Napadl m∞ dalÜφ verÜ, verÜ kter² provokuje. V tomto okam₧iku si uv∞domφm, ₧e existuje n∞co vφc ne₧ pouhß realita. Zastavit se a vdechovat vÜechny abstraktnφ obrazy rodφcφ se s ka₧d²m tφm zavrt∞nφm hlavy. V palet∞ barev a v∙nφ stane se n∞co, co se dß nazvat vφt∞zstvφm p°edstav nad realitou. V tomto p°φtomnΘm, nap∙l abstraktnφm Φase chci b²t poetick². A t∞mi pohledy, jako okny do jinΘho prostoru a Φasu se dφvßm i sßm na sebe. Zmatek a krßsnß nejistota mnou lomcuje a vrhß vp°ed do bla₧enΘ, nesmyslnΘ, tichΘ a smutnΘ, hluΦnΘ a veselΘ radosti z psanφ . |
|
|