Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8.

1.kapitola (Pφsen èalamounova)


Cφrkev milostφ chot∞ svΘho za₧₧enß ₧ßdß p°eb²vati s nφm.

5. A p°edlo₧ivÜi mdl²m u vφ°e, aby se na jejφ zevnit°nφ p°ed sv∞tem

nesliΦnostφ nehorÜili, 7. s chot∞m sv²m milostn∞ a d∙v∞rn∞ rozmlouvß.

1. Pφse≥ nejp°edn∞jÜφ z pφsnφ èalomounov²ch.
2. [╙] by mne polφbil polφbenφm ·st sv²ch; nebo lepÜφ [jsou] milosti tvΘ ne₧li vφno.
3. Pro v∙ni masti tvΘ jsou v²bornΘ, mast rozlitß jmΘno tvΘ; proto₧ t∞ mladice milujφ.
4. Tßhni₧ mne, a pob∞hnem za tebou. Uvedlt∞ mne krßl do pokoj∙ sv²ch, plΘsati a veseliti se v tob∞ budeme, [a] vychvalovati milosti tvΘ vφce ne₧ vφno; up°φmφ milujφ t∞.
5. Jsem¥ Φernß, ale milostnß, ≤ dcery JeruzalΘmskΘ, tak jako stanovΘ CedarÜtφ, jako opony èalomounovy.
6. Nehle∩te na mne, ₧e¥ jsem sn∞dß, nebo jsem obho°ela od slunce. SynovΘ matky mΘ rozpßlivÜe se proti mn∞, postavili mne, abych ost°φhala vinic, a vinice svΘ nehlφdala jsem.
7. Oznam mi [ty, ] kterΘho₧ miluje duÜe mß, kde paseÜ? Kde dßvßÜ odpoΦinutφ o poledni? Nebo proΦ mßm b²ti tak jako pob∞hlß p°i stßdφch tovaryÜ∙ tv²ch?
8. Jestli₧e nevφÜ, ≤ nejkraÜÜφ mezi ₧enami, vyjdi po Ülep∞jφch ovcφ, a pas kozlßtka svß podlΘ obydlφ past²°∙.
9. Jφzd∞ v vozφch Faraonov²ch p°ipodob≥uji t∞, ≤ milostnice mß.
10. Lφce tvß okrßÜlena jsou ozdobami, [a] hrdlo tvΘ hal₧emi.
11. Ozdob zlat²ch nad∞lßme tob∞ s prom∞nami st°φbrn²mi.
12. Dotud, dokud₧ krßl stolφ, nardus m∙j vydßvß v∙ni svou.
13. SvazΦek mirry [jest] mi mil² m∙j, na prsech m²ch odpoΦφvaje.
14. Mil² m∙j [jest] mi hrozen cyprov² na vinicφch v Engadi.
15. Aj, jak jsi ty krßsnß, p°φtelkyn∞ mß, aj, jak jsi krßsnß! OΦi tvΘ [jako] holubiΦφ.
16. Aj, jak jsi ty krßsn², mil² m∙j, jak ut∞Üen²! I to l∙₧e naÜe zelenß se.
17. TrßmovΘ dom∙ naÜich jsou z cedr∙, [a] pavlaΦe naÜe z borovφ.

2.kapitola (Pφsen èalamounova)


Äenich sebe i cho¥ svou, a ona zase chot∞ svΘho vychvaluje, 4. jeho

dobrodinφ, 5. svou k n∞mu lßsku, 8. p°φchod jeho, 10. sebe od n∞ho

povolßnφ, i sliby hojnΘ vypravuje, 16. z ·Φastnosti jeho se t∞Üφ,

17. a p°φtomnΘho jej sob∞ v₧dycky mφti ₧ßdß.

