniΦφ osv∞dΦilo shroma₧∩ovat ·daje pro pozd∞jÜφ hodnocenφ navrhovan²ch postup∙, nap°. ve z·Φastn∞n²ch institucφch. Po zavßd∞cφ fßzi mohou b²t tyto ·daje zßkladem jejich kritickΘho zhodnocenφ a mo₧nΘho zlepÜenφ.

V zßvislosti na povaze zßsah∙ do prßv z·Φastn∞n²ch stran, kterΘ vnit°nφ ·pravy umo₧≥ujφ, je t°eba brßt v ·vahu jejich prßvnφ povahu, dφky kterΘ mohou b²t nßsledn∞ p°ezkoumßvßny soudem. K takov²mto zßsah∙m m∙₧e dochßzet ji₧ ve fßzi p°edb∞₧nΘho zjiÜ¥ovßnφ, nepochybn∞ do tΘto kategorie spadajφ konkrΘtn∞ ulo₧enΘ postihy.

Ob∞ fßze vnit°nφch postup∙, p°edb∞₧nΘ zjiÜ¥ovßnφ i hlavnφ °φzenφ, musφ vyhovovat t∞mto zßsadßm:

1. P°ed zahßjenφm Üet°enφ konkrΘtnφho p°φpadu musφ z pravidel vypl²vat:
• kdo ·°edn∞ p°ijme obvin∞nφ z nev∞deckΘho postupu,
• kdy bude zapoΦato p°edb∞₧nΘ zjiÜ¥ovßnφ a hlavnφ °φzenφ, k²m a jakou formou,
• jakΘ kroky budou podniknuty k ustanovenφ rozhodovacφch orgßn∙, budou-li ustanoveny pouze pro dan² p°φpad, budou-li vyu₧ity stßvajφcφ v²bory nebo zda bude jejich forma smφÜenß, nap°. se stßl²m p°edsedajφcφm a jednotliv∞ ustanoven²mi dalÜφmi Φleny z danΘ instituce nebo zvenΦφ; ideßlnφ je, jsou-li akademiΦtφ ΦlenovΘ danΘ instituce v °φdφcφm postavenφ a tvo°φ-li v∞tÜinu rozhodovacφho orgßnu, zaΦlen∞nφ odbornφk∙ zvenΦφ vÜak v₧dy p°ispφvß k objektivit∞ a u menÜφch institucφ m∙₧e b²t nezbytnΘ.
3. St°et zßjm∙ ka₧dΘ osoby z·Φastn∞nΘ na vyÜet°ovßnφ musφ b²t otev°en²m p°edm∞tem diskuse jak ze strany tΘto osoby, tak i ze strany obvin∞nΘho.
4. Obvin∞n² musφ mφt prßvo slyÜenφ v ka₧dΘ fßzi projednßvßnφ.
6. Dokud nebylo zavin∞nΘ nesprßvnΘ chovßnφ prokßzßno, musφ b²t dodr₧ena d∙v∞rnost t²kajφcφ se z·Φastn∞n²ch osob i zφskan²ch nßlez∙.
10. V²sledky vyÜet°ovßnφ majφ b²t v p°im∞°enΘm Φase po jeho skonΦenφ sd∞leny zainteresovan²m v∞deck²m organizacφm a Φasopis∙m.
13. JednotlivΘ fßze procedury musφ b²t skonΦeny v p°φsluÜn²ch Φasov²ch limitech.
15. O celΘ procedu°e a v²sledcφch jejφch jednotliv²ch Φßstφ musφ b²t veden jasn² zßpis.

Z v²Üe uvedenΘho je z°ejmΘ, ₧e zavedenφ t∞chto doporuΦenφ vy₧aduje d∙kladnou prßvnickou expertφzu. Soudnφ projednßvßnφ p°φpad∙ nev∞deck²ch postup∙ otevφrß novΘ a obtφ₧nΘ prßvnφ problΘmy. Pat°φ k nim jednak ·loha profesnφch v∞deck²ch norem v zßkonn²ch ·pravßch stßtnφho prßva, jednak d∙kaz v∞deckΘ nepoctivosti a s tφm spojenß ·prava rozd∞lenφ tφhy d∙kaz∙. ProblΘmy tohoto druhu mohou b²t °eÜeny jen p°i co nejÜirÜφm pohledu na vÜechny zßjmy svobodnΘ v∞dy. DFG proto nap°. vyzvala k diskusi mezi zßstupci r∙zn²ch v∞deck²ch obor∙ a praktick²mi prßvnφky.

