Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13.

#EPIèTOLA K ÄID┘M#

#(SVAT╔HO) PAVLA APOèTOLA.#

V epiÜtole tΘto k utvrzenφ Äid∙ u vφ°e a k vzd∞lßnφ jich

v pravΘ pobo₧nosti apoÜtol

I. Vypisuje o Kristu, z strany

A. osoby jeho dvojφho p°irozenφ, toti₧

1. Bo₧skΘho, kde₧to mnohΘ d∙vody Bo₧stvφ jeho vede,

kap. 1.;

2. lidskΘho, kap. 2.;

B. ·°adu jeho trojφho, to jest:

1. prorockΘho neb kazatelskΘho,

2. biskupskΘho, od on∞ch kn∞₧φ Levφtsk²ch velmi

rozdφlnΘho,

3. krßlovskΘho,

To pak Φinφ zp∙sobem dvojφm:

a) o vÜech t∞ch t°ech ·°adech sumov∞ pφÜe v kap. 1.,

b) ka₧d² ten ·°ad obvzlßÜt∞ rozklßdß, nebo

o prorockΘm pφÜe v kap. 1.2.3.4., o biskupskΘm

v kap. 5.7.8.9.10. (v 6.pak domlouvß Äid∙m),

o krßlovskΘm krßtce a b∞₧n∞ na sv²ch mφstech

dot²kß; v kap. 1,2.3.8.13., v kap. 2,9.,

v kap. 7,2., v kap. 8,1.

II. Napomφnß Äid∙:

A. k stßlosti u vφ°e,

B. k skutk∙m dobr²m z tΘ vφry pochßzejφcφm, jako jest:

trp∞livost, pokojnost, p°i nßbo₧enstvφ vroucnost, lßska,

Φistota ducha i t∞la, utφkßnφ lakomstvφ, almu₧en dßvßnφ,

posluÜenstvφ, p°i modlitbßch horlivost.

To pak tΘ₧ dvojφm zp∙sobem Φinφ:

1. por∙znu k vφ°e slou₧φ, kap. 2,1.3., v kap.

3,1.6.12.13., v kap. 4,1.11.14.16., v kap. 6,12.,

kap. 11. celß.

2. ObzvlßÜt∞ pospolu a jako shrnut∞ k skutk∙m dobr²m

ponoukß, od verÜe 19. kap. 10. a₧ do verÜe 20.

kap. 13., kde₧ pozdravenφm a modlitbou epiÜtolu

zavφrß.

Mß kapitol 13.

1.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


D∙stojnost a slßvu Krista Pßna, toho v∞ΦnΘho vt∞lenΘho Slova,

3. kterou₧, Otci svΘmu rovn² jsa 5. vÜecka stvo°enφ p°evyÜoval,

vypravuje apoÜtol.

1. ╚astokrßt a rozliΦn²mi zp∙soby mluvφval n∞kdy B∙h otc∙m skrze proroky, v t∞chto [pak] poslednφch dnech mluvil nßm skrze Syna [svΘho],
2. KterΘho₧ ustanovil d∞dicem vÜeho, skrze n∞ho₧ i v∞ky uΦinil.
3. Kter²₧to jsa blesk slßvy, a obraz osoby jeho, a zdr₧uje vÜecko slovem mocnosti svΘ, oΦiÜt∞nφ h°φch∙ naÜich skrze sebe samΘho uΦiniv, posadil se na pravici velebnosti na v²sostech,
4. Tφm d∙stojn∞jÜφ nad and∞ly uΦin∞n, Φφm vyv²Üen∞jÜφ nad n∞ jmΘno d∞diΦn∞ obdr₧el.
5. Nebo kterΘmu kdy z and∞l∙ °ekl: Syn m∙j jsi ty, jß dnes zplodil jsem tebe? A op∞t: Jß budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?
6. A op∞t, kdy₧ uvodφ prvorozenΘho na okrÜlek zem∞, dφ: A klan∞jte se jemu vÜickni and∞lΘ Bo₧φ.
7. A o and∞lφch zajistΘ dφ: Kter²₧ Φinφ and∞ly svΘ duchy, a slu₧ebnφky svΘ plamen ohn∞;
8. Ale k Synu [dφ]: Stolice tvß, ≤ Bo₧e, [trvß] na v∞ky v∞k∙, berla pravosti [jesti¥] berla krßlovstvφ tvΘho.
9. Miloval jsi spravedlnost, a nenßvid∞l jsi nepravosti, proto₧ pomazal tebe, ≤ Bo₧e, B∙h tv∙j olejem veselΘ nad spolu·Φastnφky tvΘ.
10. A [op∞t]:Ty, Pane, na poΦßtku zalo₧il jsi zemi, a dφla rukou tv²ch jsou¥ nebesa.
11. Ona¥ pominou, ty pak z∙stßvßÜ; a vÜecka jako roucho zvetÜejφ,
12. A jako od∞v svineÜ je, i budou¥ zm∞n∞na. Ale ty jsi [v₧dycky] tent²₧, a lΘta tvß nikdy nep°estanou.
13. A kterΘmu kdy z and∞l∙ °ekl: Se∩ na pravici mΘ, dokavad₧ nepolo₧φm nep°ßtel tv²ch za podno₧e noh tv²ch?
14. Zdali₧ vÜickni nejsou slu₧ebnφ duchovΘ, kte°φ₧ posφlßni b²vajφ k slu₧b∞ pro ty, jen₧ majφ d∞diΦn∞ obdr₧eti spasenφ?

2.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


Kterak by novΘho Kristova zßkona mnohem piln∞ji poslouchßno

b²ti m∞lo ne₧li onoho starΘho, a zvlßÜt∞ pon∞vad₧ 9. i

ponφ₧enφ Pßn∞ v utrpenφ a smrti, i oslavenφ jeho nev²mluvnΘ,

11. k naÜemu p°evelikΘmu u₧itku jest obrßceno.

1. Proto₧ musφme¥ my tφm sna₧n∞ji Üet°iti toho, co₧ jsme sl²chali, aby nßm to nevymizelo.
2. Nebo pon∞vad₧ skrze and∞ly mluvenΘ slovo bylo pevnΘ, a ka₧dΘ p°estoupenφ a neposluÜenstvφ vzalo spravedlivou odm∞nu pomsty,
3. Kterak₧ my uteΦeme, takovΘho zanedbßvajφce spasenφ? KterΘ₧to nejprvΘ zaΦalo vypravovßno b²ti skrze samΘho Pßna, od t∞ch [pak], kte°φ₧ Pßna sl²chali, nßm utvrzeno jest.
4. ╚emu₧ i B∙h sv∞dectvφ vydßval skrze divy a zßzraky, a rozliΦnΘ moci, i pod∞lovßnφ Duchem svat²m, podle v∙le svΘ.
5. Nebo nepoddal and∞l∙m okrÜlku zem∞ budoucφho, o kterΘm₧ mluvφme.
6. Osv∞dΦil¥ jest pak na jednom mφst∞ jeden, °ka: Co jest Φlov∞k, ₧e na≥ pomnφÜ, aneb syn Φlov∞ka, ₧e na n∞j pat°φÜ.
7. MaliΦkos jej menÜφho and∞l∙ uΦinil, slavou a ctφ korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dφlem rukou sv²ch.
8. VÜecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdy₧¥ jest jemu vÜecko poddal, tedy niΦeho nezanechal nepodman∞nΘho jemu. AΦkoli nynφ jeÜt∞ nevidφme, aby jemu vÜecko poddßno bylo.
9. Ale toho maliΦko ni₧Üφho and∞l∙, vidφme Je₧φÜe, pro utrpenφ smrti slßvou a ctφ korunovanΘho, aby z milosti Bo₧φ za vÜecky okusil smrti.
10. SluÜelo¥ zajistΘ na toho, pro kterΘho₧ jest vÜecko, a skrze kterΘho₧ jest vÜecko, aby mnohΘ syny p°iveda k slßv∞, v∙dce spasenφ jejich skrze utrpenφ dokonalΘho uΦinil.
11. Nebo i ten, jen₧ posv∞cuje, i ti, kte°φ₧ posv∞ceni b²vajφ, z jednoho [jsou] vÜickni. Pro kterou₧to p°φΦinu nestydφ se jich naz²vati brat°φmi,
12. ╪ka: Zv∞stovati budu jmΘno tvΘ brat°φm sv²m, uprost°ed shromß₧d∞nφ prozp∞vovati budu tob∞.
13. A op∞t: Jß budu v n∞m doufati. A op∞t: Aj, jß a dφtky, kterΘ₧ dal mi B∙h.
14. Pon∞vad₧ tedy dφtky ·Φastnost majφ t∞la a krve, i on tΘ₧ podobn∞ ·Φasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kter²₧ mß vlßda°stvφ smrti, to jest ∩ßbla,
15. A [aby]vysvobodil ty, kte°φ₧to bßznφ smrti po vÜecken Φas ₧ivota [svΘho]podrobeni byli v slu₧bu.
16. Nebo¥ nep°ijal and∞l∙, ale sφm∞ Abrahamovo p°ijal.
17. A proto₧ ve vÜem p°ipodobn∞n b²ti m∞l brat°φm, aby milosrdn² byl a v∞rn² nejvyÜÜφ kn∞z v tom, co₧ by u Boha k oΦiÜt∞nφ h°φch∙ lidu [jednßno b²ti m∞lo].
18. Nebo ₧e jest [i] sßm trp∞l, pokouÜφn byv, m∙₧e takΘ pokuÜenφ trpφcφm spomßhati.

