Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21.

1.kapitola (Soudc∙)


Vßlka Judova proti Kananejsk²m. 8. JeruzalΘ i jinß m∞sta dobyta,

a obyvatelΘ jejich zabiti, 27. jinφ pod plat uvedeni.

1. Stalo se pak po smrti Jozue, otßzali se synovΘ IzraelÜtφ Hospodina, °kouce: Kdo z nßs potßhne proti KananejskΘmu nap°ed, aby bojoval s nφm?
2. Jim₧ °ekl Hospodin: Juda nech¥ tßhne, aj, dal jsem tu zemi v ruku jeho.
3. (╪ekl pak byl Juda Simeonovi bratru svΘmu: Potßhni se mnou k [dob²vßnφ] losu mΘho, abychom bojovali proti KananejskΘmu, a jß takΘ potßhnu s tebou k [dob²vßnφ] losu tvΘho. I tßhl s nφm Simeon.
4. Tedy vytßhl Juda, i dal Hospodin KananejskΘho a FerezejskΘho v ruce jejich, a porazili z nich v Bezeku deset tisφc mu₧∙.
5. Nebo nalezÜe Adonibezeka v Bezeku, bojovali proti n∞mu, a porazili KananejskΘho i FerezejskΘho.
6. Kdy₧ pak utφkal Adonibezek, honili ho, a chytivÜe jej, zutφnali mu palce u rukou i noh.
7. Tedy °ekl Adonibezek: Sedmdesßte krßl∙ s u¥at²mi palci u rukou i noh sv²ch sbφrali [drobty] pod stolem m²m; jak₧ jsem Φinil, tak odplatil mi B∙h. I p°ivedli jej do JeruzalΘma, a tam um°el.
8. Nebo byli vybojovali synovΘ Juda JeruzalΘm, a vzavÜe jej, zbili [obyvatele] jeho ostrostφ meΦe a m∞sto vypßlili.
9. Potom takΘ vytßhli synovΘ Judovi, aby bojovali proti KananejskΘmu, bydlφcφmu na horßch p°i stran∞ polednφ [i] na rovinßch.
10. Nebo byl vytßhl Juda proti KananejskΘmu, kter²₧ bydlil v Hebronu, (jmΘno pak Hebronu prvΘ bylo Kariatarbe, ) a pobil Sesaie, a Achimana, a Tolmaie.
11. A odtud byl tßhl na obyvatele Dabir, (jmΘno pak Dabir prvΘ bylo Kariatsefer).
12. Kde₧to °ekl Kßlef: Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal by je, dßm jemu Axu dceru svou za man₧elku.
13. Tedy dobyl ho Otoniel, syn Cenez∙v, bratra Kßlefova mladÜφho, i dal jemu Axu dceru svou za man₧elku.
14. Stalo se pak, ₧e kdy₧ p°iÜla [k n∞mu, ] ponukla ho, aby prosil otce jejφho za pole; [i] ssedla s osla. A °ekl jφ Kßlef: Co₧¥ jest?
15. A ona odpov∞d∞la: Dej mi dar; pon∞vad₧s mi dal zemi suchou, dej mi [takΘ] studnice vod. I dal jφ Kßlef studnice v hornφch i dolnφch [konΦinßch.]
16. SynovΘ takΘ CinejskΘho, tchßna Moj₧φÜova, odebrali se z m∞sta palmovΘho s syny Juda na pouÜ¥ Judovu, jen₧ jest k stran∞ polednφ [m∞stu] Arad; a odÜedÜe, bydlili s lidem tφm.
17. Potom tßhl Juda s Simeonem, bratrem sv²m, a porazili KananejskΘ p°eb²vajφcφ v Sefat, a zkazili je. I nazvßno jest jmΘno m∞sta toho Horma.
18. Dobyl takΘ Juda Gßzy a pomezφ jeho, i AÜkalonu s pomezφm jeho, tΘ₧ Akaronu a pomezφ jeho.
19. Nebo byl Hospodin s Judou, a vyhnal [obyvatele] hor, ale nevyhnal obyvatel∙ ·dolφ, proto ₧e vozy ₧eleznΘ m∞li.
20. I dali Kßlefovi Hebron, jako₧ byl mluvil Moj₧φÜ, a vyhnal odtud t°i syny Enakovy.
21. JebuzejskΘho pak, bydlφcφho v JeruzalΘm∞, nevyhnali synovΘ Beniamin; proto₧ bydlil Jebuzejsk² v JeruzalΘm∞ s syny Beniamin a₧ do tohoto dne.
22. Vytßhla takΘ i Φeled Jozefova do Bethel, a Hospodin byl s nimi.
23. Nebo shlΘdla Φeled Jozefova Bethel, kterΘho₧to m∞sta jmΘno prvΘ bylo L∙za.
24. Uz°evÜe pak ti ÜpehΘ°i mu₧e vychßzejφcφho z m∞sta, °ekli jemu: Medle uka₧ nßm, kudy bychom [mohli] vjφti do m∞sta, a uΦinφme¥ milost.
25. Kter²₧to ukßzal jim, kudy by [mohli] vjφti do m∞sta; i vyhubili to m∞sto meΦem, mu₧e pak toho se vÜφ Φeledφ jeho propustili.
26. I Üel mu₧ ten do zem∞ Hetejsk²ch, kde₧ vystav∞l m∞sto, a nazval jmΘno jeho L∙za; to jest jmΘno jeho a₧ do tohoto dne.
27. Manasses takΘ nevyhnal [obyvatel∙] Betsan a m∞steΦek jeho, ani Tanach a m∞steΦek jeho, ani obyvatel∙ Dor a Jibleam, a Mageddo a m∞steΦek jejich; i poΦal Kananejsk² svobodn∞ bydliti v zemi tΘ.
28. Kdy₧ se pak zsilil Izrael, uvedl KananejskΘho pod plat, a maje jej vyhnati, nevyhnal.
29. Efraim takΘ nevyhnal KananejskΘho bydlφcφho v Gßzer, proto₧ bydlil Kananejsk² u prost°ed n∞ho v Gßzer.
30. Zabulon [tΘ₧] nevyhnal obyvatel∙ Cetron, a [obyvatel∙] Naalol, proto₧ bydlil Kananejsk² u prost°ed n∞ho, a dßval jemu plat.
31. Asser [takΘ] nevyhnal obyvatel∙ Acho a obyvatel∙ Sidonu, ani Ahalab, ani Achzib, ani Helba, ani Afek, ani Rohob.
32. I bydlil Asser mezi Kananejsk²mi obyvateli zem∞ tΘ, nebo nevyhnal jich.
33. [TΘ₧] Neftalφm nevyhnal obyvatel∙ Betsemes, ani obyvatel∙ Betanat, proto₧ bydlil mezi Kananejsk²mi p°eb²vajφcφmi v zemi tΘ; a vÜak obyvatelΘ Betsemes a Betanat dßvali jim plat.
34. Ssu₧ovali pak AmorejÜtφ syny Dan na horßch, tak ₧e nedali jim schßzeti do ·dolφ.
35. Nebo poΦal Amorejsk² [svobodn∞] bydliti na ho°e Heres, v Aialon a v Salbim, ale kdy₧ se zsilila ruka Φeledi Jozefovy, uvedeni jsou pod plat.
36. Pomezφ pak AmorejskΘho [bylo] od zaΦßtku [hor] Akrabim, od skßly [jejich] i v²Üe.

2.kapitola (Soudc∙)


Obvin∞nφ Izraelsk²ch pro spolΦenφ se s pohany. 10. Odvracovßnφ jich od

Hospodina Φastß, 20. i pomsty Bo₧φ pro to.

1. Vstoupil pak and∞l Hospodin∙v z Galgala do Bochim a °ekl: Vyvedl jsem vßs z Egypta a uvedl jsem vßs do zem∞, kterou₧ jsem s p°φsahou zaslφbil otc∙m vaÜim, a °ekl jsem: NezruÜφm smlouvy svΘ s vßmi na v∞ky.
2. Vy takΘ neΦi≥te smlouvy s obyvateli zem∞ tΘto, oltß°e jejich rozkopejte; ale neposlechli jste hlasu mΘho. Co jste to uΦinili?
3. ProΦe₧ takΘ jsem °ekl: Nevyhladφm jich p°ed tvß°φ vaÜφ, ale budou vßm jako trnφ, a bohovΘ jejich budou vßm osφdlem.
4. I stalo se, kdy₧ mluvil and∞l Hospodin∙v slova tato vÜechn∞m syn∙m Izraelsk²m, ₧e pozdvihl hlasu svΘho lid a plakal.
5. I nazvali jmΘno mφsta toho Bochim, a ob∞tovali tu Hospodinu.
6. Rozpustil pak byl Jozue lid, a rozeÜli se synovΘ IzraelÜtφ, jeden ka₧d² do d∞dictvφ svΘho, aby vlßdli zemφ.
7. I slou₧il lid Hospodinu po vÜecky dny Jozue, a po vÜecky dny starÜφch, kte°φ₧ dlouho ₧ivi byli po Jozue, jen₧ vid∞li vÜecky skutky velikΘ Hospodinovy, kterΘ₧ uΦinil Izraelovi.
8. Ale kdy₧ um°el Jozue syn Nun, slu₧ebnφk Hospodin∙v, jsa ve stu a desφti letech,
9. A pochovali ho v krajin∞ d∞dictvφ jeho, v Tamnatheres, na ho°e Efraim, k stran∞ p∙lnoΦnφ hory Gßs;
10. TakΘ kdy₧ vÜecken v∞k ten p°ipojen jest k otc∙m sv²m, a povstal jin² v∞k po nich, kte°φ₧ neznali Hospodina, ani skutk∙, kterΘ₧ uΦinil Izraelovi:
11. Tedy Φinili synovΘ IzraelÜtφ to, co₧ jest zlΘho p°ed oΦima Hospodinov²ma, a slou₧ili modlßm,
12. OpustivÜe Hospodina Boha otc∙ sv²ch, kter²₧ je vyvedl z zem∞ EgyptskΘ, a odeÜli za bohy cizφmi, bohy t∞ch nßrod∙, kte°φ₧ [byli] v∙kol nich, a klan∞li se jim; proΦe₧ popudili Hospodina.
13. Nebo opustivÜe Hospodina, slou₧ili Bßlovi i Astarot∙m.
14. I rozpßlila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku loupe₧nφk∙, kte°φ₧ je zloupili; vydal je, pravφm, v ruku nep°ßtel jejich v∙kol, tak ₧e nemohli vφce ostßti p°ed nep°ßtely sv²mi.
15. Kam₧koli vychßzeli, ruka Hospodinova byla proti nim ke zlΘmu, jako₧ byl mluvil Hospodin, a jako₧ byl zap°isßhl jim Hospodin; i ssou₧eni byli nßramn∞.
16. Vzbuzoval pak Hospodin soudce, kte°φ₧ vysvobozovali je z rukou zhoubc∙ jejich.
17. Ale ani soudc∙ sv²ch neposlouchali, nebo smilnili, [odchßzejφce] za bohy cizφmi, a klan∞li se jim. Odchßzeli rychle s cesty, po kterΘ₧ chodili otcovΘ jejich, tak ₧e poslouchati majφce p°ikßzanφ Hospodinov²ch, neΦinili toho.
18. A kdy₧ vzbuzoval jim Hospodin soudce, b²val Hospodin s ka₧d²m soudcφm, a vysvobozoval je z ruky nep°ßtel jejich po vÜecky dny soudce; (nebo ₧elel Hospodin na°φkßnφ jejich, k n∞mu₧ je p°ivodili ti, kte°φ₧ je ssu₧ovali a utiskali).
19. Po smrti pak soudce navracejφce se zase, pohorÜovali [cest sv²ch] vφce ne₧li otcovΘ jejich, odchßzejφce za bohy cizφmi, a slou₧φce i klan∞jφce se jim; [nic] neulevili z skutk∙ jejich zl²ch a cesty jejich p°evrßcenΘ.
20. Proto₧ rozpßlila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi, a °ekl: Proto ₧e p°estoupil nßrod tento smlouvu mou, kterou₧ jsem uΦinil s otci jejich, a neposlouchali hlasu mΘho:
21. Jß takΘ vφce nevyhladφm ₧ßdnΘho od tvß°i jejich z nßrod∙, kter²ch₧ zanechal Jozue, kdy₧ um°el,
22. Abych skrze n∞ zkuÜoval Izraele, budou-li ost°φhati cesty [p°ikßzanφ] Hospodinov²ch, chodφce v nich, jako₧ ost°φhali otcovΘ jejich, Φili nic.
23. I zanechal Hospodin nßrod∙ t∞ch, a nevyhnal jich rychle, ani₧ dal jich v ruku Jozue.

3.kapitola (Soudc∙)


Trßpenφ lidu od poz∙stal²ch v zemi nßrod∙, i o vysvobozovßnφ jich

9. skrze Otoniele, 15. Ahoda 31. a Samgara.

1. Tito pak jsou nßrodovΘ, kter²ch₧ zanechal Hospodin, aby skrze n∞ zkuÜoval Izraele, [toti₧] vÜech, kte°φ₧ nev∞d∞li o ₧ßdn²ch vßlkßch Kananejsk²ch,
2. Aby aspo≥ zv∞d∞li v∞kovΘ syn∙ Izraelsk²ch, a poznali, [co jest to] vßlka, Φeho₧ prvnφ n∞v∞d∞li:
3. Patero knφ₧at Filistinsk²ch, a vÜickni KananejÜtφ a SidonÜtφ a HevejÜtφ bydlφcφ na ho°e LibßnskΘ od hory Balhermon a₧ tam, kudy se vchßzφ do Emat.
4. Ti poz∙stali, aby zkuÜovßn byl skrze n∞ Izrael, a aby znßmΘ bylo, budou-li poslouchati p°ikßzanφ Hospodinov²ch, kterß₧ p°ikßzal otc∙m jejich skrze Moj₧φÜe.
5. Bydlili tedy synovΘ IzraelÜtφ u prost°ed Kananejsk²ch, Hetejsk²ch a Amorejsk²ch, a Ferezejsk²ch a Hevejsk²ch a Jebuzejsk²ch,
6. A brali sob∞ dcery jejich za man₧elky, a dcery svΘ dßvali syn∙m jejich, a slou₧ili boh∙m jejich.
7. ╚inili tedy synovΘ IzraelÜtφ to, co₧ jest zlΘho p°ed oΦima Hospodinov²ma, a zapomenuvÜe se na Hospodina Boha svΘho, slou₧ili Bßl∙m a Asserot∙m.
8. Proto₧ rozpßlila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal jej v ruku Chusana RisataimskΘho, krßle SyrskΘho v Mezopotamii; i slou₧ili synovΘ IzraelÜtφ Chusanovi RisataimskΘmu osm let.
9. Volali pak synovΘ IzraelÜtφ k Hospodinu, i vzbudil Hospodin vysvoboditele syn∙m Izraelsk²m, aby je vysvobodil, Otoniele syna Cenezova bratra Kßlefova mladÜφho,
10. Na n∞m₧ byl duch Hospodin∙v, a soudil lid Izraelsk². Kdy₧ pak vytßhl k boji, dal Hospodin v ruce jeho Chusana RisataimskΘho, krßle SyrskΘho, a zmocnila se ruka jeho nad Chusanem Risataimsk²m.
11. A tak v pokoji byla zem∞ za Φty°idceti let; i um°el Otoniel, syn Cenez∙v.
12. Tak₧ op∞t Φinili synovΘ IzraelÜtφ to, co₧ jest zlΘho p°ed oΦima Hospodinov²ma. I zsilil Hospodin Eglona, krßle MoßbskΘho, proti Izraelovi, proto ₧e Φinili zlΘ v∞ci p°ed oΦima Hospodinov²ma.
13. Nebo shromß₧dil k sob∞ syny Ammonovy a Amalechovy, a vytßh, porazil Izraele, a opanovali m∞sto palmovΘ.
14. I slou₧ili synovΘ IzraelÜtφ Eglonovi krßli MoßbskΘmu osmnßcte let.
15. Potom volali synovΘ IzraelÜtφ k Hospodinu. I vzbudil jim Hospodin vysvoboditele Ahoda, syna Gery BeniaminskΘho, mu₧e rukou pravou nevlßdnoucφho. I poslali synovΘ IzraelÜtφ po n∞m dar Eglonovi krßli MoßbskΘmu.
16. (P°ipravil pak sob∞ Ahod meΦ na ob∞ stran∞ ostr², lokte zdΘlφ, a p°ipßsal jej sob∞ pod Üaty sv²mi po pravΘ stran∞.)
17. I p°inesl dar Eglonovi krßli MoßbskΘmu. Eglon pak byl Φlov∞k velmi tlust².
18. A kdy₧ dodal daru, propustil lid, kter²₧ byl p°inesl dar.
19. Sßm pak vrßtiv se od lom∙ blφzko Galgala, °ekl: Tajnou v∞c mßm k tob∞, ≤ krßli. I °ekl [krßl:] MlΦ. A vyÜli od n∞ho vÜickni, kte°φ₧ stßli p°i n∞m.
20. Tehdy Ahod p°istoupil k n∞mu, (on pak sed∞l na palßci letnφm sßm). I °ekl mu Ahod: ╪eΦ Bo₧φ mßm k tob∞. I vstal z stolice svΘ.
21. Tedy sßhna Ahod rukou svou levou, vzal meΦ u pravΘho boku svΘho a vrazil jej do b°icha jeho,
22. Tak ₧e i jilce za ost°φm veÜly tam, a zav°el se tukem meΦ, (nebo nevytßhl meΦe z b°icha jeho;) i vyÜla lejna.
23. Potom vyÜel Ahod p°es sφ≥, a zav°el dvΘ°e palßce po sob∞, a zamkl.
24. Kdy₧ pak on odÜel, slu₧ebnφci jeho p°iÜedÜe, uz°eli, a hle, dvΘ°e palßcu zamΦφny. Tedy °ekli: Jest na pot°eb∞ v pokoji letnφm.
25. A kdy₧ oΦekßvali dlouho, a₧ se styd∞li, a aj, neotvφral dve°φ palßce, tedy vzali klφΦ a otev°eli, a hle, pßn jejich le₧φ na zemi mrtv².
26. Ahod pak mezi tφm, kdy₧ oni prodlΘvali, uÜel, a p°eÜed lomy, p°iÜel do Seirat.
27. A p°iÜed [k sv²m, ] troubil v troubu na ho°e Efraim; i sstoupili s nφm synovΘ IzraelÜtφ s hory, a on nap°ed [Üel.]
28. Nebo °ekl jim: Po∩te za mnou, dal¥ jest zajistΘ Hospodin MoßbskΘ, nep°ßtely vaÜe, v ruku vaÜi. Tedy tßhli za nφm, a vzavÜe Moßbsk²m brody JordßnskΘ, nedali ₧ßdnΘmu p°ejφti.
29. I pobili tehdß₧ Moßbsk²ch okolo desφti tisφc mu₧∙, ka₧dΘho bohatΘho a vÜelikΘho silnΘho mu₧e, ani₧ kdo uÜel.
30. I snφ₧en jest Moßb v ten den pod mocφ Izraele, a pokoj m∞la zem∞ za osmdesßte let.
31. Po n∞m pak byl Samgar, syn Anat∙v, a pobil Filistinsk²ch Üest set mu₧∙ ostnem vol∙, a vysvobodil i on Izraele.

