Dunφcφ vlak vjφ₧dφ do m∞sta, p°ichßzφ noc. PφÜe se rok 1937. Nßm∞stφ svφtφ do tmy. Z okna vag≤nu hledφ star² mu₧. Vlak k°i₧uje m∞sto, statisφce sv∞tel. Jakmile zasvφtφ, sp∞chß cestujφcφ, kterΘho vÜechny noviny naz²vajφ Φesk²m Edisonem (aΦkoliv tak necht∞l b²t naz²vßn) do budovy rozhlasu. Za okny svφtφ vßnoΦnφ stromky. Je Üt∞dr² den. FrantiÜek K°i₧φk usedß p°ed mikrofon, aby pronesl varovnΘ poselstvφ v∞dc∙m celΘho sv∞ta: ôChci dnes pronΘst k vßm, k lidem dobrΘ v∙le, poselstvφ opravdovΘ vφry v mφr. Profesore Einsteine, jsme si tak vzdßleni, a p°ece tak blφzcφ. V∞°φm, ₧e v∞da m∙₧e sblφ₧it vÜechny lidi i nßrody. V∞°φm v Ü¥astnou budoucnost sv∞ta. Lidstvo musφ nakonec pochopit, ₧e si je povinno ·ctou a lßskou.ö ôMoje d∞tstvφ bylo spokojenΘ a Ü¥astnΘ,ö napsal jednou F. K°i₧φk. Jeho otec byl chud², chrom² Üvec v poÜumavskΘ Plßnici a matka posluhovala. Chlapec se jim narodil roku 1847, tedy ve stejnΘm roce jako v Americe Edison a v Rusku JabloΦkov. Na uΦenou se vydal do Prahy. ôVyrazili jsme s maminkou z Klatov p∞Üky, cesta nßm trvala t°i dny. Kdy₧ u₧ jsme v Praze zah²bali z MalΘho ryneΦku, potkali jsme znßmou, kterß tu m∞la peka°e. Nabφdla se, ₧e m∞ p°ijmou jako uΦednφka. Vytrhl jsem se mamince a utφkal pryΦ na Starom∞stskΘ nßm∞stφ, maminka za mnou, peka°ka se zatφm ztratila. Tak jsem se nestal peka°em.ö V praze se dal zapsat na malostranskou reßlku. Studium nem∞l snadnΘ. ôVe Slßdkovic kuchyni, u nich₧ jsem za nocleh uΦil jejich dcery R∙₧enu, Bo₧enu a Gabrielu, byla slu₧Φina postel, kde jsem m∞l p°es den ulo₧en i sv∙j slamnφk. VeΦer jsem jej shodil pod st∙l v dφln∞ a p°ipravil si l∙₧ko.ö K°i₧φk se vÜak mohl uΦit, jen kdy₧ mistr svφtil. Ale ten Üet°il a nesvφtil. Tak₧e hned v prvnφm roce propadl z n∞mΦiny. Byl moc rßd, proto₧e mohl p°estoupit na Φeskou reßlku v PanskΘ ulici. ôVlastn∞ jsem nikdy nestudoval. Aby m∞ pustili k maturit∞, katecheta mi dal ΦernΘ Üaty. Ale stejn∞ jsem tam neÜel. Ne snad, ₧e bych se bßl, ale nem∞l jsem na taxu. Proto m∞ p°ijali na techniku pouze jako mimo°ßdnΘho posluchaΦe. Elektrotechniku odbyl profesor Zenger jen dv∞ma hodinami.