Sta°ec a mo°e
Slzy nebe jemn∞ dopadßvaly na hladinu
a vytvß°ely roztomilß koleΦka
kterß se zponenßhla rozplynula v modrΘm nekoneΦnu.
Jen temn² zßvoj, prom∞≥ujφcφ den v noc
zakr²val sv²m t∞lem rozmar p°φrody.
Rybky, jako by cφtily nap∞tφ
se zaΦaly schovßvat v hlubinßch
a tak rybß°, sedφcφ v k°ehkΘ sko°ßpce
rozhodil svΘ smutnΘ sφt∞
aby vzßp∞tφ vytßhl zas jen smutek
jen₧ radost nesdφlφ.
Tu zaΦal dech p°φrody zesilovat
a dosud klidnß voda bou°it.
Star² mu₧ neΦekaje nebezpeΦφ
p°itiskl se pevn∞ji
ke svΘ jedinΘ nad∞ji.
Ale voda rozlouskla ten o°φÜek
a jßdro vypadlo a p°ilnulo
k pφsΦitΘmu dnu. Nic vφc.
VÜe nasyceno touto ob∞tφ
ne vÜak z dojetφ, se rßzem utiÜilo.
Byl zase klid, jakoby
osud neminul svou lßvku. |
