Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12.

1.kapitola (Kazatel)


VÜelikß usilovßnφ lidskß jsou marnß, 4. jak₧ pro nestßlost jich sam²ch,

8. tak i toho, Φφm₧ se zanßÜejφ; 12. Φeho₧ bedliv²m vÜech v∞cφ

zpytovßnφm, a vlastnφm zkuÜenφm kazatel potvrzuje.

1. Slova kazatele syna Davidova, krßle v JeruzalΘm∞.
2. Marnost nad marnostmi, °ekl kazatel, marnost nad marnostmi, [a] vÜecko marnost.
3. Jak² u₧itek mß Φlov∞k ze vÜelijakΘ prßce svΘ, kterou₧ vede pod sluncem?
4. V∞k pomφjφ, a [jin²] v∞k nastßvß, aΦkoli zem∞ na v∞ky trvß.
5. Vychßzφ slunce, i zapadß slunce, a k mφstu svΘmu chvßtß, kde₧ vychßzφ.
6. Jde ku poledni, a obracφ se na p∙lnoci, sem i tam se toΦe, chodφ vφtr, a okolky sv²mi navracuje se vφtr.
7. VÜecky °eky jdou do mo°e, a vÜak se mo°e nep°epl≥uje; do mφsta, do n∞ho₧ tekou °eky, navracujφ se, aby [zase odtud] vychßzely.
8. VÜecky v∞ci jsou plnΘ zaneprßzdn∞nφ, ani₧ m∙₧e Φlov∞k vymluviti; nenasytφ se oko hled∞nφm, ani₧ se naplnφ ucho slyÜenφm.
9. Co₧ bylo, jest [to, ] co₧ b²ti mß; a co₧ se nynφ d∞je, jest to, co₧ se dφti bude; ani₧ jest co novΘho pod sluncem.
10. Jest-li₧ jakß v∞c, o nφ₧ by °φci mohl: Pohle∩, to¥ jest cosi novΘho? [Ano] ji₧ to bylo p°ed v∞ky, kte°φ₧ byli p°ed nßmi.
11. Nenφ pam∞ti prvnφch v∞cφ, ani₧ takΘ potomnφch, kterΘ₧ budou, pamßtka z∙stane u t∞ch, jen₧ potom nastanou.
12. Jß kazatel byl jsem krßlem nad Izraelem v JeruzalΘm∞,
13. A p°ilo₧il jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumnostφ svou vÜecko to, co₧ se d∞je pod nebem. (TakovΘ bφdnΘ zam∞stknßnφ dal B∙h syn∙m lidsk²m, aby se jφm b∞dovali.)
14. Vid∞l jsem vÜecky skutky, d∞jφcφ se pod sluncem, a aj, vÜecko jest marnost a trßpenφ ducha.
15. Co₧ k°ivΘho jest, nem∙₧e se zp°φmiti, a nedostatkovΘ nemohou seΦteni b²ti.
16. Proto₧ tak jsem myslil v srdci svΘm, °ka: Aj, jß zvelebil jsem a rozÜφ°il moudrost nade vÜecky, kte°φ₧ byli p°ede mnou v JeruzalΘm∞, a srdce mΘ dosßhlo mno₧stvφ moudrosti a um∞nφ.
17. I p°ilo₧il jsem mysl svou, abych poznal moudrost a um∞nφ, nemoudrost i blßznovstvφ, ale shledal jsem, ₧e i to jest trßpenφ ducha.
18. Nebo kde jest mnoho moudrosti, [tu] mnoho hn∞vu; a kdo₧ rozmno₧uje um∞nφ, rozmno₧uje bolest.

2.kapitola (Kazatel)


PravΘ blahoslavenstvφ nezßle₧φ v lφbostech t∞lesn²ch, 12. ani na

moudrosti sv∞ta, 24. ale na tom, aby Φlov∞k s pokojem a pot∞Üenou

myslφ nad∞lan²ch Bo₧φch dar∙ u₧φval.