ö O dalÜφm osudu K°i₧φka rozhodla ₧eleznice. ZaΦal na nφ v podstat∞ jako opravß° porouchan²ch telegraf∙. St°φdal r∙znΘ Ütace. Olomouc, Brno, Krnov, a₧ se koneΦn∞ dostal do Plzn∞. Je zajφmavΘ, ₧e u telegraf∙ zaΦφnal JabloΦkov, od telegrafu nastoupil svou drßhu Edison a v roce 1873 zφskal u telegrafu c. k. ₧eleznice plze≥skΘ zam∞stnßnφ takΘ K°i₧φk. Jeho prvnφm vynßlezem bylo nßv∞stidlo proti srß₧kßm vlak∙. Elekt°ina svφtφ v tΘ dob∞ pouze v Pa°φ₧i. Na pa°φ₧skΘ Sv∞tovΘ v²stav∞ v roce 1878 svφtφ poprvΘ JabloΦkov se svou elektrickou svφΦkou. Pa°φ₧anΘ jsou osln∞ni: Vive la lumiΘre russe! A¥ ₧ije ruskΘ sv∞tlo. VeΦer zß°φ svφΦky JabloΦkova na Avenue de I' OpΘra. LidΘ nejdou na operu, rad∞ji se dφvajφ na sv∞telnΘ divadlo. Mezi obdivovateli je i FrantiÜek K°i₧φk. I kdy₧ dokß₧e svφtit JabloΦkov se sv²mi obloukovkami pouze p∞taΦty°icet minut, je to sv∞tov² rekord! V roce 1881 se op∞t konß velkß mezinßrodnφ v²stava v Pa°φ₧i. Mφ°φ sem vÜichni kouzelnφci s elekt°inou. Rok p°edtφm vynalezl F. K°i₧φk svou diferencißlnφ obloukovku. Do Pa°φ₧e p°ijφ₧dφ Graham Bell s telefonem, Werner Siemens s dynamem, p°es oceßn se plavφ Φarod∞j se sv²m sv∞tlem, Thomas Alva Edison. Mezi hosty je takΘ nßÜ K°i₧φk. Sto gΘni∙ p°ijelo, padesßt p°ivezlo zdokonalenou obloukovou lampu, jeden ₧ßrovku. Slavnß porota v Φele s dosavadnφm krßlem sv∞ta JabloΦkovem zkoumß, obhlφ₧φ a m∞°φ tisφce roz°ehnut²ch blikßtek, sv∞t²lek a majßk∙. Nakonec mezinßrodnφ jury ud∞luje zlatou medaili FrantiÜku K°i₧φkovi. Jeho obloukovka pak svφtφ na nejΦestn∞jÜφm mφst∞, na hlavnφm schodiÜti. ProΦ nep°iznat, ₧e jeÜt∞ vyÜÜφ cenu obdr₧el za svou ₧ßrovku Edison. Ale souboj mezi obloukovkou a ₧ßrovkou trval jeÜt∞ dvacet let. Po tu dobu K°i₧φkovy lampy zvanΘ Plze≥skΘ svφtφ ve vÜech sv∞tadφlech. Kdy₧ se tenkrßt °eklo ve sv∞t∞ Plze≥skΘ, znamenalo to vφc sv∞tlo ne₧ pivo. K°i₧φk se vrßtil z Pa°φ₧e, polo₧il zlatou medaili mamince na stoliΦku a op∞t usedl k telegrafu. Brzy dostal nßsledujφcφ zprßvu z Norimberka: ôFirma Schuckert je ochotna ihned zakoupit vßÜ patent.ö Rßd bych,ö odpovφdß, ôvyrßb∞l svΘ lampy sßm.ö TakΘ Fabius Henrion z Francie nabφzφ za patentovß prßva velk² ₧ok pen∞z. Akciovß spoleΦnost v Lond²n∞ chce do v²roby K°i₧φkov²ch obloukovek vlo₧it pro zaΦßtek dv∞ st∞ tisφc liber! Mezitφm vÜak vynßlezce dostßvß prvnφ Φeskou zakßzku: ôobjednßvßm, pane K°i₧φku, pro svou tovßrnu jednu elektrickou lucernu pod podmφnkou, ₧e spot°eba uhlφku nebude Φinit vφc ne₧ deset krejcar∙...