BRIGÁDA
To léto by nevypadalo špatně, kdybych měl víc peněz. Odmaturoval jsem, na stole v mém pokoji leželo oznámení o přijetí na univerzitu, jenže jsem nemohl sehnat žádnou práci, teda myslím žádnou dobrou práci, nabízeli mi jen mytí špinavýho nádobí a takovou práci berete, jen když jste na kolenou a to jsem zrovna nebyl. Jeden můj kamarád mně poradil, abych se šel zeptat do masny. Dělal tam minulé prázdiny a neplatili špatně. Zavážel vozíky se salámy do udírny a balil maso do fólie.
* * * * *
Na osobním oddělení seděla holka, co si může vybírat kterýmu klukovi roztáhne nohy.Při sepisování smlouvy, se předklonila pro papír v tiskárně a nechala mě ukrást trochu krásy z výstřihu, kouzelně se na mě usmála a poslala mě na jatka.
Vyfasoval jsem bílé kalhoty, bílé tričko, strakatou kamizolu a černé holinky. Vedoucí mě vedl k lince na porážku hovězího. AUTOMATIZACE slovo budoucnosti.
Ukazoval mně linku odzadu. První jsem uviděl kravský hlavy zavěšené za nozdry na háku, pak půlky těl, celé tělo rozřezávané pilou, vnitřnosti, tělo stahované z kůže, chlápka, co odřezával vemena a kopyta, další stál ve vykachlíkované vaně čtyřikrát tři metry a podřezával omráčené kusy, zavěšené na zadních nohou a maníka u kterého to všechno začínalo. Norma stošedesát kusů za směnu.
”Tak tady je hadice, budeš splachovat podlahu vod toho sajrajtu a taky budeš vyvážet vozejk s vemenama a kopytama a až skončí šichta, tak vypustíš tu vanu a taky jí vymeješ a taky spláchneš ten koridor, jak tam poráží. No neni na tom nic těžkýho .”
”Jindró”, zakřičel vedoucí ” Tak tady tě vedu toho brigádníka”. Jindra odřezával vemena a kopyta. Přišli jsme k Jindrovi.
”Hele Jindro řekni mu jak je to s vobědem a svačinou ” dodal vedoucí a odešel.
Jindra stál na zvedací plošině, vyjel nahoru odřízl vemeno a kopyta na zadních nohou, sjel dolu a totéž udělal s předními končetinami a vše hodil do vozíků na odpad.
”Jak se jmenuješ ”, zeptal se Jindra.
”Sebastien.”
”Jindra a tykej mi”.
Stiskl jsem studenou ruku zamazanou od krve.
”Tak vod osmi do čtvrt nadevět je polívka a vod desíti do půl jedenáctý je svačina. Víš kde je kantýna?”
”NE”
”Tak já tě tam vo pauze zavedu”.
”Jó a ještě něco. Vidíš tu bábu, tu cikánku?”
”Vidim”.
”Tak si dávej bacha, ta uklízí druhou půlku a ať ty sračky nesplachuje do tvýho kanálku, von by se ti pak ucpal.”
Slezl z plošiny, zvedl jednou rukou vemeno z podlahy a hodil ho do vozíku.
”Posbírej ty vostatní a vyvez vozejky do kontejneru, jó eště si dávej bacha ať tě netrefím kopytem, já to tam házim poslepu a někdy se netrefim”.
Sehnul jsem se, abych zvedl vemeno, ale musel jsem si pomoci i druhou rukou.
”To máš z toho, že si honíš čuráka a piješ limonádu”, uchechtl se Jindra. To druhý pravda nebyla.
O přestávce jsem šel s Jindrou do kantýny, koupil jsem si pivo a šel si sednout na schody před kantýnu. Kolem mě procházela holka s kýblem plných šlupek od brambor.
”Ty seš tady první den, že jó”.
”Jak si na to přišla”
”Každej brigádník čumí jako ty, když to poprvý vidí, spousta jich druhej den nepřijde. Tak zatim ahoj”.
”Ahoj”.
Nevypadala špatně.
Na konci směny jsem měl ucpaný kanálek, musel jsem odedndat mřížku a zahnutou lopatičkou vyndat kousky masa a kůže , odštepky rohů a chuchvalce sražené krve. Jak si v něčem nejste jistý, tak s váma vyjebou.
