Na břehu řeky Otavy založili čeští králové v polovině 13. století hrad a město Písek. Díky těžbě zlata i čilému obchodnímu a výrobnímu ruchu město rychle vyrostlo a těšilo se přízni panovníků Přemysla Otakara II. a Václava IV., kteří zde bývali častými hosty. Od 14. století bylo centrem rozsáhlého kraje, který se nazýval Prácheňský. V první polovině 15. století hrálo důležitou úlohu mezi obránci kalicha. Počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů i Mekkou houslistů. Stává se též - jako město v moři lesů - vyhledávaným letoviskem a oblíbeným cílem turistů. Historické centrum Písku je nyní vyhlášeno městskou památkovou zónou.


Hrad
Významná stavba české hradní architektury. Byl zbudován v polovině 13. století písecko-zvíkovskou stavební hutí pro českého krále Přemysla Otakara II. Během staletí přišel hrad o všechny tři věže a ze čtyř původních křídel se zachovala pouze část křídla západního nad řekou Otavou, v níž je přístupný velký gotický sál vyzdobený kopiemi fresek z roku 1479. V areálu hradu, jehož části byly v minulosti upraveny na pivovar a též na vojenská kasárna, sídlí dnes Prácheňské muzeum s rozsáhlými regionálními sbírkami.

Radnice
Dvoupatrová stavba s barokním průčelím a se dvěma věžemi, postavená v letech 1740 - 1767. V trojúhelníkovém tympanonu je znak města a nad ním sochy Spravedlnosti, Síly a Trpělivosti a ozdobné vázy. Ve fasádě je osazena pamětní deska místním rodákům - humanistickým učencům Janu Kocínu z Kocínetu a Václavu Hladiči Píseckému. Při vstupu do budovy se nachází deska obětem nacismu z řad pracovníků města. Budova radnice měla původně - jako většina domů na náměstí - podloubí. Bylo zrušeno v polovině minulého století.


Klášterní kostel Povýšení sv. Kříže
Upomíná na někdejší dominikánský klášter, který stál na jih od tohoto kostela od poloviny 13. století až do 20. srpna 1419, kdy byl zničen vyznavači kalicha. V pobělohorské době došlo k obnovení kláštera, ale za Josefa II. byl zrušen. Klášterní kostel má výrazné renesanční sgrafitové průčelí, pozůstatek z doby, kdy objekt sloužil jako městská solnice. Nad levým portálem znak dominikánského řádu. Na věži visí dva zvony z let 1575 a 1673. Kostel je opačně orientován a jeho půdorys má tvar kříže. Hlavní oltář je ze 17. století, oltáře v kaplích pocházejí ze století osmnáctého. Pod dlažbou se nachází švamberská krypta ze 17. století.

Dům U koulí
Kdysi součást jedné ze tří středověkých městských bran - Putimské. Při jejím zbourání v roce 1836 byly zasazeny do průčelí domu tam nalezené dělové koule, podle nichž dostal dům své jméno. Na fasádě budovy jsou zachovány zbytky renesančních sgrafit. Dům má bohatou kulturní historii - bydleli zde básník A. Heyduk, spisovatel J. Holeček a zejména básník Fráňa Šrámek. Zde se odehrává jeho Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou. Nyní sídlo Základní umělecké školy.


Děkanský kostel Narození Panny Marie
Trojlodní stavba z poloviny 13. století, původně s dvojicí stejných věží. Jedna z nich byla po roce 1489 zvětšena a nyní dosahuje výšky 70 metrů. Shoda architektonických forem prozrazuje, že kostel byl dílem huti, která pracovala na píseckém hradě a na paláci hradu Zvíkova. Uvnitř kostela se nacházejí gotické nástěnné malby s náměty: "Snímání z kříže", "Kristus Trpitel", "Ukřižování" a "Madona s Kristem". Renesanční štíty severní lodi pocházejí ze 16. století. Současný mobiliář je téměř výhradně pseudogotický. V přistavěné barokní kapli sv. Jana Nepomuckého je barevná veduta města z poloviny 18. století. Na Velké věži visí čtyři zvony z dílny Marie Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova.