ö Proto byl K°i₧φk nucen po Φase napsat: ôV Φesk²ch zemφch si vyhrazuji v²robu sv²ch obloukovek nav₧dy pro sebe. Pro cizinu jsem nucen sv∙j patent prodat.ö Z Berlφna p°ichßzφ nep°φjemnß zprßva: ôÄaluji vßs, Herr K°i₧φk, pro zneu₧itφ mΘho patentu.ö Podepsßn Werner Siemens. V N∞mecku se necht∞li s Φesk²m sv∞tlem tak lehce smφ°it. Propukajφ soudnφ spory. Komu p°i°knout prvenstvφ? Prvnφ kolo K°i₧φk prohrßl. Ale nedal se, nezalekl se, ₧ßdß novΘ p°eÜet°enφ. Nakonec si prost² Φesk² nßdra₧ßk uklßdß do Üuplφku rozsudek: N∞meck² patentnφ ·°ad zamφtl ve druhΘ stolici ₧alobu firmy Siemens und Halske a ud∞luje vßm, pane K°i₧φku, k 15. dubnu 1882 samostatn² °φÜskon∞meck² patent Φ. 16297 s dodateΦnou platnostφ.ö Plze≥skΘ sv∞tlo neÜlo tak rychle uhasit. Jan Neruda to nejlΘpe vystihl, kdy₧ napsal: ôNejplatn∞jÜφm d∙kazem praktickΘ ceny Plze≥ky je to, ₧e i ti kramß°Ütφ AngliΦanΘ utvo°ili zvlßÜtnφ spoleΦnost s kapitßlem t°φ mili≤n∙ zlat²ch, aby zu₧itkovali K°i₧φk∙v vynßlez na celΘm sv∞t∞.ö JeÜt∞ jednu depeÜi je t°eba ocitovat: ôElectric Light Company odkupuje, pane K°i₧φku, vaÜe prßvo pro zßpadnφ polokouli za t°i sta deset tisφc zlat²ch.ö Jen do ╚ech se elekt°ina dostßvß pomalu. OsmnßctΘho srpna 1881 FrantiÜek K°i₧φk poprvΘ p°edstavil svou obloukovku v plze≥skΘm divadle. Zß°ila na jeviÜti jako slunce. Kdy₧ se v Praze stav∞lo po po₧ßru navΘ Nßrodnφ divadlo, utvo°ilo se dru₧stvo, kterΘ vypsalo konkurs na elektrickΘ osv∞tlenφ. P°ihlßsili se dva soupe°i, Commanditgesellschaf fⁿr angewandte ElektrizitΣt Brⁿckner und Ross a FrantiÜek K°i₧φk. N∞mec Brⁿckner zastupoval AmeriΦana Edisona, K°i₧φk Φeskou prßci. ôPova₧oval jsem za samoz°ejmΘ, ₧e to m∙₧e provΘst jen ╚ech. Ta prßce by mi d∞lala vejv∞tÜφ Φest. Oznßmil jsem, ₧e se z°φkßm patentnφch honorß°∙. Moje nabφdka vÜak p°ivedla pßny do znaΦn²ch rozpak∙.ö Do Plzn∞ p°ijφ₧dφ za K°i₧φkem dva vyjednavaΦi: in₧en²r Krost z pra₧sk²ch plynßren a velkoobchodnφk Nesvadba. ôM∞l jsem s pßny dlouhou rozmluvu. Nerozum∞l jsem, co cht∞jφ, a₧ se nakonec p°iznali. Äßdali, abych celΘmu za°φzenφ dal p°ed lidmi jen svΘ ΦeskΘ jmΘno. Ve skuteΦnosti to ud∞lß Brⁿckner.