1. Jß jsem r∙₧e Sßronskß, a lilium p°i dolinßch.
2. Jako lilium mezi trnφm, tak p°φtelkyn∞ mß mezi pannami.
3. Jako jablo≥ mezi d°φvφm lesnφm, tak mil² m∙j mezi mlßdenci. V stφnu jeho ₧ßdostiva jsem byla [sed∞ti, ] a sedφm¥; nebo ovoce jeho sladkΘ jest ·st∙m m²m.
4. Uvedl mne na hody, maje za korouhev lßsku ke mn∞.
5. OΦerstv∞te₧ mne t∞mi flaÜemi, posil≥te mne t∞mi jablky, nebo umdlΘvßm milostφ,
6. Levice jeho pod hlavou mou, a pravicφ svou objφmß mne.
7. Zavazuji¥ vßs p°φsahou, dcery JeruzalΘmskΘ, skrze srny a lan∞ polnφ, abyste nebudily a nevyrß₧ely ze sna milΘho mΘho, dokud₧ by necht∞l.
8. Hlas milΘho mΘho, aj, on¥ se bΘ°e, skßΦe po t∞ch horßch, poskakuje na t∞ch pahrbcφch.
9. Podobn² [jest] mil² m∙j srn∞ aneb mladΘmu jelenu; aj, on stojφ za st∞nou naÜφ, vyhlΘdß z oken, pat°φ skrze m°φ₧i.
10. Ozval se mil² m∙j, a °ekl mi: Vsta≥, p°φtelkyn∞ mß, krßsnß mß, a po∩.
11. Nebo aj, zima pominula, prÜka p°estala a odeÜla.
12. KvφtφΦko se ukazuje po zemi, Φas prozp∞vovßnφ p°iÜel, a hlas hrdliΦky slyÜφ se v krajin∞ naÜφ.
13. Fφk vypustil holiΦky svΘ, a rΘvφ rozkvetlΘ vydalo v∙ni. Vstani₧, p°φtelkyn∞ mß, krßsnß mß, a po∩.
14. HolubiΦko mß, v rozsedlinßch skalnφch, v skr²Üi p°φkrΘ, uka₧ mi oblφΦej sv∙j, necha¥ slyÜφm hlas tv∙j; nebo hlas tv∙j lib² jest, a oblφΦej tv∙j ₧ßdostiv².
15. Zlapejte nßm liÜky, liÜky maliΦkΘ, jeÜto Ükodu d∞lajφ na vinφcφch, pon∞vad₧ vinice naÜe kvete.
16. Mil² m∙j [jest] m∙j, a jß jeho, jen₧ pase mezi lilium.
17. A₧by zavφtal ten den, a utekli by stφnovΘ ti, navrati₧ se, p°ipodobni se, mil² m∙j, srn∞ neb mladΘmu jelenu na horßch Beter.

3.kapitola (Pφsen èalamounova)


Cφrkev vypravuje, kterak chot∞ svΘho hledala, a₧ se jφ najφti i do

pokojφka uvesti dal. 6. On na proti tomu jejφ krßse a spanilosti se

podiviv, do svΘ rozkoÜn∞jÜφ a bezpeΦn∞jÜφ schrany, to jest do p°φbytk∙

nebesk²ch ji za sebou obracφ a ponoukß.

1. Na lo₧ci svΘm v noci hledala jsem toho, kterΘho₧ miluje duÜe mß. Hledala jsem ho, ale nenaÜla jsem ho.
2. Ji₧ tedy vstanu, a zchodφm m∞sto; po ryncφch i po ulicech hledati budu toho, kterΘho₧ miluje duÜe mß. Hledala jsem ho, ale nenaÜla jsem ho.
3. NaÜli mne ponocnφ, kte°φ₧ chodφ po m∞st∞. Vid∞li-li₧ jste toho, kterΘho₧ miluje duÜe mß?
4. A jak₧ jsem jich jen pominula, tak₧ jsem naÜla toho, kterΘho₧ miluje duÜe mß. Chopila jsem ho, ani₧ ho pustφm, a₧ ho uvedu do domu matky svΘ, a do pokojφka rodiΦky svΘ.
5. P°φsahou vßs zavazuji, dcery JeruzalΘmskΘ, skrze srny a lan∞ polnφ, abyste nebudily a nevyrß₧ely ze sna milΘho mΘho, dokud₧ by [sßm] necht∞l.
6. Kterß jest to, jen₧ vstupuje z pouÜt∞ jako sloupovΘ dymu, okou°ena jsuc mirrou a kadidlem, dra₧Üφm nad vÜelijak² prach apatekß°sk²?
7. Aj, lo₧e èalomounovo, okolo n∞ho₧ Üedesßte udatn²ch z nejsiln∞jÜφch Izraelsk²ch,
8. VÜe vlßdnoucφch meΦem, vycviΦen²ch v boji, z nich₧ jeden ka₧d² [mß] sv∙j meΦ p°i boku svΘm z p°φΦiny strachu noΦnφho.
9. Schranu vystav∞l sob∞ krßl èalomoun z d°φvφ LibßnskΘho,
10. P°i nφ₧ ud∞lal sloupy st°φbrnΘ, dno zlatΘ a ponebφ ÜarlatovΘ, vnit°ek pak jeho postlan² milostφ dcer JeruzalΘmsk²ch.
11. Vyjd∞te a pohle∩te, dcery SionskΘ, na krßle èalomouna v korun∞, kterou₧ ho korunovala matka jeho v den oddßvßnφ jeho a v den veselφ srdce jeho.