1. ╪ekl jsem op∞t srdci svΘmu: Nu₧e nynφ zkusφm t∞ v veselφ, u₧φvej₧ tedy dobr²ch v∞cφ. A hle, i to marnost.
2. Smφchu jsem °ekl: BlßznφÜ, a veselφ: Co to d∞lßÜ?
3. P°emyÜloval jsem v srdci svΘm, abych povoloval u vφn∞ t∞lu svΘmu, srdce vÜak svΘ spravuje moudrostφ, a p°φdr₧el se blßznovstvφ dotud, a₧ bych zkusil, co by lepÜφho bylo syn∙m lidsk²m, aby Φinili pod nebem v poΦtu dn∙ ₧ivota svΘho.
4. VelikΘ jsem skutky Φinil, vystav∞l jsem sob∞ domy, Ütφpil jsem sob∞ vinice.
5. Vzd∞lal jsem sob∞ zahrady a Üt∞pnice, a Ütφpil jsem v nich stromy vÜelijakΘho ovoce.
6. Nad∞lal jsem sob∞ rybnφk∙, abych svla₧oval jimi les plodφcφ d°φvφ.
7. Najednal jsem sob∞ slu₧ebnφk∙ a d∞vek, a m∞l jsem Φeled v dom∞ svΘm; k tomu i stßda skot∙ a brav∙ velikß m∞l jsem nade vÜecky, kte°φ₧ byli p°ede mnou v JeruzalΘm∞.
8. Nahromß₧dil jsem sob∞ takΘ st°φbra a zlata a klφnot∙ od krßl∙ a krajin; zp∙sobil jsem sob∞ zp∞vßky a zp∞vakyn∞ i [jinΘ] rozkoÜe syn∙ lidsk²ch a nßstroje muzickΘ rozliΦnΘ.
9. A tak velik²m jsem uΦin∞n, a zrostl jsem nade vÜecky, kte°φ₧ p°ede mnou byli v JeruzalΘm∞; nadto moudrost mß z∙stßvala p°i mn∞.
10. A Φeho₧koli ₧ßdaly oΦi mΘ, nezbrßnil jsem jim, ani₧ jsem zbra≥oval srdci svΘmu jakΘho veselφ; srdce mΘ zajistΘ veselilo se ze vÜφ prßce mΘ, a to byl podφl m∙j ze vÜφ prßce mΘ.
11. Ale jak₧ jsem se ohlΘdl na vÜecky skutky svΘ, kterΘ₧ Φinily ruce mΘ, a na prßci ·siln∞ vedenou, a aj, vÜecko marnost a trßpenφ ducha, a ₧e nic nenφ u₧iteΦnΘho pod sluncem.
12. ProΦe₧ obrßtil jsem se, abych spat°oval moudrost a nemoudrost, i blßznovstvφ. (Nebo co by Φlov∞k [spravil, ] cht∞je nßsledovati krßle? To, co₧ ji₧ [jinφ] spravili.)
13. I vid∞l jsem, ₧e jest u₧iteΦn∞jÜφ moudrost ne₧ blßznovstvφ, tak jako jest u₧iteΦn∞jÜφ sv∞tlo ne₧li temnost.
14. Moudr² mß oΦi v hlav∞ svΘ, blßzen pak ve tmßch chodφ; a vÜak poznal jsem, ₧e jednostejnΘ p°φhody vÜechn∞m se p°ihßzejφ.
15. Proto₧ jsem °ekl v srdci svΘm: Mßli¥ mi se tak dφti, jako se d∞je blßznu, proΦe₧ jsem tedy moudrostφ p°edΦil? A tak °ekl jsem v srdci svΘm: I to jest marnost.
16. Nebo nenφ pamßtka moudrΘho jako i blßzna na v∞ky, proto ₧e to, co₧ nynφ jest, ve dnech budoucφch vÜecko v zapomenutφ p°ichßzφ, a ₧e jako₧ umφrß moudr², [tak] i blßzen.
17. ProΦe₧ mrzφ mne tento ₧ivot; nebo semi nelφbφ nic, co₧ se d∞je pod sluncem, pon∞vad₧ vÜecky v∞ci jsou marnost a trßpenφ ducha.
18. Ano mrzφ mne i vÜecka prßce mß, kterou₧ jsem vedl pod sluncem proto ₧e jφ zanechati musφm Φlov∞ku, kter²₧ bude po mn∞.
19. A kdo vφ, bude-li moudr², Φi blßzen? A vÜak panovati bude nade vÜφ pracφ mou, kterou₧ jsem vedl, a v nφ₧ jsem moudr² byl pod sluncem. A i to marnost.
20. I p°iÜel jsem na to, abych pochybil v srdci svΘm o vÜφ prßci, kterou₧ jsem konal, [a v nφ₧ jsem moudr² byl] pod sluncem.
21. Mnoh² zajistΘ Φlov∞k pracuje moud°e, um∞le a spravedliv∞, a vÜak jinΘmu, kter²₧ nepracoval o tom, nechßvß toho [za] podφl jemu, jeÜto i to jest marnost a bφdnß v∞c.
22. Nebo co mß Φlov∞k ze vÜφ prßce svΘ a z kvaltovßnφ srdce svΘho, kterΘ₧ snßÜφ pod sluncem,
23. Pon∞vad₧ vÜickni dnovΘ jeho bolestnφ, a zam∞stknßnφ jeho hn∞v, tak ₧e ani v noci neodpoΦφvß srdce jeho? A i to marnost.
24. Zdali₧ nenφ to chvalitebnΘ p°i Φlov∞ku, jφsti a pφti, a uΦiniti ₧ivotu svΘmu pohodlφ z prßce svΘ? AΦ i to takΘ vid∞l jsem, ₧e z ruky Bo₧φ pochßzφ.
25. Nebo kdo₧ by jφsti a u₧φvati m∞l toho ne₧li jß?
26. ╚lov∞ku zajistΘ, kter²₧ se lφbφ jemu, dßvß moudrost, um∞nφ a veselφ; h°φÜnφku pak dßvß trßpenφ, aby shroma₧∩oval a hrnul, Φeho₧ by zanechal tomu, kter²₧ se lφbφ Bohu. I to takΘ jest marnost a trßpenφ ducha.

3.kapitola (Kazatel)


Marnost lidsk²ch usilovßnφ. 16. Nepravost p°i soudech. 18. Nestßlost

₧ivota a nepov∞domost v∞cφ budoucφch.

1. VÜelikß v∞c mß jist² Φas, a ka₧dΘ p°edsevzetφ pod nebem [svou] chvφli.
2. [Jest] Φas rozenφ i Φas umφrßnφ, Φas sßzenφ a Φas vykopßnφ, co₧ vsazeno b²vß;
3. ╚as mordovßnφ a Φas hojenφ, Φas bo°enφ a Φas stavenφ;
4. ╚as plßΦe a Φas smφchu, Φas smutku a Φas proskakovßnφ;
5. ╚as rozmφtßnφ kamenφ a Φas shroma₧∩ovßnφ kamenφ, Φas objφmßnφ a Φas vzdßlenφ se od objφmßnφ;
6. ╚as hledßnφ a Φas ztracenφ, Φas chovßnφ a Φas zavr₧enφ;
7. ╚as roztrhovßnφ a Φas sÜφvßnφ, Φas mlΦenφ a Φas mluvenφ;
8. ╚as milovßnφ a Φas nenßvid∞nφ, Φas boje a Φas pokoje.
9. Co [tedy] mß ten, kdo prßci vede, z toho, o Φem₧ pracuje?
10. Vid∞l jsem zam∞stknßnφ, kterΘ₧ dal B∙h syn∙m lidsk²m, aby se jφm trßpili.
11. Sßm vÜecko Φinφ uÜlechtile Φasem sv²m, n²br₧ i ₧ßdost sv∞ta dal v srdce jejich, aby nestihal Φlov∞k dφla toho, kterΘ₧ d∞lß B∙h, ani poΦßtku ani konce.
12. Odtud seznßvßm, ₧e nic lepÜφho nemajφ, ne₧ aby se veselili, a Φinili dob°e v ₧ivot∞ svΘm,
13. AΦ i to, kdy₧ vÜelik² Φlov∞k jφ a pije, a u₧φvß dobr²ch v∞cφ ze vÜelijakΘ prßce svΘ, jest dar Bo₧φ.
14. Znßm, ₧e co₧koli Φinφ B∙h, to trvß na v∞ky; nem∙₧e se k tomu nic p°idati, ani od toho co odjφti. A Φinφ to B∙h, aby se bßli oblφΦeje jeho.
15. To, co₧ bylo, [i] nynφ jest, a co₧ bude, ji₧ bylo; nebo B∙h obnovuje to, co₧ pominulo.
16. P°esto vid∞l jsem jeÜt∞ pod sluncem na mφst∞ soudu bezbo₧nost, a na mφst∞ spravedlnosti nespravedlnost.
17. I °ekl jsem v srdci svΘm: Bude¥ B∙h spravedlivΘho i bezbo₧nΘho souditi; nebo tam [bude] Φas ka₧dΘmu p°edsevzetφ i ka₧dΘmu skutku.
18. ╪ekl jsem v srdci svΘm o zp∙sobu syn∙ lidsk²ch, ₧e jim ukßzal B∙h, aby vid∞li, ₧e jsou podobni hovad∙m.
19. P°φpadnost syn∙ lidsk²ch a p°φpadnost hovad jest p°φpadnost jednostejnß. Jako₧ umφrß ono, tak umφrß i on, a d²chßnφ jednostejnΘ vÜickni majφ, ani₧ co nap°ed mß Φlov∞k p°ed hovadem; nebo vÜecko jest marnost.
20. ObΘ to jde k mφstu jednomu; obΘ jest z prachu, obΘ takΘ zase navracuje se do prachu.
21. Kdo to znß, ₧e duch syn∙ lidsk²ch vstupuje zh∙ru, a duch hovadφ ₧e sstupuje pod zemi?
22. Proto₧ spat°il jsem, ₧e nic nenφ lepÜφho, ne₧ veseliti se Φlov∞ku v skutcφch sv²ch, pon∞vad₧ to jest podφl jeho. Nebo kdo jej k tomu p°ivede, aby poznati mohl to, co₧ jest budoucφho po n∞m?

