 Oha° m∞l v ₧ivot∞ vlastn∞ Üt∞stφ. P°e₧il jadern² ·tok, a i kdy₧ M∞sto nenφ zrovna nejlepÜφ mφsto k ₧ivotu, da°ilo se mu n∞jak protlouct. NaÜel prßci, kterß, i kdy₧ ho p°φliÜ nebavila, ho alepo≥ dokßzala u₧itit a byl v nφ dobr². Pak ale ud∞lal chybu. PoruÜil pravidla. A poruÜenφ pravidel se ve M∞st∞ nepromφjφ...ö |
|
|
Po rozjezdu, pro kter² je i slovo öagresivnφö pouh²m eufemismem, jsem m∞l pocit, ₧e mi hlava z∙stala kdesi vzadu a ₧e t∞lo do₧ene a₧ za chvφli. Byl to takov² ten pocit, kter² musφ mφt postaviΦky z kreslen²ch serißl∙, kdy₧ je do zad trefφ d∞lovß koule.
Pßr desφtek metr∙ jsem urazil po chodnφku. Pak jsem z n∞j sjel a zaΦala pekelnß jφzda. Ne ₧e bych m∞l n∞jakΘ zvlßÜtnφ pot∞Üenφ z jφzdy v terΘnu, kde
by m∞l problΘmy i dob°e Ükolen² kamzφk, ale v n∞kter²ch neobydlen²ch oblastech M∞sta, jsem m∞l pro pronßsledovatele p°ipraven²ch pßr p°ekvapenφ - v∞tÜinou nep°φjemn²ch.
Po prvnφch pßr metrech, kdy jsem si zvykl na ten pocit, ₧e se mi rozkrok sna₧φ prodrat p°es b°icho n∞kam ke krku, jsem zase zaΦal motorku trochu
ovlßdat a sm∞roval ji tam, kde podle ukazatele na palubnφ desce byl severov²chod. èlo to jen velmi pomalu.
Ne₧ se mi zaΦalo chtφt zvracet, ujel jsem dob°e kilometr. Pak mi n∞jak zaΦalo vadit poskakovßnφ sv∞tla vp°edu p°ed motorkou. Gyroskop, se kter²m byla parabola sv∞tlometu propojenß se sice sna₧il co mohl, ale i tak sv∞tlo p°eskakovalo z mφsta na mφsto. P°i svΘm chaotickΘm pohybu odhalovalo na zlomky vte°in neodklizenΘ trosky, pokroucenΘ a rzφ olezlΘ automobily, trsy trßvy a n∞co, co p°ed tφm, ne₧ to zmutovalo vlivem radioaktivnφho zß°enφ, mohly b²t b°φzy. No a samoz°ejm∞ jsem vid∞l i kostry. Byly ÜedivΘ a ÜpinavΘ, zapadanΘ do blßta a hromad radioaktivnφho prachu. |