4.kapitola (Soudc∙)


Izrael v ruce Kananejsk²m vydan², 4. skrze Deboru a Barßka vysvobozen.

1. Po smrti pak Ahoda Φinili op∞t synovΘ IzraelÜtφ to, co₧ jest zlΘho p°ed oΦima Hospodinov²ma.
2. I vydal je Hospodin v ruce Jabφna krßle KananejskΘho, kter²₧ kraloval v Azor; (a knφ₧e vojska jeho byl Zizara), sßm pak bydlil v Haroset pohanskΘm.
3. Tedy volali synovΘ IzraelÜtφ k Hospodinu; nebo dev∞t set voz∙ ₧elezn²ch m∞l, a on nßsiln∞ ssu₧oval Izraele za dvadceti let.
4. Debora pak ₧ena prorokyn∞, man₧elka Lapidotova, soudila lid Izraelsk² toho Φasu.
5. (A bydlila Debora pod palmou, mezi Rßma a mezi Bethel na ho°e Efraim), i chodili k nφ synovΘ IzraelÜtφ k soudu.
6. Kterß₧to poslavÜi, povolala Barßka, syna Abinoemova, z Kßdes Neftalφmova, a °ekla jemu: Zdali₧¥ nerozkßzal Hospodin B∙h Izraelsk²: Jdi, a shromß₧d∞ [lid] na horu Tßbor, vezmi s sebou deset tisφc mu₧∙ z syn∙ Neftalφm a z syn∙ Zabulon.
7. Nebo p°itßhnu k tob∞ ku potoku Cφson Zizaru knφ₧e vojska Jabφnova, a vozy jeho i mno₧stvφ jeho, a dßm jej v ruku tvou.
8. I °ekl jφ Barßk: P∙jdeÜ-li se mnou, p∙jdu; pakli nep∙jdeÜ se mnou, nep∙jdu.
9. Kterß₧ odpov∞d∞la: Jߥ zajistΘ p∙jdu s tebou, ale nebude¥ s slßvou tvou cesta, kterou₧ p∙jdeÜ, nebo v ruku ₧eny dß Hospodin Zizaru. Tedy vstavÜi Debora, Üla s Barßkem do Kßdes.
10. Svolav pak Barßk ZabulonskΘ a NeftalφmskΘ do Kßdes, vyvedl za sebou deset tisφc mu₧∙; a Üla s nφm [i] Debora.
11. Heber pak Cinejsk² odd∞lil se od Kaina, od syn∙ Chobab, tchßna Moj₧φÜova, a rozbil stany svΘ a₧ k Elon v Sananim, jen₧ jest v Kßdes.
12. Oznßmeno pak bylo Zizarovi, ₧e vytßhl Barßk syn Abinoem∙v na horu Tßbor.
13. Proto₧ shromß₧dil Zizara vÜecky vozy svΘ, dev∞t set voz∙ ₧elezn²ch, a vÜecken lid, kter²₧ m∞l s sebou z Haroset pohanskΘho, ku potoku Cφson.
14. I °ekla Debora Barßkovi: Vsta≥, nebo tento jest den, v n∞m₧ dal Hospodin Zizaru v ruku tvou. Zdali Hospodin nevyÜel p°ed tebou? I sstoupil Barßk s hory Tßbor, a deset tisφc mu₧∙ za nφm.
15. A porazil Hospodin Zizaru a vÜecky ty vozy, i vÜecka ta vojska ostrostφ meΦe p°ed Barßkem; a sskoΦiv Zizara s vozu, utφkal p∞Üky.
16. Ale Barßk honil ty vozy a vojsko a₧ do Haroset pohanskΘho; i padlo vÜecko vojsko Zizarovo od ostrosti meΦe, tak ₧e nez∙stalo ani jednoho.
17. Zizara pak utφkal p∞Üky k stanu Jßhel, man₧elky Hebera CinejskΘho; nebo pokoj byl mezi Jabφnem krßlem Azor a mezi Φeledφ Hebera CinejskΘho.
18. I vyÜedÜi Jßhel v cestu Zizarovi, °ekla jemu: Uchyl se, pane m∙j, uchyl se ke mn∞, neboj se. I uch²lil se k nφ do stanu, a p°ist°ela jej hunφ.
19. Kter²₧ °ekl jφ: Dej mi, prosφm, pφti maliΦko vody, nebo ₧φznφm. A otev°evÜi nßdobu mlΘΦnou, dala mu pφti a p°ikryla ho.
20. ╪ekl takΘ jφ: St∙j u dve°φ stanu, a p°i-Üel-li by kdo, a ptal se tebe, °ka: Jest-li zde kdo? odpovφÜ: Nenφ.
21. Potom vzala Jßhel man₧elka Heberova h°eb od stanu, vzala tΘ₧ kladivo v ruku svou, a vÜedÜi k n∞mu tiÜe, vrazila h°eb do ₧idovin jeho, a₧ uvßzl v zemi; (nebo ustav, tvrd∞ byl usnul), a [tak] um°el.
22. A aj, Barßk honil Zizaru. I vyÜla Jßhel vst°φc jemu, a °ekla mu: Po∩, a ukß₧i¥ mu₧e, kterΘho₧ hledßÜ. I vÜel k nφ, a aj, Zizara le₧el mrtv² na zemi, a h°eb v ₧idovinßch jeho.
23. A [tak] ponφ₧il B∙h toho dne Jabφna krßle KananejskΘho p°ed syny Izraelsk²mi.
24. I dotφrala ruka syn∙ Izraelsk²ch v₧dy vφce, a silila se proti Jabφnovi krßli KananejskΘmu, a₧ i vyhladili [tΘho₧] Jabφna krßle KananejskΘho.

5.kapitola (Soudc∙)


Pφse≥ Debory a Barßka, v nφ₧ Bohu dφky Φinφ po vφt∞zstvφ.

1. Zpφvala pak [pφsniΦku] Debora a Barßk syn Abinoem∙v v ten den, °kouc:
2. Pro pomstu uΦin∞nou v Izraeli, a pro lid, [kter²₧] se [k tomu] dobrovoln∞ m∞l, dobro°eΦte Hospodinu.
3. SlyÜte₧ krßlovΘ, a uÜima pozorujte knφ₧ata, jß, jß zpφvati budu Hospodinu, ₧almy zpφvati budu Hospodinu Bohu IzraelskΘmu.
4. Hospodine, kdy₧ jsi vyÜel z Seir, kdy₧ jsi se bral z pole EdomskΘho, t°ßsla se zem∞, nebesa dÜtila, a oblakovΘ dΘÜ¥ vydali.
5. Hory se rozplynuly od tvß°i Hospodinovy, i ta hora Sinai [t°ßsla se] p°ed tvß°φ Hospodina Boha IzraelskΘho.
6. Za dn∙ Samgara syna Anatova, [a] za dn∙ Jßhel spustly silnice, kte°φ₧ pak Üli stezkami, zachßzeli cestami k°iv²mi.
7. Spustly vsi v Izraeli, spustly, [pravφm, ] a₧ jsem povstala jß Debora, povstala jsem matka v Izraeli.
8. [Kter²₧to kdy₧koli sob∞] zvoloval bohy novΘ, tedy b²vala vßlka v branßch, pavΘzy pak ani kopφ nebylo vidφno mezi Φty°idcφti tisφci v Izraeli.
9. Srdce mΘ [naklon∞no jest] k sprßvc∙m Izraelsk²m [a k t∞m, kte°φ₧] tak ochotnφ byli mezi jin²mi. Dobro°eΦte₧ Hospodinu.
10. Kte°φ₧ jezdφte na bφl²ch oslicφch, kte°φ₧ bydlφte p°i Middin, a kte°φ₧ chodφte po cestßch, vypravujte₧,
11. Äe vzdßlen hluk st°elc∙ na mφstech, kde₧ se voda vß₧φ; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatel∙m vsφ jeho v Izraeli; tehdß₧¥ vstupovati bude k branßm lid Hospodin∙v.
12. Povsta≥, povsta≥, Deboro, povstani₧, povstani₧ [a] vypravuj pφse≥, povsta≥, Barßku, a zajmi jatΘ svΘ, synu Abinoem∙v.
13. Tehdß₧t∞ potlaΦenΘmu dopomo₧eno k opanovßnφ siln²ch [rek∙ z] lidu; Hospodin t∞ mi ku panovßnφ dopomohl nad siln²mi.
14. Z Efraima ko°en jejich [bojoval] proti Amalechitsk²m; za tebou, [Efraime, ] Beniamin s lidem tv²m; z Machira tßhli vydavatelΘ zßkona, a z Zabulona pφsa°i.
15. Knφ₧ata takΘ z Izachar s Deborou, ano i [vÜecko pokolenφ] Izacharovo, jako i Barßk do ·dolφ poslßn jest p∞Üky, [ale] velikΘ hrdiny u sebe jsou v podφlu Rubenovu.
16. Jak jsi mohl [mlΦe] sed∞ti mezi dv∞ma ohradami, poslouchaje °vßnφ stßd? VelikΘ hrdiny u sebe jsou v podφlu Rubenovu.
17. [Zdali i] Galßd p°ed Jordßnem nebydlil? Ale Dan proΦ z∙stal p°i lodech? Asser sed∞l na b°ehu mo°skΘm, a v lomφch sv²ch bydlil.
18. Zabulon, lid [udatn², ] vynalo₧il duÜi svou na smrt, tΘ₧ i Neftalφm na vysok²ch mφstech pole.
19. KrßlovΘ p°itßhÜe, bojovali, tehdß₧ bojovali krßlovΘ KananejÜtφ v Tanach p°i vodßch Mageddo, [a vÜak] ko°isti st°φbra nevzali.
20. S nebe bojovßno, hv∞zdy z mφst sv²ch bojovaly proti Zizarovi.
21. Potok Cφson smetl je, potok Kedumim, potok Cφson; [vÜecko to] poÜlapala jsi, duÜe mß, udatn∞.
22. Tehdß₧ otloukla se kopyta ko≥∙ od dupßnφ velikΘho [pod jezdci] siln²mi.
23. Zlo°eΦte Merozu, pravφ and∞l Hospodin∙v, zlo°eΦte velice obyvatel∙m jeho, nebo nep°iÜli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti siln²m.
24. Po₧ehnanß bu∩ nad [jinΘ] ₧eny Jßhel, man₧elka Hebera CinejskΘho, nad ₧eny v stanφch [bydlφcφ] bu∩ po₧ehnanß.
25. [On] vody ₧ßdal, [ona] mlΘka dala, v koflφku knφ₧ecφm podala mßsla.
26. [Levou] ruku svou k h°ebu vztßhla, a pravou ruku svou k kladivu d∞lnφk∙, i ude°ila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila ₧idoviny jeho.
27. U noh jejφch skrΦil se, padl, le₧el, u noh jejφch skrΦil se, padl; kde₧ se skrΦil, tu padl zabit².
28. Vyhlφdala z okna skrze m°φ₧i, a na°φkala matka Zizarova, [°kuci:] ProΦ se tak dlouho v∙z jeho nevracφ? ProΦ prodlΘvajφ vraceti se dom∙ vozovΘ jeho?
29. Moud°ejÜφ [pak] z p°ednφch [slu₧ebnic] jejφch odpovφdaly, i ona sama takΘ sob∞ odpovφdala:
30. Zdali ale dosßhli [n∞Φeho, a] d∞lφ ko°isti? D∞veΦku jednu [neb] dv∞ na ka₧dΘho mu₧e, loupe₧e rozdφln²ch barev samΘmu Zizarovi, ko°isti rozdφln²ch barev krumpovan²m dφlem, [roucho] rozdφln²ch barev krumpovan²m dφlem na hrdlo loupe₧nφk∙.
31. Tak a¥ zahynou vÜickni nep°ßtelΘ tvoji, ≤ Hospodine, tebe pak milujφcφ a¥ jsou jako slunce vzchßzejφcφ v sφle svΘ. I byla v pokoji zem∞ za Φty°idceti let.

6.kapitola (Soudc∙)


Ssou₧enφ Izraele od Madiansk²ch, 11. a povolßnφ Gedeona, aby

byl v∙dce lidu.

