Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13.

#EPIŠTOLA K ŽIDŮM#

#(SVATÉHO) PAVLA APOŠTOLA.#

V epištole této k utvrzení Židů u víře a k vzdělání jich

v pravé pobožnosti apoštol

I. Vypisuje o Kristu, z strany

A. osoby jeho dvojího přirození, totiž

1. Božského, kdežto mnohé důvody Božství jeho vede,

kap. 1.;

2. lidského, kap. 2.;

B. úřadu jeho trojího, to jest:

1. prorockého neb kazatelského,

2. biskupského, od oněch kněží Levítských velmi

rozdílného,

3. královského,

To pak činí způsobem dvojím:

a) o všech těch třech úřadech sumově píše v kap. 1.,

b) každý ten úřad obvzláště rozkládá, nebo

o prorockém píše v kap. 1.2.3.4., o biskupském

v kap. 5.7.8.9.10. (v 6.pak domlouvá Židům),

o královském krátce a běžně na svých místech

dotýká; v kap. 1,2.3.8.13., v kap. 2,9.,

v kap. 7,2., v kap. 8,1.

II. Napomíná Židů:

A. k stálosti u víře,

B. k skutkům dobrým z té víry pocházejícím, jako jest:

trpělivost, pokojnost, při náboženství vroucnost, láska,

čistota ducha i těla, utíkání lakomství, almužen dávání,

poslušenství, při modlitbách horlivost.

To pak též dvojím způsobem činí:

1. porůznu k víře slouží, kap. 2,1.3., v kap.

3,1.6.12.13., v kap. 4,1.11.14.16., v kap. 6,12.,

kap. 11. celá.

2. Obzvláště pospolu a jako shrnutě k skutkům dobrým

ponouká, od verše 19. kap. 10. až do verše 20.

kap. 13., kdež pozdravením a modlitbou epištolu

zavírá.

Má kapitol 13.

1.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Důstojnost a slávu Krista Pána, toho věčného vtěleného Slova,

3. kterouž, Otci svému rovný jsa 5. všecka stvoření převyšoval,

vypravuje apoštol.

1. Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto [pak] posledních dnech mluvil nám skrze Syna [svého],
2. Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.
3. Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
4. Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
5. Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?
6. A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.
7. A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;
8. Ale k Synu [dí]: Stolice tvá, ó Bože, [trvá] na věky věků, berla pravosti [jestiť] berla království tvého.
9. Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
10. A [opět]:Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.
11. Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
12. A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi [vždycky] tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
13. A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
14. Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?

2.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Kterak by nového Kristova zákona mnohem pilněji posloucháno

býti mělo nežli onoho starého, a zvláště poněvadž 9. i

ponížení Páně v utrpení a smrti, i oslavení jeho nevýmluvné,

11. k našemu převelikému užitku jest obráceno.

1. Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.
2. Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,
3. Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána, od těch [pak], kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest.
4. Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své.
5. Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.
6. Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.
7. Maličkos jej menšího andělů učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.
8. Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.
9. Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.
10. Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil.
11. Nebo i ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho [jsou] všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,
12. Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.
13. A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.
14. Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,
15. A [aby]vysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života [svého]podrobeni byli v službu.
16. Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.
17. A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu [jednáno býti mělo].
18. Nebo že jest [i] sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

3.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Nesmírně důstojnějšího Krista Pána nad Mojžíše býti dovodě,

7. k upřímému hlasu Páně poslušenství, 9.pilně,i hrozný onoho

starého lidu připomínaje příklad, ponouká.

1. A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,
2. Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš [byl věrný] ve všem domě jeho.
3. [Tím] větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.
4. Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh [jest].
5. A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.
6. Ale Kristus, jakožto Syn, [vládne] nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.
7. Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšelili byste hlas jeho,
8. Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení [Boha] v den pokušení toho na poušti;
9. Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.
10. Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.
11. Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
12. Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, [a] nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.
13. Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se dnes jmenuje, aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.
14. Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.
15. [Protož] dokudž se říká: Dnes, uslyšelili byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popouzení [Boha].
16. Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.
17. Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichžto těla padla 0na poušti?
18. A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.
19. A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru.

4.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Věřícím právě v Krista jaké připraveno jest odpočinutí,

k němužto jakož oni první pospíchali, 11. tak i my ovšem

znamenajíce cesty nebezpečnost, 13. očí Božích jasnost, 15. i

kněze nejvyššího milostivost, se vší snažností chvátati máme.

1. Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
2. Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.
3. Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli [dávno odpočinul Bůh, hned] po vykonání skutků od ustanovení světa.
4. Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
5. A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
6. A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,
7. Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíteli hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
8. Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
9. A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
10. Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
11. Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
12. Živáť [jest] zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v [kostech], a rozeznává myšlení i mínění srdce.
13. A neníť [žádného] stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
14. Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání [naše].
15. Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem [nám] podobně, kromě hříchu.
16. Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

5.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Kristus Pán jest nejdůstojnější, 4. a zřízeně od Otce nebeského

povolaný nejvyšší kněz, 6. jehož utěšeně figuroval onen slavný

Melchisedech i král i kněz.11. o čemž apoštol i pro hlubokost

věcí i pro nedošlost a mdlobu Židů nemohl tak, jakž slušelo,

vypravovati.

1. Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v těch věcech, kteréž u Boha [mají jednány býti, totiž] aby obětoval i dary i oběti za hříchy,
2. Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklíčen nemocí.
3. A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obětovati [oběti] za hříchy.
4. A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.
5. Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
6. Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
7. Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest [i vysvobozen] z toho, čehož se strašil.
8. A ačkoli byl Syn [Boží], z toho [však], což strpěl, naučil se poslušenství.
9. A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného,
10. Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova.
11. O kterémž mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věci k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší.
12. Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího.
13. Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest).
14. Ale dokonalých jest hrubý pokrm, [totiž] těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého.

6.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Utěšeně napomíná apoštol Židů, aby nekrsali, 7. ale růsti a

prospívati i k dokonalosti se nésti usilovali, 12. na přejistá

Božská,17.i s přísahou stvrzená zaslíbení doufanlivě

spoléhajíce.

1. Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
2. Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.
3. A toť učiníme, dopustíli Bůh.
4. Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
5. Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,
6. Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
7. Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
8. Ale vydávající trní a bodláky zavržená [jest], a blízká zlořečení, jejížto konec [bývá] spálení.
9. My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10. Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a [ještě] sloužíce.
11. Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost [k nabytí] plné jistoty naděje,
12. Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
13. Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
14. Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15. A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
16. Lidé zajisté skrze většího, [nežli jsou sami,] přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
17. A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení [svých] neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
18. Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, [my], kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
19. Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
20. Kdežto předchůdce [náš] pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.

7.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Kněžství Levítské, potom i kněze Melchisedecha, jenž byl

figurou Krista Pána kněze věčného, jadrně vysvětluje,

12. a kterak divným způsobem Kristus pravda všecky figury

převyšoval, radostně vypravuje.

1. Nebo ten Melchisedech [byl] král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání.
2. Kterémužto Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje,
3. Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně.
4. Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha.
5. A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podle Zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových,
6. Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal.
7. A [jistě] beze všeho odporu menší od většího požehnání béře.
8. A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ.
9. A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal.
10. Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech.
11. A protož bylaliť dokonalost [spasení] skrze Levítské kněžství, (nebo za toho [kněžství] vydán jest lidu Zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova povstal, a nebyl [již více] podle řádu Aronova jmenován?
12. A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i Zákona přenesení býti.
13. Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhožto žádný při oltáři [v službě] nebyl.
14. Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš.
15. Nýbrž hojněji to zjevné jest [i z toho], že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova,
16. Kterýžto učiněn jest [knězem] ne podle zákona přikázaní tělesného, ale podle moci života neporušitelného.
17. Nebo svědčí [Písmo, řka]: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
18. Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, protože bylo mdlé a neužitečné.
19. Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu.
20. A to tím [lepší, že] ne bez přísahy.
21. Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty [jsi] kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
22. Takť lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš.
23. A také onino mnozí bývali kněží, protože smrt bránila jim vždycky trvati;
24. Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství.
25. A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně.
26. Takovéhoť zajisté nám slušelo [míti] nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl,
27. Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za [za hříchy] lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav.
28. Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží, ale slovo přísežné, kteréž [se stalo] po Zákonu, [ustanovilo] Syna [Božího] dokonalého na věky.

