LOGO.BMP (8854 bytes) 


 

 

 

FRYDERYK CHOPIN

(22. 2. 1810 - 17. 10. 1849)

Nejvýznamnější polský skladatel a klavírista, jeden z hlavních představitelů hudebního romantismu.

 

ŽIVOTOPIS

Fryderyk Chopin se narodil roku 1810 v Želazowé Woli u Varšavy. Chopinovým učitelem klavíru byl Čech Vojtěch Živný. Teorii studoval na konzervatoři u J. Elsnera.

Už ve dvaceti letech měl za sebou úspěšné premiéry svých klavírních koncertů a jeho pověst klavíristy přerostla nad rámec rodného prostředí. V roce 1829 svým uměním okouzlil i náročnou Vídeň.

Ve Vídni ho také zastihla osudová zpráva o vypuknutí polského povstání. Na ni posléze reagoval r. 1830 přesídlením do Paříže. Na sklonku první půle třicátých let se Chopin ocitl na vrcholu popularity. Byl pokládán za nejlepšího klavíristu v Paříží. Pohyboval se zde mezi předními umělci, jako byl Liszt, Berlioz, Delacroix, Heine, Balzac. Téměř deset let trval jeho dramatický milostný vztah ke spisovatelce G. Sandové. Po rozchodu s ní Chopin podnikl uměleckou cestu do Anglie a Skotska, ale těžce nemocen se vrátil do Paříže, kde roku 1849 zemřel.

 

TVORBA

Celé Chopinovo dílo je určené klavíru. Přehled jeho tvorby: Klavírní koncert f moll (1829) a Klavírní koncert e moll (1830). Preludia (1834-1841), Nokturny (1827-1846) a Balady (1831-1842), taneční skladby: Valčíky (1831-1848), Polonézy (1817-1846) a Mazurky (1824-1849).

 

NOKTURNY

Ve třech nokturnech op. 9, komponovaných v letech 1830-31, se projevila Chopinova tvůrčí individualita v plné míře. Tato hudba vyzařuje silný subjektivní náboj. Poslední tvůrčí fáze nokturnové trojice opusu 9 byla už poznamenána pařížskou atmosférou – skladby byly věnovány Marii Félicité Denise Pleyelové, ženě známého stavitele klavírů.

Dvě další nokturna op. 15 vznikla ještě před Chopinovým příchodem do Paříže (1830), avšak celé opus bylo kompozičně uzavřeno až v druhém roce Chopinovy pařížské životní etapy (1833).

Dvě nokturna op. 27 odrážejí vrcholné období Chopinovy tvorby. Oproti meditativnímu charakteru předcházejících opusů představují nebývalý dramatický rozmach i zvuk.

Poslední dvě nokturna této nahrávky op. 32 z let 1836-37 znamenají další výrazový zlom. Lze v nich dokonce vystopovat některé autobiografické momenty – seznámení s George Sandovou a počínající příznaky zákeřné nemoci.