1. ╚inili pak synovΘ IzraelÜtφ to, co₧ jest zlΘho p°ed oΦima Hospodinov²ma, i vydal je Hospodin v ruku Madiansk²m za sedm let.
2. A zmocnila se [velmi] ruka Madiansk²ch nad Izraelem, [tak ₧e] synovΘ IzraelÜtφ p°ed Madiansk²mi zd∞lali sob∞ jßmy, kterΘ₧ jsou na horßch, a jeskyn∞ a pevnosti.
3. A b²valo, ₧e jak₧ [co] oseli IzraelÜtφ, p°itßhl Madian a Amalech a nßrod v²chodnφ, povstßvaje proti nim.
4. Kte°φ₧to rozbijeli stany proti nim, a kazili ·rody zem∞, a₧ kudy se vchßzφ do Gßzy, a nenechßvali potravy v Izraeli, ani ovce, ani vola, ani osla.
5. Nebo [i] sami i s stßdy sv²mi i s stany p°itßhli, a jako kobylky ve mno₧stvφ p°ichßzφvali, ani₧ jich neb velbloud∙ jejich byl poΦet; tak p°ichßzejφce do zem∞, hubili ji.
6. Tedy znuzen byl velmi Izrael od Madiansk²ch, proto₧ volali synovΘ IzraelÜtφ k Hospodinu.
7. Kdy₧ pak volali synovΘ IzraelÜtφ k Hospodinu p°φΦinou Madiansk²ch,
8. Poslal Hospodin mu₧e proroka k syn∙m Izraelsk²m, a °ekl jim: Takto pravφ Hospodin B∙h Izraelsk²: Jß jsem vßs vyvedl z Egypta, [a] vyvedl jsem vßs z domu slu₧by,
9. A vytrhl jsem vßs z rukou Egyptsk²ch a z rukou vÜech, jen₧ vßs ssu₧ovali, kterΘ₧ jsem vyhnal p°ed tvß°φ vaÜφ, a dal jsem vßm zemi jejich.
10. I °ekl jsem vßm: Jß jsem Hospodin B∙h vßÜ, nebojte se boh∙ Amorejsk²ch, v jejich₧ zemi bydlφte. Ale neposlechli jste hlasu mΘho.
11. Tedy p°iÜel and∞l Hospodin∙v a posadil se pod dubem, jen₧ byl v Ofra, kterΘ₧ bylo Joasa AbiezeritskΘho. Gedeon pak syn jeho mlßtil obilφ na humn∞, aby vezma, utekl s tφm p°ed Madiansk²mi.
12. I ukßzal se jemu and∞l Hospodin∙v, a °ekl jemu: Hospodin s tebou, mu₧i udatn².
13. Odpov∞d∞l jemu Gedeon: ╙ Pane m∙j, jestli₧e Hospodin s nßmi jest, proΦe₧ pak na nßs p°iÜlo vÜecko toto? A kde jsou vÜickni divovΘ jeho, o kter²ch₧ vypravovali nßm otcovΘ naÜi, °kouce: Zdali₧ nßs z Egypta nevyvedl Hospodin? A nynφ opustil nßs Hospodin a vydal v ruku Madiansk²ch.
14. A pohled∞v na n∞j Hospodin, °ekl: Jdi v tΘto sφle svΘ, a vysvobodφÜ Izraele z ruky Madiansk²ch. Zdali₧ jsem t∞ neposlal?
15. Kter²₧ odpov∞d∞l jemu: [PoslyÜ] mne, Pane m∙j, Φφm jß vysvobodφm Izraele? Hle, rod m∙j chatern² jest v [pokolenφ] Manassesovu, a jß nejmenÜφ v dom∞ otce svΘho.
16. Tedy °ekl jemu Hospodin: Pon∞vad₧ [jß] budu s tebou, proto₧ zbijeÜ MadianskΘ jako mu₧e jednoho.
17. Jemu₧ [on] °ekl: Prosφm, jestli₧e jsem nalezl milost p°ed oΦima tv²ma, dej mi znamenφ, ₧e ty mluvφÜ se mnou.
18. Prosφm, neodchßzej odsud, a₧ zase p°ijdu k tob∞, a vynesu ob∞t svou a polo₧φm p°ed tebou. Odpov∞d∞l on: Jߥ poseΦkßm, a₧ se navrßtφÜ.
19. Tedy Gedeon vÜed [do domu, ] p°ipravil kozelce, a [po] m∞°ici mouky p°esn²ch chleb∙. [I] vlo₧il maso do koÜe, a polφvku vlil do hrnce, i vynesl [to] k n∞mu pod dub a ob∞toval.
20. I °ekl jemu and∞l Bo₧φ: Vezmi to maso a chleby ty nekvaÜenΘ, a polo₧ na tuto skßlu, a polφvkou polej. I uΦinil tak.
21. Potom zdvihl and∞l Hospodin∙v konec holi, kterou₧ m∞l v rukou sv²ch, a dotekl se masa a chleb∙ p°esn²ch; i vystoupil ohe≥ z skßly tΘ, a spßlil to maso i chleby p°esnΘ. A v tom and∞l Hospodin∙v odÜel od oΦφ jeho.
22. A vida Gedeon, ₧e by and∞l Hospodin∙v byl, °ekl: Ach, PanovnφΦe Hospodine, proto-li₧ jsem vid∞l and∞la Hospodinova tvß°φ v tvß°, [abych um°el?]
23. I °ekl jemu Hospodin: M∞j pokoj, neboj se, neum°eÜ.
24. Proto₧ vzd∞lal tu Gedeon oltß° Hospodinu, a nazval jej: Hospodin pokoje, [a] a₧ do tohoto dne jeÜt∞ [jest] v Ofra AbiezeritskΘho.
25. Stalo se pak tΘ noci, ₧e °ekl jemu Hospodin: Vezmi volka vysp∞lΘho, kter²₧ jest otce tvΘho, toti₧ volka toho druhΘho sedmiletΘho, a zbo°φÜ oltß° Bßl∙v, kter²₧ jest otce tvΘho, hßj takΘ, kter²₧ jest vedlΘ n∞ho, posekßÜ.
26. A vzd∞lßÜ oltß° Hospodinu Bohu svΘmu na vrchu skßly tΘto, na rovin∞ [jejφ, ] a vezma volka toho druhΘho, ob∞tovati budeÜ ob∞t zßpalnou s d°φvφm hßje, kter²₧ posekßÜ.
27. Tedy vzal Gedeon deset mu₧∙ z slu₧ebnφk∙ sv²ch, a uΦinil, jak₧ mluvil jemu Hospodin; a boje se Φeledi otce svΘho a mu₧∙ m∞sta, neuΦinil toho ve dne, ale v noci.
28. Kdy₧ pak vstali mu₧i m∞sta rßno, uz°eli zbo°en² oltß° Bßl∙v, a hßj, kter²₧ byl vedlΘ n∞ho, [₧e] byl posekan², a volka toho druhΘho ob∞tovanΘho v ob∞t zßpalnou na oltß°i v nov∞ vzd∞lanΘm.
29. I mluvili jeden k druhΘmu: Kdo to ud∞lal? A vyhledßvajφce, vyptßvali se a pravili: Gedeon syn Joas∙v to uΦinil.
30. Tedy °ekli mu₧i m∞sta k Joasovi: Vyve∩ syna svΘho, a¥ um°e, proto ₧e zbo°il oltß° Bßl∙v, a ₧e posekal hßj, kter²₧ byl vedlΘ n∞ho.
31. Odpov∞d∞l Joas vÜechn∞m stojφcφm p°ed sebou: A co₧ se vy nesnadniti chcete o Bßle? Zdali vy jej vysvobodφte? Kdo₧ by se zasazoval o n∞j, a¥ jest zabit [hned] jitra tohoto. Jestli₧e¥ jest bohem, necha¥ se sßm zasazuje o to, ₧e jest rozbo°en oltß° jeho.
32. I nazval jej toho dne Jerobßlem, °ka: Nech¥ se zasadφ Bßl proti n∞mu, ₧e zbo°il oltß° jeho.
33. Tedy vÜickni MadianÜtφ a AmalechitÜtφ a nßrodovΘ v²chodnφ shromß₧dili se spolu, a p°eÜedÜe [Jordßn, ] polo₧ili se v ·dolφ Jezreel.
34. Duch pak Hospodin∙v posilnil Gedeona, kter²₧to zatroubiv v troubu, svolal AbiezeritskΘ k sob∞.
35. A poslal posly ke vÜemu [pokolenφ] Manassesovu, a svolßno jest k n∞mu; poslal tΘ₧ posly k Asserovi, k Zabulonovi a k Neftalφmovi, i p°itßhli jim na pomoc.
36. Tedy mluvil Gedeon k Bohu: VysvobodφÜ-li skrze ruku mou Izraele, jako₧ jsi mluvil,
37. Aj, jß polo₧φm rouno toto na humn∞. Jestli₧e rosa bude toliko na roun∞, a na vÜφ zemi [v∙kol] sucho, tedy v∞d∞ti budu, ₧e vysvobodφÜ skrze ruku mou Izraele, jako₧ jsi mluvil.
38. I stalo se tak. Nebo vstav nazejt°φ, stlaΦil rouno, a vy₧∩al rosu z n∞ho, [i byl] pln² koflφk vody.
39. ╪ekl takΘ Gedeon Bohu: Nerozpaluj se prchlivost tvß proti mn∞, ₧e promluvφm jeÜt∞ jednou. Prosφm, necha₧¥ zkusφm jeÜt∞ jednou na roun∞. Nech¥ jest, prosφm, samo rouno suchΘ, a na vÜφ zemi rosa.
40. I uΦinil B∙h tΘ noci tak, a bylo samo rouno suchΘ, a na vÜφ zemi byla rosa.

7.kapitola (Soudc∙)


Mal² poΦet lidu k boji vzat, 9. vÜak nad nep°ßtely vφt∞zstvφ obdr₧ßno.

1. Tedy vstav rßno Jerobßl, (jen₧ jest Gedeon), i vÜecken lid, kter²₧ byl s nφm, polo₧ili se p°i studnici Charod, vojska pak Madiansk²ch byla jim na p∙lnoci p°ed vrchem More v ·dolφ.
2. I °ekl Hospodin Gedeonovi: P°φliÜ mnoho jest lidu s tebou, proto₧ nedßm Madiansk²ch v ruce jejich, aby se nechlubil Izrael proti mn∞, °ka: Ruka mß spomohla mi.
3. A proto₧ provolej hned, a¥ slyÜφ lid, a °ekni: Kdo jest straÜliv² a lekav², navra¥ se zase, a odejdi rßno pryΦ k ho°e Galßd. I navrßtilo se z lidu dvamecφtma tisφc∙, a deset tisφc z∙stalo.
4. ╪ekl op∞t Hospodin Gedeonovi: JeÜt∞ jest mnoho lidu; ka₧ jim sstoupiti k vodßm, a tam jej tob∞ zkusφm. I bude, ₧e o kom₧koli °eknu: Tento p∙jde s tebou, ten a¥ s tebou jde, a o kom₧koli °eknu tob∞: Tento nep∙jde s tebou, ten a¥ nechodφ.
5. I kßzal sstoupiti lidu k vodßm, a °ekl Hospodin k Gedeonovi: Ka₧dΘho, kdo₧ chlemtati bude jazykem sv²m z vody, jako chlemce pes, postavφÜ obzvlßÜtn∞, tolikΘ₧ ka₧dΘho, kdo₧ se p°isehne na kolena svß ku pitφ.
6. I byl poΦet t∞ch, kte°φ₧ chlemtali, rukama sv²ma k ·st∙m sv²m [vodu nosφce, ] t°i sta mu₧∙, ostatek pak vÜeho lidu sehnuli se na kolena svß ku pitφ vody.
7. I °ekl Hospodin Gedeonovi: Ve t°ech stech mu₧∙, kte°φ₧ chlemtali, vysvobodφm vßs, a vydßm MadianskΘ v ruku tvou, ale [ostatek] vÜeho lidu nech¥ se vrßtφ, jeden ka₧d² k mφstu svΘmu.
8. A proto₧ nabral ten lid v ruce svΘ potravy a trouby svΘ; [jinΘ] pak mu₧e IzraelskΘ vÜecky propustil, jednoho ka₧dΘho do stan∙ jejich, toliko t°i sta t∞ch mu₧∙ zanechal p°i [sob∞.] Vojska pak Madiansk²ch le₧ela pod nφm v ·dolφ.
9. I stalo se, ₧e noci tΘ °ekl jemu Hospodin: Vstana, sstup k vojsku, nebo dal jsem je v ruku tvou.
10. Pakli nesmφÜ sjφti sßm, sejdi s P∙rou slu₧ebnφkem sv²m do vojska,
11. A uslyÜφÜ, co mluviti budou; i posilnφ se z toho ruce tvΘ, tak ₧e [sm∞le] p∙jdeÜ proti vojsku tomu. Sstoupil tedy on a P∙ra slu₧ebnφk jeho k kraji od∞nc∙, kte°φ₧ byli v vojÜt∞.
12. Madian pak a Amalech i vÜecken lid v²chodnφ le₧eli v ·dolφ, jako kobylky u [velikΘm] mno₧stvφ, ani velbloud∙ jejich poΦtu nebylo, jako pφsek, kter²₧ jest na b°ehu mo°skΘm v [nesΦφslnΘm] mno₧stvφ.
13. A kdy₧ p°iÜel Gedeon, aj, jeden vypravoval bli₧nφmu svΘmu sen, a °ekl: Hle, zdßlo mi se, ₧e pecen chleba jeΦmennΘho valil se do vojska MadianskΘho, a p°ivaliv se na [ka₧d²] stan, ude°il na n∞j, a₧ padl, a podvrßtil jej svrchu, a tak le₧el [ka₧d²] stan.
14. Jemu₧to odpovφdaje bli₧nφ jeho, °ekl: Nenφ to nic [jinΘho, ] jedinΘ meΦ Gedeona syna Joasova, mu₧e IzraelskΘho; dal¥ jest B∙h v ruku jeho MadianskΘ i vÜecka tato vojska.
15. Stalo se pak, ₧e kdy₧ uslyÜel Gedeon vypravovßnφ snu i vylo₧enφ jeho, poklonil se [Bohu, ] a vrßtiv se k vojsku IzraelskΘmu, °ekl: Vsta≥te, nebo dal Hospodin v ruku vaÜi vojska Madianskß.
16. Rozd∞lil tedy t°i sta mu₧∙ na t°i houfy, a dal trouby v ruku ka₧dΘmu z nich a bßn∞ prßzdnΘ, a v prost°edku t∞ch bßnφ [byly] pochodn∞.
17. I °ekl jim: [Jak₧] na mn∞ uz°φte, tak uΦinφte; nebo hle, jß vejdu na kraj vojska, a jak₧ jß tehdß₧ budu d∞lati, tak ud∞lßte.
18. Nebo troubiti budu jß v troubu i vÜickni, jen₧ se mnou [budou, ] tehdy vy takΘ troubiti budete v trouby v∙kol vÜeho vojska, a °eknete: [MeΦ] Hospodin∙v a Gedeon∙v.
19. VÜel tedy Gedeon a sto mu₧∙, kte°φ₧ s nφm byli, na kraj vojska p°i zaΦßtku bd∞nφ prost°ednφho, jen ₧e byli prom∞nili strß₧; i troubili v trouby, a rozt°φskali bßn∞, kterΘ₧ m∞li v rukou sv²ch.
20. Tedy ti t°i houfovΘ troubili v trouby, rozst°φskavÜe bßn∞, a dr₧eli v ruce svΘ levΘ pochodn∞, v pravΘ pak ruce svΘ trouby, aby troubili, i k°iΦeli: MeΦ Hospodin∙v a Gedeon∙v.
21. A postavili se ka₧d² na mφst∞ svΘm v∙kol le₧enφ; i zd∞Üena jsou vÜecka vojska, a k°iΦφce, utφkali.
22. Kdy₧ pak troubilo v trouby t∞ch t°i sta [mu₧∙, ] obrßtil Hospodin meΦ jednoho proti druhΘmu, a to po vÜem le₧enφ. Utφkalo tedy vojsko a₧ k Betseta do Zererat, a a₧ ku pomezφ Abelmehula u Tebat.
23. Shromß₧divÜe se pak mu₧i IzraelÜtφ z Neftalφm a z Asser a ze vÜeho [pokolenφ] Manassesova, honili MadianskΘ.
24. I rozeslal Gedeon posly na vÜecky hory EfraimskΘ, °ka: Vyjd∞te v cestu Madiansk²m, a zastupte jim vody a₧ k Betaba°e a Jordßnu. Tedy shromß₧divÜe se vÜickni mu₧i Efraim, zastoupili vody a₧ k Betaba°e a Jordßnu.
25. A chytili dvΘ knφ₧at Madiansk²ch, GorΘba a ZΘba. I zabili GorΘba na skßle GorΘb a ZΘba zabili v lisu ZΘb, a honili MadianskΘ, hlavu pak GorΘbovu a ZΘbovu p°inesli k Gedeonovi za Jordßn.

8.kapitola (Soudc∙)


MadianÜtφ pora₧eni. 15. Nevlφdnφ strestßni. 27. Modlß°stvφ i smrt

Gedeonova.

1. Mu₧i pak Efraim °ekli jemu: Co jsi nßm to uΦinil, ₧e jsi nepovolal nßs, kdy₧ jsi tßhl k boji proti Madiansk²m? A tuze se na n∞j domlouvali.
2. Jim₧ odpov∞d∞l: Zda₧ jsem co takovΘho provedl, jako vy? Zdali₧ nenφ lepÜφ pab∞rovßnφ Efraimovo, ne₧ vinobranφ Abiezerovo?
3. V ruce vaÜe dal B∙h knφ₧ata Madianskß GorΘba a ZΘba, a co jsem jß mohl takovΘho uΦiniti, jako vy? I spokojil se duch jejich k n∞mu, kdy₧ mluvil ta slova.
4. Kdy₧ pak p°iÜel Gedeon k Jordßnu, p°eÜel jej, a t°i sta mu₧∙, kte°φ₧ byli s nφm, ustalφ, honφce [nep°ßtely] .
5. Proto₧ °ekl mu₧∙m Sochot: Dejte, prosφm, po pecnφku chleba lidu, kter²₧ za mnou jde, nebo ustali, a jß honφm Zebaha a Salmuna, krßle ty MadianskΘ.
6. I °ekl jemu [jeden z] knφ₧at Sochot: Co₧ ji₧ moc Zebahova a Salmunova jest v ruce tvΘ, abychom dali vojsku tvΘmu chleba?
7. Jim₧ °ekl Gedeon: Z tΘ p°φΦiny, kdy₧ dß Hospodin Zebaha a Salmuna v ruku mou, tehdy zmrskßm t∞la vaÜe trnφm a bodlßΦφm [z] pouÜt∞ tΘ.
8. I tßhl odtud do Fanuel, a podobn∞ mluvil k nim, ale obyvatelΘ Fanuel odpov∞d∞li jemu [tolikΘ₧, ] jako mu₧i Sochot.
9. I °ekl obyvatel∙m Fanuel: Kdy₧ se navrßtφm v pokoji, zbo°φm v∞₧i tuto.
10. Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky sv²mi, takm∞° patnßcte tisφc∙, vÜickni, co₧ jich bylo poz∙stalo ze vÜeho vojska nßrod∙ v²chodnφch, zbit²ch pak bylo sto a dvadceti tisφc mu₧∙ bojovnφk∙.
11. I tßhna Gedeon cestou bydlφcφch v stanφch od v²chodnφ strany Nobe a Jegbaa, ude°il na to vojsko, kterΘ₧to vojsko sob∞ poΦφnalo bezpeΦn∞.
12. Kdy₧ pak utφkali Zebah a Salmun, honil je, a jal oba dva ty krßle MadianskΘ, Zebaha a Salmuna, a vÜecko vojsko jejich p°ed∞sil.
13. I navracel se Gedeon syn Joas∙v z bitvy p°ed v²chodem slunce.
14. I jav mlßdence z obyvatel∙ Sochotsk²ch, vyptßval se ho; kter²₧ sepsal mu knφ₧ata Sochot a starÜφ jeho, sedmdesßte sedm mu₧∙.
15. P°iÜed pak k obyvatel∙m Sochot, °ekl: Aj, Zebah a Salmun, pro n∞₧ jste mi utrhali, °kouce: Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvΘ, abychom dali ustal²m mu₧∙m tv²m chleba?
16. Proto₧ vzav starÜφ m∞sta a trnφ s bodlßΦφm [z] pouÜt∞ tΘ, dal na nich p°φklad [jin²m] mu₧∙m Sochot.
17. I v∞₧i Fanuel rozbo°il, a pobil mu₧e m∞sta.
18. Potom °ekl Zebahovi a Salmunovi: Jacφ to byli mu₧i, kterΘ₧ jste pobili na [ho°e] Tßbor? Odpov∞d∞li oni: Takovφ jako ty, jeden ka₧d² na pohled∞nφ byl jako syn krßlovsk².
19. I dφ: Brat°φ moji, synovΘ matky mΘ byli. Äiv¥ jest Hospodin, byste byli ₧ivili je, nepobil bych vßs.
20. Tedy °ekl k Jeter prvorozenΘmu svΘmu: Vsta≥, pobφ je. Ale mlßdenΦek nevytßhl meΦe svΘho, proto ₧e se bßl, nebo byl jeÜt∞ mlßdenΦek.
21. I °ekl Zebah a Salmun: Vsta≥ ty a obo° se na nßs, nebo jak² jest mu₧, [takovß] i sφla jeho. Vstav tedy Gedeon, zabil Zebaha a Salmuna, a vzal hal₧e, kterΘ₧ byly na hrdlech velbloud∙ jejich.
22. Potom °ekli mu₧i IzraelÜtφ Gedeonovi: Panuj nad nßmi i ty i syn tv∙j, takΘ syn syna tvΘho, nebo vysvobodil jsi nßs z ruky Madiansk²ch.
23. I odpov∞d∞l jim Gedeon: Nebudu¥ jß panovati nad vßmi, ani₧ panovati bude nad vßmi syn m∙j, Hospodin panovati bude nad vßmi.
24. ╪ekl jim takΘ Gedeon: Äßdost tuto vzlo₧φm toliko na vßs, abyste mi dali jeden ka₧d² nßuÜnici z loupe₧φ sv²ch; (nebo nßuÜnice zlatΘ m∞li, proto ₧e IzmaelitÜtφ byli.)
25. I odpov∞d∞li: Rßdi dßme. A prost°evÜe roucho, metali na n∞ ka₧d² nßuÜnici z loupe₧φ sv²ch.
26. Byla pak vßha nßuÜnic zlat²ch, kterΘ₧ vy₧ßdal, tisφc a sedm set [lot∙] zlata, krom∞ hal₧φ a zlat²ch jableΦek, i roucha ÜarlatovΘho, kterΘ₧ na sob∞ m∞li krßlovΘ MadianÜtφ, a krom∞ hal₧φ, kterΘ₧ byly na hrdlech velbloud∙ jejich.
27. I ud∞lal z toho Gedeon efod, a slo₧il jej v m∞st∞ svΘm Ofra. I smilnil tam vÜecken Izrael, chod∞ za nφm, a byl Gedeonovi i domu jeho osφdlem.
28. MadianÜtφ pak snφ₧eni jsou p°ed syny Izraelsk²mi, ani₧ potom pozdvihli hlavy svΘ; a tak byla v pokoji zem∞ za Φty°idceti let ve dnech Gedeonov²ch.
29. A odÜed Jerobßl syn Joas∙v, p°eb²val v dom∞ svΘm.
30. M∞l pak Gedeon sedmdesßte syn∙, kte°φ₧ poÜli z bedr jeho; nebo m∞l ₧en mnoho.
31. Äenina takΘ jeho, kterou₧ m∞l v Sichem, i ta porodila jemu syna, a dala mu jmΘno Abimelech.
32. A kdy₧ um°el Gedeon syn Joas∙v v starosti dobrΘ, pochovßn jest v hrob∞ Joasa otce svΘho v Ofra AbiezeritskΘho.
33. Stalo se pak po smrti Gedeonov∞, ₧e se odvrßtili synovΘ IzraelÜtφ a smilnili, [jdouce] za modlami, a vzali sob∞ Bßle Berit za boha.
34. A nerozpomenuli se synovΘ IzraelÜtφ na Hospodina Boha svΘho, kter²₧ je vytrhl z ruky vÜech nep°ßtel jejich v∙kol.
35. A neuΦinili milosrdenstvφ s domem Jerobßle Gedeona, jako on vÜecko dobrΘ Φinil Izraelovi.

