
|

Smrt dobrodruha
Toužil cestovat, vidět vzdálené země, lidem se přiblížit i filosoficky,
mentálně. Chtěl cestovat po Číně, ale nešlo to. Dostal nabídku do Vietnamu,
velmi se těšil, natáčel si obraz i zvuk, zapisoval si své pocity do
deníku. Splnění jeho snu - cesta po Asii – se mu nakonec stalo osudným.
Ještě dnes rodina Ivana Luťanského čeká na zázrak a hledá každou novou
informaci, která by mohla pomoci rozřešit nejasnosti kolem úmrtí jejich
syna a talentovaného herce.
 
Dokument se věnuje životu, kariéře a záhadami dosud obestřené smrti
člena činoherního souboru Národního divadla, herce – sympaťáka, kterého
před patnácti lety znal skoro každý - Ivana Luťanského.
Pro děti to byl oblíbený princ z televizních pohádek, pro dospělé
představitel mladých sympatických mužů, kteří si v televizních inscenacích
dovedli poradit se ženami i s problémy socialismu. Mnozí jej obdivovali
jako bravurního herce, geniálního představitele Karla Hynka Máchy, pro
ty, kteří ho znali osobně, to byl kamarád, trochu dobrodruh, trochu
snílek, dospělý muž se srdcem dítěte, odhodlaný jít za svými touhami
na kraj světa. Někdy emotivní, hysterický, vzteklý, ale vždy charakterní
a kamarádský...
Najednou zmizel ze scény a jeho odchod pohltilo ticho, normální pro
nevyjasněné odchody té doby. Zemřel smrtí hodnou dobrodruha - kdesi
desetitisíce kilometrů od domova, na tváři měl prý úsměv. Ti, kteří
s ním byli, stejně jako oficiální zpráva tvrdí, že šlo o tragickou autonehodu.
Rodina a někteří přátelé jsou velmi přesvědčeni, že to byla rafinovaná
vražda.
Premiéra: 29. 6. 2000
Tím, že vycházel úplně z jinýho prostředí než
z hereckýho, tak byl strašně přirozenej, takže do těch zajetejch
kolejí prostředí DAMU vnášel hroznej zmatek.
Jana Paulová
|
 |
Dokázal svojí osobností ovlivňovat šíleně lidi.
Dokázal je strašně uchopit a skoro si s nimi dělat, co chce. Dokonce
jsem zažil mejdan, kde jednoho vysokého stranického funkcionáře
donutil, aby štěkal a aportoval mu. A ten to bral jako laskavý
humor.
Zdeněk Hrášek
|
 |
On měl zálibu ve vojenských věcech. Dokonce si
sám vysoustružil americký plíšek, co mají Američani, kteří jsou
v armádě, na krku. Tak ten měl Ivan, přesně na řetízku z kuliček,
které někde ukradl v umyvadle, na krku a vypadal jako blonďatý,
modrooký americký voják.
Dušan Kukal
|
 |
On furt chtěl hrát takovýho Ramba, bych řekl.
On na to byl stavěnej, ale nikdy nedostal takovou roli. Vždycky
dostal ty prince. Jezdil na koni, šermoval, osvobozoval princezny.
A jeho už to moc nebavilo.
Štěpán Luťanský (bratr)
|
 |
Pravda je, že on jako Mácha, to je ono. To je
asi to ono.
Milena Steinmasslová
|
 |
On do všeho, co dělal, šel s vervou. Dělal to
se vší silou. A když dělal divadlo, tak to prostě žil.
Marie Luťanská (maminka)
|
 |
On sám sebe vědomě dostával na dno. On chtěl
poznat dno svých schopností. Bolesti. Únavy.
Milena Steinmasslová
|
 |
I kdyby někdo Ivanovi třeba věštil, že tam přijde
o život, tak já si myslím, že by tam jel stejně. Protože to strašně
chtěl. A třeba by si s tím i zahrával, že tam bude nějaký nebezpečí.
Moc ho to přitahovalo, strašně to chtěl, chtěl to nejvíc v tu
chvíli.
Jana Boušková
|
 |
Nenáviděl, když mu někdo organizoval život. To
byl nepříčetnej.
Štěpán Luťanský
|
 |
Dne 1. 8. 1983 se na 542. kilometru státní hranice
silnice IA, obec Ky Phond, okres Ky Anh, provincie Nghe Tinh stala
dopravní nehoda. Osobní automobil ČST v Hanoji, řízený pracovníkem
správy diplomatického sboru VSR, se převrátil, následek: jeden
mrtvý, tři těžce zranění, na automobilu se náhle porouchal systém
řízení, vůz vyjel na pravý okraj silnice, když dorazil setrvačností
po brzdění na poslední bod, narazil na hrbol, levé kolo zapadlo
do kanálu, vůz se zastavil a v důsledku velkého sklonu se převrátil.
Závěrečná zpráva o vietnamské
nehodě
|
 |
Už jenom to, že nám ho nedovolili identifikovat…
No tak jsme šli s matkou na hřbitov, já jsem tam uplatil nějaký
pány a oni nám otevřeli rakev – ta zinková je ještě v dřevěný
rakvi. Tam je vokýnko, no a my jsme viděli, jak je nabalzamovanej,
učesaný vlasy, nabarvený, kníra měl, myslím, no a na levý straně
hlavy měl díru. A to v žádným pitevním protokolu nebylo…
Štěpán Luťanský
|
Dramaturgie: Vladimír Štvrtňa
Produkce: Aleš Novák, Lucie Šindelářová, Magdaléna Rosenkranzová,
Lucie Jirsová
Kamera: Jiří Radek
Námět, scénář a režie: Pavel Křemen
Předpokládaný termín vysílání: 29. 6. 2000
Účinkují:
Blanka Bohdanová, Jana Boušková, Marie Luťanská, Štěpán Luťanský, Jana
Paulová, Milena Steinmasslová, Zdeněk Žák a další
|
|