ZÁKON č. 349/1999 Sb.,

o Veřejném ochránci práv

Účinnost:

28. 2. 2000

Zdroj:

částka 111/1999 Sb.

Anotace:

Zákon upravuje institut tzv. ochránce (ombudsmana), který, jak se praví v důvodové zprávě k zákonu, by měl "... sloužit průměrnému, obyčejnému občanovi, bohatstvím neoplývajícímu a právnicky "nedotčenému" individuu, ztracenému v houšti arogantní byrokracie, jako jednoduchá, nenáročná, a přitom relativně účinná forma domáhání se ochrany."
Působnost ochránce se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady (např. katastrální úřady, včetně obcí při výkonu státní správy - např. stavební úřady), okresní úřady, Policii ČR, Armádu ČR, Vězeňskou službu ČR, VZP atd., a to na celém území České republiky. Nevztahuje se např. na Parlament, prezidenta republiky a vládu, soudy a další.
Ochránce jedná:

	a)	na základě písemného nebo ústního (protokolárního) podnětu fyzické nebo právnické osoby,
	b)	na základě podnětu adresovaného poslanci nebo senátorovi, který jej ochránci postoupil,
	c)	na základě podnětu adresovaného některé z komor Parlamentu, která jej ochránci postoupila, anebo
	d)	z vlastní iniciativy.

Zákon dále podrobně stanoví náležitosti podnětu, postup ochránce po obdržení podnětu, vstup ochránce do úředních prostor a provádění šetření, povinnosti úřadů poskytnout ochránci informace a podklady, postup ochránce v případě zjištění pochybení ze strany úřadů a další podrobnosti.

Související předpis:

Vyhláška č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících (platnost této vyhlášky je však sporná)