ö To bylo pro FrantiÜka K°i₧φka naprosto nep°ijatelnΘ, ned∙stojnΘ, poko°ujφcφ! Oba vyjednavaΦi se necht∞li nechat odb²t, cel² den domlouvali a ₧adonili. Marn∞. Brzy potom napsal K°i₧φk do Prahy, ₧e svou nabφdku bere zp∞t. Odpov∞dn²m pßn∙m tφm spadl kßmen ze srdce. FrantiÜku K°i₧φkovi skonΦil sen, ₧e sv∞tlo v Nßrodnφm divadle rozsvφtφ on, prvnφ Φesk² elektrotechnik. Nakonec se vÜak p°ece jenom doΦkal. Uprost°ed prvnφho slavnostnφho p°edstavenφ selhala dynama. Musel je opravit a pak nad sv∞tly Nßrodnφho divadla bd∞l cel²ch 30 let. FrantiÜek K°i₧φk vÜak nesvφtil jen lidem na ulicφch, v roce 1891 postavil takΘ prvnφ elektrickou tramvaj a vozil v nφ pra₧any z LetnΘ na v²staviÜt∞ a pozd∞ji i jinam. Majitel pra₧skΘ ko≥ky BelgiΦan Ottlet, kter² m∞l koncesi pro Prahu, mu za to vypov∞d∞l vßlku, necht∞l ho s tramvajφ pustit p°es pra₧skΘ hradby. Kdy₧ je p°ekroΦil, hnal ho p°ed soud. Na lavici ob₧alovan²ch usedl K°i₧φk s elekt°inou a BelgiΦan s ko≥sk²m potahem. Slavn² tribunßl nakonec elekt°inu osvobodil a do Prahy ji nechal vjet. K°i₧φk cht∞l konkurovat i Fordovi. Postavil sice jen t°i automobily, ale na elekt°inu, aby lidem nekazil vzduch. Celß Praha byla sv∞dkem, ₧e byl prvnφ, kter² s tφmto motorem vyjel Nerudovkou a₧ na HradΦany. Cht∞l, aby elekt°ina pomßhala i na venkov∞. Aby mu uv∞°ili, p°ijel za sedlßky s elektrickou mlßtiΦkou. Snad nejvφce p°edstihl svou dovu sv²mi elektrick²mi lokomotivami. S nap∞tφm 500 volt∙ zaΦal skromn∞ na trati Praha-zbraslav. Vφce se osm∞lil mezi tßborem a Bechynφ. ôBez kurß₧e se nic nedokß₧e. 1400 volt∙!ö V historii elektrick²ch drah to byl prvnφ p°φpad tak vysokΘho nap∞tφ stejnosm∞rnΘho proudu. P°ijel dokonce tßborsk² kn∞z a za₧ehnal nebezpeΦφ polnφ mÜφ na per≤n∞. Ale K°i₧φkovi to nestaΦilo. P°ihlßsil svou lokomotivu k sout∞₧i do Vφdn∞. ôVarujeme vßs, pane K°i₧φku,ö pφÜe narychlo do Evropy M. G. Lemme, °editel z Westinghouse Company v USA. ô3000 volt∙!ö odpovφdß K°i₧φk. To bylo do tΘ doby ve sv∞t∞ nesl²chanΘ. Koncem 19. stoletφ se elekt°ina velmi rozÜφ°ila. Kdo bude jejφm diktßtorem? AmerickΘ a n∞meckΘ koncerny, General Electric nebo Siemensova spoleΦnost? Nakonec se pr∙myslovφ ob°i spojili a uchvßtili v²robu ve vÜech zemφch. Jen do ╚ech se nedostali, zastavil je FrantiÜek K°i₧φk. Elekt°inu jsme si vyrßb∞li sami. K°i₧φk vybavil za°φzenφm 130 elektrßren. A v∙bec mu nevadilo, ₧e na nich v₧dy vφce prod∞lal, ne₧ vyd∞lal. Stejn∞ prod∞lßval na tramvajφch, na elektrick²ch mlßtiΦkßch i lokomotivßch. K°i₧φk je miloval, ale Φesk² nßrod je od n∞ho zatφm necht∞l p°ijmout. SvΘ poslednφ, niΦφm nezkalenΘ vφt∞zstvφ slavil FrantiÜek K°i₧φk na Jubilejnφ v²stav∞ v roce 1891. Osvφtil ji sv²mi lampami a pohßn∞l ji sv²mi elektrick²mi motory, ale p°edevÜφm elßnem. VeΦer vrhal reflektorem z v²stavnφ v∞₧∞ jako z majßku sv∞teln² proud po cel²ch st°ednφch ╚echßch, pak sestoupil dol∙ a spustil svou nezapomenutelnou fontßnu. Voda huΦφ, lidΘ Üumφ - pak vÜechno ztichne a K°i₧φk spouÜtφ dalÜφ vodotrysk, gejzφr sv∞tel, sto Φarovn²ch barev se mφhß, prolφnß, t°pytφ se a tanΦφ. Desetitisφce ╚ech∙ zpφvajφ Kde domov m∙j. KonΦφ se rok 1913. ôBankovnφ ·v∞r,ö pφÜe K°i₧φk, ôpohltil vÜechen m∙j zisk.ö U₧ je po krk zadlu₧en, tentokrßt u Pra₧skΘ ·v∞rnφ banky, kterou vede Mat∞j Blecha. K°i₧φk se p°ed nφm nechce sklonit. Musφ. Alespo≥ p°i jednßnφ se dß zastupovat advokßtem, kter² bance pφÜe: ôProsinec 1913. VaÜe vysokoblahorodφ, pane centrßlnφ °editeli Blecho, dovoluji si co nejuctiv∞ji oznßmiti, ₧e pan K°i₧φk byl nucen vyhov∞t veÜker²m po₧adavk∙m slavnΘ sprßvnφ rady.ö Odpovφdajφ mu: ôLeden 1914. FrantiÜku K°i₧φkovi. Vzhledem k tomu, ₧e jste p°edal podepsanΘ bance de facto vedenφ svΘho podniku, nepovedeme proti vßm exekuci.ö V lednu 1917 ustavuje Pra₧skß ·v∞rnφ banka akciovou spoleΦnost, kterß p°ebφrß K°i₧φk∙v podnik do sv²ch rukou. Tehdy vlastn∞ K°i₧φk pro Φeskou elektrotechniku u₧ zem°el. Banka se zmocnila vÜeho, co m∞l rßd. P°ekß₧el jφ, musel odejφt. Ve stß°φ vÜak netrp∞l chudobou. V₧dy¥ jen od AngliΦan∙, jak vφme, dostal za sv∙j prvnφ velk² vynßlez t°i sta tisφc ve zlat∞. To bylo vφc, ne₧ mu zbylo po likvidaci Φeskou bankou. Jan Neruda o n∞m kdysi °ekl: ôM∞l dv∞ vady. Nebyl obchodnφkem a byl p°φliÜ skromn². Jednφm slovem, byl ╚ech.ö V roce 1937 sp∞chal FrantiÜek K°i₧φk do ΦeskΘho rozhlasu, aby pronesl spoleΦn∞ s Karlem ╚apkem varovnΘ poselstvφ lidstvu. ôProfesore Einsteine...... v∞°φm, ₧e v∞da sblφ₧φ lidi i nßrody. Jsme si povinni lßskou.ö P°iÜla nacistickß okupace, vßlka. FrantiÜek K°i₧φk umφrß v roce 1941. OdpoΦφvß na VyÜehrad∞, nedaleko N∞mcovΘ, Smetany a AlÜe. T∞sn∞ p°ed smrtφ vzkßzal t∞m, kte°φ se brßnili tm∞: ôOdvahu. Odvahu do ₧ivota. Nic vφc.ö
|
