Většina hlodavců žije na zemi a v zemi si také buduje svá doupata. Veverka je naproti tomu hlodavec dobře přizpůsobený pobytu na stromech. Veverky se vyskytují v několika barevných formách. U nás jsou obvykle zbarveny rezavočerně nebo hnědočerně. Břicho mají všechny barevné rázy bílé. Na zimu dostává zbarvení šedavý nádech. Veverka obecná obývá rozsáhlá území palearktické části Euroasie. Žije od britských ostrovů na západě až po Kamčatku a Japonsko na východě. Na tomto území vytváří 42 zeměpisných ras, z nichž u nás žije jediná - Sciurus vulgaris fuscoater. Žije v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích, ve velkých zahradách, na hřbitovech a v parcích. Zdržuje se převážně v korunách stromů, ale i na zemi se pohybuje velmi obratně. Její život je převážně samotářský s denní aktivitou. Živí se semeny jehličnatých i listnatých stromů, kůrou mladých větviček, různými pupeny, houbami, ale i hmyzem, vajíčky ptáků, dokonce i jejich mláďaty. Na zimu si dělá zásoby potravy, které obvykle napichuje na větve nebo zahrabává u patky stromů. K chovu se nejlépe hodí zvířata již odchovaná v zajetí. Při odchytu z přírody musíme k takovémuto kroku mít příslušné povolení správce honitby. Nejlepším způsobem odchytu je vybrání mláďat, která již vidí a jejich umělé dokrmení. Stará zvířata si těžko zvykají na zajetí. V dnešní době není problém mladá zvířata získat od chovatelů. Mláďata se snadno ochočí. Lze je chovat v pokojové, ale ještě lépe ve venkovní voliéře. Ta by měla mít minimálně 1x1x1,5 m. Venkovní voliéra musí mít část stěn a střechu plnou, aby vzniklo závětří. Vnitřní vybavení by mělo mít tlustší větve k lezení a budky s otvorem o průměru asi 7 cm. Ty musí být otvíratelné kvůli čištění a dezinfekci. Veverky totiž často trpí vnějšími parazity, zvláště blechami. Jednoduché krmítko by mělo být umístěné v horní části klece, napajedlo umístíme na zem. Dno klecí podestýláme pískem, rašelinou nebo lesní hrabankou. Veverky chováme nejlépe v párech, protože ve skupinách vznikají rvačky a slabší podřízená zvířata mohou být dokonce usmrcena. Proto je nutné instalovat do klece raději nadbytek budek, aby ani v páru nedocházelo k šarvátkám.

Veverky v zajetí krmíme různými semeny a plody, např. slunečnicí, arašídy, lískovými a vlašskými ořechy, žaludy, bukvicemi, naklíčeným obilím, kukuřicí a podobně. Veverky rovněž rády přijímají téměř všechny druhy ovoce a zeleninu, řepu, vařené brambory a tvrdé pečivo. Neměly by chybět ani čerstvé větve na ohryz, houby, mouční červi, smýkaný hmyz, tvaroh, vejce, kousky masa, popřípadě kousky čerstvých vnitřností. Pro odchov mláďat používáme sušené mléko, nejlépe se sníženým podílem tuku nebo kondenzované mléko ředěné v poměru 1:8 až 1:4. Čerstvé plnotučné mléko ředíme asi v poměru 1:3, ale jeho použití není příliš vhodné, protože není standardní. Zpočátku krmíme mláďata každé 2 hodiny, později intervaly prodlužujeme. Dospělá zvířata napájíme čerstvou vodou.

Veverka obecná se rozmnožuje zpravidla dvakrát ročně. Období páření připadá na únor až březen a květen až červen. Březost trvá 38-39 dní, samice rodí obvykle 3-10 mláďat. Novorozená mláďata mají hmotnost 7,5 až 8,6 g, měří 5 až 5,5 centimetrů, jsou holá a slepá. Srst se u mláďat objevuje po 14 dnech, oči se jim otevírají 28. až 30. den života. Odstavována jsou v 8 týdnech a pohlavně dospívají ve 4-6 měsících. V zajetí se veverka dožije až 15 let, obyčejně ale žijí 8-12 let. Veverky neznají zimní spánek jako někteří jiní hlodavci a jsou čilé i v zimě.