3.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


Nesmφrn∞ d∙stojn∞jÜφho Krista Pßna nad Moj₧φÜe b²ti dovod∞,

7. k up°φmΘmu hlasu Pßn∞ posluÜenstvφ, 9.piln∞,i hrozn² onoho

starΘho lidu p°ipomφnaje p°φklad, ponoukß.

1. A proto₧, brat°φ svatφ, povolßnφ nebeskΘho ·Φastnφci, spat°ujte apoÜtola a nejvyÜÜφho kn∞ze vyznßnφ naÜeho, Krista Je₧φÜe,
2. V∞rnΘho tomu, kdo₧ jej ustanovil, jako i Moj₧φÜ [byl v∞rn²] ve vÜem dom∞ jeho.
3. [Tφm] v∞tÜφ zajistΘ slßvy tento nad Moj₧φÜe jest hoden, Φφm v∞tÜφ mß Φest stavitel ne₧li sßm d∙m.
4. Nebo vÜelik² d∙m ustaven b²vß od n∞koho, ten pak, kdo₧ vÜecky tyto v∞ci ustav∞l, B∙h [jest].
5. A Moj₧φÜ zajistΘ v∞rn² byl v celΘm dom∞ jeho, jako slu₧ebnφk, na osv∞dΦenφ toho, co₧ potom m∞lo mluveno b²ti.
6. Ale Kristus, jako₧to Syn, [vlßdne] nad domem sv²m. Kter²₧to d∙m my jsme, jestli₧e tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu nad∞je a₧ do konce pevnou zachovßme.
7. Proto₧ jak₧ pravφ Duch svat²: Dnes, uslyÜelili byste hlas jeho,
8. Nezatvrzujte₧ srdcφ sv²ch, jako p°i onom popouzenφ [Boha] v den pokuÜenφ toho na pouÜti;
9. Kde₧to pokouÜeli mne otcovΘ vaÜi, zkusili¥ jsou mne, a vid∞li skutky mΘ po Φty°idceti let.
10. Proto₧ hn∞viv jsem byl na pokolenφ to, a °ekl jsem: Tito v₧dycky bloudφ srdcem, a nepoznßvajφ cest m²ch.
11. Tak₧e jsem p°isßhl v hn∞v∞ svΘm, ₧e nevejdou v odpoΦinutφ mΘ.
12. Vizte₧, brat°φ, aby snad v n∞kom z vßs nebylo srdce zlΘ, [a] nev∞rnΘ, kterΘ₧ by odstupovalo od Boha ₧ivΘho.
13. Ale napomφnejte se vespolek po vÜecky dny, dokavad₧ se dnes jmenuje, aby n∞kdo nebyl zatvrzen oklamßnφm h°φcha.
14. ┌Φastnφci zajistΘ Krista uΦin∞ni jsme, jestli₧e vÜak ten poΦßtek podstaty a₧ do konce pevn² zachovßme.
15. [Proto₧] dokud₧ se °φkß: Dnes, uslyÜelili byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcφ sv²ch, jako p°i onom popouzenφ [Boha].
16. Nebo n∞kte°φ slyÜevÜe, popouzeli ho, ale ne vÜickni, jen₧ vyÜli z Egypta skrze Moj₧φÜe.
17. Na kterΘ se pak hn∞val Φty°idceti let? Zdali ne na ty, kte°φ₧ h°eÜili, jejich₧to t∞la padla 0na pouÜti?
18. A kter²m zap°isßhl, ₧e nevejdou do odpoΦinutφ jeho? VÜak t∞m, kte°φ₧ byli neposluÜnφ.
19. A vidφme, ₧e jsou nemohli vjφti pro nev∞ru.

4.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


V∞°φcφm prßv∞ v Krista jakΘ p°ipraveno jest odpoΦinutφ,

k n∞mu₧to jako₧ oni prvnφ pospφchali, 11. tak i my ovÜem

znamenajφce cesty nebezpeΦnost, 13. oΦφ Bo₧φch jasnost, 15. i

kn∞ze nejvyÜÜφho milostivost, se vÜφ sna₧nostφ chvßtati mßme.

1. Bojme₧ se tedy, aby snad opust∞ zaslφbenφ o vjitφ do odpoΦinutφ jeho, neopozdil se n∞kdo z vßs.
2. Nebo i nßm zv∞stovßno jest, jako i on∞mno, ale neprosp∞la jim °eΦ slyÜenß, nep°ipojenß k vφ°e, kdy₧ slyÜeli.
3. Nebo¥ vchßzφme v odpoΦinutφ my, kte°φ₧ jsme uv∞°ili, jako₧ °ekl: Proto₧ jsem p°isßhl v hn∞v∞ svΘm, ₧e¥ nevejdou v odpoΦinutφ mΘ, aΦkoli [dßvno odpoΦinul B∙h, hned] po vykonßnφ skutk∙ od ustanovenφ sv∞ta.
4. Nebo pov∞d∞l na jednom mφst∞ o sedmΘm dni takto: I odpoΦinul B∙h dne sedmΘho ode vÜech skutk∙ sv²ch.
5. A tuto zase: Äe nevejdou v odpoΦinutφ mΘ.
6. A pon∞vad₧ v₧dy na tom jest, ₧e n∞kte°φ majφ vjφti do n∞ho, a ti, kter²m₧ prvΘ zv∞stovßno jest, neveÜli pro svou nev∞ru,
7. Op∞t uklßdß den jak²si, Dnes, prav∞ skrze Davida, po takovΘm Φasu, jako₧ °eΦeno jest, Dnes uslyÜφteli hlas jeho, nezatvrzujte srdcφ sv²ch.
8. Nebo by¥ byl Jozue v odpoΦinutφ je uvedl, nebyl¥ by potom mluvil o jinΘm dni.
9. A proto₧ z∙stßvߥ svßtek lidu Bo₧φmu.
10. Neb kdo₧koli vÜel v odpoΦinutφ jeho, takΘ¥ i on odpoΦinul od skutk∙ sv²ch, jako i B∙h od sv²ch.
11. Sna₧me₧ se tedy vjφti do toho odpoΦinutφ, aby n∞kdo neupadl v t²₧ p°φklad nedov∞ry.
12. Äivߥ [jest] zajistΘ °eΦ Bo₧φ a mocnß, a pronikav∞jÜφ nad vÜelik² meΦ na ob∞ stran∞ ostr², a dosahuje¥ a₧ do rozd∞lenφ i duÜe i ducha i kloub∙ i mozku v [kostech], a rozeznßvß myÜlenφ i mφn∞nφ srdce.
13. A nenφ¥ [₧ßdnΘho] stvo°enφ, kterΘ₧ by nebylo zjevnΘ p°ed obliΦejem jeho, n²br₧ vÜecky v∞ci jsou nahΘ a odkrytΘ oΦima toho, o kterΘm₧ jest °eΦ naÜe.
14. Proto₧ majφce nejvyÜÜφho kn∞ze velikΘho, kter²₧to pronikl nebesa, Je₧φÜe Syna Bo₧φho, dr₧me₧ vyznßnφ [naÜe].
15. Nebo nemßme nejvyÜÜφho kn∞₧e, kter²₧ by nemohl Φitedlen b²ti mdlob naÜich, ale zkuÜenΘho ve vÜem [nßm] podobn∞, krom∞ h°φchu.
16. P°istupme₧ tedy sm∞le s doufßnφm k tr∙nu milosti, abychom dosßhli milosrdenstvφ, a milost nalezli ku pomoci v Φas p°φhodn².