9.kapitola (Soudc∙)


Tyranstvφ Abimelechovo, 23. pomsta za to, 31. vßlka 53. a bφdnΘ

skonßnφ jeho.

1. Nebo odÜed Abimelech syn Jerobßl∙v do Sichem k brat°φm matky svΘ, mluvil k nim i ke vÜφ Φeledi domu otce matky svΘ, °ka:
2. Mluvte, prosφm, ke vÜechn∞m mu₧∙m Sichemsk²m: Co jest lΘpe vßm, to-li, aby panovalo nad vßmi sedmdesßte mu₧∙, [toti₧] vÜickni synovΘ Jerobßlovi, Φili aby panoval nad vßmi mu₧ jeden? Pamatujte pak, ₧e jsem jß kost vaÜe a t∞lo vaÜe.
3. Tedy mluvili brat°φ matky jeho o n∞m ke vÜechn∞m mu₧∙m Sichemsk²m vÜecka slova tato, a naklonilo se srdce jejich k Abimelechovi, nebo °ekli: Bratr nßÜ jest.
4. I dali jemu sedmdesßte [lot∙] st°φbra z domu Bßle Berit, na n∞₧ [sob∞] najal Abimelech slu₧ebnφky, povaleΦe a tulßky, aby chodili za nφm.
5. A p°iÜed do domu otce svΘho do Ofra, zmordoval brat°φ svΘ, syny Jerobßlovy, sedmdesßte mu₧∙, na jednom kameni; toliko z∙stal Jotam syn Jerobßl∙v nejmladÜφ, nebo se byl skryl.
6. Tedy shromß₧dili se vÜickni mu₧i SichemÜtφ i vÜecken d∙m Mello, i Üli, a ustanovili sob∞ Abimelecha za krßle na rovinßch] u [sloupu, kter²₧ jest u Sichem.
7. To kdy₧ pov∞d∞li Jotamovi, odejda, postavil se na vrchu hory Garizim, a pozdvihna hlasu svΘho, volal, a °ekl jim: PoslyÜte mne mu₧i SichemÜtφ, a uslyÜ vßs B∙h.
8. SeÜlo se n∞kterΘho Φasu d°φvφ, aby pomazalo nad sebou krßle. I °ekli oliv∞: Kraluj nad nßmi.
9. Jim₧to odpov∞d∞la oliva: Zdali jß, opust∞ svou tuΦnost, kterou₧ ct∞n b²vß B∙h i lidΘ, p∙jdu, abych byla postavena nad stromy?
10. I °eklo d°φvφ fφku: Po∩ ty a kraluj nad nßmi.
11. Jim₧ odpov∞d∞l fφk: Zdali jß, opust∞ sladkost svou a ovoce svΘ v²bornΘ, p∙jdu, abych postaven byl nad stromy?
12. ╪eklo op∞t d°φvφ vinnΘmu ko°enu: Po∩ ty a kraluj nad nßmi.
13. Jim₧ odpov∞d∞l vinn² ko°en: Zdali jß, opust∞ svΘ vφno, kterΘ₧ obveseluje Boha i lidi, p∙jdu, abych postaven byl nad stromy?
14. Naposledy °eklo vÜecko d°φvφ bodlßku: Po∩ [ale] ty a kraluj nad nßmi.
15. I odpov∞d∞l bodlßk d°φvφ: Jestli₧e v pravd∞ bΘ°ete vy mne sob∞ za krßle, po∩te, odpoΦφvejte pod stφnem m²m; pakli nic, vyjdi ohe≥ z bodlßku a spal cedry LibßnskΘ.
16. Tak i nynφ, jestli₧e jste prßv∞ a up°φm∞ uΦinili, ustavivÜe Abimelecha za krßle, a jestli₧e jste dob°e uΦinili Jerobßlovi a domu jeho, a jestli₧e podlΘ dobrodinφ rukou jeho odplatili jste se jemu;
17. (Nebo otec m∙j bojoval za vßs a opovß₧il se ₧ivota svΘho, aby vßs vysvobodil z ruky Madiansk²ch,
18. Vy pak te∩ povstali jste proti domu otce mΘho, a zmordovali jste syny jeho, sedmdesßte mu₧∙ na jednom kameni, a ustanovili jste krßle Abimelecha, syna d∞vky jeho, nad mu₧i Sichemsk²mi, proto ₧e bratr vßÜ jest);
19. Jestli₧e, °ku, prßv∞ a up°φmn∞ ud∞lali jste Jerobßlovi i domu jeho dne tohoto, veselte se z Abimelecha, a on takΘ nech¥ se veselφ z vßs;
20. Pakli nic, nech¥ vyjde ohe≥ z Abimelecha a s₧φ°e mu₧e SichemskΘ i d∙m Mello, nech¥ vyjde takΘ ohe≥ od mu₧∙ Sichemsk²ch a z domu Mello a s₧φ°e Abimelecha.
21. Tedy utekl Jotam, a utφkaje, odÜel do Beera, a z∙stal tam, boje se Abimelecha bratra svΘho.
22. I panoval Abimelech nad Izraelem t°i lΘta.
23. Poslal pak B∙h ducha zlΘho mezi Abimelecha a mezi mu₧e SichemskΘ, a zpronev∞°ili se mu₧i SichemÜtφ Abimelechovi,
24. Aby pomÜt∞na byla k°ivda sedmdesßti syn∙ Jerobßlov²ch, a aby krev jejich p°iÜla na Abimelecha bratra jejich, kter²₧ zmordoval je, a na mu₧e SichemskΘ, kte°φ₧ posilnili rukou jeho, aby zmordoval brat°φ svΘ.
25. Nebo uΦinili mu₧i SichemÜtφ jemu zßlohy na vrÜφch hor, a loupili vÜecky chodφci mimo n∞ tou cestou; kterß₧to v∞c pov∞dφna jest Abimelechovi.
26. Syn pak Ebed∙v Gßl, jda s brat°φmi sv²mi, p°iÜel do Sichem, i t∞Üili se z n∞ho mu₧i SichemÜtφ.
27. A vyÜedÜe na pole, sbφrali vφno svΘ a tlaΦili i veselili se; a vÜedÜe do chrßmu boh∙ sv²ch, jedli a pili, a zlo°eΦili Abimelechovi.
28. ╪ekl pak Gßl syn Ebed∙v: Kdo jest Abimelech? A jakΘ jest Sichem, abychom slou₧ili jemu? Zdali₧ nenφ syn Jerobßl∙v, a Zebul ·°ednφk jeho? Slu₧te [rad∞ji] mu₧∙m Emora, otce Sichemova; nebo proΦ my mßme slou₧iti tomuto?
29. Ale ≤ kdyby tento lid byl v ruce mΘ, abych shladil Abimelecha! I °ekl Abimelechovi: Sbe° sob∞ vojsko, a vyjdi.
30. UslyÜav pak Zebul, ·°ednφk m∞sta toho, slova Gßle syna Ebedova, rozhn∞val se nßramn∞.
31. I poslal posly k Abimelechovi tajn∞, °ka: Hle, Gßl syn Ebed∙v i brat°φ jeho p°iÜli do Sichem, a hle, bojovati budou s m∞stem proti tob∞.
32. Proto₧ nynφ vstana noΦn∞, ty i lid, kter²₧ jest s tebou, zd∞lej zßlohy v poli.
33. A rßno, kdy₧ bude slunce vychßzeti, vstana, ude°φÜ na m∞sto, a kdy₧ on i lid, kter²₧ jest s nφm, vyjde proti tob∞, uΦinφÜ jemu to, co₧ se naskytne ruce tvΘ.
34. A proto₧ vstal Abimelech i vÜecken lid, kter²₧ s nφm byl v noci, a uΦinili zßlohy u Sichem na Φty°ech mφstech.
35. I vyÜel Gßl syn Ebed∙v, a postavil se v brßn∞ m∞sta; vyvstal pak Abimelech i lid, kter²₧ s nφm byl, z zßloh.
36. A uz°ev Gßl ten lid, °ekl Zebulovi: Hle, lid sstupuje s vrchu hor. Jemu₧ odpov∞d∞l Zebul: Stφn hor vidφÜ, jako [n∞jakΘ] lidi.
37. Tedy op∞t promluvil Gßl, °ka:Hle, lid sstupuje s vrchu, nebo houf jeden tßhne cestou rovin Monenim.
38. ╪ekl pak jemu Zebul: Kde jsou nynφ ·sta tvß, jimi₧s mluvil: Kdo jest Abimelech, abychom slou₧ili jemu? Zdali₧ toto nenφ lid ten, kter²m₧ jsi pohrdal? Vytßhni₧ nynφ, a bojuj proti n∞mu.
39. I vytßhl Gßl p°ed lidmi Sichemsk²mi, a bojoval proti Abimelechovi.
40. Ale Abimelech honil ho utφkajφcφho p°ed tvß°φ svou, a padlo ran∞n²ch mnoho a₧ k brßn∞.
41. Z∙stal pak Abimelech v Aruma, a Zebul vyhnal Gßle i brat°φ jeho, aby nez∙stßvali v Sichem.
42. Nazejt°φ pak vytßhl lid do pole, i oznßmeno jest to Abimelechovi.
43. Tedy [on] pojal lid [sv∙j, ] a rozd∞lil jej na t°i houfy, zd∞lav zßlohy v polφch, a vida, an lid vychßzφ z m∞sta, vyskoΦil na n∞ a zbil je.
44. Nebo Abimelech a houf, kter²₧ [byl] s nφm, ude°ili [na n∞] a postavili se u brßny m∞sta, [druzφ] pak dva houfovΘ obo°ili se na vÜecky ty, kte°φ₧ byli v poli, a zbili je.
45. Abimelech pak dob²val m∞sta cel² ten den, a₧ ho i dobyl, a lid, kter²₧ v n∞m byl, pobil, a zbo°iv m∞sto, posßl je solφ.
46. UslyÜevÜe pak vÜickni mu₧i v∞₧e SichemskΘ, veÜli do hradu svΘho, chrßmu boha Berit.
47. A oznßmeno jest Abimelechovi, ₧e se tam shromß₧dili vÜickni mu₧i v∞₧e SichemskΘ.
48. Tedy vstoupil Abimelech na horu Salmon, on i vÜecken lid, kter²₧ byl s nφm, a nabrav seker s sebou, nasekal ratolestφ s strom∙, kter²ch₧ nabral a vlo₧il na rameno svΘ. I °ekl lidu, kter²₧ byl s nφm: Co₧ jste vid∞li, ₧e jsem uΦinil, sp∞Ün∞ uΦi≥te tak jako jß.
49. I u¥al sob∞ jeden ka₧d² ze vÜeho lidu ratolest, a jdouce za Abimelechem, skladli [je] u hradu, a zapßlili jimi hrad. I zem°eli tam vÜickni mu₧i v∞₧e SichemskΘ tΘm∞° tisφc mu₧∙ a ₧en.
50. OdÜel pak Abimelech do TΘbes, a polo₧il se u TΘbes, i dobyl ho.
51. Byla pak v∞₧e pevnß u prost°ed m∞sta, a utekli tam vÜickni mu₧i i ₧eny, i vÜickni p°ednφ m∞sta toho, a zav°eli po sob∞, vstoupivÜe na vrch v∞₧e.
52. Tehdy p°iÜed Abimelech a₧ k v∞₧i, dob²val jφ, a p°istoupil a₧ ke dve°φm v∞₧e, aby je zapßlil ohn∞m.
53. V tom ₧ena n∞jakß svrhla kus ₧ernovu na hlavu Abimelechovu, a prorazila hlavu jeho.
54. A [on] rychle zavolav mlßdence, kter²₧ nosil zbroj jeho, °ekl jemu: Vytrhni meΦ sv∙j a zabφ mne, aby potom nepravili o mn∞: Äena zabila ho. I probodl jej slu₧ebnφk jeho, a um°el.
55. Uz°evÜe pak synovΘ IzraelÜtφ, ₧e by um°el Abimelech, odeÜli jeden ka₧d² k mφstu svΘmu.
56. A tak odm∞nil B∙h zl²m Abimelechovi [za neÜlechetnost, ] kterou₧ pßchal proti otci svΘmu, zmordovav sedmdesßte brat°φ sv²ch.
57. TolikΘ₧ i vÜecku neÜlechetnost mu₧∙ Sichemsk²ch vrßtil B∙h na hlavu jejich, a p°iÜlo na n∞ zlo°eΦenφ Jotama syna Jerobßlova.

10.kapitola (Soudc∙)


O dvou soudcφch Izraelsk²ch. 6. Modlß°stvφ lidu, 7. trestßnφ pro n∞,

10. i pokßnφ.

1. Povstal pak po Abimelechovi k obhajovßnφ Izraele Tola, syn Fua, syna Dodova, mu₧ z [pokolenφ] Izachar, a ten bydlil v Samir na ho°e Efraim.
2. I soudil Izraele za t°imecφtma let, a um°ev, pochovßn jest v Samir.
3. Po n∞m povstal Jair Galßdsk², a soudil Izraele za dvamecφtma let.
4. A m∞l t°idceti syn∙, kte°φ₧ jezdili na t°idcφti mezcφch; a m∞li t°idceti m∞st, kterß₧ sloula vsi Jairovy a₧ do dneÜnφho dne, a [ty jsou] v zemi Galßd.
5. I um°el Jair, a pochovßn jest v Kamon.
6. Op∞t pak synovΘ IzraelÜtφ Φinili to, co₧ jest zlΘho p°ed oΦima Hospodinov²ma; nebo slou₧ili Bßl∙m a Astarot, to jest, boh∙m Syrsk²m, boh∙m Sidonsk²m a boh∙m Moßbsk²m, tolikΘ₧ i boh∙m syn∙ Ammon, i boh∙m Filistinsk²m, tak ₧e opustili Hospodina, a neslou₧ili jemu.
7. Proto₧ roznφtila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku Filistinsk²ch a v ruku Ammonitsk²ch,
8. Kte°φ₧ stφrali a potlaΦovali syny IzraelskΘ toho roku, [i potom za] osmnßcte let, vÜecky syny IzraelskΘ, kte°φ₧ byli p°ed Jordßnem v zemi AmorejskΘho, kterß₧ jest v Galßd.
9. P°eÜli pak AmmonitÜtφ [i] Jordßn, aby bojovali takΘ proti Judovi, a proti Beniaminovi, i proti domu Efraimovu; i byl Izrael nßramn∞ ssou₧en.
10. Tedy volali synovΘ IzraelÜtφ k Hospodinu, °kouce: Zh°eÜili¥ jsme tob∞, tak ₧e jsme opustili [t∞] Boha svΘho, a slou₧ili jsme Bßl∙m.
11. Ale Hospodin °ekl syn∙m Izraelsk²m: Zdali₧ jsem od Egyptsk²ch a od Amorejsk²ch a od Ammonitsk²ch a Filistinsk²ch,
12. TolikΘ₧ [od] Sidonsk²ch, a Amalechitsk²ch, i [od] Maonitsk²ch, vßs ssu₧ujφcφch, kdy₧ jste volali ke mn∞, nevysvobodil vßs z ruky jejich?
13. A vy opustili jste mne a slou₧ili jste boh∙m cizφm, proto₧ nevysvobodφm vßs vφce.
14. Jd∞te a volejte k boh∙m, kterΘ₧ jste [sob∞] zvolili; oni nech¥ vßs vysvobodφ v Φas ssou₧enφ vaÜeho.
15. I °ekli synovΘ IzraelÜtφ Hospodinu: Zh°eÜili jsme; uΦi≥ s nßmi, co₧¥ se dob°e lφbφ, a vÜak vysvobo∩ nßs, prosφme, v tento Φas.
16. Proto₧ vyvrhÜe bohy cizφ z prost°edku svΘho, slou₧ili Hospodinu, a z₧elelo se duÜi jeho nad trßpenφm Izraele.
17. Svolali se pak AmmonitÜtφ, a polo₧ili se v Galßd; shromß₧dili se takΘ synovΘ IzraelÜtφ, a polo₧ili se v Masfa.
18. I °ekli lid s knφ₧aty Galßd jedni druh²m: Kdokoli poΦne bojovati proti Ammonitsk²m, bude v∙dce vÜech obyvatel∙ Galßd.