Dosavadnφ zkuÜenosti s projednßvßnφm nev∞deck²ch postup∙ odhalujφ r∙znΘ souvislosti p∙sobenφ v∞dy a v²konu spravedlnosti. Mo₧n²m prßvnφ pohled na v∞du lze najφt v rozhodnutφ SpolkovΘho sprßvnφho soudu ve v∞ci obvin∞nφ jednoho profesora Univerzity Justuse Liebiga z falÜovßnφ [22]. V rozhodnutφ soudu je v∞deck² proces prezentovßn jako diskuse, v nφ₧ vÜe, co m∙₧e b²t pova₧ovßno za vß₧n² pokus o dosa₧enφ pravdy, mß nßrok na platnost, a tedy na ·stavnφ ochranu svobody bßdßnφ. Soud zbavil autora-v∞dce tΘto ochrany tφm, ₧e za zßruku svobody bßdßnφ prohlßsil p°evß₧n∞ ·mysl v∞dce. P°itom sprßvnφ soud nebral v ·vahu, ₧e p°edpokladem vß₧nΘho v∞deckΘho sna₧enφ chrßn∞nΘho ·stavou je hledßnφ v∞deckΘ pravdy a odmφtl ·stavnφ ochranu svobody bßdßnφ v p°φpad∞, kdy v∞dcova Φinnost mimo vÜφ pochybnost nesm∞°uje k rozÜφ°enφ v∞deck²ch poznatk∙. Toto rozhodnutφ ukazuje na snahu soudu p°edejφt Üirokou definicφ tomu, aby byly p°edem vyluΦovßny nekonvenΦnφ p°φstupy a metody ve v∞d∞ prßvnφmi ·pravami nebo administrativnφmi Φi soudnφmi rozhodnutφmi, kterΘ by omezovaly svobodu v∞dy ve prosp∞ch jin²ch hodnot.

V tΘto souvislosti vÜak nesmφme ztrßcet ze z°etele normy v²zkumu, pravidla odpov∞dnosti, ani zßvazky plynoucφ ze zßsad sprßvnΘ v∞deckΘ praxe v danΘm oboru. Plynou z toho tΘ₧ d∙sledky pro tφhu d∙kaz∙: v p°φpadu, o n∞m₧ bylo vydßno v²Üe citovanΘ rozhodnutφ, ji₧ nebyla k disposici primßrnφ data, kterß byla podkladem p°φsluÜn²ch publikacφ a zßv∞r∙. Rozhodnutφ tudφ₧ ukazuje na urΦit² st°et mezi °eÜenφm obvin∞nφ z nev∞deckΘho postupu orgßny v∞deckΘ samoregulace na jednΘ stran∞ a jeho formßlnφm soudnφm projednßvßnφm na druhΘ stran∞; rozhranφ mezi nimi je t°eba diskutovat podobn∞ jako v p°φpad∞ dokumentovanΘm v USA [23]. DFG proto doporuΦila [2] uspo°ßdat pravidelnß kolokvia za ·Φasti prßvnφk∙, prßvnφch teoretik∙ a zßstupc∙ dalÜφch obor∙ v∞dy a vzd∞lßvßnφ, na nich₧ by m∞ly b²t diskutovßny zejmΘna tyto nßm∞ty:

• prßvnφ definice v∞dy a ohledy na v∞deckΘ normy,
• d∙kaznφ °φzenφ v p°φpadech obvin∞nφ z nev∞deckΘho postupu, vΦetn∞ vedenφ laboratornφch zßznam∙,
• postavenφ v∞dc∙ a uΦenc∙ v rßmci prßvnφho systΘmu univerzit a prßvnφch ·prav zam∞stnaneckΘho pom∞ru,
• alternativnφ modely °eÜenφ spor∙ ve v∞d∞, nap°. smφrΦφm °φzenφm nebo vÜeobecn∞ p°ijatou dohodou,
• podφl v∞dce na nev∞deck²ch postupech jeho spolupracovnφk∙ a jejich d∙sledky,
• zodpov∞dnost institucφ za organizaΦnφ a pracovnφ struktury a v∞deckß sebekontrola.