5.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


Kristus Pßn jest nejd∙stojn∞jÜφ, 4. a z°φzen∞ od Otce nebeskΘho

povolan² nejvyÜÜφ kn∞z, 6. jeho₧ ut∞Üen∞ figuroval onen slavn²

Melchisedech i krßl i kn∞z.11. o Φem₧ apoÜtol i pro hlubokost

v∞cφ i pro nedoÜlost a mdlobu Äid∙ nemohl tak, jak₧ sluÜelo,

vypravovati.

1. VÜelik² zajistΘ nejvyÜÜφ kn∞z z lidu vzat² za lidi b²vß postaven v t∞ch v∞cech, kterΘ₧ u Boha [majφ jednßny b²ti, toti₧] aby ob∞toval i dary i ob∞ti za h°φchy,
2. Kter²₧ by mohl, jak₧ sluÜφ, lφtost mφti nad neznajφcφmi a bloudφcφmi, jsa i sßm obklφΦen nemocφ.
3. A pro ni povinen jest, jako₧ za lid, tak i za sebe samΘho ob∞tovati [ob∞ti] za h°φchy.
4. A ani₧ kdo sob∞ sßm tΘ cti osobuje, ale ten, kter²₧ by byl povolßn od Boha, jako i Aron.
5. Tak i Kristus ne sßm sob∞ tΘ cti osobil, aby byl nejvyÜÜφm kn∞zem, ale ten, kter²₧ °ekl jemu: Syn m∙j jsi ty, jß dnes zplodil jsem tebe.
6. Jak₧ i jinde pravφ: Ty jsi kn∞z na v∞ky podle °ßdu Melchisedechova.
7. Kter²₧ za dn∙ t∞la svΘho modlitby a ponφ₧enΘ prosby k tomu, kter²₧ ho mohl zachovati od smrti, s k°ikem velik²m a slzami ob∞toval, a uslyÜßn jest [i vysvobozen] z toho, Φeho₧ se straÜil.
8. A aΦkoli byl Syn [Bo₧φ], z toho [vÜak], co₧ strp∞l, nauΦil se posluÜenstvφ.
9. A tak dokonal² jsa, uΦin∞n jest vÜechn∞m sebe posluÜn²m p∙vodem spasenφ v∞ΦnΘho,
10. Nazvßn jsa od Boha nejvyÜÜφm kn∞zem podlΘ °ßdu Melchisedechova.
11. O kterΘm₧ mnoho by se m∞lo mluviti, a to nesnadn²ch v∞ci k vypravenφ, ale vy jste nezp∙sobn²ch uÜφ.
12. Nebo m∞vÜe b²ti v tak dlouhΘm Φasu mist°i, op∞t pot°ebujete uΦeni b²ti prvnφm poΦßtk∙m v²mluvnostφ Bo₧φch, a uΦin∞ni jste mlΘka pot°ebujφcφ, a ne pokrmu hrubÜφho.
13. Kdo₧koli zajistΘ mlΘka se dr₧φ, nechßpß slova spravedlnosti; (nebo nemluvn∞ jest).
14. Ale dokonal²ch jest hrub² pokrm, [toti₧] t∞ch, kte°φ₧ pro zvyklost majφ smysly zp∙sobnΘ k rozeznßnφ dobrΘho i zlΘho.

6.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


Ut∞Üen∞ napomφnß apoÜtol Äid∙, aby nekrsali, 7. ale r∙sti a

prospφvati i k dokonalosti se nΘsti usilovali, 12. na p°ejistß

Bo₧skß,17.i s p°φsahou stvrzenß zaslφbenφ doufanliv∞

spolΘhajφce.

1. Proto₧ opustφce °eΦ poΦßtku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne op∞t zaklßdajφce gruntu pokßnφ z skutk∙ mrtv²ch, a vφry v Boha,
2. K°t∙ uΦenφ, vzklßdßnφ rukou, a vzk°φÜenφ z mrtv²ch, i soudu v∞ΦnΘho.
3. A to¥ uΦinφme, dopustφli B∙h.
4. Nebo nemo₧nΘ jest jednou ji₧ osvφcen²m, kte°φ₧ i zakusili daru nebeskΘho, a ·Φastnφci uΦin∞ni byli Ducha svatΘho,
5. Okusili takΘ dobrΘho Bo₧φho slova, a moci v∞ka budoucφho,
6. Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokßnφ, jako₧to t∞m, kte°φ₧ op∞t sob∞ znovu k°i₧ujφ Syna Bo₧φho, a v porouhßnφ vydßvajφ.
7. Zem∞ zajistΘ, kterß₧ Φasto na sebe p°ichßzejφcφ dΘÜ¥ pije, a rodφ bylinu p°φhodnou t∞m, od kter²ch₧ b²vß d∞lßna, dochßzφ po₧ehnßnφ od Boha.
8. Ale vydßvajφcφ trnφ a bodlßky zavr₧enß [jest], a blφzkß zlo°eΦenφ, jejφ₧to konec [b²vß] spßlenφ.
9. My pak, nejmilejÜφ, nad∞jeme¥ se o vßs lepÜφch v∞cφ, a nßle₧ejφcφch k spasenφ, aΦ pak koli tak mluvφme.
10. Nebo¥ nenφ nespravedliv² B∙h, aby se zapomenul na prßci vaÜi a na pracovitou lßsku, kterΘ₧ jste dokazovali ke jmΘnu jeho, slou₧ivÜe svat²m, a [jeÜt∞] slou₧φce.
11. Äßdßme¥ pak, aby jeden ka₧d² z vßs a₧ do konce prokazoval tu opravdovou pilnost [k nabytφ] plnΘ jistoty nad∞je,
12. Tak abyste nebyli lφnφ, ale nßsledovnφci t∞ch, kte°φ₧ skrze vφru a snßÜelivost obdr₧eli d∞dictvφ zaslφbenΘ.
13. Abrahamovi zajistΘ zaslφbenφ Φin∞ B∙h, kdy₧ nem∞l skrze koho v∞tÜφho p°isßhnouti, p°isßhl skrze sebe samΘho,
14. ╪ka: Jist∞ po₧ehnßm velmi tob∞, a velice rozmno₧φm tebe.
15. A tak trp∞liv∞ oΦekßvaje, dosßhl zaslφbenφ.
16. LidΘ zajistΘ skrze v∞tÜφho, [ne₧li jsou sami,] p°isahajφ, a vÜelikΘ rozep°e mezi nimi konec jest, kdy₧ b²vß potvrzena p°φsahou.
17. A tak₧ B∙h, cht∞je dostateΦn∞ ukßzati d∞dic∙m zaslφbenφ [sv²ch] neprom∞nitelnost rady svΘ, vlo₧il mezi to p°φsahu,
18. Abychom skrze ty dv∞ v∞ci nepohnutelnΘ, (v nich₧ nemo₧nΘ jest, aby B∙h klamal), m∞li p°epevnΘ pot∞Üenφ, [my], kte°φ₧ jsme se utekli k obdr₧enφ p°edlo₧enΘ nad∞je.
19. Kterouto₧ mßme jako kotvu duÜe, i bezpeΦnou i pevnou, a vchßzejφcφ a₧ do vnit°ku za oponu,
20. Kde₧to p°edch∙dce [nßÜ] pro nßs vÜel Je₧φÜ, jsa uΦin∞n podle °ßdu Melchisedechova nejvyÜÜφm kn∞zem na v∞ky.

7.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


Kn∞₧stvφ LevφtskΘ, potom i kn∞ze Melchisedecha, jen₧ byl

figurou Krista Pßna kn∞ze v∞ΦnΘho, jadrn∞ vysv∞tluje,

12. a kterak divn²m zp∙sobem Kristus pravda vÜecky figury

p°evyÜoval, radostn∞ vypravuje.

