Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28.

#SKUTKOV╔ SVAT▌CH APOèTOL┘#

#(OD S. LUK┴èE SEPSAN═).#

Kniha tato, v nφ₧ se vypravuje forma uΦenφ, zp∙sob a b∞h, jak²

byl za dvadceti osm let prvotnφ svatΘ cφrkve, m∙₧e rozd∞lena

b²ti bu∩

A. na dvoje mφsta, kde₧ se ty v∞ci dßly, toti₧:

I. na zemi Judskou a tu jφ blφzkΘ krajiny, o nich₧ se pravφ,

jak apoÜtolΘ vÜickni po Kristovu vstoupenφ uΦenφ

spasitelnΘ tam kßzali, svßtostmi slou₧ili a divy Φinili,

i jak takΘ v tom p°ijφmßni byli, co₧ se vÜecko v p°ednφch

jedenßcti kapitolßch obsahuje.

II. Na zem∞ dalekΘ pohanskΘ, o nich₧ se tΘ₧ sv∞dΦφ, jak totΘ₧

evangelium svat² Pavel s n∞kter²mi sv²mi pomocnφky na

v∞tÜφm dφle tam rozhlaÜoval a co ho p°i tom potkßvalo,

i jak se on v takov² Φas m∞l a divnΘ Bo₧φ ochrany okouÜel.

B. Anebo podle dvojφho Φasu rozdφlnΘho m∙₧e rozd∞lena b²ti:

I. Na Φas p°ed obrßcenφm a povolßnφm svatΘho Pavla p°eb∞hl²,

kde₧to se poklßdß, co se po Kristovu vstoupenφ v cφrkvi

a₧ do povolßnφ svatΘho Pavla dßlo, a to se od 1. a₧ do 9.

kap. vypravuje.

II. Na Φas po obrßcenφ a povolßnφ svatΘho Pavla p°eb∞hl² a tu

se vypisuje, co se v tom Φasu a obzvlßÜtn∞ skrze svatΘho

Pavla, ano i p°i n∞m na v∞tÜφm dφle mezi pohany stalo.

Mß pak kniha tato kapitol 28.

1.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Sv∞dectvφ jistΘ o vstoupenφ Krista Pßna v nebe, 15. o zahynutφ

bezbo₧nΘho JidßÜe, 23. a vyvolenφ svatΘho Mat∞je na to mφsto.

1. Prvnφ zajistΘ knihu sepsal¥ jsem, ≤ Teofile, o vÜech v∞cech, kterΘ₧ zaΦal Je₧φÜ Φiniti a uΦiti,
2. A₧ do toho dne, v kterΘm₧to dav p°ikßzßnφ apoÜtol∙m, kterΘ₧ byl skrze Ducha svatΘho vyvolil, vzh∙ru vzat jest.
3. Kter²m₧to i zjevoval sebe samΘho ₧ivΘho po svΘm umuΦenφ ve mnoh²ch jist²ch d∙vodφch, za Φty°idceti dn∙ ukazuje se jim a mluv∞ o krßlovstvφ Bo₧φm.
4. A shromß₧div se s nimi, p°ikßzal jim, aby z JeruzalΘma neodchßzeli, ale aby oΦekßvali zaslφbenφ Otcova, o kterΘm₧ jste [pr²] slyÜeli ode mne.
5. Nebo Jan zajistΘ k°til vodou, ale vy pok°t∞ni budete Duchem svat²m po nemnoh²ch t∞chto dnech.
6. Oni pak sÜedÜe se, otßzali se ho, °kouce: Pane, v tomtoli Φasu napravφÜ krßlovstvφ IzraelskΘ?
7. I °ekl jim: Nenφ¥ vaÜe v∞c znßti Φasy anebo p°φhodnosti Φas∙, kterΘ₧to Otec v moci svΘ polo₧il.
8. Ale p°ijmete moc Ducha svatΘho, p°ichßzejφcφho na vßs, a budete mi sv∞dkovΘ, i v JeruzalΘm∞, i ve vÜem Judstvu, i v Sama°φ, a a₧ do poslednφch konΦin zem∞.
9. A to pov∞d∞v, ani na to hledφ, vzh∙ru vyzdvi₧en jest, a oblak vzal jej od oΦφ jejich.
10. A kdy₧ za nφm v nebe jdoucφm piln∞ hled∞li, aj, dva mu₧i postavili se podle nich v rouÜe bφlΘm,
11. A °ekli: Mu₧i GalilejÜtφ, co stojφte, hledφce do nebe? Tento Je₧φÜ, kter²₧ vzh∙ru vzat jest od vßs do nebe, tak¥ p°ijde, jak₧ jste spat°ili zp∙sob jeho jdoucφho do nebe.
12. Tedy navrßtili se do JeruzalΘma od hory, jen₧ slove Olivetskß, kterß₧ jest blφzko JeruzalΘma, vzdßlφ cesty jednoho dne svßteΦnφho.
13. A kdy₧ p°iÜli [dom∙], vstoupili do vrchnφho p°φbytku domu, kde₧ p°eb²vali, i Petr i Jakub, i Jan a Ond°ej, Filip a TomßÜ, Bartolom∞j a MatouÜ, Jakub Alfe∙v a èimon Zel≤tes a Judas [bratr] Jakub∙v.
14. Ti vÜickni byli trvajφce jednomysln∞ na modlitb∞ a pokornΘ prosb∞ s ₧enami a s Marijφ, matkou Je₧φÜovou, i s brat°φmi jeho.
15. V t∞ch pak dnech povstav Petr uprost°ed uΦedlnφk∙, °ekl (a byl zßstup lidφ spolu shromß₧d∞n²ch okolo sta a dvadcφti):
16. Mu₧i brat°φ, musilo se naplniti Pφsmo to, kterΘ₧ p°edpov∞d∞l Duch svat² skrze ·sta Davidova o JidßÜovi, kter²₧ byl v∙dce t∞ch, jen₧ jφmali Je₧φÜe.
17. Nebo byl p°iΦten k nßm, a byl doÜel losu p°isluhovßnφ tohoto.
18. Ten zajistΘ obdr₧el pole ze mzdy nepravosti, a ob∞siv se, rozpukl se na dvΘ, i vykydla se vÜecka st°eva jeho.
19. A to znßmΘ jest uΦin∞no vÜechn∞m p°eb²vajφcφm v JeruzalΘm∞, tak₧e jest nazvßno pole to vlastnφm jazykem jejich Akeldama, to jest pole krve.
20. Psßno jest zajistΘ v knihßch Äalm∙: Budi₧ p°φbytek jeho pust², a nebu∩, kdo by p°eb²val v n∞m, a [op∞t]: Biskupstvφ jeho vezmi jin².
21. Proto₧ musφ¥ to b²ti, aby jeden z t∞ch mu₧∙, kte°φ₧ jsou s nßmi b²vali po vÜecken Φas, v n∞m₧ p°eb²val mezi nßmi Pßn Je₧φÜ,
22. PoΦav od k°tu Janova a₧ do dne toho, v kterΘm₧to vzh∙ru vzat jest od nßs, byl sv∞dkem spolu s nßmi vzk°φÜenφ jeho.
23. Tedy postavili dva, Jozefa, jen₧ sloul BarsabßÜ, kter²₧ m∞l p°φjmφ Justus, a Mat∞je.
24. A modlΘce se, °ekli: Ty, Pane, vÜech srdcφ zpytateli, uka₧i₧, kterΘho jsi vyvolil z t∞chto dvou,
25. Aby p°ijal los p°isluhovßnφ tohoto a apoÜtolstvφ, z n∞ho₧ jest vypadl JidßÜ, aby odÜel na mφsto svΘ.
26. I dali jim losy. Spadl pak los na Mat∞je, i p°ipojen jest z spoleΦnΘho sneÜenφ k jedenßcti apoÜtol∙m.

2.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


ApoÜtolovΘ p°ijavÜe Ducha svatΘho, 4. rozliΦn²mi jazyky mluvili,

37. a mnohΘ zφskali Pßnu.

1. A kdy₧ p°iÜel den padesßt², byli vÜickni spolu na jednom mφst∞.
2. I stal se rychle zvuk s nebe, jako p°ichßzejφcφho v∞tru prudkΘho, a naplnil vÜecken d∙m, kde₧ sed∞li.
3. I ukßzali se jim rozd∞lenφ jazykovΘ jako ohe≥, kter²₧to posadil se na ka₧dΘm z nich.
4. I napln∞ni jsou vÜickni Duchem svat²m, a poΦali mluviti jin²mi jazyky, jak₧ ten Duch dßval jim vymlouvati.
5. Byli pak v JeruzalΘm∞ p°eb²vajφcφ ÄidΘ, mu₧i nßbo₧nφ, ze vÜelikΘho nßrodu, kter²₧ pod nebem [jest].
6. A kdy₧ se stal ten hlas, seÜlo se mno₧stvφ a u₧asli se [toho], ₧e je slyÜel jeden ka₧d², ani mluvφ p°irozen²m jazykem jeho.
7. I d∞sili se vÜickni a divili se, °kouce jedni k druh²m: Aj, zdali₧ nejsou tito vÜickni, kte°φ₧ mluvφ, GalilejÜtφ?
8. A kterak my je slyÜφme jeden ka₧d² z nßs [mluviti] jazykem naÜφm, v kterΘm₧ jsme se zrodili?
9. PartÜtφ, a MedÜtφ, a ElamitÜtφ, a kte°φ₧ p°eb²vßme v Mezopotamii, v Äidovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,
10. V Frygii a v Pamfylii, v Egypt∞ a v krajinßch Libye, kterß₧ jest vedle CyrΘnu, a hostΘ ╪φmanΘ, ÄidΘ, i vnov∞ na vφru obrßcenφ,
11. KretÜtφ i ArabÜtφ, slyÜφme je, ani mluvφ jazyky naÜimi velikΘ v∞ci Bo₧φ.
12. I d∞sili se vÜickni a divili se, jeden k druhΘmu °kouce: I co₧ toto bude?
13. Jinφ pak posmφvajφce se, pravili: Mstem se zpili tito.
14. A stoje Petr s jedenßcti, pozdvihl hlasu svΘho a promluvil k nim: Mu₧i ÄidΘ a vÜickni, kte°φ₧ bydlφte v JeruzalΘm∞, toto vßm znßmo bu∩, a uÜima pozorujte slov m²ch.
15. Jist∞ nejsou¥ tito, jako₧ vy se domnφvßte, zpilφ, pon∞vad₧ jest teprv t°etφ hodina na den.
16. Ale toto¥ jest, co₧ jest p°edpov∞dφno skrze proroka Joele:
17. A bude¥ v poslednφch dnech, (dφ B∙h,) vyleji z Ducha mΘho na vÜelikΘ t∞lo, a prorokovati budou synovΘ vaÜi, i dcery vaÜe, a mlßdenci vaÜi vid∞nφ vφdati budou, a starci vaÜi sny mφti budou.
18. A zajistΘ na slu₧ebnφky svΘ a na slu₧ebnice svΘ v t∞ch dnech vyleji z Ducha mΘho, a budou prorokovati.
19. A ukß₧i zßzraky na nebi svrchu a znamenφ na zemi dole, krev a ohe≥ a pßru d²movou.
20. Slunce obrßtφ se v temnost a m∞sφc v krev, prve ne₧ p°ijde den Pßn∞ velik² a zjevn².
21. A stane¥ se, [₧e] ka₧d², kdo₧koli vz²val by jmΘno Pßn∞, spasen bude.
22. Mu₧i IzraelÜtφ, slyÜte slova tato: Je₧φÜe toho NazaretskΘho, mu₧e od Boha zveliΦenΘho mezi vßmi mocmi a zßzraky a znamenφmi, kterΘ₧ Φinil skrze n∞ho B∙h uprost°ed vßs, jako₧ i vy sami vφte,
23. Toho, [pravφm], vydanΘho, z ulo₧enΘ rady a p°edzv∞d∞nφ Bo₧φho vzavÜe [a] skrze ruce neÜlechetn²ch uk°i₧ovavÜe, zamordovali jste.
24. Jeho₧to B∙h vzk°φsil, zprostiv [ho] bolestφ smrti, jako₧ nebylo mo₧nΘ jemu dr₧ßnu b²ti od nφ.
25. Nebo David pravφ o n∞m: Spat°oval jsem Pßna p°ed sebou v₧dycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.
26. Proto₧ rozveselilo se srdce mΘ, a zplΘsal jazyk m∙j, n²br₧ i t∞lo mΘ odpoΦine v nad∞ji.
27. Nebo nenechßÜ duÜe mΘ v pekle, ani₧ dßÜ vid∞ti svatΘmu svΘmu poruÜenφ.
28. ZnßmΘ jsi mi uΦinil cesty ₧ivota, a naplnφÜ mne ut∞Üenφm p°ed obliΦejem sv²m.
29. Mu₧i brat°φ, sluÜφ sm∞le mluviti k vßm o patriarchovi Davidovi, ₧e i um°el, i pochovßn jest, i hrob jeho jest u nßs a₧ do dneÜnφho dne.
30. Prorok tedy byv a v∞d∞v, ₧e p°φsahou zavßzal se jemu B∙h, ₧e z plodu ledvφ jeho podle t∞la vzbudφ Krista a posadφ na stolici jeho,
31. [To] p°edzv∞d∞v, mluvil o vzk°φÜenφ Kristovu, ₧e nenφ opuÜt∞na duÜe jeho v pekle, ani t∞lo jeho vid∞lo poruÜenφ.
32. Toho Je₧φÜe vzk°φsil B∙h, jeho₧to my vÜickni sv∞dkovΘ jsme.
33. Proto₧ pravicφ Bo₧φ jsa zv²Üen, a vzav zaslφbenφ Ducha svatΘho od Otce, vylil to, co₧ vy nynφ vidφte a slyÜφte.
34. Nebo¥ jest David nevstoupil v nebe, ale on pravφ: ╪ekl Pßn Pßnu mΘmu: Se∩ na pravici mΘ,
35. Dokavad₧ nepolo₧φm nep°ßtel tv²ch, [aby byli] podno₧e noh tv²ch.
36. Proto₧ v∞zi₧ jist∞ vÜecken d∙m Izraelsk², ₧e¥ jest B∙h i Pßnem ho uΦinil i Kristem, toho Je₧φÜe, kterΘho₧ jste vy uk°i₧ovali.
37. To slyÜevÜe, zkormouceni jsou v srdci [svΘm], a °ekli ku Petrovi a k jin²m apoÜtol∙m: Co₧ mßme Φiniti, mu₧i brat°φ?
38. Tedy Petr °ekl k nim: Pokßnφ Φi≥te, a pok°ti se jeden ka₧d² z vßs ve jmΘnu Je₧φÜe Krista na odpuÜt∞nφ h°φch∙ a p°ijmete dar Ducha svatΘho.
39. Vßm¥ jest zajistΘ zaslφbenφ [stalo se] a syn∙m vaÜim, i vÜechn∞m, kte°φ₧ daleko jsou, kter²ch₧koli povolal by Pßn B∙h nßÜ.
40. A jin²mi slovy mnoh²mi osv∞dΦoval a napomφnal [jich], °ka: Odd∞lte se od pokolenφ toho zlΘho.
41. Tedy ti, kte°φ₧ ochotn∞ p°ijali slova jeho, pok°t∞ni jsou, a p°ipojilo se [k nim] ten den duÜφ okolo t°φ tisφc∙.
42. I z∙stßvali v uΦenφ apoÜtolskΘm, a v spoleΦnosti, a v lßmßnφ chleba, a na modlitbßch.
43. I p°iÜla na vÜelikou duÜi bßze≥, a mnozφ divovΘ a zßzrakovΘ dßli se skrze apoÜtoly.
44. VÜickni pak v∞°φcφ byli pospolu, a m∞li vÜecky v∞ci obecnΘ.
45. A prodßvali vlada°stvφ a statky, a d∞lili mezi vÜecky, jak₧ komu pot°ebφ bylo.
46. A na ka₧d² den trvajφce jednomysln∞ v chrßm∞, a lßmajφce po domφch chlΘb, p°ijφmali pokrm s pot∞Üenφm a sprostnostφ srdce,
47. Chvßlφce Boha a milost majφce u vÜeho lidu. Pßn pak p°idßval cφrkvi na ka₧d² den t∞ch, kte°φ₧ by spaseni byli.

3.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Svat² Petr uzdraviv chromΘho hned tak narozenΘho, 12. mnohΘ

kßzßnφm sv²m vzbudil ku pokßnφ.

1. Petr pak a Jan spolu vstupovali do chrßmu v hodinu modlitebnou devßtou.
2. A mu₧ n∞jak², chrom² [tak narozen²] z ₧ivota matky svΘ, nesen byl, kterΘho₧ sßzeli na ka₧d² den u dve°φ chrßmov²ch, kterΘ₧ slouly KrßsnΘ, aby prosil za almu₧nu t∞ch, kte°φ₧ vchßzeli do chrßmu.
3. Ten uz°ev Petra a Jana, ani vchßzeti m∞li do chrßmu, prosil [jich], aby mu almu₧nu dali.
4. I pohled∞v na≥ Petr s Janem, °ekl: Hle∩ na nßs.
5. A on piln∞ pohled∞l na n∞, nad∞je se, ₧e n∞co vezme od nich.
6. Tedy °ekl Petr: St°φbra a zlata nemßm, ale co₧ mßm, to tob∞ dßm. Ve jmΘnu Je₧φÜe Krista NazaretskΘho vsta≥ a cho∩.
7. I ujav jej za ruku jeho pravou, pozdvihl ho, a hned utvrzeny jsou nohy jeho i kloubovΘ.
8. A zchytiv se, stßl, a chodil, a vÜel s nimi do chrßmu, chod∞, a poskakuje, a chvßle Boha.
9. A vid∞l jej vÜecken lid, an chodφ a chvßlφ Boha.
10. I poznali ho, ₧e jest ten, kter²₧ na almu₧n∞ sedßval u dve°φ Krßsn²ch chrßmov²ch. I napln∞ni jsou strachem a d∞Üenφm nad tφm, co₧ se stalo jemu.
11. A kdy₧ se ten uzdraven² p°φdr₧el Petra a Jana, sb∞hl se k nim vÜecken lid do sφ≥ce, kterß₧ sloula èalomounova, p°ed∞Üen jsa.
12. To vid∞v Petr, promluvil k lidu: Mu₧i IzraelÜtφ, co se divφte tomuto? Anebo co na nßs tak piln∞ hledφte, jako bychom my svou mocφ aneb nßbo₧nostφ uΦinili to, aby tento chodil?
13. B∙h Abraham∙v a Izßk∙v a Jßkob∙v, B∙h otc∙ naÜich, oslavil Syna svΘho Je₧φÜe, kterΘho₧ jste vy vydali a odep°eli se p°ed tvß°φ Pilßtovou, kter²₧ ho soudil b²ti [hodnΘho] propuÜt∞nφ.
14. Vy pak svatΘho a spravedlivΘho odep°eli jste se a prosili jste za mu₧e vra₧ednφka, aby vßm byl dßn.
15. Ale dßrce ₧ivota zamordovali jste, kterΘho₧ B∙h vzk°φsil z mrtv²ch; Φeho₧ my sv∞dkovΘ jsme.
16. A skrze vφru ve jmΘno jeho, tohoto, kterΘho₧ vy vidφte a znßte, utvrdilo jest jmΘno jeho a vφra, kterß₧ jest skrze n∞ho, dala jemu celΘ zdravφ toto p°ed obliΦejem vÜech vßs.
17. Ale nynφ, brat°φ, vφm, ₧e jste to z nev∞domφ uΦinili, jako i knφ₧ata vaÜe.
18. B∙h pak to, co₧ p°edzv∞stoval skrze ·sta vÜech prorok∙, ₧e m∞l Kristus trp∞ti, tak jest naplnil.
19. Proto₧ Φi≥te pokßnφ, a obra¥te se, aby byli shlazeni h°φchovΘ vaÜi, kdy₧ by p°iÜli ΦasovΘ rozvla₧enφ od tvß°i Pßn∞,
20. A poslal by toho, kter²₧ vßm kßzßn jest, Je₧φÜe Krista.
21. KterΘho₧ zajistΘ musφ p°ijφti nebesa, a₧ do Φasu napravenφ vÜech v∞cφ; co₧ byl p°edpov∞d∞l B∙h skrze ·sta sv²ch svat²ch prorok∙ od v∞k∙.
22. Moj₧φÜ zajistΘ otc∙m °ekl, ₧e Proroka vßm vzbudφ Pßn B∙h vßÜ z brat°φ vaÜich jako mne, jeho₧ poslouchati budete ve vÜem, co₧koli bude mluviti vßm.
23. A stane¥ se, [₧e] ka₧dß duÜe, kterß₧ by neposlouchala toho Proroka, vyhlazena bude z lidu [mΘho].
24. Ano i vÜickni proroci od Samuele a potomnφch, kte°φ₧koli mluvili, takΘ jsou o t∞chto dnech p°edzv∞stovali.
25. Vy jste synovΘ prorok∙ a [synovΘ] ·mluvy, kterou₧ uΦinil B∙h s otci naÜimi, °ka k Abrahamovi: V semeni tvΘm po₧ehnßny budou vÜecky Φeledi zem∞.
26. Vßm nejprve B∙h, vzbudiv Syna svΘho Je₧φÜe, poslal ho dobro°eΦφcφho vßm, aby se jeden ka₧d² z vßs odvrßtil od nepravostφ sv²ch.

4.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


ApoÜtolΘ zjφmanφ jsouce, 8. Krista Pßna p°ed p°ednφmi kn∞₧φmi

a starÜφmi sm∞le vyznßvajφ, 18. a propuÜt∞nφ jsouce, Pßnu Bohu

i s t∞mi, kte°φ₧ s nimi jako jedno srdce a jedna duÜe byli,

horliv∞ d∞kujφ 24. a modlφ se.

1. A kdy₧ oni mluvili k lidu, p°iÜli kn∞₧φ a ·°ednφk chrßmu a saduceovΘ,
2. T∞₧ce to nesouce, ₧e lid uΦili a zv∞stovali ve [jmΘnu] Je₧φÜe vzk°φÜenφ z mrtv²ch.
3. I vztßhli na n∞ ruce a vsadili je do ₧alß°e a₧ do jitra, neb ji₧ byl veΦer.
4. Mnozφ pak z t∞ch, kte°φ₧ slyÜeli slovo [Bo₧φ], uv∞°ili. I uΦin∞n jest poΦet mu₧∙ okolo p∞ti tisφc∙.
5. Stalo se pak nazejt°φ, seÜli se knφ₧ata jejich, a starÜφ, a zßkonφci v JeruzalΘm∞,
6. A AnnßÜ nejvyÜÜφ kn∞z, a KaifßÜ, a Jan, a Alexander, a kte°φ₧koli byli z pokolenφ nejvyÜÜφho kn∞ze.
7. I postavivÜe je mezi sebou, otßzali se jich: Jakou mocφ aneb v kterΘm jmΘnu uΦinili jste to vy?
8. Tedy Petr, jsa pln Ducha svatΘho, °ekl jim: Knφ₧ata lidu a starÜφ IzraelÜtφ,
9. Pon∞vad₧ my dnes k soudu jsme p°ivedeni pro dobrodinφ Φlov∞ku nemocnΘmu [uΦin∞nΘ], kterak by on zdrßv uΦin∞n byl:
10. Znßmo bu∩ vÜechn∞m vßm i vÜemu lidu IzraelskΘmu, ₧e ve jmΘnu Je₧φÜe Krista NazaretskΘho, kterΘho₧ jste vy uk°i₧ovali, jeho₧ B∙h vzk°φsil z mrtv²ch, skrze toho [jmΘno] tento stojφ p°ed vßmi zdrav².
11. To¥ jest ten kßmen za nic polo₧en² od vßs d∞lnφk∙, kter²₧ uΦin∞n jest v hlavu ·helnφ.
12. A nenφ¥ v ₧ßdnΘm jinΘm spasenφ; nebo¥ nenφ jinΘho jmΘna pod nebem danΘho lidem, skrze kterΘ₧ bychom mohli spaseni b²ti.
13. I vidouce takovou udatnost a sm∞lost v mluvenφ Petrovu a Janovu, a shledavÜe, ₧e jsou lidΘ neuΦenφ a prostφ, divili se, a poznali je, ₧e s Je₧φÜem b²vali.
14. ╚lov∞ka takΘ toho vidouce, an stojφ s nimi, kter²₧ byl uzdraven, nem∞li co mluviti proti nim.
15. I rozkßzavÜe jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,
16. ╪kouce: Co uΦinφme lidem t∞mto? Nebo ₧e jest zjevn² zßzrak stal se skrze n∞, vÜem p°eb²vajφcφm v JeruzalΘm∞ znßmΘ jest, ani₧ m∙₧eme [toho] zap°φti.
17. Ale aby se to vφce nerozhlaÜovalo v lidu, s pohr∙₧kou p°ika₧me jim, aby vφce v tom jmΘnu ₧ßdnΘmu z lidφ nemluvili.
18. I povolavÜe jich, p°ikßzali jim, aby nikoli nemluvili, ani uΦili ve jmΘnu Je₧φÜovu.
19. Tedy Petr a Jan odpovφdajφce, °ekli jim: Jestli to spravedlivΘ p°ed obliΦejem Bo₧φm, abychom vßs vφce poslouchali ne₧ Boha, su∩te.
20. Neb¥ nem∙₧eme nemluviti toho, co jsme vid∞li a slyÜeli.
21. A oni pohrozivÜe jim, propustili je, nenalezÜe na nich p°φΦiny trestßnφ, pro lid; nebo vÜickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.
22. Byl zajistΘ v letech vφce ne₧ ve Φty°idcφti Φlov∞k ten, p°i kterΘm₧ se byl stal zßzrak ten uzdravenφ.
23. A jsouce propuÜt∞ni, p°iÜli k sv²m a pov∞d∞li jim, co k nim p°ednφ kn∞₧φ a starÜφ mluvili.
24. Kte°φ₧ uslyÜevÜe to, jednomysln∞ pozdvihli hlasu k Bohu a °ekli: Hospodine, ty jsi B∙h, kter²₧ jsi uΦinil nebe i zemi, i mo°e i vÜecko, co₧ v nich jest,
25. Kter²₧ jsi skrze ·sta Davida, slu₧ebnφka svΘho, °ekl: ProΦ jsou se bou°ili nßrodovΘ a lidΘ myslili marnΘ v∞ci?
26. Postavili se krßlovΘ zemÜtφ, a knφ₧ata seÜla se vespolek proti Pßnu a proti PomazanΘmu jeho.
27. Prßv∞¥ jsou se jist∞ seÜli proti svatΘmu Synu tvΘmu Je₧φÜovi, kterΘho₧ jsi pomazal, Herodes a Pontsk² Pilßt, s pohany a lidem Izraelsk²m,
28. Aby uΦinili to, co₧ ruka tvß a rada tvß p°edulo₧ila, aby se stalo.
29. A nynφ, Pane, pohledi₧ na pohr∙₧ky jejich a dej₧ slu₧ebnφk∙m sv²m mluviti slovo tvΘ svobodn∞ [a] sm∞le,
30. Vztahuje ruku svou k uzdravovßnφ a k Φin∞nφ div∙ a zßzrak∙, skrze jmΘno svatΘho Syna tvΘho Je₧φÜe.
31. A kdy₧ se oni modlili, zat°ßslo se to mφsto, na kterΘm₧ byli shromß₧d∞ni, a napln∞ni jsou vÜickni Duchem svat²m, a mluvili slovo Bo₧φ sm∞le [a] svobodn∞.
32. Toho pak mno₧stvφ v∞°φcφch bylo jedno srdce a jedna duÜe. Ani₧ kdo co z t∞ch v∞cφ, kterΘ₧ m∞l, sv²m vlastnφm b²ti pravil, ale m∞li vÜecky v∞ci obecnΘ.
33. A mocφ velikou vydßvali apoÜtolΘ sv∞dectvφ o vzk°φÜenφ Pßna Je₧φÜe, a milost velikß p°φtomnß byla vÜechn∞m jim.
34. A ₧ßdn² mezi nimi nebyl nuzn²; nebo kte°φ₧koli m∞li pole nebo domy, prodßvajφce, p°inßÜeli penφze, za kterΘ₧ prodßvali,
35. A kladli p°ed nohy apoÜtolskΘ. I rozd∞lovßno bylo jednomu ka₧dΘmu, jak₧ komu pot°ebφ bylo.
36. Jozes pak, kter²₧ p°φjmφ m∞l od apoÜtol∙ BarnabßÜ, (co₧ se vyklßdß syn ut∞Üenφ,) z pokolenφ LevφtskΘho, z Cypru rodem,
37. M∞v pole, prodal je, a p°inesl penφze, a polo₧il k nohßm apoÜtolsk²m.

