Jaro za dveřmi

Březen – za kamna vlezem, radí stará pranostika. A je to tak. Přestože již jaro klepe na dveře a podle svého práva i povinnosti přebírá vládu 21. března, v přírodě to ještě nemusí být vidět. Ale příroda se také vždycky neřídí hvězdářskými pravidly, natož pak pravidly, která si vymysleli lidé. Takže sem tam vykoukne stydlivé poupě sněženky, zvedne hlavičku čemeřice, bledule. Pupeny jsou nalité, jen prasknout. První jarní otužilci, kteří zatím nemohou spoléhat na hmyzí opylovače, se smluvili s větrem a vystavují mu své jehnědy.

Stane se, že šálivé jarní sluníčko zmátne pár prvních šestinohých přátel. Světe div se, mezi loňskými listy a sněženkami se třepotají křídla prochladlého motýla.

Kdo však bezpečně přicházející jaro pozná, jsou ptáci. Jejich jarní písničky jsou předzvěstí nových hnízd a hladových ptáčat. Postupně se sem začínají vracet ptáci, kteří před zimou odlétli do tepla. Na rybnících je slyšet divoký křik drzých racků, kteří shánějí potravu. Loudí i mezi domy ve městech a když objeví v okně nějakého dobrodince, během chvilky jsou schopni svolat své hladové příbuzné.

Je čas, kdy se v přírodě připravuje mnoho změn. Kdo zaspí za pecí nebo za kamny, nebude se stačit divit. Změny v přírodě postupují překotně, každý den je něco nového. Za krátký čas se vše změní. Vyjděte ven do přírody třeba s fotoaparátem a zkuste na fotografii zachytit kousek jara. Něco z tajemství jarního tvoření. Nebo si jaro nakreslete, třeba podle toho, co uvidíte z vašeho okna.