1. Nebo ten Melchisedech [byl] krßl Sßlem, kn∞z Boha nejvyÜÜφho, kter²₧ vyÜel v cestu Abrahamovi, navracujφcφmu se od pobitφ krßl∙, a dal jemu po₧ehnßnφ.
2. KterΘmu₧to Abraham i desßtek dal ze vÜeho. Kter²₧ nejprvΘ vyklßdß se krßl spravedlnosti, potom pak i krßl Sßlem, to jest krßl pokoje,
3. Bez otce, bez matky, bez rodu, ani poΦßtku dn∙, ani skonßnφ ₧ivota nemaje, ale p°ipodobn∞n jsa Synu Bo₧φmu, z∙stßvß kn∞zem v∞Φn∞.
4. Pohle∩te₧ tedy, kterak² ten byl, jemu₧ i desßtky z ko°istφ dal Abraham patriarcha.
5. A jeÜto ti, kte°φ₧ jsou z syn∙ LΘvφ kn∞₧stvφ p°ijφmajφcφ, p°ikßzanφ majφ desßtky brßti od lidu podle Zßkona, to jest od brat°φ sv²ch, aΦkoli poÜl²ch z bedr Abrahamov²ch,
6. Tento pak, jeho₧ rod nenφ poΦten mezi nimi, desßtky vzal od Abrahama, a tomu, kter²₧ m∞l zaslφbenφ, po₧ehnßnφ dal.
7. A [jist∞] beze vÜeho odporu menÜφ od v∞tÜφho po₧ehnßnφ bΘ°e.
8. A tuto desßtky berou smrtelnφ lidΘ, ale tamto ten, o n∞m₧ se vysv∞dΦuje, ₧e jest ₧iv.
9. A a¥ tak dφm, i sßm LΘvφ, kter²₧ desßtky bΘ°e, v Abrahamovi desßtky dal.
10. Nebo jeÜt∞ v bedrßch otce byl, kdy₧ vyÜel proti n∞mu Melchisedech.
11. A proto₧ bylali¥ dokonalost [spasenφ] skrze LevφtskΘ kn∞₧stvφ, (nebo za toho [kn∞₧stvφ] vydßn jest lidu Zßkon,) jakß₧ toho byla pot°eba, aby jin² kn∞z podle °ßdu Melchisedechova povstal, a nebyl [ji₧ vφce] podle °ßdu Aronova jmenovßn?
12. A pon∞vad₧ jest kn∞₧stvφ p°eneseno, musilo¥ takΘ i Zßkona p°enesenφ b²ti.
13. Nebo ten, o kterΘm₧ se to pravφ, jinΘho jest pokolenφ, z kterΘho₧to ₧ßdn² p°i oltß°i [v slu₧b∞] nebyl.
14. ZjevnΘ jest zajistΘ, ₧e z pokolenφ Judova poÜel Pßn nßÜ, o kterΘm₧to pokolenφ nic z strany kn∞₧stvφ nemluvil Moj₧φÜ.
15. N²br₧ hojn∞ji to zjevnΘ jest [i z toho], ₧e povstal jin² kn∞z podle °ßdu Melchisedechova,
16. Kter²₧to uΦin∞n jest [kn∞zem] ne podle zßkona p°ikßzanφ t∞lesnΘho, ale podle moci ₧ivota neporuÜitelnΘho.
17. Nebo sv∞dΦφ [Pφsmo, °ka]: Ty jsi kn∞z na v∞ky podle °ßdu Melchisedechova.
18. Stalo se zajistΘ slo₧enφ onoho p°edeÜlΘho p°ikßzanφ, proto₧e bylo mdlΘ a neu₧iteΦnΘ.
19. Nebo niΦeho₧ k dokonalosti nep°ivedl Zßkon, ale na mφsto jeho uvedena lepÜφ nad∞je, skrze ni₧ p°ibli₧ujeme se k Bohu.
20. A to tφm [lepÜφ, ₧e] ne bez p°φsahy.
21. Nebo onino bez p°φsahy kn∞₧φmi uΦin∞ni b²vali, tento pak s p°φsahou, skrze toho, kter²₧ °ekl k n∞mu: P°isßhl Pßn, a nebude¥ toho litovati: Ty [jsi] kn∞z na v∞ky podle °ßdu Melchisedechova.
22. Tak¥ lepÜφ smlouvy prost°ednφkem uΦin∞n jest Je₧φÜ.
23. A takΘ onino mnozφ b²vali kn∞₧φ, proto₧e smrt brßnila jim v₧dycky trvati;
24. Ale tento pon∞vad₧ z∙stßvß na v∞ky, v∞ΦnΘ mß kn∞₧stvφ.
25. A proto₧ i dokonale spasiti m∙₧e vÜecky p°istupujφcφ skrze n∞j k Bohu, v₧dycky jsa ₧iv k orodovßnφ za n∞.
26. TakovΘho¥ zajistΘ nßm sluÜelo [mφti] nejvyÜÜφho kn∞ze, svatΘho, nevinnΘho, nepoÜkvrn∞nΘho, odd∞lenΘho od h°φÜnφk∙, a jen₧ by vyÜÜφ nad nebesa uΦin∞n byl,
27. Kter²₧ by nepot°eboval na ka₧d² den, jako onino kn∞₧φ, nejprv za svΘ vlastnφ h°φchy ob∞ti ob∞tovati, potom za [za h°φchy] lidu. Nebo¥ jest to uΦinil jednou, samΘho sebe ob∞tovav.
28. Zßkon zajistΘ lidi majφcφ nedostatky ustavoval za nejvyÜÜφ kn∞₧φ, ale slovo p°φse₧nΘ, kterΘ₧ [se stalo] po Zßkonu, [ustanovilo] Syna [Bo₧φho] dokonalΘho na v∞ky.

8.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


Kristus Pßn novΘ smlouvy milostivΘ p°ed∙stojn² prost°ednφk,

5. starΘ smlouvy prost°ednφky i slu₧ebnφky vÜecky, (jen₧

k n∞mu p°irovnanφ, nebyli ne₧ stφn pravdy) nevypraviteln∞

p°evyÜuje.

1. Ale summa toho mluvenφ [tato jest], ₧e takovΘho mßme nejvyÜÜφho kn∞ze, kter²₧ se posadil na pravici tr∙nu velebnosti v nebesφch.
2. Slu₧ebnφk jsa svatyn∞, a pravΘho toho stßnku, kter²₧ Pßn vzd∞lal, a ne Φlov∞k.
3. VÜelik² zajistΘ nejvyÜÜφ kn∞z k ob∞tovßnφ dar∙ a ob∞tφ b²vß ustanoven, a proto₧ pot°ebφ bylo, aby i tento m∞l, co by ob∞toval.
4. Nebo kdyby byl na zemi, ani₧ by kn∞zem byl, kdy₧ by z∙stßvali ti kn∞₧φ, kte°φ₧ ob∞tujφ dary podle Zßkona,
5. Slou₧φce podobenstvφ a stφnu nebesk²ch v∞cφ, jako₧ Moj₧φÜovi od Boha °eΦeno bylo, kdy₧ dokonßvati m∞l stßnek: Hledi₧, pr², abys ud∞lal vÜecko ku podobenstvφ, kterΘ₧¥ jest ukßzßno na ho°e.
6. Nynφ pak [tento nßÜ nejvyÜÜφ kn∞z tφm] d∙stojn∞jÜφho doÜel ·°adu, Φφm₧ i lepÜφ smlouvy prost°ednφkem jest, kterß₧to lepÜφmi zaslφbenφmi jest utvrzena.
7. Nebo kdyby ona prvnφ byla bez ·hony, nebylo by hledßno mφsta druhΘ.
8. Nebo obvi≥uje Äidy, dφ: Aj, dnovΘ jdou, pravφ Pßn, v nich₧ vejdu s domem Izraelsk²m a s domem Judsk²m v smlouvu novou.
9. Ne podle smlouvy tΘ, kterou₧ jsem uΦinil s otci jejich v ten den, kdy₧ jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z zem∞ EgyptskΘ. Nebo oni nez∙stali v smlouv∞ mΘ, a jß opustil jsem je, pravφ Pßn.
10. Proto₧ tato¥ jest smlouva, v kterou₧ vejdu s domem Izraelsk²m po t∞ch dnech, pravφ Pßn: Dßm zßkony svΘ v mysl jejich, a na srdcφch jejich napφÜi je, a budu jejich Bohem, a oni budou m²m lidem.
11. A nebudou¥ uΦiti jeden ka₧d² bli₧nφho svΘho, a jeden ka₧d² bratra svΘho, °φkajφce: Poznej Pßna, proto₧e mne vÜickni znßti budou, od nejmenÜφho z nich a₧ do nejv∞tÜφho z nich.
12. Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na h°φchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu vφce.
13. A kdy₧¥ pravφ o novΘ, [tedy] poklßdß prvnφ za vetchou; co₧ pak vetÜφ a schßzφ, blφzkΘ jest zahynutφ.

