
|

Drahý můj Jiří Grossmann
Dokument představuje herce, zpěváka a textaře, který svůj život ve
šťastném období rozmachu kultury 60. let spojil především s humorem
a vystupováním v klubech Olympik, Sluníčko a divadle Semafor.
 
Z amatérských začátků se spolu s Miloslavem Šimkem brzy vypracovali
na komickou dvojici, na kterou se stávaly fronty. Jejich společné recesistické
Besídky zvláštní školy a následně pak také další pořady nacházejí své
příznivce i u mladších generací a dodnes u vskutku širokého spektra
publika vyvolávají slzy smíchu. Stejný ohlas nacházely a nacházejí písňové
texty Jiřího Grossmanna, jež ostatně patřily k tomu nejlepšímu, co v
daném žánru vznikalo.
 |
Smrt Jiřího Grossmanna jsem musel vzít na vědomí,
ale nějak ji nemohu uznat. Jirka se mi stále dívá přes rameno,
já ho jasně vidím a budu vidět stále vedle sebe…
Miloslav Šimek
|
 |
To komediantství měl v krvi odmalinka. Pamatuji
si, že když jsem měla čtyři roky, on hrál medvídka, který měl
umřít. Udělal na mě obrovský dojem. Vžil se do role tak, že jsem
brečela…
Irena Janečková (neteř)
|
 |
Říkali jsme vždycky, že jsme byli kamarádi od
dětství, ale to bylo spíš z propagačních důvodů. My jsme byli
kamarádi od doby klubu Olympik. A když jsme se chtěli prosadit
do těch koncertů, když jsme chtěli, aby nás publikum, které přišlo
na bigbít, vnímalo, tak jsme se museli prosazovat jako moderátoři,
jako konferenciéři. Ale to nám nestačilo, my jsme se chtěli prosazovat
svým humorem.
Miloslav Šimek
|
 |
Jirka Grossmann byl muzikant. A jako muzikant
dovedl vycítit, kdo je asi dobrej, kdo by mohl být dobrej. Dovedl
si vybrat lidi.
Petr Karger (kamarád)
|
 |
Každý, kdo něco znamenal a chtěl proniknout,
aby se o něm vědělo, musel Olympikem projít. A já se domnívám,
že Slávek s Jirkou pochopili jednu věc – že lidi tu muziku chtějí
slyšet, ale že to nemusí být jenom dvě hodiny ohlušujícího rámusu,
že podstatně přijatelnější formou je spojit to s mluveným slovem.
A to se jim naprosto geniálně povedlo.
Petr Karger
|
 |
Já si nedovedu představit, že by někdo z Armádního
uměleckého souboru, kde byla vojna takzvaně na baterky, šel k
normálnímu útvaru. Jirka Grossmann to udělal. A lékař našeho útvaru
objevil jeho nemoc.
Miloslav Šimek
|
 |
To si pamatuju, to jsem ho obdivoval, tu jeho
ohromnou statečnost. Poněvadž on prostě vešel na scénu a hrál
- a už se sotva udržel na nohou.
Jiří Suchý
|
 |
V současné době by perspektiva Jiřího Grossmanna
byla zcela odlišná. Tehdy byla možnost na vyléčení při jeho pokročilosti
prakticky nulová. V dnešní době by ta možnost byla vysoká, pohybovala
by se někde mezi 70 – 80 procenty.
MUDr. Petr Cieslar
|
 |
Jirka byl takovej hodně dospělej člověk. Jako
taková předzvěst hodně rychlýho konce.
Jana Bonhardová (manželka)
|
Dramaturgie: Vladimír Štvrtňa
Produkce: Aleš Novák, Lucie Šindelářová, Lucie Hlinková
Kamera: Michal Černý
Námět, scénář a režie: Jiří Datel Novotný
Předpokládaný termín vysílání: 22. 6. 2000
Účinkují:
Pavel Bobek, Jiří Brabec, Karel Černoch, Jiří Suchý, Miloslav Šimek,
Naďa Urbánková, Miluška Voborníková a další
|
|