Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5.

#EPIŠTOLA OBECNÁ (SVATÉHO)#

#JAKUBA APOŠTOLA.#

V epištole této k vzdělání pravé zbožnosti při některých marných

křesťanech psané, apoštol to dvé činí:

A. Z věcí některých škodlivých ty bratří vyvozuje, jako jest:

1. Netrpělivost pod křížem; 1,213.

2. Původu hříchu na Boha sčítání; 1,1319.

3. Hněvivost; 1,1926.

4. Zevnitřní pošmournost; 1,2627.

5. Bohatým pochlebování a chudými pohrdání; 2,114.

6. Spasení připisování samému zevnitřnímu víry vyznávání;

2,1426.

7. Bližních přemítání; 3,19.

8. Zlolejství; 3,913.

9. Závisti a různice; 3,1318.

10. Lhostejnost a při modlitbách slepota; 4,111.

11. Bližním utrhání; 4,1113.

12. Štěstím a dlouhým na světě bytem se troštování; 4,1317.

13. Lakomství; 5,14.

14. Mzdy zadržení a prostopášnost; 5,49.

15. Křivd sobě od spoluúdů Kristových příliš vysoce vážení;

5,912.

16. Lehkomyslná přísaha; 5,1213.

B. K některým věcem dobrým neb ctnostem svatým slouží, jako

jest:

1. Trpělivé kříže podnikání; 1,25.

2. Modlitba z víry obětovaná; 1,513.

3. Známost zkázy lidské a Boží dobroty; 1,1318.

4. Slova Božího pilné poslouchání i jeho ostříhání;

5. Jazyka zkrocování, dobrých skutků činění, poskvrn světa

utíkání; 1,1927.

6. Uctivost bohatým i chudým; 2,114.

7. Životem šlechetným víry potvrzování; 2,1426.

8. Zkrocování jazyka; 3,113.

9. Pokoje obmýšlení; 3,1318.

10. Pokora před Bohem i lidmi; 4,17.

11. Ďáblu odpírání; 4,78.

12. Zámutek nad hříchy neb pokání; 4,813.

13. V Boha doufání; 4,1317.

14. Snášelivost; 5,713.

15. V čas štěstí i neštěstí jména Božího oslavování; 5,1314.

16. Modlitby za tělesně nemocné obětování a duchovně nemocných

napravování; 5,1420.

Má kapitol 5.

1.kapitola (Epištola S. Jakuba)


Učí svatý Jakub, abychom se neděsili pokušení, ale stateční

v snášení a přemáhání jich byli, 5. o všelikou pomoc

k nejlepšímu dárci, 13. kterýž žádnému není příčinou hříchu nebo

pádu, dověrně se utíkajíce, 22. jemuž abychom se ve všem

skutečně líbiti usilovali, pilně napomíná.

1. Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení [vzkazuje].
2. Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
3. Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4. Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
5. Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž [jí] od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána.
6. Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
8. [Jakožto] muž dvojí mysli [a] neustavičný ve všech cestách svých.
9. Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10. A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine.
11. Nebo [jakož] slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
12. [Ale] blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
13. Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
14. Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15. Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16. Nebluďtež, bratří moji milí.
17. Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani [jakého pro] obrácení se [někam jinam] zastínění.
18. [On] proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
19. A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
20. Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21. Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
22. Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23. Nebo bylli by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
24. Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25. Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by [v něm], ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, [pravím,] blahoslavený bude v skutku svém.
26. Zdáli se pak komu z vás, že jest nábožný, [avšak] v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27. Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich [a] ostříhati sebe neposkvrněného od světa.

2.kapitola (Epištola S. Jakuba)


Velí, aby víra nebyla zprzňována přijímáním osob, pravě, že to

i u Boha místa nemá. 14. Potom rozdíl víry mrtvé od víry živé

16. příjemnými a srozumitelnými příklady vysvětluje.

1. Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
2. Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
3. A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;
4. Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?
5. Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, [aby] bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?
6. Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?
7. Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
8. Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
9. Pakli osoby přijímáte, hřešíte, [a] Zákon vás tresce jako přestupníky.
10. Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.
11. Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.
12. Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.
13. Nebo odsouzení bez milosrdenství [stane se] tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
14. Co prospěje, bratří moji, pravíli se kdo víru míti, a nemáli skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
15. A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,
16. Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?
17. Takž i víra, nemáli skutků, mrtváť jest sama v sobě.
18. Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.
19. Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť [tomu] věří, avšak třesou se.
20. Ale chcešliž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
21. Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
22. Vidíšli, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?
23. A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu [to] za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
24. Vidíteliž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?
25. Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?
26. Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

3.kapitola (Epištola S. Jakuba)


Škodlivou jazyka nezkrocenost a vrtkost pod příklady pěknými

vypisuje, 3. a pilně k bedlivému jím vládnutí, 13. potom

i k prokazování pravé moudrosti napomíná.

1. Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
2. V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť [jest] dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.
3. An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
4. An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož [je] spravuje.
5. Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
6. A [jestiť] jazyk [jako] oheň [a] svět nepravosti. Takť jest, [pravím,] postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození [našeho], jsa rozněcován od ohně pekelného.
7. Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských [potvor] bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;
8. Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; [tak jest] nezkrotitelné zlé, pln [jsa] jedu smrtelného.
9. Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
10. Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
11. Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou [vodu]?
12. Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody [spolu] vydávati [nemůže].
13. Kdo [jest] moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
14. Pakliť máte [mezi sebou] hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.
15. Neníť [zajisté] ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná [a] ďábelská.
16. Nebo kdežť [jest] závist a rozdráždění, tu [jest] roztržka a všeliké dílo zlé.
17. Ale moudrost, kteráž [jest] shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
18. Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.

4.kapitola (Epištola S. Jakuba)


Haní a zastavuje sváry a různice, 2. pravě, že i modlitbám

škodí; 6. neustavičným, vrtkavým a vysokomyslným službu činí

k upřímnosti a pokoře, 13. i kratičkost a ustavičnou nejistotu

života lidského připomínaje.

1. Odkud [pocházejí] bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, [totiž] z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?
2. Žádáte, a nemáte; závidíte [sobě,] a dychtíte [po tom, což sobě zalibujete,] a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak [toho, oč usilujete,] nemáte, protože neprosíte.
3. Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.
4. Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
5. Což mníte, že nadarmo dí Písmo: [Zdali] k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
6. Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
7. Poddejtež se tedy Bohu, [a] zepřetež se ďáblu, i utečeť od vás.
8. Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli.
9. Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
10. Ponižte se před obličejem Páně, a povýšíť vás.
11. Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého, utrhá Zákonu a soudí Zákon. Soudíšli pak Zákon, nejsi plnitel Zákona, ale soudce.
12. Jedenť jest vydavatel Zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jenž soudíš jiného?
13. Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a [něco] zíštěme;
14. (Ješto nevíte, co zítra [bude]. Nebo jakýť jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
15. Místo toho, co byste měli říci: Budeli Bůh chtíti, a budemeli živi, i učiníme toto nebo onono.
16. Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
17. A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

5.kapitola (Epištola S. Jakuba)


Bohatým ležícím v nepravostech, a doufajícím v nejistém zboží,

strašlivou činí pohrůžku, 7. utištěných pak k trpělivému na Pána

Boha očekávání, staré předkládaje příklady, ponouká.

12. Naposledy k varování se přísahy, ku zbožnosti, 16. a zvlášť

k dověrným modlitbám napomíná.

1. Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.
2. Zboží vaše shnilo a roucho vaše zmolovatělo.
3. Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům.
4. Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel.
5. Rozkoš jste provodili na zemi a zbujněli jste; vykrmili jste srdce vaše jakožto ke dni zabití.
6. Odsoudili jste a zamordovali spravedlivého, [a] neodpíral vám.
7. A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.
8. Buďtež i vy trpěliví a potvrzujte srdcí vašich; neboť se přibližuje příští Páně.
9. Nevzdychejtež [k Bohu] jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj, Soudce již přede dveřmi stojí.
10. Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali [ve] jménu Páně.
11. Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý.
12. Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď [řeč] vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení.
13. Jestli kdo z vás zkormoucený? Modliž se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj [Pánu].
14. Stůněli kdo z vás? Zavolej starších sboru, a [oni] modltež se za něj, mažíce jej olejem ve jménu Páně.
15. A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno.
16. Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů [svých], a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť [zajisté] může modlitba spravedlivého opravdová.
17. Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.
18. A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své.
19. Bratří, jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy, a někdo by jej napravil,
20. Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši [jeho] od smrti a přikryje množství hříchů.