11.kapitola (Soudc∙)


Vφt∞zstvφ Jefte nad Ammonitsk²mi, 30. a slib jeho uΦin∞n² Bohu.

1. Jefte pak Galßdsk² byl mu₧ udatn² a byl syn ₧eny nev∞stky, z nφ₧ zplodil Galßd [°eΦenΘho] Jefte.
2. [Ale] i man₧elka Galßdova naplodila mu syn∙, a kdy₧ dorostli synovΘ man₧elky tΘ, vyhnali Jefte. Nebo °ekli jemu: NebudeÜ d∞diti v dom∞ otce naÜeho, nebo jsi postrannφ ₧eny syn.
3. Proto₧ utekl Jefte od tvß°i brat°φ sv²ch, a bydlil v zemi Tob; a sb∞hli se k Jefte lidΘ povaleΦi, a vychßzeli s nφm.
4. Stalo se pak [po t∞ch] dnech, ₧e bojovali AmmonitÜtφ proti Izraelsk²m.
5. A kdy₧ poΦali bojovati AmmonitÜtφ proti nim, odeÜli starÜφ GalßdÜtφ, aby zase p°ivedli Jefte z zem∞ Tob.
6. I °ekli k Jefte: Po∩ a bu∩ v∙dce nßÜ, abychom bojovali proti Ammonitsk²m.
7. Odpov∞d∞l Jefte starÜφm Galßdsk²m: Zdali₧ jste vy mne nem∞li v nenßvisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mΘho? ProΦe₧ tedy nynφ p°iÜli jste ke mn∞, kdy₧ ssou₧eni jste?
8. I °ekli starÜφ GalßdÜtφ k Jefte: Proto jsme se nynφ navrßtili k tob∞, abys Üel s nßmi a bojoval proti Ammonitsk²m, a byl nßm vÜechn∞m obyvatel∙m Galßdsk²m za v∙dce.
9. Tedy odpov∞d∞l Jefte starÜφm Galßdsk²m: Pon∞vad₧ mne zase uvodφte, abych bojoval proti Ammonitsk²m, kdy₧ by mi je dal Hospodin v moc, budu-li vßm za v∙dce?
10. I °ekli starÜφ GalßdÜtφ k Jefte: Hospodin bude sv∞dkem mezi nßmi, jestli₧e neuΦinφme vedlΘ slova tvΘho.
11. A tak Üel Jefte s starÜφmi Galßdsk²mi, a p°edstavil jej sob∞ lid za v∙dci a knφ₧e, a mluvil Jefte vÜecka slova svß p°ed Hospodinem v Masfa.
12. Potom poslal Jefte posly k krßli AmmonitskΘmu s tφmto poruΦenφm: Co mßÜ ke mn∞, ₧e jsi vytßhl na mne, abys bojoval proti zemi mΘ?
13. I odpov∞d∞l krßl Ammonitsk² posl∙m Jefte: Äe vzal Izrael zemi mou, kdy₧ vyÜel z Egypta, od Arnon a₧ k Jaboku a a₧ k Jordßnu; proto₧ nynφ vra¥ mi ji pokojn∞.
14. Op∞t pak poslal Jefte posly k krßli AmmonitskΘmu,
15. A °ekl jemu: Takto pravφ Jefte: Nevzal¥ Izrael zem∞ MoßbskΘ, ani [zem∞] syn∙ Ammonov²ch.
16. Ale kdy₧ vyÜli z Egypta, Üel Izrael p°es pouÜ¥ a₧ k mo°i RudΘmu, a p°iÜel do Kßdes.
17. Odkud₧ poslal Izrael posly k krßli EdomskΘmu, [°ka:] Prosφm, nech¥ projdu skrze zemi tvou. A necht∞l [ho] slyÜeti krßl Edomsk². Poslal takΘ k krßli MoßbskΘmu, a necht∞l [povoliti.] A tak z∙stal Izrael v Kßdes.
18. Potom kdy₧ Üel p°es pouÜ¥, obchßzel zemi Edomskou a zemi Moßbskou, a p°iÜed od v²chodu slunce zemi MoßbskΘ, polo₧il se p°ed Arnon, a neveÜli na pomezφ MoßbskΘ; nebo Arnon jest meze Moßbsk²ch.
19. Proto₧ poslal Izrael posly k Seonovi krßli AmorejskΘmu, to jest, k krßli Ezebon, a °ekl jemu Izrael: Prosφm, nech¥ projdu skrze zemi tvou a₧ k mφstu svΘmu.
20. Ale Seon nedov∞°oval Izraelovi, aby p°ejφti m∞l pomezφ jeho. Proto₧ shromß₧dil Seon vÜecken lid sv∙j, a polo₧ili se v Jasa, a bojoval proti Izraelovi.
21. I dal Hospodin B∙h Izraelsk² Seona i vÜecken lid jeho v ruku Izraelsk²ch, a porazili je. I opanoval d∞diΦn∞ Izrael vÜecku zemi AmorejskΘho, tΘ zem∞ obyvatele.
22. A tak opanovali vÜecko pomezφ AmorejskΘho od Arnon a₧ k Jaboku a od pouÜt∞ a₧ k Jordßnu.
23. Kdy₧ tedy Hospodin B∙h Izraelsk² vyhladil AmorejskΘho od tvß°i lidu svΘho IzraelskΘho, proΦ ty chceÜ panovati nad nφm?
24. Zdali₧ tφm, co₧ tob∞ dal Chßmos b∙h tv∙j k vlßda°stvφ, vlßdnouti nemßÜ? Tak₧, kterΘkoli vyhladil Hospodin B∙h nßÜ od tvß°i naÜφ, jejich [d∞dictvφm] my vlßdneme.
25. K tomu pak, zdali jsi ty Φφm lepÜφ Balßka syna Seforova, krßle MoßbskΘho? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy bojoval proti nim?
26. JeÜto [ji₧] bydlφ Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v Aroer, a ve vsech jeho, i ve vÜech m∞stech, kterß₧ jsou p°i pomezφ Arnon, zat°i sta let. ProΦ jste [jφ] neodjali v tak [dlouhΘm] Φasu?
27. Proto₧ ne jß provinil jsem proti tob∞, ale ty mn∞ zle ΦinφÜ, bojuje proti mn∞. Nech¥ soudφ Hospodin soudce dnes mezi syny Izralesk²mi a mezi syny Ammonov²mi.
28. Krßl pak Ammonitsk² neuposlechl slov Jefte, kterß₧ vzkßzal jemu.
29. V tom nadÜen byl Jefte duchem Hospodinov²m, i tßhl skrze Galßd a Manasse, proÜel i Masfa v Galßd, a z Masfy v Galßd tßhl proti Ammonitsk²m.
30. (UΦinil pak Jefte slib Hospodinu, a °ekl: Jestli₧e jistotn∞ dßÜ mi AmmonitskΘ v ruku mou:
31. I stane se, ₧e co₧ by koli vyÜlo ze dve°φ domu mΘho mn∞ vst°φc, kdy₧ se vrßtφm v pokoji od Ammonitsk²ch, bude Hospodinovo, abych to ob∞toval v ob∞t zßpalnou.)
32. P°itßhl tedy Jefte na AmmonitskΘ, aby bojoval proti nim, a dal je Hospodin v ruku jeho.
33. I pobil je od Aroer, a₧ kudy se jde do Mennit, dvadceti m∞st, a a₧ do Abel vinic porß₧kou velikou velmi; a snφ₧eni jsou AmmonitÜtφ p°ed syny Izraelsk²mi.
34. Kdy₧ se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svΘmu, aj, dcera jeho vyÜla jemu vst°φc s bubny a s houfem plΘsajφcφch; kterou₧ m∞l toliko jedinou, ani₧ m∞l kterΘho syna aneb [jinΘ] dcery.
35. Stalo se pak, ₧e kdy₧ uz°el ji, roztrhl roucha svß a °ekl: Ach, dcero mß, velice s mne ponφ₧ila; nebo jsi z t∞ch, jen₧ mne kormoutφ, pon∞vad₧ jsem tak °ekl Hospodinu, ani₧ budu moci odvolati [toho.]
36. Jemu₧ ona odpov∞d∞la: M∙j otΦe, jestli₧e jsi tak °ekl Hospodinu, uΦi≥ mi podlΘ toho, jak₧s mluvil; kdy₧¥ jen dal Hospodin pomstu nad nep°ßtely tv²mi, Ammonitsk²mi.
37. ╪ekla takΘ otci svΘmu: Nech¥ [toliko] toto obdr₧φm: Odpus¥ mne na dva m∞sφce, a¥ jdu a vejdu na hory a oplßΦi panenstvφ svΘho, jß i dru₧iΦky mΘ.
38. Kter²₧ °ekl: Jdi. I propustil ji na dva m∞sφce. OdeÜla tedy ona i dru₧iΦky jejφ, a plakala panenstvφ svΘho na horßch.
39. A p°i dokonßnφ dvou m∞sφc∙ navrßtila se k otci svΘmu, a vykonal p°i nφ slib sv∙j, kter²₧ byl uΦinil. Ona pak nepoznala mu₧e. I byl [ten] obyΦej v Izraeli,
40. [Äe] ka₧dΘho roku schßzφvaly se dcery IzraelskΘ, aby plakaly nad dcerou Jefte GalßdskΘho za Φty°i dni v roce.

12.kapitola (Soudc∙)


Vßlka Jefte proti Efraimsk²m, 7. smrt jeho, 8. i jin²ch t°φ v∙dc∙ po n∞m.

1. Shromß₧dili se pak mu₧i Efraim, a p°eÜedÜe k stran∞ p∙lnoΦnφ, °ekli k Jefte: ProΦ jsi vyÜel k boji proti Ammonitsk²m, a nepovolal jsi nßs, abychom Üli s tebou? D∙m tv∙j i tebe ohn∞m spßlφme.
2. K nim₧ °ekl Jefte: Nesnßz jsem m∞l jß a lid m∙j s Ammonitsk²mi velikou; tedy povolal jsem vßs, ale nevysvobodili jste mne z ruky jejich.
3. Proto₧ vida, ₧e jste mne nevysvobodili, odvß₧il jsem se ₧ivota svΘho, a tßhl jsem proti Ammonitsk²m, i dal je Hospodin v ruku mou. Ale proΦ jste dnes p°iÜli ke mn∞? [Zdali] abyste bojovali proti mn∞?
4. Tedy shromß₧dil Jefte vÜecky mu₧e GalßdskΘ, a bojoval s Efraimem. I porazili mu₧i Galßd EfraimskΘ, nebo pravili pob∞hlci EfraimÜtφ: Vy GalßdÜtφ [jste] u prost°ed Efraima a u prost°ed Manassesa.
5. Odjali GalßdÜtφ tΘ₧ i brody JordßnskΘ Efraimsk²m. A bylo, ₧e kdy₧ kdo z utφkajφcφch Efraimsk²ch °ekl: Necha¥ p°ejdu, °ekli jemu mu₧i GalßdÜtφ: Jsi-li Efratejsk²? Jestli₧e °ekl: Nejsem,
6. Tedy °ekli jemu: Rci hned èibolet. I °ekl: Sibolet, ani₧ dob°e mohl vy°knouti toho. Tedy pochytφce jej, zamordovali ho u brodu JordßnskΘho. I padlo toho Φasu z Efraima Φty°idceti a dva tisφce.
7. Soudil pak Jefte Izraele Üest let; a um°el Jefte Galßdsk², a pochovßn jest [v jednom] z m∞st Galßdsk²ch.
8. Potom soudil po n∞m Izraele Abesam z BetlΘma.
9. A m∞l t°idceti syn∙ a t°idceti dcer, [kterΘ₧] rozevdal od sebe, a t°idceti ₧en p°ivedl od jinud syn∙m sv²m. I soudil Izraele sedm let.
10. A um°ev Abesam, pochovßn jest v BetlΘm∞.
11. Po n∞m pak soudil Izraele Elon Zabulonsk²; ten soudil Izraele deset let.
12. I um°el Elon Zabulonsk², a pochovßn jest v Aialon, v zemi Zabulon.
13. Potom soudil Izraele Abdon syn Hellel∙v Faratonsk².
14. Ten m∞l Φty°idceti syn∙ a t°idceti vnuk∙, kte°φ₧ jezdili na sedmdesßti mezcφch; i soudil Izraele osm let.
15. Um°ev pak Abdon syn Hellel∙v Faratonsk², poh°ben jest v Faraton, v zemi Efraim na ho°e AmalechitskΘ.

13.kapitola (Soudc∙)


O narozenφ Samsona.

1. Tedy op∞t synovΘ IzraelÜtφ Φinili to, co₧ jest zlΘho p°ed oΦima Hospodinov²ma, i vydal je Hospodin v ruce Filistinsk²ch za Φty°idceti let.
2. Byl pak mu₧ jeden z Zaraha, z Φeledi Dan, jmΘnem Manue, jeho₧ man₧elka byla neplodnß a nerodila.
3. I ukßzal se and∞l Hospodin∙v ₧en∞ tΘ a °ekl jφ: Aj, nynφ jsi neplodnß, ani₧ jsi rodila; poΦneÜ pak a porodφÜ syna.
4. Proto₧ nynφ vyst°φhej se, abys vφna nepila aneb nßpoje opojnΘho, a abys nejedla nic neΦistΘho.
5. Nebo aj, poΦneÜ a porodφÜ syna, a b°itva a¥ nevchßzφ na hlavu jeho, nebo bude to dφt∞ od ₧ivota Nazarejsk² Bo₧φ, a ten¥ poΦne vysvobozovati Izraele z ruky Filistinsk²ch.
6. I p°iÜla ₧ena a pov∞d∞la [to] mu₧i svΘmu, °kuci: Mu₧ Bo₧φ p°iÜel ke mn∞, jeho₧ oblφΦej byl jako oblφΦej and∞la Bo₧φho, hrozn² velmi, a neotßzala jsem se jeho, odkud by byl, ani mi svΘho jmΘna neoznßmil.
7. Ale °ekl mi: Aj, poΦneÜ a porodφÜ syna, proto₧ nynφ nepφ vφna aneb nßpoje opojnΘho, ani₧ jez co neΦistΘho, nebo to dφt∞ od ₧ivota bude Nazarejsk² Bo₧φ a₧ do dne smrti svΘ.
8. Tedy Manue modlil se Hospodinu a °ekl: VyslyÜ mne, m∙j Pane, prosφm, nech¥ mu₧ Bo₧φ, kterΘho₧ jsi byl poslal, zase p°ijde k nßm, a nauΦφ nßs, co mßme d∞lati s dφt∞tem, kterΘ₧ se mß naroditi.
9. I vyslyÜel B∙h hlas Manue; nebo p°iÜel and∞l Bo₧φ op∞t k ₧en∞ tΘ, kdy₧ sed∞la na poli. Manue pak mu₧ jejφ nebyl s nφ.
10. A proto₧ s chvßtßnφm b∞₧ela ₧ena ta, a oznßmila mu₧i svΘmu, °kuci jemu: Hle, ukßzal se mi mu₧ ten, kter²₧ byl ke mn∞ prvΘ p°iÜel.
11. Vstav pak Manue, Üel za man₧elkou svou, a p°iÜed k mu₧i tomu, °ekl jemu: Ty-li jsi ten mu₧, kter²₧ jsi mluvil k man₧elce [mΘ] ? Odpov∞d∞l: Jsem.
12. I °ekl Manue: Nech¥ se nynφ stane slovo tvΘ, [ale] jakß pΘΦe o to dφt∞ a sprßva p°i n∞m b²ti mß?
13. Odpov∞d∞l and∞l Hospodin∙v Manue: Ode vÜeho toho, o Φem₧ jsem oznßmil ₧en∞, a¥ se ona vyst°φhß.
14. NiΦeho, co₧ pochßzφ z vinnΘho kmene, a¥ neu₧φvß, to jest, vφna aneb nßpoje opojnΘho a¥ nepije, a nic neΦistΘho a¥ nejφ; co₧koli jsem jφ p°ikßzal, a¥ ost°φhß.
15. Tedy °ekl Manue and∞lu Hospodinovu: Medle, nech¥ t∞ pozdr₧φme, a p°ipravφme¥ kozlφka.
16. I odpov∞d∞l and∞l Hospodin∙v Manue: Bys mne i pozdr₧el, nebudu¥ jφsti pokrmu tvΘho, ale jestli₧e p°ipravφÜ ob∞t zßpalnou, Hospodinu ji ob∞tuj. Nebo nev∞d∞l Manue, ₧e byl and∞l Hospodin∙v.
17. ╪ekl op∞t Manue and∞lu Hospodinovu: JakΘ jest jmΘno tvΘ, abychom, kdy₧ se naplnφ °eΦ tvß, poctili tebe?
18. Jemu₧ odpov∞d∞l and∞l Hospodin∙v: ProΦ se ptßÜ na jmΘno mΘ, kterΘ₧ jest divnΘ?
19. Vzav tedy Manue kozlφka a ob∞t suchou, ob∞toval [to] na skßle Hospodinu, a on divnou v∞c uΦinil, an na to hledφ Manue a man₧elka jeho.
20. Nebo kdy₧ vstupoval plamen s oltß°e k nebi, vznesl se and∞l Hospodin∙v v plameni [s] oltß°e, Manue pak a man₧elka jeho vidouce to, padli na tvß° svou na zemi.
21. A ji₧ se vφce neukßzal and∞l Hospodin∙v Manue ani man₧elce jeho. Tedy porozum∞l Manue, ₧e byl and∞l Hospodin∙v.
22. I °ekl Manue man₧elce svΘ: Jist∞ my zem°eme, nebo jsme Boha vid∞li.
23. Jemu₧ odpov∞d∞la man₧elka jeho: Kdyby nßs cht∞l Hospodin usmrtiti, nebyl by p°ijal z rukou naÜich ob∞ti zßpalnΘ a suchΘ, ani₧ by nßm byl ukßzal Φeho toho, ani₧ by na tento Φas byl nßm ohlßsil v∞cφ takov²ch.
24. A tak ₧ena ta porodila syna a nazvala jmΘno jeho Samson. I rostlo dφt∞, a ₧ehnal jemu Hospodin.
25. I poΦal ho Duch Hospodin∙v ponoukati v Mahane Dan, mezi Zaraha a Estaol.