5.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


AnanißÜ i man₧elka jeho pro neup°φmnost a klam pozdychali,

12. velicφ divovΘ a zßzrakovΘ dßli se skrze apoÜtoly Pßn∞,

17. kte°φ₧ od kn∞₧φ do ₧alß°e dßni byvÜe, 19. od and∞la v∞zenφ

zproÜt∞ni.

1. Mu₧ pak jeden, jmΘnem AnanißÜ, s Zafirou, man₧elkou svou, prodal statek.
2. A lstiv∞ [n∞co] t∞ch pen∞z ujal s v∞domφm man₧elky svΘ, a p°inesa dφl n∞jak², polo₧il k nohßm apoÜtolsk²m.
3. I °ekl Petr: AnanißÜi, proΦ naplnil satan srdce tvΘ [lstφ], tak abys lhal Duchu svatΘmu a lstiv∞ ujal [Φßstku] pen∞z za to pole?
4. Zdali₧ nebylo tvΘ, kdybys ho byl sob∞ nechal? A kdy₧ bylo prodßno, v moci tvΘ bylo. I proΦ jsi tuto v∞c slo₧il v srdci svΘm? Neselhal jsi lidem, ale Bohu.
5. Tedy uslyÜav AnanißÜ tato slova, padna, zdechl. I spadla bßze≥ velikß na vÜecky, kte°φ₧ to slyÜeli.
6. A vstavÜe mlßdenci, vzali jej, a vynesÜe ven, pochovali.
7. I stalo se po chvφli, jako po t°ech hodinßch, ₧e i jeho ₧ena, nev∞duci, co se bylo stalo, p°iÜla.
8. I °ekl k nφ Petr: Pov∞z mi, za tolikoli jste pole [svΘ] prodali? A ona °ekla: Ano, za tolik.
9. Tedy dφ jφ Petr: I proΦe₧ jste se smluvili, abyste pokouÜeli Ducha Pßn∞? Aj, nohy t∞ch, kte°φ₧ pochovali mu₧e tvΘho, p°ede dve°mi jsou, a vynesou¥ [takΘ i] tebe.
10. I padla hned p°ed nohy jeho, a zdechla. A vÜedÜe mlßdenci, nalezli ji mrtvou; i vynesÜe, pochovali podle mu₧e jejφho.
11. I byla bßze≥ velikß po vÜφ cφrkvi, i mezi vÜemi, kte°φ₧ to slyÜeli.
12. Skrze ruce pak apoÜtol∙ dßli se divovΘ a zßzrakovΘ velicφ v lidu, (A b²vali vÜickni jednomysln∞ v sφ≥ci èalomounov∞.
13. Jin² pak ₧ßdn² neodvß₧il se p°ipojiti k nim, ale velebil je lid.
14. A v₧dy vφce se rozmßhalo mno₧stvφ v∞°φcφch Pßnu, mu₧∙ i takΘ ₧en.)
15. Tak₧e i na ulice vynßÜeli nemocnΘ, a kladli na lo₧cφch a na nosidlßch, aby, kdy₧ by Üel Petr, aspo≥ stφn jeho zastφnil na n∞kterΘ z nich.
16. Schßzelo se pak mno₧stvφ z okolnφch m∞st do JeruzalΘma, nesouce nemocnΘ a trßpenΘ od duch∙ neΦist²ch, a uzdravovßni byli vÜickni.
17. Tedy povstav nejvyÜÜφ kn∞z a vÜickni, kte°φ₧ byli s nφm, (jen₧ byli saducejskΘ sekty,) napln∞ni jsou zßvistφ.
18. I zjφmali apoÜtoly, a vsßzeli je do ₧alß°e obecnΘho.
19. Ale and∞l Pßn∞ v noci otev°ev dve°e u ₧alß°e, vyvedl je ven a °ekl:
20. Jd∞te, a postavφce se, mluvte lidu v chrßm∞ vÜecka slova ₧ivota tohoto.
21. To oni uslyÜevÜe, veÜli na ·svit∞ do chrßmu a uΦili. Tedy p°iÜed nejvyÜÜφ kn∞z a ti, kte°φ₧ s nφm byli, svolali radu a vÜecky starÜφ syn∙ Izraelsk²ch, i poslali do ₧alß°e, aby byli p°ivedeni.
22. A slu₧ebnφci p°iÜedÜe, nenalezli jich v ₧alß°i. A navrßtivÜe se, vypravovali,
23. ╪kouce: Äalß° zajistΘ nalezli jsme zav°en² se vÜφ pilnostφ a strß₧nΘ vn∞ stojφcφ u dve°φ, ale otev°evÜe dve°e, ₧ßdnΘho jsme tam nenalezli.
24. A kdy₧ uslyÜeli °eΦi tyto i nejvyÜÜφ kn∞z i ·°ednφk chrßmu i [jinφ] p°ednφ kn∞₧φ, nerozum∞li, co by se to stalo.
25. A p°iÜed kdosi, pov∞d∞l jim, °ka: Aj, mu₧i, kterΘ₧ jste vsßzeli do ₧alß°e, v chrßm∞ stojφ a uΦφ lid.
26. Tedy Üel [tam] ·°ednφk s slu₧ebnφky, a p°ivedl je bez nßsilΘ; nebo se bßli lidu, aby nebyli ukamenovßni.
27. A p°ivedÜe je, postavili je v rad∞. I otßzal se jich nejvyÜÜφ kn∞z,
28. ╪ka: Zdali₧ jsme vßm p°φsn∞ nep°ikßzali, abyste neuΦili v tom jmΘnu? A aj, naplnili jste JeruzalΘm uΦenφm sv²m, a chcete na nßs uvΘsti krev Φlov∞ka toho.
29. Odpov∞d∞v pak Petr a apoÜtolΘ, °ekli: Vφce sluÜφ poslouchati Boha ne₧ lidφ.
30. B∙h otc∙ naÜich vzk°φsil Je₧φÜe, kterΘho₧ jste vy zamordovali, pov∞sivÜe na d°ev∞.
31. Toho jest B∙h, [jako₧to] Knφ₧ete a Spasitele, pov²Üil pravicφ svou, aby bylo dßno lidu IzraelskΘmu pokßnφ a odpuÜt∞nφ h°φch∙.
32. A my jsme sv∞dkovΘ toho [vÜeho], co₧ mluvφme, ano i Duch svat², kterΘho₧ dal B∙h t∞m, jen₧ jsou posluÜni jeho.
33. Oni pak slyÜevÜe to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili.
34. Tedy povstav v rad∞ jeden farizeus, jmΘnem Gamaliel, Zßkona uΦitel, vzßcn² [mu₧] u vÜeho lidu, rozkßzal, aby na malou chvφli ven vyvedli apoÜtoly.
35. I °ekl jim: Mu₧i IzraelÜtφ, piln∞ se rozmyslte p°i t∞chto lidech, co mßte Φiniti.
36. Nebo p°ed t∞mito Φasy byl povstal Teudas, prav∞ se takΘ b²ti n∞Φφm [velik²m], jeho₧ se p°φdr₧elo mu₧∙ okolo Φty° set; kter²₧to ji₧ zahynul, i vÜickni, kte°φ₧ p°istoupili k n∞mu, rozpt²leni jsou a v nic obrßceni.
37. Po n∞m pak povstal Judas Galilejsk² za dn∙ popisu, a mnoho lidu po sob∞ obrßtil. Ale i ten zahynul, a vÜickni, kte°φ₧koli p°istoupili k n∞mu, rozpt²leni jsou.
38. A proto₧ nynφ pravφm vßm: Dejte pokoj t∞mto lidem, a nechte jich. Nebo jestli₧e¥ jest z lidφ rada tato anebo dφlo toto, rozprchne¥ se;
39. Pakli¥ jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti; abyste snad i Bohu odpornφ nalezeni nebyli.
40. I povolili jemu. A povolavÜe apoÜtol∙, a zmrskavÜe je, p°ikßzali, aby vφce nemluvili ve jmΘnu Je₧φÜovu. I propustili je.
41. Oni pak Üli z toho jejich shromß₧d∞nφ, radujφce se, ₧e jsou hodni uΦin∞ni trp∞ti protivenstvφ pro jmΘno Pßna Je₧φÜe.
42. Na ka₧d² pak den nep°estßvali v chrßm∞ i po domφch uΦiti a zv∞stovati Je₧φÜe Krista.

6.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


K p°isluhovßnφ vezdejÜφmi v∞cmi sedm mu₧∙ z°φzeno, 8. z nich₧

jeden, toti₧ svat² èt∞pßn, lstiv∞ jsa ob₧alovßn, 12. p°ed

starÜφmi a zßkonφky stßl.

1. A v t∞ch dnech, kdy₧ se rozmno₧ovali uΦedlnφci, stalo se reptßnφ ╪ek∙ proti Äid∙m [proto], ₧e by zanedbßvßny byly v p°isluhovßnφ vezdejÜφm vdovy jejich.
2. Tedy dvanßcte [apoÜtol∙], svolavÜe mno₧stvφ uΦedlnφk∙, °ekli: Nenφ sluÜnΘ, abychom my, opustφce slovo Bo₧φ, p°isluhovali stol∙m.
3. Proto₧, brat°φ, vybe°te z sebe mu₧∙ sedm dobropov∞stn²ch, pln²ch Ducha svatΘho a moudrosti, jim₧ bychom poruΦili tu prßci.
4. My pak modlitby a slu₧by slova [Pßn∞] pilni budeme.
5. I lφbila se ta °eΦ vÜemu mno₧stvφ. I vyvolili èt∞pßna, mu₧e plnΘho vφry a Ducha svatΘho, a Filipa, a Prochora, a Nikßnora, a Timona, a ParmΘna, a MikulßÜe AntiochenskΘho, k vφ°e vnov∞ obrßcenΘho.
6. Ty postavili p°ed obliΦejem apoÜtol∙, kte°φ₧to pomodlivÜe se, vzklßdali na n∞ ruce.
7. I rostlo jest slovo Bo₧φ, a rozmßhal se poΦet uΦedlnφk∙ v JeruzalΘm∞ velmi. Mnoh² takΘ zßstup kn∞₧φ poslouchal vφry.
8. èt∞pßn pak, jsa pln² vφry a moci, Φinil divy a zßzraky velikΘ v lidu.
9. I povstali n∞kte°φ z Ükoly, kterß₧ sloula Libertinsk²ch, a Cyrenensk²ch, a Alexandrinsk²ch, a t∞ch, kte°φ₧ byli z Cilicie a Azie, hßdajφce se s èt∞pßnem.
10. A nemohli odolati moudrosti a Duchu [Pßn∞], kter²₧ mluvil.
11. Tedy lstiv∞ nastrojili mu₧e, kte°φ₧ °ekli: My jsme jej slyÜeli mluviti slova rouhavß proti Moj₧φÜovi a proti Bohu.
12. A [tak] zbou°ili lid a starÜφ i zßkonφky, a obo°ivÜe se na n∞j, chytili jej, a vedli do rady.
13. I vystavili faleÜnΘ sv∞dky, kte°φ₧ °ekli: ╚lov∞k tento nep°estßvß mluviti slov rouhav²ch proti mφstu tomuto svatΘmu i [proti] Zßkonu.
14. Nebo jsme slyÜeli jej, an pravφ: Äe ten Je₧φÜ Nazaretsk² zkazφ mφsto toto, a prom∞nφ ustanovenφ, kterß₧ nßm vydal Moj₧φÜ.
15. A piln∞ pat°φce na n∞j vÜickni, kte°φ₧ sed∞li v rad∞, vid∞li tvß° jeho, jako tvß° and∞la.

7.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Sm∞lß, horlivß a Üirokß svatΘho èt∞pßna °eΦ, 54. pro kterou₧

p°φliÜn∞ se rozhn∞vavÜe posluchaΦi, èt∞pßna vz²vajφcφho jmΘno

Pßn∞ p°i p°φtomnosti Saule ukamenovali.

1. Tedy °ekl nejvyÜÜφ kn∞z: Jestli₧ to tak?
2. A on °ekl: Mu₧i brat°φ a otcovΘ, slyÜte. B∙h slßvy ukßzal se otci naÜemu Abrahamovi, kdy₧ byl v Mezopotamii, prve ne₧ bydlil v Chßran.
3. A °ekl k n∞mu: Vyjdi z zem∞ svΘ a z p°φbuznosti svΘ, a poj∩ do zem∞, kterou₧ ukß₧i tob∞.
4. Tedy vyÜel z zem∞ KaldejskΘ a bydlil v Chßran. A odtud, kdy₧ um°el otec jeho, p°est∞hoval jej do zem∞ tΘto, v kterΘ₧to vy nynφ bydlφte.
5. A nedal jemu d∞dictvφ v nφ, ani ÜlΘp∞je no₧nΘ, aΦ byl jemu ji slφbil dßti k vlada°stvφ, i semeni jeho po n∞m, kdy₧ jeÜt∞ nem∞l d∞dice.
6. Mluvil pak jemu B∙h takto: Bude¥ sφm∞ tvΘ pohostinu v zemi cizφ, a bude v slu₧bu podrobeno, a zle s nφm budou naklßdati za Φty°i sta let.
7. Ale nßrod ten, jemu₧ slou₧iti budou, jß souditi budu, pravφ¥ B∙h. A potom zase vyjdou, a slou₧iti mi budou na tomto mφst∞.
8. I vydal jemu smlouvu ob°φzky. A tak [on] zplodil Izßka, a ob°ezal jej osmΘho dne, a Izßk [zplodil] Jßkoba, a Jßkob
   dvanßcte patriarch∙.
   

9. A patriarchovΘ v nenßvisti m∞vÜe Jozefa, prodali [jej] do Egypta. Ale B∙h byl s nφm,
10. A vysvobodil ho ze vÜech ·zkostφ jeho, a dal jemu milost a moudrost p°ed tvß°φ faraona, krßle EgyptskΘho, tak₧e ho uΦinil ·°ednφkem nad Egyptem a nade vÜφm domem sv²m.
11. Potom p°iÜel hlad na vÜecku zemi Egyptskou i Kananejskou, a sou₧enφ velikΘ, ani₧ m∞li pokrm∙ otcovΘ naÜi.
12. A uslyÜev Jßkob, ₧e by obilΘ bylo v Egypt∞, poslal [tam] otce naÜe nejprve.
13. A kdy₧ je [poslal] po druhΘ, poznßn jest Jozef od brat°φ sv²ch, a zjevena jest rodina Jozefova faraonovi.
14. Tedy poslav Jozef [posly], p°ist∞hoval otce svΘho Jßkoba, i vÜecku rodinu svou v osobßch sedmdesßti a p∞ti.
15. I vstoupil Jßkob do Egypta, a tam um°el on i otcovΘ naÜi.
16. I p°eneseni jsou do Sichem, a pochovßni v hrob∞, kter²₧ byl koupil Abraham za st°φbro od syn∙ Emorov²ch, [otce] Sichemova.
17. Kdy₧ se pak p°ibli₧oval Φas zaslφbenφ, o kterΘm₧ byl p°isßhl B∙h Abrahamovi, rostl lid a mno₧il se v Egypt∞,
18. A₧ vtom povstal jin² krßl, kter²₧ neznal Jozefa.
19. Ten lstiv∞ naklßdaje s pokolenφm naÜφm, trßpil otce naÜe, tak₧e musili vyhazovati nemluv≥ßtka svß, aby se nerozplozovali.
20. V tom Φasu narodil se Moj₧φÜ, a byl velmi krßsn², kter²₧to chovßn jest za t°i m∞sφce v domu otce [svΘho].
21. A kdy₧ vylo₧en byl [na °eku], vzala jej dcera faraonova, a vychovala jej sob∞ za syna.
22. I vyuΦen jest Moj₧φÜ vÜφ moudrosti EgyptskΘ, a byl mocn² v °eΦech i v skutcφch.
23. A kdy₧ jemu bylo Φty°idceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby navÜtφvil brat°φ svΘ, syny IzraelskΘ.
24. A uz°ev jednoho, an bezprßvφ trpφ, zastal ho a pomstil toho, kter²₧ bezprßvφ trp∞l, zabiv EgyptskΘho.
25. Domnφval se zajistΘ, ₧e brat°φ jeho rozum∞jφ [tomu], ₧e skrze ruku jeho chce jim dßti B∙h vysvobozenφ, ale oni nerozum∞li.
26. DruhΘho pak dne ukßzal se jim, kdy₧ se vadili, i cht∞l je v pokoj uvΘsti, °ka: Mu₧i, brat°φ jste, i proΦ k°ivdu Φinφte sob∞ vespolek?
27. Ten pak, kter²₧ Φinil k°ivdu bli₧nφmu [svΘmu], odehnal ho, °ka: Kdo t∞ ustanovil knφ₧etem a soudcφm nad nßmi?
28. Co₧ ty mne chceÜ zamordovati, jako jsi vΦera zabil EgyptskΘho?
29. I utekl Moj₧φÜ pro ta slova a bydlil pohostinu v zemi MadianskΘ, a tam zplodil dva syny.
30. A kdy₧ se vyplnilo let Φty°idceti, ukßzal se jemu na pouÜti hory Sinai and∞l Pßn∞, v plameni ohn∞ ve k°i.
31. A Moj₧φÜ uz°ev to, divil se tomu vid∞nφ. A kdy₧ blφ₧e p°istoupil, aby to piln∞ji spat°il, stal se k n∞mu hlas Pßn∞:
32. Jߥ [jsem] B∙h otc∙ tv²ch, B∙h Abraham∙v a B∙h Izßk∙v a B∙h Jßkob∙v. I zhroziv se Moj₧φÜ, neodvß₧il se pat°iti.
33. I °ekl jemu Pßn: Zzuj obuv s noh sv²ch; nebo mφsto, na kterΘm₧ stojφÜ, zem∞ svatß jest.
34. Vid∞l jsem, vid∞l trßpenφ lidu svΘho, kter²₧ jest v Egypt∞, a vzdychßnφ jejich uslyÜel jsem a sstoupil jsem, abych je vysvobodil. Proto₧ nynφ poj∩, poÜli t∞ do Egypta.
35. Toho Moj₧φÜe, kterΘho₧ se odep°eli, °kouce: Kdo t∞ ustanovil knφ₧etem a soudcφ? toho¥ jest B∙h knφ₧e a vysvoboditele poslal, skrze ruku and∞la, kter²₧ se jemu ukßzal ve k°i.
36. A ten je vyvedl, Φin∞ divy a zßzraky v zemi EgyptskΘ a na mo°i ╚ervenΘm, i na pouÜti za Φty°idceti let.
37. To¥ jest ten Moj₧φÜ, kter²₧ °ekl syn∙m Izraelsk²m: Proroka vßm vzbudφ Pßn B∙h vßÜ z brat°φ vaÜich, [podobn∞] jako mne, toho poslouchejte.
38. On¥ jest, kter²₧ byl mezi lidem na pouÜti s and∞lem, kter²₧ mluvφval k n∞mu na ho°e Sinai, i s otci naÜimi, kter²₧ p°ijal slova ₧ivß, aby je nßm vydal.
39. Jeho₧ necht∞li posluÜni b²ti otcovΘ naÜi, ale zavrhli jej, a odvrßtili se srdci sv²mi do Egypta,
40. ╪kouce k Aronovi: UΦi≥ nßm bohy, kte°φ₧ by Üli p°ed nßmi; nebo Moj₧φÜovi tomu, kter²₧ nßs vyvedl z zem∞ EgyptskΘ, nevφme, co se p°ihodilo.
41. I ud∞lali v t∞ch dnech tele, a ob∞tovali ob∞ti modle, a veselili se v dφle rukou sv²ch.
42. I odvrßtil se [od nich] B∙h, a vydal je, aby slou₧ili vojsku nebeskΘmu, jako₧ napsßno jest v knihßch Prorock²ch: Zdali₧ jste mi ob∞ti aneb dary ob∞tovali za Φty°idceti let na pouÜti, dome Izraelsk²?
43. N²br₧ nosili jste stßnek [modly] Moloch, a hv∞zdu boha vaÜeho Remfan, ta podobenstvφ, kterß₧ jste zd∞lali sob∞, abyste se jim klan∞li. Proto₧ p°est∞huji vßs za Babylon.
44. Stßnek sv∞dectvφ m∞li jsou otcovΘ naÜi na pouÜti, jako₧ byl na°φdil ten, jen₧ °ekl Moj₧φÜovi, aby jej ud∞lal, podle zp∙sobu toho, kter²₧ byl vid∞l.
45. Kter²₧to p°ijavÜe otcovΘ naÜi, vnesli jej s Jozue tam, kde₧ bylo [prve] vlada°stvφ pohan∙, kterΘ₧ vyhnal B∙h od tvß°i otc∙ naÜich, a₧ do dn∙ Davida.
46. Jen₧ nalezl milost p°ed obliΦejem Bo₧φm, a prosil, aby nalezl stßnek Bohu Jßkobovu.
47. èalomoun pak ud∞lal jemu d∙m.
48. Ale NejvyÜÜφ nebydlφ v domφch rukou ud∞lan²ch, jako₧ dφ prorok:
49. Nebe jest mi stolice a zem∞ podno₧ noh m²ch, i jak²₧ mi [tedy] d∙m ud∞lßte? pravφ Pßn. Anebo jakΘ [jest] mφsto odpoΦφvßnφ mΘho?
50. Zdali₧ ruka mß vÜeho toho neuΦinila?
51. TvrdoÜijnφ a neob°ezanΘho srdce i uÜφ, vy jste se v₧dycky Duchu svatΘmu protivili, jako₧ otcovΘ vaÜi, tak₧ i vy.
52. KterΘmu z prorok∙ otcovΘ vaÜi se neprotivili? Zmordovali zajistΘ ty, jen₧ p°edzv∞stovali p°φchod spravedlivΘho tohoto, jeho₧to vy nynφ zrßdci a vra₧ednφci jste.
53. Kte°φ₧ jste vzali Zßkon p∙sobenφm and∞lsk²m, a neost°φhali jste [ho].
54. Tedy slyÜφce to, rozzlobili se v srdcφch sv²ch a Ük°ip∞li zuby na n∞ho.
55. On pak pln jsa Ducha svatΘho, pohled∞v do nebe, uz°el slßvu Bo₧φ a Je₧φÜe stojφcφho na pravici Bo₧φ.
56. I °ekl: Aj, vidφm nebesa otev°enß a Syna Φlov∞ka stojφcφho na pravici Bo₧φ.
57. A [oni] zk°ikÜe hlasem velik²m, zacpali uÜi svΘ, a obo°ili se jednomysln∞ na n∞j.
58. A vyvedÜe jej z m∞sta, kamenovali ho. A sv∞dkovΘ slo₧ili roucha svß u noh mlßdence, kter²₧ sloul Saul.
59. I kamenovali èt∞pßna vz²vajφcφho [Boha] a °koucφho: Pane Je₧φÜi, p°ijmi ducha mΘho.
60. A poklek na kolena, zvolal hlasem velik²m: Pane, nepoklßdej jim toho za h°φch. A to pov∞d∞v, usnul [v Pßnu].