4.kapitola (Kazatel)


Bφda lidskß maluje se p°φkladem, utiÜt∞n²ch, 4. pro dobrΘ dφlo zßvist

trpφcφch, 7. lakom²ch, 9. a samotn²ch, 13. tΘ₧ na svΘm bohatstvφ

zaklßdajφcφch, 15. naposledy i poddan²ch, nestßlou mysl k sv²m

vrchnostem majφcφch.

1. Op∞t obrßtiv se, i vid∞l jsem vÜelikß ssou₧enφ, kterß₧ se d∞jφ pod sluncem, a aj, slzy k°ivdu trpφcφch, jeÜto nemajφ pot∞Üitele, ani moci [k vyjφtφ] z ruky t∞ch, kte°φ₧ je ssu₧ujφ, a nemajφ pot∞Üitele.
2. Proto₧ jß chvßlil jsem mrtvΘ, kte°φ₧ ji₧ zem°eli, vφce ne₧li ₧ivΘ, kte°φ₧ jsou ₧ivi a₧ po dnes.
3. N²br₧ nad oba tyto Ü¥astn∞jÜφ jest ten, kter²₧ jeÜt∞ nebyl, a nevid∞l skutku zlΘho, d∞jφcφho se pod sluncem.
4. Nebo spat°il jsem vÜelikou prßci a ka₧dΘ dobrΘ dφlo, ₧e jest k zßvisti jedn∞ch druh²m. I to takΘ jest marnost a trßpenφ ducha.
5. Blßzen sklßdß ruce svΘ, a jφ maso svΘ, [°φkaje:]
6. LepÜφ jest plnß hrst s odpoΦinutφm, ne₧li p°ehrÜlφ plnΘ s pracφ a trßpenφm ducha.
7. Op∞t obrßtiv se, vid∞l jsem [jinou] marnost pod sluncem:
8. Jest samotn² [n∞kdo, ] nemaje ₧ßdnΘho, ani syna, ani bratra, a vÜak nenφ konce vÜelikΘ prßci jeho, ani oΦi jeho nemohou se nasytiti bohatstvφ. [Nepomyslφ:] Komu jß pracuji, tak ₧e i ₧ivotu svΘmu ujφmßm pohodlφ? I to takΘ jest marnost a bφdnΘ zaneprßzdn∞nφ.
9. LΘpe¥ jest dv∞ma ne₧ jednomu; majφ zajistΘ dobr² u₧itek z prßce svΘ.
10. Nebo padne-li kter² z nich, druh² pozdvihne tovaryÜe svΘho. B∞da tedy samotnΘmu, kdy₧ by padl; nebo nemß druhΘho, aby ho pozdvihl.
11. TakΘ budou-li dva spolu le₧eti, zah°ejφ se, ale jeden jak se zah°eje?
12. OvÜem, jestli₧e by se [kdo] jednoho zmocniti cht∞l, dva postavφ se proti n∞mu; ano trojnßsobnφ provßzek nesnadn∞ se p°etrhne.
13. LepÜφ jest dφt∞ chudΘ a moudrΘ, ne₧ krßl star² a blßzen, kter²₧ neumφ ji₧ ani napomenutφ p°ijφmati,
14. AΦkoli z ₧alß°e vychßzφ, aby kraloval, n²br₧ i v krßlovstvφ svΘm m∙₧e na chudobu p°ijφti.
15. Vid∞l jsem vÜecky ₧ivΘ, kte°φ₧ chodφ pod sluncem, ani se p°φdr₧eli pacholete, potomka [onoho, ] kter²₧ m∞l kralovati mφsto n∞ho.
16. Neb²valo konce [tΘ vrtkosti] vÜeho lidu, [jak₧] toho, kter²₧ byl p°ed nimi, tak₧ ani potomci nebudou se t∞Üiti z n∞ho. Proto₧ i to jest marnost a trßpenφ ducha.

5.kapitola (Kazatel)


Slu₧ba k vyvarovßnφ se marnosti. 10. Marnost p°i u₧φvßnφ ·rod zemsk²ch

b∞₧φcφ a z°φzenΘ jich u₧φvßnφ.

