|
Lidská bytost je vytvo°ena v t°írozm∞rném prostoru z nejvíce hmotných trojrozm∞rných proton∙, mén∞ hmotných dvourozm∞rných elektron∙, jeÜt∞ mén∞ hmotných jednorozm∞rných foton∙ a tém∞° nehmotných neutrin (jedno a₧ t°írozm∞rných). NaÜe "protonové" t∞lo je o₧ivováno elektrony, které jej jednak dr₧í pohromad∞ (elektron umo₧≥uje chemickou vazbu) a jednak umo₧≥ují procesy (v∞tÜinou oxidaΦn∞-redukΦní), které nám dávají energii zejména k pohybu. Odmyslíme-li si "protonové" t∞lo, z∙stanou nám (jako nejhmotn∞jÜí) elektrony, které vytvá°ejí také urΦitou strukturu - "elektronové t∞lo" - cca 2000 krát lehΦí ne₧ "protonové t∞lo". "Elektronové t∞lo" není tak striktn∞ prostorov∞ omezeno jako t∞lo "protonové" a p°esahuje do okolního prostoru, elektrony jsou ₧ivotní silou, kterou Φerpáme z p°írody, abychom mohli ₧ít. Kdo zná pásovou teorii látek vysv∞tlující existenci a funkci izolant∙, polovodiΦ∙ a vodiΦ∙, ten si pravd∞podobn∞ snadno p°edstaví, ₧e v lidském t∞le existují také podobné urΦité pásy (dráhy), ve kterých proudí elektrony nap°íΦ celým t∞lem a které ústí v∞tÜinou na povrchu t∞la (a obalují ho), aby pokraΦovaly dál do okolního prostoru. Také zví°ata, rostliny, horniny a nerosty, oceány i celá zem∞ má své "elektronové" t∞lo. Poslední "obal" naÜí Zem∞ je také tvo°en elektrony. Na základ∞ "rozÜí°ené pásové teorie" m∙₧eme vysv∞tlit nemoci lidí, zví°at a rostlin, stejn∞ jako nap°íklad korozi, ale i sopeΦnou Φinnost a dalÜí p°írodní katastrofy. Zablokování toku elektron∙ v n∞kterých "drahách" (nap°. p°iotrávení t∞la nebo atmosféry) vyvolává "rozkladné a poÜkozující" zm∞ny v "protonovém t∞le" stejn∞ jako následné zv∞tÜení toku elektron∙ v jiných drahách vyvolá p°ehnanou aktivitu, která je v∞tÜinou "destruktivní". "Elektrony spolu komunikují prost°ednictvím foton∙", proto odmyslíme-li si "elektronové t∞lo", z∙stane nám jeÜt∞ mnohem jemn∞jÜí struktura "fotonového t∞la", která má op∞t pásovou, ale také "bodovou" strukturu. Tok foton∙ po drahách "fotonového t∞la" p°estavuje mocnou energii, kterou pojmenovali ji₧ dávno lidé (kte°í "v∞d∞li" a um∞li s ní pracovat) jako chi. Pomocí chi, lze mnohonásobn∞ znásobit rovnom∞rný tok ₧ivotní energie (elektron∙) v "elektronovém" t∞le a probudit abnormální schopnosti Φlov∞ka, ani₧ by to pro n∞j bylo destruktivní Φi jinak Ükodlivé (ale musí se to "um∞t", musí se dodr₧ovat vÜechny morální principy). Fotonové t∞lo produkuje aktivní (tvo°ivé) myÜlenky. Odmyslíme-li si "fotonové t∞lo", z∙stane nám ji₧ "jen" to nejd∙le₧it∞jÜí, a to je prakticky nehmotné "duchovní t∞lo" tvo°ené "neutrinovou pavuΦinou", které v p°ípad∞ Φlov∞ka p°edstavuje jeho duÜi. Struktura a velikost duÜe je formována duchovními principy, podle kterých se Φlov∞k °ídí p°i svém myÜlení a chování vzhledem k sob∞ a celému vesmíru. "Neutrinová pavuΦina" vesmíru je jakýmsi reservoárem "negativ∙" myÜlenek, které lze chápat jako Platonovy ideály. ╚lov∞k m∙₧e na sob∞ pracovat na r∙zných "hrubo a₧ jemnohmotných" úrovních, materialista se spokojí s "protonovým t∞lem" a popírá reálnou existenci "duchovního t∞la", zatímco idealista zaΦíná práv∞ "duchovním t∞lem" a "protonové t∞lo" Φasto pova₧uje jen za "iluzi".
Vícerozm∞rné prostory ╚lov∞k a jeho sociální struktury vytvá°ejí Φty°rozm∞rný prostor, ve kterém vznikají (z lidí a spoleΦností lidí) postupn∞ slo₧ité Φty°rozm∞rné struktury, které si zaΦnou uv∞domovat svou duchovní podstatu, aby se pak podíleli na vzniku p∞tirozm∞rného prostoru. Analogicky postupn∞ vznikají a vyvíjejí se vícerozm∞rné prostory, dokud se "nespot°ebuje" veÜkerá setrvaΦná hmotnost. Na konci vývojového cyklu vesmíru bude existovat jedno n-rozm∞rné neutrino (bez latentních rozm∞r∙), ve kterém ji₧ nebude dostatek setrvaΦné hmotnosti k dalÜímu rozpínání (d∞lení bod∙). Slo₧it∞jÜí struktury (vícerozm∞rné) jsou v roli p°irozených Boh∙ v∙Φi Φástem (mén∞rozm∞rným), ze kterých jsou slo₧eny. Bohové pak n∞kdy zp∙sobují zdánliv∞ nepochopitelné zásahy do "svého t∞la" nebo svého okolí. Zále₧í na stupni jejich "morálního vývoje", jak jsou "zodpov∞dní a spravedliví" ke vÜem souΦástem jejich t∞la, podle toho se °ídí jejich "moc a stabilita". Bohové spolu soupe°í nebo spolupracují podobn∞ jako lidé ve svém prostoru.
Podobn∞ jako se Φlov∞k chová ke svému t∞lu (elementárním Φásticím, atom∙m a molekulám) a svému ₧ivotnímu prost°edí, chová se B∙h k lidem. Elementární Φástice, atomy, molekuly a ₧ivotní prost°edí se mohou bránit Φlov∞ku tím, ₧e ho "zniΦí". Podobn∞ i lidé "niΦili" své bohy jen tím, ₧e v n∞ prost∞ p°estali v∞°it a v∞tÜinou zm∞nili i své spoleΦenské chování (a Φasto jen "nepsané") zákony. Od urΦité doby je vÜak struktura "jediného" Boha tak pevná (zaΦíná být morální), ₧e prost∞ nestaΦí v n∞j nev∞°it, aby p°estal existovat. Pokud se jeho Φásti nechovají podle jeho morálky, pak se jich snadno doká₧e zbavit podobn∞ jako Φlov∞k svojí "bradavice v kosmetickém salónu". Tuto skuteΦnost dal B∙h lidem na v∞domí p°ibli₧n∞ p°ed 2000 lety prost°ednictvím Krista a Bible.
|
|