9.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


RozkoÜnΘ rozlo₧enφ, a jako rozvinutφ figury stßnku, 3. i t∞ch

v∞cφ, jen₧ v n∞m byly,uΦiniv apoÜtol, 11. vypravuje,

kterak Kristus Pßn nejvyÜÜφ sßm jedin² kn∞z, a do jakΘ vÜel

svatyn∞ jedinou, kdy a s jakou ob∞tφ, 15. i co nßm tφm zjednal.

1. M∞la¥ pak i prvnφ ona [smlouva] ustanovenφ z strany slu₧eb a svatyni sv∞tskou.
2. Nebo ud∞lßn byl stßnek prvnφ, v kterΘm₧ byl svφcen, a st∙l, a posvßtnφ chlebovΘ, a ten sloul svatyn∞.
3. Za druhou pak oponou [byl] stßnek, kter²₧ sloul svatyn∞ svat²ch,
4. Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, vÜudy oblo₧enou zlatem, kde₧to [bylo] v∞derce zlatΘ, majφcφ v sob∞ mannu, a h∙l Aronova, kterß₧ byla zkvetla, a dsky zßkona,
5. Nad truhlou pak [byli dva] cherubφnovΘ slßvy, zast∞≥ujφci slitovnici. O kter²ch₧ v∞cech nenφ pot°ebφ nynφ vypravovati o jednΘ ka₧dΘ obzvlßÜtn∞.
6. To [vÜe] kdy₧ tak jest z°φzeno, do prvnφho stßnku v₧dycky vchßzejφ kn∞₧φ, slu₧by vykonßvajφce,
7. Do druhΘho pak jedinou v rok sßm nejvyÜÜφ kn∞z, ne bez krve, kterou₧ ob∞tuje sßm za sebe, i [za] lidskΘ nev∞domosti.
8. ╚φm₧ Duch svat² ukazuje to, ₧e jeÜt∞ nebyla zjevena cesta k svatyni, dokud₧ prvnφ stßnek trval.
9. Kter²₧ byl podobenstvφm na ten p°φtomn² Φas, v n∞m₧to darovΘ a ob∞ti se ob∞tujφ, kterΘ₧ nemohou dokonalΘho v sv∞domφ uΦiniti toho, kdo₧ ob∞tuje,
10. Toliko v pokrmφch a v nßpojφch, a v rozliΦn²ch um²vßnφch a ospravedl≥ovßnφch t∞lesn²ch, a₧ do Φasu napravenφ, zßle₧ejφcφ.
11. Ale Kristus p°iÜed, nejvyÜÜφ kn∞z budoucφho dobrΘho, skrze v∞tÜφ a dokonalejÜφ stßnek, ne rukou ud∞lan², to jest ne tohoto stavenφ,
12. Ani skrze krev kozl∙ a telat, ale skrze svou vlastnφ krev, vÜel jednou do svatyn∞, v∞ΦnΘ vykoupenφ nalezl.
13. Nebo jestli₧e¥ krev b²k∙ a kozl∙, a popel jalovice, pokropujφcφ poskvrn∞n²ch, posv∞cuje [jich] k oΦiÜt∞nφ t∞la,
14. ╚φm vφce krev Kristova, kter²₧to skrze Ducha v∞ΦnΘho samΘho sebe ob∞toval nepoÜkvrn∞nΘho Bohu, oΦistφ sv∞domφ vaÜe od skutk∙ mrtv²ch k slou₧enφ Bohu ₧ivΘmu?
15. A pro tu p°φΦinu novΘ smlouvy prost°ednφk jest, aby, kdy₧ by smrt mezi to vkroΦila k vyplacenφ p°estoupenφ t∞ch, kterß₧ byla za prvnφ smlouvy, zaslφbenφ v∞ΦnΘho d∞dictvφ p°ijali ti, jen₧ jsou povolßni.
16. Nebo kde₧ [se d∞je] kÜaft, pot°ebφ jest, aby k tomu smrt p°ikroΦila toho, kdo₧ Φinφ kÜaft.
17. KÜaft zajistΘ t∞ch, kte°φ₧ zem°eli, pevn² jest, pon∞vad₧ jeÜt∞ nemß moci, dokud₧ ₧iv jest ten, jen₧ kÜaft Φinil.
18. Proto₧ ani prvnφ onen [kÜaft] bez krve nebyl posv∞covßn.
19. Nebo kdy₧ Moj₧φÜ vÜecka p°ikßzanφ podle Zßkona vÜemu lidu p°edlo₧il, vzav krev telat a kozl∙, s vodou a s vlnou Φervenou a s yzopem, tak spolu i knihy i vÜeho lidu pokropil,
20. ╪ka: Tato¥ jest krev Zßkona, kter²₧ vßm B∙h vydal.
21. Ano i stßnku i vÜech nßdob k slu₧b∞ nßle₧it²ch rovn∞ tΘ₧ krvφ pokropil.
22. A tΘm∞° vÜecko podle Zßkona krvφ oΦiÜ¥ovßno b²vß, a bez krve vylitφ neb²vß odpuÜt∞nφ [vin].
23. Proto₧ pot°ebφ bylo, aby v∞cφ nebesk²ch p°φkladovΘ t∞mi v∞cmi oΦiÜ¥ovßni byli, nebeskΘ pak v∞ci lepÜφmi ob∞tmi, ne₧li jsou ty.
24. Nebo¥ nevÜel Kristus do svatyn∞ rukou ud∞lanΘ, kterß₧ by byla p°φklad s pravou [svatynφ] se srovnßvajφcφ, ale prßv∞ v nebe [vÜel], aby nynφ p°φtomn² byl tvß°i Bo₧φ za nßs.
25. Ne aby Φastokrßt ob∞toval sebe samΘho, jako nejvyÜÜφ kn∞z vchßzel do svatyn∞ ka₧d² rok se krvφ cizφ,
26. (Sic jinak byl by musil Φastokrßt trp∞ti od poΦßtku sv∞ta,) ale nynφ jednou p°i skonßnφ v∞k∙, na shlazenφ h°φcha skrze ob∞tovßnφ sebe samΘho, zjeven jest.
27. A jako₧ ulo₧eno lidem jednou um°φti, a potom [bude] soud,
28. Tak i Kristus jednou jest ob∞tovßn, k shlazenφ mnoh²ch [lidi] h°φch∙; podruhΘ [pak] bez h°φchu ukß₧e se t∞m, kte°φ₧ ho Φekajφ k spasenφ.

10.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


NedostateΦnost starΘho zßkona, 5. dostateΦnost pak p°ev²Üenou

Krista Pßna ukßzav apoÜtol, 19. k opravdovΘmu se Pßna

p°φdr₧enφ, 24. a v svatosti ₧ivota prospφvßnφ velmi piln∞,

i hrozn²ch t²kaje v∞cφ, napomφnß.

