o sem Vám šel takhle (výjimečně) jednou ráno do školy. Nebylo ještě ani sedm hodin a tak se mnou dosti cloumala nejen únava, ale chtělo se mi především (ukrutně) spát. Spát se mi chtělo tak hodně, že jsem si, alespoň pustil walkmena a pokračoval dále ve své (dlouhé) cestě na nejbližší autobusovou zastávku. (Musím podotknout, že cesta mi trvala téměř půlhodiny). Když jsem již celý vyčerpán přišel na zastávku, tak mě napadla spásná myšlenka. Myšlenka jednoduchá, ale v tu chvíli zachraňující. Napadlo mě, že si sednu na (špinavou) lavičku. Sednul sem si a odložil školní tašku. Zaposlouchal se do písně, která zrovna byla na mé pásce a najednou se to stalo. USNUL JSEM. Usnul jsem a to tak tvrdě, že jsem nevnímal kolem jdoucí a probudil mě až v sedm hodin soused, který si mě všiml jak spokojeně mrznu a spím. Šťouchnul do mě nejdříve opatrně, ale to mě prý neprobudilo a tak přitlačil a to jsem se již vzbudil. Koukám na něj ještě s napůl zavřeným okem a on povídá co to tu dělám. Já ještě zmatený jsem z úst vypustil něco jako "čekám na autobus". Pak jsem se již probral definitivně a v tu chvíli mi došlo, že jsem usnul. Koukám se na hodinky, kde již bylo něco po sedmé hodině ranní. Sakra, již jsem měl být dávno ve škole. Sednul jsem na první autobus a jel do školy. 

Vezměte si z tohoto názorného (vymyšleného) příkladu gró věci, což je "neusínejte na zastávkách". Jak tomu předejít se dočtete v následujících řádcích. 

• Jste-li hodně unaveni, nesedejte si a radši postůjte.
  

• Jste-li na tom již tak špatně, že nemůžete(a nebo se Vám pouze nechce) stát, tak si tedy sedněte, ale snažte se stále hýbat s tělem.
  

• Pokud již usnete, tak se snažte (nevím jestli Vám to, ale půjde, když spíte) spát co nejdéle, aby to, alespoň za něco stálo.