Kapitoly: 1, 2, 3.

#EPIèTOLA K TITOVI#

#(SVAT╔HO) PAVLA APOèTOLA.#

V epiÜtole tΘto apoÜtol uΦiniv Kretensk²m slu₧bu k dov∞rnΘmu

sebe i Tita p°ijφmßnφ p°edklßdß v∞ci dvoje:

I. ObecnΘ, z nich₧ p°inßle₧ejφ:

A. n∞kterΘ k uΦenφ, p°i Φem₧ apoÜtol porouΦφ hodnΘ slu₧ebnφky

k ·°adu °φditi, nehodn²m slu₧by scestnΘ zastavovati i je

trestati, kap. 1.;

B. jinΘ pak k obcovßnφ aneb k povinnostφ konßnφ:

1. zvlßÜtnφch, jako jsou povinnosti starc∙, ₧en star²ch,

mladic, mlßdenc∙, kazatel∙, Φelßdek, kap. 2. a₧ do verÜe 11.,

2. obecn²ch: k Bohu, k lidem pov²Üen²m, sob∞ rovn²m, kacφ°∙m,

kap. 2,113,12.

II. SvΘ vlastnφ domßcφ, jako, ₧e Titovi k sob∞ p°ijφti porouΦφ,

ZΘna a Apollo na cestu pot°ebn²mi v∞cmi opat°iti velφ,

pozdravenφ vzkazuje, modlitbou sob∞ obvyklou list tento zavφrß;

kap. 3,12 a₧ do konce.

Mß kapitoly 3.

1.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Titovi)


V∞rnou pΘΦi maje apoÜtol o ty, jen₧ nedßvno Pßnu zφskßni byli,

6. vypravuje, jacφ jim slu₧ebnφci p°edstavovßni b²ti majφ;

10. kte°φ₧ by pak takovφ b²ti nedbali, aby je Titus p°φsn∞

trestal, p°ikazuje.

1. Pavel, slu₧ebnφk Bo₧φ, apoÜtol pak Je₧φÜe Krista, podle vφry vyvolen²ch Bo₧φch a znßmosti pravdy, kterß₧ jest podle zbo₧nosti,
2. K nad∞ji ₧ivota v∞ΦnΘho, kter²₧ zaslφbil p°ed Φasy v∞k∙ ten, jen₧ nikdy neklamß, B∙h, ╜zjevil pak Φasy sv²mi,
3. [Toti₧] to slovo svΘ, skrze kßzßnφ mn∞ sv∞°enΘ, podle z°φzenφ Spasitele naÜeho Boha, ╜Titovi, vlastnφmu synu u vφ°e obecnΘ:
4. Milost, milosrdenstvφ [a] pokoj od Boha Otce a Pßna Jezukrista Spasitele naÜeho.
5. Z tΘ p°φΦiny zanechal jsem tebe v KrΘt∞, abys to, Φeho₧ tam jeÜt∞ pot°ebφ, spravil a ustanovil po m∞stech starÜφ, jako₧ i jß p°i tob∞ jsem z°φdil:
6. Jestli kdo bez ·hony, jednΘ man₧elky mu₧, dφtky maje v∞°φcφ, na kterΘ₧ by nemohlo tou₧eno b²ti, ₧e by byli bujnφ, anebo nepoddanφ.
7. Nebo¥ biskup mß b²ti bez ·hony, jako Bo₧φ Üafß°, ne svΘmysln², ne hn∞viv², ne pijan vφna, ne bijce, ne ₧ßdostiv² mrzkΘho zisku,
8. Ale p°φv∞tiv² k hostem, dobrotiv², opatrn², spravedliv², svat², zdr₧eliv²,
9. Piln∞ se p°φdr₧φcφ v∞rnΘ °eΦi v uΦenφ [Bo₧φm], aby mohl i napomφnati uΦenφm zdrav²m, i ty, kte°φ₧ odpφrajφ, p°emßhati.
10. Nebo¥ jsou mnozφ nepoddanφ, marnomluvnφ, i sv∙dcovΘ myslφ [lidsk²ch], zvlßÜt∞ ti, jen₧ jsou z ob°φzky.
11. Jim₧ musejφ ·sta zacpßna b²ti; kte°φ₧ celΘ domy p°evracejφ, uΦφce nesluÜn²m v∞cem, pro mrzk² zisk.
12. ╪ekl jeden z nich, vlastnφ jejich prorok, [₧e] KretenÜtφ jsou v₧dycky lhß°i, zlß hovada, b°icha lenivß.
13. Sv∞dectvφ to pravΘ jest. A proto₧ tresci₧ je p°φsn∞, a¥ jsou zdravφ u vφ°e,
14. NeÜet°φce Äidovsk²ch bßsnφ, a p°ikßzßnφ lidφ t∞ch, jen₧ se odvracujφ od pravdy.
15. VÜecko zajistΘ ΦistΘ jest Φist²m, poskvrn∞n²m pak a nev∞°φcφm nic nenφ ΦistΘho, ale poskvrn∞nß jest i mysl jejich i sv∞domφ.
16. Vypravujφ o tom, ₧e Boha znajφ, ale skutky sv²mi [toho] zapφrajφ, ohavnφ jsouce, a nepoddanφ, a ke vÜelikΘmu skutku dobrΘmu nehodnφ.

