Kapitoly: 1, 2, 3.

1.kapitola (SofonißÜ)


OhlßÜenφ skrze SofonißÜe pomsty Bo₧φ zemi JudskΘ i obyvatel∙m jejφm.

1. Slovo Hospodinovo, kterΘ₧ se stalo k SofonißÜovi synu Chusi, syna GodolißÜova, syna AmarißÜova, syna EzechißÜova, za dn∙ JozißÜe syna Amonova, krßle JudskΘho.
2. ZajistΘ ₧e sklidφm vÜecko se svrchku tΘ zem∞, pravφ Hospodin.
3. Sklidφm lidi i hovada, sklidφm ptactvo nebeskΘ i ryby mo°skΘ, i pohorÜenφ s bezbo₧n²mi; vyplΘnφm, pravφm, lidi se svrchku tΘto zem∞, pravφ Hospodin.
4. Nebo vztßhna ruku svou na Judu a na vÜecky obyvatele JeruzalΘmskΘ, zahladφm z mφsta tohoto ostatek Bßle, i kn∞₧φ jeho s jich pomocnφky,
5. I ty, kte°φ₧ se klan∞jφ na st°echßch vojsku nebeskΘmu, i ty, kte°φ₧ klan∞jφce se, p°isahajφ skrze Hospodina, i ty, kte°φ₧ p°isahajφ skrze Melecha svΘho.
6. I ty, kte°φ₧ zp∞t odchßzejφ, aby nenßsledovali Hospodina, a kte°φ₧ nehledajφ Hospodina, ani₧ se ho dotazujφ.
7. Umlkni p°ed oblφΦejem Panovnφka Hospodina, nebo blφzk² jest den Hospodin∙v; p°istrojil zajistΘ Hospodin ob∞t, povolal pozvan²ch sv²ch.
8. I stane se v den ob∞ti Hospodinovy, ₧e navÜtφvφm knφ₧ata a syny krßlovy i vÜecky, kte°φ₧ se oblßΦejφ v roucho cizozemc∙.
9. NavÜtφvφm v ten den i ka₧dΘho, kter²₧ vskakuje na prah, kte°φ₧ napl≥ujφ d∙m pßn∙ sv²ch nßtiskem a lstφ.
10. I stane se v ten den, pravφ Hospodin, hlas k°iku od brßny rybnΘ, a kvφlenφ od druhΘ strany a t°eskot velik² od pahrbk∙.
11. Kv∞lte vy, kte°φ₧ bydlφte u vnit°ku; nebo vyhlazen bude vÜecken obor kupc∙, vyplΘn∞ni budou vÜickni snßÜejφcφ st°φbro.
12. I stane se v ten Φas, ₧e p°ehledßvati budu JeruzalΘm s lucernami, a navÜtφvφm mu₧e, kte°φ₧ ulnuli v kvasnicφch sv²ch, kte°φ₧ °φkajφ v srdci svΘm: NeΦini¥ dob°e Hospodin, ani₧ zle Φinφ.
13. Nebo p°ijde statek jejich na rozchvßtßnφ, a domovΘ jejich na zpuÜt∞nφ. Stav∞jφ zajistΘ domy, ale nebudou v nich bydliti; a Üt∞pujφ vinice, ale nebudou pφti vφna z nich.
14. Blφzk² jest den Hospodin∙v velik², blφzk² jest a rychl² velmi zvuk dne Hospodinova, tu¥ ho°ce k°iΦeti bude udatn².
15. Den rozhn∞vßnφ bude ten den, den ·zkosti a trßpenφ, den zpuÜt∞nφ a to hroznΘho, den temnosti a mraΦna, den oblaku a mrßkoty,
16. Den trouby a troubenφ proti m∞st∙m hrazen²m, a proti ·hl∙m vysok²m,
17. V n∞m₧ ·zkostmi sevru lidi, aby chodili jako slepφ, nebo proti Hospodinu zh°eÜili. I vylita bude krev jejich jako prach, a t∞la jejich jako lejna.
18. Ani st°φbro jejich, ani zlato jejich nebude jich moci vytrhnouti v den rozhn∞vßnφ Hospodinova; nebo ohn∞m horlivosti jeho sehlcena bude tato vÜecka zem∞, proto ₧e konec jist∞ rychl² uΦinφ vÜechn∞m obyvatel∙m zem∞.

2.kapitola (SofonißÜ)


Napomenutφ Judsk²ch ku pokßnφ, 4. s p°edlo₧enφm jim p°φklad∙ n∞kter²ch

Bo₧φch pomst hrozn²ch.

