tručný obsah: Vše začalo asi takto: Vláďa jednoho krásného dne zachytil rozhovor pomocí baterek v morfeové abecedě mezi dvouma klukama, kteří se domlouvali o nějaké věci, která začala Vláďu převelice zajímat a tak o ní řekl Vinckovi. Ti pak se snažili nějakou dobu najít ty dva kluky, kteří ten osudný večer komunikovali morfeovou abecedou, ale stále se jim to nedařilo, ale až jednoho dne, po velice dlouhém pátrání se jim podařilo zachytit odkud světlo vychází, a tak za ním šli a hocha, který vysílal našli. Ten se jmenoval Bartoň. Zkoušeli to sním po dobrém, ale nešlo to a tak odešli a jednou když někam ten Bartoň šel s tím druhým klukem, se kterým komunikoval baterkou ve tmě, tak je sledovali. Jeli s nimi nenápadně autobusem, a najednou zjistili, že Bartoň je venku z autobusu a oni jsou v autobusu. Nic jem nebylo platné, když prosili řidiče, aby jim předčasně zastavil. Vláďa s Vincek si akorát všimli, jakým směrem šli a tak se pěšky vrátili a šli tím směrem kam šel Bartoň. Lezli do prudkého kopce a nahoře spatřili tu krásu, té krajiny, která se před nimi rozkládala. Byla nádherně osvětlená sluncem. Kluci se na okamžik zastavili a koukali se na tu krásu. Bylo to opravdu moc hezké. Potom šli dál a dál krajinou až najednou Vincek slyšel jak někdo někde něco volá. Šli po hlase a na našli tam Bartoňe a ještě někoho. Byl to kluk, který spadnul do prolákliny v zemi a nemohl vylézt ven. Vláďa s Vinckem se s nimi dohodli, že jim pomůžou, když jim prozradí tajemství tohoto kraje. Bartoň jim to tedy všechno řekl. Tento kraj jsme si nazvali Zem nikoho a podle jednoho deníku, by zde v nějaké jeskyni měli být obří trilobiti. Vláďa povyskočil a říkal si tak prosebe TRYLOBYTI a Obří. To by musel být nádherný čin, kdybychom je odnesli do muzea. Čas utíkal a kluci chodili do Země nikoho o Sobotě a Neděli a pořád se jim nepřálo štěstí, aby jeskyni s trylobytami našli. Po čase se o Zemi nikoho dozvěděl i klub Zelených vest a klub Ontaria Nakonec tam chodili všichni společně a užívali si života. Jednou se jim, poštěstilo a jeskyni našli, ale najednou se začala hýbat zem a začali se vytvářet pukliny, protože ta celá oblast Zemi nikoho byli staré uhelné doly, a nějaká ze štol se propadla zrovna teď, když na ní stáli kluci. Skoro všichni stačili utéct do bezpečí, jen na tři, kteří tam spadli. Nakonec však vše dobře dopadlo a kluky se podařilo vytáhnout z propasti v pořádku ven. A tak jeskyně obřích trylobytů byla definitivně pohřbena pod tunami skal, písku a hlíny.

Závěr: Knížka se mi velmi líbila, jako všechny ostatní knížky od Jaroslava Foglara. Byl to velice hezký zpisovatel. Žkoda že již nežije a nemůže psát další hezké knížky jako je tato.