2.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Titovi)


K Φemu by starc∙, 2. babek, 4. mladic, 6. mlßdenc∙, 9. sluh

napomφnati m∞l, kterak i p°φkladem dobr²m vÜechn∞m svφtiti,

p°edklßdß Titovi. 11. Naposledy sumu k°es¥anstvφ i p°φstup

k n∞mu prav² kratiΦk²mi slovy velmi jadrn∞ vypsal.

1. Ty pak mluv, co₧ sluÜφ na zdravΘ uΦenφ.
2. Starci a¥ jsou st°φzlivφ, vß₧nφ, opatrnφ, zdravφ u vφ°e, v lßsce, v snßÜelivosti.
3. Tak takΘ i starΘ ₧eny a¥ [chodφ] zbo₧n∞, v od∞vu p°φsluÜnΘm a a¥ nejsou p°evrhlΘ, ani mnoho vφna pijφcφ, dobr²m v∞cem uΦφcφ,
4. Aby mladice vyuΦovaly, [kterak by] mu₧e svΘ i dφtky °ßdn∞ milovaly,
5. [A byly] ÜlechetnΘ, ΦistotnΘ, netoulavΘ, dobrotivΘ, mu₧∙m sv²m poddanΘ, aby nebylo dßno v porouhßnφ slovo Bo₧φ.
6. Tak₧ i mlßdenc∙ napomφnej k st°edmosti,
7. Ve vÜech v∞cech sebe samΘho vydßvaje za p°φklad dobr²ch skutk∙, [a zachovßvaje] v uΦenφ celost, vß₧nost,
8. Slovo zdravΘ bez ·hony, aby ten, jen₧ by se protivil, zastyd∞ti se musil, nemaje co zlΘho mluviti o vßs.
9. Slu₧ebnφky [uΦ], a¥ jsou poddßni pßn∙m sv²m, ve vÜem [jim] se lφbφce, neodmlouvajφce,
10. Neokrßdajφce, ale ve vÜem v∞rnosti pravΘ dokazujφce, aby uΦenφ Spasitele naÜeho Boha ve vÜem ozdobovali.
11. Zjevila¥ se jest zajistΘ ta milost Bo₧φ spasitelnß vÜechn∞m lidem,
12. VyuΦujφcφ nßs, abychom od°eknouce se bezbo₧nosti a sv∞tsk²ch ₧ßdostφ, st°φzliv∞, a spravedliv∞, a zbo₧n∞ ₧ivi byli na tomto sv∞t∞,
13. OΦekßvajφce tΘ blahoslavenΘ nad∞je a p°φÜtφ slßvy velikΘho Boha a Spasitele naÜeho Jezukrista,
14. Kter²₧ dal sebe samΘho za nßs, aby nßs vykoupil od vÜelikΘ nepravosti, a oΦistil sob∞ samΘmu lid zvlßÜtnφ, horliv∞ nßsledovn² dobr²ch skutk∙.
15. Toto mluv, a napomφnej, a tresci mocn∞. Äßdn² tebou nepohrzej.

