EpiÜtola S. Jakuba


Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5.


#EPIèTOLA OBECN┴ (SVAT╔HO)#

#JAKUBA APOèTOLA.#

V epiÜtole tΘto k vzd∞lßnφ pravΘ zbo₧nosti p°i n∞kter²ch marn²ch

k°es¥anech psanΘ, apoÜtol to dvΘ Φinφ:

A. Z v∞cφ n∞kter²ch Ükodliv²ch ty brat°φ vyvozuje, jako jest:

1. Netrp∞livost pod k°φ₧em; 1,213.

2. P∙vodu h°φchu na Boha sΦφtßnφ; 1,1319.

3. Hn∞vivost; 1,1926.

4. Zevnit°nφ poÜmournost; 1,2627.

5. Bohat²m pochlebovßnφ a chud²mi pohrdßnφ; 2,114.

6. Spasenφ p°ipisovßnφ samΘmu zevnit°nφmu vφry vyznßvßnφ;

2,1426.

7. Bli₧nφch p°emφtßnφ; 3,19.

8. Zlolejstvφ; 3,913.

9. Zßvisti a r∙znice; 3,1318.

10. Lhostejnost a p°i modlitbßch slepota; 4,111.

11. Bli₧nφm utrhßnφ; 4,1113.

12. èt∞stφm a dlouh²m na sv∞t∞ bytem se troÜtovßnφ; 4,1317.

13. Lakomstvφ; 5,14.

14. Mzdy zadr₧enφ a prostopßÜnost; 5,49.

15. K°ivd sob∞ od spolu·d∙ Kristov²ch p°φliÜ vysoce vß₧enφ;

5,912.

16. Lehkomyslnß p°φsaha; 5,1213.

B. K n∞kter²m v∞cem dobr²m neb ctnostem svat²m slou₧φ, jako

jest:

1. Trp∞livΘ k°φ₧e podnikßnφ; 1,25.

2. Modlitba z vφry ob∞tovanß; 1,513.

3. Znßmost zkßzy lidskΘ a Bo₧φ dobroty; 1,1318.

4. Slova Bo₧φho pilnΘ poslouchßnφ i jeho ost°φhßnφ;

5. Jazyka zkrocovßnφ, dobr²ch skutk∙ Φin∞nφ, poskvrn sv∞ta

utφkßnφ; 1,1927.

6. Uctivost bohat²m i chud²m; 2,114.

7. Äivotem Ülechetn²m vφry potvrzovßnφ; 2,1426.

8. Zkrocovßnφ jazyka; 3,113.

9. Pokoje obm²Ülenφ; 3,1318.

10. Pokora p°ed Bohem i lidmi; 4,17.

11. ╧ßblu odpφrßnφ; 4,78.

12. Zßmutek nad h°φchy neb pokßnφ; 4,813.

13. V Boha doufßnφ; 4,1317.

14. SnßÜelivost; 5,713.

15. V Φas Üt∞stφ i neÜt∞stφ jmΘna Bo₧φho oslavovßnφ; 5,1314.

16. Modlitby za t∞lesn∞ nemocnΘ ob∞tovßnφ a duchovn∞ nemocn²ch

napravovßnφ; 5,1420.

Mß kapitol 5.

    1.kapitola (EpiÜtola S. Jakuba)


    UΦφ svat² Jakub, abychom se ned∞sili pokuÜenφ, ale stateΦnφ

    v snßÜenφ a p°emßhßnφ jich byli, 5. o vÜelikou pomoc

    k nejlepÜφmu dßrci, 13. kter²₧ ₧ßdnΘmu nenφ p°φΦinou h°φchu nebo

    pßdu, dov∞rn∞ se utφkajφce, 22. jemu₧ abychom se ve vÜem

    skuteΦn∞ lφbiti usilovali, piln∞ napomφnß.

