 Thrillery jsou příběhy zločinu. Takový zločin sám o sobě však netrvá dlouho. Autor
proto sáhl po starém anglickém žánru takzvaných minutových detektivek a napsal 100
minithrillerů, z nichž žádný nepřesahuje rozsah jedné stránky. 50 jich vyšlo v roce
1995 knižně, mnoho jich bylo publikováno v novinách a časopisech u nás, v Německu a
Japonsku. |
|
|
Kdo by se bál zralých višní?
Třaslavě vystupoval po vratkých štaflích. Ještě vršek, jenom tak maličko oškubeme a dost. Manuelní práci dělal nerad a už vůbec nerad dělal cokoliv na žebříku. Došplhal se na předposlední příčku. To by stačilo. Až nahoru nepoleze. Napřímil ruku a silou k sobě přitáhl vrchní větev. Začal škubat višně, ze kterých tekla šťáva hustá a rudá jako krev.
Cítil se nejistě, ale odměnou za to viděl daleko do kraje. Vpravo panorama střech města, vlevo borové lesy...před ním zahrada Kulturního domu. Zbystřil zrak. Něco se tam dělo: někdo se válel po zemi. Že by se stal nechtěným svědkem sexuálních hrátek? Zahradu lemovalo křoví s lipami, tady na té višni byl asi jediným člověkem, který to vidí...ano, byli dva a váleli se...ale nemilovali se...napjal zrak a postavil se na špičky...prali se...ano, oni se perou! Když změnili polohu, uviděl, že ten dole je bezpochyby žena a ten nahoře muž. Muž, který škrtí! Škrtí!! Zapotácel se a před očima se mu udělalo černo. Ztratil rovnováhu, špičky nohou mu sklouzly z příčky a řítil se dolů. Pravým chodidlem zavadil o větev, překotil se a spadl přímo na hlavu. Něco v něm prasklo a bylo po česání višní i po něm.
Ze zadních dveří Kulturního domu vystoupil režisér Faltys, zatleskal a křikl na oba protagonisty: „Dobrý! Končím zkoušku! Seš dobrej, Othello! Skoro jsem měl o Desdemonu strach!... Je to sice odvážný vystupovat pod širým nebem, ale zato se nám sem vejde víc diváků!”
Othello se napřímil, pomohl partnerce vstát a otřepal si kalhoty. Pak zavrtěl hlavou a pravil: „Jak bych jí prosimtě moh uškrtit, rejžo? Copak jsem spad z višně?” |