1. Ost°φhej nohy svΘ, kdy₧ jdeÜ do domu Bo₧φho, a bu∩ hotov∞jÜφ k slyÜenφ ne₧li k dßvßnφ ob∞tφ blßzn∙; nebo oni neznajφ toho, ₧e zle Φinφ.
2. Neb²vej rychl² k mluvenφ, ani srdce tvΘ kvapnΘ k vynßÜenφ slova p°ed oblφΦejem Bo₧φm, pon∞vad₧ B∙h [jest] na nebi, a ty na zemi; proto₧ nech¥ jsou slova tvß nemnohß.
3. Nebo [jako₧] p°ichßzφ sen z velikΘho pracovßnφ, tak hlas blßzna z mno₧stvφ slov.
4. Kdy₧ bys uΦinil slib Bohu, neprodlΘvej ho splniti, nebo nemß lφbosti v blßznφch. Co₧koli slφbφÜ, spl≥.
5. LΘpe jest, abys nesliboval, ne₧ abys slib∞, neplnil.
6. NedopouÜt∞j ·st∙m sv²m, aby k h°φchu p°ivodila t∞lo tvΘ, ani₧ °φkej p°ed and∞lem, ₧e to jest poblouzenφ. ProΦ mßÜ hn∞vati Boha °eΦφ svou, kter²₧ by na zkßzu p°ivedl dφlo rukou tv²ch?
7. Nebo kde₧ jest mnoho sn∙, tu i marnosti a slova mnohß, ale ty Boha se boj.
8. Jestli₧e bys nßtisk chudΘho a zadr₧enφ soudu a spravedlnosti spat°il v krajin∞, nediv se tΘ v∞ci; nebo vyÜÜφ vysokΘho Üet°φ, a jeÜt∞ vyÜÜφ nad nimi.
9. Zemsk² pak [obchod] u vÜech p°ednφ mφsto mß; [i] krßl rolφ slou₧φ.
10. Kdo miluje penφze, nenasytφ se pen∞zi; a kdo miluje hojnost, nebude mφti u₧itku. I to jest marnost.
11. Kde jest mnoho statku, mnoho b²vß i t∞ch, kte°φ₧ jedφ jej. Jak²₧ tedy mß u₧itek pßn jeho? JedinΘ, ₧e oΦima sv²ma hledφ [na n∞j.]
12. Sladk² jest sen pracovitΘmu, jez on mßlo neb mnoho, ale sytost bohatΘho nedopouÜtφ mu spßti.
13. Jest p°ebφdnß v∞c, [kterou₧] jsem vid∞l pod sluncem: Bohatstvφ nachovanΘ tomu, kdo₧ je mß, k jeho zlΘmu.
14. Nebo hyne bohatstvφ takovΘ pro zlou sprßvu; syn, kterΘho₧ zplodφ, nebude mφti v ruce svΘ niΦeho.
15. Jak₧ vyÜel z ₧ivota matky svΘ nah², [tak] zase odchßzφ, jak₧ p°iÜel, ani₧ Φeho odnßÜφ z prßce svΘ, co₧ by vzal v ruku svou.
16. A to¥ jest takΘ p°ebφdnß v∞c, ₧e rovn∞, jak₧ p°iÜel, tak odjφti musφ. Proto₧ jak² u₧itek mφti bude toho, ₧e pracoval u vφtr?
17. K tomu, ₧e po vÜecky dny svΘ v temnostech jφdal, s mnoh²m z∙°enφm, nemocφ a hn∞vem?
18. Aj, to¥ jsem jß spat°il, ₧e dobrß a Φistß jest v∞c jφsti a pφti a u₧φvati pohodlφ ze vÜφ prßce svΘ, kterou₧ [kdo] vede pod sluncem v poΦtu dn∙ ₧ivota svΘho, kterΘ₧ dal jemu B∙h, nebo to jest podφl jeho;
19. A ₧e kterΘmukoli Φlov∞ku dal B∙h bohatstvφ a zbo₧φ, a dopustil, aby u₧φval jich, a bral dφl sv∙j, a veselil se z prßce svΘ, to jest dar Bo₧φ.
20. Nebo nebude mnoho pamatovati na dny ₧ivota svΘho, proto ₧e B∙h jemu p°eje veselφ srdce jeho.

6.kapitola (Kazatel)


Skoupnost a lakomß ₧ßdost Φlov∞ka, nerci-li nepomßhß k dobrΘmu bydlu

₧ivota zdejÜφho, alebr₧ jeÜt∞ ku p°ekß₧ce jemu jest.

1. Jest bφdnß v∞c, kterou₧ jsem vid∞l pod sluncem, a lidem obyΦejnß:
2. KterΘmu Φlov∞ku dal B∙h bohatstvφ a zbo₧φ i slßvu, tak ₧e nemß nedostatku duÜe jeho v niΦem₧, Φehokoli ₧ßdß, a vÜak nedopouÜtφ mu B∙h u₧φvati t∞ch v∞cφ, ale jin² leckdos s₧φ°e to, a to¥ jest marnost a bφdnß v∞c.
3. Zplodil-li by kdo sto [syn∙, ] a byl by ₧iv mnoho let, jakkoli rozmno₧eni jsou dnovΘ let jeho, nebyl-li ₧ivot jeho nasycen dobr²mi v∞cmi, a nem∞l by ani poh°bu, pravφm, ₧e Ü¥astn∞jÜφ jest nedoch∙dΦe ne₧li on.
4. Nebo [ono] v zma°enφ p°ichßzeje, do temnostφ odchßzφ, a jmΘno jeho temnostmi p°ikryto b²vß.
5. N²br₧ ani slunce nevφdß, ani₧ [Φeho] poznßvß, a tak odpoΦinutφ mß lepÜφ ne₧li onen.
6. A by¥ pak byl ₧iv dva tisφce let, a pohodlφ by neu₧il, zdali₧ k jednomu mφstu vÜickni neodchßzejφ?
7. VÜecka prßce Φlov∞ka [jest] pro ·sta jeho, a vÜak duÜe jeho nem∙₧e se nasytiti.
8. Nebo co mß vφce moudr² ne₧li blßzen? A co chud², kter²₧ se umφ chovati mezi lidmi?
9. LΘpe jest vid∞ti ne₧li ₧ßdati, [ale] i to jest marnost a trßpenφ ducha.
10. ╚φm₧koli jest, dßvno jest tφm nazvßn, a znßmΘ bylo, ₧e Φlov∞k b²ti m∞l, a ₧e se nebude moci souditi s siln∞jÜφm, ne₧li jest sßm.
11. [A] pon∞vad₧ p°edsevzetφ mnohß rozmno₧ujφ marnost, co na tom mß Φlov∞k?
12. Nebo kdo vφ, co by bylo dobrΘho Φlov∞ku v tomto ₧ivot∞, v poΦtu dn∙ marnΘho ₧ivota jeho, kte°φ₧ pomφjejφ jako stφn? Aneb kdo oznßmφ Φlov∞ku, co se dφti bude po n∞m pod sluncem?

