O riziku geneticky modifikovaných organismů (GMO) mluví skoro každý: Směrnice Evropské Unie stejně jako zapřísáhlí odpůrci GMO i navrhovaný český zákon. Nebude na škodu, si o něm něco říct.

Především se smiřme s tím, že požadavek vyvinout nějakou technologii, či vůbec něco udělat s nulovým rizikem je sejné jako chtít tři zlaté vlasy děda Vševěda. Riziko může být velmi nepatrné, ale nikdy nulové.

Příklad: vyhnu se riziku zranění či dokonce zabití, když zůstanu doma pod peřinou? Řekněme, že v ČR je dva miliony domů. Ročně jich pět zničí výbuch plynu, pád letadla nebo požár. Pravděpodobnost, že se to stane letos s našim domem je tedy 5 : 2,000.000 tedy 2,5 x 10^-6 , a riziko, že se tak stane dnes, je ještě 365kráte menší, tedy asi 6,8 x 10^-9.

Riziko záleží na pravděpodobnosti, že určitá škoda nastane.

Rizika jsou ovšem velká nebo malá. Podle uvedeného příkladu mohu z počtu úspěšných akcí kapsářů a počtu cestujících v tramvaji odhadnout pravděpodobnost, že v tramvaji mě někdo připraví o peněženku. Budu-li v ní mít stokorunu je riziko menší, než když v ní budu mít tisícikorunu, i když pravděpodobnost krádeže je v obou případech stejná.

Riziko je násobek velikosti škody, která může nastat a pravděpodobnosti, že nastane.

Máme-li se rozhodnout něco udělat, musíme, jak jsme poznali, vždy volit nějaké riziko. Vyhnout se jakémukoli riziku – to jsou ty tři zlaté vlasy. Jde o to, které z nezbytných rizik zvolit.

Příklad: Mám jet do Frankfurtu. Mohu jet vlakem, autem, nebo letadlem. Riziko je zhruba: vlak = letadlo< auto.

Při rozhodování postavíme vedle sebe všechna možná alternativní řešení a stanovíme jejich rizika.

Z takového hodnocení rizika plyne, že by vlastně nikdo kromě sebevrahů neměl do Frankfurtu jezdit autem. A přece tam spousta lidí takto cestuje. Zeptejte se, co je k tomu vede. Je to třeba pohodlí, možnost se pohybovat po městě, nevázat se na nějaký jízdní či letový řád, vezou velký náklad, nebo prostě jízda autem jim činí potěšení.

Z toho plyne, že na rozhodování má vliv kromě srovnávání rizik ještě hodnocení výhod, které jednotlivá řešení přinášejí.

Příklad: Na pultě leží dvě stejně kvalitní potraviny za stejnou cenu. Jedna je označena “Z geneticky modifikované suroviny”. Vzhledem k různým pověstem i moudrý člověk si řekne, že v té modifikované může být o zrnko rizika víc než v té normální. Protože rozdíl výhod je nulový, pak i nepatrný rozdíl v riziku dělený nulou je nepřijatelný a zákazním sáhne po nemodifikovaném výrobku.

Racionální volba možností je dána poměrem rizika a užitku, které jednotlivé alternativy přinášejí.

Rozhodování na základě hodnocení rizika si tedy můžeme shrnout do pěti bodů:

1. Žádné řešení, žádná činnost není bez rizika.
2. Postavíme vedle sebe všechna možná řešení.
3. U každého stanovíme riziko jakou součin velikosti škody, která může nastat a pravděpodobnosti, že nastane.
4. Pak u všech řešení zhodnotíme užitek, který přinášejí.
5. Riziko porovnáme s užitkem pro každou alternativu.

Prohřešky proti správnímu hodnocení rizika potkáme na každém kroku a vede to k četným nedorozuměním.