14.kapitola (Soudc∙)


Äen∞nφ Samsonovo.

1. èel pak Samson do Tamnata, a uz°el tam ₧enu ze dcer Filistinsk²ch.
2. A navrßtiv se, oznßmil otci svΘmu a mate°i svΘ, °ka: Vid∞l jsem ₧enu v Tamnata ze dcer Filistinsk²ch, proto₧ nynφ vezm∞te mi ji za man₧elku.
3. I °ekl mu otec jeho a matka jeho: Zdali nenφ mezi dcerami brat°φ tv²ch a ve vÜem lidu mΘm ₧eny, ₧e sob∞ vzφti chceÜ man₧elku z Filistinsk²ch neob°ezan²ch? Odpov∞d∞l Samson otci svΘmu: Tuto vezm∞te mi, neb¥ mi se lφbφ.
4. Otec pak jeho a matka jeho nev∞d∞li, by to od Hospodina bylo, [a] ₧e p°φΦiny hledß od Filistinsk²ch; nebo toho Φasu panovali FilistinÜtφ nad Izraelem.
5. Tedy Üel Samson a otec jeho i matka jeho do Tamnata. Kdy₧ pak p°iÜli k vinicφm Tamnatsk²m, a aj, lev mlad² °voucφ potkal se s nφm.
6. I sstoupil na n∞j Duch Hospodin∙v, a roztrhl lva, jako by roztrhl kozelce, aΦkoli nic nem∞l v rukou sv²ch. A neoznßmil otci ani mate°i svΘ, co uΦinil.
7. P°iÜed tedy, mluvil s ₧enou tou, a lφbila se Samsonovi.
8. Navracuje se pak po [n∞kolika] dnech, aby ji pojal, uch²lil se, aby pohled∞l na mrtvΘho lva, a aj, v t∞le jeho byl roj vΦel a med.
9. A vybrav jej na ruce svΘ, Üel cestou a jedl; a p°iÜed k otci svΘmu a mate°i svΘ, dal jim, i jedli. Ale nepov∞d∞l jim, ₧e z mrtvΘho lva vy≥al [ten] med.
10. Tedy Üel otec jeho k ₧en∞ tΘ, a uΦinil tam Samson hody, nebo tak Φinφvali mlßdenci.
11. Kdy₧ pak jej vid∞li [tam, ] vybrali [z sebe] t°idceti tovaryÜ∙, aby byli p°i n∞m.
12. I °ekl jim Samson: Vydßm vßm pohßdku, kterou₧ jestli₧e mi prßv∞ vysv∞tlφte za sedm dnφ [t∞chto] hod∙ a uhodnete, dßm vßm t°idceti Φechl∙ a t°idcatero roucho prom∞nnΘ.
13. Jestli₧e mi pak nebudete moci uhodnouti, dßte vy mn∞ t°idceti Φechl∙ a t°idcatero roucho prom∞nnΘ. Kte°φ₧ odpov∞d∞li jemu: Vydej pohßdku svou, a¥ ji slyÜφme.
14. I °ekl jim: Z z₧φrajφcφho vyÜel pokrm, a z silnΘho vyÜla sladkost. I nemohli uhodnouti pohßdky tΘ za t°i dni.
15. Stalo se pak dne sedmΘho, (nebo byli °ekli ₧en∞ Samsonov∞: Namluv mu₧e svΘho, a¥ nßm vylo₧φ tu pohßdku, a¥ nespßlφme t∞ i domu otce tvΘho ohn∞m. Proto-li₧, abyste naÜeho statku dostali, pozvali jste nßs? ╚i co?
16. I plakala ₧ena Samsonova na n∞j, °kuci: Jist∞ nenßvidφÜ mne a nemilujeÜ mne; pohßdku jsi vydal syn∙m lidu mΘho, a mn∞ jφ nechceÜ pov∞dφti. Kter²₧ °ekl jφ: Hle, otci mΘmu a mate°i neoznßmil jsem, a tob∞ mßm pov∞dφti?
17. I plakala na n∞j do sedmΘho dne, v nich₧ m∞li hody). Dne tedy sedmΘho pov∞d∞l jφ, nebo trßpila jej; kterß₧to oznßmila pohßdku syn∙m lidu svΘho.
18. Mu₧i tedy m∞sta toho dne sedmΘho, prvΘ ne₧ slunce zapadlo, °ekli jemu: Co sladÜφho nad med, a co siln∞jÜφho nad lva? Kter²₧ °ekl jim: Byste byli neorali mou jaloviΦkou, neuhodli byste pohßdky mΘ.
19. I sstoupil na n∞j Duch Hospodin∙v, a Üel do AÜkalon, a pobil z nich t°idceti mu₧∙. A vzav loupe₧e jejich, dal [Üaty] prom∞nnΘ t∞m, jen₧ uhodli pohßdku, a rozhn∞vav se velmi, odÜel do domu otce svΘho.
20. Äena pak Samsonova dostala se jednomu z tovaryÜ∙ jeho, kterΘho₧ on byl k sob∞ p°ipojil.

15.kapitola (Soudc∙)


Samson popßlil obilφ Filistinsk²ch, 9. a mno₧stvφ jich Φelistφ osliΦφ

zbil.

1. Stalo se pak [po n∞kolika] dnech, v Φas ₧n∞ pÜeniΦnΘ, ₧e cht∞je navÜtφviti Samson ₧enu svou, [a p°inΘsti] s sebou kozlφka, °ekl: Vejdu k ₧en∞ svΘ do pokoje. A nedopustil mu otec jejφ vjφti.
2. I °ekl otec jejφ: Domnφval jsem se zajistΘ, ₧e ji mßÜ v nenßvisti, proto₧ dal jsem ji tovaryÜi tvΘmu. Zdali₧ nenφ sestra jejφ mladÜφ p∞kn∞jÜφ ne₧ ona? Necha¥ jest tedy tvß mφsto onΘ.
3. I °ekl jim Samson: Nebudu¥ jß potom vinen Filistinsk²m, kdy₧ jim zle uΦinφm.
4. OdÜed tedy Samson, nalapal t°i sta liÜek, a vzav pochodn∞, obrßtil jeden ocas k druhΘmu, a dal [vÜe] jednu pochodni mezi dva ocasy do prost°edka.
5. Potom zapßlil ty pochodn∞, a pustil do obilφ Filistinsk²ch, a popßlil, jak₧ s₧atΘ tak nes₧atΘ, i vinice i olivovφ.
6. I °ekli FilistinÜtφ: Kdo je to uΦinil? Jim₧ odpov∞dφno: Samson ze¥ TamnejskΘho, proto ₧e vzal ₧enu jeho a dal ji tovaryÜi jeho. Tedy p°iÜedÜe FilistinÜtφ, spßlili ji ohn∞m i otce jejφho.
7. Tedy °ekl jim Samson: AΦ jste uΦinili tak, vÜak [a₧ se lΘpe] vymstφm nad vßmi, teprv p°estanu.
8. I zbil je [na] hnßtφch i na bedrßch porß₧kou velikou, a odÜed, usadil se na vrchu skßly Etam.
9. ProΦe₧ vytßhli FilistinÜtφ, a rozbivÜe stany proti Judovi, rozlo₧ili se [a₧] do Lechi.
10. Mu₧i pak Juda °ekli: ProΦ jste vytßhli proti nßm? I odpov∞d∞li: Vytßhli jsme, abychom svßzali Samsona, a uΦinili jemu tak, jako on nßm uΦinil.
11. Tedy vyÜlo t°i tisφce mu₧∙ Juda k vrchu skßly Etam, a °ekli Samsonovi: NevφÜ-li₧, ₧e panujφ nad nßmi FilistinÜtφ? ProΦe₧ jsi tedy nßm to uΦinil? I odpov∞d∞l jim: Jak₧ mi uΦinili, tak jsem jim uΦinil.
12. ╪ekli takΘ jemu: P°iÜli jsme, abychom t∞ svßzali a vydali v ruku Filistinsk²m. Tedy odpov∞d∞l jim Samson: P°isßhn∞te mi , ₧e vy se na mne neobo°φte.
13. Tedy mluvili jemu, °kouce: Nikoli, jedinΘ tuze svφ₧φce, vydßme t∞ v ruku jejich, ale nezabijeme t∞. I svßzali ho dv∞ma provazy nov²mi, a svedli jej s skßly.
14. Kter²₧ kdy₧ p°iÜel a₧ do Lechi, FilistinÜtφ radostφ k°iΦeli proti n∞mu. P°iÜel pak na n∞j Duch Hospodin∙v, a uΦin∞ni jsou provazovΘ, kte°φ₧ byli na rukou jeho, jako niti ln∞nΘ, kdy₧ v ohni ho°φ, i spadli svazovΘ s rukou jeho.
15. Tedy naÜel Φelist osliΦφ [jeÜt∞] vlhkou, a vztßh ruku svou, vzal ji a pobil nφ tisφc mu₧∙.
16. Proto₧ °ekl Samson: ╚elistφ osliΦφ hromadu jednu, [n²br₧] dv∞ hromady, Φelistφ osliΦφ zbil jsem tisφc mu₧∙.
17. A kdy₧ p°estal mluviti, povrhl Φelist z ruky svΘ, a nazval to mφsto Ramat Lechi.
18. Äφznil pak velice, i volal k Hospodinu a °ekl: Ty jsi uΦinil skrze ruce slu₧ebnφka svΘho vysvobozenφ toto velikΘ, nynφ pak ji₧ ₧φznφ umru, aneb upadnu v ruku t∞ch neob°ezan²ch.
19. Tedy otev°el B∙h skßlu v Lechi, i vyÜly z nφ vody, a napil se; i ok°ßl, a [jako] o₧il. Proto₧ nazval jmΘno jejφ studnice vz²vajφcφho, kterß₧ jest v Lechi a₧ do dneÜnφho dne.
20. Soudil pak Izraele za Φasu Filistinsk²ch dvadceti let.

16.kapitola (Soudc∙)


Samson brßny m∞sta vynesl, 4. od ₧eny oklamßn, 21. od Filistinsk²ch

jat, 25. i um°el.

1. OdÜel pak Samson do Gßzy, a uz°ev tam ₧enu nev∞stku, vÜel k nφ.
2. I pov∞dφno obyvatel∙m Gßzy: Samson p°iÜel sem. Kte°φ₧ obeslavÜe [se, ] st°ßhli na n∞j v brßn∞ m∞sta p°es celou noc, a stav∞li se tiÜe tΘ celΘ noci, °kouce: A₧ rßno zabijeme jej.
3. Spal pak Samson a₧ do p∙l noci, a o p∙l noci vstal, a pochytiv vrata brßny m∞stskΘ s ob∞ma ve°ejemi a s zßvorou, vlo₧il na ramena svß a vnesl je na vrch hory, kterß₧ byla naproti Hebronu.
4. Potom pak zamiloval ₧enu v ·dolφ Sorek, jejφ₧ jmΘno bylo Dalila.
5. I p°iÜli knφ₧ata Filistinskß k nφ a °ekli jφ: Oklamej ho a zv∞z, v Φem jest sφla jeho [tak] velikß, a jak bychom p°emohli jej, abychom svφ₧φce, skrotili jej; tob∞ pak jeden ka₧d² z nßs dßme tisφc a sto [lot∙] st°φbra.
6. Tedy °ekla Dalila Samsonovi: Prosφm, oznam mi, v Φem jest tak velikß sφla tvß, a Φφm bys svßzßn a zemdlen b²ti mohl?
7. Odpov∞d∞l jφ Samson: Kdyby mne svßzali sedmi hou₧vemi surov²mi, kterΘ₧ jeÜt∞ neuschly, tedy zemdlφm, a budu jako jin² Φlov∞k.
8. I p°inesli jφ knφ₧ata Filistinskß sedm hou₧vφ surov²ch, kterΘ₧ jeÜt∞ neuschly, a svßzala ho jimi.
9. (V zßlohßch pak nastrojeni byli [n∞kte°φ] u nφ v komo°e.) I °ekla jemu: FilistinÜtφ na t∞, Samsone. A [on] roztrhl hou₧ve, jako by p°etrhl nit koudelnou, p°istrΦe k ohni, a nenφ poznßna sφla jeho.
10. Tedy °ekla Dalila Samsonovi: Aj, oklamals mne a l₧iv∞ jsi mi mluvil. Prosφm, oznam mi nynφ, Φφm bys mohl svßzßn b²ti?
11. Kter²₧ odpov∞d∞l jφ: Kdyby mne tuze svßzali nov²mi provazy, jimi₧ by jeÜt∞ nic d∞lßno nebylo, tedy zemdlφm a budu jako kdokoli jin² z lidφ.
12. I vzala Dalila provazy novΘ a svßzala ho jimi, a °ekla jemu: FilistinÜtφ na t∞, Samsone. (Zßlohy pak nastrojeny byly v komo°e.) I roztrhl je na rukou sv²ch jako nitku.
13. Tedy °ekla Dalila Samsonovi: A₧ dosavad jsi mne svodil, a mluvils mi le₧. Pov∞zi₧ mi, Φφm bys svßzßn b²ti mohl. Odpov∞d∞l jφ: Kdybys p°ivila sedm pramen∙ z vlas∙ hlavy mΘ k vratidlu tkadlcovskΘmu.
14. [Co₧ uΦinivÜi, ] zarazila h°ebem, a °ekla jemu: FilistinÜtφ na t∞, Samsone. A procφtiv ze sna svΘho, vytrhl h°eb, osnovu i s vratidlem.
15. Op∞t °ekla jemu: Kterak ty pravφÜ: Miluji t∞, pon∞vad₧ srdce tvΘ nenφ se mnou? Ji₧ jsi mne pot°ikrßt oklamal a neoznßmils mi, v Φem jest [tak] velikß sφla tvß.
16. Kdy₧ tedy trßpila jej slovy sv²mi ka₧dΘho dne, a obt∞₧ovala jej, umdlena jest duÜe jeho, jako by ji₧ m∞l um°φti.
17. I otev°el jφ cele srdce svΘ a °ekl jφ: B°itva neveÜla nikdy na hlavu mou, nebo Nazarejsk² Bo₧φ jsem od ₧ivota matky svΘ. Kdybych oholen byl, odeÜla by ode mne sφla mß, a zemdlel bych a byl jako jin² Φlov∞k.
18. Viduci pak Dalila, ₧e by cele otev°el jφ srdce svΘ, poslala a zavolala knφ₧at Filistinsk²ch t∞mi slovy: Po∩te jeÜt∞ jednou, nebo otev°el mi cele srdce svΘ. Tedy p°iÜli knφ₧ata Filistinskß k nφ, nesouce st°φbro v rukou sv²ch.
19. I uspala ho na klφn∞ svΘm a povolala holiΦe, i dala oholiti sedm pramen∙ vlas∙ hlavy jeho. I poΦala jφm strkati, kdy₧ odeÜla od n∞ho sφla jeho.
20. A °ekla: FilistinÜtφ na t∞, Samsone. Procφtiv pak ze sna svΘho, °ekl: Vyjdu jako i prvΘ, a probiji se [skrze n∞.] Nev∞d∞l vÜak, ₧e Hospodin odstoupil od n∞ho.
21. Tedy javÜe ho FilistinÜtφ, vyloupili mu oΦi, a dovedÜe ho do Gßzy, svßzali jej dv∞ma °et∞zy ₧elezn²mi. A mlel v dom∞ v∞z≥∙.
22. Potom poΦaly mu vlasy na hlav∞ odrostati po oholenφ.
23. Knφ₧ata pak Filistinskß shromß₧dili se, aby ob∞tovali ob∞t velikou bohu svΘmu Dßgonovi a aby se veselili; nebo °ekli: Dal¥ jest b∙h nßÜ v ruce naÜe Samsona nep°φtele naÜeho.
24. A kdy₧ uz°el jej lid, chvßlili boha svΘho; nebo pravili: Dal¥ jest b∙h nßÜ v ruce naÜe nep°φtele naÜeho a zhoubce zem∞ naÜφ, kter²₧ mnohΘ z naÜich zmordoval.
25. I stalo, kdy₧ se rozveselilo srdce jejich, ₧e °ekli: Zavolejte Samsona, aby kratochvφlil p°ed nßmi. Tedy povolali Samsona z domu v∞z≥∙, aby hral p°ed nimi; i postavili ho mezi sloupy.
26. Nebo °ekl Samson pacholeti, kterΘ₧ ho za ruku vodilo: P°ive∩ mne, a¥ mohu omakati sloupy, na nich₧ d∙m stojφ, a zpodep°φti se na n∞.
27. D∙m pak pln² byl mu₧∙ a ₧en, a byla tam vÜecka knφ₧ata Filistinskß, ano i na vrchu okolo t°φ tisφc mu₧∙ a ₧en, kte°φ₧ dφvali se, kdy₧ Samson hral.
28. I volal Samson k Hospodinu, a °ekl: PanovnφΦe Hospodine, prosφm, rozpome≥ se na mne, a posilni mne, ₧ßdßm, toliko aspo≥ jednou, ≤ Bo₧e, abych se jednou pomstφti mohl za svΘ ob∞ oΦi nad Filistinsk²mi.
29. Objav tedy Samson oba sloupy prost°ednφ, na nich₧ d∙m ten stßl, zpolehl na n∞, na jeden pravou a na druh² levou rukou svou.
30. Potom °ekl Samson: Nech¥ um°e ₧ivot m∙j s Filistinsk²mi. A nalehl siln∞, i padl d∙m na knφ₧ata a na vÜecken lid, kter²₧ byl v n∞m; i bylo mrtv²ch, kterΘ₧ pobil on umφraje, vφce ne₧ t∞ch, kterΘ₧ pobil, ₧iv jsa.
31. Tedy p°iÜli p°ßtelΘ jeho, a vÜecken d∙m otce jeho, a vzavÜe jej, odeÜli, a pochovali jej mezi Zaraha a Estaol v hrob∞ Manue otce jeho. A on soudil lid Izraelsk² dvadceti let.