7.kapitola (Kazatel)


RozliΦnΘ v∞ci jedny na druhΘ vystaviv kazatel, 11. moudrost pravou

s ratolestmi i ovocem p°edklßdß, 25. potom moudr²ch a pobo₧n²ch

°φdkost i p°φΦinu toho oznamuje.

1. LepÜφ jest jmΘno dobrΘ ne₧li mast v²bornß, a den smrti ne₧ den narozenφ Φlov∞ka.
2. LΘpe jest jφti do domu zßmutku, ne₧li jφti do domu hodovßnφ, pro dokonßnφ ka₧dΘho Φlov∞ka, a kdo₧ jest ₧iv, slo₧φ to v srdci svΘm.
3. LepÜφ jest horlenφ ne₧li smφch; nebo z∙°ivß tvß° polepÜuje srdce.
4. Srdce moudr²ch v dom∞ zßmutku, ale srdce blßzn∙ v dom∞ veselφ.
5. LΘpe jest slyÜeti ₧ehrßnφ moudrΘho, ne₧li aby n∞kdo poslouchal pφsn∞ blßzn∙.
6. Nebo jako praÜt∞nφ trnφ pod hrncem, tak smφch blßzna. A i to jest marnost.
7. Ssu₧ovßnφ zajistΘ k blßznovstvφ p°ivodφ moudrΘho, a dar oslepuje srdce.
8. LepÜφ jest skonΦenφ v∞ci ne₧li poΦßtek jejφ; lepÜφ jest dlouho Φekajφcφ ne₧li vysokomysln².
9. Nebu∩ kvapn² v duchu svΘm k hn∞vu; nebo hn∞v v l∙nu blßzn∙ odpoΦφvß.
10. Ne°φkej: ╚φm jest to, ₧e dnovΘ prvnφ lepÜφ byli ne₧li tito? Nebo bys se nemoud°e na to vytazoval.
11. Dobrß jest moudrost s statkem, a velmi u₧iteΦnß t∞m, kte°φ₧ vidφ slunce;
12. Nebo v stφnu moudrosti a v stφnu st°φbra [odpoΦφvajφ.] A vÜak p°edn∞jÜφ jest um∞nφ moudrosti, p°inßÜφ ₧ivot t∞m, kdo₧ ji majφ.
13. Hle∩ na skutky Bo₧φ. Nebo kdo m∙₧e zp°φmiti to, co₧ on zk°ivil?
14. V den dobr² u₧φvej dobr²ch v∞cφ, a v den zl² bu∩ bedliv; [nebo] i to naproti onomu uΦinil B∙h z tΘ p°φΦiny, aby nenalezl Φlov∞k po n∞m niΦeho.
15. VÜecko to vid∞l jsem za dn∙ marnosti svΘ: B²vß spravedliv², kter²₧ hyne s spravedlnostφ svou; tolikΘ₧ b²vß bezbo₧n², kter²₧ dlouho ₧iv jest v zlosti svΘ.
16. Neb²vej p°φliÜ spravedliv², ani₧ bu∩ p°φliÜ moudr². ProΦ mßÜ na zkßzu p°ichßzeti?
17. Nebu∩ p°φliÜ starostliv², ani₧ b²vej blßznem. ProΦ mßÜ umφrati d°φve Φasu svΘho?
18. DobrΘ¥ jest, abys se onoho p°φdr₧el, a tohoto se nespouÜt∞l; nebo kdo se bojφ Boha, ujde vÜeho toho.
19. Moudrost posiluje moudrΘho nad desatero knφ₧at, kte°φ₧ jsou v m∞st∞.
20. Nenφ zajistΘ Φlov∞ka spravedlivΘho na zemi, kter²₧ by Φinil dob°e a neh°eÜil.
21. TakΘ ne ke vÜechn∞m slov∙m, kterß₧ mluvφ [lidΘ, ] p°iklßdej mysli svΘ, pon∞vad₧ nemßÜ dbßti, by i slu₧ebnφk tv∙j zlo°eΦil tob∞.
22. Nebo¥ vφ srdce tvΘ, ₧e jsi i ty Φastokrßt zlo°eΦil jin²m.
23. VÜeho toho zkusil jsem moudrostφ, [a] °ekl jsem: Budu moudr²m, ale moudrost vzdßlila se ode mne.
24. Co₧ [pak] vzdßlenΘ a velmi hlubokΘ jest, kdo₧ to najφti m∙₧e?
25. VÜecko jsem p°eb∞hl myslφ svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbo₧nost, blßznovstvφ a nemoudrost [i] nesmyslnost.
26. I naÜel jsem v∞c ho°ΦejÜφ nad smrt, ₧enu, jejφ₧ srdce tenata, a ruce jejφ okovy. Kdo₧ se lφbφ Bohu, zachovßn b²vß od nφ, ale h°φÜnφk b²vß od nφ jat.
27. Pohle∩, to jsem shledal, (pravφ kazatel), jedno proti druhΘmu [stav∞je, ] abych nalezl um∞nφ,
28. ╚eho [pak] p°esto hledala duÜe mß, vÜak jsem nenalezl: Mu₧e jednoho z tisφce naÜel jsem, ale ₧eny mezi tolika jsem nenalezl.
29. ObzvlßÜtn∞ pohle∩ [i] na to, co₧ jsem nalezl: Äe uΦinil B∙h Φlov∞ka dobrΘho, ale oni nßsledovali smyÜlφnek rozliΦn²ch.

8.kapitola (Kazatel)


Poddan²ch k vrchnostem povinnost, 6. lidskou v∞cφ budoucφch nepov∞domost

a mdlobu, 9. mocn²ch nad mdlejÜφmi ukrutnost, 11. ubezpeΦenφ se

bezbo₧n²ch ve zlΘm, 12. pobo₧n²ch i nepobo₧n²ch jistou odplatu,

16. a skutk∙ Bo₧φch sprßv nevysti₧itelnost kazatel vypisuje.

