Zajistit bezpečnost a zabývat se možnými riziky
spojenými s GMO
Julian Kinderlerer
Sheffield Institute of Biotechnological Law
and Ethics
University of Sheffield, Sheffield S10 2TN
Je nesmírně nesnadné zaručit, že
potravinářské produkty a organismy v přírodě jsou bezpečné. O řadě
potravin, které jíme v průběhu generací, víme, že obsahují chemické
sloučeniny, které podle dnešních hledisek používaných při schvalování potravin a
krmiv, by je klasifikovaly jako nebezpečné. Četná rizika jsou známá a
klasifikovaná, ale jsou případy, kdy riziko je malé, není charakterizované a je zde
možnost, že může vést k onemocnění nebo i smrti. Některé z takovýchto
důsledků mohou být opožděny po mnoho let a nejsou proto kauzálně spojeny
s určitou potravou. Schopnost “léčit” mnohá virová a bakteriální
onemocnění znamená, že v budoucnu se do popředí dostanou poruchy způsobené
potravinami.
Proto jsme rozhodli, že dříve než se
nové organismy a potraviny v Evropě schválí k používání, bude posouzena
jejich bezpečnost. Jak se to dělá?
Když se zavádí nová plodina nebo
odrůda do prostředí, zkouší se její agronomické charakteristiky. Musí být dobře
charakterizované uniformní a stabilní, aby mohly vstoupit na evropský trh. Není však
žádná zkouška vlivu na zemědělské a přírodní společenstvo. Nezjišťuje se vliv
např. na ptáky, hmyz a zemědělskou praxi. Použití hybridního osiva, které si
zemědělec nemůže přesívat, nevyvolává žádnou debatu o vlivu na praxi. Když
však se zavádí odrůda získaná genetickou modifikací, všechny tyto otázky se
dostanou na pořad a považuje se za nutné zajistit, že riziko pro lidské zdraví i
přírodu plynoucí z těchto “nových odrůd” bude minimalizováno.
Evropa reguluje GMO velmi přísně ať
jsou určeny pro laboratorní použití, pro uvedení do prostředí, nebo pro potraviny
či krmiva. Regulační pravidla vyžadují zhodnotit riziko pro lidské zdraví a
prostředí. Má-li být nová odrůda plodiny uvedena na trh, musí to uvážit všech
patnáct členských států. Soubor informací požadovaných pro zhodnocení rizika je
mimořádně detailní a objemný. Stejný objem informací je požadován všemi
členskými státy a analýza OECD ukazuje, že každá země, která v této oblasti
zavedla nějaký systém regulace, požaduje stejné informace. Nicméně hodnocení
může být zcela odlišné. Důvody pro takové rozdíly jsou velmi složité a mohou
zahrnovat různé vnímání rizika, ale také různé přírodní prostředí. Hlavní
příčina je však v interpretaci předběžné opatrnosti, která plyne
z každého uvažovaného použití, při kterém se berou v úvahu všechna
opatření schopná snížit riziko konkrétního uvedení do prostředí nebo na trh. To
může způsobit “Nedostatek analýzy celkových dopadů technologie na zemědělství a
prostředí a dlouhodobých důsledků….” (Royal Society, 1999).
Bohužel, je zde zásadní problém.
Neexistuje totiž žádné posouzení rizika pro odrůdy připravované tradičním
způsobem, takže základ, na kterém je možné stavět hodnocení rizika je znám pouze
ze zkušenosti a jen zřídka je v písemné formě. Víme mnoho o pylu tradičních
odrůd a jeho vlivu na sousední kultury stejného druhu a tato informace se potom musí
použít pro hodnocení bezpečnosti odrůd produkovaných novou technologií.
Je možné monitorovat vliv nových plodin
na zemědělské prostředí. Zemědělec sleduje změny v chování plodiny, které
mohou ovlivnit jeho produkci. Ale změny v širším prostředí, jak v poli,
tak mimo něj, mohou uniknout pozornosti a interpretaci. Objeví-li se třeba vliv na
mikroorganismy, které tvoří půdní strukturu, zjistí se takový vliv až
s velkým zpožděním. I když nové vlastnosti se zavedly biotechnologickými
metodami, jejich další šíření může probíhat tradičními kanály. Existují-li
příbuzné křížitelné organismy, pak pravděpodobnost přenosu nebude odlišná od
toho, co se pozoruje mezi mateřskou rostlinou a jejími příbuznými rostlinami. I když
se přenos objevuje s malou frekvencí, může být problémem, pokud je nová
vlastnost příznivá pro volně rostoucí rostlinu. Příkladem je vznik plevelů, které
jsou necitlivé na běžné způsoby jejich omezování.
Mohou se vyskytnout děje, které jsou sice
velmi nepravděpodobné, ale pokud se vyskytnou, stanou se závažným problémem. Ani
malá rizika nesmí být přehlédnuta, jestliže je nebezpečnost, kterou představují,
vysoká. Velké množství jedinců pěstovaných rostlin zvyšuje pravděpodobnost, že
se taková řídká událost může objevit. V tom je také problém monitoringu,
neboť i hledání jehly v kupce sena je snažší, protože alespoň známe tvar a
podobu jehly.
Je jasné, že riziko spojení
s transgenními organismy v prostředí není zásadně odlišné jak ve formě,
tak v možných důsledcích od rizika zavedení jakékoli nové odrůdy. Někteří
se domnívají, že riziko u transgenních odrůd je menší, protože jsou lépe
prostudované a popsané, ale veřejnost pociťuje mnohem větší riziko. Zkušenost ze
zemí, kde se transgenní odrůdy pěstují již dlouho, ukazuje, že riziko je
“relativně” malé, ale jeho vnímání veřejností je velké.
Je mnoho záležitostí, které se objevily
v souvislosti s transgenními organismy. Jsou obavy z přenosu genů od
jednoho organismu k druhému, z alergií, z možnosti, že do známých
plodin budou přeneseny toxické vlastnosti apod. Regulační systém má přesvědčit,
že se to nestane. Známe-li produkt přeneseného genu, jeho vlivy a vlastnosti musí
být také známy a testovány. Argumentuje se, že nové geny mohou mít vliv na
existující geny a vyvolat alergenní vlastnosti. Nebo že se používají selekční
geny kódující necitlivost na antibiotika a je proto možnost nechtěného přenosu
takové rezistence na bakterie. Toto riziko však může omezit zavedení intronů a
nepřítomnost bakteriálních promotorů.
Vybrané odkazy:
House of Commons Environmental Audit
Committee, Fifth Report 1998-99 “GMOs and the Environment: Co-ordination of
Government Policy” HC 384-I. ISBN 0-10-230199-9. (Published May 1999)
House of Commons Science and Technology
Committee, First Report 1998-99 “Scientific Advisory System: Genetically Modified
Foods” HC 286-I. ISBN 0-10-231499-3. (Published May, 1999)
House of Lords Select Committee on the
European Communities, Second Report 1998-99 “EC Regulation of Genetic Modification in
Agriculture” HL Paper 11-1. ISBN 0-10-432199-7. (Published January 1999)
House of Lords Select Committee on the
European Communities, Second Report 1998-99 “EC Regulation of Genetic Modification in
Agriculture —Evidence” HL Paper 11-II. ISBN 0-10-432299-3. (Published January
1999)
Royal Society (1999) “Regulation of
biotechnology in the UK: A response to the Government’ s consultation exercise”,
February 1999.