4.kapitola (Pφsen èalamounova)


Kristus uÜlechtilost chot∞ svΘ, p°φjemnost °eΦi, okrasu, vφru, lßsku

i s jejφm ovocem vychvaluje, 15. ona pak takΘ znajφc jej b²ti studnici

vÜeho dobrΘho, jej oslavuje, a p°φtomnΘho sob∞ mφti ₧ßdß.

1. Aj, [jak] jsi ty krßsnß, p°φtelkyn∞ mß, aj, [jak] jsi krßsnß! OΦi tvΘ [jako] holubiΦφ mezi kade°i tv²mi, vlasy tvΘ jako stßda koz, kterΘ₧ vφdati na ho°e Galßd.
2. ZubovΘ tvoji podobnφ stßdu [ovcφ] jednostejn²ch, kdy₧ vychßzejφ z kupadla, z nich₧ ka₧dß mφvß po dvΘm, a mezi nimi₧ nenφ ₧ßdnΘ neplodnΘ.
3. Jako provßzek z hedbßvφ ΦervenΘho dvakrßt barvenΘho rtovΘ tvoji, a °eΦ tvß ozdobnß; jako kus jablka zrnatΘho ₧idoviny tvΘ mezi kade°i tv²mi.
4. Hrdlo tvΘ jest jako v∞₧e Davidova, vystavenß k chovßnφ zbroje, v nφ₧ na tisφce pavΘz visφ, vÜe Ütφt∙ [mu₧∙] udatn²ch.
5. Oba tvΘ prsy jako dvΘ telßtek bli₧enc∙ srnφch, jen₧ se pasou v kvφtφ.
6. A₧by zavφtal ten den, a utekli by stφnovΘ, poodejdu k ho°e mirrovΘ a pahrbku kadidlovΘmu.
7. VÜecka jsi krßsnß, p°φtelkyn∞ mß, a nenφ na tob∞ poÜkvrny.
8. Se mnou z Libßnu, ≤ choti [mß, ] se mnou z Libßnu p∙jdeÜ, a pohledφÜ s vrchu [hory] Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleÜφ lvov²ch a s hor pardov²ch.
9. Jala jsi srdce mΘ, sestro mß choti, jala jsi srdce mΘ jednφm okem sv²m, [a] jedinou toΦenicφ hrdla svΘho.
10. Jak ut∞ÜenΘ jsou milosti tvΘ, sestro mß choti! Jak vzßcn∞jÜφ jsou milosti tvΘ ne₧ vφno, a v∙n∞ mastφ tv²ch nade vÜecky vonnΘ v∞ci.
11. Strdφ tekou rtovΘ tvoji, ≤ choti, med a mlΘko pod jazykem tv²m, a v∙n∞ roucha tvΘho jako v∙n∞ Libßnu.
12. Zahrada zamΦenß [jsi, ] sestro mß choti, vrchoviÜt∞ zamΦenΘ, studnice zapeΦet∞nß.
13. V²st°elkovΘ tvoji [jsou] zahrada strom∙ jablek zrnat²ch s ovocem rozkoÜn²m cypru a nardu,
14. Nardu s Üafrßnem, prustvorce s sko°icφ, [a] s ka₧d²m stromovφm kadidlo vydßvajφcφm, mirry a aloes, [i] s vÜelijak²mi zvlßÜtnφmi v∞cmi vonn²mi.
15. ╙ [ty sßm] vrchoviÜt∞ zahradnφ, studnice vod ₧iv²ch, a tekoucφch z Libßnu.
16. V∞j, v∞t°φΦku p∙lnoΦnφ, a p°i∩, v∞t°φΦku polednφ, prov∞j zahradu mou, a¥ tekou vonnΘ v∞ci jejφ, [a] a¥ p°φjde mil² m∙j do zahrady svΘ, a jφ rozkoÜnΘ ovoce svΘ.