Doma jsem se svalil na postel a snažil se vidět něco jinýho, než proud krve, když jsem vypouštěl vanu. Nakonec se mi začala vybavovat holka z osobního. Zejtra zase nezvednu vemeno jednou rukou.
* * * * *
Zvuky byly nejhorší.Všechno jste vidět nemohli, ale slyšet ano. Zasyčení pokaždé , když pneumatická pistole útočila na míchu, nůž prořezávající kůži, maso a tepny a šplouchnutí patnácti litrů krve o dno vany, pleskání vemen, křachání kopyt, vrčení pily a mlaskání při stahování kůže.
Seděl jsem v kantýně pojídal tvrdý sýr s hořčicí. Přisedl si ke mně Jindra a několik chlapů z porážky prasat.
”Karla prej totálně vykopli?” , zeptal se Jindra.
”Dyť sem to furt řikal, nechoď do práce tak vožralej, včera do nich narval tolik elektriky, že sme museli dvacet kusů, vyhodit, jak to maso bylo tvrdý, to by došla trpělivost i pánu bohu.”
”Jo Karel, to byl kokot” , obrátil se na mě Jindra ”jednou ho chlapi vyhecovali, že prej nerozšlápne kravský voko, a von po něm dupal tak dlouho až uklouz a naštípnul si kostrč”
Zkoušeli co vydržím
”Du si zápálit” , vyvlýknul jsem se z toho. Sedl jsem si na schody před vchodem , zapálil si cigaretu. Zahlédl jsem holku , co včera ,vynášela kýbl se šlupkami od brambor, dnes kýbl přetékal šlupkami od cibule.
”Ahoj, ty si přišel?”
”Jak vidíš”
”Co děláš dneska odpoledne” , zeptala.
Už jsem chtěl říct, že nic, ale všiml jsem se něčeho, co mně včera uniklo. Po jedné tváři se jí táhla temně fialová pigmentová skvrna. Schizofrení kráska.
”Už něco mam ”, vypadlo ze mně.
Podívala se na mě a věděla, že lžu. Chtěla říct, sakra zkus to se mnou, sem dobrá holka.
”Tak , zatím” a zmizela v kuchyni.
Cestou do haly jsem míjel ohradu s kravami. Přivezli i dva býky. Šoustali. Otočil jsem se ke kantýně. Stála před ní holka se skvrnou. I na tu dálku jsem poznal, že je sleduje.
Po přestávce mě Jindra poslal zavěšovat lůj na háky. Musel jsem mít neustále zápalenou cigaretu , abych v tom smradu mohl pracovat. Po hodině jsem se vrátil do haly, kanálek byl opět ucpaný.Bába měla totiž hadici u stěny. Srávně měla jít s hadicí do půlky haly a splachovat směrem ke stěně, kde měla kanálek. Ona to dělala obráceně a všechen odpad natekl do mého kanálku. A kanálek stihl pojmout odpad pouze z jedné půlky haly.
Za hodinu jsem se vrátil, zrovna splachovala podlahu, schoval jsem se za stůl, kde se zpracovávají hlavy a přehnul ji hadici. Zareagovala úplně stejně jako v comiksech pro děti, otočila ústí hadice přímo proti obličeji. Pustil jsem hadici, zvedl se a odcházel zavěšovat lůj. Nadávky v cikánštině zní komicky i smrad byl najednou snesitelnější, ale hlavně, jsem už nikdy neměl ucpaný kanálek.
* * * * *
Vyvážel jsem vozík s vemeny, míjel stoly, kde se zpracovávaly žaludky, když jsem do něčeho narazil. Myslel jsem, že jim spadl žaludek ze stolu a já se s nim budu muset dřít, ale bylo to tele. Malinkatý tele s ještě nedovyvinutou hlavou a tělem sotva pokrytým srstí.
Zasraný svině.
Seděl jsem v kantýně, nic nejedl, jen pil pivo a nevěděl jestli nebudu zvracet. Přisedl si ke mě Jakub. Jakub rozřezával žaludky a vysypával z nich nestrávenou trávu, kromě toho četl všechny bulvární plátky a mě sděloval novinky.
”Skandál, víš že v Itálii je dvacet tisíc pokrevních sourozenců, který vo sobě neví?”. Zavrtěl jsem hlavou.
