Bar byl zřejmě velice známý a vyhledávaný. Objevovala se tu spousta lidí, jejihž tváře Michala znala z filmů, různé hvězdičky v ženském i mužském vydání sem přicházely a zase mizely. Lampa zavěšená uprostřed místnosti, se otáčela a házela blýskavá světélka po celém baru. Jejich odlesky dávaly vyniknout nejen tomu, jak Johnovy vlasy rudě plály, ale i světlému, i když ne úplně bloňďatému lesku Michaliných vlasů, bledosti její pleti. V tomto osvětlení byly i její oči výraznější, než jindy, jejich barva přecházela z modré do šedé a snad i trochu zeleně se v nich objevovalo.
Najednou bylo v těch očích vidět chvíli překvapení, pak ale, snad na obranu před lidskou zvědavostí zledovatěly - byly najednou chladné jako z oceli. John se rozhlédnul, co se děje, ale neviděl nic neobvyklého. U baru stál štíhlý sympatický muž v elegantním tmavém obleku s bílou košilí a motýlkem, vlasy měl černé jako havran, jen lehce protkané občas stříbrnou nitkou. Objednal si něco k pití, rozhlížel se po baru a hledal volné místo. Očima sklouznul k jejich stolku. Jinde v tu chvíli místo nebylo. Ve chvíli, kdy k nim přistoupil a ptal se, zda si může přisednout, si John uvědomil, že ho zná z filmových rolí, jen si nemohl vzpomenout na jeho příjmení. Křestní jméno znal - Nick. Nick se posadil a prohodil pár zdvořilých frází o tom jak je pěkný večer a podobně. Překvapilo ho, že mu Michala zjevně vůbec nerozumí a nechává si jeho slova od Johna překládat. Kdo ví, jestli jeho náhlý zájem o ni probudilo tohle, nebo něco zvláštního, co zahlédnul v jejích očích. Snažila se, aby zůstaly ledové. Moc se snažila, aby nebylo poznat, jak velice se jí tento člověk líbí od chvíle, kdy ho poprvé spatřila v jakémsi televizním seriálu. Jenže ve skutečnosti jí připadal snad ještě zajímavější, než na obrazovce. Jisté je to, že Nickův hovor přestal být pouhou zdvořilostí. Zvědavě se vyptával, odkud Michala přijela, jakou řečí to mluví, kde se tu vzala, chrlil otázky jednu za druhou. Z Michaly při tom ani na chvilku nespustil oči. John odpovídal dílem sám, dílem překládal Nickovy otázky Michale a Nickovi zase zpět její odpovědi. Michala musela vyprávět o Praze, Nick kupodivu věděl alespoň přibližně, kde Praha je, o tom, jestli se v Praze hrají americké filmy, o životě v Čechách a spoustu jiných věcí. Povídali a hodiny letěly jako splašené. Nakonec se Michala omluvila, že už opravdu neudrží po dlouhém dni otevřené oči a rozloučila se. Ještě než odešla, požádal Nick, aby ho vzali ráno s sebou do Disneylandu. Michala, která už napůl spala, ani nevnímala, jak zvláštně a s jakým zájmem si jí ty čokoládové oči prohlíží. |
