Divný klient
... vmáčkl jsem Blanku mezi dvě auta a skrčil se za ní. Potřebovali jsme se schovat. Nejlépe na celé tři dny. Prohlédl jsem si vozy vedle nás. Byly to luxusní limuzíny s celým hejnem zabezpečovacích zařízení. Bez nářadí a s oteklýma polámanýma rukama jsem si netroufal. Do kultivovaného šumu bouráků se vmísilo hluboké brumlání násilím krocených čtyřválců.. Opatrně jsem vyhlédl. Byli čtyři a mezi honosné fasády bank a decentní obchodníky se hodili jako pěst na oko. Zbraně měli schované, ale jednoznačně patřili k gangu. Zřejmě pátrači, kteří neměli působit zbytečný rozruch. První z nich držel v ruce jakousi krabičku a upřeně ji pozoroval. při tom s ní pozvolna otáčel. Štěnice! Já nebo Blanka jsme na sobě nesli štěnici a oni nás podle ní sledovali! Odjistil jsem pistoli, ale motorkář schoval přístroj a ukázal kumpánům na chlapa, který právě vycházel z R.E.H. banky. Muž za ruku vedl asi jedenáctiletou holčičku. Byl oblečený do šedého, rafinovaně střiženého saka. Přestože se návrhář snažil jak nejvíce mohl, dokázal jeho postavu zcivilizovat jen zčásti. Z dálky možná vypadal jako vysoký, sportovně založený úředník, ale zblízka to byl prostě chlap vysoký přes dva metry, vážící stodvacet kilo, bez gramu zbytečného tuku. Znali ho a báli se ho všichni finančníci ve městě a jeho modré oči je strašili i ve snech. I jejich manželky. Ty však ve snech nestrašil. Přezdívali mu žralok.
Bankéř si čtveřice, která se k němu pomalu blížila, zdánlivě nevšímal. Otevřel dveře svého vozu a opatrně usadil holčičku na sedadlo. Hrála si se žlutou kachničkou První motorkář už stál u nich. Viděl jsme, jak jediným pohybem zápěstí uvolnil útočný nůž a pevně ho stiskl v dlani. Bankéř se na něho ani nepodíval, místo toho bez rozmachu z otočky udeřil pravačkou. Byl to strašlivý zvedák, lupnutí zlomené páteře jsem slyšel i v pouličním šumu. Další gangster byl opravdu pohotový. Naráz držel kolt, ale vystřelit nestačil. Bankéř mu zbraň vykopl, zdvihl ho jako pytel čipsů a prohodil čelním sklem vedlejšího mercedesu. Krev udělala na luxusním čalounění ze světlé velbloudí kůže tmavou skvrnu. Třetí, brutální tlustý pořez, se mezitím přiblížil ze zadu, a pokusil se použít strunu. Pomalu. Nedokázal ji ani nasadit. Bankéř se s kočičí mrštností skrčil a přehodil motorkáře přes rameno. Jeho železem pobitá bunda při dopadu na beton nepříjemně zachrastila. Čtvrtý útočník se poučil a dal se na útěk. Skončil s nožem mezi lopatkami. Čistá práce profesionála. Chytil jsem Blanku a vystoupil z úkrytu.
”Conane? Potřeboval bych auťák.”
Podíval se mě, v jeho ostře řezaném obličeji se nepohnul ani sval. Pohledem sklouzl na pistoli, kterou jsem držel v ruce. Zastrčil jsem ji do podpažního pouzdra.
”Půjčit.”
”Zuzanko, půjdeme pěšky,” řekl holčičce. To dítě bylo podle mě nejlepším důkazem brilantnosti jeho intrikánství. Nikdo v celém městě nedokázal zjistit, s kým ji má. Podal mi startovací kartu a důkladně si přeměřil Blanku. V jedné chvíli se mu zúžili zornice.
”Zabili kačera Donalda,” sdělil mi vážným hlasem.
Vysadil si dceru na ramena a šel pryč. Ještě jsem zaslechl její zvonivý smích. Všiml jsem si, že ho Blanka upřeně sleduje. A rozhodně to nebyl pohled dítěte.
... pokračování
Špinavý kšeft
...”Holmes vyvinul, nebo ukradl, zcela novou psychoaktivní látku. Začíná se o ní mluvit jako o kyboconu. Jde o velmi složitou směs uměle konstruovaných molekul. Nepodobají se ničemu, co můžete najít v přírodě. Nejen že se vážou na receptory jako klasické drogy, ale často do metabolismu vstupují aktivně a stávají se matricemi a katalysátory pro tvorbu pozměněných hormonů a enzymů. Zatím se nám nepodařilo provést ani strukturní rozbor. Holmes je dává do oběhu v podobě megakapsle obsahující stopadesát šest tabletek v sedmi barvách. Pokud jsou podávány podle přesného schématu, kompletně změní hormonální a enzymatickou rovnováhu v těle a následně ovlivní mozek. Máme podezření, že dochází i k vytváření nových paměťových stop a nervových cest. ”
”Myslel jsem, že jde o drogu. Vy popisujete nějaké zázračné psychofarmakum.”