8.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Kristus Pán nové smlouvy milostivé předůstojný prostředník,

5. staré smlouvy prostředníky i služebníky všecky, (jenž

k němu přirovnaní, nebyli než stín pravdy) nevypravitelně

převyšuje.

1. Ale summa toho mluvení [tato jest], že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.
2. Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.
3. Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.
4. Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podle Zákona,
5. Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na hoře.
6. Nyní pak [tento náš nejvyšší kněz tím] důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.
7. Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.
8. Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.
9. Ne podle smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.
10. Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
11. A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.
12. Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
13. A kdyžť praví o nové, [tedy] pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.

9.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Rozkošné rozložení, a jako rozvinutí figury stánku, 3. i těch

věcí, jenž v něm byly,učiniv apoštol, 11. vypravuje,

kterak Kristus Pán nejvyšší sám jediný kněz, a do jaké všel

svatyně jedinou, kdy a s jakou obětí, 15. i co nám tím zjednal.

1. Mělať pak i první ona [smlouva] ustanovení z strany služeb a svatyni světskou.
2. Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.
3. Za druhou pak oponou [byl] stánek, kterýž sloul svatyně svatých,
4. Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto [bylo] věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,
5. Nad truhlou pak [byli dva] cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.
6. To [vše] když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,
7. Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i [za] lidské nevědomosti.
8. Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.
9. Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,
10. Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.
11. Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,
12. Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.
13. Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje [jich] k očištění těla,
14. Čím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?
15. A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, jenž jsou povoláni.
16. Nebo kdež [se děje] kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.
17. Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil.
18. Protož ani první onen [kšaft] bez krve nebyl posvěcován.
19. Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,
20. Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal.
21. Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.
22. A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění [vin].
23. Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.
24. Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou [svatyní] se srovnávající, ale právě v nebe [všel], aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.
25. Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,
26. (Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa,) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest.
27. A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom [bude] soud,
28. Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých [lidi] hříchů; podruhé [pak] bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.

10.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Nedostatečnost starého zákona, 5. dostatečnost pak převýšenou

Krista Pána ukázav apoštol, 19. k opravdovému se Pána

přídržení, 24. a v svatosti života prospívání velmi pilně,

i hrozných týkaje věcí, napomíná.

1. Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
2. Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
3. Ale při těch [obětech] připomínání hříchů [děje] se každého roku.
4. Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5. Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
6. Zápalných obětí, ani [obětí] za hřích jsi neoblíbil.
7. Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
8. Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i [obětí] za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
9. Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10. V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
11. A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
12. Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
13. Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
14. Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.
15. Svědčíť pak nám [to] i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16. Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17. [Za tím řekl:] A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18. Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť [potřebí] více oběti za hřích.
19. Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20. Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
21. A [majíce] kněze velikého nad domem Božím,
22. Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23. A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť [jest] ten, kterýž zaslíbil.)
24. A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25. Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26. Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již [více] oběti za hříchy,
27. Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28. Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29. Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
30. Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31. Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
32. Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj [rozličných] utrpení snášeli jste,
33. Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
34. Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
35. Protož neodmítejtež [od sebe] smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
36. Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
37. Nebo ještě velmi, velmi maličko, [a aj,] ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
38. Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se [kdo] jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
39. Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.

11.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


O víře pravé, co by byla, 2. a kterak velmi veliké moci jest,

s připomínáním mnohých starých a svatých otců, 32. i

předivných skutků Božích při nich, potěšitelně vypravuje.

1. Víra pak jest nadějných věcí podstata, [a] důvod neviditelných.
2. Pro ni zajisté svědectví došli předkové.
3. Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.
4. Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kteroužto svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu [víru, již] umřev, ještě mluví.
5. Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu.
6. Bez víry pak nemožné jest líbiti se [Bohu]; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest [Bůh], a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.
7. Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze kterýžto [koráb] odsoudil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem.
8. Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl [Boha], aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam příjde.
9. Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.
10. Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.
11. Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, jenž zaslíbil.
12. A protož i z jednoho, a to již [téměř] umrtveného, rozplozeno jest [potomků množství veliké], jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském.
13. Podle víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi.
14. Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají.
15. A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli [dosti] času zase se navrátiti.
16. Ale oni lepší [vlasti] žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo jim připravil město.
17. Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal,
18. K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě,
19. Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti; odkudžto jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.
20. Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau.
21. Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se [podepřev se] na vrch hůlky své.
22. Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil.
23. Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, protože viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského.
24. Věrou Mojžíš, dorostlý již jsa, odepřel slouti synem dcery faraonovy,
25. Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti,
26. Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k [hojné] odplatě.
27. Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl Neviditelného, [tak] se utvrdil.
28. Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, jenž hubil prvorozené, nedotekl se jich.
29. Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli.
30. Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní.
31. Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře.
32. A coť mám více praviti? Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích.
33. Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,
34. Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců.
35. Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení.
36. Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři.
37. Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, souženi, a zle s nimi nakládáno,
38. Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.
39. A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,
40. Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.