8.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Svat² èt∞pßn poh°ben. 5. Filip kßzal v Sama°φ, 12. i èimona

Φarod∞jnφka pok°til. 17. Duch svat² na v∞°φcφ vylit. 18. èimon

svatokupcem proklet²m z∙stal. 27. Komornφk krßlovny Kandßces od

Filipa svatΘho pok°t∞n.

1. Saul pak [takΘ] p°ivolil k usmrcenφ jeho. I p°iÜlo v ten Φas velikΘ protivenstvφ na cφrkev, kterß₧ byla v JeruzalΘm∞, a vÜickni se rozprchli po krajinßch Judsk²ch a Sama°sk²ch, krom∞ apoÜtol∙.
2. I pochovali èt∞pßna mu₧i pobo₧nφ, a plakali velmi nad nφm.
3. Saul pak hubil cφrkev, do dom∙ vchßzeje, a jφmaje mu₧e i ₧eny, dßval je do ₧alß°e.
4. Ti pak, kte°φ₧ se byli rozprchli, chodili, kß₧φce slovo [Bo₧φ].
5. A Filip vÜed do m∞sta Sama°φ, kßzal jim Krista.
6. I pozorovali zßstupovΘ s pilnostφ jednomysln∞ toho, co₧ se pravilo od Filipa, slyÜφce a vidouce divy, kterΘ₧ Φinil.
7. Nebo duchovΘ neΦistφ z mnoh²ch, kte°φ₧ je m∞li, k°iΦφce hlasem velik²m, vychßzeli, a mnozφ Ülakem pora₧enφ a kulhavφ uzdraveni jsou.
8. A stala se radost velikß v tom m∞st∞.
9. Mu₧ pak n∞jak², jmΘnem èimon, p°ed tφm v tom m∞st∞ Φßry provodil, a lid Sama°sk² mßmil, prav∞ se b²ti n∞jak²m velik²m.
10. Na n∞ho₧ pozor m∞li vÜickni, od nejmenÜφho a₧ do nejv∞tÜφho, °φkajφce: Tento¥ jest Bo₧φ moc velikß.
11. Pozor pak m∞li na n∞ho, proto₧e je za mnoh² Φas mßmil sv²mi Φßry.
12. A kdy₧, uv∞°ivÜe Filipovi zv∞stujφcφmu o krßlovstvφ Bo₧φm a o jmΘnu Je₧φÜe Krista, k°tili se mu₧i i ₧eny,
13. Tedy i ten èimon takΘ uv∞°il, a pok°t∞n byv, p°φdr₧el se Filipa, a vida zßzraky a moci velikΘ Φin∞nΘ, d∞sil se.
14. UslyÜavÜe pak v JeruzalΘm∞ apoÜtolΘ, ₧e by Sama°φ p°ijala slovo Bo₧φ, poslali k nim Petra a Jana.
15. Kte°φ₧ p°iÜedÜe [k nim], modlili se za n∞, aby p°ijali Ducha svatΘho.
16. (Nebo jeÜt∞ byl na ₧ßdnΘho z nich nesstoupil, ale pok°t∞ni toliko byli ve jmΘnu Pßna Je₧φÜe.)
17. Tedy vzklßdali na n∞ ruce, a [oni] p°ijali Ducha svatΘho.
18. I uz°ev èimon, ₧e skrze vzklßdßnφ rukou apoÜtolsk²ch dßvß se Duch svat², p°inesl jim penφze,
19. ╪ka: Dejte i mn∞ tu moc, a¥, na koho₧ bych koli vzlo₧il ruce, p°ijme Ducha svatΘho.
20. I °ekl k n∞mu Petr: Penφze tvΘ bu∩te₧ s tebou na zatracenφ, proto₧e jsi se domnφval, ₧e by dar Bo₧φ mohl b²ti zjednßn za penφze.
21. NemßÜ dφlu ani losu v tΘto v∞ci; nebo srdce tvΘ nenφ up°φmΘ p°ed Bohem.
22. Proto₧ Φi≥ pokßnφ z tΘto svΘ neÜlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuÜt∞no bylo tob∞ to myÜlenφ srdce tvΘho.
23. Nebo v ₧luΦi ho°kosti a v svazku nepravosti tebe b²ti vidφm.
24. I odpov∞d∞v èimon, °ekl: Modlte₧ vy se za mne Pßnu, aby na mne nep°iÜlo n∞co z t∞ch v∞cφ, kterΘ₧ jste mluvili.
25. Oni pak osv∞dΦovavÜe a mluvivÜe slovo Pßn∞, navrßtili se do JeruzalΘma, a ve mnoh²ch m∞steΦkßch Samaritßnsk²ch kßzali evangelium.
26. V tom and∞l Pßn∞ mluvil k Filipovi, °ka: Vsta≥ a jdi ku polednφ stran∞ na cestu, kterß₧ vede od JeruzalΘma do [m∞sta] Gßzy, kterΘ₧ jest pustΘ.
27. A [on] vstav, [i] Üel. A aj, mu₧ Mou°enφn, kleÜt∞nec, komornφk krßlovny Mou°enφnskΘ Kandßces, kter²₧ vlßdl vÜemi poklady jejφmi, a byl p°ijel do JeruzalΘma, aby se modlil,
28. Ji₧ se navracoval [zase], sed∞ na voze svΘm, a Φetl IzaißÜe proroka.
29. I °ekl Duch k Filipovi: P°istup a p°ivi≥ se k vozu tomu.
30. A p°ib∞h Filip, slyÜel jej, an Φte IzaißÜe proroka. I °ekl: RozumφÜli₧, co ΦteÜ?
31. A on °ekl: Kterak₧ bych mohl [rozum∞ti], leΦ by mi kdo vylo₧il? I prosil Filipa, aby vstoupil [na v∙z], a sed∞l s nφm.
32. Mφsto pak toho Pφsma, kterΘ₧ Φetl, toto bylo: Jako ovce k zabitφ veden jest, a jako berßnek n∞m² p°ed tφm, kdo₧ jej st°i₧e, tak neotev°el ·st sv²ch.
33. V ponφ₧enφ jeho odsouzenφ jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypravφ, aΦkoli zahlazen byl z zem∞ ₧ivot jeho?
34. A odpovφdaje komornφk Filipovi, dφ: Prosφm tebe, o kom toto mluvφ prorok? Sßmli o sob∞, Φili o n∞kom jinΘm?
35. Tedy otev°ev Filip ·sta svß, a poΦav od toho Pφsma, zv∞stoval jemu Je₧φÜe.
36. A kdy₧ jeli cestou, p°ijeli k jednΘ vod∞. I °ekl komornφk: Aj, [te∩] voda. ProΦ nemßm b²ti pok°t∞n?
37. I °ekl Filip: V∞°φÜli cel²m srdcem, sluÜφ¥. A on odpov∞d∞v, °ekl: V∞°φm, ₧e Je₧φÜ Kristus jest Syn Bo₧φ.
38. I rozkßzal stßti vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komornφk. I pok°til ho.
39. A kdy₧ vystoupili z vody, Duch Pßn∞ pochopil Filipa, a nevid∞l ho vφce komornφk; i jel cestou svou, raduje se.
40. Filip pak nalezen jest v Azotu; a chod∞, kßzal evangelium vÜem m∞st∙m, a₧ p°iÜel do Cesaree.

9.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Saul byv protivnφkem, 15. nßdobou vyvolenou ode Pßna uΦin∞n,

18. slep² byv, uzdraven, Krista vyznßval, 22. a Äidy p°emßhal.

23. Petr svat² EneßÜe uzdravil, 37. a Tabitu vzk°φsil.

1. Saul pak jeÜt∞ dycht∞ po pohr∙₧kßch a po mordu proti uΦedlnφk∙m Pßn∞, Üel k nejvyÜÜφmu kn∞zi,
2. A vy₧ßdal od n∞ho listy do DamaÜku do Ükol, nalezlli by tam tΘ cesty kterΘ mu₧e nebo ₧eny, aby svßzanΘ p°ivedl do JeruzalΘma.
3. A kdy₧ byl na cest∞, stalo se, ₧e ji₧ p°ibli₧oval se k DamaÜku. Tedy pojednou rychle obklφΦilo jej sv∞tlo s nebe.
4. A padna na zem, uslyÜel hlas °koucφ: Saule, Saule, proΦ mi se protivφÜ?
5. A [on] °ekl: I kdo jsi, Pane? A Pßn °ekl: Jß jsem Je₧φÜ, jemu₧ ty se protivφÜ. Tvrdo¥ jest tob∞ proti ostn∙m se zp∞Φovati.
6. A on t°esa se a boje se, °ekl: Pane, co chceÜ, abych Φinil? A Pßn k n∞mu: Vsta≥ a jdi do m∞sta, a bude tob∞ pov∞dφno, co bys ty m∞l Φiniti.
7. Ti pak mu₧i, kte°φ₧ Üli za nφm, stßli, ohromeni jsouce, hlas zajistΘ slyÜφce, ale ₧ßdnΘho nevidouce.
8. I vstal Saul z zem∞, a otev°ev oΦi svΘ, nic nevid∞l. Tedy pojavÜe ho za ruce, uvedli jej do DamaÜku.
9. I byl tu za t°i dni nevida, a nejedl [nic], ani nepil.
10. Byl pak jeden uΦedlnφk [apoÜtolsk²] v DamaÜku, jmΘnem AnanißÜ. I °ekl k n∞mu Pßn u vid∞nφ: AnanißÜi. A on °ekl: Aj, jß, Pane.
11. A Pßn k n∞mu: Vsta≥ a jdi do ulice, kterß₧ slove P°φmß, a hledej v dom∞ Judov∞ Saule, jmΘnem TarsenskΘho. Nebo aj, modlφ se,
12. A vid∞l u vid∞nφ mu₧e, AnanißÜe jmΘnem, an jde k n∞mu, a vzklßdß na≥ ruku, aby zrak p°ijal.
13. I odpov∞d∞l AnanißÜ: Pane, slyÜel jsem od mnoh²ch o tom mu₧i, kterak mnoho zlΘho Φinil svat²m tv²m v JeruzalΘm∞.
14. A i zde¥ mß moc od p°ednφch kn∞₧φ, aby jφmal vÜecky, kte°φ₧ vz²vajφ jmΘno tvΘ.
15. I °ekl jemu Pßn: Jdi, nebo¥ on jest mß nßdoba vyvolenß, aby nosil jmΘno mΘ p°ed pohany i krßle, i p°ed syny IzraelskΘ.
16. Jߥ zajistΘ ukß₧i jemu, kterak on mnoho musφ trp∞ti pro jmΘno mΘ.
17. I Üel AnanißÜ, a vÜel do toho domu, a vlo₧iv ruce na≥, °ekl: Saule brat°e, Pßn Je₧φÜ poslal mne, kter²₧ se ukßzal tob∞ na cest∞, po nφ₧ jsi Üel, abys zrak p°ijal a napln∞n byl Duchem svat²m.
18. A hned spadly s oΦφ jeho jako lupiny, a [on] prohlΘdl pojednou; a vstav, pok°t∞n jest.
19. A p°ijav pokrm, posilnil se. I z∙stal Saul s uΦedlnφky, kte°φ₧ byli v DamaÜku, za n∞koliko dnφ.
20. A hned v Ükolßch kßzal Krista, [prav∞], ₧e on jest Syn Bo₧φ.
21. I divili se nßramn∞ vÜickni, kte°φ₧ [jej] slyÜeli, a pravili: Zdali₧ toto nenφ ten, jen₧ hubil v JeruzalΘm∞ ty, kte°φ₧ vz²vali jmΘno toto, a sem na to p°iÜel, aby je svßzanΘ vedl k p°ednφm kn∞₧φm?
22. Saul pak [mnohem] vφce se zmoc≥oval a zahanboval Äidy, kte°φ₧ byli v DamaÜku, potvrzuje toho, ₧e ten jest Kristus.
23. A kdy₧ p°eb∞hlo drahn∞ dn∙, radu mezi sebou na tom zav°eli ÄidΘ, aby jej zabili.
24. Ale zv∞d∞l Saul o t∞ch ·kladech jejich. Ost°φhali takΘ i bran ve dne i v noci, aby jej zahubili.
25. Ale uΦedlnφci v noci vzavÜe ho, spustili jej po provaze p°es zed v koÜi.
26. P°iÜed pak Saul do JeruzalΘma, pokouÜel se p°itovaryÜiti k uΦedlnφk∙m, ale bßli se ho vÜickni, nev∞°φce, by byl uΦedlnφkem.
27. BarnabßÜ pak p°ijav jej, vedl [ho] k apoÜtol∙m, a vypravoval jim, kterak na cest∞ vid∞l Pßna, a ₧e mluvil s nφm, a kterak v DamaÜku svobodn∞ mluvil ve jmΘnu Je₧φÜe.
28. I byl s nimi p°eb²vaje v JeruzalΘm∞,
29. A sm∞le mluv∞ ve jmΘnu Pßna Je₧φÜe, a hßdal se s ╪eky; oni pak usilovali ho zabφti.
30. To zv∞d∞vÜe brat°φ, dovedli ho do Cesaree, a poslali jej do Tarsu.
31. A tak sborovΘ po vÜem Judstvu a Galilei i Sama°φ m∞li pokoj, vzd∞lßvajφce se, a chodφce v bßzni Pßn∞, a rozhoj≥ovali se pot∞Üenφm Ducha svatΘho.
32. Stalo se pak, ₧e Petr, kdy₧ prochßzel vÜecky [sbory], p°iÜel takΘ k svat²m, kte°φ₧ byli v Lydd∞.
33. I nalezl tu Φlov∞ka jednoho, jmΘnem EneßÜe, ji₧ od osmi let na lo₧i le₧φcφho, kter²₧ byl Ülakem pora₧en².
34. I °ekl mu Petr: EneßÜi, uzdravuje¥ tebe Je₧φÜ Kristus; vsta≥ a ustel sob∞. A hned vstal.
35. I vid∞li jej vÜickni, kte°φ₧ bydlili v Lydd∞ a v Sßron∞, kte°φ₧ se obrßtili ku Pßnu.
36. Byla pak jedna uΦedlnice v Joppen, jmΘnem Tabita, co₧ se vyklßdß Dorkas. Ta byla plnß skutk∙ dobr²ch a almu₧en, kterΘ₧ Φinila.
37. I stalo se v t∞ch dnech, ₧e roznemohÜi se, um°ela. Kterou₧to umyvÜe, polo₧ili na sφ≥ vrchnφ.
38. A ₧e byla blφzko Lydda od Joppen, uslyÜavÜe uΦedlnφci, ₧e by tam byl Petr, poslali k n∞mu dva mu₧e, prosφce ho, aby sob∞ neobt∞₧oval p°ijφti a₧ k nim.
39. Tedy vstav Petr, Üel s nimi. A kdy₧ p°iÜel, vedli jej na sφ≥. I obstoupily ho vÜecky vdovy, plaΦφce a ukazujφce sukn∞ a plßÜt∞, kterΘ₧ jim d∞lala, dokud₧ s nimi byla, Dorkas.
40. I rozkßzav vÜechn∞m vyjφti ven Petr, poklek na kolena, modlil se, a obrßtiv se k [tomu] t∞lu, °ekl: Tabito, vsta≥. A ona otev°ela oΦi svΘ, a uz°evÜi Petra, posadila se.
41. A podav jφ ruky [Petr], pozdvihl jφ; a povolav svat²ch a vdov, ukßzal jim ji ₧ivou.
42. I rozhlßÜeno jest to po vÜem [m∞st∞] Joppen, a uv∞°ili mnozφ v Pßna.
43. I stalo se, ₧e za mnohΘ dni poz∙stal Petr v Joppen u n∞jakΘho èimona ko₧eluha.

10.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Petr svat² Kornelia zφskal, 44. a pok°til ho i ty vÜecky, na

kterΘ₧ Duch svat² s nebe v p°φtomnosti Äid∙ p°iÜel.

1. Mu₧ pak n∞jak² byl v Cesarii, jmΘnem Kornelius, setnφk, z zßstupu, kter²₧ sloul Vlask²,
2. Nßbo₧n² a bohobojn² se vÜφm domem sv²m, Φin∞ almu₧ny mnohΘ lidu,
3. A modle se Bohu v₧dycky. [Ten] vid∞l u vid∞nφ z°eteln∞, jako v hodinu devßtou na den, and∞la Bo₧φho, an vÜel k n∞mu, a °ekl jemu: KornΘli.
4. A on piln∞ popat°il na≥, a zstraÜiv se, °ekl: Co chceÜ, Pane? I °ekl jemu: Modlitby tvΘ a almu₧ny tvΘ vstoupily na pam∞t p°ed tvß°φ Bo₧φ.
5. Proto₧ nynφ poÜli mu₧e [n∞kterΘ] do Joppen, a povolej èimona, kter²₧ mß p°φjmφ Petr.
6. Ten¥ hospodu mß u n∞jakΘho èimona ko₧eluha, kter²₧ mß d∙m u mo°e. On¥ povφ tob∞, co bys m∞l Φiniti.
7. A kdy₧ odÜel and∞l, kter²₧ mluvil Korneliovi, zavolal dvou slu₧ebnφk∙ sv²ch, a rytφ°e pobo₧nΘho z t∞ch, kte°φ₧ v₧dycky p°i n∞m byli,
8. A pov∞d∞v jim vÜecko to, poslal je do Joppen.
9. Nazejt°φ pak, kdy₧ oni Üli a p°ibli₧ovali se k m∞stu, vÜel Petr nahoru, aby se modlil, v hodinu Üestou.
10. A potom velice zlaΦn∞v, cht∞l pojφsti. Kdy₧ pak oni strojili, p°ipadlo na n∞j mysli vytr₧enφ.
11. I uz°el nebe otev°enΘ a sstupujφcφ k sob∞ nßdobu jakous jako prost∞radlo velikΘ, za Φty°i rohy uvßzanΘ, ano se spouÜtφ na zem,
12. Na n∞m₧ byla vÜelikß zemskß hovada Φtvernohß, a zvφ°ata, a zem∞plazovΘ, i ptactvo nebeskΘ.
13. I stal se hlas k n∞mu: Vsta≥, Pet°e, bij a jez.
14. I °ekl Petr: Nikoli, Pane, neb¥ jsem nikdy nejedl nic obecnΘho anebo neΦistΘho.
15. Tedy op∞t po druhΘ [stal se] hlas k n∞mu: Co₧¥ jest B∙h oΦistil, nem∞j ty toho za neΦistΘ.
16. A to se stalo po t°ikrßt. I vzato jest zase prost∞radlo do nebe.
17. A kdy₧ Petr sßm u sebe rozjφmal, co by znamenalo vid∞nφ to, kterΘ₧ vid∞l, aj mu₧i ti, kte°φ₧ poslßni byli od Kornelia, ptajφce se na d∙m èimon∙v, stßli p°ede dve°mi.
18. A zavolavÜe [kohosi], tßzali se: Mßli zde hospodu èimon, kter²₧ mß p°φjmφ Petr?
19. A kdy₧ Petr p°emyÜloval o tom vid∞nφ, °ekl jemu Duch: Aj, mu₧i t°i hledajφ tebe.
20. Proto₧ vstana, sejdi dol∙ a jdi s nimi, nic nepochybuje; nebo¥ jsem jß je poslal.
21. Tedy sÜed Petr k mu₧∙m, jen₧ poslßni byli k n∞mu od Kornelia, °ekl: Aj, jߥ jsem ten, kterΘho₧ hledßte. Jakß jest p°φΦina, pro ni₧ jste p°iÜli?
22. Oni pak °ekli: Kornelius setnφk, mu₧ spravedliv² a bohabojφcφ, i sv∞dectvφ dobrΘ majφcφ ode vÜeho nßrodu ÄidovskΘho, u vid∞nφ napomenut jest od and∞la svatΘho, aby povolal tebe do domu svΘho a slyÜel °eΦ od tebe.
23. Tedy zavolav jich do domu, p°ijal je do hospody. DruhΘho pak dne Petr Üel s nimi, a n∞kte°φ brat°φ z Joppen Üli s nφm.
24. A nazejt°φ p°iÜli do Cesaree. Kornelius pak oΦekßval jich, svolav p°φbuznΘ svΘ a p°ßtely blφzkΘ.
25. I stalo se, kdy₧ vchßzel Petr, vyÜel proti n∞mu Kornelius, a padna k nohßm jeho, klan∞l se mu.
26. Ale Petr pozdvihl ho, °ka: Vsta≥, [vÜak¥] i jß takΘ Φlov∞k jsem.
27. A rozmlouvaje s nφm, vÜel [do domu,] a nalezl mnoho t∞ch, kte°φ₧ se byli seÜli.
28. I °ekl k nim: Vy vφte, ₧e nesluÜnΘ jest mu₧i Äidu p°ipojiti se aneb p°istoupiti k cizozemci, ale mn∞ ukßzal B∙h, abych ₧ßdnΘho Φlov∞ka nepravil obecn²m neb neΦist²m b²ti.
29. Proto₧ bez odporu p°iÜel jsem, povolßn jsa. I ptßm se [vßs], pro kterou p°φΦinu poslali jste pro mne?
30. A Kornelius °ekl: P°ede Φty°mi dny postil jsem se a₧ do tΘto hodiny, a v hodinu devßtou modlil jsem se v domu svΘm. A aj, postavil se p°ede mnou mu₧ v rouÜe b∞lostkvoucφm,
31. A °ekl: KornΘli, uslyÜßna¥ jest modlitba tvß a almu₧ny tvΘ jsou¥ v pam∞ti p°ed tvß°φ Bo₧φ.
32. Proto₧ poÜli do Joppen a povolej èimona, kter²₧ slove Petr. Ten¥ mß hospodu v domu èimona ko₧eluha u mo°e; on p°ijda, bude mluviti tob∞.
33. [Jß] pak hned jsem poslal k tob∞, a ty jsi dob°e uΦinil, ₧es p°iÜel. Nynφ tedy my vÜickni p°ed obliΦejem Bo₧φm hotovi jsme slyÜeti vÜecko, co₧ jest koli p°ikßzßno tob∞ od Boha.
34. Tedy Petr otev°ev ·sta, °ekl: V pravd∞ jsem shledal, ₧e B∙h nenφ p°ijimaΦ osob.
35. Ale v ka₧dΘm nßrodu, kdo₧ se ho bojφ a Φinφ spravedlnost, p°φjemn² jest jemu;
36. Jak₧ to oznßmil syn∙m Izraelsk²m, zv∞stuje pokoj skrze Je₧φÜe Krista, jen₧ jest Pßnem vÜeho.
37. [O Φem₧ i] vy sami vφte, co se dßlo po vÜem Äidovstvu, poΦna od Galilee, po k°tu, kter²₧ kßzal Jan:
38. Kterak Je₧φÜe od NazarΘta pomazal B∙h Duchem svat²m a mocφ; kter²₧to chodil, dob°e Φin∞, a uzdravuje vÜecky posedlΘ od ∩ßbla; nebo B∙h s nφm byl.
39. A my jsme sv∞dkovΘ vÜeho toho, co₧ jest Φinil v krajin∞ JudskΘ a v JeruzalΘm∞. KterΘho₧to zamordovali jsou, pov∞sivÜe na d°ev∞.
40. Toho B∙h vzk°φsil t°etφho dne, a zp∙sobil to, aby zjeven byl,
41. Ne vÜemu lidu, ale sv∞dk∙m prve k tomu z°φzen²m od Boha, nßm, kte°φ₧ jsme s nφm jedli a pili po jeho z mrtv²ch vstßnφ.
42. A p°ikßzal nßm kßzati lidu a sv∞dΦiti, ₧e on jest ten ustanoven² od Boha soudce ₧iv²ch i mrtv²ch.
43. Jemu¥ vÜickni proroci sv∞dectvφ vydßvajφ, ₧e odpuÜt∞nφ h°φch∙ vezme skrze jmΘno jeho vÜelik², kdo₧koli uv∞°il by v n∞ho.
44. A kdy₧ jeÜt∞ Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svat² na vÜecky, kte°φ₧ poslouchali slova [Bo₧φho].
45. I u₧asli se ti, jen₧ z ob°ezan²ch v∞°φcφ byli, kte°φ₧ byli p°iÜli s Petrem, ₧e i na pohany dar Ducha svatΘho jest vylit.
46. Nebo slyÜeli je, ani mluvφ jazyky [rozliΦn²mi], a velebφ Boha. Tedy odpov∞d∞l Petr:
47. Zdali m∙₧e kdo zabrßniti vody, aby tito nebyli pok°t∞ni, kte°φ₧ Ducha svatΘho p°ijali jako i my?
48. A rozkßzal je pok°tφti ve jmΘnu Pßn∞. I prosili ho, aby [u nich] pobyl za n∞kter² den.