5.kapitola (Pφsen èalamounova)


Kristus ₧ßdost choti svΘ naplnil, 2. ona svou neochotnostφ jej od sebe

zahnala, 6. nad Φφm₧ na°φkaje a pokutu nesa, 8. ₧ßdß, aby jejφ lßska

jemu znßma byla; 10. zatφm jej obÜφrn∞ vychvaluje.

1. P°iÜel¥ jsem do zahrady svΘ, sestro mß choti, sbφrßm mirru svou i vonnΘ v∞ci svΘ, jφm plßst sv∙j i med sv∙j, pijφ vφno svΘ a mlΘko svΘ. Jezte, p°ßtelΘ, pφte a hojn∞ se napφte, [moji] milφ.
2. Spßvßm¥, a vÜak srdce mΘ bdφ. Hlas milΘho mΘho, tlukoucφho: Otev°i mi, sestro mß, p°φtelkyn∞ mß, holubiΦko mß, up°φmß mß; nebo hlava mß plnß jest rosy, [a] kade°e mΘ kr∙p∞jφ noΦnφch.
3. SvlΘkla jsem sukni svou, kterak₧ ji obleku? Umyla jsem nohy svΘ, co₧ je mßm kßleti?
4. Mil² m∙j sßhl rukou svou skrze dvΘ°e, a vnit°nosti mΘ pohnuly se ve mn∞.
5. I vstala jsem, abych otev°ela milΘmu svΘmu, a [aj, z] rukou m²ch kapala mirra, i z prst∙ m²ch, mirra tekutß na rukov∞tech zßvory.
6. Otev°ela¥ jsem byla milΘmu svΘmu, ale mil² m∙j [ji₧] byl uÜel, [a] pominul. DuÜe mßbyla vyÜla, kdy₧ on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenaÜla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.
7. NalezÜe mne strß₧nφ, kte°φ₧ chodφ po m∞st∞, zbili mne, ranili mne, vzali [i] rouchu mou se mne strß₧nφ zdφ m∞stsk²ch.
8. Zavazuji vßs p°φsahou dcery JeruzalΘmskΘ, jestli₧e byste naÜly milΘho mΘho, co jemu povφte? Äe jsem nemocnß milostφ.
9. Co₧ [mß] mil² tv∙j mimo [jinΘ] milΘ, ≤ nejkrßsn∞jÜφ z ₧en? Co [mß] mil² tv∙j nad jinΘ milΘ, ₧e nßs tak p°φsahou zavazujeÜ?
10. Mil² m∙j [jest] bφl² a Φerven², znamenit∞jÜφ ne₧li deset tisφc∙ [jin²ch.]
11. Hlava jeho [jako] ryzφ zlato, vlasy jeho kade°avΘ, ΦernΘ jako havran.
12. OΦi jeho jako holubic nad stoky vod, [jako] v mlΘce umytΘ, stojφcφ v sluÜnosti.
13. Lφce jeho jako zßhonkovΘ vonn²ch v∞cφ, [jako] kv∞tovΘ vonn²ch v∞cφ; rtovΘ jeho jako lilium pr²Ütφcφ mirru tekutou.
14. Ruce jeho prstenovΘ zlatφ, vysazenφ kamenφm drah²m jako postavcem modr²m; b°icho jeho stkv∞lost slonovΘ kosti zafiry oblo₧enΘ.
15. HnßtovΘ jeho sloupovΘ mramorovφ, na podstavcφch zlata nejΦistÜφho zalo₧enφ; oblφΦej jeho jako Libßn, v²born² jako cedrovΘ.
16. ┌sta jeho p°esladkß, a vÜecken jest p°e₧ßdostiv². Takov²¥ jest mil² m∙j, takov² jest p°φtel m∙j, ≤ dcery JeruzalΘmskΘ.

6.kapitola (Pφsen èalamounova)


Cφrkev sv²m dru₧iΦkßm s radostφ vypravuje o p°φchodu chot∞ svΘho;

2. t∞Üφ se ·Φastnostφ jeho. 3.On takΘ okrasy jejφ vypravuje, 8. ji

svou jedinkou a nejmilejÜφ i jin²ch ku podivenφ b²ti sv∞dΦφ,

10. s kter²mi₧ ona milostn∞ i pot°ebn∞ rozmlouvß.