1. Kdo se m∙₧e vrovnati moudrΘmu, a kdo m∙₧e vyklßdati [vÜelikou] v∞c? Moudrost Φlov∞ka osv∞cuje oblφΦej jeho, a nestydatost tvß°i jeho prom∞≥uje.
2. Jߥ [radφm:] V²pov∞di krßlovskΘ ost°φhej, a vÜak podlΘ p°φsahy Bo₧φ.
3. Nepospφchej odjφti od tvß°i jeho, ani₧ trvej v zpou°e; nebo co₧¥ by koli cht∞l, uΦinil by.
4. Nebo kde slovo krßlovskΘ, tu i moc jeho, a kdo dφ jemu: Co d∞lßÜ?
5. Kdo ost°φhß p°ikßzanφ, nezvφ o niΦem zlΘm. I Φas i p°φΦiny znß srdce moudrΘho.
6. Nebo vÜelikΘ p°edsevzetφ mß Φas a p°φΦiny. Ale [i to] neÜt∞stφ velikΘ Φlov∞ka se p°φdr₧φ,
7. Äe nevφ, co budoucφho jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznßmφ?
8. Nenφ Φlov∞ka, kter²₧ by moci m∞l nad ₧ivotem, aby zadr₧el duÜi, ani₧ mß moc nade dnem smrti; nemß ani bran∞ v tom boji, ani₧ vysvobodφ bezbo₧nost bezbo₧nΘho.
9. Ve vÜem tom vid∞l jsem, p°ilo₧iv mysl svou ke vÜemu tomu, co se d∞je pod sluncem, [₧e] Φasem panuje Φlov∞k nad Φlov∞kem k jeho zlΘmu.
10. A tehdß₧ vid∞l jsem bezbo₧nΘ poh°benΘ, ₧e se zase navrßtili, ale [kte°φ₧] z mφsta svatΘho odeÜli, v zapomenutφ dßni jsou v m∞st∞ tom, v kterΘm₧ dob°e Φinili. I to takΘ jest marnost.
11. Nebo ₧e ne i hned ortel dochßzφ pro skutek zl², proto₧ vroucφ jest k tomu srdce syn∙ lidsk²ch, aby Φinili zlΘ v∞ci.
12. [A] aΦkoli h°φÜnφk Φinφ zle na stokrßt, a v₧dy se mu odklßdß, jß vÜak vφm, ₧e dob°e bude bojφcφm se Boha, kte°φ₧ se bojφ oblφΦeje jeho.
13. S bezbo₧n²m pak nedob°e se dφti bude, ani₧ se prodlφ dnovΘ jeho; [minou] jako stφn, proto ₧e jest bez bßzn∞ p°ed oblφΦejem Bo₧φm.
14. Jest marnost, kterß₧ se d∞je na zemi: Äe b²vajφ spravedlivφ, jim₧ se vÜak vede, jako by [Φinili] skutky bezbo₧n²ch; zase b²vajφ bezbo₧nφ, kter²m₧ se vÜak vede, jako by [Φinili] skutky spravedliv²ch. [Proto₧] jsem °ekl: I to takΘ jest marnost.
15. A tak chvßlil jsem veselφ, proto ₧e nic nemß lepÜφho Φlov∞k pod sluncem, jedinΘ aby jedl a pil, a veselil se, a ₧e to poz∙stßvß jemu z prßce jeho ve dnech ₧ivota jeho, kterΘ₧ dal jemu B∙h pod sluncem.
16. A aΦ jsem se vydal srdcem sv²m na to, abych moudrost vystihnouti mohl, a vyrozum∞ti bφd∞, kterß₧ b²vß na zemi, pro kterou₧ ani ve dne ani v noci nespφ,
17. A vÜak vid∞l jsem p°i ka₧dΘm skutku Bo₧φm, ₧e nem∙₧e Φlov∞k vystihnouti skutku d∞jφcφho se pod sluncem. O Φe₧ pracuje Φlov∞k, vyhledati cht∞je, ale nenalΘzß; n²br₧ by¥ i myslil moudr², ₧e [se] dovφ, nebude moci [nic] najφti.

9.kapitola (Kazatel)


Nad jednostejn²mi dobr²ch i zl²ch p°φb∞hy, 3. a nad bezbo₧nostφ i

smrtelnostφ lidsvou kazatel na°φkaje, 4. pokud jest lΘpe ₧ivu b²ti ne₧

um°φti, 7. jak dar∙ Bo₧φch Φasn²ch sluÜφ u₧φvati, 10. i povinnosti

vykonßvati, tΘ₧ bφdu a nestateΦnost lidskou i jejich v∞cφ nejistotu

znßti, pouΦuje; 13. naposledy moudrost nade vÜechno vyvyÜuje.

