M∞sφc kv∞ten, to je symbol kvetenφ, zrodu, pro n∞koho nejkrßsn∞jÜφ m∞sφc v roce. AprφlovΘ poΦasφ sice jeÜt∞ trochu zlobφ, ale zpravidla se v kv∞tnu ji₧ nesetkßvßme s neoΦekßvan²mi sn∞hov²mi p°ehß≥kami. Nanejv²Ü s deÜti, kterΘ ale ji₧ naÜi p°edkovΘ n∞₧n∞ pojmenovali mßjovΘ deÜtφky. Jsou teplΘ, m∞kce dopadajφ do p∙dy a posilujφ rostliny v r∙stu. Na tu jarnφ zele≥ Φekß celß horda ₧ivoΦich∙, kte°φ se snad vÜichni rozhodli v tomhle zelenΘm rßji p°ivßd∞t na sv∞t mlß∩ata, proto₧e je vÜude dost potravy. Ti, kte°φ porodili a vysed∞li ji₧ d°φve svΘ b°ez≥ßΦky a jinΘ (asi dub≥ßΦky nebo aprφlßΦky), majφ ruce, nohy, zobßΦky a tlamy plnΘ prßce se shßn∞nφm potravy pro ta nenasytnß mlß∩ata. A nynφ tedy i my vyrß₧φme ven, do p°φrody. Co tam najdeme?
Tak sn∞₧enky, krokusy a jinΘ posly jara u₧ mßme za sebou. N∞kde se setkßvßme jeÜt∞ s tulipßny a narcisy. Rostlinou, typickou pro ôdruhou vlnu jaraö je konvalinka vonnß. Vonnß je tak, a₧ z toho bolφ hlava a pozor, je velmi jedovatß. LΘpe je ji nechat r∙st u nφ doma - na stinn²ch mφstech listnat²ch les∙. Mo₧nß se ptßte, kam se pod∞ly n∞kterΘ rostliny, kterΘ jeÜt∞ nedßvno pokr²valy povrch p∙dy kobercem kv∞t∙. Jsou to rostliny, kterΘ vyu₧φvajφ dostatku sv∞tla v lese jeÜt∞ p°ed olist∞nφm strom∙. Jsou to velcφ rychlφci, kte°φ za n∞kolik t²dn∙ staΦφ vykouknout ze svΘho oddenku Φi cibulky, vykvΘst, vytvo°it plody a pak se honem hupky, dupky schovat a do dalÜφho jara si u₧φvat z vytvo°en²ch zßsob. To konvalinka je jinß, ta vystrkuje hlaviΦku do stφnu a takΘ jejφ ΦervenΘ plody najdeme jeÜt∞ na podzim. Kdy₧ u₧ jsme u t∞ch strom∙ a jejich olist∞nφ. V∞tÜina ji₧ zaΦala raÜit a kvΘst n∞kdy v b°eznu nebo dubnu. Ale n∞kterΘ kvetou jeÜt∞ v kv∞tnu (borovice, smrk, jedle, buk, n∞kdy takΘ jablo≥, st°emcha, hruÜe≥ a dalÜφ) nebo teprve zaΦφnajφ kvΘst. Krom∞ znßmΘho kv∞tnovΘho Üe°φku jsou to duby, jφrovec (kaÜtan), o°eÜßk. OvÜem na ztepilou dßmu lφpu si budete muset jeÜt∞ m∞sφc poΦkat. Zßzrakem p°φrody je jist∞ narozenφ mlßd∞te, jako je mal² srneΦek nebo
kolouÜek. Od p∙lky kv∞tna p°ivßd∞jφ srny na sv∞t svß mlß∩ata. Mφvajφ
nejΦast∞ji dv∞, ale v²jmeΦn∞ mohou mφt a₧ 4 potomky. SrnΦßtka jsou
ôkropenatßö, toto miminkovskΘ zbarvenφ ztrßcejφ do podzimu. Pohled na drobounkΘ
zvφ°ßtko na tenk²ch no₧kßch, jak pije mlΘko od svΘ mßmy, pat°φ k jednomu
z nejvzßcn∞jÜφch. Ve stejnΘ dob∞ nebo trochu pozd∞ji û zaΦßtkem Φervna -
majφ lan∞ 1-2 mlß∩ata. NarozenΘ mlßd∞ jeÜt∞ nem∙₧e nßsledovat matku, proto se
p°i hrozφcφm nebezpeΦφ jen p°ikrΦφ k zemi. Matka je varuje nßhl²m
p°idupnutφm. Po krßtkΘ dob∞ vÜak ji₧ mlßd∞ matku nßsleduje. Zhruba po m∞sφci,
kdy je na mlΘΦnΘ strav∞, zaΦφnß p°ikusovat i m∞kkou zele≥. Krom∞ mlß∩at vysokΘ zv∞°e se setkßvßme i s dalÜφmi. V kv∞tnu se v naÜich lesφch ji₧ vesele prohßn∞jφ pruhovanß selßtka, ale pozor, jsou nßsledovßna ostra₧itou matkou, kterß pr² za₧ene na strom i vylo₧enΘ nesportovce. V kv∞tnu se rodφ mlß∩ata koΦky divokΘ. Nenφ to na prvnφ pohled takovß atrakce, v₧dy¥ koΦka jako koΦka. Ale koΦek divok²ch je v p°φrod∞ mßlo a nemajφ zrovna snadnΘ podmφnky k ₧ivotu. Z dalÜφch mal²ch saveΦk∙ se na sv∞t poprvΘ v kv∞tnu podφvajφ nap°. mladΘ veverky, vydry, kuny a takΘ lasiΦky. V ptaΦφch hnφzdech je takΘ ₧ivo. Nem∙₧eme se ôpodφvatö do vÜech hnφzd, n∞kde prost∞ nebudeme ·sp∞Ünφ, proto₧e jsou hnφzda nedostupnß lidskΘmu oku. Na oΦφch nßm vÜak budou mo₧nß bφlΘ labut∞ nebo ΦernΘ lysky, kterΘ v tΘto dob∞ hnφzdφ, nebo Φßpi, kte°φ se k hnφzd∞nφ prßv∞ peΦliv∞ p°ipravujφ. Jako v₧dy, a prßv∞ nynφ zvlßÜ¥ platφ, ₧e kdo neÜlape, neniΦφ a neruÜφ û vidφ a dozvφ se vφc o svΘm okolφ. Mimochodem û umφte chodit v p°φrod∞ tiÜe a vydr₧φte chvφli nemluvit? |