Hotel Otava
Stavba stojí na místě Budějovické městské brány. Jako jeden z nejluxusnějších hotelů na jihu Čech ho vystavěl v roce 1899 místní lékárník Dvořáček. Na jeho fasádě se nachází jedenáct sgrafit s náměty z dějin Písku podle návrhů Mikoláše Alše. Na jižním průčelí zleva doprava: "Rýžování zlata na Otavě", "Táborský hejtman Matěj Louda z Chlumčan na kamenném mostě", "Rytířský turnaj", "Dobytí města ve třicetileté válce", "Alegorie lovu". Na východním průčelí zleva doprava: "Apoteóza městského znaku", "Bitva u Čížové", "Městská slavnost", "Venkované z Písecka", "Písečtí studenti na Zvíkově", "Vory na Otavě". V první třetině 20. století sídlila v hotelu věhlasná mezinárodní houslová škola prof. Otakara Ševčíka.


Morové sousoší
Mariánské morové sousoší se nachází na Alšově náměstí a připomíná velký mor v roce 1713. Střed sousoší tvoří sloup na jehož hlavici stojí socha Neposkvrněné Panny Marie. Na čtvercové balustrádě jsou umístěny plastiky svatých: Josefa, Šebestiána, Rocha, Václava, Vavřince, Barbory, Františka Xaverského, Maří Magdaleny a Pia V. Pod znakem města s letopočtem 1715, který je umístěn na sloupu, se nachází ležící postava sv. Rosalie. Autorem sousoší je sochař Ch. Widemann z Plzně, který na díle spolupracoval s horažďovickým kameníkem Fr. Zeberem. K sousoší se v minulosti pravidelně každou první neděli po 8. červnu - na památku osvobození města od francouzských okupantů v roce 1742 - konávalo procesí, tzv. Městská slavnost.

Palackého sady
Vznikly na místě zrušeného příkopu před městskými hradbami ve čtyřicátých letech 19. století. Stojí zde Schrenkův pavilon (1841), empírová stavba skrývající uvnitř kryptogram se jménem stavebníka. Vedle se nachází pomník Františka Palackého (1886), dále pomník Adolfa Heyduka (1935) a barokní socha Neptuna (1771), která původně zdobila již neexistující kašnu na Velkém náměstí. V sadech je též hostinec "U Reinerů", kde více než 20 let bydlel básník A.Heyduk. Naproti stojí budova Divadla Fráni Šrámka.


Obydlí Adolfa Heyduka
Dům vystavěný pro známého básníka (1835 - 1923), člena Májové družiny, v roce 1900 podle návrhu architekta Jana Kouly v novorenesančním slohu. V části Heydukova bytu - pracovně, jídelně a společenském pokoji - je zřízen památník s původním vybavením, veřejnosti přístupný.

Městská elektrárna
Písek patří k prvním městům v Čechách, kde ing. Fr. Křižík instaloval veřejné elektrické osvětlení. Došlo k tomu 23. června 1887 a o rok později byla pro potřeby rozšířeného osvětlení zbudována elektrárna. Zpočátku dynamo pohánělo vodní kolo, v roce 1901 jej nahradily dvě Francisovy turbíny. V roce 1994 město po delší přestávce uvedlo stará rekonstruovaná zařízení do provozu a elektrárna opět vyrábí elektrický proud.


Kamenný most
Nejstarší dochovaný most v Čechách, vystavěný patrně ještě před koncem 13. století. Je dlouhý 111 metrů a na obou březích byl zakončen obrannými věžemi, které se ovšem nedochovaly. Most je vyzdoben barokními plastikami sv. Jana Nepomuckého, Kalvárie, sv. Anny a sv. Antonína Paduánského. Most je národní kulturní památkou.

Bývalý hřbitov s kostelem Nejsvětější Trojice
Hřbitov byl založen v roce 1549, kostel uprostřed vystavěn roku 1576. Na jižní straně renesanční portál s údaji o dějinách města. Po zbudování nového Lesního hřbitova ve třicátých letech 20. století byl tento areál postupně rušen a v sedmdesátých letech přeměněn v Pietní park. Zůstaly zde zachovány architektonicky zajímavé náhrobky a označena místa odpočinku významných regionálních osobností. Je mezi nimi i historik August Sedláček a houslový pedagog Otakar Ševčík. Z mobiliáře kostela se na místě dochovala pozdně renesanční vyřezávaná kazatelna. Kostel patří Prácheňskému muzeu a konají se zde výstavy, koncerty a slavnostní společenské akce.