j e poutní místo hojně navštěvované poutníky, kteří zde nachází duchovní útěchu . Návštěvnost tohoto místa je značná. Především je to na církevní svátek Povýšení sv. Kříže (14. září).   Ke vzniku tohoto poutního místa se váže následující událost:

" V 18.století v době protireformace, museli luteráni opustit tento kraj. Mezi nimi bylo i sedm jiřetínských občanů, bratrů Donátů. Bratři dali přednost opuštění vlasti, než - li přistoupení na katolickou víru a odešli do Německa . Hned první noc měli všichni stejný sen. Zjevil se jim Spasitel na kříži a volal je zpět. Rozhodli se, že se nejmladší z nich, který byl nemocný na nohy, vrátí a přistoupí na katolickou víru. Po svém návratu nechal na otcově pozemku vystavět dřevěný kříž, který stával na místě dnešní Olivetské zahrady, a uzdravil se. Poté sem přicházelo mnoho trpících prosit Boha o pomoc."

Původní dřevěná kaple z r.1759 byla v roce 1779 zbořena silným orkánem, ale dřevěný kříž, který sem byl přenesen, zůstal nepoškozen. Roku 1783 byl položen základní kámen nynější kamenné kaple, která byla dostavěna a slavnostně vysvěcena r.1796. Samotná věž byla vystavěna později a tak zvony na věži poprvé zazvonily až v r. 1886. Jedenáct rokokových zastavení Křížové cesty nechal postavit v r. 1759 zdejší farář Gottfried Leissner .

Na počátku Křížové cesty jsou sochy sv. Petra, sv. Jakuba a sv. Jana (z r. 1764), za nimi se nachází Olivetská zahrada se sochou modlícího se spasitele a anděla s kalichem v ruce. Vlevo na pokraji lesa je socha trním korunovaného Spasitele( z r. 1859, znázorňující motiv Ecce homo, neboli Ejhle člověk. Na západní straně kaple se nachází socha Neposkvrněné Matky Páně(z r.1869), v její blízkosti je nikdy nevysychající studna a na konci celého areálu se nachází kaple Božího hrobu. Od r. 1993 prochází celé poutní místo postupnou rekonstrukcí, včetně okolního lesoparku.

O zdejším podzemním bohatství se hovoří již ve starých spisech.  První vážné pokusy spadají do roku 1474. Roku 1484 dal král Vladislav v Kutné hoře svolení vrchnímu maršálkovi Hugoltu ze Schleinitz a jeho synům, že mohou na Tolštejnsko - Šluknovském panství provádět po dobu 15 let veškeré dolování. Nalezeno bylo však jen málo nebo nic užitečného. O 25 let později získal právo k těžbě Jiří ze Šlejnitz. Byla hledána nová naleziště, která se také zaměřila na oblast Křížové hory. Roku 1539 nechal razit štolu sv. Kryštofa a roku 1548 založil hornické městečko Sanct Georgenthal. Těžil se hlavně galenit a chalkopyrit (Ag, Cu). Podružná byla těžba skalice. I přes veškerou snahu byl výnos z dolování velmi malý.

Roku 1620 dosahuje těžba svého vrcholu, byly dobívány rudy s obsahem Ag 624 - 1250 gramů/tunu a se 4 - 14 % Cu. Těžbu však těžce poznamenala třicetiletá válka. Úplné zastavení těžby způsobil počátek sedmileté války. Celková délka chodeb je 197 m.

Obrat nastal r. 1782, kdy Jan z Edenburka založil štolu sv. Jana Evangelisty. Malé výnosy postupně vedly až k zániku těžby. Poslední pokus o těžbu skončil roku 1910. Celková délka chodeb je 640 m.

Dne 1.5. 1935 zpřístupnil místní Spolek pro cizinecký ruch a Horský svaz nejlépe zachovanou štolu sv. Jana Evangelisty. Vchod do štoly byl po roce 1945, pro špatný stav, uměle zavalen trhavinou. Již v té době se zde vyskytovala jeskynní houba nazývaná vodní tulipán ( Spelaomyces Fres). Houba zanikla v roce 1992 během zpřístupňovacích prací, které umožní opětovné zpřístupňení štoly pro veřejnost. V r. 1992 byl také vybudován nový vstupní portál. Štola slouží jako úkryt některým druhům netopýrů.

Obě štoly jsou propojeny 25 m hlubokou kolmou chodbou sv. Jan, což dokládá neustálá cirkulace vzduchu.

Samotná věž byla přistavěna později a současná barokní je z r.1793. Věž je údajně osazená kopulí ze zrušeného kláštera v rakouském Štýrsku.

Původní zvony byly odlity v Mladé Boleslavi, ale za první světové války byly zkonfiskovány a roztaveny. Dodnes zůstal ve věži pouze jeden zvon, který je však již léta mimo provoz.

Střecha kostela bývala až do roku 1846 šindelová, po té byla nahrazena pálenou krytinou. Současně byly pořízeny čtyři ciferníky věžních hodin.

