

|

Pondělí až pátek v 19.10 na ČT 2
Zprávy v národní znakové řeči jsou běžnou součástí televizního
vysílání ve Velké Británii, v Německu a ve Skandinávii. Evropská unie
neslyšících na své konferenci v Bruselu v září 1997 přijala závěrečné
veřejné prohlášení, ve kterém doporučuje všem členským státům, aby zabezpečily
neslyšícím rovná práva v účasti na společenském životě, rovný přístup
k informacím, mj. je v usnesení doporučeno podporovat vysílání televizních
zpráv v národních znakových jazycích.
Na konci března 2000 vedení České televize rozhodlo, že od 1. května
2000 zahájí pravidelné vysílání pětiminutových zpráv ve znakovém jazyce.
Pro čtyřčlennou skupinu neslyšících moderátorek, dva slyšící tlumočníky
znakového jazyka, poradce z ASNEP (Asociace organizací neslyšících,
nedoslýchavých a jejich přátel) a pracovníky redakce zpravodajství České
televize nastala doba náročných zkušebních natáčení. Bylo nutno překonat
několik technických problémů. ( Například se řešila velikost záběru
moderátorek, aby jejich gestikulující ruce byly dostatečně velké, přitom
se i v nejrozmáchlejší gestech vešly na obrazovku, a zároveň nedocházelo
k optickému zkreslení. Oříškem byla také synchronizace mluveného slova
mimo obraz se znakovou řečí neslyšící moderátorky v obraze apod.). Po
několika slepých uličkách se v polovině dubna našla cesta, jak uspokojit
diváky neslyšící i slyšící. Od té chvíle se točily jednotlivé relace
tak, jak jsou v současné době na obrazovce. A v pondělí 1. května 2000
v 19.10 hod. na ČT 2 mohli čeští neslyšící sledovat zprávy ve znakové
řeči moderované neslyšící dívkou Reginou Polákovou.
V historii České televize tak vznikl první zpravodajský pořad, který
moderují neslyšící lidé, kteří se stali profesionální součástí redakce
zpravodajství. Česká televize začala přistupovat k neslyšícím uživatelům
znakového jazyka jako k jazykové menšině se svébytnou kulturou, nikoliv
pouze jako k postiženým lidem.
Běžná zpravodajství ČT jsou opatřena skrytými titulky, což je
velká pomoc pro početnou skupinu sluchově postižených lidí, především
nedoslýchavých a později ohluchlých. Nikoliv však pro skupinu prelingválně
neslyšících, kteří ovládají český jazyk, tedy i jeho psanou formu, jen
velice výjimečně. Pokud se v televizi dříve objevovala zpravodajská
relace tlumočená neslyšícím, jednalo se většinou o tlumočení ne do českého
znakového jazyka, který používají neslyšící, ale do tzv. znakované
češtiny, což je umělý dorozumívací systém založený na české gramatice,
nikoliv na gramatice znakového jazyka. Jako takový je opět využitelný
především ze strany nedoslýchavých a ohluchlých lidí. V tomto případě
je ale tato skupina zredukována jen na ty nedoslýchavé a ohluchlé, kteří
ovládají české znaky. Pro prelingválně neslyšící je znakovaná čeština
téměř nesrozumitelným systémem.
|
|