11.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Dßval zprßvu Petr svat² brat°φm v JeruzalΘm∞, proΦ ku pohan∙m

Üel. 19. V Antiochii Kristus rozhlßsßn. 28. Agabus budoucφ hlad

p°edpov∞d∞l.

1. UslyÜeli pak apoÜtolΘ a brat°φ, kte°φ₧ byli v Judstvu, ₧e by i pohanΘ p°ijali slovo Bo₧φ.
2. A kdy₧ p°iÜel Petr do JeruzalΘma, domlouvali se na≥ ti, kte°φ₧ byli z ob°ezan²ch,
3. ╪kouce: K mu₧∙m neob°ezan²m vÜel jsi, a jedl jsi s nimi.
4. Tedy zaΦav Petr, vypravoval jim po°ßd, °ka:
5. Byl jsem v m∞st∞ Joppen, modle se. I vid∞l jsem u vytr₧enφ mysli [jsa] vid∞nφ, nßdobu n∞jakou sstupujφcφ jako prost∞radlo velikΘ, za Φty°i rohy [p°ivßzanΘ], ano se spouÜtφ s nebe, a p°iÜlo a₧ ke mn∞.
6. V kterΘ₧ pohled∞v piln∞, spat°il jsem hovada zemskß Φtvernohß, i zvφ°ata, a zem∞plazy, i ptactvo nebeskΘ.
7. SlyÜel jsem takΘ [i] hlas ke mn∞ °koucφ: Vsta≥, Pet°e, bij a jez.
8. I °ekl jsem: Nikoli, Pane, nebo nic obecnΘho aneb neΦistΘho nikdy nevchßzelo v ·sta mß.
9. I odpov∞d∞l mi hlas po druhΘ s nebe, [°ka:] Co jest B∙h oΦistil, nem∞j ty toho za neΦistΘ.
10. A to se stalo po t°ikrßt. I vtr₧eno jest zase [to] vÜecko do nebe.
11. A aj, hned tΘ chvφle t°i mu₧i stßli u domu, v kterΘm₧ jsem byl, poslßni jsouce ke mn∞ z Cesaree.
12. I °ekl mi Duch, abych Üel s nimi, nic nepochybuje. A Ülo se mnou i t∞chto Üest brat°φ, a veÜli jsme do domu mu₧e [jednoho].
13. Kter²₧to vypravoval nßm, kterak vid∞l and∞la v domu svΘm, an se p°ed nφm postavil a °ekl jemu: PoÜli do Joppen mu₧e [n∞kterΘ] a povolej èimona, kter²₧ slove Petr.
14. On¥ tob∞ bude mluviti slova, skrze n∞₧ spasen budeÜ ty i vÜecken tv∙j d∙m.
15. Kdy₧ jsem pak jß mluviti zaΦal, sstoupil Duch svat² na n∞ jako i na nßs na poΦßtku.
16. I rozpomenul jsem se na slovo Pßn∞, kterΘ₧ byl pov∞d∞l: Jan zajistΘ k°til vodou, ale vy pok°t∞ni budete Duchem svat²m.
17. Pon∞vad₧ tedy jednostejn² dar dal jim B∙h jako i nßm, kte°φ₧ uv∞°ili v Pßna Je₧φÜe Krista, i kdo₧ jsem jß byl, abych mohl zabrßniti Bohu?
18. To uslyÜavÜe, spokojili se a slavili Boha, °kouce: Tedy i pohan∙m B∙h pokßnφ dal k ₧ivotu.
19. Ti pak, kte°φ₧ se byli rozprchli p°φΦinou sou₧enφ, kterΘ₧ se bylo stalo pro èt∞pßna, p°iÜli a₧ do Fenicen a Cypru a do Antiochie, ₧ßdnΘmu nemluvφce slova [Bo₧φho] ne₧ sam²m toliko Äid∙m.
20. A byli n∞kte°φ z nich mu₧i z Cypru a [n∞kte°φ] CyrenenÜtφ, kte°φ₧to p°iÜedÜe do Antiochie, mluvili ╪ek∙m, zv∞stujφce jim Pßna Je₧φÜe.
21. A byla ruka Pßn∞ s nimi, a velik² poΦet v∞°φcφch obrßtil se ku Pßnu.
22. I p°iÜla pov∞st o tom k cφrkvi, kterß₧ byla v JeruzalΘm∞. I poslali BarnabßÜe, aby Üel a₧ do Antiochie.
23. Kter²₧to p°iÜed tam, a uz°ev milost Bo₧φ, zradoval se, a napomφnal vÜech, aby v ·myslu srdce [svΘho] trvali v Pßnu.
24. Nebo byl mu₧ dobr², a pln² Ducha svatΘho a vφry. I p°ibyl [jich tu] velik² zßstup Pßnu.
25. Tedy Üel odtud BarnabßÜ do Tarsu hledati Saule, a nalezna jej, p°ivedl ho do Antiochie.
26. I byli p°es cel² rok p°i tom sboru, a uΦili zßstup velik², tak₧e nejprv tu v Antiochii uΦedlnφci nazvßni jsou k°es¥anΘ.
27. V t∞ch pak dnech p°iÜli z JeruzalΘma proroci do Antiochie.
28. I povstav jeden z nich, jmΘnem Agabus, oznamoval, [ponuknut jsa] skrze Ducha, ₧e bude hlad velik² po vÜem okrÜlku zemskΘm. Kter²₧to i stal se za cφsa°e Klaudia.
29. Tedy uΦedlnφci, jeden ka₧d² podle mo₧nosti svΘ, umφnili poslati [n∞co] ku pomoci brat°φm p°eb²vajφcφm v Judstvu.
30. Co₧ i uΦinili, poslavÜe k starÜφm skrze ruce BarnabßÜe a Saule.

12.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Jakuba svatΘho Herodes zamordoval, 7. ale Petra k ustaviΦn²m

svat²m modlitbßm skrze and∞la vysvobodil Pßn, 19. strß₧nφ

utrp∞li, 23. Herodesa pak hroznß pomsta Bo₧φ zachvßtila.

1. A p°i tom Φasu dal se v to Herodes krßl, aby su₧oval n∞kterΘ z cφrkve.
2. I zamordoval Jakuba, bratra Janova, meΦem.
3. A vida, ₧e se to lφbilo Äid∙m, umφnil jφti i Petra. (A byli dnovΘ p°esnic.)
4. KterΘho₧ jav, do ₧alß°e vsadil, poruΦiv jej Üestnßcti ₧oldnΘ°∙m k ost°φhßnφ, cht∞je po velikonoci vyvΘsti jej lidu.
5. I byl Petr ost°φhßn v ₧alß°i, modlitba pak ustaviΦnß k Bohu dßla se za n∞j od cφrkve.
6. A kdy₧ jej ji₧ vyvΘsti m∞l Herodes, tΘ noci spal Petr mezi dv∞ma ₧oldnΘ°i, svßzßn jsa dv∞ma °et∞zy, a strß₧nφ p°ede dve°mi ost°φhali ₧alß°e.
7. A aj, and∞l Pßn∞ postavil se, a sv∞tlo se zastkv∞lo v ₧alß°i; a ude°iv Petra v bok, zbudil ho, °ka: Vsta≥ rychle. I spadli °et∞zovΘ s rukou jeho.
8. Tedy °ekl and∞l k n∞mu: OpaÜ se a podva₧ obuv svou. To kdy₧ uΦinil, °ekl jemu: Od∞j se plßÜt∞m sv²m, a poj∩ za mnou.
9. I vyÜed, bral se za nφm, a nev∞d∞l, by to pravΘ bylo, co se dßlo skrze and∞la, ale domnφval se, ₧e by vid∞nφ vid∞l.
10. A proÜedÜe skrze prvnφ i druhou strß₧, p°iÜli k brßn∞ ₧eleznΘ, kterß₧ vede do m∞sta, a ta se jim hned sama otev°ela. A vÜedÜe [skrze ni], p°eÜli ulici jednu, a hned odÜel and∞l od n∞ho.
11. Tedy Petr p°iÜed sßm k sob∞, °ekl: Nynφ prßv∞ vφm, ₧e poslal Pßn and∞la svΘho, a vytrhl mne z ruky Herodesovy, a ze vÜeho oΦekßvßnφ lidu ÄidovskΘho.
12. A povß₧iv toho, Üel k domu Marie, matky Janovy, kter²₧ p°φjmφ m∞l Marek, kde₧ se jich bylo mnoho seÜlo, a modlili se.
13. A kdy₧ Petr potloukl na dve°e, vyÜla d∞veΦka, aby poslechla, jmΘnem R≤dΘ.
14. A poznavÜi hlas Petr∙v, pro radost neotev°ela dve°φ, ale vb∞hÜi, zv∞stovala, ₧e Petr stojφ u dve°φ.
15. A oni °ekli jφ: [I co] blßznφÜ? Ona pak potvrzovala, ₧e tak jest. Tedy oni °ekli: And∞l jeho jest.
16. Ale Petr p°edce tloukl. A otev°evÜe [dve°e], uz°eli jej, i ulekli se.
17. A pokynuv na n∞ rukou, aby mlΦeli, vypravoval jim, kterak jest jej Pßn vyvedl z ₧alß°e, a [potom] °ekl: Pov∞zte₧ to Jakubovi a brat°φm. A vyÜed, bral se na jinΘ mφsto.
18. A kdy₧ byl den, stal se rozbroj nemal² mezi ₧oldnΘ°i [o to], co se stalo p°i Petrovi.
19. Herodes pak ptaje se na n∞j, a nenalezna, vytazovav se na strß₧n²ch, kßzal je pryΦ vΘsti; a odebrav se z Judstva do Cesaree, p°eb²val [tam].
20. A v ten Φas Herodes rozzlobil se proti Tyrsk²m a Sidonsk²m. Kte°φ₧to jednomysln∞ p°iÜli k n∞mu, a namluvivÜe [sob∞] Blasta, p°ednφho komornφka krßlovskΘho, ₧ßdali za pokoj, proto₧e jejich krajiny potravu m∞ly z [zemφ] krßlovsk²ch.
21. V ulo₧en² pak den Herodes, obleka se v krßlovskΘ roucho, a posadiv se na soudnΘ stolici, uΦinil k nim °eΦ.
22. I zvolal lid, [°ka]: Bo₧φ [jest toto] hlas, a ne lidsk².
23. A ihned ranil jej and∞l Pßn∞, proto₧e nevzdal slßvy Bohu; a rozlez se Φervy, um°el.
24. A slovo Pßn∞ rostlo a rozmßhalo se.
25. BarnabßÜ pak a Saul navrßtili se z JeruzalΘma, vykonavÜe slu₧bu, pojavÜe s sebou i Jana, kter²₧ p°φjmφ m∞l Marek.

13.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Vyvoleni, odd∞leni i posv∞ceni jsouce BarnabßÜ a Pavel,

46. kßzali Krista pohan∙m, Elymasa, proroka faleÜnΘho, hrozn∞

zahanbivÜe.

1. Byli pak v cφrkvi, kterß₧ byla v Antiochii, proroci a uΦitelΘ, jako BarnabßÜ a èimon, kter²₧ m∞l p°φjmφ ╚ern², a Lucius Cyrenensk², a Manahen, kter²₧ byl spolu vychovßn s Herodesem tetrarchou, a Saul.
2. A kdy₧ oni slu₧by Pßn∞ konali a postili se, dφ [jim] Duch svat²: Odd∞lte mi BarnabßÜe a Saule k dφlu, k kterΘmu₧ jsem jich povolal.
3. Tedy postφce se, a modlφce se, a vzklßdajφce na n∞ ruce, propustili [je].
4. A oni poslßni jsouce od Ducha svatΘho, p°iÜli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru.
5. A p°iÜedÜe do Salaminy, kßzali slovo Bo₧φ v Ükolßch Äidovsk²ch; a m∞li s sebou i Jana k slu₧b∞.
6. A kdy₧ zchodili ten ostrov a₧ do Pßfu, nalezli [tu] jakΘhos Φarod∞jnφka, faleÜnΘho proroka Äida, jemu₧ jmΘno bylo Barjezus,
7. Kter²₧ byl u znamenitΘho vlada°e Sergia Pavla, mu₧e opatrnΘho. Ten povolav BarnabßÜe a Saule, ₧ßdal [od nich] slyÜeti slovo Bo₧φ.
8. Ale protivil se jim Elymas, [toti₧] Φarod∞jnφk ten, (nebo se tak vyklßdß jmΘno jeho,) usiluje odvrßtiti vlada°e od vφry.
9. Tedy Saul, kter²₧ [slove] i Pavel, napln∞n jsa Duchem svat²m, piln∞ pohled∞v na n∞j,
10. ╪ekl: ╙ pln² vÜφ lsti a vÜφ neÜlechetnosti, synu ∩ßbl∙v, a nep°φteli vÜφ spravedlnosti, co₧ nep°estaneÜ p°evraceti cest Pßn∞ p°φm²ch?
11. A aj, nynφ ruka Pßn∞ nad tebou, a budeÜ slep², nevida slunce a₧ do Φasu. A pojednou p°ipadla na n∞j mrßkota a tma, a jda v∙kol, hledal, kdo by ho za ruku vedl.
12. Tehdy vlada° uz°ev, co se stalo, uv∞°il, div∞ se uΦenφ Pßn∞.
13. A pustivÜe se od Pßfu Pavel a ti, kte°φ₧ s nφm byli, p°iÜli do [m∞sta] Pergen [v krajin∞] Pamfylii. Jan pak odÜed od nich, vrßtil se do JeruzalΘma.
14. Oni pak ÜedÜe z Pergen, p°iÜli do Antiochie PisidickΘ, a vÜedÜe do Ükoly v den sobotnφ, posadili se.
15. A kdy₧ bylo po Φtenφ Zßkona a Prorok∙, poslali k nim knφ₧ata Ükoly tΘ °kouce: Mu₧i brat°φ, mßteli ·mysl jakΘ napomenutφ uΦiniti k lidu, mluvte.
16. Tedy Pavel povstav a rukou, [aby mlΦeli,] pokynuv, °ekl: Mu₧i IzraelÜtφ, a kte°φ₧ se bojφte Boha, slyÜte.
17. B∙h lidu tohoto IzraelskΘho vyvolil otce naÜe a lidu pov²Üil, kdy₧ byl pohostinu v zemi EgyptskΘ, a v rameni vzta₧enΘm vyvedl je z nφ.
18. A za Φas Φty°idceti let snßÜel jejich obyΦeje na pouÜti.
19. A zahladiv sedm nßrod∙ v zemi Kanßn, rozd∞lil losem mezi n∞ zemi jejich.
20. A potom, tΘm∞° za Φty°i sta a padesßte let, dßval [jim] soudce a₧ do Samuele proroka.
21. A vtom ₧ßdali za krßle, i dal jim B∙h Saule, syna Cis, mu₧e z pokolenφ Beniaminova, za Φty°idceti let.
22. A kdy₧ toho zavrhl, vzbudil jim Davida krßle, kterΘmu₧to sv∞dectvφ dßvaje, °ekl: Nalezl jsem Davida, [syna] Jesse, mu₧e podle srdce svΘho, kter²₧ bude Φiniti vÜecku v∙li mou.
23. Z jeho₧to semene B∙h podle zaslφbenφ vzbudil lidu IzraelskΘmu Spasitele Je₧φÜe,
24. P°ed jeho₧to p°φÜtφm kßzal Jan k°est pokßnφ vÜemu lidu IzraelskΘmu.
25. A kdy₧ Jan dokonßval b∞h [sv∙j], pravil: KterΘho₧ se mne domnφvßte b²ti, nejsem jß [ten], ale aj, p°ijde¥ po mn∞ [tak d∙stojn²], jeÜto jß nejsem hoden rozvßzati obuvi noh jeho.
26. Mu₧i brat°φ, synovΘ rodu Abrahamova, a kte°φ₧ mezi vßmi jsou bojφcφ se Boha, vßm slovo spasenφ tohoto poslßno jest.
27. Nebo ti, kte°φ₧ p°eb²vajφ v JeruzalΘm∞, a knφ₧ata jejich, toho [Je₧φÜe] neznajφce, odsoudili, a tak hlasy ProrockΘ, kte°φ₧ se na ka₧dou sobotu Φtou, naplnili.
28. A ni₧ßdnΘ viny hodnΘ smrti na n∞m nenalezÜe, aby zamordovßn byl, Pilßta prosili.
29. A kdy₧ dokonali vÜecko, co₧ o n∞m psßno bylo, slo₧en jsa s d°eva, do hrobu jest polo₧en.
30. B∙h pak vzk°φsil jej z mrtv²ch.
31. Kter²₧to vidφn jest po mnohΘ dni od t∞ch, jen₧ spolu s nφm byli p°iÜli z Galilee do JeruzalΘma, kte°φ₧to jsou sv∞dkovΘ jeho k lidu.
32. A my vßm zv∞stujeme to zaslφbenφ, kterΘ se stalo otc∙m, ₧e jest je ji₧ B∙h naplnil nßm syn∙m jejich, vzk°φsiv Je₧φÜe;
33. Jako₧ i v druhΘm Äalmu napsßno jest: Syn m∙j jsi ty, jß dnes zplodil jsem tebe.
34. A ₧e jej z mrtv²ch vzk°φsil, aby se ji₧ vφce nenavracoval v poruÜenφ, takto [o tom] °ekl: Dßm vßm svatΘ v∞ci Davidovy v∞rnΘ.
35. Proto₧ i v jinΘm [Äalmu] dφ: NedßÜ svatΘmu svΘmu vid∞ti poruÜenφ.
36. David zajistΘ za svΘho v∞ku poslou₧iv v∙li Bo₧φ, usnul, a p°ilo₧en jest k otc∙m sv²m, a vid∞l poruÜenφ,
37. Ale ten, kterΘho₧ B∙h vzk°φsil, nevid∞l poruÜenφ.
38. Proto₧ znßmo vßm bu∩, mu₧i brat°φ, ₧e skrze toho zv∞stuje se vßm odpuÜt∞nφ h°φch∙,
39. A [to] ode vÜech, od kter²ch₧ jste nemohli skrze Zßkon Moj₧φÜ∙v ospravedln∞ni b²ti, skrze tohoto ka₧d², kdo₧ v∞°φ, b²vß ospravedln∞n.
40. Proto₧ vizte, a¥ na vßs nep°ijde to, co₧ jest v Prorocφch pov∞dφno:
41. Vizte potupnφci, a podivte se, a na nic p°ij∩te; nebo jß dφlo d∞lßm za dn∙ vaÜich, dφlo to, o kterΘm₧ vy neuv∞°φte, kdyby je vßm kdo vypravoval.
42. A kdy₧ vychßzeli ze Ükoly ÄidovskΘ, prosili [jich] pohanΘ, aby jim v druhou sobotu mluvili tß₧ slova.
43. A kdy₧ bylo rozpuÜt∞no shromß₧d∞nφ, Ülo mnoho Äid∙ a nßbo₧n²ch [lidφ] znovu na vφru obrßcen²ch za Pavlem a BarnabßÜem, kte°φ₧to promlouvajφce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Bo₧φ.
44. V druhou pak sobotu tΘm∞° vÜecko m∞sto seÜlo se k slyÜenφ slova Bo₧φho.
45. A ÄidΘ vidouce zßstupy, napln∞ni jsou zßvistφ, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivφce a rouhajφce se.
46. Tedy svobodn∞ Pavel a BarnabßÜ °ekli: Vßm¥ jest m∞lo nejprv mluveno b²ti slovo Bo₧φ, ale pon∞vad₧ je zamφtßte, a za nehodnΘ sebe soudφte v∞ΦnΘho ₧ivota, aj, obracφme se ku pohan∙m.
47. Nebo¥ jest nßm tak p°ikßzal Pßn, [°ka:] Polo₧il jsem tebe sv∞tlo pohan∙m, tak abys ty byl spasenφ a₧ do konΦin zem∞.
48. A slyÜφce to pohanΘ, zradovali se a velebili slovo Pßn∞; a uv∞°ili vÜickni, co₧ jich koli bylo p°edz°φzeno k ₧ivotu v∞ΦnΘmu.
49. I rozhlaÜovalo se slovo Pßn∞ po vÜφ krajin∞.
50. Tedy ÄidΘ zbou°ili ₧eny nßbo₧nΘ a poctivΘ a p°ednφ m∞Ü¥any, a vzbudili protivenstvφ proti Pavlovi a BarnabßÜovi, i vyhnali je z konΦin sv²ch.
51. A oni vyrazivÜe prach z noh sv²ch na n∞, p°iÜli do Ikonie.
52. UΦedlnφci pak napln∞ni byli radostφ a Duchem svat²m.

14.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


ÄidΘ i pohanΘ n∞kte°φ uv∞°ili v Krista, 4. jinφ se apoÜtol∙m

protivili. 8. Chrom² uzdraven, 11. Pavel nejprve s BarnabßÜem

ct∞n, 19. potom kamenovßn, 20. ale uzdraven jsa, p°edce Krista

kßzal.

1. I stalo se v Ikonii, ₧e veÜli spolu do Ükoly ÄidovskΘ, a mluvili [slovo Bo₧φ], tak₧e jest uv∞°ilo i Äid∙ i ╪ek∙ velikΘ mno₧stvφ.
2. Ale kte°φ₧ z Äid∙ nepovolnφ byli, ti zbou°ili a zdrß₧dili mysli pohan∙ proti brat°φm.
3. I byli tu za dlouh² Φas, sm∞le a svobodn∞ mluvφce v Pßnu, kter²₧ sv∞dectvφ vydßval slovu milosti svΘ, a p∙sobil to, aby se dßli divovΘ a zßzrakovΘ skrze ruce jejich.
4. I rozd∞lilo se mno₧stvφ m∞sta, a jedni byli s Äidy, a jinφ s apoÜtoly.
5. A kdy₧ se obo°ili na apoÜtoly i pohanΘ i ÄidΘ s knφ₧aty sv²mi, aby je utiskli a kamenovali,
6. [Oni] srozum∞vÜe tomu, utekli do m∞st Lykaonitsk²ch, do Lystry a do Derben, a do toho okolφ,
7. A tu kßzali evangelium.
8. Mu₧ pak n∞jak² v Lyst°e, nemocn² na nohy, sedßval, chrom² jsa [hned] z ₧ivota matky svΘ, kter²₧ nikdy nechodil.
9. Ten poslouchal Pavla mluvφcφho. Kter²₧to pohled∞v na≥, a vida, an v∞°φ, ₧e uzdraven bude,
10. ╪ekl velik²m hlasem: Postav se p°φm∞ na nohßch sv²ch. I zchopil se a chodil.
11. ZßstupovΘ pak vid∞vÜe, co uΦinil Pavel, pozdvihli hlasu svΘho, Lykaonitsky °kouce: BohovΘ p°ipodobnivÜe se lidem, sstoupili k nßm.
12. I nazvali BarnabßÜe Jupiterem a Pavla MerkurißÜem; nebo on mluvil slovo [Bo₧φ].
13. Tedy kn∞z Jupitera, [modly tΘ,] kterß₧ byla p°ed m∞stem jejich, p°ivedl b²ky a [p°inesl] v∞nce p°ed brßnu, a cht∞l s lidem ob∞ti ob∞tovati.
14. To kdy₧ uslyÜeli apoÜtolΘ, BarnabßÜ a Pavel, roztrhÜe sukn∞ svΘ, vyb∞hli k zßstup∙m, k°iΦφce,
15. A °kouce: Mu₧i, co₧ to Φinφte? VÜak i my lidΘ jsme, t²m₧ bφdßm jako i vy poddanφ, kte°φ₧ vßs napomφnßme, abyste se obrßtili od t∞chto marnostφ k Bohu ₧ivΘmu, kter²₧ uΦinil nebe i zemi, i mo°e, i vÜecko, co₧ v nich jest.
16. Kter²₧to za p°edeÜl²ch v∞k∙ vÜech pohan∙ nechßval, aby chodili po cestßch sv²ch,
17. AΦkoli proto nenechal sebe bez osv∞dΦenφ, dob°e Φin∞, dßvaje nßm s nebe dΘÜ¥ a Φasy ·rodnΘ, napl≥uje pokrmem a pot∞Üenφm srdce naÜe.
18. A to mluvφce, sotva spokojili zßstupy, aby jim neob∞tovali.
19. A vtom p°iÜli od Antiochie a Ikonie [n∞jacφ] ÄidΘ, kte°φ₧to navedÜe zßstupy, a ukamenovavÜe Pavla, vytßhli jej p°ed m∞sto, domnφvajφce se, ₧e um°el.
20. A kdy₧ jej obstoupili uΦedlnφci, vstal a vÜel do m∞sta, a nazejt°φ odÜel s BarnabßÜem do Derben.
21. A kßzavÜe evangelium m∞stu tomu, a uΦedlnφk∙ mnoho zφskavÜe, navrßtili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie,
22. Potvrzujφce duÜφ uΦedlnφk∙, a napomφnajφce jich, aby trvali u vφ°e, a [pravφce,] ₧e musφme skrze mnohß sou₧enφ vjφti do krßlovstvφ Bo₧φho.
23. A z°φdivÜe jim, podle dan²ch hlas∙, starÜφ po cφrkvech, a modlivÜe se s postem, poruΦili je Pßnu, v kterΘho₧ jsou uv∞°ili.
24. A proÜedÜe Pisidii, p°iÜli do Pamfylie,
25. A mluvivÜe slovo [Bo₧φ] v Pergen, Üli do [m∞sta] Attalie.
26. A odtud plavili se do Antiochie, odkud₧ poruΦeni byli milosti Bo₧φ k dφlu, kterΘ₧ jsou vykonali.
27. A kdy₧ tam p°iÜli a shromß₧dili cφrkev, vypravovali jim, kterakΘ v∞ci B∙h skrze n∞ uΦinil a ₧e otev°el pohan∙m dve°e vφry.
28. I byli tu za dlouh² Φas s uΦedlnφky.

