Nezájem veřejnosti však vystřídal strach, když vyšlo najevo, že některé krevní deriváty používané v lékařství byly nakaženy HIV a virem žloutenky typu B, a způsobily tak mnoho případů úmrtí. V nedávné době vyvolala hrozba šíření tzv. “nemoci šílených krav” skutečné obavy veřejnosti, zejména ve Velké Británii. V těchto případech sice nešlo o využití GMO, ale v očích veřejnosti GMO, viry, bakterie a DNA představují infekční materiál, a jsou proto považovány za nebezpečné. Toto chápání GMO představuje jeden ze specifických důvodů, proč se Evropané obávají konzumace potravin připravených s využitím GMO a odmítají šíření těchto technik v potravinářství. V širším rámci to pak představuje odmítání globalizace zemědělské výroby. Navození stavu tzv. “zvýšené pozornosti ke GMO” také přispívá k přežívání ekologických organizací typu Greenpeace. A konečně, veřejnost ví, jak hrozným způsobem byla v tomto století zneužita genetika.

Z toho všeho vyplývá, že vědci si musejí uvědomit, že obavy veřejnosti z využívání GMO jsou podloženy zdravým skepticismem k obecnějšímu jevu, totiž k možnému zanedbání bezpečnosti při přípravě potravin a při zdravotní péči. Tento skepticismus je bohužel silně přiživován ideologickými předsudky a nedostatečným porozuměním. Proti ideologickým představám toho vědci mnoho nezmůžou, ale mají dost možností, jak posílit veřejnou informovanost.

Je konzumace “cizí” DNA nebo bílkovin zdraví škodlivá? Pokud ano, žijeme nebezpečně už od počátků evoluce. Všechno, co požíváme, obsahuje cizorodou DNA nebo bílkoviny. Dá se tedy říci, že úplně všechny GMO jsou bezpečné? Ovšemže ne! Jsou přece známy toxiny a jiné jedovaté bílkoviny (mnoho běžných rostlin je přirozeně obsahuje). Proto se geneticky modifikované plodiny či potravinářské suroviny přísně testují, zda jsou “v podstatě ekvivalentní” s běžnými druhy (tj. jsou-li výsledky laboratorních analýz ve všech jejich podstatných charakteristikách stejné, v rámci normální variace). Využívání GMO tedy nelze paušálně povolit, ale zároveň nemá smysl tuto technologii zcela zamítnout. Jako vědci musíme trvat na tom, aby se ke každému produktu GMO přistupovalo se stejnou pozorností jako k jakémukoli tradičnímu produktu. Stejně důrazně musíme trvat na tom, že útokům na vědu a výzkum při řešení využití GMO je nutno čelit rozumem a fakty. V žádném případě nesmí racionální diskusi nahradit terorismus.

Riziko, že využívání některých GMO by mohlo mít škodlivé důsledky pro životní prostředí (mnoho z nich je přitom určeno ke zmírňování škod na životním prostředí), musí být objektivně zhodnoceno a postaveno proti možnosti vážnějších škod, které by jinak dále působily konvenční zemědělské prostředky. Navíc je třeba vzít v úvahu, že rizika spojená s GMO jsou velmi omezená při existenci záplavy přirozených mutantních variant; populace všech organismů obsahují soubory mutantních variant a genetická výměna mezi různými druhy organismů je běžný, i když ne příliš častý jev. Genové inženýrství prováděné člověkem je ve srovnání s tím poměrně zanedbatelný zásah.

Přesto je třeba předcházet i velmi nepravděpodobným případům, které by mohly mít nežádoucí důsledky. Proto se provádí mnoho testů bezpečnosti jak tradičních plodin, tak i plodin geneticky modifikovaných. Pokud nebudou GMO spolehlivě otestovány v praxi, nebude možné využít hmatatelných ekologických výhod, které přinášejí. Jako příklad lze uvést výrobu biodegradovatelných plastů z geneticky modifikovaných rostlin místo z ropy. Také plodiny, které potřebují méně vody nebo chemických hnojiv, jsou zjevně důležité pro zemědělskou výrobu. Modifikované plodiny poskytující levné poživatelné vakcíny nebo vysoký obsah prekursoru vitamínu A, který předchází nejběžnější formě slepoty ohrožující milióny obyvatel třetího světa, by se brzy mohly stát realitou.

Některé směry tohoto výzkumu jsou pokládány za “nepřirozené”. To je ovšem zase otázka pohledu na věc. Za stejně “nepřirozené” by mohlo být označeno po tisíciletí trvající šlechtění, které využilo přirozených, mutantních variant, aby “stvořilo” rostliny a zvířata s lépe využitelnými vlastnostmi, jako např. s vyšším výnosem či velikostí a přírůstky, nebo s vyšší odolností proti škůdcům.

Lidská rasa (čítající 6 miliard jedinců a stále rostoucí) vstoupila do epochy, v níž konvenční přístupy k biologickým problémům narážejí na své meze. Zemědělství musí řešit problémy spojené se závislostí výnosů na chemii, se suchem, s vysokou zasoleností půdy a se škůdci; tyto problémy nelze řešit pomocí konvenčních metod. Také požadavky na vysoce účinná a dostupná léčiva pro naši stárnoucí populaci bude pomocí samotných konvenčních metod těžké uspokojovat. Využití některých GMO by s sebou sice mohlo nést určitá rizika, ale rizikem bylo i zavádění jiných nových technologií, které se později ukázaly jako bezpečné a nedocenitelné, jako například elektřina. Tato rizika by však měla být vyvážena potenciálními výhodami. Mnoho GMO bezpochyby poskytne reálnou možnost, jak vyřešit klíčové problémy, které zasahují celou lidskou populaci.