17.kapitola (Soudc∙)


O Mφchovi, obrazu jeho i kn∞zi.

1. Byl pak mu₧ [n∞jak²] s hory Efraim, jeho₧ jmΘno bylo Mφcha.
2. Kter²₧ °ekl matce svΘ: [Ten] tisφc a sto st°φbrn²ch, kte°φ₧ vzati byli tob∞, pro n∞₧ jsi zlo°eΦila a mluvilas p°ede mnou, hle, st°φbro to u mne jest, jß jsem je vzal. I °ekla matka jeho: Po₧ehnan² jsi, synu m∙j, od Hospodina.
3. Navrßtil tedy ten tisφc a sto st°φbrn²ch matce svΘ. I °ekla matka jeho: Ji₧¥ jsem zajistΘ posv∞tila st°φbro to Hospodinu z ruky svΘ, [a] tob∞ synu svΘmu, aby ud∞lßn byl obraz ryt² a slit². Proto₧ nynφ dßm je tob∞.
4. On pak navrßtil to st°φbro matce svΘ, z n∞ho₧ vzala matka jeho dv∞ st∞ st°φbrn²ch, a dala zlatnφku. I ud∞lal z nich obraz ryt² a slit², kter²₧ byl v dom∞ Mφchov∞.
5. M∞l pak ten Mφcha chrßm boh∙, i ud∞lal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z syn∙ sv²ch, aby mu byl kn∞zem.
6. Toho Φasu nebylo krßle v Izraeli; jeden ka₧d², co₧ se mu za dobrΘ vid∞lo, [to] Φinil.
7. Byl pak mlßdenec z BetlΘma Judova, [toti₧ z] Φeledi Judovy, kter²₧, jsa Levφta, byl tam pohostinu.
8. OdÜel tedy Φlov∞k ten z m∞sta BetlΘma Judova, aby byl pohostinu, kde₧ by se mu koli nahodilo. I p°iÜel na horu Efraim, a₧ k domu Mφchovu, jda cestou svou.
9. Jemu₧ °ekl Mφcha: Odkud jdeÜ? Odpov∞d∞l mu: Jß jsem Levφta, z BetlΘma Judova beru se, abych byl pohostinu, kde₧ by mi se koli nahodilo.
10. I °ekl jemu Mφcha: Z∙sta≥ u mne, a bu∩ mi za otce a za kn∞ze, a budu¥ dßvati deset st°φbrn²ch na ka₧d² rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I Üel Levφta.
11. Lφbilo se pak Levφtovi z∙stati u mu₧e toho, a byl u n∞ho mlßdenec ten, jako jeden z syn∙ jeho.
12. I posv∞til Mφcha rukou Levφty, a byl mu mlßdenec ten za kn∞ze; i bydlil v dom∞ jeho.
13. ╪ekl pak Mφcha: Nynφ¥ vφm, ₧e mi dob°e uΦinφ Hospodin, proto ₧e mßm toho Levφtu za kn∞ze.

18.kapitola (Soudc∙)


O ukradenφ modly Mφchovi.

1. V t∞ch dnech nebylo krßle v Izraeli, a toho Φasu pokolenφ Dan hledalo sob∞ d∞diΦnΘho mφsta k bydlenφ, nebo se mu jeÜt∞ nebylo dostalo [dφlu] u prost°ed syn∙ Izraelsk²ch a₧ do dne toho.
2. Tedy poslali synovΘ Dan z Φeledi svΘ p∞t mu₧∙ z konΦin sv²ch, mu₧∙ siln²ch z Zaraha a Estaol, aby spat°ili zemi a piln∞ prohlΘdli ji, a °ekli jim: Jd∞te, shlΘdn∞te zemi. Kte°φ₧to kdy₧ p°iÜli na horu Efraim a₧ do domu Mφchova, p°enocovali tam.
3. Kdy₧ pak byli blφzko domu Mφchova, poznali hlas toho mlßdence Levφty, a uch²livÜe se tam, °ekli jemu: Kdo t∞ sem p°ivedl? Co ty zde d∞lßÜ? A co ty zde mßÜ?
4. Odpov∞d∞l jim: Toto mi a toto uΦinil Mφcha, a ze mzdy najal mne, abych byl jeho kn∞zem.
5. I °ekli jemu: Pora∩ se, prosφme, s Bohem, abychom v∞d∞li, zda°φ-li se nßm cesta naÜe, kterou₧ jdeme.
6. Odpov∞d∞l jim kn∞z: Jd∞te v pokoji, Hospodin¥ spravuje cestu vaÜi, po nφ₧ jdete.
7. Tedy odeÜlo p∞t mu₧∙ t∞ch, a p°iÜli do Lais, a vid∞li lid, kter²₧ tam byl, bezpeΦn∞ bydlφcφ, vedlΘ obyΦeje Sidonsk²ch [v] zahßlce a bezpeΦnosti, a ₧e nebylo, co by je kormoutiti m∞lo v tΘ zemi, ani kdo by d∞diΦn∞ ujφti cht∞l krßlovstvφ. K tomu i od Sidonsk²ch vzdßleni byli, ani₧ sp°φzn∞nφ jakΘ s k²m m∞li.
8. Kdy₧ se pak navrßtili k brat°φm sv²m do Zaraha a Estaol, °ekli jim brat°φ jejich: Co₧ vy?
9. I odpov∞d∞li: Vsta≥te a tßhn∞me na n∞, nebo shlΘdli jsme tu zemi, a aj, velmi dobrß [jest;] a vy mlΦφte? Nelenujte₧ se tßhnouti, a vjφti k opanovßnφ tΘ zem∞.
10. (Kdy₧ p°ijdete, vejdete k lidu bezpeΦnΘmu, a do zem∞ prostrannΘ;) nebo dal ji B∙h v ruku vaÜi, mφsto, v n∞m₧ nenφ ₧ßdnΘho nedostatku jak²chkoli v∞cφ, kterΘ₧ na zemi [b²ti mohou.]
11. Tedy vyÜlo z Φeledi Dan odtud, [toti₧] z Zaraha a Estaol, Üest set mu₧∙ od∞n²ch v od∞nφ vßleΦnΘ.
12. A vytßhÜe, polo₧ili se u Kariatjeharim Judova; proΦe₧ nazvali to mφsto Mahane Dan a₧ do dneÜnφho dne, a jest za Kariatjeharim.
13. A odtud tßhnouce na horu Efraim, p°iÜli a₧ k domu Mφchovu.
14. I mluvilo t∞ch p∞t mu₧∙, kte°φ₧ chodili k shlΘdnutφ zem∞ Lais, a °ekli brat°φm sv²m: Vφte-li₧, ₧e v domφch t∞chto jest efod a terafim, a rytina a slitina? Proto₧ nynφ v∞zte, co mßte Φiniti.
15. A uch²livÜe se tam, veÜli do domu mlßdence Levφty v dom∞ Mφchov∞, a pozdravili ho pokojn∞.
16. Ale Üest set mu₧∙ od∞n²ch v zbroj svou vßleΦnou, kte°φ₧ byli z pokolenφ Dan, stßli p°ede dve°mi.
17. A ÜedÜe p∞t mu₧∙, kte°φ₧ chodili k shlΘdnutφ zem∞, veÜli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; kn∞z pak stßl u vrat brßny s Üesti sty mu₧i od∞n²mi v zbroji.
18. A ti, kte°φ₧ veÜli do domu Mφchova, vzali rytinu, efod a terafim, a slitinu. I °ekl jim kn∞z: Co₧ to d∞lßte?
19. Kte°φ₧ odpov∞d∞li: MlΦ, vlo₧ ruku svou na ·sta svß a po∩ s nßmi, a budeÜ nßm za otce a za kn∞ze. Co₧ jest lΘpe tob∞, kn∞zem-li b²ti v dom∞ jednoho Φlov∞ka, Φi b²ti kn∞zem pokolenφ a Φeledi v Izraeli?
20. I zradovalo se srdce kn∞ze, a vzav efod a terafim a rytinu, Üel u prost°ed lidu toho.
21. A obrßtivÜe se odeÜli, a pustili nap°ed d∞ti a dobytek, a [co₧ m∞li] dra₧Üφho.
22. Kdy₧ pak opodßl byli od domu Mφchova, tedy mu₧i, kte°φ₧ bydlili v domφch blφzk²ch domu Mφchova, shromß₧dili se a honili syny Dan.
23. I volali za syny Dan. Kte°φ₧ ohlΘdÜe se, °ekli Mφchovi: Co₧t∞, ₧e jsi jich tolik shromß₧dil?
24. Odpov∞d∞l: Bohy mΘ, kterΘ₧ jsem ud∞lal, vzali jste, i kn∞ze, a odchßzφte. Co₧ pak ji₧ budu mφti? A jeÜt∞ se ptßte: Co¥ jest?
25. Jemu₧ odpov∞d∞li synovΘ Dan: [Hledi₧, ] a¥ vφce neslyÜφme hlasu tvΘho za sebou, sic jinßΦ obo°φ se na vßs mu₧i hn∞vivφ, a ztratφÜ duÜi svou i duÜe domu svΘho.
26. I brali se mu₧i Dan cestou svou. A vida Mφcha, ₧e by siln∞jÜφ byli ne₧li on, obrßtiv se, Üel do domu svΘho.
27. Oni pak vzavÜe, co₧ byl ud∞lal Mφcha, i kn∞ze, kterΘho₧ m∞l, p°itßhli do Lais k lidu zahßlivΘmu a bezpeΦnΘmu; i pobili je ostrostφ meΦe, a m∞sto vypßlili ohn∞m.
28. A nebylo ₧ßdnΘho, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, ani₧ m∞li sp°φzn∞nφ s [kter²mi] lidmi. M∞sto pak bylo v ·dolφ, kterΘ₧ jest v Betrohob. A vystav∞vÜe zase m∞sto, bydlili v n∞m.
29. A nazvali jmΘno m∞sta toho Dan, od jmΘna otce svΘho, kter²₧ narozen byl Izraelovi, jeÜto prvΘ jmΘno m∞sta toho bylo Lais.
30. Postavili pak sob∞ synovΘ Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gerson∙v, syna Moj₧φÜova, on i synovΘ jeho byli kn∞₧φmi v pokolenφ Dan, a₧ do dne zajetφ [obyvatel∙] zem∞.
31. Vystavili tedy sob∞ tu rytinu, kterou₧ ud∞lal Mφcha, [a byla tam] po vÜecky dny, v nich₧ d∙m Bo₧φ byl v Sφlo.

19.kapitola (Soudc∙)


O hanebnΘm skutku mu₧∙ Gabaa.

1. Stalo se takΘ toho Φasu, kdy₧ krßle nebylo v Izraeli, ₧e mu₧ n∞jak² Levφta, jsa pohostinu p°i stran∞ hory EfraimskΘ, pojal sob∞ ₧enu ₧eninu z BetlΘma Judova.
2. Kterß₧to ₧enina smilnila u n∞ho. I odeÜla od n∞ho do domu otce svΘho do BetlΘma Judova, a byla tam plnΘ Φty°i m∞sφce.
3. Vstav pak mu₧ jejφ, Üel za nφ, aby namluv∞ ji, zase ji p°ivedl, maje s sebou mlßdence svΘho a dva osly. Tedy ona uvedla jej do domu otce svΘho. KterΘho₧ kdy₧ uz°el otec tΘ d∞vky, zradoval se z p°φchodu jeho.
4. I zdr₧el jej tchßn jeho, otec tΘ d∞vky, tak ₧e poz∙stal u n∞ho za t°i dni. Tu takΘ jφdali i pφjeli i nocovali.
5. Dne pak ΦtvrtΘho, kdy₧ tφm ran∞ji vstali, vstal i on, aby odÜel. Tedy °ekl otec tΘ d∞vky k zeti svΘmu: Posilni se kouskem chleba, a potom p∙jdete.
6. Sedli tedy a pojedli oba spolu, a napili se. Potom °ekl otec d∞vky k mu₧i: Posedi₧ medle, n²br₧ pobu∩ p°es noc, a bu∩ mysli veselΘ.
7. Kdy₧ pak vstal ten mu₧, cht∞je p°edce jφti, mocφ jej zdr₧el test jeho. A tak se vrßtil a z∙stal tu p°es noc.
8. Potom dne pßtΘho vstal tφm ran∞ji, aby se bral. I °ekl otec tΘ d∞vky: Posil≥ se, prosφm. I prodlili, a₧ se den nach²lil, nebo jedli oba.
9. Tedy vstal mu₧ ten, aby Üel, on i ₧enina jeho i mlßdenec jeho. I °ekl mu tchßn jeho, otec d∞vky: Aj, ji₧ se den nach²lil k veΦerou, medle z∙sta≥te p°es noc; aj, dokonßvß se den, pobu∩ p°es noc zde, a bu∩ mysli veselΘ, a zφtra tφm ran∞ji vypravφte se na cestu svou, a p∙jdeÜ k p°φbytku svΘmu.
10. On pak necht∞l z∙stati p°es noc, ale vstav, odÜel, a p°iÜel proti Jebus, jen₧ jest JeruzalΘm, a s nφm dva oslovΘ s b°emeny i ₧enina jeho.
11. Kdy₧ pak byli blφzko Jebus, a den se velmi nach²lil, °ekl mlßdenec pßnu svΘmu: Po∩, prosφm, obra¥me se do m∞sta toho JebuzejskΘho, abychom v n∞m p°enocovali.
12. Jemu₧ odpov∞d∞l pßn jeho: Neobrßtφme se do m∞sta cizozemc∙, kterΘ₧ nenφ syn∙ Izraelsk²ch, ale p∙jdeme a₧ do Gabaa.
13. ╪ekl jeÜt∞ mlßdenci svΘmu: Po∩, abychom p°iÜli k n∞kterΘmu z t∞ch mφst, a z∙stali p°es noc v Gabaa aneb v Rßma.
14. Pomφjejφce tedy, odeÜli, a zapadlo jim slunce blφzko Gabaa, kterΘ₧ jest Beniaminsk²ch.
15. I obrßtili se tam, aby vejdouce, z∙stali p°es noc v Gabaa. A kdy₧ tam vÜel, posadil se na ulici m∞sta, proto ₧e nebyl, kdo by je p°ijal do domu a dal jim nocleh.
16. A aj, mu₧ star² vracoval se od prßce svΘ s pole u veΦer, kter²₧ [takΘ] byl s hory Efraimovy, a bydlil pohostinu v Gabaa; ale lidΘ mφsta toho byli synovΘ Jemini.
17. A kdy₧ pozdvihl oΦφ sv²ch, uz°el mu₧e toho pocestnΘho na ulici m∞sta. I °ekl jemu ten sta°ec: Kam se bΘ°eÜ, a odkud jdeÜ?
18. Jemu₧ odpov∞d∞l: Jdeme z BetlΘma Judova a₧ k stranßm hory Efraimovy, odkud₧ jsem; nebo jsem byl odÜel do BetlΘma Judova. Jdu¥ pak do domu Hospodinova, a nenφ ₧ßdnΘho, kdo by mne p°ijal do domu;
19. JeÜto mßm i slßmu a obrok pro osly svΘ, tolikΘ₧ i chlΘb, ano i vφno pro sebe a d∞vku tvou, a mlßdence, [kter²₧ jest] s slu₧ebnφkem tv²m, tak ₧e v niΦem₧ nemßme nedostatku.
20. I °ekl mu₧ ten star²: M∞j ty pokoj. ╚eho¥ se koli nedostßvß, nech¥ jß to opat°φm, ty toliko na ulici nez∙stßvej p°es noc.
21. Tedy uvedl jej do domu svΘho, a obrok dal osl∙m; potom umyvÜe nohy svΘ, jedli a pili.
22. A kdy₧ oΦerstvili srdce svΘ, aj, mu₧i m∞sta toho, mu₧i neÜlechetnφ, obklφΦivÜe d∙m, tloukli na dvΘ°e a mluvili tomu mu₧i starci, hospodß°i domu, °kouce: Vyve∩ mu₧e toho, kter²₧ vÜel do domu tvΘho, abychom ho poznali.
23. K nim₧to vyÜed mu₧ ten, hospodß° domu, °ekl jim: Nikoli, brat°φ moji, neΦi≥te, prosφm, zlΘho, pon∞vad₧ vÜel ten mu₧ do domu mΘho, neprovo∩te neÜlechetnosti tΘ.
24. Aj, dceru svou, kterß₧ pannou jest, a ₧eninu jeho, ty hned vyvedu, i ponφ₧φte jich, aneb uΦinφte jim, co₧ se vßm za dobrΘ vidφ; jen mu₧i tomu neΦi≥te v∞ci tΘ hanebnΘ.
25. Ale necht∞li ho uposlechnouti mu₧i ti. Pojav tedy mu₧ ten ₧eninu svou, vyvedl ji k nim ven, i poznali ji, a zle jφ po₧φvali p°es celou noc a₧ do jitra; potom pustili ji, kdy₧ poΦφnalo zasvitßvati.
26. V svitßnφ pak p°iÜla ₧ena ta, a padÜi, le₧ela u dve°φ domu toho mu₧e, kde₧ byl pßn jejφ, a₧ se rozednilo.
27. Kdy₧ pak vstal pßn jejφ rßno, otev°ev dvΘ°e domu, vychßzel, aby se bral dßle cestou svou. A aj, ₧ena ta, ₧enina jeho, le₧ela u dve°φ domu, a ruce jejφ byly na prahu.
28. Jφ₧to °ekl: Vsta≥, a po∩me. A nic neodpov∞d∞la. Vzav tedy ji na osla, a vstav mu₧ ten, odÜel k mφstu svΘmu.
29. Kdy₧ pak p°iÜel do domu svΘho, vzal meΦ, a pochytiv ₧eninu svou, rozsekal ji s kostmi jejφmi na dvanßcte kus∙, a rozeslal ji po vÜech konΦinßch Izraelsk²ch.
30. A bylo, ₧e kdo₧koli uz°el, pravil: Nikdy se nestalo ani vidφno bylo co podobnΘho od toho Φasu, jak₧ vyÜli synovΘ IzraelÜtφ z zem∞ EgyptskΘ, a₧ do tohoto dne. Posu∩te toho piln∞, pora∩te se a promluvte [o to.]

