Principy

Na obrázku je schematicky znázorněno, jak je zapojena lokální síť do Internetu. Všechny místní počítače zadávají požadavky počítači s NetProxy a s fyzickým připojením do Internetu (přes jeho rozhraní 192.168.0.1). Ten pak komunikuje s okolním světem (přes druhé rozhraní) a funguje jako prostředník.

Jak to funguje

Zprostředkování probíhá v zásadě dvěma způsoby - jako Proxy a jako Gateway.

Proxy představuje zprostředkování způsobem, kdy klientský počítač, resp. program, vznášející požadavek "ví", že komunikuje přes prostředníka a zadává požadavky dohodnutým způsobem. To je typické u WWW prohlížečů, které s touto možností téměř vždy počítají.

Pokud NetProxy představuje Gateway, snaží se chovat co nejvíce jako cílový server a klientský program vůbec nemusí tušit, že komunikuje přes prostředníka. To se například týká pošty nebo v některých případech FTP.

Celá komunikace se odehrává prostřednictvím protokolu TCP/IP. Pokud chcete pro zajímavost vědět o TCP/IP něco více, přečtěte si následující text.

TCP/IP

TCP/IP je základním přenosovým mechanismem Internetu, protože zprostředkovává přenos dat mezi jednotlivými počítači, respektive jednotlivými programy (mail server Ţ mail klient). Struktura TCP/IP je tvořena vrstvami, které si navzájem předávají data a zajišťují vlastní komunikaci.

Vrstvy

Tyto vrstvy jsou celkem čtyři

Adresy

Aby bylo možné rozlišovat jednotlivé počítače v rámci celého Internetu, je nutné, aby měl každý počítač přidělenou nějakou unikátní adresu, která ho jednoznačně identifikuje. Proto byl zaveden standardizovaný systém IP adres, přidělovaných počítačům a sítím. Každá IP adresa se skládá ze čtyř čísel (každé z těchto čísel odpovídá jednomu bytu) rozdělených do dvou částí: specifikace počítačové sítě a specifikace jednotlivého počítače v rámci této sítě. IP adresa tedy vypadá například takto: 121.151.137.168. Každé z jednotlivých čísel může nabývat hodnoty v rozmezí 0 až 255, a to v závislosti na tom, do které třídy tato adresa náleží.

Pro přehlednost byly IP adresy rozděleny na 4 třídy s rozdílnou velikostí síťové a lokální části:

Třída A je určena pro největší sítě. Tím, že v případě této třídy je jen první číslo adresy použitelné ke specifikaci počítačové sítě, je jejich počet omezen na pouhých 127, avšak počet počítačů v rámci každé takovéto sítě může dosahovat téměř 17 milionů. Sítě třídy A lze poznat podle toho, že první část adresy je v rozmezí 1 až 127.

Třída B je určena pro sítě střední velikosti a jejich počet může být cca. 16 tisíc s tím, že tyto sítě mohou obsahovat až 65 tisíc počítačů. Adresa sítě je zde určena již dvěma čísly, přičemž první z nich leží mezi 128 a 191.

Pro malé sítě do 250 počítačů jsou určeny adresy třídy C, kterých existují přibližně 2 miliony. U těchto adres je síť určena již třemi čísly. Oblast začínající 192.168 je vyhrazena pro pokusné a soukromé využití. Proto ji lze bezpečně používat pro NetProxy, aniž by hrozilo riziko záměny.

Síťová část adresy je vždy přidělována správcem IP adres (tato činnost je koordinována mezinárodně) a část lokální je určována správcem sítě. Důležité je to, aby se adresa žádných dvou počítačů neshodovala.

Routery

Proto, aby bylo možné v rámci sítě Internet data přenášet, je nutná existence tzv. směrovacích serverů (routerů), které evidují jednotlivé IP a určují z adresy obsažené v paketu, kudy se má paket dále ubírat, aby dorazil ke svému cíli.

DNS

Dalšími důležitými servery jsou tzv. DNS (domain name servery) servery, které evidují pro určitou oblast názvy a adresy jednotlivých serverů. V praxi to vypadá tak, že když uživatel zadá prohlížeči příkaz, aby mu ukázal stránku http://www.orionsoft.cz , první co prohlížeč udělá je to, že se zeptá nejbližšího DNS serveru, jaká je IP adresa požadovaného počítače. DNS server mu adresu sdělí a prohlížeč tak zjistí, kde má požadovaný server hledat.



Webchod