15.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Nesnßz o ob°φzku apoÜtolΘ a starÜφ v JeruzalΘm∞ spokojili,

pohan∙ jhem nesnesiteln²m neobtφ₧ivÜe, 37. potom mezi BarnabßÜem

a Pavlem vznikla nevole o Jana.

1. P°iÜedÜe pak n∞kte°φ z Äidovstva, uΦili brat°φ: Äe nebudeteli se ob°ezovati podle obyΦeje Moj₧φÜova, nebudete moci spaseni b²ti.
2. A kdy₧ se stala mezi nimi r∙znice, a nemalou hßdku Pavel a BarnabßÜ s nimi m∞l, i z∙stali na tom, aby Pavel a BarnabßÜ a n∞kte°φ jinφ z nich Üli k apoÜtol∙m a starÜφm do JeruzalΘma o tu otßzku.
3. Tedy oni jsouce vyprovozeni od cφrkve, Üli skrze Fenicen a Sama°φ, vypravujφce o obrßcenφ pohan∙ [na vφru], i zp∙sobili radost velikou vÜem brat°φm.
4. A kdy₧ se dostali do JeruzalΘma, p°ijati jsou od cφrkve a od apoÜtol∙ a starÜφch. I zv∞stovali jim, kterakΘ v∞ci Φinil skrze n∞ B∙h.
5. A [₧e] povstali n∞kte°φ z sekty farizejskΘ, kte°φ₧ byli uv∞°ili, pravφce, ₧e musejφ ob°ezovßni b²ti, a [potom] aby jim bylo p°ikßzßno zachovßvati zßkon Moj₧φÜ∙v.
6. Tedy seÜli se apoÜtolΘ a starÜφ, aby toho povß₧ili.
7. A kdy₧ mnohΘ vyhledßvßnφ toho bylo, povstav Petr, °ekl k nim: Mu₧i brat°φ, vy vφte, ₧e od dßvnφch dn∙ mezi nßmi B∙h vyvolil [mne], aby skrze ·sta mß slyÜeli pohanΘ slovo evangelium a uv∞°ili.
8. A ten, jen₧ zpytuje srdce, B∙h, sv∞dectvφ jim vydal, dav jim Ducha svatΘho, jako i nßm.
9. A neuΦinil rozdφlu mezi nimi a nßmi, v∞rou oΦistiv srdce jejich.
10. Proto₧ nynφ, proΦ pokouÜφte Boha, [chtφce] vzlo₧iti na hrdlo uΦedlnφk∙ jho, kterΘho₧ ani otcovΘ naÜi, ani my nΘsti jsme nemohli?
11. Ale skrze milost Pßna Je₧φÜe Krista v∞°φme, ₧e spaseni budeme, rovn∞ jako i oni.
12. I mlΦelo vÜecko to mno₧stvφ, a poslouchali BarnabßÜe a Pavla, vypravujφcφch, kterakΘ divy a zßzraky Φinil B∙h skrze n∞ mezi pohany.
13. A kdy₧ oni tak umlkli, odpov∞d∞l Jakub, °ka: Mu₧i brat°φ, slyÜte mne.
14. èimon te∩ vypravoval, kterak B∙h nejprve popat°il na pohany, aby [z nich] p°ijal lid jmΘnu svΘmu.
15. A s tφm se srovnßvajφ i °eΦi prorockΘ, jako₧ psßno jest:
16. Potom se navrßtφm, a vzd∞lßm zase stßnek David∙v, kter²₧ byl klesl, a zbo°eniny jeho zase vzd∞lßm, a vyzdvihnu jej,
17. Tak aby ti ostatkovΘ toho lidu hledali Pßna, i vÜickni pohanΘ, nad kter²mi₧ jest vz²vßno jmΘno mΘ, dφ Pßn, jen₧ Φinφ tyto vÜecky v∞ci.
18. Znßmߥ jsou Bohu od v∞k∙ vÜecka dφla jeho.
19. Proto₧ jß tak soudφm, aby nebyli kormouceni ti, kte°φ₧ se z pohan∙ obracejφ k Bohu,
20. Ale aby jim napsßno bylo, a¥ se zdr₧ujφ od poskvrn modl, a smilstva, a toho, co₧ jest udßvenΘho a od krve.
21. Nebo Moj₧φÜ od dßvnφch v∞k∙ mß po vÜech m∞stech, kdo by jej kßzal v Ükolßch, pon∞vad₧ na ka₧dou sobotu Φφtßn b²vß.
22. Tehdy vid∞lo se apoÜtol∙m a starÜφm se vÜφ cφrkvφ, aby vyvolili z sebe mu₧e a poslali je do Antiochie s Pavlem a BarnabßÜem: Judu, kter²₧ sloul BarsabßÜ, a Sφlu, mu₧e znamenitΘ mezi brat°φmi,
23. NapsavÜe po nich toto: ApoÜtolΘ a starÜφ i [vÜickni] brat°φ t∞m, kte°φ₧ jsou v Antiochii a v Syrii a v Cilicii brat°φm, kte°φ₧ jsou z pohan∙, pozdravenφ vzkazujφ.
24. Pon∞vad₧ jsme slyÜeli, ₧e n∞kte°φ vyÜedÜe od nßs, zkormoutili vßs, °eΦmi [sv²mi] zemdlΘvajφce duÜe vaÜe, pravφce, ₧e se mßte ob°ezovati a Zßkon zachovßvati, jim₧ jsme toho neporuΦili:
25. [I] vid∞lo se nßm shromß₧d∞n²m jednomysln∞, abychom vyvolili mu₧e [n∞kterΘ] a poslali k vßm s nejmilejÜφmi naÜimi [brat°φmi], BarnabßÜem a Pavlem,
26. Lidmi t∞mi, kte°φ₧ vydali duÜe svΘ pro jmΘno Pßna naÜeho Je₧φÜe Krista.
27. Proto₧ poslali jsme Judu a Sφlu, a ti¥ i ·stn∞ pov∞dφ vßm totΘ₧.
28. Vid∞lo se zajistΘ Duchu svatΘmu i nßm, ₧ßdnΘho vφce na vßs b°emene nevzklßdati, krom∞ t∞chto v∞cφ pot°ebn²ch,
29. [Toti₧] abyste se zdr₧ovali od ob∞tovanΘho modlßm, a od krve, a od udßvenΘho, a od smilstva. Od t∞ch v∞cφ budeteli se ost°φhati, dob°e budete Φiniti. M∞jte se dob°e.
30. Tedy oni propuÜt∞ni jsouce, p°iÜli do Antiochie, a shromß₧divÜe mno₧stvφ, dali jim list.
31. Kter²₧to Φtouce, radovali se z toho pot∞Üenφ [jich].
32. Judas pak a Sφlas, byvÜe i oni proroci, Üirokou °eΦφ napomφnali brat°φ a potvrzovali jich.
33. A pobyvÜe [tu za n∞kter²] Φas, propuÜt∞ni jsou od brat°φ v pokoji [zase] k apoÜtol∙m.
34. Ale Sφlovi se vid∞lo, aby tu z∙stal.
35. TolikΘ₧ Pavel i BarnabßÜ pobyli v Antiochii, uΦφce a zv∞stujφce slovo Pßn∞, i s mnoh²mi jin²mi.
36. Po n∞kolika pak dnech °ekl Pavel k BarnabßÜovi: Vracujφce se, navÜt∞vme brat°φ naÜe po vÜech m∞stech, v kter²ch₧ jsme kßzali slovo Pßn∞, [a p°ezvφme,] kterak se majφ.
37. Tedy BarnabßÜ radil, aby pojali s sebou i Jana, kter²₧ p°φjmφ m∞l Marek.
38. Ale Pavlovi se nezdßlo pojφti toho s sebou, kter²₧ byl odÜel od nich z Pamfylie, ani₧ Üel s nimi ku prßci.
39. I vznikl mezi nimi tuh² odpor, tak₧e se rozeÜli r∙zno. BarnabßÜ pak pojav s sebou Marka, plavil se do Cypru.
40. A Pavel p°ipojiv [k sob∞] Sφlu, odÜel, poruΦen jsa milosti Bo₧φ od brat°φ.
41. I chodil po Syrii a Cilicii, potvrzuje cφrkvφ.

16.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Timotea Pavel svat² ob°ezal, 9. do Macedonie vid∞nφm jsa

ponuknut Üel; 14. v Filippis Lydia zφskßna, 16. d∞veΦka v∞Ütφ

uzdravena, 22. proΦe₧ Pavel svat² do v∞zenφ byv dßn,

30. ₧alß°nΘho zφskal 33. a pok°til.

1. P°iÜel pak do Derben a do Lystry, aj, uΦedlnφk jeden tu byl, jmΘnem Timoteus, syn jednΘ ₧eny Äidovky v∞°φcφ, ale otce m∞l ╪eka.
2. Tomu sv∞dectvφ [dobrΘ] vydßvali ti, jen₧ byli v Lyst°e a v Ikonii brat°φ.
3. Toho sob∞ oblφbil Pavel, aby s nφm Üel. I pojav ho, ob°ezal jej, pro Äidy, kte°φ₧ byli v t∞ch mφstech; nebo v∞d∞li vÜickni, ₧e otec jeho byl ╪ek.
4. A kdy₧ chodili po m∞stech, vydßvali jim k ost°φhßnφ ustanovenφ z°φzenß od apoÜtol∙ a od starÜφch, kte°φ₧ byli v JeruzalΘm∞.
5. A tak cφrkve utvrzovaly se u vφ°e a rozmßhaly se v poΦtu na ka₧d² den.
6. A proÜedÜe Frygii i Galatskou krajinu, kdy₧ jim zabrßn∞no od Ducha svatΘho, aby nemluvili slova [Bo₧φho] v Azii,
7. P°iÜedÜe do Myzie, pokouÜeli se jφti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Je₧φÜ∙v.
8. Tedy pominuvÜe Myzii, Üli do Troady.
9. I ukßzalo se Pavlovi v noci vid∞nφ, [jako by] mu₧ n∞jak² Macedonsk² stßl, a prosil ho, °ka: P°ijda do Macedonie, pomoz nßm.
10. A jak₧ to vid∞nφ vid∞l, ihned jsme usilovali o to, abychom Üli do Macedonie, tφm ujiÜt∞ni jsouce, ₧e jest nßs povolal Pßn, abychom jim kßzali evangelium.
11. Proto₧ pustivÜe se od Troady, p°φm²m b∞hem p°iplavili jsme se do Samotracie a nazejt°φ do Neapolis,
12. A odtud do Filippis, kterΘ₧to jest prvnφ m∞sto krajiny MacedonskΘ, obyvateli cizφmi osazenΘ. I z∙stali jsme v tom m∞st∞ za n∞kolik dnφ.
13. V den pak sobotnφ vyÜli jsme ven za m∞sto k °ece, kde₧ b²val obyΦej modliti se. A usadivÜe se, mluvili jsme ₧enßm, kterΘ₧ se [tu] byly seÜly.
14. Jedna pak ₧ena, jmΘnem Lydia, kterß₧ Üarlaty prodßvala v m∞st∞ Tyatirsk²ch, bohabojφcφ, poslouchala [nßs]. Jejφ₧to srdce otev°el Pßn, aby to piln∞ rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
15. A kdy₧ pok°t∞na byla i d∙m jejφ, prosila, °kuci: Pon∞vad₧ jste mne soudili v∞rnou Pßnu b²ti, vejd∞te₧ do domu mΘho, a pobu∩te [u mne]. I p°inutila nßs.
16. I stalo se, kdy₧ jsme Üli k modlitb∞, ₧e d∞veΦka n∞jakß, majφcφ ducha v∞Ütφho, potkala se s nßmi, kterß₧ velik² u₧itek p°inßÜela pßn∙m sv²m budoucφch v∞cφ p°edpovφdßnφm.
17. Ta ÜedÜi za Pavlem a za nßmi, volala, °kuci: Tito lidΘ jsou slu₧ebnφci Boha nejvyÜÜφho, kte°φ₧to zv∞stujφ nßm cestu spasenφ.
18. A to Φinφvala za mnoho dnφ. Pavel pak t∞₧ce to nesa, a obrßtiv se, °ekl duchu tomu: P°ikazuji tob∞ ve jmΘnu Je₧φÜe Krista, abys vyÜel od nφ. I vyÜel hned tΘ chvφle.
19. A vid∞vÜe pßni jejφ, ₧e jest odeÜla nad∞je zisku jejich, chytivÜe Pavla a Sφlu, vedli je na rynk p°ed ·°ad.
20. A postavivÜe je p°ed ·°ednφky, °ekli: Tito lidΘ bou°φ m∞sto naÜe, jsouce ÄidΘ,
21. A zv∞stujφ obyΦeje, kter²ch₧ nßm nesluÜφ p°ijφti ani zachovßvati, pon∞vad₧ jsme my ╪φmanΘ.
22. I povstala obec proti nim. A ·°ednφci, roztrhÜe sukn∞ jejich, kßzali je metlami mrskati.
23. A mno₧stvφ ran jim davÜe, vsadili je do ₧alß°e, p°ikßzavÜe strß₧nΘmu ₧alß°e, aby jich piln∞ ost°φhal.
24. Tedy on takovΘ maje p°ikßzßnφ, vsadil je do nejhlubÜφho ₧alß°e, a nohy jejich sev°el kladou.
25. O p∙lnoci pak Pavel a Sφlas modlΘce se, zpφvali pφsniΦky o Bohu, tak₧e je slyÜeli [i jinφ] v∞z≥ovΘ.
26. A vtom pojednou zem∞ t°esenφ stalo se velikΘ, a₧ se pohnuli gruntovΘ ₧alß°e, a hned se jim vÜecky dve°e otev°ely a vÜech okovovΘ spadli.
27. I procφtiv strß₧n² ₧alß°e a vida dve°e ₧alß°e otev°enΘ, vytrhl meΦ, aby se zabil, domnφvaje se, ₧e v∞z≥ovΘ utekli.
28. I zk°ikl na≥ Pavel hlasem velik²m, °ka: NeΦi≥ sob∞ nic zlΘho, vÜak jsme te∩ vÜickni.
29. A po₧ßdav sv∞tla, vb∞hl [k nim], a t°esa se, padl [k nohßm] Pavlov²m a Sφlov²m.
30. I vyved je ven, °ekl: Pßni, co jß mßm Φiniti, abych spasen byl?
31. A oni °ekli: V∞° v Pßna Je₧φÜe a budeÜ spasen ty i d∙m tv∙j.
32. I mluvili jemu slovo Pßn∞, i vÜechn∞m, kte°φ₧ byli v domu jeho.
33. A [on] pojav je v tu hodinu v noci, umyl rßny jejich. I pok°t∞n jest hned on i vÜecka [Φeled] jeho.
34. A kdy₧ je uvedl do domu svΘho, p°ipravil jim st∙l, a veselil se, ₧e jest se vÜφm domem sv²m uv∞°il Bohu.
35. A kdy₧ bylo ve dne, poslali ·°ednφci slu₧ebnφky, °kouce: Vypus¥ ty lidi.
36. I oznßmil strß₧n² ₧alß°e slova ta Pavlovi, [prav∞:] Äe poslali ·°ednφci, abyste byli propuÜt∞ni. Proto₧ nynφ vyjdouce, jd∞te₧ v pokoji.
37. Ale Pavel °ekl k nim: ZmrskavÜe nßs zjevn∞ a bez vyslyÜenφ, lidi ╪φmany, vsßzeli do ₧alß°e, a ji₧ nynφ nßs cht∞jφ tajn∞ vyhnati? Nikoli, ale necha¥ sami p°ijdou, a vyvedou nßs.
38. Tedy pov∞d∞li ·°ednφk∙m slu₧ebnφci slova ta. I bßli se, uslyÜavÜe, ₧e by ╪φmanΘ byli.
39. A p°iÜedÜe, prosili jich; a vyvedÜe je, ₧ßdali jich, aby Üli z m∞sta.
40. I vyÜedÜe z ₧alß°e, veÜli k Lydii, a uz°evÜe brat°φ, pot∞Üili jich, i Üli [odtud].

17.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Pavel svat² kßzal v Tessalonice, 4. jemu₧ n∞kte°φ uv∞°ili,

5. jinφ pokuÜenφ vzbudili i obec zbou°ili, 15. Pavel potom

v AtΘnßch neznßmΘho Boha v znßmost uvodil.

1. A proÜedÜe [m∞sto] Amfipolim a Apollonii, p°iÜli do Tessaloniky, kde₧ byla Äidovskß Ükola.
2. Tedy Pavel podle obyΦeje svΘho vÜel k nim, a po t°i soboty kßzal jim z Pφsem,
3. Otvφraje a p°edklßdaje to, ₧e m∞l Kristus trp∞ti a z mrtv²ch vstßti, a ₧e ten jest Kristus Je₧φÜ, kterΘho₧ jß zv∞stuji vßm.
4. I uv∞°ili n∞kte°φ z nich, a p°ipojili se Pavlovi a Sφlovi, i ╪ek∙ nßbo₧n²ch velikΘ mno₧stvφ, i ₧en znamenit²ch nemßlo.
5. Ale za₧₧eni jsouce zßvistφ ÄidΘ [pravd∞] nepovolnφ, a p°ivzavÜe k sob∞ n∞kterΘ lehkomyslnΘ a zlΘ lidi, shlukÜe se, zbou°ili m∞sto, a ·tok uΦinivÜe na d∙m Jßzon∙v, hledali jich, aby je vyvedli p°ed lid.
6. A nenalezÜe jich, tßhli Jßzona a n∞kterΘ brat°φ k starÜφm m∞sta, k°iΦφce: Tito, kte°φ₧ vÜecken sv∞t bou°φ, ti sem takΘ p°iÜli,
7. KterΘ₧ p°ijal Jßzon. A ti vÜickni proti ustanovenφ cφsa°skΘmu Φinφ, pravφce b²ti krßlem jinΘho, [jmΘnem] Je₧φÜe.
8. A tak zbou°ili obec i starÜφ m∞sta, kte°φ₧ [od nich] to slyÜeli.
9. Ale oni p°ijavÜe dosti uΦin∞nφ od Jßzona a jin²ch, propustili je.
10. Brat°φ pak hned v noci vypustili i Pavla i Sφlu do Berie. Kte°φ₧to p°iÜedÜe tam, veÜli do Ükoly ÄidovskΘ.
11. A ti byli udatn∞jÜφ ne₧li TessalonitÜtφ, kte°φ₧to p°ijali slovo Bo₧φ se vÜφ chtivostφ, na ka₧d² den rozva₧ujφce Pφsma, takli by ty v∞ci byly, [jak₧ kßzal Pavel.]
12. A tak mnozφ z nich uv∞°ili, i ╪eckΘ ₧eny poctivΘ i mu₧∙ nemßlo.
13. A kdy₧ zv∞d∞li ÄidΘ v Tessalonice, ₧e by i v Berii kßzßno bylo slovo Bo₧φ od Pavla, p°iÜli takΘ tam, bou°φce zßstupy.
14. Ale hned brat°φ vypustili Pavla, aby Üel jako k mo°i; Sφlas pak a Timoteus z∙stali tu.
15. Ti pak, kte°φ₧ provodili Pavla, dovedli ho a₧ do AtΘn. A vzavÜe poruΦenφ k Sφlovi a k Timoteovi, aby p°iÜli k n∞mu, co₧ nejspφÜe mohou, Üli zase.
16. A kdy₧ Pavel Φekal jich v AtΘnßch, rozn∞coval se v n∞m duch jeho, vida to m∞sto oddanΘ b²ti modloslu₧b∞.
17. I rozmlouval s Äidy a nßbo₧n²mi [lidmi] v Ükole, ano i na rynku, po vÜecky dni, s t∞mi, kte°φ₧ se koli nahodili.
18. Tedy n∞kte°φ z epikure∙ a stoick²ch mudrßk∙ hßdali se s nφm. A n∞kte°φ °ekli: I co tento ₧vßΦ chce pov∞dφti? Jinφ pak [pravili]: Zdß se b²ti [n∞jak²ch] cizφch boh∙ zv∞stovatel. Neb jim o Je₧φÜovi a o z mrtv²ch vstßnφ vypravoval.
19. I popadÜe jej, vedli ho do Areopßgu, a °ekli jemu: M∙₧emeli v∞d∞ti, jakΘ jest to uΦenφ novΘ, kterΘ₧ vypravujeÜ?
20. Nebo novΘ jakΘsi v∞ci vklßdßÜ v uÜi naÜe, proto₧ chceme v∞d∞ti, co by to bylo.
21. (AtΘnÜtφ zajistΘ vÜickni, i ti, kte°φ₧ tu byli hostΘ, k niΦemu₧ jinΘmu tak hotovi nebyli, ne₧ praviti neb slyÜeti n∞co novΘho.)
22. Tedy Pavel, stoje uprost°ed Areopßgu, °ekl: Mu₧i AtΘnÜtφ, vidφm vßs b²ti vÜelijak p°φliÜ nßbo₧nΘ lidi.
23. Nebo prochßzeje se a spat°uje nßbo₧enstvφ vaÜe, nalezl jsem takΘ oltß°, na kterΘm₧ napsßno jest: NeznßmΘmu Bohu. Proto₧ kterΘho₧ vy ctφte neznajφce, toho¥ jß zv∞stuji vßm.
24. B∙h ten, kter²₧ stvo°il sv∞t i vÜecko, co₧ jest na n∞m, ten jsa Pßnem nebe i zem∞, nebydlφ v chrßmφch rukou ud∞lan²ch,
25. Ani₧ b²vß ct∞n lidsk²ma rukama, jako by n∞Φeho pot°eboval, pon∞vad₧ on dßvß vÜechn∞m ₧ivot i d²chßnφ i vÜecko.
26. A uΦinil z jednΘ krve vÜecko lidskΘ pokolenφ, aby p°eb²valo na tvß°i vÜφ zem∞, vym∞°iv jim ulo₧enΘ Φasy a cφle p°eb²vßnφ jejich,
27. Aby hledali Boha, zda by snad makajφce, mohli nalΘzti jej, aΦkoli nenφ daleko od jednoho ka₧dΘho z nßs.
28. Nebo jφm ₧ivi jsme, a h²beme se, i trvßme, jako₧ i n∞kte°φ z vaÜich poet∙ pov∞d∞li: Äe i rodina jeho jsme.
29. Rodina tedy Bo₧φ jsouce, nemßme¥ se domnφvati, ₧e by B∙h zlatu neb st°φbru neb kamenu, °emeslem anebo d∙vtipem lidsk²m vyrytΘmu, byl podoben.
30. Nebo Φasy tΘto neznßmosti p°ehlφdaje B∙h, ji₧ nynφ zv∞stuje lidem vÜechn∞m vÜudy, aby pokßnφ Φinili,
31. Proto₧e ulo₧il den, v kterΘm₧to souditi bude vÜecken sv∞t v spravedlnosti skrze mu₧e, kterΘho₧ jest k tomu vystavil, slou₧e k vφ°e [o tom] vÜechn∞m, vzk°φÜenφm jeho z mrtv²ch.
32. UslyÜevÜe pak o vzk°φÜenφ z mrtv²ch, n∞kte°φ se posmφvali, a n∞kte°φ °ekli: Budeme t∞ slyÜeti o tom po druhΘ.
33. A tak Pavel vyÜel z prost°edku jejich.
34. N∞kte°φ pak mu₧i, p°φdr₧φce se ho, uv∞°ili, mezi kter²mi₧ [byl] i Dionyzius Areopagitsk², i ₧ena, jmΘnem Damaris, a jinφ s nimi.

18.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Pavel svat² v Korintu Krista kßzal, 9. vid∞nφ vid∞l, 11. mnohΘ

zφskal, 12. protivenstvφ trp∞l, 21. do JeruzalΘma Üel.