3.kapitola (EpiÜtola S. Pavla k Titovi)


Velφ apoÜtol Titovi, aby vÜecky v∙bec, jen₧ byvÜe prve bezbo₧nφ,

v Kristu ospravedln∞nφ doÜli, 8. vyuΦoval pravΘ pobo₧nosti

a dobr²m skutk∙m, 9. i varovßnφ se, jako₧ marn²ch otßzek,

10. tak i ne·stupn²ch kacφ°∙.

1. Napomφnej jich, a¥ jsou knφ₧at∙m a mocnostem poddßni, [jich] posluÜni, a a¥ jsou k ka₧dΘmu skutku dobrΘmu hotovi.
2. ÄßdnΘmu a¥ se nerouhajφ, nejsou svßrlivφ, [ale] p°φv∞tivφ, dokazujφce vÜelikΘ tichosti ke vÜem lidem.
3. Byli¥ jsme zajistΘ i my n∞kdy nesmyslnφ, tvrdoÜijnφ, bloudφcφ, slou₧φce ₧ßdostem a rozkoÜem rozliΦn²m, v zlosti a v zßvisti bydlφce, ohyzdnφ, vespolek se nenßvidφce.
4. Ale kdy₧ se zjevila dobrota a lßska k lidem Spasitele naÜeho Boha,
5. Ne z skutk∙ spravedlnosti, kterΘ₧ bychom my Φinili, ale podle milosrdenstvφ svΘho spasil nßs, skrze obmytφ druhΘho narozenφ, a obnovenφ Ducha svatΘho,
6. KterΘho₧ vylil na nßs hojn∞, skrze Jezukrista Spasitele naÜeho,
7. Abychom, ospravedln∞ni jsouce milostφ jeho, byli d∞dicovΘ v nad∞ji ₧ivota v∞ΦnΘho.
8. V∞rnߥ [jest] °eΦ tato, a chci¥, abys t∞ch v∞cφ potvrzoval, a¥ se sna₧φ v dobr²ch skutcφch p°edΦiti [vÜickni], kte°φ₧ uv∞°ili Bohu. A to¥ jsou ty v∞ci dobrΘ, i lidem u₧iteΦnΘ.
9. NemoudrΘ pak otßzky, a vyΦφtßnφ rod∙, a svßry, a hßdky [o v∞ci] zßkonnφ zastavuj; neb¥ jsou neu₧iteΦnΘ a marnΘ.
10. ╚lov∞ka kacφ°e po jednom neb druhΘm napomφnßnφ vyvrz,
11. V∞da, ₧e takov² jest p°evrßcen², a h°eÜφ, sv²m vlastnφm soudem jsa odsouzen.
12. Kdy₧ poÜli k tob∞ Artemana aneb Tychika, sna₧ se p°ijφti ke mn∞ do Nikopolim; neb jsem umφnil tu p°es zimu pob²ti.
13. ZΘna, uΦenΘho v Zßkon∞, a Apollo s pilnostφ vyprovo∩, a¥ v niΦem₧ nemajφ nedostatku.
14. A necha₧¥ se takΘ uΦφ i naÜi v dobr²ch skutcφch p°edΦiti, [a zvlßÜt∞,] kde₧ jsou toho pot°eby, aby nebyli neu₧iteΦnφ.
15. Pozdravujφ t∞, kte°φ₧ jsou se mnou, vÜickni. Pozdravi₧ t∞ch, kte°φ₧ nßs milujφ u vφ°e. Milost [Bo₧φ budi₧] se vÜemi vßmi. Amen. K Titovi, kter²₧ prvnφ biskup cφrkve KretenskΘ skrze vzklßdßnφ rukou z°φzen byl, psßn z Nikopoli m∞sta MacedonskΘho.