1. VÜecko to zajistΘ rozva₧oval jsem v srdci svΘm, abych vysv∞tlil vÜecko to, ₧e spravedlivφ a moud°φ, i skutkovΘ jejich jsou v rukou Bo₧φch. Jako₧ milosti, tak ani nenßvisti neznß Φlov∞k ze vÜech v∞cφ, [kterΘ₧] jsou p°ed oblφΦejem jeho.
2. VÜecko [se d∞je] jednostejn∞ p°i vÜech; jedna a tß₧ p°φpadnost jest spravedlivΘho jako bezbo₧nΘho, dobrΘho a ΦistΘho jako neΦistΘho, ob∞tujφcφho jako toho, kter²₧ neob∞tuje, tak dobrΘho jako h°φÜnφka, p°isahajφcφho jako toho, kter²₧ se p°φsahy bojφ.
3. [A] to¥ jest p°ebφdnß v∞c mezi vÜφm tφm, co₧ se d∞je pod sluncem, ₧e p°φpadnost jednostejnß jest vÜechn∞ch, ovÜem pak ₧e srdce syn∙ lidsk²ch plnΘ jest zlΘho, a ₧e blßznovstvφ [p°φdr₧φ se] srdce jejich, pokud₧ ₧ivi jsou, potom pak umφrajφ,
4. AΦkoli ten, kter²₧ tovaryÜφ se vÜechn∞mi ₧iv²mi, mß nad∞ji, an psu ₧ivΘmu lΘpe jest ne₧li lvu mrtvΘmu.
5. Nebo ₧ivφ v∞dφ, ₧e um°φti majφ, mrtvφ pak nev∞dφ nic, ani₧ vφce majφ odplaty, proto ₧e v zapomenutφ p°iÜla pamßtka jejich.
6. Anobr₧ i milovßnφ jejich, i nenßvist jejich, i zßvist jejich zahynula, a ji₧ vφce nemajφ dφlu na v∞ky v ₧ßdnΘ v∞ci, kterß₧ se d∞je pod sluncem.
7. Nu₧e tedy jez s radostφ chlΘb sv∙j, a pφ s veselou myslφ vφno svΘ, nebo ji₧ oblibuje B∙h skutky tvΘ.
8. Ka₧dΘho Φasu a¥ jest roucho tvΘ bφlΘ, a oleje na hlav∞ tvΘ nech¥ nenφ nedostatku.
9. Äiv bu∩ s man₧elkou, kterou₧ jsi zamiloval, po vÜecky dny ₧ivota marnosti svΘ, kter²₧¥ dßn pod sluncem po vÜecky dny marnosti tvΘ; nebo to jest podφl tv∙j v ₧ivot∞ tomto a p°i prßci tvΘ, kterou₧ vedeÜ pod sluncem.
10. VÜecko, co₧ by p°ed se vzala ruka tvß k Φin∞nφ, podlΘ mo₧nosti svΘ konej; nebo nenφ prßce ani d∙myslu ani um∞nφ ani moudrosti v hrob∞, do n∞ho₧ se bΘ°eÜ.
11. [A] obrßtiv se, spat°il jsem pod sluncem, ₧e ne [zßle₧φ] b∞h na rychl²ch, ani boj na udatn²ch, n²br₧ ani ₧ivnost na moudr²ch, ani bohatstvφ na opatrn²ch, ani p°φze≥ na um∞l²ch, ale [podlΘ] Φasu a p°φhody p°ihßzφ se vÜechn∞m.
12. Nebo tak neznß Φlov∞k Φasu svΘho jako ryby, kterΘ₧ loveny b²vajφ sφtφ Ükodlivou, a jako ptßci polapeni b²vajφ osφdlem; tak zlapßni b²vajφ synovΘ lidÜtφ v Φas zl², kdy₧ na n∞ p°ipadß v nßhle.
13. TakΘ i tuto moudrost vid∞l jsem pod sluncem, kterß₧ za velikou byla u mne:
14. [Bylo] m∞sto malΘ, a v n∞m lidφ mßlo, k n∞mu₧ p°itßhl krßl mocn², a obehnav je, zd∞lal proti n∞mu nßspy velikΘ.
15. I nalezen jest v n∞m mu₧ chud² moudr², kter²₧ vysvobodil to m∞sto moudrostφ svou, aΦkoli ₧ßdn² nevzpomenul na mu₧e toho chudΘho.
16. Proto₧ °ekl jsem jß: LepÜφ jest moudrost ne₧ sφla, aΦkoli moudrost chudΘho toho [byla] v pohrdßnφ, a slov jeho neposlouchali.
17. Slov moudr²ch pokojn∞ poslouchati sluÜφ, rad∞ji ne₧ k°iku panujφcφho mezi blßzny.
18. LepÜφ jest moudrost ne₧ nßstrojovΘ vßleΦnφ, ale nemoudr² jeden kazφ mnoho dobrΘho.

10.kapitola (Kazatel)


Co o nemoudrΘm navrhl a vysv∞tliv, 4. uΦφ poko°e, kterß₧ k vrchnostem

prokazovßna b²ti mß; 13. Ükodu zlΘ sprßvy v sv∞t∞, u₧itek pak dobrΘ

p°edklßdaje, 17. dob°e o vrchnosti smysliti uΦφ.

1. Muchy mrtvΘ nasmrazujφ [a] naka₧ujφ mast apatekß°skou; tak pro moudrost a slßvu vzßcnΘho maliΦko blßznovstvφ [zohy₧∩uje.]
2. Srdce moudrΘho jest po pravici jeho, ale srdce blßzna po levici jeho.
3. I tehdß₧, kdy₧ blßzen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpφ; nebo vÜechn∞m znßti dßvß, ₧e blßzen jest.
4. Jestli₧e by duch toho, jen₧ panuje, povstal proti tob∞, neopouÜt∞j mφsta svΘho; nebo krotkost p°φtr₧ Φinφ h°φch∙m velik²m.
5. Jest zlß v∞c, [kterou₧] jsem vid∞l pod sluncem, toti₧ neproz°etelnost, kterß₧ pochßzφ od vrchnosti,
6. [Äe] blßzen postaven b²vß v d∙stojnosti velikΘ, a bohatφ ₧e v nφzkosti sedßvajφ.
7. Vid∞l jsem slu₧ebnφky na konφch, knφ₧ata pak, ana chodφ p∞Üky jako slu₧ebnφci.
8. Kdo kopß jßmu, upadß do nφ; a kdo bo°φ plot, uÜ¥kne jej had.
9. Kdo p°enßÜφ kamenφ, urazφ se jφm; a kdo Ütφpß d°φvφ, nebezpeΦenstvφ bude mφti od n∞ho.
10. Jestli₧e se ztupφ ₧elezo, a nenabrousφ-li ost°φ jeho, tedy sφly p°iΦiniti musφ; ale mnohem lΘpe m∙₧e to spraviti moudrost.
11. UÜ¥kne-li had, ne₧ by zaklet byl, nic neprosp∞jφ [slova] zaklinaΦe.
12. Slova ·st moudrΘho [jsou] p°φjemnß, ale rtovΘ blßzna sehlcujφ jej.
13. PoΦßtek slov ·st jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvenφ jeho pouhΘ blßznovstvφ.
14. Nebo blßzen mnoho mluvφ, [jeÜto] nevφ Φlov∞k ten, co budoucφho jest. To zajistΘ, co bude po n∞m, kdo mu oznßmφ?
15. Prßce blßzn∙ k ustßnφ je p°ivodφ, nebo neumφ ani do m∞sta trefiti.
16. B∞da tob∞, zem∞, kdy₧ krßl tv∙j dφt∞ jest, a knφ₧ata tvß rßno hodujφ.
17. Blahoslavenß jsi ty zem∞, kdy₧ krßl tv∙j jest syn Ülechetn²ch, a knφ₧ata tvß, kdy₧ Φas jest, jφdajφ pro posiln∞nφ, a ne pro opilstvφ.
18. Ano pro lenost schßzφ krov, a pro opuÜt∞nφ rukou kapßvß do domu.
19. Pro obveselenφ strojφvajφ hody, a vφno obveseluje ₧ivot, penφze pak ke vÜemu dopomßhajφ.
20. Ani sßm u sebe krßli nezlo°eΦ, ani v skr²Üφch pokoje svΘho nezlo°eΦ mocn∞jÜφmu; nebo ptßk nebesk² donesl by hlas ten, a to, co₧ k°φdla mß, vyjevilo by °eΦ [tvou.]

