Na dve°e pra₧skΘho bytu se pozd∞ veΦer ozvalo zabuÜenφ,
aΦkoliv byly opat°eny b∞₧n²m elektrick²m zvonkem. NßvÜt∞vnφk
z°ejm∞ velice pospφchal, dokonce tak, ₧e si ani nerozsvφtil
sv∞tlo na chodb∞.
½Mßme takΘ zvonek!╗ vyΦetl mu mu₧, kter² p°iÜel otev°φt.
Byl to Evropan siln∞jÜφ postavy, ale ne tlust². Vypadal jako
zßpasnφk - jeho t∞lo nebylo z°ejm∞ zvyklΘ zahßlet - anebo se
Φasto pohyboval v prost°edφ vyÜÜφ gravitace. ObleΦen byl jen
podomßcku, pracovnφ kalhoty, Üediv² svetr a pantofle.
½Pane Vojto, prosφm vßs, zavolejte kmot°iΦku,╗ vydechl
nßvÜt∞vnφk a zapotßcel se slabostφ, a₧ se p°idr₧el ve°ejφ.
Mu₧ osloven² jako Vojta ho zachytil, jinak by mladφk upadl.
½ZoidΘe!╗ vyk°ikl pan Vojta. ½Pob∞₧ sem s agisarem, ale
honem! N∞co se d∞je!╗
½A ty poj∩ dßl - lehneÜ si u nßs...╗
½Le₧et - proboha, jen to ne!╗ vyk°ikl mladφk. Dal se ale
bez viditelnΘho odporu dovΘst do pokoje, kde vyΦerpan∞ klesl
do pohodlnΘho Φaloun∞nΘho k°esla. V jasn∞ ozß°enΘ mφstnosti
bylo z°eteln∞ vid∞t, ₧e to - nenφ pozemÜ¥an. Byl drobn∞jÜφ
postavy, na v²Üku m∞l sotva jeden a p∙l metru. Sv²m podivn∞
rozplßcl²m nosem p°ipomφnal vep°φka a na prstech jeho rukou
zcela chyb∞ly nehty. Zato je m∞l siln∞ uÜpin∞nΘ od jakΘhosi
ΦervenΘho oleje a takΘ obliΦej m∞l pln² Φerven²ch Ümouh. Byl
obleΦen do ÜpinavΘ, promaÜt∞nΘ kombinΘzy, ale posadil se do
k°esla, ani₧ by bral ohled na to, zda je uÜpinφ. Nezdßlo se,
₧e by to majiteli bytu p°φliÜ vadilo, ani ₧e by nßvÜt∞vnφk
p∙sobil cize. Naopak, navzdory jeho exotickΘmu zjevu se oba
dorozumφvali nß°eΦφm rodil²ch pra₧ßk∙.
V krßtkΘ chvilce p°ib∞hla ₧ena, volanß prve jako ZoidΘe.
Ta vypadala tΘm∞° pozemsky. M∞la sn∞dou ple¥, evropskΘ rysy
obliΦeje a dlouhΘ, ΦernΘ vlasy. Tak trochu jako Cikßnka, ale
kdo alespo≥ jednou v ₧ivot∞ vid∞l n∞koho z planety Bard₧ß,
nemohl mφt o jejφm p∙vodu pra₧ßdnou pochybnost. Byla o hlavu
vyÜÜφ ne₧ pozemÜ¥an Vojta, tφm robustn∞jÜφm dojmem p∙sobila
proti drobounkΘmu t∞lφΦku p°φchozφho. V ruce dr₧ela nevelkou
chobotnici, jakΘ se v p°φrod∞ na Zemi nikdy nevyskytovaly.
Sv∞tle hn∞dß Üupinatß chapadla tohoto tvoreΦka se ₧en∞ jemn∞
ovφjela kolem ruky. Byl to agisar, inteligentnφ lΘka°skß
chobotnice, jakΘ ₧ijφ ode dßvn²ch v∞k∙ v p°ßtelstvφ s lidmi
na planet∞ Bard₧ß. Tak n∞jak ₧ili lidΘ Zem∞ odedßvna se psy
- kte°φ se t∞m chobotnicφm v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nemohou rovnat
co do inteligence.
½Kmot°iΦko ZoidΘe - zachra≥te m∞!╗ vyk°ikl zoufal²m, ale
tich²m hlasem mladφΦek, jakmile ji spat°il.
½To jsi ty?╗ podivila se ₧ena. ½Co se d∞je?╗
Bylo vid∞t, ₧e i ona nßvÜt∞vnφka velice dob°e znß.
½Pomoz mi, kmot°iΦko - nebo m∞ zabije!╗ °ekl vyΦerpan∞
chlapec.
½Tady p°ece nikdo nenφ! Kdo - a kde t∞ ohro₧uje?╗ zeptal
se rychle Vojta. Prvnφ vΦas pochopil, ₧e nebezpeΦφ nenφ zde,
ale jinde.
½Ta bestie m∞ zniΦφ,╗ zamumlal chlapec nesrozumiteln∞.
½Ale jß ji niΦφm takΘ. Dr₧φme te∩ jeden druhΘho pod krkem
a vzßjemn∞ se dusφme. Kdo s koho - bu∩ jß, nebo ona. Ale ona
mß hroznou v²dr₧ - zato jß u₧ jsem na konci sil...╗
½Jakß bestie - kde je a co je to zaΦ?╗ zeptal se v∞cn∞
pan Vojta.
