Dosavadní právní úpravy v oblasti GMO
Jediným zákonem, které obsahuje
ustanovení týkající se GMO je
Zákon o odrůdách, osivu a sadbě
pěstovaných rostlin
ze dne 15. března 1996 92/1996 Sb.
V definici pojmů vymezuje v § 2
písmeno c): je (rozumí se pro účely tohoto zákona) geneticky modifikovanou
rostlinou rostlina, jejíž genetický materiál byl modifikován umělým přenosem
genetické informace, s výjimkou umělého opylení, oplodnění in vitro, mutace
nebo fúze buněk přirozeně křížitelných rostlin.
V § 6, který pojednává o registračním
řízení, se v bodě (3) stanovuje pod písmenem b): (Při podání návrhu musí
žadatel) v případě, že odrůda zahrnuje geneticky modifikované rostliny,
doložit, že Ministerstvo životního prostředí souhlasí s pěstováním odrůdy
v polních podmínkách.
Dohodou mezi Ministerstvem životního
prostředí (dále jen MŽP) a Ministerstvem zemědělství (dále jen MZe) se vyžaduje
tento souhlas MŽP pro případy pokusného pěstování transgenních rostlin i
v případě, kdy se nejedná o registraci odrůdy. K projednání těchto
žádostí vyžaduje MŽP stanovisko Komise transgenóze rostlin.
Komise transgenóse rostlin
Regulace pěstování transgenních rostlin
v České republice má jednu z nejdelších historií. Z iniciativy vědecké komunity se
již v roce 1990 ustavila Česká komise transgenóze rostlin, jejímž cílem bylo radit
se o vhodnosti, způsobu a případných omezeních pěstování na malých pokusných
políčkách transgenních rostlin, vyvinutých v laboratořích u nás. Komise vznikla
jako dobrovolné sdružení vědeckých pracovníků v oboru rostlinných biotechnologií,
molekulárních biologů, zemědělských kontrolních pracovišť a dalších
pracovníků. Komise má po celou dobu existence přibližně 15 členů.
Z hlediska ochrany prostředí tedy
projednává žádosti o kontrolované uvádění do prostředí, vesměs pro pokusné
cíle. Komise používá formulář žádosti, který je zaveden v EU a který je velmi
komplexní. Součástí každé žádosti je v neposlední řadě i seznam osob,
zodpovědných za pokus a poučených o charakteru transgenního materiálu a způsobech
práce s ním.
Předpokládá se, že komise se stane
součástí Ústřední komise pro problematiku geneticky modifikovaných organismů,
kterou předpokládá zákon.
Příprava zákona
V roce 1993 vznikla na
Biotechnologickém ústavu Karlovy univerzity pracovní skupina složená z různých
odborníků, která se začala zabývat otázkou implementace směrnic EC zabývajících
se GMO do naší legislativy. Od roku 1995 pracovala pod vedením ministerstva životního
prostředí (MŽP), které bylo určeno jako garant této problematiky. V roce 1997
přešla koordinace této činnosti na Ústav biochemie a mikrobiologie Potravinářské
fakulty Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT).
Dne 7. dubna 1999 vláda schválila věcný
záměr zákona, který má předložit MŽP spolu s ministerstvem zdravotnictví
(MZd) a ve spolupráci s ministerstvem zemědělství (MZe). V současné době
je návrh paragrafovaného znění zákona v připomínkovém řízení na resortech.
Hlavní zásady návrhu zákona
Zákon je založen na seznamech uživatelů
a GMO. S GMO, které nebyly uvolněny pro trh, smí nakládat jen právnická osoba
nebo osoba oprávněná k podnikání, která je zapsána v seznamu uživatelů.
Zákon stanovuje podrobně (v duchu směrnic EU) podmínky registrace.
Podobně platí, že nakládat se smí jen
s GMO, který je zapsán v seznamu pro uvažovaný typ nakládání, tj.
uzavřené nakládání, uvádění do prostředí nebo na trh. Opět zákon stanovuje
podmínky těchto druhů registrace.
Žádosti o registraci bude posuzovat Ústřední
komise pro nakládání s GMO, která také bude po odborné stránce kontrolovat
uživatele. Tento orgán se bude skládat se zástupců MZe, MZd a odborníků. Podle
vyjádření tohoto orgánu rozhodne MŽP o registraci. Ve svém rozhodnutí též
stanoví podmínky, za kterých k požadované činnosti může dojít.
Zákon se nevztahuje na použití
genetických modifikací u člověka, dále se nevztahuje na GMO uvolněné pro trh,
s výjimkou značení a monitorování. Jelikož předmětem zákona jsou organismy,
nepokrývá problematiku potravin a krmiv, které budou ošetřeny novelou příslušných
zákonů.
Opatření k realizaci zákona
Má-li zákon splnit svůj účel,
prováděcí články musí být seznámeny s problematikou GMO. Proto již
v roce 1996 navrhl Biotechnologický ústav Karlovy univerzity projekt v rámci
programu PHARE – TEMPUS zaměřený na výchovu studentů v problematice regulací
biologické bezpečnosti. V roce 1998 podobný projekt, tentokráte zaměřený na
vzdělávání státních zaměstnanců, navrhly Ústav biochemie a mikrobiologie
Potravinářské fakulty VŠCHT a katedra mikrobiologie Přírodovědecké fakulty
Masarykovy univerzity.
Nejen v rámci těchto projektů
navázala četná biotechnologická pracoviště kontakty s mezinárodními
organizacemi zabývajícími se problematikou GMO (Komise EU, OECD, UNEP, UNIDO, FAO, EFB,
a pod).
Přístup veřejnosti
Jak ukazují neblahé zkušenosti
z řady členských zemí EU, přístup veřejnosti se může stát silnou brzdou
v aplikaci biotechnologie. Jedním z důvodů je zcela nedostatečná
informovanost veřejnosti o podstatě genetiky a metod moderní biotechnologie. Proto se
biotechnologická pracoviště věnovala popularizační činnosti. V roce 1997 bylo
pro informování veřejnosti, spolupráci s medii a poskytování konsultací a
informací státním orgánům založeno sdružení BIOTREND.