11.kapitola (Kazatel)


K milosrden²m skutk∙m 6. a k v∞rnΘ prßci v dobrΘm napomenuv,

7. i nedokonalost zdejÜφho veselφ ukßzav kazatel, 9. ku pamatovßnφ

na soud poslednφ a ku polepÜenφ ₧ivota slou₧φ.

1. PouÜt∞j chlΘb sv∙j po vod∞, nebo po mnoh²ch dnech najdeÜ jej.
2. Dej Φßstku sedmi aneb i osmi, nebo nevφÜ, co zlΘho bude na zemi.
3. Kdy₧ se napl≥ujφ oblakovΘ, dΘÜ¥ na zem vydßvajφ; a kdy₧ padß d°evo na poledne aneb na p∙lnoci, na kterΘ₧ mφsto padß to d°evo, tu z∙stßvß.
4. Kdo Üet°φ v∞tru, nebude sφti; a kdo hledφ na hustΘ oblaky, nebude ₧φti.
5. Jako₧ ty nevφÜ, kterß jest cesta v∞tru, [a] jak [rostou] kosti v ₧ivot∞ t∞hotnΘ, tak neznßÜ dφla Bo₧φho, kter²₧ Φinφ vÜecko.
6. Hned z jitra rozsφvej sφm∞ svΘ, a u veΦer nedßvej odpoΦinutφ ruce svΘ; nebo ty nevφÜ, co jest lepÜφho, to-li Φi ono, Φili obΘ jednostejn∞ dobrΘ jest.
7. P°φjemnΘ¥ jest zajistΘ sv∞tlo, a milß v∞c oΦima vid∞ti slunce;
8. A vÜak, by mnoho let ₧iv jsa Φlov∞k, ve vÜech t∞ch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, co₧koli p°eb∞hlo, [poΦte za] marnost.
9. Raduj₧ se [tedy, ] mlßdenΦe, v mladosti svΘ, a nech¥ t∞ obveseluje srdce tvΘ ve dnech mladosti tvΘ, a cho∩ po cestßch srdce svΘho, a podlΘ ₧ßdosti oΦφ sv²ch, ne₧ v∞z, ₧e t∞ s tφm se vÜφm p°ivede B∙h na soud.
10. Anobr₧ odejmi hn∞v od srdce svΘho, a odvra¥ zlost od t∞la svΘho; nebo d∞tinstvφ a mladost [jest] marnost.

12.kapitola (Kazatel)


Ku pamatovßnφ hned v mladosti na Pßna Boha, p°edlo₧enφm zp∙sobu v∞ku

seÜlΘho i smrti, kazatel probudiv, 8. a ₧e vÜechny v∞ci marnostφ jsou,

obnoviv, 12. knihu tuto schvaluje, a Φemu by se ka₧d² nejp°edn∞ji z nφ

uΦiti m∞l ukazuje.

1. A pamatuj na stvo°itele svΘho ve dnech mladosti svΘ, prvΘ ne₧ nastanou dnovΘ zlφ, a p°iblφ₧φ se lΘta, o nich₧ dφÜ: Nemßm v nich zalφbenφ;
2. PrvΘ ne₧ se zatmφ slunce a sv∞tlo, a m∞sφc i hv∞zdy, a navrßtφ se hustφ oblakovΘ po deÜti;
3. V ten den, v kterΘm₧ se t°φsti budou strß₧nφ domu, a nak°ivφ se mu₧i silnφ, a ustanou melφcφ, proto ₧e jich mßlo bude, a zatmφ se ti, kte°φ₧ vyhlΘdajφ z oken,
4. A zav°φny budou dvΘ°e od ulice s slab²m zvukem mlenφ, a povstanou k hlasu ptaΦφmu, a p°estanou vÜecky slibnosti zp∞vu;
5. Ano i vysokosti bßti se budou, a ·razu na cest∞, a kvΘsti bude mandlov² strom, tak ₧e i kobylka t∞₧kß bude, a poruÜφ se ₧ßdost; nebo bΘ°e se Φlov∞k do domu v∞ΦnΘho, a choditi budou po ulici kvφlφcφ;
6. PrvΘ ne₧ se p°etrhne provaz st°φbrn², a ne₧ se rozrazφ ΦφÜe zlatß, a rozt°φÜtφ se v∞derce nad vrchoviÜt∞m, a roztrhne se kolo nad studnicφ,
7. A navrßtφ se prach do zem∞, jak₧ [prvΘ] byl, duch pak navrßtφ se k Bohu, kter²₧ jej dal.
8. Marnost nad marnostmi, °ekl kazatel, [a] vÜecko marnost.
9. ╚φm pak byl kazatel moud°ejÜφ, tφm vφce vyuΦoval lid um∞nφ, a rozva₧oval, zpytoval, i slo₧il mno₧stvφ p°φslovφ.
10. Sna₧ovalt∞ se kazatel vyhledati v∞ci nej₧ßdostiv∞jÜφ, a napsal, co₧ pravΘho jest, [a] slova v∞rnß.
11. Slova moudr²ch podobnß ostn∙m a h°ebφk∙m vbit²m, [slova] skladatel∙, kterß₧ jsou vydßna od past²°e jednoho.
12. A tak tedy jimi, synu m∙j, hojn∞ dosti osvφcen b²ti m∙₧eÜ. D∞lßnφ knih mnoh²ch ₧ßdnΘho konce nenφ, a Φφsti mnoho [jest] zemdlenφ t∞la.
13. Summa vÜeho, co₧ jsi slyÜel: Boha se boj, a p°ikßzanφ jeho ost°φhej, nebo na tom vÜecko Φlov∞ku zßle₧φ.
14. Pon∞vad₧ vÜelik² skutek B∙h p°ivede na soud, i ka₧dou v∞c tajnou, bu∩to dobrou, bu∩to zlou.