24. Apollo, Äid horliv², Krista oslavoval.

1. Potom pak Pavel vyÜed z AtΘn, p°iÜel do Korintu.
2. A nalezl jednoho Äida, jmΘnem Akvilu, jen₧ byl rodem z Pontu, kter²₧ nedßvno byl p°iÜel z Vlach, i s Priscillou man₧elku svou, (proto₧e byl rozkßzal Klaudius, aby vÜickni ÄidΘ z ╪φma vyÜli), i p°ivinul se k nim.
3. A ₧e byl tΘho₧ °emesla [jako oni], bydlil u nich a d∞lal; a bylo °emeslo jejich stany d∞lati.
4. I hßdal se v Ükole na ka₧dou sobotu a k zφskßnφ p°ivodil i Äidy i ╪eky.
5. A kdy₧ p°iÜli z Macedonie Sφlas a Timoteus, rozn∞coval se v duchu Pavel, osv∞dΦuje Äid∙m, ₧e Je₧φÜ jest Kristus.
6. A kdy₧ jemu oni odporovali a rouhali se, vyraziv prach z roucha [svΘho], °ekl k nim: Krev vaÜe budi₧ na hlavu vaÜi. Jß Φist jsa, hned p∙jdu ku pohan∙m.
7. A jda odtud, vÜel do domu [Φlov∞ka] jednoho, jmΘnem Justa, ctitele Bo₧φho, kterΘho₧ d∙m byl u samΘ Ükoly.
8. Krispus pak, knφ₧e Ükoly, uv∞°il Pßnu se vÜφm domem sv²m, a mnozφ z Korintsk²ch slyÜφce, uv∞°ili a k°t∞ni byli.
9. I °ekl Pßn v noci u vid∞nφ Pavlovi: Neboj se, ale mluv a nemlΦ.
10. Neb¥ jß s tebou jsem, a ₧ßdn²¥ nesßhne na tebe, a¥ by zle uΦinil; nebo mnoho mßm lidu v tomto m∞st∞.
11. I byl tu p∙l druhΘho lΘta, kß₧e jim slovo Bo₧φ.
12. Kdy₧ pak Gallio vlada°em byl v Achaii, povstali jednomysln∞ ÄidΘ proti Pavlovi, a p°ivedli jej p°ed soudnou stolici,
13. Pravφce: Tento navodφ lidi, aby proti Zßkonu ctili Boha.
14. A kdy₧ Pavel m∞l ji₧ otev°φti ·sta, °ekl Gallio k Äid∙m: ╙ ÄidΘ, jestli₧e by co nepravΘho stalo se, nebo neÜlechetnost n∞jakß, sluÜn∞ bych vßs vyslyÜel.
15. Pakli¥ jsou jakΘ hßdky o slovφch a o jmΘnφch a Zßkonu vaÜem, vy sami k tomu p°ihlΘdn∞te. Jߥ toho soudce b²ti nechci.
16. I odehnal je od soudnΘ stolice.
17. Tedy ╪ekovΘ vÜickni, uchopivÜe Sostena, knφ₧e Ükoly [ÄidovskΘ], bili jej tu p°ed soudnou stolicφ, a Gallio na to nic nedbal.
18. Pavel pak, pobyv [tam] jeÜt∞ za mnoho dnφ, i roz₧ehnav se s brat°φmi, plavil se do Syrie, a s nφm spolu Priscilla a Akvila, oholiv hlavu v Cenchreis; nebo byl uΦinil slib.
19. I p°iÜel do Efezu a nechal jich tu; sßm pak vÜed do Ükoly, hßdal se s Äidy.
20. A kdy₧ ho prosili, aby tu dΘle pobyl u nich, nepovolil.
21. Ale po₧ehnav jich, °ekl: Musφm jß jistotn∞ svßtek ten, kter²₧ nastßvß, v JeruzalΘm∞ slaviti, ale navrßtφm se k vßm zase, budeli v∙le Bo₧φ. I bral se z Efezu.
22. A p°iÜed do Cesaree, vstoupil [do JeruzalΘma], a pozdraviv cφrkve, odtud Üel do Antiochie.
23. A pobyv [tu] za n∞kter² Φas, odÜel a prochßzel po°ßd Galatskou krajinu a Frygii, potvrzuje vÜech uΦedlnφk∙.
24. Äid pak n∞jak², jmΘnem Apollo, rodem z Alexandrie, mu₧ v²mluvn², p°iÜel do Efezu, uΦen² v Pφsm∞.
25. Ten byl poΦßteΦn∞ nauΦen cest∞ Pßn∞, a jsa vroucφho ducha, [horliv∞] mluvil a uΦil piln∞ t∞m v∞cem, kterΘ₧ jsou Pßn∞, znaje toliko k°est Jan∙v.
26. A ten poΦal sm∞le a svobodn∞ mluviti v Ükole. KterΘho₧ slyÜevÜe Priscilla a Akvila, p°ijali ho k sob∞ a dokonaleji vypravovali jemu o cest∞ Bo₧φ.
27. A kdy₧ cht∞l jφti do Achaie, brat°φ napomenuvÜe [ho], psali uΦedlnφk∙m, aby jej p°ijali. Kter²₧to kdy₧ tam p°iÜel, mnoho prosp∞l t∞m, kte°φ₧ uv∞°ili skrze milost [Bo₧φ].
28. Nebo nßramn∞ p°emßhal Äidy, zjevn∞ p°ede vÜemi jim toho dokazuje [z] Pφsem, ₧e Je₧φÜ jest Kristus.

19.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Pavel svat² po dv∞ lΘt∞ kßzal, 8. uΦedlnφky od jin²ch odd∞lil,

10. velikΘ divy Φinil, 13. zaklinaΦ∙ satan potrestal, 21. Pavel

Üel k JeruzalΘmu, 22. v Efezu obec zbou°enß Dißny zastßvala.

1. I stalo se, kdy₧ Apollo byl v Korintu, ₧e Pavel proÜed vrchnφ krajiny, p°iÜel do Efezu, a nalezna tu n∞kterΘ uΦedlnφky,
2. ╪ekl k nim: P°ijalili jste Ducha svatΘho, uv∞°ivÜe? A oni °ekli jemu: Ba, ani₧ jsme sl²chali, jestli Duch svat².
3. On pak °ekl jim: NaΦe₧ tedy pok°t∞ni jste? A oni °ekli: K°t∞ni jsme k°tem Janov²m.
4. I °ekl Pavel: Jan¥ zajistΘ k°til k°tem pokßnφ, prav∞ lidu, aby v toho, kter²₧ m∞l po n∞m p°ijφti, v∞°ili, to jest v Krista Je₧φÜe.
5. Kte°φ₧ pak [toho] uposlechli, pok°t∞ni jsou ve jmΘno Pßna Je₧φÜe.
6. A kdy₧ vzklßdal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svat² na n∞, i mluvili jazyky [rozliΦn²mi], a prorokovali.
7. A bylo vÜech spolu okolo dvanßcti mu₧∙.
8. Tedy [Pavel] vÜed do Ükoly, sm∞le a svobodn∞ mluvil za t°i m∞sφce, hßdaje se a uΦe o krßlovstvφ Bo₧φm.
9. A kdy₧ se n∞kte°φ zatvrdili a nepovolovali, zle mluvφce o cest∞ [Bo₧φ] p°ede [vÜφm] mno₧stvφm, odstoupiv od nich, odd∞lil uΦedlnφky, na ka₧d² den kßzßnφ Φin∞ v Ükole n∞jakΘho Tyranna.
10. A to se dßlo za dv∞ lΘt∞, tak₧e vÜickni, kte°φ₧ p°eb²vali v Azii, poslouchali slova Pßna Je₧φÜe, i ÄidΘ i ╪ekovΘ.
11. A divy velikΘ Φinil B∙h skrze ruce Pavlovy,
12. Tak₧e i Üßtky a f∞rtochy od jeho t∞la na nemocnΘ nosφvali, a odstupovaly od nich nemoci, a duchovΘ neΦistφ vychßzeli z nich.
13. Tedy pokusili se n∞kte°φ z Äid∙ tulßk∙, kte°φ₧ se s zaklφnßnφm obφrali, vz²vati jmΘno Pßna Je₧φÜe nad t∞mi, jen₧ m∞li duchy neΦistΘ, °φkajφce: Zaklφnßme vßs skrze Je₧φÜe, kterΘho₧ kß₧e Pavel.
14. A bylo jich sedm syn∙ jednoho Äida, jmΘnem Scevy, p°ednφho kn∞ze, kte°φ₧ to Φinili.
15. Tedy odpov∞d∞v duch zl², °ekl: Je₧φÜe znßm, a [o] Pavlovi vφm, ale vy kdo jste?
16. A obo°iv se na n∞ Φlov∞k ten, v kterΘm₧ byl duch zl², a opanovav je, zmocnil se jich, tak₧e nazφ a zran∞nφ vyb∞hli z domu toho.
17. A to znßmo uΦin∞no jest vÜechn∞m Äid∙m i ╪ek∙m bydlφcφm v Efezu, a spadla bßze≥ na n∞ na vÜecky. I oslaveno jest jmΘno Pßna Je₧φÜe.
18. Mnozφ pak z v∞°φcφch p°ichßzeli, vyznßvajφce se a zjevujφce skutky svΘ.
19. Mnozφ takΘ z t∞ch, kte°φ₧ se s marn²mi um∞nφmi obφrali, snesÜe knihy [o t∞ch v∞cech], spßlili je p°ede vÜemi; a poΦetÜe cenu jejich, shledali toho padesßte tisφc∙ pen∞z.
20. Tak jest mocn∞ rostlo slovo Pßn∞ a zmoc≥ovalo se.
21. A kdy₧ se to vÜecko dokonalo, ulo₧il Pavel v duchu [svΘm], aby projda Macedonii a Achaii, Üel do JeruzalΘma, °ka: Kdy₧ pobudu tam, musφm¥ takΘ i na ╪φm pohled∞ti.
22. I poslav dva z t∞ch, jen₧ mu p°isluhovali, do Macedonie, Timotea a Erasta, sßm poz∙stal v Azii do Φasu.
23. Tedy stala se v ten Φas nemalß bou°ka pro cestu [Bo₧φ].
24. Nebo zlatnφk jeden, jmΘnem Demetrius, kter²₧ d∞lßval chrßmy st°φbrnΘ [modly] Dißny, nemal² zisk p°ivodil °emeslnφk∙m.
25. KterΘ₧ svolav, i ty, kte°φ₧ byli k t∞m podobn²ch v∞cφ d∞lnφci, °ekl jim: Mu₧i, vφte, ₧e z tohoto °emesla jest ₧ivnost naÜe.
26. A vidφte i slyÜφte, ₧e netoliko v Efezu, ale tΘm∞° po vÜφ Azii tento Pavel svedl a odvrßtil velikΘ mno₧stvφ [lidu], prav∞: Äe to nejsou bohovΘ, kte°φ₧ jsou rukama ud∞lanφ.
27. A proto₧ strach jest, netoliko aby se nßm v ₧ivnosti [naÜφ] p°φtr₧ nestala, ale takΘ i velikΘ bohyn∞ Dißny chrßm aby za nic nebyl jmφn, a aby nep°iÜlo k zkßze d∙stojenstvφ jejφ, kterou₧to vÜecka Azia i [vÜecken] sv∞ta okrÜlek ctφ.
28. To uslyÜavÜe a napln∞ni jsouce hn∞vem, zk°ikli °kouce: Velikß [jest] Dißna Efezsk²ch.
29. I napln∞no jest vÜecko m∞sto rozbrojem, a valili se vÜickni spolu na plac, pochopivÜe Gßia a Aristarcha, MacedonskΘ, tovaryÜe cesty Pavlovy.
30. Pavlovi pak, kdy₧ cht∞l jφti k lidu, nedopustili uΦedlnφci.
31. Ano i n∞kte°φ z p°ednφch mu₧∙ Aziansk²ch, kte°φ₧ jemu p°ßli, poslavÜe k n∞mu, prosili ho, aby se nedßval do toho hluku.
32. A jedni tak, jinφ jinak k°iΦeli; nebo byla obec zbou°ena, a mnozφ nev∞d∞li, proΦ jsou se sb∞hli.
33. Z zßstupu pak [n∞kte°φ] Alexandra n∞jakΘho tßhli [k mluvenφ], kterΘho₧ i ÄidΘ [k tomu] nutili. Alexander pak pokynuv rukou, cht∞l zprßvu dßti lidu.
34. Ale jak₧ poznali, ₧e jest Äid, [ihned] se stal jednostejn² vÜech hlas, jako za dv∞ hodin∞ volajφcφch: Velikß jest Dißna Efezsk²ch.
35. A kdy₧ pφsa° pokojil zßstup, °ekl: Mu₧i EfezÜtφ, i kdo₧ z lidφ jest, jeÜto by nev∞d∞l, ₧e m∞sto EfezskΘ slou₧φ velikΘ bohyni Dißn∞ a od Jupitera spadlΘmu [obrazu]?
36. A pon∞vad₧ tomu odpφrßno b²ti nem∙₧e, sluÜnΘ jest, abyste se upokojili a nic kvapn∞ neΦinili.
37. P°ivedli jste zajistΘ lidi tyto, kte°φ₧ nejsou ani svatokrßdce ani ruhaΦi bohyn∞ vaÜφ.
38. Jestli₧e pak Demetrius a ti, kte°φ₧ jsou s nφm °emeslnφci, majφ s k²m jakou p°i, [vÜak] b²vß obecn² soud, a jsou [k tomu] konÜelΘ. Necha¥ jedni druhΘ vinφ.
39. Pakli Φeho jinΘho hledßte, i to¥ m∙₧ v po°ßdnΘm svolßnφ obce skoncovßno b²ti.
40. Nebo strach jest, abychom nedoÜli nesnßze pro tu bou°ku dneÜnφ, pon∞vad₧ ₧ßdnΘ p°φΦiny nenφ, kterou₧ bychom mohli p°edlo₧iti, proΦ jsme se tuto sb∞hli. A to pov∞d∞v, rozpustil lid.

20.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Pavel svat² plavil se a₧ do Troady, 7. tu kßzal a mlßdence

vzk°φsil, 15. odtud plavili se do MilΘtu, 17. tu svolal starÜφ

EfezskΘ, jim₧ osv∞dΦenφ a napomenutφ i s pohr∙₧kou uΦiniv,

36. s nimi se s plßΦem roz₧ehnal.

1. Kdy₧ pak p°estala ta bou°ka, povolav Pavel uΦedlnφk∙ a po₧ehnav jich, vyÜel odtud, aby se bral do Macedonie.
2. A kdy₧ proÜel krajiny ty, a napomenutφ jim uΦiniv mnoh²mi °eΦmi, p°iÜel do zem∞ ╪eckΘ,
3. V kterΘ₧to pobyv za t°i m∞sφce, (kde₧to ÄidΘ uΦinili jemu zßlohy,) kdy₧ se m∞l plaviti do Syrie, umφnil navrßtiti se skrze Macedonii.
4. I Üel s nφm S≤pater Beriensk² a₧ do Azie, a z Tessalonicensk²ch Aristarchus a Sekundus a Gßius Derbeus a Timoteus, z Aziansk²ch pak Tychikus a Trofimus.
5. Ti [vÜickni] ÜedÜe nap°ed, doΦkali nßs v Troad∞.
6. My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a p°iÜli jsme k nim do Troady v p∞ti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dnφ.
7. Tedy prvnφ den po sobot∞, kdy₧ se uΦedlnφci seÜli k lßmßnφ chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejt°φ jφti pryΦ, i prodlil °eΦφ a₧ do p∙lnoci.
8. A bylo mnoho sv∞tel tu na tΘ sφni, kde₧ byli shromß₧d∞ni.
9. Jeden pak mlßdenec, jmΘnem Eutychus, sed∞ na okn∞, jsa obtφ₧en hlubok²m snem, kdy₧ tak dlouho Pavel kßzal, sp∞, spadl s t°etφho ponebφ dol∙, a vzat jest mrtv².
10. I sstoupiv dol∙ Pavel, zpolehl na n∞j, a objav jej, °ekl: Nermu¥te₧ se, vÜak duÜe jeho v n∞m jest.
11. A vstoupiv [zase na sφ≥], lßmal chlΘb a jedl, a kßzßnφ jim uΦiniv dlouho a₧ do svitßnφ, tak odÜel pryΦ.
12. I p°ivedli toho mlßdence ₧ivΘho, a byli [nad tφm] velice pot∞Üeni.
13. My pak vstoupivÜe na lodφ, plavili jsme se do Asson, odtud majφce k sob∞ vzφti Pavla; neb jest byl tak poruΦil, maje sßm jφti po zemi.
14. A kdy₧ se k nßm p°ipojil v Asson, vzavÜe jej, p°ijeli jsme do MitylΘnu.
15. A odtud plavφce se, druh² den byli jsme proti Chium, a t°etφho dne p°istavili jsme [bßrku] k Sßmu, a pobyvÜe v Trogyllφ, nazejt°φ p°iÜli jsme do MilΘtu.
16. Nebo Pavel byl umφnil pominouti Efez, aby se nemeÜkal v Azii; nebo pospφchal, by mo₧nΘ bylo, aby byl o letnicφch v JeruzalΘm∞.
17. Tedy z MilΘtu poslav do Efezu, povolal k sob∞ starÜφch cφrkve.
18. Kte°φ₧to kdy₧ p°iÜli k n∞mu, °ekl jim: Vy vφte od prvnφho dne, v kter²₧to p°iÜel jsem do Azie, kterak jsem po vÜecken ten Φas s vßmi byl,
19. Slou₧e Pßnu se vÜφ pokorou i s mnoh²mi slzami a pokuÜenφmi, kterß₧ na mne p°ichßzela z ·klad∙ Äidovsk²ch.
20. Kterak jsem niΦeho₧ nepominul, co₧ by vßm u₧iteΦnΘho bylo, abych vßm toho neoznßmil, [ale] uΦil jsem vßs v∙bec zjevn∞ i po domφch,
21. Sv∞dectvφ vydßvaje i Äid∙m i ╪ek∙m o pokßnφ k Bohu a o vφ°e v Pßna naÜeho Je₧φÜe Krista.
22. A aj, nynφ jß sev°φn jsa duchem, beru se do JeruzalΘma, nev∞da, co mi se v n∞m mß stßti,
23. Ne₧ ₧e Duch svat² po m∞stech, [kudy₧ jsem Üel,] osv∞dΦuje [mi], prav∞, ₧e v∞zenφ a sou₧enφ mne oΦekßvajφ.
24. VÜak jß nic na to nedbßm, ani₧ jest mi tak drahß duÜe mß, [jen] abych b∞h sv∙j s radostφ vykonal a p°isluhovßnφ, kterΘ₧ jsem p°ijal od Pßna Je₧φÜe, k osv∞dΦovßnφ evangelium milosti Bo₧φ.
25. A aj, jß nynφ vφm, ₧e ji₧ vφce neuz°φte tvß°i mΘ vy vÜickni, mezi kter²mi₧ jsem chodil, kß₧e o krßlovstvφ Bo₧φm.
26. Proto₧ osv∞dΦuji¥ vßm dneÜnφ den, ₧e¥ jsem Φist od krve vÜech.
27. Neb¥ jsem neobmeÜkal zv∞stovati vßm vÜelikΘ rady Bo₧φ.
28. Bu∩te₧ tedy sebe pilni i vÜeho stßda, v n∞m₧to Duch svat² ustanovil vßs biskupy, abyste pßsli cφrkev Bo₧φ, kterΘ₧ sob∞ dobyl svou vlastnφ krvφ.
29. Nebo jß to [jistotn∞] vφm, ₧e po mΘm odjitφ vejdou mezi vßs vlci hltavφ, kte°φ₧ nebudou odpouÜt∞ti stßdu.
30. A z vßs sam²ch povstanou mu₧i, jen₧ budou mluviti p°evrßcenΘ v∞ci, aby obrßtili uΦedlnφky po sob∞.
31. Proto₧ bd∞te, v pam∞ti majφce, ₧e jsem po t°i lΘta nep°estßval dnem i nocφ s plßΦem napomφnati jednoho ka₧dΘho [z vßs].
32. A ji₧ nynφ, brat°φ, porouΦφm vßs Bohu a slovu milosti jeho, kter²₧to mocen jest vzd∞lati [vßs], a dßti vßm d∞dictvφ mezi vÜemi posv∞cen²mi.
33. St°φbra nebo zlata neb roucha ne₧ßdal jsem od ₧ßdnΘho.
34. N²br₧ sami vφte, ₧e toho, Φeho₧ mi kdy pot°ebφ bylo, i t∞m, kte°φ₧ jsou se mnou, dob²valy ruce tyto.
35. VÜe ukßzal jsem vßm, ₧e tak pracujφce, musφme snßÜeti mdlΘ, a pamatovati na slova Pßna Je₧φÜe; neb¥ on °ekl: Blahoslaven∞ji jest dßti ne₧li brßti.
36. A to pov∞d∞v, klekna na kolena svß, modlil se s nimi se vÜemi.
37. I stal se plßΦ velik² ode vÜech, a padajφce na hrdlo Pavlovo, lφbali jej,
38. Rmoutφce se nejvφce nad tφm slovem, kterΘ₧ °ekl, ₧e by ji₧ vφce nem∞li tvß°i jeho vid∞ti. I provodili jej a₧ k lodφ.

21.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


P°iplaviv se Pavel do Cesaree k Filipovi jßhnu, 11. tu slyÜel

proroctvφ o budoucφm svΘm v∞zenφ, 13. vÜak p°edce Üel do

JeruzalΘma, 24. a tam se oholiti dal, 28. proti n∞mu₧ v chrßm∞

lid zbou°en, 32. on pak od ₧oldnΘ°∙ vzat.

1. Kdy₧ jsme se pak plavili, rozlouΦivÜe se s nimi, p°φm²m b∞hem p°ijeli jsme do Koum, a druh² den do R≤du, a odtud do Patary.
2. I nalezÜe tu lodφ, kterß₧ m∞la plouti do Fenicen, [a] vstoupivÜe [na ni], plavili jsme se.
3. A kdy₧ se nßm poΦal ukazovati Cyprus, nechavÜe ho na levΘ stran∞, plavili jsme se do Syrie, a p°iplavili jsme se do T²ru; nebo tu m∞li slo₧iti nßklad z lodφ.
4. A nalezÜe tu uΦedlnφky, pobyli jsme tam za sedm dnφ, kte°φ₧to pravili Pavlovi skrze Ducha [svatΘho], aby nechodil do JeruzalΘma.
5. A kdy₧ jsme my vyplnili ty dni, vyÜedÜe, brali jsme se pryΦ, a sprovodili nßs vÜickni s ₧enami i s d∞tmi a₧ za m∞sto. A poklekÜe na kolena na b°ehu, pomodlili jsme se.
6. A kdy₧ jsme se vespolek roz₧ehnali, vstoupili jsme na lodφ, a oni se vrßtili dom∙.
7. My pak p°eplavivÜe se od T²ru, dostali jsme se a₧ do Ptolemaidy, a pozdravivÜe tu brat°φ, pobyli jsme u nich jeden den.
8. A nazejt°φ vyÜedÜe Pavel a my, jen₧ jsme s nφm byli, p°iÜli jsme do Cesaree, a vÜedÜe do domu Filipa evangelisty, (kter²₧ byl jeden [z on∞ch] sedmi,) pobyli jsme u n∞ho.
9. A ten m∞l Φty°i dcery panny, prorokyn∞.
10. A kdy₧ jsme tu pobyli za drahn∞ dnφ, p°iÜel prorok n∞jak² z Judstva, jmΘnem Agabus.
11. Ten kdy₧ k nßm p°iÜel, vzal pßs Pavl∙v, a svßzav sob∞ ruce i nohy, °ekl: Toto¥ pravφ Duch svat²: Mu₧e [toho,] jeho₧ jest pßs tento, tak svß₧φ ÄidΘ v JeruzalΘm∞ a vydadφ v ruce pohan∙m.
12. A jak₧ jsme to uslyÜeli, prosili jsme ho i my i ti, kte°φ₧ byli v tom mφst∞, aby nechodil do JeruzalΘma.
13. Tedy odpov∞d∞l Pavel: I co Φinφte, plaΦφce a trßpφce srdce mΘ? VÜak jß netoliko svßzßn b²ti, ale i um°φti hotov jsem v JeruzalΘm∞ pro jmΘno Pßna Je₧φÜe.
14. A kdy₧ necht∞l povoliti, dali jsme tomu pokoj, °kouce: Sta≥ se v∙le Pßn∞.
15. Po t∞ch pak dnech p°ipravivÜe se, brali jsme se do JeruzalΘma.
16. A Üli s nßmi i uΦedlnφci [n∞kte°φ] z Cesaree, vedouce s sebou n∞jakΘho Mnßzona z Cypru, starΘho uΦedlnφka, u n∞ho₧ bychom hospodu m∞li.
17. A kdy₧ jsme p°iÜli do JeruzalΘma, vd∞Φn∞ nßs p°ijali brat°φ.
18. DruhΘho pak dne vÜel Pavel s nßmi k Jakubovi, a tu se byli vÜickni starÜφ seÜli.
19. Jich₧to pozdraviv, vypravoval jim vÜecko, co₧ B∙h skrze slu₧bu jeho Φinil mezi pohany.
20. A oni slyÜavÜe to, velebili Pßna, a °ekli jemu: VidφÜ, brat°e, kterak jest mnoho tisφc∙ Äid∙ v∞°φcφch, a ti vÜickni jsou horlivφ milovnφci Zßkona.
21. Ale o tob∞¥ majφ zprßvu, ₧e bys ty vedl od Zßkona Moj₧φÜova vÜecky ty Äidy, kte°φ₧ jsou mezi pohany, prav∞, ₧e nemajφ ob°ezovati syn∙ sv²ch, ani zachovßvati obyΦej∙ [Zßkona].
22. Co₧ tedy [Φiniti]? Musφ¥ zajistΘ shromß₧d∞no b²ti [vÜecko] mno₧stvφ, nebo¥ uslyÜφ o tob∞, ₧e jsi p°iÜel.
23. UΦini₧ tedy toto, co₧¥ povφme: Mßme¥ tu Φty°i mu₧e, kte°φ₧ majφ slib na sob∞.
24. Ty p°ijma k sob∞, posv∞¥ se s nimi, i nßklad uΦi≥ s nimi, aby oholili hlavy svΘ. A [tak¥] zv∞dφ vÜickni, ₧e to, co₧ slyÜeli o tob∞, nic nenφ, ale ₧e i sßm ty chodφÜ, ost°φhaje Zßkona.
25. Z strany pak t∞ch, kte°φ₧ z pohan∙ uv∞°ili, my jsme psali, usoudivÜe, aby tohoto niΦeho neÜet°ili, toliko aby se varovali modlßm ob∞tovanΘho, a krve, a udßvenΘho, a smilstva.
26. Tedy Pavel, p°ijav k sob∞ ty mu₧e, na druh² den posv∞tiv se s nimi, vÜel do chrßmu, a vypravoval o vypln∞nφ dnφ toho posv∞cenφ, a₧ i ob∞tovßna jest ob∞t za jednoho ka₧dΘho z nich.
27. A kdy₧ se vyplniti m∞lo dnφ sedm, ÄidΘ n∞kte°φ z Azie, uz°evÜe jej v chrßm∞, zbou°ili vÜecken lid a vztßhli na≥ ruce,
28. K°iΦφce: Mu₧i IzraelÜtφ, pomozte! Toto¥ jest ten Φlov∞k, kter²₧ proti lidu i Zßkonu i mφstu tomuto vÜecky vÜudy uΦφ, a k tomu i pohany uvedl do chrßmu, a poskvrnil svatΘho tohoto mφsta.
29. Nebo byli vid∞li prve Trofima EfezskΘho s nφm v m∞st∞, kterΘho₧ domnφvali se, ₧e by Pavel do chrßmu uvedl.
30. Tak₧ se zbou°ilo vÜecko m∞sto, a sb∞hli se lidΘ, a uchopivÜe Pavla, tßhli jej ven z chrßmu. A hned zav°φny jsou dve°e.
31. A kdy₧ jej cht∞li zamordovati, pov∞dφno hejtmanu vojska, ₧e se bou°φ vÜecken JeruzalΘm.
32. Kter²₧to hned pojav s sebou ₧oldnΘ°e a setnφky, p°ib∞hl na n∞. A oni uz°evÜe hejtmana a ₧oldnΘ°e, p°estali bφti Pavla.
33. Tedy p°istoupiv hejtman, dosßhl ho, a rozkßzal jej svßzati dv∞ma °et∞zy, a ptal se, kdo jest a co uΦinil.
34. V zßstupu pak jedni tak, jinφ jinak k°iΦeli. A nemoha nic jistΘho zv∞d∞ti pro hluk, rozkßzal jej vΘsti do vojska.
35. A kdy₧ p°iÜel k stup≥∙m, nahodilo se, ₧e nesen byl od ₧oldnΘ°∙ pro nßsilΘ lidu.
36. Nebo Ülo za nφm mno₧stvφ lidu, k°iΦφce: Zahla∩ jej!
37. A kdy₧ m∞l ji₧ uveden b²ti do vojska Pavel, °ekl hejtmanu: Mohuli co promluviti k tob∞? Kter²₧ °ekl: UmφÜ ╪ecky?
38. Nejsili₧ ty ten Egyptsk², kter²₧ jsi p°ed t∞mito dny byl bou°ku uΦinil, a vyvedls na pouÜ¥ Φty°i tisφce lotr∙?
39. I °ekl Pavel: Jߥ jsem Φlov∞k Äid Tarsensk², neposlednφho m∞sta CilickΘ [zem∞] obyvatel; proto₧ prosφm tebe, dopus¥ mi promluviti k lidu.
40. A kdy₧ mu on dopustil, Pavel stoje na stupnφch, pokynul rukou na lid. A kdy₧ se velikΘ mlΦenφ stalo, mluvil k nim Äidovsky, °ka:

22.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Pavel svat² poΦet Φinφ p°ed lidem z svΘho uΦenφ i ₧ivota, 21.

ale pro zmφnku o pohanech vÜickni se zbou°ili proti n∞mu.

