truΦn² obsah: V╣e zaΦalo asi takto: Vlß∩a jednoho krßsnΘho dne zachytil rozhovor pomocφ baterek v morfeovΘ abeced∞ mezi dvouma klukama, kte°φ se domlouvali o n∞jakΘ v∞ci, kterß zaΦala Vlß∩u p°evelice zajφmat a tak o nφ °ekl Vinckovi. Ti pak se sna╛ili n∞jakou dobu najφt ty dva kluky, kte°φ ten osudn² veΦer komunikovali morfeovou abecedou, ale stßle se jim to neda°ilo, ale a╛ jednoho dne, po velice dlouhΘm pßtrßnφ se jim poda°ilo zachytit odkud sv∞tlo vychßzφ, a tak za nφm ╣li a hocha, kter² vysφlal na╣li. Ten se jmenoval Barto≥. Zkou╣eli to snφm po dobrΘm, ale ne╣lo to a tak ode╣li a jednou kdy╛ n∞kam ten Barto≥ ╣el s tφm druh²m klukem, se kter²m komunikoval baterkou ve tm∞, tak je sledovali. Jeli s nimi nenßpadn∞ autobusem, a najednou zjistili, ╛e Barto≥ je venku z autobusu a oni jsou v autobusu. Nic jem nebylo platnΘ, kdy╛ prosili °idiΦe, aby jim p°edΦasn∞ zastavil. Vlß∩a s Vincek si akorßt v╣imli, jak²m sm∞rem ╣li a tak se p∞╣ky vrßtili a ╣li tφm sm∞rem kam ╣el Barto≥. Lezli do prudkΘho kopce a naho°e spat°ili tu krßsu, tΘ krajiny, kterß se p°ed nimi rozklßdala. Byla nßdhern∞ osv∞tlenß sluncem. Kluci se na okam╛ik zastavili a koukali se na tu krßsu. Bylo to opravdu moc hezkΘ. Potom ╣li dßl a dßl krajinou a╛ najednou Vincek sly╣el jak n∞kdo n∞kde n∞co volß. ⌐li po hlase a na na╣li tam Barto≥e a je╣t∞ n∞koho. Byl to kluk, kter² spadnul do prolßkliny v zemi a nemohl vylΘzt ven. Vlß∩a s Vinckem se s nimi dohodli, ╛e jim pom∙╛ou, kdy╛ jim prozradφ tajemstvφ tohoto kraje. Barto≥ jim to tedy v╣echno °ekl. Tento kraj jsme si nazvali Zem nikoho a podle jednoho denφku, by zde v n∞jakΘ jeskyni m∞li b²t ob°φ trilobiti. Vlß∩a povyskoΦil a °φkal si tak prosebe TRYLOBYTI a Ob°φ. To by musel b²t nßdhern² Φin, kdybychom je odnesli do muzea. ╚as utφkal a kluci chodili do Zem∞ nikoho o Sobot∞ a Ned∞li a po°ßd se jim nep°ßlo ╣t∞stφ, aby jeskyni s trylobytami na╣li. Po Φase se o Zemi nikoho dozv∞d∞l i klub Zelen²ch vest a klub Ontaria Nakonec tam chodili v╣ichni spoleΦn∞ a u╛φvali si ╛ivota. Jednou se jim, po╣t∞stilo a jeskyni na╣li, ale najednou se zaΦala h²bat zem a zaΦali se vytvß°et pukliny, proto╛e ta celß oblast Zemi nikoho byli starΘ uhelnΘ doly, a n∞jakß ze ╣tol se propadla zrovna te∩, kdy╛ na nφ stßli kluci. Skoro v╣ichni staΦili utΘct do bezpeΦφ, jen na t°i, kte°φ tam spadli. Nakonec v╣ak v╣e dob°e dopadlo a kluky se poda°ilo vytßhnout z propasti v po°ßdku ven. A tak jeskyn∞ ob°φch trylobyt∙ byla definitivn∞ poh°bena pod tunami skal, pφsku a hlφny.

Zßv∞r: Knφ╛ka se mi velmi lφbila, jako v╣echny ostatnφ knφ╛ky od Jaroslava Foglara. Byl to velice hezk² zpisovatel. «koda ╛e ji╛ ne╛ije a nem∙╛e psßt dal╣φ hezkΘ knφ╛ky jako je tato.