1. Zßkon zajistΘ, maje stφn budoucφho dobrΘho, a ne sßm obraz prav² t∞ch v∞cφ, jednostejn²mi, kterΘ₧ po vÜecka lΘta ob∞tujφ, ob∞tmi nikdy nem∙₧ p°istupujφcφch dokonal²ch uΦiniti.
2. Sic jinak zdali₧ by ji₧ nep°estaly ob∞tovßny b²ti, proto₧e by ji₧ nem∞li ₧ßdnΘho sv∞domφ z h°φchu ti, jen₧ ob∞tujφ, jsouce jednou oΦiÜt∞ni?
3. Ale p°i t∞ch [ob∞tech] p°ipomφnßnφ h°φch∙ [d∞je] se ka₧dΘho roku.
4. Nebo¥ mo₧nΘ nenφ, aby krev b²k∙ a kozl∙ shladila h°φchy.
5. Proto₧ vchßzeje na sv∞t, dφ: Ob∞tφ a dar∙ necht∞l jsi, ale t∞lo jsi mi zp∙sobil.
6. Zßpaln²ch ob∞tφ, ani [ob∞tφ] za h°φch jsi neoblφbil.
7. Tehdy °ekl jsem: Aj, jdu¥, (jako₧ v knihßch psßno jest o mn∞), abych Φinil, ≤ Bo₧e, v∙li tvou.
8. Pov∞d∞v nap°ed: Äe ob∞tφ a dar∙, a zßpal∙, i [ob∞tφ] za h°φch, (kterΘ₧ se podle Zßkona ob∞tujφ), necht∞l jsi, ani₧ jsi jich oblφbil,
9. Tehdy °ekl: Aj, jdu¥, (jako₧ v knihßch psßno jest o mn∞) abych Φinil, ≤ Bo₧e, v∙li tvou. RuÜφ prvnφ, aby druhΘ ustanovil.
10. V kterΘ₧to v∙li posv∞ceni jsme skrze ob∞tovßnφ t∞la Je₧φÜe Krista jednou.
11. A vÜelik² zajistΘ kn∞z p°φstojφ, na ka₧d² den slu₧bu konaje, a jednostejnΘ Φasto ob∞tuje ob∞ti, kterΘ₧ nikdy nemohou odjφti h°φch∙.
12. Ale tento, jednu ob∞t ob∞tovav za h°φchy, v₧dycky sedφ na pravici Bo₧φ,
13. Ji₧ dßle oΦekßvaje, a₧ by polo₧eni byli nep°ßtelΘ jeho za podno₧ noh jeho.
14. Nebo jednou ob∞tφ dokonalΘ uΦinil na v∞ky ty , kte°φ₧ posv∞ceni b²vajφ.
15. Sv∞dΦφ¥ pak nßm [to] i sßm Duch svat². Nebo prve pov∞d∞v:
16. Tato¥ jest smlouva, kterou₧ uΦinφm s nimi po t∞ch dnech, pravφ Pßn: Dßm zßkony svΘ v srdce jejich, a na myslech jejich napφÜi je,
17. [Za tφm °ekl:] A na h°φchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu vφce.
18. Kde₧¥ pak jest odpuÜt∞nφ jich, nenφ¥ [pot°ebφ] vφce ob∞ti za h°φch.
19. Majφce tedy, brat°φ, plnou svobodu k vjφti do svatyn∞ skrze krev Je₧φÜovu,
20. Tou cestou novou a ₧ivou, kterou₧ nßm zp∙sobil skrze oponu, to jest t∞lo svΘ,
21. A [majφce] kn∞ze velikΘho nad domem Bo₧φm,
22. P°istupme₧ s prav²m srdcem, v plnΘ jistot∞ vφry, oΦiÜt∞nß majφce srdce od sv∞domφ zlΘho,
23. A umytΘ t∞lo vodou Φistou, dr₧me₧ nepochybnΘ vyznßnφ nad∞je; (nebo v∞rn²¥ [jest] ten, kter²₧ zaslφbil.)
24. A Üet°me jedni druh²ch, k rozn∞covßnφ se v lßsce a dobr²ch skutcφch,
25. NeopouÜt∞jφce spoleΦnΘho shromß₧d∞nφ naÜeho, jako n∞kte°φ obyΦej majφ, ale napomφnajφce se, a to tφm vφce, Φφm₧ vφce vidφte, ₧e se ten den p°ibli₧uje.
26. Nebo jestli₧e bychom dobrovoln∞ h°eÜili po p°ijetφ znßmosti pravdy, nez∙stßvalo by ji₧ [vφce] ob∞ti za h°φchy,
27. Ale hroznΘ n∞jakΘ oΦekßvßni soudu, a ohn∞ prudkß pßlivost, kter²₧ ₧rßti mß protivnφky.
28. Kdo₧ by koli pohrdal Zßkonem Moj₧φÜov²m, bez lφtosti pode dv∞ma neb t°mi sv∞dky umφrß.
29. Co₧ se vßm zdß, jak p°φsn∞jÜφho trestßnφ hoden jest ten, kdo₧ by Syna Bo₧φho poÜlapßval a krev smlouvy, kterou₧ byl posv∞cen, za nehodnou drahΘho vß₧enφ by m∞l, a duchu milosti potupu uΦinil?
30. Znßme¥ zajistΘ toho, jen₧ °ekl: Mn∞ pomsta, jß odplatφm, pravφ Pßn. A op∞t: Pßn souditi bude lid sv∙j.
31. HroznΘ¥ jest upadnouti v ruce Boha ₧ivΘho.
32. Rozpome≥te₧ se pak na p°edeÜlΘ dny, v nich₧to osvφceni byvÜe, mnoh² boj [rozliΦn²ch] utrpenφ snßÜeli jste,
33. Bu∩to kdy₧ jste byli i pohan∞nφmi i ssou₧enφmi jako divadlo uΦin∞ni, bu∩to ·Φastnφci uΦin∞ni byvÜe t∞ch, kte°φ₧ tak zmφtßni byli.
34. Nebo i v∞zenφ mΘho Φitelni jste byli, a rozchvßtßnφ statk∙ sv²ch s radosti jste strp∞li, v∞douce, ₧e v sob∞ mßte lepÜφ zbo₧φ nebeskΘ a trvanlivΘ.
35. Proto₧ neodmφtejte₧ [od sebe] sm∞lΘ doufanlivosti vaÜφ, kterß₧to velikou mß odplatu.
36. Ne₧ pot°ebφ¥ jest vßm trp∞livosti, abyste v∙li Bo₧φ Φinφce, dosßhli zaslφbenφ.
37. Nebo jeÜt∞ velmi, velmi maliΦko, [a aj,] ten, kter²₧ p°ijφti mß, p°ijde, a nebude¥ meÜkati.
38. Spravedliv² pak z vφry ₧iv bude. Pakli by se [kdo] jinam obrßtil, nezalibuje sob∞ duÜe mß v n∞m.
39. Ale my¥ nejsme pob∞hlci k zahynutφ, ale v∞°φcφ k zφskßnφ duÜe.

11.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


O vφ°e pravΘ, co by byla, 2. a kterak velmi velikΘ moci jest,

s p°ipomφnßnφm mnoh²ch star²ch a svat²ch otc∙, 32. i

p°edivn²ch skutk∙ Bo₧φch p°i nich, pot∞Üiteln∞ vypravuje.