”Protože sperma banky dělaly víc odběrů než je povolený, tak je tam teď spousta nevlastních sourozenců, který se neznaj.”
”Počkej nevlastních....
” NO to je přece jasný ” , přerušil mě ” když má chlap víc dětí s různýma ženskejma, tak sou nevlastní a kyž má ženská s různýma chlapama víc dětí tak, sou vlastní, protože lezou ven stejnou dírou” objasňoval Jakub.
Zhluboka jsem se napil
”Hele proč na mě čumíš jako na vraha”.
”Nečumim.”
”Ale jo, vidim tě to na vočích. Co myslíš, že žerou humanistí na žranicích, nebo rozmízaný holčičky hladící fialový krávy”.
Měl pravdu, neměl jsem právo na něj takhle koukat, jedl jsem maso a teď dokonce pracoval na jatkách.
”Promiň rozhodilo mě to tele”
”Hmm to je nepříjemný, ale dyž jíš, tak musíš zabíjet”.
Končila přestávka, všichni se zvedali a odcházeli dělat nepříjemný věci.
Odpoledne jsem čekal u přechodu na zelenou a zaslechl bučení, už jsem myslel, že mám halucinace, ale u křižovatky zastavilo auto naložené kravami. Přežvykovaly a čuměly na své budoucí konzumenty.
”Kam vezou kravičky, babičko?” , zašišlala malá holčička. Jedla hamburger a rtíky měla upatlané od kečupu.
”Na ňákou jinou louku, Klárko”.
TY vezou na jatka, víš a možná, že v bříšku ňáký kravičky je telátko, ze kterýho stáhnou kůži a pak ho zahodí do vozíku na odpad ke spálení a z tý kravičky dostaneš usměvavej hamburger a balónek s logem firmy navrch. Nakonec jsem mlčel, někdy se nic lepšího nedá dělat. Lidé se dali do pohybu, pár jich směřovalo do uzenářství, několik do rychlého občerstvení. Trh s masem zafungoval.
* * * * *
Jednou ráno ke mně Jindra přišel, postavil přede mě kýbl plný bílých krystalků.
”Sebastiene, dneska odjíždíme pomáhat do mrazíren, tak to tady pořádně vypucuješ timdletim sajrajtem, až to uděláš, tak se někam zašij. No já du. Ahoj”
”Ahoj”
Udělal jsem to a dokonce směny mi zbývaly dvě hodiny. Sedl jsem si před budovu a kouřil. Uviděl jsem přicházet chlápka v červené pracovní kombinéze. V jedné ruce nesl velkou papírovou krabici a v druhé kbelík, ze kterého vyčnívala lopatka.
Zastavil se u dveří na druhém konci haly.
Z velké krabice vyndaval malé plechové obdélníkové krabičky s dírami v menších stranách. Do každé krabičky lopatkou nasypal nějaké krystalky, pak vešel do haly, za chvíly zase vyšel, ale bez krabiček a směřoval ke mně.
”Dobrý den”, pozdravil jsem.
”Nazdar” , postavil velkou krabici na zem a začal vykonávat totéž , co u minulých dveří.
”To je jed na krysy” , ukázal jsem na jednu z krabiček. Občas jsem je viděl po hale pobíhat.
”No jó,a taky na potkany a na všechno, ale je to hovno platný. Voni sou strašně vychcaný, mají v hejnu průzkumníka, kterej se vobětuje, sežere to a vostatní ho pozorujou a dyž chcípne, tak to nežerou, no jo no, furt musíme měnit návnadu”.
Nechal jsem ho pracovat a zapálil si další cigaretu. Už jsem se zvedal k odchodu do šaten, když se objevil průzkumník. Růžovým čumáčkem očichával plechovou krabičku, šel jsem k hadici a postříkal potkana proudem vody. S pištěním utekl.
Před závodem stál kordon policistů a skupinka nad jejíž hlavami se pohupoval transparent ” VRAZI ”. Na zemi ležely papírky s rozpláclou krávou mezi půlkami housky. Pár demonstrantů prorazilo kordon a špíchli na tovární zeď kýbl červené barvy, ale bylo to jiné šplouchnutí než jsem znal.
Právě mi příjížděl trolejbus. |