½èest tisφc sv∞teln²ch let odtud,╗ °ekl mladφΦek. ½Ale
je to nejstraÜn∞jÜφ p°φÜera, s jakou jsem se setkal. AmΘby
z Gφj≤, p°ed nimi₧ Bard₧anΘ kdysi utekli, jsou proti nφ jen
nevi≥ouΦkß ko¥ßtka. Dovedete si p°edstavit obludu s rozm∞ry
p°es dvacet tisφc - kilometr∙?╗
½Proboha!╗ vyhrkla ZoidΘe, ale ani mrknutφm oka nedala
najevo, ₧e by o t∞chto slovech zapochybovala, jakkoliv zn∞la
p°φliÜ fantasticky. Z oΦφ nßvÜt∞vnφka vid∞la, ₧e ne₧ertuje.
½Jak jsi na ni p°iÜel?╗ zeptal se Vojta rychle.
½Objevil ji hv∞zdolet Touha,╗ °ekl vyΦerpan∞ mladφk.
½Kmot°iΦko - dej mi rychle n∞co na povzbuzenφ, nebo ti tady
usnu a u₧ m∞ nevzbudφÜ...╗
½Opravdu vypadßÜ, ₧e by ses m∞l te∩ ulo₧it do postele
a trochu se prospat,╗ °ekla vlφdn∞ ZoidΘe. Mezi t∞mito slovy
p°ilo₧ila k ruce mladφka svou lΘka°skou chobotnici.
½To prßv∞ nesmφm,╗ °ekl mladφk odevzdan∞. ½Jak usnu, u₧
se neprobudφm, v tom je celΘ nebezpeΦφ.╗
½Jak to? V₧dy¥ ty, co jß vφm, p°ece spφÜ... tak n∞jak na
st°φdaΦku, nebo ne?╗ sondovala opatrn∞ ZoidΘe.
½Obvykle,╗ p°ik²vl. ½Ale u₧ Φty°i dny tomu tak nenφ. Jak
mi n∞kdo usne, u₧ ho neprobudφm. U₧ vφc ne₧ dev∞t desetin m∞
spφ a spφ - a jeÜt∞ jsem neprobudil ani jednoho. Jß te∩ t∞mi
zbyl²mi nesmφm usnout v∙bec - ale jestli to bude trvat jeÜt∞
dlouho, zabije m∞ to.╗
½Jak to?╗ vyd∞sila se ZoidΘe.
½Za to m∙₧e ta bestie,╗ vydechl mladφk. ½Kdy₧ jsme ji
objevili, dokßzala spolykat vÜechno ve svΘ vlastnφ hv∞zdnΘ
soustav∞, ale aspo≥ neum∞la lΘtat mezi hv∞zdami - nebo si na
to netroufala. Ale ona nejen₧e se₧ere vÜechno naΦ narazφ,
ona si p°itom vezme i vzpomφnky t∞ch, kterΘ se₧ere - a to je
ta hr∙za. Kdy₧ pohltila pilota Orlanda a pak i m∞... Zkrßtka
- od nßs se nauΦila pou₧φvat nadprostor evsej. Zablokoval
jsem ji, ale opravdu a₧ na poslednφ chvφli...╗
½Ona je takΘ - Myslφcφ?╗ pochopila ZoidΘe.
½Ona mß mo₧nß v∞tÜφ inteligenci ne₧ jß,╗ °ekl sklesle
chlapec. ½P°iÜla na to, jak m∞ napadnout, aΦkoliv ji dr₧φm
jako v kleÜtφch. Jejφ inteligence jφ dovoluje takΘ vynalΘzat
- a kdy₧ se ode m∞ dozv∞d∞la vÜechno mo₧nΘ o nadprostorech,
hrozn∞ rychle se nauΦila jich vyu₧φvat. Donedßvna jsem ani
netuÜil, ₧e by m∞ n∞kdo mohl hladce vy°φdit prost°ednictvφm
telepatie!╗
½╚φm jsi ji zablokoval?╗ zeptal se chvatn∞ Vojta. ZoidΘe
si mezitφm posadila agisar za krk a dv∞ jeho chapadla si
p°ilo₧ila p°φsavkami p°φmo na otev°enΘ oΦi. Pro toho, kdo by
spoluprßci tohoto druhu vid∞l poprvΘ, to mohl b²t nep°φjemn²
pohled, ale na druhΘ stran∞ bylo vid∞z, ₧e ona n∞co takovΘho
ned∞lß poprvΘ. Te∩ i ona spolu se sv²m agisarem vytvo°ili
dvojitou bytost - agisar mohl pou₧φvat jejφ pam∞¥ a za to jφ
naopak sd∞loval vÜechno, naΦ p°iÜel.
½Zadr₧uji ji Üesti sv²mi k°i₧nφky v bublin∞ GΘja-pole,╗
vydechl unaven∞ mladφk. ½Uzav°el jsem ji co nejd∙kladn∞ji,
nejen v euklidov∞ prostoru, ale v nadprostoru evseji. Myslel
jsem, ₧e kdy₧ ji po°ßdn∞ stisknu, natlaΦφm ji do hv∞zdy, ale
tomu se dokßzala vyhnout. A te∩ je to kdo s koho, bu∩to ji
v krßtkΘ dob∞ zniΦφm, nebo ona m∞. Kdyby mi utekla, pak bych
vßm nedßval Üanci na vφce ne₧ p∙l roku ₧ivota...╗ |
