Je skutečně ostuda, kolik času a energie ztrácíme v
Evropě na diskusi o nesmyslech. Místo abychom hledali jak nejlépe a nejšetrněji
používat nové technologie, plýtváme papírem a slovy na vysvětlování, že
hypotetické ohrožení několika housenek pasoucích se v kukuřičném poli na plevelu
je maličkost nehodná naší pozornosti proti reálné "klasicky" provozované
plošné likvidaci veškerého hmyzu (včetně včel) aplikací insekticidů. Zabýváme
se vysvětlováním základní logiky, ze které plyne, že u nové technologie nemůžeme
znát dlouhodobé dopady, protože slovo nová znamená, že tu dřív nebyla. Také by se
zdálo samozřejmé, že použijeme-li neznalosti dlouhodobých dopadů k zákazu
technologie, nikdy se o nich nedovíme. Jenže pro některé politiky je tato logika mimi
jejich chápání.
Je to naše ostuda a naše vina, protože jsme se profesionály na desinformační
kampaně nechali vmanipulovat do takovýchto bláznivých diskusí. Velmi nutně
potřebujeme občas nahlédnout do zrcadla. Následující článek je takovou
příležitostí.BIOTECHNOLOGIE NENÍ PRO NĚKTERÁ NÁRODNÍ
ZEMĚDĚLSTVÍ LUXUSEM
Přínosy jsou reálné pro rozvojový svět, kde je tato
technologie potřebná nejen jako téma pro diskusi.
JENNIFER A. THOMSON1), ZHANG-LIANG CHEN2)
1) Ředitelka mikrobiologického ústavu University v Kapském
Městě, Jižní Afrika
2) Ředitel Národní laboratoře inženýrství bílkovin a Genetického
inženýrství rostlin, Čína
Oba autoři vedou výbor UNESCO pro rostlinnou biotechnologii.
Současná světová konference o zemědělské biotechnologii jasně
ukázala, že potlačí-li vlády tuto technologii, bude lidstvo připraveno o řešení
řady problémů, které deptají četné národy, zejména v rozvojovém světě. V
Evropě dominují debatě o biotechnologii kulturní a etické záležitosti, otázky
možné bezpečnosti potravin a bezpečnosti životního prostředí a zdůrazňuje se
skepse k úloze multinárodních společností a "industrializovanému"
zemědělství. Záležitost biotechnologie v rozvojovém světě se dá popsat mnohem
jednodušeji: je založena na nutnosti. Bohaté země se mohou věnovat dlouhým
disputacím o skutečných a imaginárních rizicích. Považujeme to většinou za
luxusní debatu. Mezitím se ostatní svět musí soustředit na vážnou analýzu rizik a
přínosů.
Z hlediska rozvojových a nově industrializovaných zemí jsou
přínosy zemědělské biotechnologie reálné, naléhavé dnes a nepostradatelné
zítra. Rozvojový svět nemůže připustit, aby problémy, které si Evropa doma
vyrábí, negativně ovlivnily budoucí rozvoj v našich zemích. V Jižní Africe je
malý zemědělec stále pravidlem než výjimkou. Polní pokusy s geneticky
modifikovanými plodinami se provádějí od devadesátých let a komerční pěstování
plodin tolerantních k herbicidům a resistentních na hmyz probíhá od roku 1998.
Výsledky jsou mimořádně povzbudivé. Přínosy jsou obrovské, zvláště u malých
farmářů. Studie v Makatini Flats v provincii KwaZulu-Natal v roce 1998 ukázaly 20%
zvýšení ve výnosu bavlny díky geneticky modifikované sadbě resistentní ke hmyzu.
Předběžné výsledky pro rok 1999 naznačují v této oblasti až dvojnásobné
zvýšení.
Někteří komerční pěstitelé mohli úplně upustit od použití
pesticidů. Pozorovali jsme vzestup počtu užitečného hmyzu v polích Bt-bavlníku a
jejich okolí. Tyto výsledky jsou v naprosté,m protikladu k obavám v některých
industrializovaných zemích, že tyto plodiny mohou zasáhnou necílové organismy jako
je danaus stěhovavý v USA. Biotechnologie nabízí zemědělcům a spotřebitelům v
Jižní Africe mnohem víc než jen zvýšené výnosy a plodiny bez pesticidů.
Zeměpisná poloha a klíma přináší pravidelně sucha do velkých oblastí, které by
mohly produkovat značná množství plodin. V Jižní Africe značně pokročil
laboratorní výzkum transgenních odrůd rezistentních k suchu a slibuje zlepšit
produkci a ekonomickou příležitost.
U protinožců má Čína přes 20% světové populace a jen 7% orné
půdy. Stále rostoucí populace a změna jídelních zvyklostí spolu se ztrátami orné
půdy činí ze zajištění výživy bezprostřední nutnost. Čína se na počátku
osmdesátých let zaměřila na biotechnologii, aby ji řešila. V celé zemi se tím
zabývá přes sto laboratoří. Komerční výrobu transgenních plodin zahájila Čína
v roce 1997. Většinou šlo o resistenci ke hmyzu a k virosam. Přes milion akrů
(400.000ha) transgenních plodin řadí Čínu mezi první tři jejich největší
producenty. Zatímco Evropa zdržuje a brzdí, čínské úsilí ve výzkumu jde vpřed
velkou rychlostí. Vědci se nyní a v nedaleké budoucnosti zaměřují na rezistenci
proti bakteriím, houbám a virům a také na toleranci k suchu a k zasolení půdy.
Nezapomínají na zvýšení výživné hodnoty a zlepšení kvality. Přistupují i
pokročilejší cíle jako jsou "bio-farmaka" v podobě plodin s vlastnostmi
vakcín a rekombinantních farmak.