12.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


Napomíná apoštol k udatnému rytěřování u víře, 2. a k ochotnému

snášení protivenství i bíd, ode Pána dopuštěných,10.

nejslavnější věci nebeské, jakožto pravý, k němuž běžíme, cíl,

před oči předkládaje.

1. Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
2. Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
3. A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
4. Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
5. A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
6. Nebo kohož miluje Pán, [tohoť] tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
7. Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
8. Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni [synové] účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
9. Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme [je] u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
10. A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
11. Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
12. Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
13. A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, [do konce] se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
14. Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
15. Prohlédajíce [k tomu] bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
16. Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
17. Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
18. Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
19. A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto [hlas] kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
20. (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se [i] hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
21. A tak hrozné bylo to, což viděli, [že i] Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
22. Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
23. K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
24. A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.
25. Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli [pomsty], kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe [mluví k nám], pohrdneme?
26. Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
27. A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto [rukama] učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
28. Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
29. Neboť Bůh náš jest oheň spalující.

13.kapitola (Epištola S. Pavla k Židům)


K dobrým a milosrdným skutkům, 5. k ctnému životu,

13. k snášení protivenství pro Krista,17. ku poslušenství

správců,18. i k modlitbám za ně napomíná apoštol.

1. Láska bratrská zůstávejž [mezi vámi].
2. Na přívětivost k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté někteří, nevěděvše, anděly za hostě přijímali.
3. Pomněte na vězně, jako byste spolu vězňové byli, na soužené, jakožto ti, jenž také v těle jste.
4. Poctivéť [jest] u všech [lidí] manželství a lože nepoškvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh.
5. Obcování vaše budiž bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. Onť zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe tak, aniž tě opustím;
6. Tak abychom doufanlivě říkali: Pán spomocník můj, aniž se budu báti, by mi co učiniti mohl člověk.
7. Zpomínejte na vůdce vaše, kteříž vám mluvili slovo Boží, jejichžto jaký byl cíl obcování, spatřujíce, následujtež [jejich] víry.
8. Ježíš Kristus [jest] včera i dnes, tentýž i na věky.
9. Učením rozličným a cizím nedejte se točiti. Výbornéť jest zajisté, aby milostí upevněno bylo srdce, a ne pokrmy, kteříž neprospěli těm, jenž se jimi vázali.
10. Mámeť oltář, z něhož nemají moci jísti ti, jenž stánku slouží.
11. Nebo kterýchž hovad krev vnášína bývá do svatyně skrze nejvyššího kněze za hřích, těch pálena bývají těla vně za stany.
12. Protož i Ježíš, aby posvětil lidu skrze svou vlastní krev, vně za branou trpěl.
13. Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce.
14. Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.
15. Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho.
16. Na účinnost pak a na sdílnost nezapomínejte; nebo v takových obětech zvláštní svou libost má Bůh.
17. Povolni buďte správcům vašim a poslušni buďte [jich]; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají vydati; ať by to s radostí činili, a ne s stýskáním. Neboť by vám to nebylo užitečné.
18. Modltež se za nás; doufámeť zajisté, že dobré svědomí máme, jakožto ti, kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati.
19. Pročež prosímť vás, abyste to hojněji činili, abych tím dříve navrácen by1 vám.
20. Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné Pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše,
21. Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle jeho, působě v vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen.
22. Prosímť pak vás, bratří, snestež trpělivě slovo napomenutí tohoto; neboť jsem krátce psal vám.
23. Věztež o bratru Timoteovi, že jest propuštěn, s kterýmžto, (přišelli by brzo), navštívím vás.
24. Pozdravtež všech správců svých, i všech svatých. Pozdravují vás [bratři] z Vlach.
25. Milost [Boží] se všemi vámi. Amen. K Židům psán jest z Vlach po Timoteovi.