| |
 Jaroslav Vampola Jaroslav Vampola,
nar. 30. 11. 1939
P°evß₧nou Φßst aktivnφho ₧ivota strßvil ve fabrice jako technolog, konstruktΘr a projektant. Po dvou infarktech odeÜel do p°edΦasnΘho d∙chodu. VÜe, co v aktivnφm v∞ku napsal, byly pouze pφsemnosti technickΘho charakteru, proto₧e si na nic jinΘho netroufal. Rßd si ale obΦas p°eΦetl humornou knφ₧ku. Z p°evß₧nΘ v∞tÜiny t∞chto knih m∞l nab²t dojmu, ₧e se legrace, neboli sranda, konala v₧dy pouze v zßkulisφ slavn²ch divadel, v Üatnßch populßrnφch herc∙ a n∞kdy i na jeviÜtφch. V poslednφ dob∞ pat°φ jeÜt∞ k dobrΘmu zvyku, aby se pisatel takov²chto knih, bu∩ osobn∞ znal s Werichem, anebo se alespo≥ s uveden²m velikßnem v ₧ivot∞ setkal a ten na n∞m, by¥ jen krßtce, spoΦinul sv²m pohledem. Kdo se nem∙₧e tφmto prokßzat, nemß ve sluÜnΘ spoleΦnosti co pohledßvat.
 Co tak asi vφ b∞₧n² Φlov∞k o fabrice, zamyslil se autor, maje na mysli Φlov∞ka, kter² tam nikdy nepracoval. Pokud by se cht∞l o tom takov² Φlov∞k n∞co blφ₧e dozv∞d∞t z literatury, produkovanΘ v poslednφm p∙lstoletφ, zjistil by nßsledujφcφ: Ve fabrice se nachßzφ organizovanß masa ₧ivoΦich∙, jedno·Φelov∞ se°φzen²ch, jejich₧ svat²m poslßnφm je pln∞nφ plßnu. P°ekonßvajφ r∙znΘ potφ₧e, ale nakonec se jim to v₧dycky poda°φ. N∞kdy za to obdr₧φ jedinec medaili, Φi °ßd, kolektiv pak rudou standartu. Tito, tak zvan∞ övycen∞nφö, pak pro₧φvajφ nepopsatelnou slast, jak²si duÜevnφ orgasmus.
Ale tak to, bohudφk, nikdy nebylo, nenφ a snad nebude. Kdo ve fabrice pro₧il kus ₧ivota, vφ, ₧e je to zajφmav² organismus, sklßdajφcφ se z originßlnφch lidiΦek. A ₧e tam b²vala obΦas i sranda, to se autor pokusil naznaΦit v knφ₧eΦce CHEMIKOVA MSTA aneb nevß₧nß a ΦßsteΦn∞ i koÜilatß vyprßv∞nφ o lidech z fabriky. Jak dalece se mu to zda°ilo, B∙h a Φtenß° su∩. |
|
|
|