1. Ohledejte sebe, ohledejte, pravφm, ≤ nßrode nemil²,
2. PrvΘ ne₧ ulo₧enφ p°ijde, a den jako plevy pomine, prvΘ ne₧ p°ijde na vßs prchlivost hn∞vu Hospodinova, prvΘ ne₧ p°ijde na vßs den hn∞vu Hospodinova.
3. Hledejte Hospodina vÜickni tiÜφ zem∞, kte°φ₧ soud jeho Φinφte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hn∞vu Hospodinova.
4. Nebo Gßza bude opuÜt∞no, a AÜkalon zpustne; Azot o polednßch za₧enou, a Akaron vyko°en∞n bude.
5. B∞da t∞m, kte°φ₧ bydlφ v krajin∞ pomo°skΘ, nßrodu Ceretejsk²ch. Slovo Hospodinovo proti vßm jest, ≤ zem∞ Kananejskß Filistinsk²ch, ₧e t∞ tak zahladφm, aby nebylo ₧ßdnΘho obyvatele.
6. I bude krajina pomo°skß mφsto ovΦinc∙, jam past²°sk²ch a stßjφ dobytka.
7. Bude takΘ [i] ostatku domu JudskΘho krajinou, kde₧ by pßsli. V domφch AÜkalonu u veΦer lΘhati budou, kdy₧ je navÜtφvφ Hospodin B∙h jejich, a p°ivede zase zajatΘ jejich.
8. SlyÜel¥ jsem han∞nφ Moßbsk²ch a utrhßnφ syn∙ Ammonitsk²ch, kter²mi₧ han∞li m∙j lid, a honosili se na pomezφ jejich.
9. Proto₧ ₧iv jsem jß, pravφ Hospodin zßstup∙, B∙h Izraelsk², ₧e Moßb jako Sodoma bude, a synovΘ AmmonitÜtφ jako Gomora, mφstem kop°iv a domem soln²m a pustinou a₧ na v∞ky. OstatkovΘ lidu mΘho rozchvßtajφ je, a poz∙stalφ z lidu mΘho d∞diΦn∞ je obdr₧φ.
10. To jim pro p²chu jejich, ₧e zhan∞li a zpφnali se nad lid Hospodina zßstup∙.
11. Hrozn² jim bude Hospodin; nebo zp∙sobφ, aby zhuben∞li vÜickni bohovΘ zem∞. I bude se jemu klan∞ti ka₧d² z mφsta svΘho, vÜickni ostrovovΘ nßrodu.
12. TakΘ i vy, Mou°enφnovΘ, meΦem m²m zbiti budete.
13. Nebo vztßhne ruku svou na p∙lnoci, a zhubφ Assyrii, a obrßtφ Ninive v pustinu, [a] v suchost jako pouÜ¥.
14. I budou u prost°ed n∞ho lΘhati stßda, vÜecky Üelmy nßrod∙, pelikßn i v²r na makovicφch jeho nocovati budou; hlas znφti bude na okn∞, pustina na ve°eji, kdy₧ cedrovφ jeho obna₧φ.
15. TakovΘ¥ bude to m∞sto plΘsajφcφ, kterΘ₧ sedφ bezpeΦn∞, °φkaje v srdci svΘm: Jß jsem, a krom∞ mne nenφ ₧ßdnΘho vφce. Jak¥ jest uΦin∞no pustΘ, peleÜφ Üelmßm! Kdo₧koli p∙jde skrze n∞, ckßti bude a zmφtati rukou svou.

3.kapitola (SofonißÜ)


OhlßÜenφ bφdy JeruzalΘmsk²m i h°φch∙ jejich. 8. Zaslφbenφ o shromß₧d∞nφ

rozpt²len²ch, a povolßnφ pohan∙ do cφrkve. 14. Napomenutφ cφrkve k

radosti.