Příklad: ve vzrušené atmosféře kampaně koncem roku 1996, která následovala po dovozu kukuřice Novartis do ČR, Česká komise transgenose rostlin vydala zkratkovité prohlášení, že všechny GMO schválené v rozvinutých zemích jsou bezpečné. Každý vidí, že je to prohřešek proti pravidlu 1. Správná formulace měla znít všechny GMO a jejich způsob použití schválené v rozvinutých zemích jsou nejméně stejně bezpečné jako ekvivalentní nemodifikované organismy a metody jejich použití.

Z hodnocení rizika lze snadno udělat nástroj, který zdiskredituje vybrané řešení. Osvědčený postup je následující:

Z možných alternativ vyber pouze tu, kterou chceš zničit.

O ostatních možnostech se nezmiňuj, pokud jsou všeobecně známy, dělej, že tě nezajímají.

U své oběti rozveď škodu, která by jejím použitím mohla nastat a ještě nějakou škodu vymysli v rámci tzv. předběžné opatrnosti.

O pravděpodobnosti, s jakou by mohla nastat, pomlč, dělej, že nastane zcela určitě.

Riziky alternativní řešení se nemusíš zabývat, protože děláš, že neexistují.

Ze stejného důvodu je nežádoucí srovnávat užitek jednotlivých řešení.

Příklad: Po zjištění, že pyl z transgenní Bt-kukuřice, která je toxická pro zavíječe kukuřičného, může napadat na rostlinu, kterou se živí housenky jiných lepidopter (motýlů a můr) a tím housenky otrávit, napsal mluvčí české pobočky organizace Greenpeace v rámci globálně řízené kampaně ministrovi životního prostředí, aby zastavil pokusy s touto kukuřicí, protože by mohly být poškozeny housenky živící se plevelem v pokusných parcelách.

Nebezpečí, o kterém hovořil bylo reálné. Nepokusil se odhadnout velikost škody (počet otrávených housenek) a pravděpodobnost, že k tomu dojde. Uvážíme-li, že pracovníci výzkumného ústavu, kteří pokusy dělají, se snaží, aby parcela byla bez plevele, pak můžeme odhadnout na pokusném poli 50m x 50m asi 2000 plevelných rostlin. Bude-li v době prášení kukuřice (asi 10 dní) na každé sté rostlině jedna housenka, jedná se o 20 housenek. Ne všechny plevelné rostliny jsou dostatečně schopny zadržet pyl a ne všechny housenky jsou citlivé na toxin v kukuřici. Na Státní univerzitě v Iowě, kde toto riziko pro housenky sledují již několik let, zjistili úmrtnost v poli 20 %. Aplikujeme-li tento poměr na české housenky, vyjde nám pravděpodobnost otrávení 4 housenek.

Dále pan mluvčí neuvážil alternativní možnosti boje proti zavíječi. Je to (a) postřik insekticidem, (b) nedělat nic, (c) integrovaná ochrana. Riziko postřiku (a) není třeba vymýšlet. Stačí se podívat loni na Pelhřimovsko, kde bylo zničeno 200 včelstev, nebo letos na Náchodsko, kde včelaře stihla podobná pohroma. Argument, že šlo patrně o selhání lidského faktoru, nic nemění, protože právě lidský faktor je důležitou složkou při hodnocení rizika. Registrováno je pouze zničení včelstev. Kolik bylo zničeno housenek a jiného užitečnějšího hmyzu i při správném použití insekticidu, není nesnadné si domyslet. Ošetření kukuřice insekticidem je možné jen letecky a pokud počasí nedovolí ho provést v rozmezí několika dnů, kdy motýlci zavíječe vylétají, je zbytečné, ale zabije spolehlivě užitečný hmyz.

Alternativu (b) nemůžeme odhadnout u nás. Ve státě Illinois, kde se zavíječ vyskytuje, udávají farmáři pokles úrody o 20 až 40 metráků na hektar. Hodnotit alternativu (c) je vůbec obtížné. Nejsou známy ani náklady ani vliv na úrodu, protože se nám nepodařilo najít příklad, kde by byla na dostatečně velké výměře použita. Z ekonomických a realizačních důvodů velkopěstitelé kukuřice považují za reálné alternativy pouze Bt- kukuřici a chemické ošetření.