1. Mu₧i brat°φ a otcovΘ, poslechn∞te tΘto mΘ omluvy, kterou₧ vßm nynφ p°edlo₧φm.
2. (UslyÜevÜe pak, ₧e by k nim mluvil Äidovsk²m jazykem, tφm rad∞ji mlΦeli.) I °ekl:
3. Jß zajistΘ jsem mu₧ Äid, narozen² v Tarsu [m∞st∞] CilickΘm, ale vychovßn jsem v tomto m∞st∞ u noh Gamalielov²ch, vyuΦen² s pilnostφ podle Zßkona otcovskΘho, horliv² milovnφk Boha, jako₧ i vy vÜickni podnes jste.
4. Kter²₧ jsem se tΘto cest∞ protivil a₧ k smrti, svazuje a dßvaje do ₧alß°e i mu₧e i ₧eny,
5. Jako₧ i nejvyÜÜφ kn∞z sv∞dek mi toho jest, i vÜickni starÜφ. Od nich₧ i listy k brat°φm vzav, Üel jsem do DamaÜku, abych i ty, kte°φ₧ tam byli, svßzanΘ p°ivedl do JeruzalΘma, aby byli trßpeni.
6. I stalo se, kdy₧ jsem se bral cestou a p°ibli₧oval k DamaÜku, okolo poledne, ₧e pojednou rychle s nebe obklφΦilo mne sv∞tlo velikΘ.
7. I padl jsem na zem, a slyÜel jsem hlas, an mi dφ: Saule, Saule, proΦ mi se protivφÜ?
8. A jß odpov∞d∞l jsem: Kdo jsi, Pane? I °ekl ke mn∞: Jߥ jsem Je₧φÜ Nazaretsk², kterΘmu₧ ty se protivφÜ.
9. Ti pak, kte°φ₧ se mnou byli, sv∞tlo zajistΘ vid∞li a p°estraÜeni jsou, ale hlasu toho, kter²₧ se mnou mluvil, neslyÜeli.
10. I °ekl jsem: Pane, co₧ mßm Φiniti? A Pßn °ekl ke mn∞: Vstana, jdi₧ do DamaÜku, a tu¥ tob∞ bude pov∞dφno vÜecko, co₧ jest ulo₧eno, abys ty Φinil.
11. A ₧e jsem byl oslnul pro jasnost sv∞tla toho, za ruce jsa veden od t∞ch, kte°φ₧ se mnou byli, p°iÜel jsem do DamaÜku.
12. AnanißÜ pak n∞jak², mu₧ pobo₧n² podle zßkona, sv∞dectvφ maje ode vÜech p°eb²vajφcφch [v DamaÜku] Äid∙,
13. P°iÜel ke mn∞, a stoje, °ekl mi: Saule, brat°e, prohlΘdni. A jß hned v tu hodinu pohled∞l jsem na n∞j.
14. I °ekl [mi]: B∙h otc∙ naÜich vyvolil t∞, abys poznal v∙li jeho, a uz°el SpravedlivΘho tohoto, a [abys] slyÜel hlas z ·st jeho.
15. Nebo sv∞dkem jemu budeÜ u vÜech lidφ [t∞ch v∞cφ], kterΘ₧ jsi vid∞l a slyÜel.
16. A proto₧ nynφ co prodlΘvßÜ? Vstana, pok°ti se, a obmej h°φchy svΘ, vz²vaje jmΘno Pßn∞.
17. Stalo se pak, kdy₧ jsem se navrßtil do JeruzalΘma a modlil jsem se v chrßm∞, ₧e jsem byl u vytr₧enφ mysli.
18. I vid∞l jsem jej, an dφ ke mn∞: Posp∞Ü a vyjdi rychle z JeruzalΘma, nebo¥ nep°ijmou sv∞dectvφ tvΘho o mn∞.
19. A jß °ekl jsem: Pane, oni¥ v∞dφ, ₧e jsem jß do ₧alß°e dßval a bil jsem v Ükolßch ty, kte°φ₧ v∞°ili v tebe.
20. A kdy₧ vylΘvali krev èt∞pßna, sv∞dka tvΘho, jß takΘ jsem tu stßl, a p°ivolil jsem k usmrcenφ jeho, a ost°φhal jsem roucha t∞ch, kte°φ₧ jej mordovali.
21. A [Pßn] °ekl ke mn∞: Jdi, nebo¥ jß ku pohan∙m daleko poÜli tebe.
22. I poslouchali ho a₧ do toho slova. A [tu hned] pozdvihli hlasu svΘho, °kouce: Zahla∩ z zem∞ takovΘho, nebo¥ nesluÜφ jemu ₧ivu b²ti.
23. A kdy₧ oni k°iΦeli, a metali [s sebe] roucha, a prachem hßzeli v pov∞t°φ,
24. Rozkßzal jej hejtman uvΘsti do vojska, a kßzal [jej] biΦi mrskati, aby zv∞d∞l, pro kterou p°φΦinu na n∞j tak k°iΦφ.
25. A kdy₧ jej svßzali °emenφm, °ekl Pavel setnφkovi, jen₧ tu stßl: SluÜφli₧ vßm Φlov∞ka ╪φmana a neodsouzenΘho mrskati?
26. To uslyÜav setnφk, p°istoup∞ k hejtmanu, pov∞d∞l jemu, °ka: Viz, co chceÜ Φiniti; nebo Φlov∞k tento jest ╪φman.
27. A p°istoupiv hejtman, °ekl mu: Pov∞z mi, jsili ty ╪φman? A on °ekl: A jß jsem.
28. I odpov∞d∞l hejtman: Jß jsem za velikΘ penφze toho m∞Ü¥anstvφ dosßhl. Pavel pak °ekl: Ale jß jsem se i narodil [╪φman].
29. Tedy ihned odstoupili od n∞ho ti, kte°φ₧ jej m∞li trßpiti. Ano i hejtman bßl se, kdy₧ zv∞d∞l, ₧e jest ╪φman, a ₧e jej byl kßzal svßzati.
30. Nazejt°φ pak, cht∞je zv∞d∞ti jistotu, z Φeho by jej vinili ÄidΘ, propustil jej z pout, a rozkßzal, aby se seÜli p°ednφ kn∞₧φ i vÜecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho p°ed nimi.

23.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Nazejt°φ znovu Pavel mluvil k lidu a starÜφm, 6. k farize∙m se

p°iznal, 7. z toho p°iÜla bou°ka mezi Äidy, 16. ·klad lstiv²

proti Pavlovi zjeven hejtmanu, 23. kter²₧ poslal Pavla v noci do

Cesaree k vlada°i.

1. Tedy Pavel, pohled∞v piln∞ na to shromß₧d∞nφ, °ekl: Mu₧i brat°φ, jß vÜelijak s dobr²m sv∞domφm slou₧il jsem Bohu a₧ do dneÜnφho dne.
2. Tedy nejvyÜÜφ kn∞z AnanißÜ kßzal t∞m, kte°φ₧ tu stßli, aby jej bili v ·sta.
3. Pavel pak °ekl jemu: Bude¥ tebe bφti B∙h, st∞no zbφlenß. A ty sedφÜ, soud∞ mne vedle Zßkona, a proti Zßkonu velφÜ mne bφti.
4. A [n∞kte°φ] stojφce tu °ekli: NejvyÜÜφmu kn∞zi Bo₧φmu zlo°eΦφÜ?
5. I °ekl Pavel: Nev∞d∞l¥ jsem, brat°φ, by¥ nejvyÜÜφm kn∞zem byl; psßno¥ jest zajistΘ: Knφ₧eti lidu svΘho nebudeÜ zlo°eΦiti.
6. A v∞da Pavel, ₧e tu byla jedna strana saduce∙ a druhß farize∙, zvolal v rad∞: Mu₧i brat°φ, jß jsem farizeus, syn farize∙v; pro nad∞ji a z mrtv²ch vstßnφ jß tuto k soudu stojφm.
7. A kdy₧ on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a rozdvojilo se mno₧stvφ.
8. Nebo saduceovΘ tak pravφ, ₧e nenφ vzk°φÜenφ, ani and∞la, ani ducha, ale farizeovΘ obΘ to vyznßvajφ.
9. I stal se k°ik velik². A povstavÜe uΦitelΘ strany farizejskΘ, zastßvali ho, °kouce: Nic jsme zlΘho nenalezli na tomto Φlov∞ku; proto₧ bu∩ ₧e mluvil jemu duch neb and∞l, nebojujme s Bohem.
10. A kdy₧ velik² rozbroj vznikl, obßvaje se hejtman, aby Pavel nebyl od nich roztrhßn, rozkßzal ₧oldnΘ°∙m sjφti dol∙ a vychvßtiti ho z prost°edku jejich a vΘsti do vojska.
11. V druhou pak noc ukßzav se jemu Pßn, °ekl: Budi₧ stßl², Pavle; nebo jako₧ jsi sv∞dΦil o mn∞ v JeruzalΘm∞, tak musφÜ sv∞dΦiti i v ╪φm∞.
12. A kdy₧ byl den, sÜedÜe se n∞kte°φ z Äid∙, zap°isßhli se s klatbou, °kouce, ₧e nebudou jφsti ani pφti, a₧ zabijφ Pavla.
13. A bylo jich vφce ne₧ Φty°idceti, kte°φ₧ se byli tak spikli.
14. Kte°φ₧to p°istoupivÜe k p°ednφm kn∞₧φm a k starÜφm, °ekli: Prokletφm prokleli jsme se, ₧e neokusφme niΦeho₧, dokud₧ nezabijeme Pavla.
15. Proto₧ vy nynφ dejte v∞d∞ti hejtmanu, z jednostejnΘho vÜφ rady svolenφ, aby jej zφtra k vßm p°ivedl, jako byste n∞co jistÜφho cht∞li zv∞d∞ti o jeho v∞cech; my pak, prve ne₧li¥ se k vßm p°iblφ₧φ, hotovi jsme jej zabφti.
16. SlyÜev pak o t∞ch ·kladech, syn sestry Pavlovy odÜel, a vÜel do vojska a pov∞d∞l Pavlovi.
17. Tedy zavolav Pavel k sob∞ jednoho z setnφk∙, °ekl: Dove∩ mlßdence tohoto k hejtmanu; nebo¥ mß jemu n∞co pov∞dφti.
18. A on pojav jej, vedl k hejtmanu a °ekl jemu: V∞ze≥ Pavel zavolav mne, prosil, abych tohoto mlßdence p°ivedl k tob∞, ₧e by m∞l n∞co mluvit s tebou.
19. I vzav jej hejtman za ruku jeho, a odstoupiv s nφm soukromφ, otßzal se ho: Co jest to, jeÜto mi mßÜ oznßmiti?
20. Tedy on °ekl: Äe jsou ÄidΘ ulo₧ili prositi tebe, abys k nim zφtra do rady uvedl Pavla, jako by n∞co jistÜφho cht∞li vyzv∞d∞ti o n∞m.
21. Ale ty nepovoluj jim; nebo¥ ·klady Φinφ jemu vφce ne₧ Φty°idceti mu₧∙ z nich, kte°φ₧ se zap°isßhli s klatbou, ₧e nebudou ani jφsti, ani pφti, a₧ jej zabijφ. A ji₧¥ jsou hotovi, Φekajφce na odpov∞d od tebe.
22. Tedy hejtman propustil toho mlßdence, p°ikßzav: Abys ₧ßdnΘmu nepravil, ₧es mi to oznßmil.
23. A zavolav dvou setnφk∙, °ekl [jim]: P°ipravte ₧oldnΘ°∙ dv∞ st∞, aby Üli a₧ do Cesaree, a jezdc∙ sedmdesßte, a drabant∙ dv∞ st∞ k t°etφ hodin∞ na noc.
24. I hovada p°ive∩te, aby vsadφce [na n∞] Pavla, ve zdravφ jej dovedli k Felixovi vlada°i;
25. Napsav jemu takΘ i list v tento rozum:
26. Klaudius LyzißÜ v²bornΘmu vlada°i Felixovi vzkazuje pozdravenφ.
27. Mu₧e tohoto javÜe ÄidΘ, hned zamordovati m∞li. KterΘho₧to jß, p°isp∞v s houfem ₧oldnΘ°∙, vyd°el jsem, zv∞d∞v, ₧e jest ╪φman.
28. A cht∞je zv∞d∞ti, z Φeho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady jejich.
29. I shledal jsem, ₧e na n∞j ₧alujφ o n∞jakΘ otßzky Zßkona jejich a ₧e nemß ₧ßdnΘ viny, pro kterou₧ by byl hoden smrti neb v∞zenφ.
30. A kdy₧ mi pov∞dφno o ·kladech, kterΘ₧ jsou o n∞m sklßdali ÄidΘ, ihned jsem jej poslal k tob∞, p°ikßzav takΘ i ₧alobnφk∙m jeho, aby, co₧ majφ proti n∞mu, oznßmili p°ed tebou. M∞j se dob°e.
31. Tedy ₧oldnΘ°i, jak₧ jim poruΦeno bylo, pojavÜe Pavla, p°ivedli jej v noci do Antipatridy.
32. A nazejt°φ, nechavÜe jφzdn²ch, aby s nφm jeli, vrßtili se do vojska.
33. Oni pak p°ijevÜe do Cesaree, dali list vlada°i, a Pavla takΘ postavili p°ed nφm.
34. A p°eΦta list vlada°, i otßzal se ho, z kterΘ by krajiny byl. A zv∞d∞v, ₧e jest z Cilicie,
35. ╪ekl: Budu t∞ slyÜeti, kdy₧ tvoji ₧alobnφci takΘ p°ijdou. I rozkßzal ho ost°φhati v dom∞ Herodesov∞.

24.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Pavel svat² proti ₧alob∞ Äid∙ p°ed vlada°em odpovφdal. 10. Potom

s nφm vlada° pokojn∞ Φasto mluvφval, 26. marn∞ daru od n∞ho

oΦekßvaje.

1. Po p∞ti pak dnech sstoupil nejvyÜÜφ kn∞z AnanißÜ s starÜφmi a s n∞jak²m Tertullem °eΦnφkem; kte°φ₧to postavili se p°ed vlada°em proti Pavlovi.
2. A kdy₧ povolßn byl, poΦal na≥ ₧alovati Tertullus, °ka:
3. Kterak mnoh² pokoj zp∙soben jest nßm skrze tebe a mnohΘ v∞ci v tomto nßrodu v²born∞ se d∞jφ skrze tvou opatrnost, to my i vÜelijak i vÜudy se vÜφm d∞kovßnφm vyznßvßme, v²born² Felix.
4. Ale abych t∞ dΘle nezam∞stnßval, prosφm, vyslyÜi₧ nßs maliΦko podle obyΦeje p°φv∞tivosti svΘ.
5. Nalezli jsme zajistΘ Φlov∞ka tohoto neÜlechetnΘho, a vzbuzujφcφho r∙znice mezi vÜemi Äidy po vÜem sv∞t∞, a v∙dci tΘ sekty nazaretskΘ;
6. Jen₧ takΘ i o to se pokouÜel, aby chrßmu poskvrnil; a kterΘho₧to javÜe, vedle Zßkona naÜeho cht∞li jsme souditi.
7. Ale p°iÜed k tomu hejtman LyzißÜ s mocφ velikou, vzal ho z rukou naÜich,
8. Rozkßzav, aby ₧alobnφci jeho Üli k tob∞. Od n∞ho₧to ty sßm budeÜ moci, vyptaje se, zv∞d∞ti o vÜem o tom, z Φeho my jej vinφme.
9. A k tomu se p°imluvili i ÄidΘ, pravφce, ₧e to tak jest.
10. Tedy Pavel odpov∞d∞l, kdy₧ mu nßv∞Ütφ dal vlada°, aby mluvil: Od mnoh²ch let v∞da tebe b²ti soudcφm nßrodu tomuto p°edstaven²m, s lepÜφ myslφ k tomu, co₧ se mne dot²Φe, odpovφdati budu,
11. Pon∞vad₧ ty m∙₧eÜ to v∞d∞ti, ₧e nenφ tomu dnφ vφce ne₧ dvanßcte, jak₧ jsem p°iÜel do JeruzalΘma, abych se modlil.
12. A ani₧ jsou mne nalezli v chrßm∞ s n∞k²m se hßdajφcφho, aneb Φinφcφho roty v zßstupu, ani v Ükolßch, ani v m∞st∞,
13. Ani₧ toho prokßzati mohou, co₧ na mne ₧alujφ.
14. Ale toto¥ [jß] p°ed tebou vyznßvßm, ₧e podle tΘ cesty, kterou₧ oni naz²vajφ kacφ°stvφm, tak slou₧φm Bohu otc∙ [sv²ch], v∞°e vÜemu, co₧koli psßno jest v Zßkon∞ a v Prorocφch,
15. Maje nad∞ji v Bohu, ₧e bude, jeho₧ i oni Φekajφ, vzk°φÜenφ z mrtv²ch, i spravedliv²ch i nespravedliv²ch.
16. A tak se chovati hledφm, abych m∞l [dobrΘ] sv∞domφ bez ·razu p°ed Bohem i p°ed lidmi v₧dycky
17. Po mnoh²ch pak letech p°iÜel jsem, almu₧ny nesa nßrodu svΘmu a ob∞ti.
18. P°i Φem₧ mne nalezli v chrßm∞ oΦiÜt∞nΘho, ne s zßstupem, ani s bou°kou, n∞kte°φ ÄidΘ z Azie,
19. Kte°φ₧ by m∞li tuto takΘ p°ed tebou stßti a ₧alovati, m∞lili by co proti mn∞.
20. Anebo necha¥ tito sami pov∞dφ, nalezlili jsou na mn∞ jakou nepravost, kdy₧ jsem stßl v rad∞,
21. LeΦ to jedno promluvenφ, ₧e jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzk°φÜenφ z mrtv²ch jß k soudu pota₧en jsem dnes od vßs.
22. A vyslyÜav to Felix, odlo₧il jim, a₧ by o tΘ cest∞ n∞co mφstn∞jÜφho vyzv∞d∞l, °ka: A₧ hejtman LyzißÜ sem p°ijede, posoudφm tΘ p°e vaÜφ.
23. I poruΦil setnφkovi, aby Pavla ost°φhal a polehΦil mu [v∞zenφ] a nebrßnil ₧ßdnΘmu z p°ßtel jeho posluhovati jemu anebo navÜt∞vovati ho.
24. Po n∞kolika pak dnech p°iÜed Felix s Druzillou, man₧elkou svou, kterß₧ byla Äidovka, zavolal Pavla, a slyÜel od n∞ho o vφ°e v Krista.
25. A kdy₧ on vypravoval o spravedlnosti a o zdr₧elivosti a o budoucφm soudu, ulekl se Felix, a odpov∞d∞l: Nynφ odejdi, a v Φas p°φhodn² zavolßm t∞.
26. Nadßl se pak, ₧e jemu Pavel dß [n∞jakΘ] penφze, aby jej propustil, proΦe₧ i tφm Φast∞ji, povolßvaje ho, mluvφval s nφm.
27. Po dvou pak letech m∞l po sob∞ nßm∞stka Felix, Festa Porcia, a cht∞je se zalφbiti Äid∙m Felix, nechal Pavla v v∞zenφ.

25.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Pavel svat² p°ed Festem p°i svou vyvodil, 21. a₧ se i k cφsa°i

odvolal. 24. Potom Festus krßli Agrippovi o Pavlovi zprßvu dal.