3.8 Specifickß problematika jednotliv²ch oblastφ v∞dy

Tyto sm∞rnice definujφ ·st°ednφ (generickΘ) zßsady tvo°φcφ sprßvnou v²zkumnou praxi v celΘm rozsahu v∞deck²ch obor∙. V∞deckß Φinnost v jednotliv²ch oblastech v∞dy je °φzena prßvnφmi a profesnφmi kodexy a tato doporuΦenφ je majφ dopl≥ovat, nikoliv nahrazovat. Pro v²zkum v jednotliv²ch oblastech v∞dy jsou dostupnΘ zvlßÜtnφ sm∞rnice, kterΘ pokr²vajφ nap°. tyto oblasti:

• v²zkum lidsk²ch bytostφ û etickΘ otßzky, bezpeΦnost v²zkumn²ch subjekt∙, jejich nßbor a souhlas, ochrana jejich prßv, jejich d∙stojnost a soukromφ, shoda s prßvnφmi po₧adavky, v²zkum v rozvojov²ch zemφch atd.;
• v²zkum v biologick²ch a biomedicφnsk²ch oborech û oprßvn∞nost pou₧φvßnφ zvφ°at ve v²zkumu, pΘΦe o zvφ°ata, v²zkum v rozvojov²ch zemφch atd.;
• v²zkum ₧ivotnφho prost°edφ û problΘmy ekologie a ₧ivotnφho prost°edφ, ohledy na zvlßÜt∞ citlivΘ lokality, dohled nad zneΦiÜ¥ujφcφmi lßtkami atd.;
• v²zkum ve fyzikßlnφch oborech û bezpeΦnost, ohledy na ₧ivotnφ prost°edφ atd.

Seznam citacφ

1. European Science Foundation: Good Scientific Practice. Strasbourg 1999 (nßvrh).

2. Deutsche Forschungsgemeinschaft: Sicherung guter wissenschaftlicher Praxis (Safeguarding Good Scientific Practice). Wiley-VCH, Weinheim 1998.

3. Office of Inspector General: Semiannual Report to the Congress. National Science Foundation, Washington D.C. 1 (1989); Office of Research Integrity: Annual Report. Department of Health and Human Services, Office of the Secretary, Office of Public Health and Science, Washington D.C. 1994.

4. The Danish Committee on Scientific Dishonesty: Annual Report 1993, 1994, 1995, 1996. K÷benhavn.
5. Alexander Kohn: False Prophets. Basil Blackwell, Oxford 1986. Str. 193.
6. Karl R. Popper: Logik der Forschung, 2^nd edition. Mohr, Tⁿbingen 1968.
7. Heinz Maier-Leibnitz: ▄ber das Forschen; in: Heinz Maier-Leibnitz: Der geteilte Plato. Interfrom, Zⁿrich 1981. Str.12.
8. Max Weber: Wissenschaft als Beruf; in: Max Weber: Gesammelte AufsΣtze zur Wissenschaftslehre, 3^rd edition. Mohr, Tⁿbingen 1968. Str. 582-613.
9. Federico Di Trocchio: Le bugie della scienza. Perche e come gli scienziati imbrogliano. Arnoldo Monadori Editore, Milano 1993.

10. Derek J. de Solla Price: Little Science, Big Science. Columbia University Press, New York 1963.

11. Vannevar Bush: Science - the endless frontier. National Science Foundation, Washington D.C. 1960.
12. Michael Gibbons, Camille Limoges, Helga Nowotny, Simon Schwartzman, Peter Scott, Martin Trow: The new production of knowledge. Sage Publications, London 1994.

13. Robert K. Merton: Priorities in Scientific Discovery: Sociology of Science. American Sociological Review 22, 635-659, 1957.

14. Wissenschaftsrat: Empfehlungen zum Wettbewerb im deutschen Hochschulsystem. Wissenschaftsrat, K÷ln 1985.

15. William Broad, Nicholas Wade: Betrayers of the Truth. Simon & Schuster, New York 1982. Str. 157.

16. Derek J. de Solla Price: Diseases of Science; in: D.J. de Solla Price: Science since Babylon. Yale University Press, New Haven1975. Str. 161-195.

17. Nigel Williams: Editors Seek Ways to Cope With Fraud. Science 278, 1221 (1997).
18. Ben R. Martin, John Irvine: Assessing Basic Research. Some partial indicators of scientific progress in radio astronomy. Research Policy 12 (2), 61-90 (1983).
19. Hubert Markl: Wissenschaft im Widerstreit. VCH Verlagsgesellschaft, Weinheim 1990. Str. 7-21.
20. Ervin Deutsch: Arztrecht und Arzneimittelrecht, 2^nd edition. Springer, Heidelberg 1991. Str. 1, 155.
21. Danish Committee on Scientific Dishonesty: Guidelines for Data Documentation; in: DCSD Annual Report 1994. The Danish Research Councils, Kobenhavn 1995.
22. Bundesverwaltungsgericht: Urteil vom 11. 12. 1996, 6 C 5.95. Neue Juristische Wochenschrift (1997), 1996.

23. AAAS-ABA National Conference of Lawyers and Scientists. Project on Scientific Fraud and Misconduct. American Association for the Advancement of Science, Washington D.C. 1988-89.