Za jedné ze sněhových bouří, které v zimě tak často letí krajem Velikých kanadských jezer, se v ranních hodinách 11.února 1847 narodil paní Nancy chlapec. Byl slabounký a zdálo se, že dlouho nevydrží. Vesnický lékař dlouho mlčel a nejistě přešlapoval. Pak se naklonil k otci, aby to rodička neslyšela: "Ten hoch má asi zánět mozku."
Do školy chodil všehovšudy tři měsíce, pak ho učitel vyhodil a dál ho učila matka. Ale už v jedenácti létech si chlapec založil svůj první obchod: přinutil několik mladších hochů, aby mu pěstovali kapustu a zelí, a on vynalézal, jak je draho prodat. Po nocích se oddával černé magii. Ukrýval se do sklepa - to byla jeho první laboratoř - a do rána tam míchal různě tekutiny a jedy a vycvičil se brzy na skvělého alchymistu. Jako se střídalo světlo s tmou, tak se od malička v Edisonovi střídal obchodník s vynálezcem. Ve čtrnácti letech přešel od zeleniny k vydávání novin. Vypukla občanská válka Sever proti Jihu. Všude na nárožích čekají zástupy na válečné zprávy, není telefon ani rozhlas. Jsou jen noviny. Edison má skvělý nápad: zařídí si redakci i tiskárnu na kolech. V jednom vagónu ujíždějícího vlaku horečně pracuje u tiskařského lisu, sám si píše, sází, tiskne a na nádražích prodává svůj vlastní Herald. Ale i zde stojí na policích baňky a láhve s nápisem Jed. Vozí si svou laboratoř s sebou, aby neztratil ani vteřinu. V jedné misce má fosfor. Na malé staničce Smiths Creek kdosi ukázal k obzoru a vykřikl: "Vlak hoří!" Z vagónu se valil mrak kouře, vlak si vezl hořící pochodeň. To fosfor vypadl a zapálil podlahu. Lidé sice uhasili hořící redakci i tiskárnu, ale rozdivočelý vlakvedoucí rozšlapal pojízdnou laboratoř, vrhl se na popáleného Edisona a tloukl ho tak dlouho do hlavy, až se zdálo, že je po něm. Zbitý mladík se odvlekl pryč, bez novin, bez své chemie a zůstal po celý život téměř hluchý. Vleže se pěšky po kolejích, trmácí se podle vlaků, které jedou do světa. Na nádraží v městečku Mont Clemens zachránil zpod kol lokomotivy dítě přednosty Mackenzie, který mu za odměnu nabídl, že ho naučí telegrafovat.Z Edisona se tedy stal telegrafista, zpočátku hodně mizerný. Zdálo se mu hloupé ťukat na telegrafní klíč, když se mu v hlavě rodil nápad, jak zdokonalit celý telegrafní systém. Bohužel jeho šéfové vždy více trvali na přesném ťukání než na epochálních změnách. Je často vandrákem bez práce, naskakuje za jízdy do vlaků, aby ho svezly k nové stanici, ale se stejným koncem: vždy je znovu propuštěn. Má svou hlavu a přesně ví co chce. Chce vynalézat. Jde za svým cílem, aniž by se na cokoli ohlížel. Snad proto v několika dalších letech vynalezl skvělý přístroj. Původní Morseův telegraf dokázal po lince vysílat jen jedinou zprávu. Edison si usmyslel, že bude najednou vysílat hned zprávy čtyři, asi tak, jako když čtyři vzrušené osoby si neustále skáčí do řeči. Když se to děje po drátech, je to velký vynález. Říká se mu kvadruplexní telegraf a znamenal skok v civilizaci. To už šéfové Edisonovi neříkali Zmizte!, protože na jeho nápadu vydělali dvacet miliónů dolarů.
(bylo to v roce 1876) ozval křaplavý hlas: "Mister Watson... slyšíte mě dobře?"