”Jeden z efektů je stav euforie, převážně příjemné halucinace a velká citlivost na vnější podměty.”
Ten chlap mluvil jako vědec a ne jako profesionální gangster.
”Nechápu, proč by to mělo nahradit vločkový kokain. Je zavedený a vyzkoušený. Neslyšel jsem, že by vaše reklamační oddělení mělo nával.”
Roxtídy můj žertík přešel bez povšimnutí.
”Souhlasím. Funkce narkotika je pro Holmese zjevně vedlejší. Kdyby si kybocon nechal patentovat a dále ho vyvíjel, legální cestou by měl zisky srovnatelné s distribucí drog. Kynocob vás přetvoří. Udělá z vás někoho úplně jiného. Výrazně zlepšuje paměť, pomáhá překonávat zažité modely myšlení, usnadňuje koncentraci, někdy zvýrazňuje pudové složky osobnosti. V pětadvaceti procentech případů vyvolává vznik psychických poruch, hyperaktivitou počínaje a totální schizofrénií konče.
Pozorně jsem se na Roxtídiho podíval. Kňour s doktorátem z biochemie a devítkou H&K pod paží se opravdu nepotká každý den.
”A proč to Holmes podle vás dělá?”
”Usmál se. Zkuste si tipnout. Už jste pro něj jednou pracoval.”
”Holmes je génius a šílenec v jednom. Fanatický detektiv, pro kterého je dnešní doba nudná. Primitivní brutální vraždy kvůli penězům a sexu ho neuspokojují. Miluje, je závislý, na složitých zločinech vycházejících z nejniternějších pohnutek a hnutí mysli. Potřebuje, aby lidé byli inteligentnější a rafinovanější a labilnější. A protože vývoj směřuje opačným směrem, rozhodl se, vytvořit si je sám.”
Roxtídy se zasmál a odhalil přitom dvě řady velkých a dokonale bílých zubů. Chtěl bych mít jeho zubaře.
”Dokonalá indukce, souhlasím s vámi. Ale nemám pro tuto teorii žádné důkazy.”
”Nerozumím jedné věci. Proč všechno tohle zajímá vás. Máte svoji síť, vločkový kokain je pro narkomany po všech stránkách uspokojující. Nemusí se složitě dávkovat, je levný. Narkoman nezačne jen tak experimentovat s novou drogou.”
Nalil jsem tři panáky absintu, jeden postavil před sebe, druhý před Roxtídiho a třetí posunul k hraně stolu k Bíbopovi. Buď ho neviděl, nebo neměl absint rád. Od doby kdy vešel se nepohnul. Jako by mu někdo vypnul baterky. Roxtídy opatrně usrkl.
”Je obohacený alkaloidy. Ale abychom se vrátili k věci. Nejprve k dávkování. Stačí, když začnete bílou tabletou s číslem jedna. Ostatní pak budete brát ve správném pořadí a správných časových intervalech. Droga to rozhodne za vás. Učiní jednu barvu přitažlivější a mezi tabletami podvědomě zvolíte čichem. Zjistili jsme, že různí lidé berou látku v různém pořadí. Podle individuálního metabolismu.”
Odmlčel se a napil se po druhé. Válel doušek po jazyku, přímo jsem viděl, jak kapalinu analyzuje a snaží se rozpoznat, co je v ní navíc. Tuhle zásilku mám od jednoho holanďana. Namíchal ji speciálně pro mě. Bylinný extrakt, který vyluhoval v alkoholu je stokrát silnější než u komerčního absintu.
”Holmesovi se podařilo zničit padesát procent naších laboratoří a devadesát procent skladišť. V současné době nejsme schopni pokrýt poptávku.” pokračoval Roxtídy.
Sežvýkal jsem informaci v duchu ještě jednou. Mozek, génius zločinu, pro kterého pracoval Trhač a spousta ostatních, superstratég a organizátor byl poražen na hlavu. Holmes bodoval na celé čáře.
”S velkými obtížemi jsme nakoupili už hotový vločkový kokain a teď ho musíme v termínu dopravit do OldHeap. Pokud se nám to nepodaří do 17. Listopadu, dealeři budou bez zásob a začnou nakupovat jinde. Předpokládáme, že Holmes bude připraven. Nezmínil jsem se ještě o jedné vlastnosti cybokonu. Způsobuje, že se člověk stane imunní proti většině ostatních klasických narkotik.”
