Kapitoly: 1, 2, 3.

#EPIŠTOLA K TITOVI#

#(SVATÉHO) PAVLA APOŠTOLA.#

V epištole této apoštol učiniv Kretenským službu k dověrnému

sebe i Tita přijímání předkládá věci dvoje:

I. Obecné, z nichž přináležejí:

A. některé k učení, při čemž apoštol poroučí hodné služebníky

k úřadu říditi, nehodným služby scestné zastavovati i je

trestati, kap. 1.;

B. jiné pak k obcování aneb k povinností konání:

1. zvláštních, jako jsou povinnosti starců, žen starých,

mladic, mládenců, kazatelů, čeládek, kap. 2. až do verše 11.,

2. obecných: k Bohu, k lidem povýšeným, sobě rovným, kacířům,

kap. 2,113,12.

II. Své vlastní domácí, jako, že Titovi k sobě přijíti poroučí,

Zéna a Apollo na cestu potřebnými věcmi opatřiti velí,

pozdravení vzkazuje, modlitbou sobě obvyklou list tento zavírá;

kap. 3,12 až do konce.

Má kapitoly 3.

1.kapitola (Epištola S. Pavla k Titovi)


Věrnou péči maje apoštol o ty, jenž nedávno Pánu získáni byli,

6. vypravuje, jací jim služebníci představováni býti mají;

10. kteříž by pak takoví býti nedbali, aby je Titus přísně

trestal, přikazuje.

1. Pavel, služebník Boží, apoštol pak Ježíše Krista, podle víry vyvolených Božích a známosti pravdy, kteráž jest podle zbožnosti,
2. K naději života věčného, kterýž zaslíbil před časy věků ten, jenž nikdy neklamá, Bůh, ˝zjevil pak časy svými,
3. [Totiž] to slovo své, skrze kázání mně svěřené, podle zřízení Spasitele našeho Boha, ˝Titovi, vlastnímu synu u víře obecné:
4. Milost, milosrdenství [a] pokoj od Boha Otce a Pána Jezukrista Spasitele našeho.
5. Z té příčiny zanechal jsem tebe v Krétě, abys to, čehož tam ještě potřebí, spravil a ustanovil po městech starší, jakož i já při tobě jsem zřídil:
6. Jestli kdo bez úhony, jedné manželky muž, dítky maje věřící, na kteréž by nemohlo touženo býti, že by byli bujní, anebo nepoddaní.
7. Neboť biskup má býti bez úhony, jako Boží šafář, ne svémyslný, ne hněvivý, ne pijan vína, ne bijce, ne žádostivý mrzkého zisku,
8. Ale přívětivý k hostem, dobrotivý, opatrný, spravedlivý, svatý, zdrželivý,
9. Pilně se přídržící věrné řeči v učení [Božím], aby mohl i napomínati učením zdravým, i ty, kteříž odpírají, přemáhati.
10. Neboť jsou mnozí nepoddaní, marnomluvní, i svůdcové myslí [lidských], zvláště ti, jenž jsou z obřízky.
11. Jimž musejí ústa zacpána býti; kteříž celé domy převracejí, učíce neslušným věcem, pro mrzký zisk.
12. Řekl jeden z nich, vlastní jejich prorok, [že] Kretenští jsou vždycky lháři, zlá hovada, břicha lenivá.
13. Svědectví to pravé jest. A protož tresciž je přísně, ať jsou zdraví u víře,
14. Nešetříce Židovských básní, a přikázání lidí těch, jenž se odvracují od pravdy.
15. Všecko zajisté čisté jest čistým, poskvrněným pak a nevěřícím nic není čistého, ale poskvrněná jest i mysl jejich i svědomí.
16. Vypravují o tom, že Boha znají, ale skutky svými [toho] zapírají, ohavní jsouce, a nepoddaní, a ke všelikému skutku dobrému nehodní.

2.kapitola (Epištola S. Pavla k Titovi)


K čemu by starců, 2. babek, 4. mladic, 6. mládenců, 9. sluh

napomínati měl, kterak i příkladem dobrým všechněm svítiti,

předkládá Titovi. 11. Naposledy sumu křesťanství i přístup

k němu pravý kratičkými slovy velmi jadrně vypsal.

1. Ty pak mluv, což sluší na zdravé učení.
2. Starci ať jsou střízliví, vážní, opatrní, zdraví u víře, v lásce, v snášelivosti.
3. Tak také i staré ženy ať [chodí] zbožně, v oděvu příslušném a ať nejsou převrhlé, ani mnoho vína pijící, dobrým věcem učící,
4. Aby mladice vyučovaly, [kterak by] muže své i dítky řádně milovaly,
5. [A byly] šlechetné, čistotné, netoulavé, dobrotivé, mužům svým poddané, aby nebylo dáno v porouhání slovo Boží.
6. Takž i mládenců napomínej k středmosti,
7. Ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků, [a zachovávaje] v učení celost, vážnost,
8. Slovo zdravé bez úhony, aby ten, jenž by se protivil, zastyděti se musil, nemaje co zlého mluviti o vás.
9. Služebníky [uč], ať jsou poddáni pánům svým, ve všem [jim] se líbíce, neodmlouvajíce,
10. Neokrádajíce, ale ve všem věrnosti pravé dokazujíce, aby učení Spasitele našeho Boha ve všem ozdobovali.
11. Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem,
12. Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě,
13. Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista,
14. Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.
15. Toto mluv, a napomínej, a tresci mocně. Žádný tebou nepohrzej.

3.kapitola (Epištola S. Pavla k Titovi)


Velí apoštol Titovi, aby všecky vůbec, jenž byvše prve bezbožní,

v Kristu ospravedlnění došli, 8. vyučoval pravé pobožnosti

a dobrým skutkům, 9. i varování se, jakož marných otázek,

10. tak i neústupných kacířů.

1. Napomínej jich, ať jsou knížatům a mocnostem poddáni, [jich] poslušni, a ať jsou k každému skutku dobrému hotovi.
2. Žádnému ať se nerouhají, nejsou svárliví, [ale] přívětiví, dokazujíce všeliké tichosti ke všem lidem.
3. Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce.
4. Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha,
5. Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého,
6. Kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista Spasitele našeho,
7. Abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného.
8. Věrnáť [jest] řeč tato, a chciť, abys těch věcí potvrzoval, ať se snaží v dobrých skutcích předčiti [všickni], kteříž uvěřili Bohu. A toť jsou ty věci dobré, i lidem užitečné.
9. Nemoudré pak otázky, a vyčítání rodů, a sváry, a hádky [o věci] zákonní zastavuj; nebť jsou neužitečné a marné.
10. Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz,
11. Věda, že takový jest převrácený, a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.
12. Když pošli k tobě Artemana aneb Tychika, snaž se přijíti ke mně do Nikopolim; neb jsem umínil tu přes zimu pobýti.
13. Zéna, učeného v Zákoně, a Apollo s pilností vyprovoď, ať v ničemž nemají nedostatku.
14. A nechažť se také učí i naši v dobrých skutcích předčiti, [a zvláště,] kdež jsou toho potřeby, aby nebyli neužiteční.
15. Pozdravují tě, kteříž jsou se mnou, všickni. Pozdraviž těch, kteříž nás milují u víře. Milost [Boží budiž] se všemi vámi. Amen. K Titovi, kterýž první biskup církve Kretenské skrze vzkládání rukou zřízen byl, psán z Nikopoli města Macedonského.