Jiří Ruprich

Centrum hygieny potravinových řetězců v Brně, Státní zdravotní ústav v Praze, Palackého 1-3, 61242 Brno, email : jruprich@chpr.szu.cz

Jednou ze snah při zdravotní výchově obyvatelstva v průběhu ekonomické a politické transformace společnosti v 90. letech je i snaha zvýšit odpovědnost obyvatel za své zdraví a současně přenesení větší části odpovědnosti za primární kontrolu zdravotní nezávadnosti potravin na výrobce a prodejce. Není to jednoduché v situaci, kdy se uskutečnila masivní privatizace potravinářského průmyslu. Došlo ke vstupu řady zkušených světových potravinářských firem na trh v ČR a současně vzniklo mnoho malých podniků, zabývajících se potravinami od výroby po prodej, které mají jen velmi omezené zkušenosti. Hovoříme-li o "nových potravinách", pak je potřeba vzít na vědomí situaci, kdy v průběhu cca 5 roků vzrostl sortiment potravinářského zboží na trhu ČR z několika tisíc položek na několik desítek tisíc položek. Řada z nich může být pro populaci ČR právem považována za nové, ve smyslu definice směrnice EU č. 258/97, článku 1, odstavce 2, pokud ho vztáhneme na prostor ČR. Tento nápor na prověření zdravotní nezávadnosti potravinářských produktů, podle platných předpisů ČR, přichází v době, kdy se demontuje původní systém státní kontroly potravin a současně se buduje systém nový, obdobný svou povahou a zaměřením systémům v zemích EU. Logicky uzavřeno, aby byl takový kvalitativní a kvantitativní zvrat zvládnutelný státním kontrolním systémem, musí na straně ČR existovat vysoká důvěra v kvalitu kontrolních mechanizmů zemí EU, odkud převážná část potravinářských novinek do ČR přichází ať již původem či tranzitem. Za této situace některé zájmové skupiny, tuzemské i zahraniční, cíleně podporují nejistoty veřejnosti, že takový přístup může být z hlediska ochrany zdraví populace nespolehlivý. Na tomto pozadí probíhá diskuse "o schvalování nových potravin v nových podmínkách". Ve svém příspěvku chci stručně zhodnotit historický vývoj týkající se vstupu nových potravin, včetně potravin na bázi geneticky modifikovaných organizmů (GMO) na trh v ČR z pohledu pracovníka Státního zdravotního ústavu (SZÚ), který je angažován v otázkách posuzování jejich zdravotní nezávadnosti.

V ČR, ač je to země, která dnes řeší řadu problémů týkajících se ekonomické stagnace a znečištění životního prostředí ovlivňujících přímo produkci potravin, bylo v minulosti sledování zdravotní nezávadnosti potravin na relativně přijatelné úrovni. Je otázkou, zda lze totéž říci o managementu signalizovaných problémů. Již v roce 1966 byl vydán zákon č. 20, "O péči o zdraví lidu", který ve znění pozdějších předpisů nařizuje posoudit každou novou technologii (včetně biotechnologií) pro produkci potravin orgánem hygienické služby. Ovšem pouze s ohledem na ochranu zdraví člověka. Protože ČR produkovala velké množství potravin, z nichž část byla vyvážena především do zemí socialistického tábora, existoval i poměrně rozsáhlý zemědělský a potravinářský výzkum, který se zabýval i problematikou tzv. nových potravin a krmiv. Na úrovni své doby byla zkoumána řada produktů např. z mikroorganizmů a hub. Ty však byly určeny především jako krmiva.