Někdo zazvonil. Než jsem se stačil zvednout, Bípop stál u dveří. Nikdy bych nevěřil, že se tři metráky kostí a svalů mohou pohybovat tak rychle a tiše. Rozepnul svou oversize bundu a vytáhl dvanácti rannou policejní brokovnici s odnímatelným granátometem. Otevřel dveře a od boku dvakrát vystřelil. Potom se vrátil zpátky na své místo. Vyběhl jsem na chodbu. Tělo leželo u protější stěny, bílou omítku obarvil tucet krvavých stříkanců vytvářejících futuristický obraz. Snad plachetnice s ostnatým drátem místo lanoví. Výstřel z bezprostřední blízkosti přeměnil obličej mrtvého na kašovitou hmotu, rozsekaný polyamid bundy vytvořil s tkání hrudníku mix připomínající jehněčí ragů. Podle oblečení to byl místní pošťák, který mi za mírný úplatek nosil zásilky i v noci. Řekl jsem to nahlas a nesnažil se potlačit vztek v hlase. Roxtídy stál vedle mě a jen zavrtěl hlavou.
”Neřekl bych. Pořádně ho prohledejte.”
Neochotně jsem mu vyhověl a v kabele, ve které obvykle nosíval poštu, jsem našel v silonovém sáčku s vlisovaným papírovým páskem půlkila šedého prášku.
”KE 12 s detonárotem. Pasivní rozbuška. Vybuchuje v okamžiku doruční na požadované místo. Co vaši kancelář odlišuje od obyčejných bytů?”
Roxtídy se vyznal.
”Rušení odposlouchání.” napadla mě ihned odpověď.
Do morku kostí
Déšť průchodem mikroklimatosférou megapolis získal neurčitou barvu a připomínal splašky z chemičky, která má státní úlevu z programu ekologických opatření. Kanály už nestačily záplavu z cest odvádět, auta se opatrně brodila zalitými cestami., v nových přívalech deště voda pěnila jako saponátový koncentrát a až po kolena plnila ulice jedovatě modrou pěnou. Přesto to bylo pěšky nejpohodlnější, protože v centru bych nezaparkoval. Usídli jsem se v bistru Stříbrný klíč přes ulici naproti klubu SuperFit, díval se a čekal. Celé studio se nacházelo v šestipatrovém robustním činžáku na rohu šesté a Hogardovi ulice. Budova pravděpodobně pocházela z první vlny moderní zástavby ještě před válkou. Velká polarizovatelná okna jí ubírala na stáří a dodávala jí vzhled padesátileté ženy, která si na obličej naplácá čtvrt kila mejkapu a obleče se do miminkovsky růžové minisukně. Během čtyř hodin pozorování jsem otestoval většinu z nabídky místního jídelníčku a nejvíce bodů u mě získal tvarohový koláč s černou kávou La Casablanka, řekněme čtyři z deseti. Po poledni jsem usoudil, že se nic nové-ho nedozvím, zaplatil jsem a vydal se přímo do jámy lvové...
...Světlo na okamžik zakolísalo. Vzpomněl jsem si na trafo napájející elektrickou past. Možná ji někdo právě odpojoval. Zhasl jsem, pootevřel okno a zdola z ulice zaslechl dozvuk zavírání dveří. Nepokoušel jsem se uklízet stopy a vyhoupl se oknem ven. Nesměl jsem se nechat chytit, protože tady šlo o více než nelegální distribuci steroidních preparátů. Pokud jsem při první cestě opatrně zkoušel každý krok, teď jsem po úzké římse skoro běžel a bát jsem se začal až když jsem byl opět uvnitř. Po tmě jsem seběhl o patro níže, opatrně prošel tělocvičnou. Když jsem vstupoval do sálu posilovny, někdo dole rozsvítil.a v světlém obdélníku dveří proti mě se objevila temná silueta. Muž měl na sobě tří čtvrteční kabát a neviděl jsem u něho žádnou zbraň. Možná si myslel, že ji nepotřebuje, protože hlavou sahal až k zárubním a rameny vyplňoval téměř celé dveře. Sáhl jsem pro kolt současně jsem koutkem oka v pološeru zahlédl chlapa, který se ke mě blížil z boku. Už tady na mě čekali. Pokusil jsem se po něm vystřelit, ale byl mrštný jako opice. Vykopl mi revolver z ruky tak prudce, že více než kilogram těžká zbraň narazila do okna a rozbila ho. To vypadalo špatně. Vrhl jsem se přes cvičební lavičku do strany, kotoulem se sbalil do klubíčka, ještě v pohybu vytáhl záložní osmatřicítku a vystřelil. Zasáhl jsem. Šel po mě dál. Než mě chytil, vystřelil jsem ještě dvakrát. Po každé jsem trefil a znělo to, jako když se měkká olověná kulka rozplácne o betonovou zeď... |