1. B∞da m∞stu tomuto hltavΘmu a poÜkvrn∞nΘmu [a] utiskujφcφmu.
2. Neposlouchß hlasu, ani₧ p°ijφmß kßzn∞; v Hospodina nedoufß, k Bohu svΘmu nep°ibli₧uje se.
3. Knφ₧ata jeho jsou u prost°ed n∞ho lvovΘ °voucφ, soudcovΘ jeho vlci veΦernφ, nehryzou kostφ a₧ do rßna.
4. Proroci jeho kvapnφ, mu₧i velmi neÜlechetnφ; kn∞₧φ jeho poÜkvr≥ujφ v∞ci svatΘ, natahujφ zßkona.
5. Hospodin spravedliv² u prost°ed n∞ho jest, nelibuje nepravosti, ka₧dΘho dne soud sv∙j vynßÜφ na sv∞tlo bez p°estßnφ, a vÜak neÜlechetnφk neumφ se styd∞ti.
6. VyplΘnil jsem nßrody, zpustli zßmkovΘ jejich, v pustinu obrßtil jsem ulice jejich, tak ₧e ₧ßdn² p°es n∞ nechodφ; zpustla m∞sta jejich, tak ₧e nenφ Φlov∞ka, nenφ ₧ßdnΘho obyvatele.
7. ╪ekl jsem: Jistotn∞ bßti se mne budeÜ, p°ijmeÜ kßze≥, aby nebyl vyplΘn∞n p°φbytek tv∙j tφm, Φφm jsem t∞ navÜtφviti cht∞l. Ale rßno vstanouce, poruÜujφ vÜecky sna₧nosti svΘ.
8. Proto₧ oΦekßvejte₧ na mne, pravφ Hospodin, do dne toho, v kterΘm₧ povstanu k loupe₧i. Nebo soud m∙j jest, abych sebral nßrody, shromß₧dil krßlovstvφ, abych vylil na n∞ rozhn∞vßnφ svΘ [a] vÜecku prchlivost hn∞vu svΘho; ohn∞m zajistΘ horlivosti mΘ sehlcena bude vÜecka tato zem∞.
9. Tehdß₧ zajistΘ zp∙sobφm nßrod∙m rty ΦistΘ, jimi₧ by vz²vali vÜickni jmΘno Hospodinovo, a slou₧ili jemu jednφm ramenem.
10. Ti, kte°φ₧ jsou za °ekami Mou°enφnskΘ zem∞, ko°φce se mi, se dcerou rozpt²len²ch m²ch dary mi p°inesou.
11. V ten den nebudeÜ se hanbiti za ₧ßdnΘ skutky svΘ, jich₧ jsi se dopustil proti mn∞; nebo tehdß₧ odejmu z prost°edku tvΘho ty, kte°φ₧ plΘÜφ [v] d∙stojnosti tvΘ, a nebudeÜ se vφce vyvyÜovati na ho°e svatosti mΘ.
12. A poz∙stavφm u prost°ed tebe lid chud² a nuzn², i budou doufati ve jmΘnu Hospodinovu.
13. OstatkovΘ Izraele neuΦinφ nepravosti, ani₧ mluviti budou l₧i, ani₧ se nalezne v ·stech jejich jazyk lstiv², ale pßsti se budou a odpoΦφvati, a nebude ₧ßdnΘho, kdo by je p°estraÜil.
14. Prozp∞vuj, dcero Sionskß, prok°ikujte, IzraelÜtφ, vesel se a plΘsej vÜφm srdcem, dcero JeruzalΘmskß,
15. Äe odjal Hospodin soudy tvΘ, odklidil nep°φtele tvΘho. Krßl Izraelsk² Hospodin jest u prost°ed tebe, nebudeÜ se bßti vφce zlΘho.
16. V ten den bude °eΦeno JeruzalΘmu: Neboj se, [a] Sionu: Nech¥ nemdlejφ ruce tvΘ.
17. Hospodin B∙h tv∙j u prost°ed tebe mocn² zachovß t∞, radovati se bude z tebe velice, p°estane na milovßnφ svΘm [tebe, ] plΘsati bude nad tebou s prozp∞vovßnφm, [°ka:]
18. Tou₧φcφ po JeruzalΘmu zase sberu, z tebe¥ jsou, [bolestφcφ pro] b°φm∞ pohan∞nφ vzlo₧enΘ na tebe.
19. Aj, jß konec uΦinφm vÜechn∞m, kte°φ₧ t∞ trßpiti budou v ten Φas, a zachovßm kulhavou, a zahnanou shromß₧dφm; n²br₧ zp∙sobφm jim chvßlu a jmΘno po vÜφ zemi, v nφ₧ pohan∞nφ nesli.
20. V ten Φas p°ivedu vßs, v ten Φas, pravφm, shromß₧dφm vßs; nebo dßm vßm jmΘno a chvßlu mezi vÜemi nßrody zem∞, kdy₧ zase p°ivedu zajatΘ vaÜe p°ed oΦima vaÜima, dφ Hospodin.