Na vnější jižní a západní stěnu kostela byly zazděny pískovcové reliéfy lidských, popřípadě lvích hlav, které údajně tvořily součást výzdoby paláce hradu Tolštejn.

Dnešní zařízení interiéru pochází z 18.století. Dva oltářní obrazy, Nejsvětější Trojice a Zmrtvýchvstání Páně, jsou dílem jiřetínského rodáka, malíře Josefa Birnbauma. Kazatelnu se zpovědnicí, vyrobil v roce 1829 stolař Jakob Worm z Horního Podluží. Nové varhany byly instalovány v r.1870 a postavil je Josef Prediger z Albrechtic.

Vedle kostela se nachází pískovcový sloup se sochou sv. Vavřince, patrona chránícího město proti požárům.

Barokní fara pochází z roku 1755 a patří k nejhonosněji provedeným objektům svého druhu v severních Čechách. Její stavební sloh představuje jednoduché baroko a vlastní podoba s mansardovou střechou se hlásí k vilovému typu, který napodoboval italské a renesanční symetricky stavěné vilové objekty. V r. 1998 bylo v části objektu otevřeno muzeum se zaměřením na historii hradu Tolštejna a dolování stříbronosných rud.

První zmínky o hradu spadají do přelomu dvanáctého a třináctého století. Opevněním dvou skalisek vznikl strážní hrad pří obchodní stezce, která spojovala tehdejší Lužici s vnitrozemím. Dodnes se této spojnici říká Pražská nebo také Tolštejnská cesta.

První písemná zpráva o hradu je až z roku 1337, kdy žitavský kronikář Johan von Guben píše o jeho dobytí vojskem lužickěho Šestiměstí. Je velmi pravděpodobné, že se Tolštejn již v r. 1337 stal centrem Tolštejnského panství . Roku 1451 již patřil k Tolštejnskému panství i Rumburk, Varnsdorf, Krásná Lípa a Tolštejnské panství bylo spojeno se Šluknovskem . Hrad Tolštejn byl výrazně poškozen až roku 1445, kdy byl částečně vypálen. V červnu 1463 vydal král Jiří z Poděbrad rozkaz k dobytí hradu, což se také stalo. V r. 1481 získal hrad Tolštejn se Šluknovskem sasský šlechtic Hugolt ze Šlejnic za 2150 kop českých grošů. Roku 1528 převzal panství Jiří ze Šlejnic, který založil r. 1548 městečko Sanct Georgenthal (nynější Jiřetín pod Jedlovou ). Avšak již roku 1555 Tolštejn opustil. Roku 1607 byl už hrad pustý. Za třicetileté války v roce 1642 byl hrad znovu obsazen císařským vojskem. Hrad poté oblehl a vypálil se svým vojskem švédský generál Wrangel.

Hrad již nebyl nikdy obnoven, naopak byl rozebírán na stavební materiál. V minulém století roku 1865 si opuštěnou hradní zříceninu pronajal Johan Josef Münzberg, který zde vystavěl hostinec ve švýcarském stylu. V r. 1847 spojil obě skaliska na vyhlídce můstkem. Restaurace byla v provozu ještě do konce r. 1977.

Teprve od r. 1996 se díky iniciativě nadšenců znovu obnovil zájem o hradní zříceninu. Od té doby se hrad pravidelně opravuje. V polygonální baště je vytvořen prostor pro pódium přírodního divadla.

 Jedlová hora

Roku 1779 navštívil Jedlovou horu císař Josef I. v domnění, že se jedná o nejvyšší horu kraje. Roku 1888 se zrodila v jiřetínské sekci horského spolku pro nejsevernější Čechy myšlenka na postavení kamenné rozhledny, kterou navrhl varnsdorfský stavitel Stoy. Se souhlasem majitele kamenického panství, knížete Kinského, se v r. 1890 začalo se stavbou 23 m vysoké věže.

Významným dnem pro celý kraj byla neděle 14. září 1891, kdy byla rozhledna za velké slávy předána veřejnosti. Současně nechal kníže Kinský otevřít vedle věže hospodu a tak se Jedlová hora okamžitě stala lákadlem pro turisty z Čech i ze Saska . Zvláštností této rozhledny bývala lucerna, jejíž světlo v noci sloužilo jako maják pro celé okolí. Roku 1905 byl postaven pomník Friedrichu Schillerovi, jako hold v kraji oblíbenému básníkovi. O Jedlové hoře se psalo jako o Rigi Lužických hor.

Od r. 1945 však rozhledna chátrala a zdálo se, že se její čas naplnil. Z hospody zbyly jen obvodové zdi. Hold v kraji oblíbenému básníkovi se stal terčem vandalů.

Dne 3. 7. 1993 byla opravená rozhledna opět slavnostně zpřístupněna veřejnosti. Zanedlouho nato prošla rekonstrukcí i samotná hospoda.Bez povšimnutí nezůstal ani pomník F. Schillera.