To učitel hluchoněmých Alexander Bell promluvil do malého trychtýřku spojeného drátem přes čtyři pokoje. Bez dlouhého otálení se vydali na patentní úřad. Však bylo načase, neboť z jiné strany se k patentnímu úřadu blížil tesař Elisho Gray, který také toho dne vynalezl telefon. Patentní přihlášku podal první Bell, prý jen o několik minut před Grayem. Přesto by jejich telefony zůstaly jen pouťovou atrakcí, kdyby je nezdokonalil skoro hluchý Edison. Teprve on vynalezl uhlíkový mikrofon a tím umožnil, aby se na telefonních drátech ozývaly hlasy všech světadílů. Edisonovy patenty skoupila společnost Western Union a vypověděla boj společnosti Bellově. Vypukla divoká válka. Vynálezci hrozivě zesilovali hlasy svých přístrojů. I slavný a tehdy úplně neznámý G. Bernard Shaw byl v té době zaměstnancem Edisonovy společnosti. Nesl svůj osud kriticky: "Můj šéf postavil telefon o tak hrozné výkonnosti, že řval nejintimnější sdělení po celém domě, místo aby je šeptal s patřičnou diskrétností." Válka pokračovala, šlo o dolary,
dokonce o mnoho dolarů, o celou miliardu, kterou za padesát let vynesl obchodním
společnostem Bellův a Edisonův telefon.
A teď už je ticho, nikdo nedýchá, Edison opět otočí klikou a ozve se šramot, skřípot, vrčeni a pak cosi jako hlas z hrobu:
V této chvíli se narodil fonograf,
dědeček gramofonu. Svět byl zbaven ticha, budiž to odpuštěno hluchému Edisonovi.
Vyvstala nová éra naplněná hudbou, recitací, učeným přednesem, písněmi,
bušením bubnů. Edison zvítězil. Přesto se vždy zavírá na dlouhé noci do dílny a zdokonaluje přístroj, aby zachytil i ty nejjemnější zvuky. Ale Edison je přece hluchý "Ano, musím přitisknout svou hlavu zcela těsně k fonografu, a když nemohu zachytit zvuk, zakousnu se do dřeva přístroje a tu slyším jasně krásnou hudbu. Neustanu, dokud se mi nepodaří dokonale zachytit Beethovenovu Pátou symfonii." Ve světoznámém dramatu R.U.R. nechává Karel Čapek vymírat lidstvo, které nezvládlo své vynálezy. Symbolem je mu zhaslá žárovka. První žárovku rozsvítil Čaroděj z Menlo. Bylo to jeho největší dobrodružství. Dílny v Menlo se proměnily v pevnost; odtud bude veden útok. K zápasu se hlásili lidé ze všech končin světa. Edison vybíral svou armádu co nejpřísněji. Vybírá jen ty, kteří neznají únavu, kteří neváhají nasadit život. Přicházejí i vetřelci s úmyslem loupit cizí myšlenky. Edison vydává tvrdé zákony: "Ve vynalézání je devadesát devět procent dřiny a jedno procento nápadu . . . Každému muži je dovoleno spát nejvýše čtyři hodiny.. ." Na jaře 1879 došlo k první zkoušce. Desítky znavených mužů mají zraky upjatě k neviditelně nitce. "Spusťte dynama. . . více páry!" Lampa zazářila. Nepatrná, jako když mžikne vzdálená hvězda. Pak nastal výbuch. Obklopila je tma. V říjnu Edisona napadlo rozžhavit zuhelnatělou bavlněnou nit. "Žhavili jsme ji v peci od rána do poledne, dostali jsme uhlíkový přízrak niti a museli jsme ji zatavit do skleněná baňky... Pokoušeli jsme se o to bez jediné chvíle odpočinku šestatřicet hodin... Z celé cívky niti se něm podařilo vyrobit jediný zuhelnatělý kousek... Ale pak se něm nad sklářovým stolem náš nejdražší poklad, ten prokletý uhlík, zlomil... Začali jsme znovu. Další dny a noci. Teprve potom se to podařilo. Našim zrakům se objevilo světlo, po němž jsme tak dlouho toužili. Bylo to 21. října 1879." Přesně na Silvestra táhnou tisíce zvědavců k velkému Čaroději, aby spatřili jeho světlo, a tehdy v noci, když přicházel Nový rok, rozžehl Edison své žárovky a gejzír lamp vzplanul v mohutném ohňostroji před celým světem. Rotačky všech zemi chrlily zprávy: Edisonův triumf! Brzy se však vzchopili petrolejářští magnáti a plynárenské společnosti a jejich noviny útočí: Edisonovo životní fiasko! Kdo má pravdu? "Pravdu mají moji nepřátelé," řekl Edison. "Žárovka musí svítit ne čtyřicet, ale stovky hodin!" Znovu se vrhl do pátráni po odolnějším vláknu. Jako v horečce se pokoušel svítit vším, co mu přišlo do ruky. Včera žhavil pytlovinu, dnes kokosovou skořápku, zítra rybářské Chóry, pak knoty z lamp a dříví z beden. V zoufalství i rezavé vousy Mackenzieho. Nakonec vzal do rukou palmový vějíř a spatřil, že je vázán bambusovým vláknem. Za několik dni zářil zuhelnatělý bambus líp než všechno ostatní. Na zemi však rostou stovky druhů bambusů. "Když něco potřebuji, musím to mít, kdybych měl hnát své lidi až na konec světa. Kdo se vydá na cestu?" ptá se Edison.