Po roce 1989 došlo, zejména v roce 1991, k prudkému zvratu v situaci na potravinářském trhu ČR. Liberalizace trhu vedla k vstupu mnoha nových subjektů na trh v ČR, což bylo doprovázeno dovozem četných "nových" produktů, které v ČR prakticky nebyly známé. Noví privátní producenti potravin se snažili vstoupit na trh s produkty, které kopírovaly potraviny produkované v různých částech světa, včetně USA, Evropy, ale i Asie. Na našem pracovišti jsme získali největší zkušenost se žádostmi podnikatelů o zavedení nových technologií výroby fermentovaných výrobků ze sóji a fermentovaných masných výrobků. Ve většině případů se jednalo o použití kulturní mikroflóry, která byla deponována ve sbírkách ČR nebo i jinde ve světě, a u kterých byly popsány vlastnosti a způsob použití pro potravinářskou výrobu. V takovém případě byl většinou použit přístup ke schvalování nových výrobků založený na pečlivém prostudování dostupné dokumentace, kterou předkládal výrobce. Základ posouzení se opíral především o historii bezpečného užití v jiných částech světa. Výsledek posouzení nového výrobku byl pak MZ ČR potvrzen v rozhodnutí (tzv. HEM), které bylo pro výrobce nové potraviny směrodatné. Jen výjimečně byly na náklady producentů kontrolním systémem testovány samotné výrobky. Jeden takový případ je známý ze SZÚ z roku 1991. Týkal se produkce fermentovaného sójového výrobku "TEMPE", kdy výrobce použil svůj vlastní kmen Rhizopus oligosporus, upravený údajně mutací vlivem záření (což není chápáno jako genetická modifikace podle směrnice EU č. 90/220/EEC). K posouzení zdravotní nezávadnosti této nové potraviny byl na SZÚ použit testovací postup navržený IFBC (International Food Biotechnology Council) pro hodnocení zdravotní bezpečnosti potravin vyrobených z rostlin a mikroorganizmů pomocí moderních biotechnologií. Testování bylo zastaveno ve chvíli, kdy byla inhibičním testem zjištěna přítomnost nespecifikovaných látek s antibiotickým efektem v potravině. Výrobce pak již neměl zájem na dalším podrobnějším testování. Podle dostupných informací se pracovníci SZÚ provádějící posuzování zdravotní nezávadnosti potravin pro ČR nesetkali přímo s požadavky schvalování potravin, eventuálně krmiv, na bázi GMO prakticky až do roku 1997. Jedinou výjimkou snad bylo syřidlo (chymozin A), produkované na bázi GM E.coli, které bylo schváleno jako aditivum, na základě posouzení předložené dokumentace a nezávislého hodnocení produktu komisí JECFA FAO/WHO (WHO technical report č.806/1991). Česká veřejnost se v praxi setkala s problematikou GMO na sklonku roku 1996, kdy byla do ČR poprvé oficiálně dovezena zásilka GMO kukuřice (údajně odrůda Maximizer, Novartis/Ciba), která byla použita ke krmení zvířat. Žádné vědecké prověřování či testování přítomnosti transgenu se v tomto případě ze strany MZ ČR neprovádělo. Prostřednictvím televize se tehdy aktivizovala veřejnost tak, že bylo MZ ČR a SZÚ požádáno o zpracování vysvětlujících informací pro úřad vlády ČR a některé další instituce, protože jejich osazenstvu chyběly základní informace nutné k pochopení rozsahu problému prezentovaného tehdy zástupci hnutí Greenpeace jako ohrožení veřejného zdraví.

V té době již existoval návrh zákona č. 110 / 1997 "O potravinách a tabákových výrobcích", který v jednom z paragrafů řešil otázku nových potravin, včetně potravin na bázi GMO. V průběhu finalizace zákona na počátku roku 1997 byly však formulace týkající se problematiky GMO vypuštěny, na základě názoru, že je třeba nejprve vydání samostatného zákona, nyní známého pod názvem "O nakládání s geneticky modifikovanými organismy a o změně dalších zákonů".

Zákon č. 110 / 1997 Sb. byl vydán na jaře roku 1997 a nabyl platnosti v září téhož roku. Problematika tzv. nových potravin je v něm řešena pouze obecně a nepřímo (formulace stěží pochopitelná pro veřejnost bez výkladu), a to v § 11, odstavec 2, písmeno b), který ukládá výrobci či dovozci vyžádat si předchozí souhlas MZ ČR, pokud potravina neodpovídá např. složením či povahou prováděcím předpisům a přitom může být i zdravotně nezávadná. V takovém případě výrobce nebo dovozce musí podle § 11, odstavec 3, předložit se svou žádostí:

Podle § 11, odstavce 4, může MZ ČR nařídit označení potraviny ve smyslu obsahu látky použité při výrobě potravin nebo jejího zdroje.