1. Kam₧e odÜel mil² tv∙j, ≤ nejkrßsn∞jÜφ z ₧en? Kam se obrßtil mil² tv∙j? A hledati ho budeme s tebou.
2. Mil² m∙j sstoupil do zahrady svΘ, k zßhonk∙m v∞ci vonn²ch, aby pßsl v zahradßch, a aby zbφral lilium.
3. Jß jsem milΘho mΘho, a mil² m∙j jest m∙j, kter²₧ pase mezi lilium.
4. Krßsnß jsi, p°φtelkyn∞ mß, jako Tersa, p∞knß jako JeruzalΘm, hroznß jako vojsko s praporci.
5. Odvra¥ oΦi svΘ od pat°enφ na mne, nebo ony mne posilujφ. Vlasy tvΘ jsou jako stßda koz, kterΘ₧ vφdati v Galßd.
6. ZubovΘ tvoji jsou podobnφ stßdu ovcφ, kdy₧ vychßzejφ z kupadla, z nich₧ ka₧dß mφvß po dvΘm, a mezi nimi₧ nenφ ₧ßdnΘ neplodnΘ.
7. Jako kus jablka zrnatΘho ₧idoviny tvΘ mezi kade°i tv²mi.
8. èedesßte jest krßloven, a osmdesßte ₧enin, a mladic bez poΦtu;
9. Jedinß jest [vÜak] mß holubice, mß up°φmß, jedinkß p°i matce svΘ, nepoÜkvrn∞nß p°i svΘ rodiΦce. Spat°ivÜe ji dcery, blahoslavily ji, krßlovny a ₧eniny chvßlily ji, [°kouce:]
10. Kterß jest to, kterou₧ vid∞ti jako dennici, krßsnß jako m∞sφc, Φistß jako slunce, hroznß jako vojsko s praporci?
11. Do zahrady vypravenΘ sstoupila jsem, abych spat°ila ovoce ·dolφ, abych vid∞la, kvete-li vinn² kmen, a puΦφ-li se jablon∞ zrnatΘ.
12. Nezv∞d∞la jsem, [a] ₧ßdost mß ponukla mne na v∙z p°edn∞jÜφch z lidu mΘho.
13. Navra¥ se, navra¥, ≤ Sulamitskß, navra¥ se, navra¥, a¥ na t∞ pat°φme. Co uz°φte na SulamitskΘ? Jako zßstup vojensk².

7.kapitola (Pφsen èalamounova)


Kristus ₧enich op∞t tuto choti svΘ krßsu a uÜlechtilost vychvaluje.

10. Naproti tomu ona t∞Üφ se z jeho ·Φastnosti, 11. a rozkoÜφ s nφm zde

i v∞Φn∞ po₧φvati ₧ßdß.

1. Jak jsou krßsnΘ nohy tvΘ v st°evφcφch, dcero knφ₧ecφ! Okolek bedr tv²ch jako zßpony, dφlo ruku v²bornΘho °emeslnφka.
2. Pupek tv∙j koflφk okrouhl², ne bez nßpoje; b°icho tvΘ jako stoh pÜenice obrostl² kvφtφm.
3. Oba tvΘ prsy jako dvΘ telßtek bli₧enc∙ srnφch.
4. Hrdlo tvΘ jako v∞₧e z kostφ slonov²ch, oΦi tvΘ rybnφci v Ezebon podlΘ brßny Batrabbim, nos tv∙j v∞₧e Libßnskß pat°φcφ k DamaÜku.
5. Hlava tvß na tob∞ jako Karmel, a vlasy hlavy tvΘ jako Üarlat; [i] krßl p°ivßzßn by byl na pavlaΦφch.
6. Jak jsi [ty] krßsnß, a jak ut∞Üenß, ≤ milosti p°erozkoÜnß!
7. Ta postava tvß podobna jest palm∞, a prsy tvΘ hrozn∙m.
8. ╪ekl jsem: Vstoupφm na palmu, dosßhnu vrch∙ jejφch. Necha₧¥ tedy jsou prsy tvΘ jako hroznovΘ vinnΘho kmene, a v∙n∞ ch°φpφ tv²ch jako jablek vonn²ch.
9. ┌sta tvß jako vφno v²bornΘ, milß pro up°φmnost, p∙sobφcφ, aby i t∞ch, jen₧ spφ, rtovΘ mluvili.
10. Jß [jsem] milΘho svΘho, a ke mn∞ [jest] ₧ßdost jeho.
11. Po∩, mil² m∙j, vyjd∞me na pole, p°enocujme ve vsech.
12. Rßno p°ivstaneme, na vinice pohledφme, kvete-li vinn² kmen, ji₧-li se ukßzal zaΦßtek hrozn∙, kvetou-li jablka zrnatß, [a] tu¥ dßm tob∞ milosti svΘ.
13. P∞knß jableΦka vydala v∙ni, a na dve°ech naÜich vÜecky rozkoÜe novΘ i starΘ, mil² m∙j, zachovala jsem tob∞.

