Kapitoly: 1.

#EPIŠTOLA OBECNÁ#

#(SVATÉHO) JUDY APOŠTOLA#

1.kapitola (Epištola S. Judy)


Napomíná svatý Judas věrných, aby učení apoštolského se

přídržejíce, 3. o tu nejsvětější víru rytěřovali a v ní se jako

i v svaté lásce vzdělávali, naději svou v Bohu, spasiteli svém,

pokládajíce, 4. a mezi tím pilně vystříhá od bezbožných kacířů,

ohavné jejich i smysly vyčítaje i skutky, 5. s připomínáním

hrozných Božích nad nimi pomst.

1. Judas, Ježíše Krista služebník, bratr pak Jakubův, posvěceným v Bohu Otci, a Kristu Ježíši zachovaným [a k němu] povolaným:
2. Milosrdenství vám a pokoj i láska budiž rozmnožena.
3. Nejmilejší, všecku snažnost vynakládaje na to, abych vám psal o obecném spasení, musil jsem psáti, vás napomínaje, abyste statečně bojovali o víru, kteráž jest jednou dána svatým.
4. Neboť jsou podešli někteří lidé bezbožní, prve již dávno poznamenaní k tomu odsouzení; kteřížto milost Boha našeho přenášejí v chlipnost, a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají.
5. Protož vidělo mi se vám to připomenouti, kteříž jednou již o tom víte, že když Pán lid [svůj] z země Egyptské vysvobodil, potom ty, kteříž nevěřící byli, zatratil.
6. A ty anděly, kteříž neostříhali svého knížetství, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval.
7. Jako Sodoma a Gomora, a okolní města, když podobným způsobem, jako i tito, v smilstvo se vydali a odešli po těle cizím, předložena jsou za příklad, pokutu věčného ohně snášejíce.
8. Takéž podobně i tito, jako v [hluboký] sen pohřižení, tělo zajisté poskvrňují, panstvím pak pohrdají a důstojnosti se rouhají;
9. Ješto Michal archanděl, když s ďáblem odpor maje, hádal se o tělo Mojžíšovo, neodvážil se [proti němu] vynésti soudu zlořečení, ale řekl: Ztresciž tě Pán.
10. Tito pak, čehož neznají, [tomu] se rouhají; a což od přirození znají, jako nerozumná hovada, v tom se poskvrňují.
11. Běda jim, nebo cestou Kainovou odešli, a poblouzením Balámovy mzdy [po lakomství] se vylili, a odporováním Kóre zahynuli.
12. Tiť jsou na hodech vašich poskvrny, když s vámi hodují bezstoudně, sami se pasouce; [jsouce jako] oblakové bez vody, jimiž vítr sem i tam točí, stromové uvadlí, neužiteční, dvakrát mrtví [a] vykořenění,
13. Vzteklé vody mořské, vymítajíce [jako pěny] svou mrzkost, hvězdy bludné, jimžto mrákota tmy zachována jest na věčnost.
14. Prorokoval pak také o nich sedmý od Adama Enoch, řka: Aj, Pán s svatými tisíci svými béře se,
15. Aby učinil soud všechněm a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých [řečí], kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní.
16. Tiť jsou reptáci žalobní, podle žádostí svých chodíce, jejichž ústa mluví pýchu, pochlebujíce osobám [některým] pro [svůj] užitek.
17. Ale vy, nejmilejší, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů Pána našeho Jezukrista.
18. Nebo jsou pověděli vám, že v posledním času budou posměvači, podle svých bezbožných žádostí chodící.
19. Toť jsou ti, kteříž se sami odtrhují, [lidé] hovadní, Ducha [Kristova] nemající.
20. Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře vaší, v Duchu svatém modléce se,
21. Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu.
22. A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce.
23. Jiné pak strašením k spasení přivozujte, [jako] z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poskvrněnou sukni.
24. Tomu pak, kterýž mocen jest zachovati vás bez úrazu a postaviti před obličejem slávy své bez úhony s veselím,
25. Samému moudrému Bohu, Spasiteli našemu, [budiž] sláva a velebnost, císařství i moc, i nyní i po všecky věky. Amen.