První požadavky na schválení potravin na bázi GMO byly vzneseny v únoru roku 1999. Požadavky na schválení nových potravin jsou vyřizovány ve spolupráci se SZÚ v Praze. Schvalovací procedura počítá maximálně s využitím legislativy EU (včetně doporučení 97/618/EC). Nebyla však v praxi zatím nikdy realizována v celém rozsahu! Dovozci nepředložili kromě vzorků potravin ani základní požadovanou dokumentaci a řízení tak bylo zastaveno. Podle dostupných informací SZÚ není dosud oficiálně na trhu potravin v ČR ani jediný výrobek spadající do kategorie potravin na bázi GMO. Od roku 1998 bylo vynaloženo značné úsilí na zabezpečení metody jak prokazovat přítomnost rekombinantní DNA (rDNA) v potravinách vyrobených na bázi GMO. V současnosti je v ČR dostupná screeningová kontrolní metoda umožňující rozpoznání cca 20 typů GMO a potravin z nich vyrobených. V případě nutnosti by bylo možné použít i specifické testy zaměřené na charakteristické změny rDNK příslušné známým GMO produktům. V roce 1999 bylo provedeno první screeningové šetření výskytu potravin na bázi GMO sóji a kukuřice na trhu v ČR. Současně byly studovány reakce široké veřejnosti na publikované výsledky.

Novela zákona o potravinách již vychází z existence samostatného zákona "O nakládání s geneticky modifikovanými organismy a o změně dalších zákonů". Zahrnuje věcnou harmonizaci se směrnicí EU č. 258 / 1997. Používá shodné definice a dělbu práce mezi rezorty MŽP, MZe a MZ ČR. Předpokládá se, že vstup nových potravin, včetně GMO, bude mít na starosti MZ ČR a jím řízené organizace. Předpokládá se značení potravin shodné s EU. V souvislosti s přípravou nové legislativy se jeví jako žádoucí podpořit vznik nové skupiny expertů pracujících pro MZ ČR (pravděpodobně na SZÚ), kteří se problematikou nových potravin a GMO budou zabývat na plný úvazek (sledování vědeckých informací, příprava odborných podkladů pro rozhodování státních orgánů). Součástí by mělo být i příslušné technické vybavení, umožňující aplikovat kontrolní (monitorovací) metody.

Je zatím realitou, že v ČR existuje velmi omezená aktivita nezávislých spotřebitelských svazů. Podle informací z února roku 1999 registruje MPO ČR 6 sdružení spotřebitelů ve smyslu § 25 a 26 zákona č. 634 / 1992 Sb. "O ochraně spotřebitele", ve znění pozdějších předpisů. Aktivita těchto svazů je různá, ale snad kromě občanského sdružení spotřebitelů "TEST", prakticky veřejnost tyto svazy nezná. Státní orgány tak prakticky nemají rovnocenného partnera, který by zastupoval veřejnost při přípravě legislativy, pokud bychom nebrali v úvahu zástupce mezinárodní organizace Greenpeace nebo další organizace s vyhraněným zájmem o životní prostředí (Děti země, Zelený kruh). Na základě reakcí na několik mediálních prezentací, které ovšem nelze považovat za reprezentativní, není úroveň znalostí o problematice nových potravin a GMO v běžné veřejnosti příliš vysoká. Zdá se, že dostatečný stupeň znalostí není ani mezi lidmi s vyšším vzděláním. Existuje tedy značný prostor pro kultivaci prostředí pro diskusi o problematice nových potravin a GMO.

Centrum hygieny potravinových řetězců SZÚ, jehož jsem pracovníkem, vydává pro potřeby hygienických služeb informační časopis s názvem "Zprávy centra" (ISSN 1211-8311), který se příležitostně věnuje vysvětlování problematiky GMO. Současně jsou základní stanoviska šířena i prostřednictvím web stránek SZÚ. Šířeji se diskutuje o problematice GMO na stránkách populárně-vědeckých časopisů (např. Vesmír) ovšem počet čtenářů je značně omezený. Totéž pravděpodobně platí o publikacích a web stránkách občanského Sdružení BIOTREND, které se snaží popularizovat moderní biotechnologie. To jsou asi také důvody, proč jsme v ČR dosud nezaznamenali příliš širokou a vášnivou diskusi o této problematice.

Literatura u autora.

Webmaster frantisek.opicka@atlas.cz
Last modified: 15 V 2000