1. Vφra pak jest nad∞jn²ch v∞cφ podstata, [a] d∙vod neviditeln²ch.
2. Pro ni zajistΘ sv∞dectvφ doÜli p°edkovΘ.
3. V∞rou rozumφme, ₧e uΦin∞ni jsou v∞kovΘ slovem Bo₧φm, tak₧e z niΦeho jest to, co₧ vidφme, uΦin∞no.
4. V∞rou lepÜφ ob∞t Bohu ob∞toval Abel, ne₧li Kain, skrze kterou₧to sv∞dectvφ obdr₧el, ₧e jest spravedliv², jak₧ sßm B∙h dar∙m jeho sv∞dectvφ vydal. A skrze tu [vφru, ji₧] um°ev, jeÜt∞ mluvφ.
5. V∞rou Enoch p°enesen jest, aby nevid∞l smrti, a nenφ nalezen, proto ₧e jej B∙h p°enesl. PrvΘ zajistΘ, ne₧ jest p°enesen, sv∞dectvφ m∞l, ₧e se lφbil Bohu.
6. Bez vφry pak nemo₧nΘ jest lφbiti se [Bohu]; nebo p°istupujφcφ k Bohu v∞°iti musφ, ₧e jest [B∙h], a t∞m, kte°φ₧ ho hledajφ, ₧e odplatu dßvß.
7. V∞rou napomenut jsa od Boha NoΘ o tom, Φeho₧ jeÜt∞ nebylo vid∞ti, boje se, p°ipravoval korßb k zachovßnφ domu svΘho; skrze kter²₧to [korßb] odsoudil sv∞t, a spravedlnosti tΘ, kterß₧ jest z vφry, uΦin∞n jest d∞dicem.
8. V∞rou, povolßn jsa Abraham, uposlechl [Boha], aby odÜel na to mφsto, kterΘ₧ m∞l vzφti za d∞dictvφ; i Üel, nev∞da, kam p°φjde.
9. V∞rou bydlil v zemi zaslφbenΘ jako v cizφ v stanφch p°eb²vaje s Izßkem a s Jßkobem, spolud∞dici tΘho₧ zaslφbenφ.
10. Nebo oΦekßval m∞sta zßklady majφcφho, jeho₧to °emeslnφk a stavitel jest B∙h.
11. V∞rou takΘ i Sßra moc ku poΦetφ semene p°ijala, a mimo Φas v∞ku porodila, kdy₧ v∞°ila, ₧e jest v∞rn² ten, jen₧ zaslφbil.
12. A proto₧ i z jednoho, a to ji₧ [tΘm∞°] umrtvenΘho, rozplozeno jest [potomk∙ mno₧stvφ velikΘ], jako jest mno₧stvφ hv∞zd nebesk²ch, a jako pφsek nesΦφsln², kter²₧ jest na b°ehu mo°skΘm.
13. Podle vφry zem°eli ti vÜickni, nevzavÜe zaslφbenφ, ale zdaleka je vid∞vÜe, jim i v∞°ili, i je vφtali, a vyznßvali, ₧e jsou hostΘ a p°φchozφ na zemi.
14. Nebo ti, kte°φ₧ tak mluvφ, zjevn∞ to prokazujφ, ₧e vlasti hledajφ.
15. A jist∞, kdyby se byli na onu rozpomφnali, z kterΘ₧ vyÜli, m∞li [dosti] Φasu zase se navrßtiti.
16. Ale oni lepÜφ [vlasti] ₧ßdajφ, to jest nebeskΘ. Proto₧ i sßm B∙h nestydφ se slouti jejich Bohem; nebo jim p°ipravil m∞sto.
17. V∞rou ob∞toval Abraham Izßka, byv pokouÜφn, a to jednorozenΘho ob∞toval ten, kter²₧ byl zaslφbenφ p°ijal,
18. K n∞mu₧ bylo °eΦeno: V Izßkovi nazvßno bude tob∞ sφm∞,
19. Tak o tom sm²Üleje, ₧e jest mocen B∙h i z mrtv²ch vzk°φsiti; odkud₧to jej jako z mrtv²ch vzk°φÜenΘho p°ijal.
20. V∞rou o budoucφch v∞cech po₧ehnßnφ dal Izßk Jßkobovi a Ezau.
21. V∞rou Jßkob, umφraje, ka₧dΘmu z syn∙ Jozefov²ch po₧ehnßnφ dßval, a poklonil se [podep°ev se] na vrch h∙lky svΘ.
22. V∞rou Jozef, dokonßvaje, o vyjitφ syn∙ Izraelsk²ch zmφnku uΦinil, a o kostech sv²ch poruΦil.
23. V∞rou Moj₧φÜ, narodiv se, ukryt byl za t°i m∞sφce od rodiΦ∙ sv²ch, proto₧e vid∞li krßsnΘ pacholßtko, a nebßli se rozkazu krßlovskΘho.
24. V∞rou Moj₧φÜ, dorostl² ji₧ jsa, odep°el slouti synem dcery faraonovy,
25. Vyvoliv sob∞ rad∞ji protivenstvφ trp∞ti s lidem Bo₧φm, ne₧li ΦasnΘ a h°φÜnΘ pohodlφ mφti,
26. V∞tÜφ sob∞ poklßdaje zbo₧φ nad EgyptskΘ poklady pohan∞nφ Kristovo; nebo prohlΘdal k [hojnΘ] odplat∞.
27. V∞rou opustil Egypt, neboje se hn∞vu krßlovskΘho; nebo jako by vid∞l NeviditelnΘho, [tak] se utvrdil.
28. V∞rou slavil hod berßnka a vylitφ krve, aby ten, jen₧ hubil prvorozenΘ, nedotekl se jich.
29. V∞rou p°eÜli mo°e ΦervenΘ jako po suchu; o Φe₧ pokusivÜe se EgyptÜtφ, ztonuli.
30. V∞rou zdi Jericha padly, kdy₧ je obchßzeli za sedm dnφ.
31. V∞rou Raab nev∞stka nezahynula s neposluÜn²mi, pokojn∞ p°ijavÜi ÜpehΘ°e.
32. A co¥ mßm vφce praviti? NepostaΦφ¥ mi zajistΘ Φas k vypravovßnφ o Gedeonovi, a Barßkovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocφch.
33. Kte°φ₧ skrze vφru vybojovßvali krßlovstvφ, Φinili spravedlnost, dochßzeli zaslφbenφ, zacpßvali ·sta lv∙m,
34. UhaÜovali moc ohn∞, utekli ostrosti meΦe, zmocn∞ni b²vali v mdlobßch, silnφ uΦin∞ni v boji, vojska zahßn∞li cizozemc∙.
35. Äeny p°ijφmaly mrtvΘ svΘ vzk°φÜenΘ. Jinφ pak roztahovßni jsou, neoblφbivÜe sob∞ vysvobozenφ, aby lepÜφho dosßhli vzk°φÜenφ.
36. Jinφ pak posm∞chy a mrskßnφm trßpeni, ano i v∞zenφmi a ₧alß°i.
37. Kamenovßni jsou, sekßni, pokouÜφni, meΦem zmordovßni; chodili v ko₧φch ovΦφch a kozelΦφch, opuÜt∞ni, sou₧eni, a zle s nimi naklßdßno,
38. Jich₧to nebyl sv∞t hoden, po pustinßch bloudφce, i po horßch, a jeskynφch, i v doupatech zem∞.
39. A ti vÜickni sv∞dectvφ dosßhÜe skrze vφru, neobdr₧eli zaslφbenφ,
40. Proto₧e B∙h n∞co lepÜφho nßm obm²Ülel, aby oni bez nßs nep°iÜli k dokonalosti.

12.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


Napomφnß apoÜtol k udatnΘmu ryt∞°ovßnφ u vφ°e, 2. a k ochotnΘmu

snßÜenφ protivenstvφ i bφd, ode Pßna dopuÜt∞n²ch,10.

nejslavn∞jÜφ v∞ci nebeskΘ, jako₧to prav², k n∞mu₧ b∞₧φme, cφl,

p°ed oΦi p°edklßdaje.