8.kapitola (Pφsen èalamounova)


Cφrkev starß Izraelskß tou₧φ po p°φchodu Krista v t∞le, a svou

uctivost i lßsku vroucnost ukazuje, 8. za pohany se p°imlouvß,

9. na to odpov∞∩ p°φjemnou ode Pßna slyÜφ, 14. a₧ i poslednφho

p°φÜtφ jeho k dokonalΘmu jφ oslavenφ sna₧n∞ ₧ßdß.

1. ╙ bys byl jako bratr m∙j po₧φvajφcφ prsφ matky mΘ, abych t∞ naleznuc vn∞, polφbila, a nebyla zahanbena.
2. Vedla bych t∞, [a] uvedla do domu matky svΘ, a tu bys mne vyuΦoval; a jߥ bych dala pφti vφna strojenΘho, [a] mstu z jablek zrnat²ch.
3. Levice jeho pod hlavou mou, a pravicφ svou objφmß mne.
4. P°φsahou vßs zavazuji, dcery JeruzalΘmskΘ, abyste nebudily a nevyrß₧ely ze sna milΘho mΘho, dokud₧ by [sßm] necht∞l.
5. Kterß jest to, jen₧ vstupuje z pouÜt∞, zpolehÜi na milΘho svΘho? Pod jablonφ vzbudila jsem t∞; tu¥ tebe poΦala matka tvß, tu¥ t∞ poΦala rodiΦka tvß.
6. Polo₧i₧ mne jako peΦet na srdce svΘ, jako peΦetnφ prsten na ruku svou. Nebo silnΘ jest jako smrt milovßnφ, tvrdß jako hrob horlivost; uhlφ jejφ uhlφ °e°avΘ, plamen nejprudÜφ.
7. Vody mnohΘ nemohly by uhasiti tohoto milovßnφ, ani₧ ho °eky zatopφ. Kdyby n∞kdo dßti cht∞l vÜecken statek domu svΘho za takovou milost, se vÜφm tφm pohrdnut by byl.
8. Sestru mßme maliΦkou, kterß₧ jeÜt∞ nemß prsφ. Co uΦinφme s sestrou svou v den, v kter²₧ bude °eΦ o nφ?
9. Jestli₧e jest zed, vzd∞lßme na nφ palßc st°φbrn²; pakli jest dve°mi, oblo₧φme je dskami cedrov²mi.
10. Jß [jsem] zed, a prsy mΘ jako v∞₧e; tak₧ jsem byla p°ed oΦima jeho, jako nachßzejφcφpokoj.
11. Vinici m∞l èalomoun v Balhamon, kterou₧to pronajal strß₧n²m, aby jeden ka₧d² p°inßÜel za ovoce jejφ tisφc st°φbrn²ch.
12. Ale vinice mß, kterou₧ mßm, p°ede mnou jest. M∞j₧ sob∞ ten tisφc, ≤ èalomoune, a dv∞ st∞ ti, kte°φ₧ ost°φhajφ ovoce jejφho.
13. ╙ ty, kterß₧ bydlφÜ v zahradßch, p°ßtelΘ¥ pozorujφ hlasu tvΘho, ohlaÜuj₧ mi se.
14. Posp∞Ü, mil² m∙j, a p°ipodobni se k srn∞ nebo mladΘmu jelenu, na horßch vonn²ch v∞cφ.