Maramures

Mapy:

K dispozici je černobílá mapa pohoří.

Popis pohoří:

Pohoří Maramureš je součástí Východních Karpat a rozprostírá se na severu Rumunska při hranici s Ukrajinou. Nejvyšším bodem je vrchol Farcau 1957 m. n. m. Pro hory jsou charakterictické pastviny, střídající se s klečí, které tvoří většinu hřebenů a svahů. V nižších polohách rostou smíšné lesy. V horách je dostatek pramenů a potoků, které se stékají v nižších polohách v mohutnější říčky. Pohoří je to fakt nádherný. Žádný lidi, jenom pár bačů, koně, krávy, ovce, ovčácký psi a salaše. Taky medvědi a vlci jsou prý obyvateli tohoto pohoří, ale podle vyprávění pastevců je zde medvědů pramálo. My sami jsme žádné neviděli. Místní bačové jsou snad nejvstřícnější lidi, který jsem kdy potkal. Vždycky jsou ochotni se vybavovat, poradit, případně se vás ujmout jako hostů, ubytovat v salaši a pohostit dobrým sýrem, tvarohem, či kravským mlékem.

Odkazy na další cestopisy:

O Maramuresi je na webu jen tento odkaz na popis pohoří (kousek citován vedle).

Cesty a značení ... V horách není jediná turistická značka, ani jiná pomůcka k orientaci. Cesty jsou pouze místy vyšlapané od pastevců a stád ovcí. Vyjímkou je velká cesta táhnoucí se po hraničním hřebeni, ovšem už na ukrajinské straně. Dva bačové, znalí místních poměrů, nás však nezávisle na sobě zrazovali od chůze po této stezce, jelikož ukrajinská pohraniční stráž je prý nekompromisní a zatkla by nás.

Stráž chodí kolem 12 hodiny, aly my tam za celý den nikoho neviděli. K orientaci je tedy dobrý mít buzolu a mapu. Existuje i průvodce Rumunských hor, kde je schematický náčrt pohoří a hlavních hřebenů. Je-li dobrá viditelnost, tak by člověk neměl zabloudit. (http://members.xoom.com/Bukovsky/rumunsko.htm)


Mapy: K dispozici je černobílá mapa pohoří.	Popis pohoří: Pohoří Maramureš je součástí Východních Karpat a rozprostírá se na severu Rumunska při hranici s Ukrajinou. Nejvyšším bodem je vrchol Farcau 1957 m. n. m. Pro hory jsou charakterictické pastviny, střídající se s klečí, které tvoří většinu hřebenů a svahů. V nižších polohách rostou smíšné lesy. V horách je dostatek pramenů a potoků, které se stékají v nižších polohách v mohutnější říčky. Pohoří je to fakt nádherný. Žádný lidi, jenom pár bačů, koně, krávy, ovce, ovčácký psi a salaše. Taky medvědi a vlci jsou prý obyvateli tohoto pohoří, ale podle vyprávění pastevců je zde medvědů pramálo. My sami jsme žádné neviděli. Místní bačové jsou snad nejvstřícnější lidi, který jsem kdy potkal. Vždycky jsou ochotni se vybavovat, poradit, případně se vás ujmout jako hostů, ubytovat v salaši a pohostit dobrým sýrem, tvarohem, či kravským mlékem.
Odkazy na další cestopisy: O Maramuresi je na webu jen tento odkaz na popis pohoří (kousek citován vedle).	Cesty a značení ... V horách není jediná turistická značka, ani jiná pomůcka k orientaci. Cesty jsou pouze místy vyšlapané od pastevců a stád ovcí. Vyjímkou je velká cesta táhnoucí se po hraničním hřebeni, ovšem už na ukrajinské straně. Dva bačové, znalí místních poměrů, nás však nezávisle na sobě zrazovali od chůze po této stezce, jelikož ukrajinská pohraniční stráž je prý nekompromisní a zatkla by nás.	Stráž chodí kolem 12 hodiny, aly my tam za celý den nikoho neviděli. K orientaci je tedy dobrý mít buzolu a mapu. Existuje i průvodce Rumunských hor, kde je schematický náčrt pohoří a hlavních hřebenů. Je-li dobrá viditelnost, tak by člověk neměl zabloudit. (http://members.xoom.com/Bukovsky/rumunsko.htm)