1. Proto₧ i my, takov² oblak sv∞dk∙ v∙kol majφce, odvrhouce vÜelikΘ b°φm∞, i snadn∞ obkliΦujφcφ nßs h°φch, skrze trp∞livost konejme b∞h ulo₧enΘho nßm boje,
2. Pat°φce na v∙dce a dokonavatele vφry Je₧φÜe, kter²₧to mφsto p°edlo₧enΘ sob∞ radosti strp∞l k°φ₧, opovß₧iv se hanby, i posadil se na pravici tr∙nu Bo₧φho.
3. A pova₧te, kterak² jest ten, jen₧ snßÜel od h°φÜnφk∙ takovß proti sob∞ odmlouvßnφ, abyste neustßvali, v myslech vaÜich hynouce.
4. JeÜt∞ jste se a₧ do krve nezprotivili, proti h°φchu bojujφce.
5. A co₧ jste zapomenuli na napomenutφ, kterΘ₧ k vßm jako k syn∙m mluvφ:Synu m∙j, nepohrdej kßznφ Pßn∞, ani₧ sob∞ st²skej, kdy₧ od n∞ho trestßn b²vßÜ?
6. Nebo koho₧ miluje Pßn, [toho¥] tresce, a Üvihß ka₧dΘho, kterΘho₧ za syna p°ijφmß.
7. Jestli₧e kßze≥ snßÜφte, B∙h se vßm podßvß jako₧to syn∙m. Nebo kter² jest syn, jeho₧ by netrestal otec?
8. Pakli jste bez kßzn∞, kterΘ₧to vÜickni [synovΘ] ·Φastni jsou, tedy jste cizolo₧≥ata, a ne synovΘ.
9. Ano t∞lesnΘ otce naÜe m∞li jsme, kte°φ₧ nßs trestali, a m∞li jsme [je] u vß₧nosti; i zdali₧ nemßme mnohem vφce poddßni b²ti Otci duch∙, abychom ₧ivi byli?
10. A onino zajistΘ po nemnohΘ dny, jak₧ se jim vid∞lo, trestali, ale tento v v∞cech p°eu₧iteΦn²ch, toti₧ k tomu, abychom doÜli ·Φastnosti svatosti jeho.
11. Ka₧dΘ pak trestßnφ, kdy₧ p°φtomnΘ jest, nezdß se b²ti pot∞ÜenΘ, ale smutnΘ, ne₧ potom¥ rozkoÜnΘ ovoce spravedlnosti p°inßÜφ t∞m, kte°φ₧ by v n∞m pocviΦeni byli.
12. Proto₧ opuÜt∞n²ch rukou a zemdlen²ch kolen posil≥te,
13. A p°φmΘ kroky Φi≥te nohama sv²ma, aby, co₧ zkulhav∞lo, [do konce] se nevyvinulo, ale rad∞ji uzdraveno bylo.
14. Pokoje nßsledujte se vÜechn∞mi a svatosti, bez nφ₧ ₧ßdn² neuz°φ Pßna,
15. ProhlΘdajφce [k tomu] bedliv∞, aby n∞kdo neodpadl od milosti Bo₧φ, a aby n∞jak² ko°en ho°kosti nepodrostl, a neuΦinil p°ekß₧ky, skrze n∞j₧ by poÜkvrn∞ni byli mnozφ;
16. Aby n∞kdo nebyl smilnφk, aneb ohyzdn², jako Ezau, kter²₧to za jednu krmi prodal prvorozenstvφ svΘ.
17. Vφte zajistΘ, ₧e potom, cht∞je d∞diΦn∞ dosßhnouti po₧ehnßnφ, pohrdnut jest. Nebo nenalezl mφsta ku pokßnφ, aΦ ho koli s plßΦem hledal.
18. Nebo nep°istoupili jste k hmotnΘ ho°e a k ho°φcφmu ohni, a k vichru, a k mrßkot∞, a k bou°i,
19. A zvuku trouby a k hlasu slov, kter²₧to [hlas] kdo₧ slyÜeli, prosili, aby k nim nebylo vφce mluveno.
20. (Nebo nemohli snΘsti toho, co₧ bylo praveno: A kdyby se [i] hovado dotklo hory, bude¥ ukamenovßno, aneb Üφpem post°eleno.
21. A tak hroznΘ bylo to, co₧ vid∞li, [₧e i] Moj₧φÜ °ekl: Lekl jsem se, a₧ se t°esu.)
22. Ale p°istoupili jste k ho°e Sionu, a k m∞stu Boha ₧ivΘho, JeruzalΘmu nebeskΘmu, a k nesΦφslnΘmu zßstupu and∞l∙,
23. K ve°ejnΘmu shromß₧d∞nφ a k cφrkvi prvorozen²ch, kte°φ₧ zapsßni jsou v nebesφch, a k Bohu soudci vÜech, a k duch∙m spravedliv²ch dokonal²ch,
24. A k prost°ednφku NovΘho Zßkona Je₧φÜovi, a ku pokropenφ krvφ, lΘpe mluvφcφ ne₧li Abelova.
25. Vizte₧, abyste neodpφrali mluvφcφm. Nebo pon∞vad₧ onino neuÜli [pomsty], kte°φ₧ odpφrali tomu, jen₧ na zemi na mφst∞ Bo₧φm mluvil, Φφm vφce my, jestli₧e tφm, kter²₧ s nebe [mluvφ k nßm], pohrdneme?
26. Jeho₧to hlas tehdß₧ byl zemφ pohnul, nynφ pak propov∞d∞l, °ka: JeÜt∞¥ jß jednou pohnu netoliko zemφ, ale i nebem.
27. A to, ₧e dφ: JeÜt∞ jednou, sv∞tle ukazuje pohnuteln²ch v∞cφ p°enesenφ, jako₧to [rukama] uΦin∞n²ch, aby z∙stßvaly ty, jen₧ jsou nepohnutelnΘ.
28. Proto₧ krßlovstvφ p°ijφmajφce nepohnutelnΘ, m∞jme₧ milost, skrze kterou₧to slu₧me lib∞ Bohu, s vß₧nostφ a uctivostφ.
29. Nebo¥ B∙h nßÜ jest ohe≥ spalujφcφ.

13.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Äid∙m)


K dobr²m a milosrdn²m skutk∙m, 5. k ctnΘmu ₧ivotu,

13. k snßÜenφ protivenstvφ pro Krista,17. ku posluÜenstvφ

sprßvc∙,18. i k modlitbßm za n∞ napomφnß apoÜtol.

1. Lßska bratrskß z∙stßvej₧ [mezi vßmi].
2. Na p°φv∞tivost k hostem nezapomφnejte; skrze ni zajistΘ n∞kte°φ, nev∞d∞vÜe, and∞ly za host∞ p°ijφmali.
3. Pomn∞te na v∞zn∞, jako byste spolu v∞z≥ovΘ byli, na sou₧enΘ, jako₧to ti, jen₧ takΘ v t∞le jste.
4. PoctivΘ¥ [jest] u vÜech [lidφ] man₧elstvφ a lo₧e nepoÜkvrn∞nΘ, smilnφky pak a cizolo₧nφky souditi bude B∙h.
5. Obcovßnφ vaÜe budi₧ bez lakomstvφ, dosti majφce na tom, co₧ mßte. On¥ zajistΘ °ekl: Nikoli nenechßm tebe tak, ani₧ t∞ opustφm;
6. Tak abychom doufanliv∞ °φkali: Pßn spomocnφk m∙j, ani₧ se budu bßti, by mi co uΦiniti mohl Φlov∞k.
7. Zpomφnejte na v∙dce vaÜe, kte°φ₧ vßm mluvili slovo Bo₧φ, jejich₧to jak² byl cφl obcovßnφ, spat°ujφce, nßsledujte₧ [jejich] vφry.
8. Je₧φÜ Kristus [jest] vΦera i dnes, tent²₧ i na v∞ky.
9. UΦenφm rozliΦn²m a cizφm nedejte se toΦiti. V²bornΘ¥ jest zajistΘ, aby milostφ upevn∞no bylo srdce, a ne pokrmy, kte°φ₧ neprosp∞li t∞m, jen₧ se jimi vßzali.
10. Mßme¥ oltß°, z n∞ho₧ nemajφ moci jφsti ti, jen₧ stßnku slou₧φ.
11. Nebo kter²ch₧ hovad krev vnßÜφna b²vß do svatyn∞ skrze nejvyÜÜφho kn∞ze za h°φch, t∞ch pßlena b²vajφ t∞la vn∞ za stany.
12. Proto₧ i Je₧φÜ, aby posv∞til lidu skrze svou vlastnφ krev, vn∞ za branou trp∞l.
13. Vyjd∞me₧ tedy k n∞mu ven z stan∙, pohan∞nφ jeho nesouce.
14. Nebo¥ nemßme zde m∞sta z∙stßvajφcφho, ale onoho budoucφho hledßme.
15. Proto₧ skrze n∞ho ob∞tujme Bohu ob∞t chvßly v₧dycky, to jest ovoce rt∙, oslavujφcφch jmΘno jeho.
16. Na ·Φinnost pak a na sdφlnost nezapomφnejte; nebo v takov²ch ob∞tech zvlßÜtnφ svou libost mß B∙h.
17. Povolni bu∩te sprßvc∙m vaÜim a posluÜni bu∩te [jich]; oni¥ zajistΘ bd∞jφ nad duÜemi vaÜimi, jako ti, kte°φ₧ poΦet majφ vydati; a¥ by to s radostφ Φinili, a ne s st²skßnφm. Nebo¥ by vßm to nebylo u₧iteΦnΘ.
18. Modlte₧ se za nßs; doufßme¥ zajistΘ, ₧e dobrΘ sv∞domφ mßme, jako₧to ti, kte°φ₧ se chceme ve vÜem chvalitebn∞ chovati.
19. ProΦe₧ prosφm¥ vßs, abyste to hojn∞ji Φinili, abych tφm d°φve navrßcen by1 vßm.
20. B∙h pak pokoje, kter²₧ toho velikΘho pro krev smlouvy v∞ΦnΘ Past²°e ovcφ vzk°φsil z mrtv²ch, Pßna naÜeho Je₧φÜe,
21. UΦini₧ vßs zp∙sobnΘ ve vÜelikΘm skutku dobrΘm, k Φin∞nφ v∙le jeho, p∙sob∞ v vßs to, co₧ jest libΘ p°ed obliΦejem jeho, skrze Jezukrista, jemu₧ slßva na v∞ky v∞k∙. Amen.
22. Prosφm¥ pak vßs, brat°φ, sneste₧ trp∞liv∞ slovo napomenutφ tohoto; nebo¥ jsem krßtce psal vßm.
23. V∞zte₧ o bratru Timoteovi, ₧e jest propuÜt∞n, s kter²m₧to, (p°iÜelli by brzo), navÜtφvφm vßs.
24. Pozdravte₧ vÜech sprßvc∙ sv²ch, i vÜech svat²ch. Pozdravujφ vßs [brat°i] z Vlach.
25. Milost [Bo₧φ] se vÜemi vßmi. Amen. K Äid∙m psßn jest z Vlach po Timoteovi.