Co je to doména?

Každému počítači v Internetu je přidělena jedinečná číselná adresa na bázi protokolu TCP/IP, tzv. IP adresa, např. 195.39.3.30. Tuto adresu používá počítač pro komunikaci s ostatními počítači připojenými k Internetu.

Protože se číselné IP adresy poměrně špatně pamatují, nehodí se pro komunikaci mezi lidmi. V Internetu je proto zaveden systém takzvaných doménových jmen, který umožňuje identifikovat jednotlivé počítače pomocí strukturovaného jména reprezentujícího i jeho umístění z hlediska správy sítě. Například již zmíněný server 195.39.3.30 má doménové jméno www.spider.cz, z nějž lze vyčíst, že se jedná o hypertextový server (www) prezentující firmu s názvem Spider působící na území České republiky (cz). O správnou transformaci doménových jmen na platné IP adresy se stará distribuovaný systém názvových serverů označovaný jako Domain name System - DNS.

Doménové jméno počítače zajišťuje jeho jednoznačnou identifikací v celé síti a má hierarchickou strukturu. Skládá se z vlastního jména počítače (nejvíce vlevo) a z jednotlivých, vzájemně podřízených složek, tzv. domén, oddělených tečkou. Doménu si lze představit jako určitou část adresového prostrou sítě, kterou spravuje jeden subjekt, oprávněný přidělovat nová jména v rámci přesně definovaného okruhu své působnosti. Kromě práva přidělovat symbolická jména konkrétním počítačům má také právo ustavovat další subjekty a delegovat na ně část své pravomoci, tedy právo vytvářet domény nižší, podřízené úrovně (takzvané subdomény).

Na horní (kořenové) úrovni byla nejprve (když byl Internet v podstatě pouze americkou a akademickou záležitostí) vytvořena struktura domén (Top Level Domain - TLD), inspirovaná hlavními společenskými strukturami. Byly to domény edu (školství), gov (státní správa), mil (armáda), com (komerční sféra), net (instituce, jejichž činnost souvisí s provozem sítě) a doména org (všechny ostatní organizace). S rozšířením Internetu za hranice Spojených států a jeho rostoucí komercializací pak byly vytvářeny další národní TLD pro jednotlivé státy, které vytvořily příslušnou infrastrukturu pro budování sítě na svém území.

Samotná služba DNS je schopná odpovídat na dotazy typu "jakou IP adresu má počítač www.xxx.com" a je zajišťována pomocí soustavy tzv. jmenných serverů, uspořádaných do stejné hierarchie jako samotné domény. Není totiž možné, aby při vysoké decentralizaci a i rozsahu Internetu existoval centrální server, který by registroval všechna jména. Každý provozovatel domény je proto povinen (a zavazuje jej k tomu jeho poskytovatel připojení) zřídit a udržovat DNS server s aktuálním seznamem jmen počítačů ve své doméně a v případě, že vytváří subdomény, i seznam odkazů na DNS servery těchto domén. Dotaz na adresu počítače si pak servery mezi sebou předávají tak dlouho, až jej obdrží ten, který má příslušný počítač ve své databázi a může poslat stejnou cestou zpět odpověď. Pokud surfujete na WWW a kliknete na odkaz vedoucí na jiný počítač, pak hledání adresy cílového počítače probíhá ve chvíli, kdy vám prohlížeč hlásí něco na způsob "Finding host www.xxx.com".

I počítač, který bude na Internetu prezentovat Vaši firmu nebo její produkt, by měl mít své doménové jméno. TLD si můžete zvolit podle toho, jak široký záběr by měla prezentace obsáhnout. Pokud působnost Vaší firmy překračuje území naší republiky, zvolíte pravděpodobně některou z obecných TLD, tedy com, net, nebo org, pokud se chcete představit převážně tuzemským subjektům, použijete raději národní TLD, tedy cz, příp. sk (slovenské firmy). Druhou a další úrovně doménového jména zvolíte podle druhu prezentace, kterou doménové jméno bude představovat. Pro stručnou informaci o firmě pro případ, že o ní někdo bude hledat nějaké informace, postačí doménové jméno Vašeho poskytovatele WWW prostoru doplněné o název Vaší firmy (www.poskytovatel.cz/firma), pokud navíc máte zájem používat pro styk se zákazníky několik schránek elektronické pošty, je vhodné si zaregistrovat alespoň doménu třetí úrovně (firma.poskytovatel.cz) a pokud máte vážný zájem o širší prezentaci firmy, výrobků, aktuálního ceníku a styk se zákazníky prostřednictvím Internetu, pak je vhodné mít zaaregistrováno doménové jméno druhé úrovně (firma.cz, firma.com...).

Před registrací doménového jména druhé úrovně se přesvědčte pomocí vyhledávací služby, zda již doménové jméno nepoužívá někdo jiný. Dále je nutné dodržet pravidla pro registraci jmen, zejména není možné jako jméno domény druhého řádu použít jméno některé z existujících TLD, dvoupísmenné ISO kódy jednotlivých států a u národních TLD bývá zpravidla podmínka působnosti firmy nebo osoby na území příslušného státu (firma musí mít na tomto území registrované sídlo, osoba bydliště).