MacGrowan se prodíral džungli v Peru, Ekvádoru a Kolumbii, kde se to hemží jedovatými hady. Devadesát dní ze sebe nesvlékl šaty. John Brauner bloudil brazilskými pralesy a topil se v bezedných bažinách. Ricalton se plavil na Cejlon a k Barmě. Segredor podlehl na Kubě žluté zimnici... Všechny výpravy byly zbytečné. Edison zatím objevil v Menlo umělé vlákno z celulózy. Aby se na světě rozsvítilo elektrické
světlo, nestačila žárovka. Stovky dalších záhad čekaly na vyřešení. Dynamo,
vedení, měřiče, pojistky, objímky, celou novou říši bylo třeba objevit.
Především bylo třeba stvořit elektrárnu. Největším Edisonovým činem byl celý
nový systém elektrického světla: elektrárna - rozvod - elektřina do každého domu. Proto se premiéra odkládá o tři měsíce. Teprve 4. září si Edison navlékl frak a zavelel: "Spusťte to!" V tom okamžiku světla na celém bojišti zazářila. Edison si strhává límec a v napůl rozepjaté vestě se plácá do prsou :
Ale brzy nastal nový boj, nevybíravý, nelítostný zápas o dolary. "Tři roky jsem vynalézal a čtrnáct let jsem se o svou žárovku soudil," řekl o té době Edison. "Dva milióny dolarů jsem vydal na procesy proti těm, kteří mě chtěli okrást. Pánově z Wall Streetu pochopili, že v mé elektřině je pro ně výborný obchod, a proto jim musela patřit. Donutili mě, abych jim ji vydal napospas." Pár let po svém světodějném vynálezu byl Edison finančníky přinucen ze svých podniků odejít. Tehdy se trpce loučil se svým zářícím světlem: "Chtěl bych, aby lidé zapomněli, že mé jméno mělo s elektřinou někdy něco společného." Pochopil, že nemůže porazit Morgany a Rockefellery. Ale zdálo se mu, že je může napodobit. Postavil si vlastní továrnu. Továrnu na vynálezy všeho druhu. Najal si nejlepší vědce, fyziky, matematiky - sám totiž neuměl počítat. Přijal do služeb agenty, nejmazanější obchodníky a advokáty. Zaplatil si bombastickou reklamu, zřídil si tajnou výzvědnou službu, chytal špióny, obehnal svou výrobu neproniknutelnou sítí strážců a v této tvrzi vymýšlel své vlastní a také kupoval cizí vynálezy. Byla to fabrika se všemi nelítostnými zákony podnikatelské dravosti.
Svědek Upton: "Edison nikdy nepochopil, že síla lidí je omezena, neváhal využít lidí tak bezohledně jako Napoleon." Svědek Millard: "Pět tisíc zaměstnanců se mu vyhýbalo na sto honů. Láteřil, tloukl do stolu a nadával jim tupců." Slovo má A. G. Acheson: "Kdysi mě napadla vlastní myšlenka a ukázal jsem ji Edisonovi. Řekl mi: ,Neplatím vás, abyste mi dělal návrhy. Jak víte, že mě nenapadla už stejná myšlenka? Budete křičet, že jsem vám ji ukradl.' Musel jsem ho u jistit, že vše, co vytvořím, považuji za jeho majetek." A pak už je rok 1911, z Brna do Prahy míří v oblacích prachu starodávný automobil a v něm Edison. Navštívil fabriku pana Kolbena, svého zaměstnance z Menlo, podepíše se primátorovi Grošovi na pražské radnici a řekne reportérům: "Spát čtyři hodiny je povinnost, pět hodin pohodlí, šest hodin zahálka. Mnoho jídla a spánku vraždi lidi." Jeho továrna na vynálezy začala chrlit zboží. Elektrická lokomotiva, filmová kamera, výroba cementu, lité domy, akumulátory, umělý kaučuk. Každý jedenáctý den další patent, tisíc pět set vynálezů, tisíc pět set patentů. A přece... Edison vynalezl elektrický systém světa ve svých pětatřiceti letech. A pak už spíš klesal na své dráze vynálezce, zatímco stoupal na cestě obchodníka. Zemřel v roce 1931, v době největší hospodářské krize.
(Autor: František Jílek 1987)
|