1. Tedy Festus vlada°stvφ ujav, po t°ech dnech p°ijel z Cesaree do JeruzalΘma.
2. I oznßmili jemu nejvyÜÜφ kn∞z a p°edn∞jÜφ z Äid∙ o Pavlovi, a prosili ho,
3. Äßdajφce tΘ milosti proti n∞mu, aby jej kßzal p°ivΘsti do JeruzalΘma, zßlohy uΦinivÜe jemu, aby zabit byl na cest∞.
4. A Festus odpov∞d∞l, ₧e mß Pavel ost°φhßn b²ti v Cesaree, a on sßm ₧e tudφ₧ [tam] p°ijede.
5. Proto₧ (°ekl), kte°φ₧ z vßs mohou, nech¥ tam takΘ se vypravφ spolu se mnou, a jestli jakß vina na tom mu₧i, necha¥ na≥ ₧alujφ.
6. A pobyv mezi nimi nic vφce ne₧ deset dnφ, jel do Cesaree. A druhΘho dne posadiv se na soudnΘ stolici, kßzal Pavla p°ivΘsti.
7. Kter²₧to kdy₧ byl p°iveden, obstoupili jej ti, jen₧ byli p°iÜli z JeruzalΘma, ÄidΘ, mnohΘ a t∞₧kΘ ₧aloby proti Pavlovi vedouce, kter²ch₧ nemohli dovΘsti,
8. Nebo Pavel p°i vÜem mφrnou zprßvu dßval, ₧e ani proti Zßkonu ÄidovskΘmu, ani proti chrßmu, ani proti cφsa°i nic neprovinil.
9. Ale Festus, cht∞je se Äid∙m zalφbiti, odpov∞d∞v, °ekl Pavlovi: ChceÜli jφti do JeruzalΘma a tam o to souzen b²ti p°ede mnou?
10. I °ekl Pavel: P°ed stolicφ cφsa°ovou chci stßti a tam souzen b²ti. Äid∙m jsem nic neublφ₧il, jako₧ i ty dob°e to vφÜ.
11. Nebo jestli₧e¥ jim v Φem ubli₧uji, aneb n∞co smrti hodnΘho jsem spßchal, neodpφrßm¥ um°φti; a pakli¥ nic toho p°i mn∞ nenφ, z Φeho₧ mne oni vinφ, ₧ßdn²¥ mne jim nem∙₧e dßti. K cφsa°i se odvolßvßm.
12. Tedy Festus promluviv s radou, odpov∞d∞l: K cφsa°is se odvolal? K cφsa°i p∙jdeÜ.
13. A po n∞kolika dnech krßl Agrippa a Bernice p°ijeli do Cesaree, aby pozdravili Festa.
14. A kdy₧ tu za mnoho dnφ pobyli, oznßmil Festus krßli o Pavlov∞ p°i, °ka: Mu₧ jeden ostaven jest od Felixa v v∞zenφ,
15. O kterΘm₧, kdy₧ jsem byl v JeruzalΘm∞, oznßmili mi p°ednφ kn∞₧φ a starÜφ ÄidovÜtφ, ₧ßdajφce na n∞j ortele.
16. Kter²m₧ jsem odpov∞d∞l, ₧e nenφ obyΦej ╪φman∙m vydati Φlov∞ka na smrt, prve ne₧li by ten, na koho₧ se ₧aloba d∞je, p°φtomnΘ m∞l ₧alobnφky a volnost k odpovφdßnφ na to, z Φeho₧ by byl obvi≥ovßn.
17. A proto₧ kdy₧ se byli sem seÜli, hned beze vÜeho meÜkßnφ, druh² den posadiv se na soudnΘ stolici, rozkßzal jsem p°ivΘsti toho mu₧e.
18. Jeho₧to ₧alobnφci tu stojφce, z niΦeho takovΘho nevinili ho, Φeho₧ jsem jß se domnφval.
19. Ale o n∞jakΘ otßzky p°i tom svΘm nßbo₧enstvφ m∞li s nφm nesnßz, a o jakΘmsi Je₧φÜovi mrtvΘm, o kterΘm₧ jistil Pavel, ₧e jest ₧iv.
20. Jß pak maje tu p°i v pochybnosti, °ekl jsem jemu, cht∞lli by jφti do JeruzalΘma, a tam o ty v∞ci souzen b²ti.
21. A kdy₧ se on odvolal, aby byl chovßn k soudu Augustovu, kßzal jsem ho hlφdati, a₧ bych jej poslal k cφsa°i.
22. Tedy Agrippa °ekl k Festovi: Cht∞l¥ bych i jß rßd Φlov∞ka toho slyÜeti. A on °ekl: Zφtra ho uslyÜφÜ.
23. Nazejt°φ pak, kdy₧ p°iÜel Agrippa a Bernice s velikou slavou, a veÜli na sφ≥ s hejtmany a s lidmi nejznamenit∞jÜφmi m∞sta toho, k rozkßzßnφ Festovu p°iveden jest Pavel.
24. I °ekl Festus: Krßli Agrippo a vÜickni, kte°φ₧ jste tuto s nßmi, vidφte tohoto, za n∞j₧to vÜecko mno₧stvφ Äid∙ prosili mne, i v JeruzalΘm∞ i zde, k°iΦφce, ₧e takov² nemß vφce ₧iv b²ti.
25. Jß pak shledav to, ₧e nic hodnΘho smrti neuΦinil, vÜak kdy₧ se sßm k Augustovi odvolal, umφnil jsem jej [tam] poslati.
26. O n∞m₧, co bych jistΘho napsal pßnu [svΘmu], nevφm. Proto₧ jsem jej te∩ p°ivedl p°ed vßs, a zvlßÜt∞ p°ed tebe, krßli Agrippo, abych vyptaje se, v∞d∞l, co psßti.
27. Nebo zdß mi se to nesluÜnΘ b²ti poslati v∞zn∞ a p°e jeho neoznßmiti.

26.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


P°ed krßlem Agrippou Pavel svat² sv∞tle Krista vyznßval,

31. krßl pak a vlada° srozum∞li, ₧e ₧ßdnΘ spravedlivΘ ·hony ÄidΘ

na Pavlovi nemajφ.

1. Potom Agrippa °ekl Pavlovi: DopouÜtφ¥ se, abys sßm za sebe promluvil. Tedy Pavel vztßh ruku, mluvil:
2. Na vÜecky ty v∞ci, z kter²ch₧ mne vinφ ÄidΘ, krßli Agrippo, za Ü¥astnΘho se poΦφtßm, ₧e dnes p°ed tebou odpovφdati mßm,
3. A zvlßÜt∞ proto, pon∞vad₧ jsi ty pov∞dom vÜech t∞ch, kte°φ₧ u Äid∙ jsou, obyΦej∙ a otßzek. Proto₧ prosφm tebe, vyslyÜi₧ mne trp∞liv∞.
4. O ₧ivotu mΘm [hned] od mladosti [mΘ], jak² byl od poΦßtku v nßrodu mΘm v JeruzalΘm∞, v∞dφ vÜickni ÄidΘ,
5. M∞vÜe mne prve zdßvna v dobrΘ znßmosti, (kdyby cht∞li sv∞dectvφ vydati,) kterak vedle nejjistÜφ sekty v naÜem nßbo₧enstvφ byl jsem ₧iv farizeus.
6. A nynφ pro nad∞ji toho zaslφbenφ, kterΘ₧ se stalo otc∙m [naÜim] od Boha, [te∩] stojφm, soudu jsa poddßn,
7. K kterΘmu₧to [zaslφbenφ] dvanßctero pokolenφ naÜe, slou₧φce [Bohu] ustaviΦn∞ dnem i nocφ, nad∞ji mß, ₧e p°ijde; pro kterou₧to nad∞ji ₧alujφ na mne ÄidΘ, ≤ krßli Agrippo.
8. A takli₧ se to od vßs za nepodobnΘ k vφ°e soudφ, ₧e B∙h k°φsφ mrtvΘ?
9. AΦ¥ [i] mn∞ se zdßlo, ₧e by mi nßle₧itΘ bylo, proti jmΘnu Je₧φÜe NazaretskΘho mnoho odpornΘho Φiniti,
10. Jako₧ jsem i Φinil v JeruzalΘm∞, a mnohΘ z svat²ch jß jsem do ₧alß°∙ dßval, vzav moc od p°ednφch kn∞₧φ. A kdy₧ m∞li mordovßni b²ti, jß jsem pomßhal ortele vynßÜeti.
11. A po vÜech Ükolßch Φasto trßp∞ je, p°inucoval jsem, aby se rouhali; a nßramn∞ rozlφtiv se na n∞, protivil jsem se jim, a₧ i do jin²ch m∞st [na to jsem jezdil].
12. A v tom, kdy₧ jsem Üel do DamaÜku, s mocφ a s poruΦenφm p°ednφch kn∞₧φ,
13. O poledni na cest∞, ≤ krßli, uz°el jsem, ano sv∞tlo s nebe, jasn∞jÜφ nad blesk sluneΦn², obklφΦilo mne, i ty, kte°φ₧ se mnou Üli.
14. A kdy₧ jsme my vÜickni na zem padli, slyÜel jsem hlas mluvφcφ ke mn∞ a °koucφ Äidovsk²m jazykem: Saule, Saule, proΦ mi se protivφÜ? Tvrdo¥ jest tob∞ proti ostn∙m se zp∞Φovati.
15. A jß °ekl: I kdo jsi, Pane? A on °ekl: Jß jsem Je₧φÜ, kterΘmu₧ ty se protivφÜ.
16. Ale vsta≥ a st∙j na nohßch sv²ch; nebo proto¥ jsem se tob∞ ukßzal, a¥ bych tebe uΦinil slu₧ebnφkem a sv∞dkem i t∞ch v∞cφ, kterΘ₧ jsi vid∞l, i t∞ch, v kter²ch₧to ukazovati se budu tob∞,
17. Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohan∙, k nim₧ t∞ nynφ posφlßm,
18. Otvφrati oΦi jejich, aby se obrßtili od temnostφ k sv∞tlu a z moci ∩ßbelskΘ k Bohu, aby tak h°φch∙ odpuÜt∞nφ a dφl s posv∞cen²mi vzali skrze vφru, kterß₧ jest ve mne.
19. A proto₧, ≤ krßli Agrippo, nebyl jsem nev∞°φcφ nebeskΘmu vid∞nφ.
20. Ale [hned] nejprv t∞m, kte°φ₧ jsou v DamaÜku a v JeruzalΘm∞, i po vÜφ krajin∞ JudskΘ, [potom] i pohan∙m zv∞stoval jsem [evangelium], aby pokßnφ Φinili a obrßtili se k Bohu, skutky hodnΘ pokßnφ Φinφce.
21. A pro tu p°φΦinu ÄidΘ javÜe mne v chrßm∞, pokouÜeli se rukama [sv²ma] zamordovati.
22. Ale s pomocφ Bo₧φ jeÜt∞ a₧ do dneÜnφho dne stojφm, vydßvaje sv∞dectvφ i malΘmu i velikΘmu, nic jinΘho nevypravuje, ne₧ to, co₧ jsou Proroci a Moj₧φÜ zv∞stovali, ₧e se m∞lo stßti:
23. [Toti₧,] ₧e m∞l Kristus trp∞ti, a z mrtv²ch [vstana] prvnφ, zv∞stovati sv∞tlo lidu tomuto i pohan∙m.
24. To kdy₧ od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velik²m °ekl: BlßznφÜ, Pavle. MnohΘ tvΘ um∞nφ k blßznovstvφ tebe p°ivodφ.
25. On pak °ekl: Neblßznφm¥, v²born² Feste, ale slova pravdy a st°edmosti mluvφm.
26. Vφ¥ zajistΘ o t∞ch v∞cech krßl, p°ed kter²m₧ sm∞le a svobodn∞ mluvφm; nebo mßm za to, ₧e¥ ho nic z t∞chto v∞cφ tajno nenφ, pon∞vad₧ se toto nedßlo pokoutn∞.
27. V∞°φÜli, krßli Agrippo, Prorok∙m? Vφm, ₧e v∞°φÜ.
28. Tedy Agrippa °ekl Pavlovi: TΘm∞° bys mne k tomu naklonil, abych byl k°es¥anem.
29. A Pavel °ekl: Äßdal¥ bych od Boha, abyste i pon∞kud i z cela, netoliko ty, ale vÜickni, kte°φ₧ slyÜφ mne dnes, byli takovφ, jak²₧ jß jsem, krom∞ okov∙ t∞chto.
30. A kdy₧ to Pavel promluvil, vstal krßl, i vlada° a Bernice, i ti, kte°φ₧ s nimi sed∞li.
31. A odÜedÜe na stranu, mluvili spolu, °kouce: Nic hodnΘho smrti neb v∞zenφ neΦinφ Φlov∞k tento.
32. Agrippa pak Festovi °ekl: Mohl propuÜt∞n b²ti Φlov∞k tento, kdyby se byl neodvolal k cφsa°i.

27.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Pavel svat² k ╪φmu se plavil velmi nebezpeΦn∞, 22. potom

pot∞Üoval p°φtomn²ch prav∞, ₧e vlas s hlavy jejich nezhyne,

41. aΦkoli potom lodφ od vln roztrhßna byla.

1. A kdy₧ bylo ji₧ usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poruΦen jest i Pavel i n∞kte°φ jinφ v∞z≥ovΘ setnφku, jmΘnem Juliovi, kter²₧ byl nad houfem Augustov²m.
2. Tedy vÜedÜe na lodφ Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se [na mo°e]. A byl s nßmi Aristarchus Macedonsk² z Tessaloniky.
3. Druh² pak den p°iplavili jsme se k Sidonu. A tu Julius p°φv∞tiv∞ se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k p°ßtel∙m, u nich m∞l pohodlφ.
4. A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, proto₧e byl vφtr odporn² [nßm].
5. A tak p°eplavivÜe se p°es mo°e CilickΘ a PamfylickΘ, p°iÜli jsme do [m∞sta] Myry, kterΘ₧ jest v [krajin∞, jen₧ slove] Lycia.
6. A tu naÜed setnφk bßrku Alexandrinskou, kterß₧ m∞la plouti do Vlach, uvedl nßs na ni.
7. A kdy₧ jsme za mnoho dnφ znenßhla se plavili a sotva p°iplouli proti Gnidum, a vφtr nßm brßnil [p°iblφ₧iti se k zemi], i podjeli jsme KrΘtu podle Salm≤ny.
8. A sotva ji pomφjeti mohÜe, p°ijeli jsme na jedno mφsto, kterΘ₧ slove P∞kn² b°eh, od kterΘho₧to nedaleko bylo m∞sto Lasea.
9. Kdy₧ pak drahn² Φas p°eÜel, a ji₧ bylo nebezpeΦnΘ plavenφ, (neb ji₧ byl i p∙st pominul,) napomφnal jich Pavel,
10. ╪ka k nim: Mu₧i, vidφm, ₧e s velik²m ublφ₧enφm a s mnohou Ükodou netoliko nßkladu a lodφ, ale i ₧ivot∙ naÜich toto plavenφ bude.
11. Ale setnφk vφce v∞°il sprßvci lodφ a marinß°i, ne₧li tomu, co Pavel pravil.
12. A kdy₧ nebylo tu p°φhodnΘho p°φstavu, kde₧ by pobyli p°es zimu, mnozφ tak radili, aby se p°edce pustili odtud, zda by jak mohli, p°ijedouce do Fenicen, p°es zimu tu pob²ti na b°ehu KrΘty, kter²₧ le₧φ k v∞tru neÜpornφmu a k v∞tru [vφce ne₧] zßpadnφmu.
13. A kdy₧ poΦal vφtr vφti od poledne, majφce za to, ₧e se budou umφn∞nou cestou dr₧eti, i nahodilo se jim, ₧e jeli blφzko KrΘty.
14. Po nevelikΘ pak chvφli zdvihl se proti nim vφtr bou°liv² p∙lnoΦnφ, kter²₧ slove Euroklydon.
15. A kdy₧ lodφ zachvßcena byla a nemohla odolati proti v∞tru, pustivÜe [ji po v∞tru, tak] jsme se vezli.
16. A p°ib∞hÜe pod jeden ostrov nevelik², kter²₧ slove Klauda, sotva jsme mohli obdr₧eti Φlun [u bßrky].
17. Kter²₧to zdvihÜe, pomoci u₧φvali, podpßsavÜe bßrku; a bojφce se, aby neuhodili na mφsto nebezpeΦnΘ, spustivÜe Φlun, tak se plavili.
18. A kdy₧ bou°e vichrovß nßmi velmi zmφtala, na druh² den, [co₧ bylo v lodφ nßklad∙,] metali ven.
19. A t°etφ den i to nßdobφ bßrce pot°ebnΘ sv²ma rukama vyhßzeli jsme.
20. A kdy₧ ani slunce se neukßzalo ani hv∞zdy za mnoho dnφ, a bou°e v₧dy v∞tÜφ nastßvala, ji₧ byla vÜecka nad∞je o vysvobozenφ naÜem odjata.
21. A kdy₧ jsme ji₧ byli hladem velmi ztrßpeni, tedy stoje Pavel uprost°ed nich, °ekl: M∞li jste zajistΘ, ≤ mu₧i, uposlechnouce mne, neh²bati se od KrΘty, a [tak] uvarovati se nebezpeΦenstvφ tohoto a Ükody
22. A i nynφ vßs napomφnßm, abyste dobrΘ mysli byli; nebo¥ nezahyne ₧ßdn² z vßs, krom∞ bßrky samΘ.
23. Nebo tΘto noci ukßzal mi se and∞l Boha [toho], jeho₧ jß jsem a kterΘmu₧ slou₧φm,
24. ╪ka: Neboj se, Pavle, p°ed cφsa°em mßÜ stßti, a aj, dal¥ jest tob∞ B∙h vÜecky, kte°φ₧ se plavφ s tebou.
25. Proto₧ bu∩te dobrΘ mysli, mu₧i; nebo¥ jß v∞°φm Bohu, ₧e¥ se tak stane, jak₧ jest mi mluveno.
26. Mßme¥ se pak dostati na n∞jak² ostrov.
27. A kdy₧ ji₧ byla Φtrnßctß noc, a my se plavili po mo°i AdriatickΘm, okolo p∙lnoci, domnφvali se plavci, ₧e by se jim okazovala krajina n∞jakß.
28. Kte°φ₧to spustivÜe [do vody] olovnici, nalezli hlubokost dvadcφti lokt∙; a odjevÜe odtud maliΦko, op∞t spustivÜe olovnici, nalezli hlubokost patnßcti lokt∙.
29. A bojφce se, aby na mφsta skalnatß neuhodili, spustivÜe z bßrky Φty°i kotve, ₧ßdali, aby den byl.
30. Cht∞li pak marinß°i utΘci z bßrky, pustivÜe Φlun do mo°e, pod zßmyslem, jako by cht∞li od p°edku lodφ kotve roztahovati,
31. I °ekl Pavel setnφkovi a ₧oldnΘ°∙m: Nez∙stanouli tito na lodφ, vy nebudete moci zachovßni b²ti.
32. Tedy ₧oldnΘ°i utφnali provazy u Φlunu, a pustili jej, aby pryΦ plynul.
33. A kdy₧ ji₧ dn∞lo, napomφnal Pavel vÜech, aby pojedli, °ka: Ji₧ jest tomu dnes Φtrnßct² den, jak₧ oΦekßvajφce, trvßte laΦnφ, nic nejedouce.
34. Proto₧ prosφm vßs, abyste pojedli pro zachovßnφ vaÜeho zdravφ; neb ₧ßdnΘho z vßs vlas s hlavy nespadne.
35. A to pov∞d∞v, vezma chlΘb, dφky vzdßval Bohu p°ede vÜemi, a rozlomiv, poΦal jφsti.
36. A tak pot∞Üeni byvÜe vÜickni, pojedli i oni.
37. Bylo pak nßs vÜech osob na lodφ dv∞ st∞ sedmdesßte a Üest.
38. A nasyceni jsouce pokrmem, oblehΦovali bßrku, vys²pajφce pÜenici do mo°e.
39. A kdy₧ byl den, nemohli zem∞ vid∞ti, ne₧ ok°φdlφ n∞jakΘ znamenali, ano mß b°eh, k n∞mu₧ myslili, kdyby jak mohli p°istßti s lodφ.
40. A vytßhÜe kotvy, pustili se po mo°i, rozpustivÜe takΘ provazy pravidl; a zdvihÜe plachtu k v∞tru, tßhli se k b°ehu.
41. Ale kdy₧ trefili na to mφsto, kde₧ se dvoje mo°e schßzφ, tu se zastavila lodφ. A p°ednφ konec lodφ uvßznut² stßl, neh²baje se, zadnφ pak konec lßmal se nßsilφm vln.
42. Tedy ₧oldnΘ°i radili [setnφkovi], aby v∞zn∞ zmordovali, aby jim n∞kter² vyplyna, neutekl.
43. Ale setnφk cht∞je zachovati Pavla, nedal toho uΦiniti. I rozkßzal t∞m, kte°φ₧ mohli plynouti, aby se pustili nejprv [do mo°e] a vyplynuli na zem,
44. Jinφ pak aby na dskßch [plynuli] a n∞kte°φ na t∞ch kusφch lodφ. I tak₧ se stalo, ₧e vÜickni zdravφ vyÜli na zemi.

28.kapitola (SkutkovΘ S. ApoÜtol∙)


Na ostrov∞, z vod mo°sk²ch vyplynuvÜe, dob°e se m∞li. 5. Pavel

divy Φinil, 17. potom v ╪φm∞ p°ed starÜφmi omlouval se,

23. Krista kßzal po dv∞ lΘt∞ po°ßd.

1. A tak zachovßni jsouce, teprv poznali, ₧e ostrov ten sloul Melita.
2. LidΘ pak toho ostrova velikou p°φv∞tivost k nßm ukßzali. Nebo zapßlivÜe hranici drev, p°ijali nßs vÜecky, pro dΘÜ¥, kter²₧ v tu chvφli byl, a pro zimu.
3. A kdy₧ Pavel sebral drahn∞ ro₧dφ a kladl na ohe≥, jeÜt∞rka, utφkajφc p°ed horkem, p°ipjala se k ruce jeho.
4. A kdy₧ uz°eli lidΘ toho ostrovu, ano jeÜt∞rka visφ u ruky jeho, °ekli jedni k druh²m: Jist∞ Φlov∞k tento jest vra₧edlnφk; neb aΦ z mo°e vyÜel, vÜak pomsta [Bo₧φ] nedß jemu ₧ivu b²ti.
5. Ale on st°ßsl tu jeÜt∞rku do ohn∞, a nic se jemu zlΘho nestalo.
6. Oni pak oΦekßvali, ₧e oteΦe, aneb padna, pojednou um°e. A kdy₧ toho dlouho Φekali a vid∞li, ₧e se mu nic zlΘho nestalo, zm∞nivÜe myÜlenφ svΘ, pravili, ₧e jest on b∙h.
7. Na t∞ch pak mφstech m∞l poplu₧φ knφ₧e toho ostrova, jmΘnem Publius, kter²₧to p°ijav nßs k sob∞, za t°i dni p°ßtelsky u sebe v hospod∞ choval.
8. I p°ihodilo se, ₧e otec toho Publia le₧el, maje zimnici a Φervenou nemoc. K n∞mu₧ vÜed Pavel, a pomodliv se, vzlo₧il na n∞j ruce a uzdravil jej.
9. A kdy₧ se to stalo, [tedy] i jinφ, kte°φ₧ na ostrov∞ tom nemocnφ byli, p°istupovali, a byli uzdravovßni.
10. Ctili nßs pak velice, a kdy₧ jsme se m∞li pryΦ plaviti, nakladli nßm [na lodφ] toho, Φeho₧ pot°ebφ bylo.
11. A po t°ech m∞sφcφch plavili jsme se na bßrce AlexandrinskΘ, kterß₧ tu byla na tom ostrov∞ p°es zimu, majici za erb Kastora a Polluxa.
12. A kdy₧ jsme p°ijeli do Syrakusis, z∙stali jsme tu za t°i dni.
13. A odtud okolo plavφce se, p°iÜli jsme do Regium; a po jednom dni, kdy₧ vßl vφtr od poledne, druh² den p°ijeli jsme do Puteolos.
14. Kde₧to nalezli jsme brat°φ, kte°φ₧ [nßs] prosili, abychom pobyli u nich za sedm dnφ. A tak jsme Üli k ╪φmu.
15. Odkud₧, kdy₧ o nßs uslyÜeli brat°φ, vyÜli proti nßm a₧ na rynk Appi∙v a ke T°em krΦmßm. KterΘ₧to uz°ev Pavel, pod∞koval Bohu a poΦal b²ti dobrΘ mysli.
16. A kdy₧ jsme p°iÜli do ╪φma, setnφk dal v∞zn∞ v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuÜt∞no, aby sßm bydlil s ₧oldnΘ°em, kter²₧ ho ost°φhal.
17. I stalo se po t°ech dnech, svolal Pavel [mu₧e] p°ednφ z Äid∙. A kdy₧ se seÜli, °ekl k nim: Mu₧i brat°φ, jß nic neuΦiniv proti lidu ani proti obyΦej∙m otcovsk²m, jat jsa, z JeruzalΘma vydßn jsem v ruce ╪φman∙m,
18. Kte°φ₧ vyslyÜevÜe mne, cht∞li [mne] propustiti, proto₧e ₧ßdnΘ viny [hodnΘ] smrti na mn∞ nebylo.
19. Ale kdy₧ ÄidΘ [tomu] odpφrali, p°inucen jsem odvolati se k cφsa°i, ne jako bych m∞l co nßrod sv∙j ₧alovati.
20. A proto₧ z tΘ p°φΦiny povolal jsem vßs, [₧ßdostiv jsa] vid∞ti vßs a s vßmi promluviti; nebo pro nad∞ji lidu IzraelskΘho °et∞zem tφmto svßzßn jsem.
21. A oni °ekli jemu: My¥ jsme ₧ßdnΘho psanφ nem∞li o tob∞ z Äidovstva, ani₧ kdo z brat°φ p°ijda, vypravoval [nßm], aneb mluvil co zlΘho o tob∞.
22. Ale ₧ßdßme¥ od tebe slyÜeti, jak smyslφÜ; nebo vφme o tΘ sekt∞, ₧e se jφ vÜudy odpφrß.
23. A kdy₧ jemu ulo₧ili den, seÜlo se jich mnoho do hospody k n∞mu, jim₧to s osv∞dΦovßnφm vypravoval o krßlovstvφ Bo₧φm, slou₧e jim k vφ°e o Je₧φÜovi z Zßkona Moj₧φÜova a Prorok∙, od jitra a₧ do veΦera.
24. A n∞kte°φ uv∞°ili tomu, co₧ Pavel vypravoval, n∞kte°φ pak nev∞°ili.
25. A tak nejsouce mezi sebou svornφ, rozeÜli se, k nim₧to promluvil Pavel toto jedno slovo: Jist∞ ₧e¥ jest dob°e Duch svat² skrze proroka IzaißÜe mluvil k otc∙m naÜim,
26. ╪ka: Jdi k lidu tomuto a rci₧ jim: Sluchem slyÜeti budete, a nesrozumφte, a hledφce hled∞ti budete, a neuz°φte.
27. Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a uÜima t∞₧ce slyÜeli, a oΦi svΘ zamhou°ili, aby snad nevid∞li oΦima, a uÜima neslyÜeli, a srdcem nerozum∞li, a neobrßtili se, abych jich neuzdravil.
28. Budi₧ vßm tedy znßmo, ₧e jest pohan∙m poslßno toto spasenφ Bo₧φ, a oni¥ slyÜeti budou.
29. A kdy₧ on to propov∞d∞l, odeÜli ÄidΘ, majφce mezi sebou mnohΘ hßdky.
30. Pavel pak trval za celΘ dv∞ lΘt∞ v hospod∞ svΘ, a p°ijφmal vÜecky, kte°φ₧ p°ichßzeli k n∞mu,
31. Kß₧e o krßlovstvφ Bo₧φm a uΦe t∞m v∞cem, kterΘ₧ jsou o Pßnu Je₧φÜi Kristu, se vÜφ doufanlivostφ bez p°ekß₧ky.