20.kapitola (Soudc∙)


Vßlka syn∙ Izraelsk²ch proti pokolenφ Beniaminovu, 44. a pora₧enφ jeho.

1. I vyÜli vÜickni synovΘ IzraelÜtφ, a shromß₧dilo se vÜecko mno₧stvφ jednomysln∞ od Dan a₧ do BersabΘ, i zem∞ Galßd, k Hospodinu do Masfa.
2. Kde₧to postavili se p°ednφ vÜeho lidu, vÜecka pokolenφ Izraelskß v shromß₧d∞nφ lidu Bo₧φho, Φty°ikrßt sto tisφc lidu p∞Üφho vßleΦnΘho.
3. (UslyÜeli pak synovΘ Beniamin, ₧e by seÜli se synovΘ IzraelÜtφ v Masfa.) I °ekli synovΘ IzraelÜtφ: Pov∞zte, kterak se stala neÜlechetnost ta?
4. I odpov∞d∞v mu₧ Levφta, man₧el ₧eny zamordovanΘ, °ekl: Do Gabaa kterΘ₧ jest Beniaminovo, p°iÜel jsem s ₧eninou svou, abych [tam] p°enocoval.
5. Tedy povstavÜe proti mn∞ mu₧i Gabaa, obklφΦili mne v dom∞ v noci, myslφce mne zamordovati, ₧eninu pak mou trßpili, tak ₧e um°ela.
6. ProΦe₧ vzav ₧eninu svou, rozsekal jsem ji na kusy, a rozeslal jsem ji do vÜech krajin d∞dictvφ IzraelskΘho; nebo neÜlechetnosti a mrzkosti se dopustili v Izraeli.
7. Aj, vÜickni vy synovΘ IzraelÜtφ [jste;] pova₧te toho mezi sebou, a ra∩te se o to.
8. A povstav vÜecken lid jednomysln∞, °ekli: Nenavrßtφ se ₧ßdn² z nßs do p°φbytku svΘho, ani₧ odejde kdo do domu svΘho.
9. Ale nynφ toto uΦinφme Gabaa, losujφce proti n∞mu.
10. Vezmeme deset mu₧∙ ze sta po vÜech pokolenφch Izraelsk²ch, a sto z tisφce, a tisφc z desφti tisφc∙, aby dodßvali potravy lidu, kter²₧ by p°itßhna do Gabaa Beniaminova, pomstil vÜech neÜlechetnostφ jeho, kter²ch₧ se dopustilo v Izraeli.
11. I sebrali se vÜickni mu₧i IzraelÜtφ na [to] m∞sto, snesÜe se za jednoho Φlov∞ka.
12. Poslala pak pokolenφ Izraelskß mu₧e do vÜech Φeledφ syn∙ Beniamin, °kouce: Jak² to zl² skutek stal se mezi vßmi?
13. Nynφ tedy vydejte ty mu₧e bezbo₧nΘ, kte°φ₧ jsou v Gabaa, a¥ je zbijeme a odejmeme zlΘ z Izraele. Ale necht∞li BeniaminÜtφ slyÜeti hlasu brat°φ sv²ch, syn∙ Izraelsk²ch.
14. N²br₧ shromß₧dili se synovΘ Beniamin z m∞st sv²ch do Gabaa, aby vytßhli k boji proti syn∙m Izraelsk²m.
15. Toho dne naΦteno jest syn∙ Beniamin z m∞st jejich dvadceti Üest tisφc mu₧∙ bojovn²ch, krom∞ obyvatel∙ Gabaa, jich₧ naΦteno bylo Üest set mu₧∙ vybran²ch.
16. Mezi kter²m₧to vÜφm lidem bylo sedm set mu₧∙ vybran²ch, neu₧φvajφcφch pravΘ ruky svΘ, z nich₧ ka₧d² z praku kamenφm hßzeli k vlasu, a nechybovali se.
17. Mu₧∙ pak Izraelsk²ch naΦteno jest krom∞ Beniaminsk²ch Φty°ikrßt sto tisφc mu₧∙ bojovn²ch; vÜickni tito [byli] mu₧i udatnφ.
18. VstavÜe pak, brali se do domu [Boha] silnΘho, a tßzali se Boha, a °ekli synovΘ IzraelÜtφ: Kdo z nßs p∙jde nap°ed k boji proti syn∙m Beniamin? I °ekl Hospodin: Juda [p∙jde] nap°ed.
19. A tak rßno vstavÜe synovΘ IzraelÜtφ, polo₧ili se proti Gabaa.
20. I tßhli mu₧i IzraelÜtφ k boji proti syn∙m Beniamin, a sÜikovali se mu₧i IzraelÜtφ k bitv∞ proti Gabaa.
21. VyÜedÜe pak synovΘ Beniamin z Gabaa, porazili z Izraele toho dne dvamecφmta tisφc mu₧∙ na zem.
22. A posilnivÜe se mu₧i lidu IzraelskΘho, spo°ßdali se zase k boji na mφst∞, na kterΘm₧ se prvnφho dne z°φdili.
23. [PrvΘ] pak Üli synovΘ IzraelÜtφ, a plakali p°ed Hospodinem a₧ do veΦera. I tßzali se Hospodina t∞mi slovy: P∙jdeme-li jeÜt∞ k boji proti syn∙m Beniamina bratra naÜeho? Odpov∞d∞l Hospodin: Jd∞te proti nim.
24. Tedy pot²kali se synovΘ IzraelÜtφ s syny Beniamin druhΘho dne.
25. A vyÜedÜe synovΘ Beniamin z Gabaa na n∞ druhΘho dne, porazili z syn∙ Izraelsk²ch op∞t osmnßcte tisφc mu₧∙ na zem, vÜe mu₧∙ bojovn²ch.
26. Proto₧ vstoupili vÜickni synovΘ IzraelÜtφ a vÜecken lid, a p°iÜli do domu [Boha] silnΘho. I plakali, usadivÜe se tam p°ed Hospodinem, a postili se toho dne a₧ do veΦera; ob∞tovali tΘ₧ ob∞ti zßpalnΘ a pokojnΘ p°ed Hospodinem.
27. I tßzali se synovΘ IzraelÜtφ Hospodina, (nebo tu byla truhla smlouvy Bo₧φ v t∞ch dnech,
28. A Fφnes syn Eleazara, syna Aronova, stßl p°ed nφ v ten Φas), °kouce: P∙jdeme-li jeÜt∞ k boji proti syn∙m Beniamina bratra naÜeho, Φili tak nechßme? Odpov∞d∞l Hospodin: Jd∞te, nebo zφtra dßm je v ruku vaÜi.
29. Tedy IzraelÜtφ zd∞lali zßlohy proti Gabaa vÜudy v∙kol.
30. I Üli synovΘ IzraelÜtφ proti syn∙m Beniamin dne t°etφho, a sÜikovali se proti Gabaa, jako prvΘ jednou i podruhΘ.
31. VyÜedÜe pak synovΘ Beniamin proti lidu, odtrhli se od m∞sta, a poΦali bφti a mordovati lidu, jako prvΘ jednou i druhΘ po stezkßch, (z nich₧ jedna Üla k Bethel a druhß do Gabaa), [i] po poli, [a] okolo t°idcφti mu₧∙ z Izraele.
32. A °ekli synovΘ Beniamin: Padajφ p°ed nßmi jako i prvΘ. SynovΘ pak IzraelÜtφ °ekli byli: Utφkejme, abychom je odtrhli od m∞sta a₧ k stezkßm.
33. A v tom vÜickni synovΘ IzraelÜtφ vstavÜe z mφsta svΘho, sÜikovali se v Baltamar; zßlohy takΘ Izraelovy vyskoΦily z mφsta svΘho z trßvnφk∙ Gabaa.
34. Tedy vyÜlo proti Gabaa deset tisφc mu₧∙ vybran²ch ze vÜeho Izraele, a bitva se rozmßhala; oni pak nev∞d∞li o tom, ₧e je potkati m∞lo zlΘ.
35. I porazil Hospodin Beniamina p°ed Izraelem, a zbili synovΘ IzraelÜtφ z Beniaminsk²ch dne toho p∞tmecφtma tisφc a sto mu₧∙, vÜe bojovn²ch.
36. A vidouce synovΘ Beniamin, ₧e by pora₧eni byli, (nebo mu₧i IzraelÜtφ ustupovali z mφsta Beniaminsk²m, ubezpeΦivÜe se na zßlohy, kterΘ₧ zd∞lali proti Gabaa.
37. Zßlohy pak pospφÜily a obo°ily se na Gabaa, a rozvlßΦn∞ troubivÜe zßlohy, zbily vÜecko m∞sto ostrostφ meΦe.
38. M∞li pak mu₧i IzraelÜtφ s zßlohami jist² Φas ulo₧en², aby kdy₧ by oni zapßlili m∞sto,
39. Obrßtili se synovΘ IzraelÜtφ k boji. BeniaminÜtφ pak poΦali bφti a mordovati, [a zbili] z syn∙ Izralesk²ch okolo t°idcφti mu₧∙; nebo °ekli: Jist∞ ₧e padajφ p°ed nßmi jako v prvnφ bitv∞.
40. Ohe≥ pak poΦal vzh∙ru jφti z m∞sta, [a] sloup dymov². A ohlΘdÜe se BeniaminÜtφ zp∞t, [uz°eli, ] an vstupuje ohe≥ m∞sta k nebi.)
41. A ₧e mu₧i IzraelÜtφ obrßtili se, i zd∞Üeni jsou mu₧i Beniamin, nebo vid∞li, ₧e zahynutφ jim nastßvß.
42. I utφkali p°ed mu₧i Izraelsk²mi cestou ku pouÜti, a bojovnφci postihali je, a kte°φ z m∞st [vyÜli, ] mordovali je mezi sebou.
43. A tak obklφΦili BeniaminskΘ, a honili i porazili je, od Manuha a₧ naproti Gabaa k v²chodu slunce.
44. Tedy padlo Beniaminsk²ch osmnßcte tisφc mu₧∙; vÜickni ti [byli] mu₧i silnφ.
45. [T∞ch pak, ] kte°φ₧ obrßtivÜe se, utφkali na pouÜ¥ k skßle Remmon, zpab∞rovali po cestßch p∞t tisφc mu₧∙; potom honili je a₧ k Gidom, a zbili z nich dva tisφce mu₧∙.
46. A tak bylo vÜech, kte°φ₧ padli v ten den z Beniaminsk²ch, p∞tmecφtma tisφc mu₧∙ bojovn²ch, vÜe mu₧∙ siln²ch.
47. I obrßtilo se na pouÜ¥ a uteklo k skßle Remmon Üest set mu₧∙, kte°φ₧ z∙stali v skßle Remmon za Φty°i m∞sφce.
48. Potom mu₧i IzraelÜtφ navrßtili se k syn∙m Beniamin, a zbili je ostrostφ meΦe, tak lidi v m∞stech jako hovada, i vÜecko, co₧ nalezeno bylo; takΘ i vÜecka m∞sta, kterß₧ jeÜt∞ poz∙stßvala, ohn∞m vypßlili.

21.kapitola (Soudc∙)


OstatkovΘ pokolenφ Beniaminova man₧elkami opat°eni.

1. Nadto ka₧d² z mu₧∙ Izraelsk²ch p°φsahou se byli zavßzali v Masfa, °kouce: Äßdn² z nßs nedß dcery svΘ Beniaminsk²m za man₧elku.
2. Proto₧ vÜel lid do domu [Boha] silnΘho, a sed∞li tam a₧ do veΦera p°ed Bohem, a pozdvihÜe hlasu svΘho, plakali plßΦem velik²m.
3. A °ekli: ProΦ Hospodine, Bo₧e Izraelsk², stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolenφ z Izraele?
4. Nazejt°φ pak rßno vstal lid, a vzd∞lali tam oltß°, a ob∞tovali ob∞ti zßpalnΘ a pokojnΘ.
5. ╪ekli pak synovΘ IzraelÜtφ: Jest-li kdo, jeÜto nep°iÜel do shromß₧d∞nφ tohoto ze vÜech pokolenφ Izraelsk²ch k Hospodinu? (Nebo se byli velice zap°isßhli proti tomu, kdo₧ by nep°iÜel k Hospodinu do Masfa, °kouce: Bez milosti a¥ um°e.
6. Nebo litujφce synovΘ IzraelÜtφ Beniamina bratra svΘho, °ekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolenφ z Izraele.
7. Jak₧ tedy uΦinφme s t∞mi ostatky, aby ₧eny m∞li, pon∞vad₧ jsme se p°φsahou zavßzali skrze Hospodina, ₧e jim nedßme dcer sv²ch za man₧elky?)
8. ╪ekli tedy: Jest-li kdo z pokolenφ Izraelsk²ch, jeÜto nep°iÜel k Hospodinu do Masfa? A aj, nep°iÜel byl ₧ßdn² do vojska z Jßbes Galßd do shromß₧d∞nφ.
9. Nebo kdy₧ seΦten byl lid, a aj, nebylo tam ₧adnΘho z obyvatel∙ Jßbes Galßd.
10. Proto₧ poslalo tam shromß₧d∞nφ to dvanßcte tisφc mu₧∙ nejsiln∞jÜφch, a p°ikßzali jim, °kouce: Jd∞te a pobφte obyvatele Jßbes Galßd ostrostφ meΦe, ₧eny i d∞ti.
11. Toto pak uΦinφte: VÜecky mu₧skΘho pohlavφ, a ka₧dou ₧enu, kterß₧ mu₧e poznala, zamordujete.
12. Nalezli tedy mezi obyvateli Jßbes Galßd Φty°i sta d∞veΦek panen, kterΘ₧ nepoznaly mu₧e, a p°ivedli je do vojska v Sφlo, kterΘ₧ bylo v zemi KananejskΘ.
13. Tedy poslalo vÜecko to shromß₧d∞nφ, a mluvili k syn∙m Beniamin, kte°φ₧ [byli] v skßle Remmon, a povolali jich v pokoji.
14. Proto₧ navrßtili se BeniaminÜtφ toho Φasu. I dali jim ₧eny, kterΘ₧ ₧ivΘ zachovali z ₧en Jßbes Galßd, ale ani tak se jim nedostßvalo jich.
15. Lidu pak lφto bylo Beniamina, proto ₧e uΦinil Hospodin mezeru v pokolenφch Izraelsk²ch.
16. ╪ekli tedy starÜφ shromß₧d∞nφ toho: Jak uΦinφme s t∞mi poz∙stal²mi, aby m∞li ₧eny? Nebo vyhlazeny jsou ₧eny z [pokolenφ] Beniamin.
17. ╪ekli takΘ: D∞dictvφ Beniaminovo poz∙stal²m [nßle₧φ, ] aby nezahynulo pokolenφ z Izraele.
18. My pak nem∙₧eme jim dßti dcer sv²ch za man₧elky; (nebo se byli p°φsahou zavßzali synovΘ IzraelÜtφ, °kouce: Zlo°eΦen² bu∩, kdo₧ by dal man₧elku [syn∙m] Beniamin.)
19. Potom °ekli: Aj, slavnost Hospodinova [b²vß] v Sφlo ka₧dΘho roku [na mφst∞, ] kterΘ₧ jest s p∙lnoΦnφ strany domu [Boha] silnΘho, k v²chodu slunce cest∞, kterou₧ se chodφ od domu [Boha] silnΘho do Sichem, a Lebnu jest na poledne.
20. P°ikßzali tedy [syn∙m] Beniamin, °kouce: Jd∞te a skrejte se v vinicφch.
21. A Üet°te, a aj, kdy₧ vyjdou dcery Sφlo plΘsati v houfφch, tedy vyskoΦφte z vinic a pochytφte sob∞ ka₧d² man₧elku svou ze dcer Sφlo, a odejdete do zem∞ Beniamin.
22. Kdy₧ pak p°ijdou otcovΘ jejich aneb brat°φ jejich, aby se p°ed nßmi soudili, tedy °ekneme jim: Slitujte se nad nßmi mφsto nich, nebo v tΘ vßlce nevzali jsme pro ka₧dΘho z nich man₧elky; takΘ jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni.
23. Tedy uΦinili tak synovΘ Beniamin, a p°ivedli [sob∞] man₧elky vedlΘ poΦtu svΘho z t∞ch plΘsajφcφch, kterΘ₧ uchvßtili; a odÜedÜe, navrßtili se k d∞dictvφ svΘmu, a vzd∞lavÜe zase m∞sta svß, bydlili v nich.
24. A tak odeÜli odtud synovΘ IzraelÜtφ toho Φasu, jeden ka₧d² k svΘmu pokolenφ a k Φeledi svΘ; a vrßtili se odtud jeden ka₧d² k d∞dictvφ svΘmu.
25. T∞ch dn∙ nebylo krßle v Izraeli, ale ka₧d², co₧ se mu vid∞lo, to Φinil.