  1. Jakub, Bo₧φ a Pßna Jezukrista slu₧ebnφk, dvanßcteru pokolenφ rozpt²lenΘmu pozdravenφ [vzkazuje].
  2. Za nejv∞tÜφ radost m∞jte, brat°φ moji, kdy₧koli pokuÜenφmi obkliΦovßni b²vßte rozliΦn²mi,
  3. V∞douce, ₧e zkuÜenφ vφry vaÜφ p∙sobφ trp∞livost.
  4. Trp∞livost pak a¥ mß dokonal² skutek, abyste byli dokonalφ a celφ, v niΦem₧ nemajφce nedostatku.
  5. Jestli₧e pak komu z vßs nedostßvß se moudrosti, ₧ßdej₧ [jφ] od Boha, kter²₧ vÜechn∞m dßvß ochotn∞ a neomlouvß; i bude¥ jemu dßna.
  6. Äßdej₧ pak d∙v∞rn∞, nic nepochybuje. Nebo kdo₧ pochybuje, podoben jest vlnßm mo°sk²m, kterΘ₧ vφtr sem i tam ₧ene, a jimi zmφtß.
  7. Nedomnφvej se zajistΘ Φlov∞k ten, by co vzφti m∞l ode Pßna,
  8. [Jako₧to] mu₧ dvojφ mysli [a] neustaviΦn² ve vÜech cestßch sv²ch.
  9. Chlubi₧ se pak bratr ponφ₧en² v pov²Üenφ svΘm,
  10. A bohat² v ponφ₧enφ se; nebo jako kv∞t byliny pomine.
  11. Nebo [jako₧] slunce vzeÜlΘ s horkostφ usuÜilo bylinu, a kv∞t jejφ spadl, i uÜlechtilost postavy jeho zhynula, tak¥ i bohat² v sv²ch cestßch usvadne.
  12. [Ale] blahoslaven² mu₧, kter²₧ snßÜφ pokuÜenφ, nebo kdy₧ bude zkuÜen, vezme korunu ₧ivota, kterou₧ zaslφbil Pßn t∞m, jen₧ ho milujφ.
  13. Äßdn², kdy₧ b²vß pokouÜφn, ne°φkej, ₧e by od Boha pokouÜφn byl; nebo¥ B∙h nem∙₧e pokouÜφn b²ti ve zlΘm, ani₧ on koho pokouÜφ.
  14. Ale jeden ka₧d² pokouÜφn b²vß, od sv²ch vlastnφch ₧ßdostφ jsa zachvacovßn a oklamßvßn.
  15. Potom ₧ßdost kdy₧ poΦne, porodφ h°φch, h°φch pak vykonan² zplozuje smrt.
  16. Neblu∩te₧, brat°φ moji milφ.
  17. VÜelikΘ dßnφ dobrΘ a ka₧d² dar dokonal² sh∙ry jest sstupujφcφ od Otce sv∞tel, u n∞ho₧to nenφ prom∞n∞nφ, ani [jakΘho pro] obrßcenφ se [n∞kam jinam] zastφn∞nφ.
  18. [On] proto, ₧e cht∞l, zplodil nßs slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny n∞jakΘ stvo°enφ jeho.
  19. A tak, brat°φ moji milφ, budi₧ ka₧d² Φlov∞k rychl² k slyÜenφ, ale zpozdil² k mluvenφ, zpozdil² k hn∞vu.
  20. Nebo hn∞v mu₧e spravedlnosti Bo₧φ nep∙sobφ.
  21. Proto₧ odvrhouce vÜelikou neΦistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostφ p°ijφmejte vsßtΘ slovo, kterΘ₧ m∙₧e spasiti duÜe vaÜe.
  22. Bu∩te₧ pak ΦinitelΘ slova, a ne posluchaΦi toliko, oklamßvajφce sami sebe.
  23. Nebo bylli by kdo posluchaΦ slova, a ne Φinitel, ten podoben jest mu₧i spat°ujφcφmu obliΦej p°irozen² sv∙j v zrcadle.
  24. VzhlΘdl se zajistΘ, i odÜel, a hned zapomenul, jak² by byl.
  25. Ale kdo₧ by se vzhlΘdl v dokonal² zßkon svobody a z∙stßval by [v n∞m], ten nejsa posluchaΦ zapominateln², ale Φinitel skutku, ten, [pravφm,] blahoslaven² bude v skutku svΘm.
  26. Zdßli se pak komu z vßs, ₧e jest nßbo₧n², [avÜak] v uzdu nepojφmß jazyka svΘho, ale svodφ srdce svΘ, takovΘho marnΘ jest nßbo₧enstvφ.
  27. Nßbo₧enstvφ ΦistΘ a neposkvrn∞nΘ p°ed Bohem a Otcem toto¥ jest: NavÜt∞vovati sirotky a vdovy v sou₧enφch jejich [a] ost°φhati sebe neposkvrn∞nΘho od sv∞ta.

    2.kapitola (EpiÜtola S. Jakuba)


    Velφ, aby vφra nebyla zprz≥ovßna p°ijφmßnφm osob, prav∞, ₧e to

    i u Boha mφsta nemß. 14. Potom rozdφl vφry mrtvΘ od vφry ₧ivΘ

    16. p°φjemn²mi a srozumiteln²mi p°φklady vysv∞tluje.

  1. Brat°φ moji, nep°ipojujte₧ p°ijφmßnφ osob k vφ°e slavnΘho Pßna naÜeho Jezukrista.
  2. Nebo kdyby p°iÜel do shromß₧d∞nφ vaÜeho mu₧, maje prsten zlat², v drahΘm rouÜe, a vÜel by takΘ i chud² v chaternΘm od∞vu,
  3. A popat°ili byste k tomu, jen₧ drahΘ roucho mß, a °ekli byste jemu: Ty sedni tuto p∞kn∞; chudΘmu pak °ekli byste: Ty st∙j tamto, aneb sedni tuto, pod podno₧φ noh m²ch;
  4. Zdali₧ jste ji₧ neuΦinili rozdφlu mezi sebou a uΦin∞ni jste rozeznavatelΘ v myÜlenφch zl²ch?
  5. SlyÜte, brat°φ moji milφ, zdali₧ B∙h nevyvolil chud²ch na tomto sv∞t∞, [aby] bohatφ byli u vφ°e a d∞dicovΘ krßlovstvφ, kterΘ₧ zaslφbil t∞m, jen₧ jej milujφ?
  6. Ale vy jste neuctili chudΘho. Zdali₧ ne ti, jen₧ bohatφ jsou, mocφ utiskujφ vßs, a oni¥ vßs i k soud∙m p°ivozujφ?
  7. Zdali oni nerouhajφ se tomu slavnΘmu jmΘnu, kterΘ₧ vz²vßno jest nad vßmi?
  8. Jestli₧e pak plnφte Zßkon krßlovsk² podle Pφsem: Milovati budeÜ bli₧nφho svΘho, jako sebe samΘho, dob°e Φinφte.
  9. Pakli osoby p°ijφmßte, h°eÜφte, [a] Zßkon vßs tresce jako p°estupnφky.
  10. Nebo kdo by koli celΘho Zßkona ost°φhal, p°estoupil by pak v jedinΘm, uΦin∞n jest vÜemi vinen.
  11. Ten zajistΘ, kter²₧ °ekl: NesesmilnφÜ, takΘ¥ jest °ekl: NezabijeÜ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, uΦin∞n jsi p°estupnφkem Zßkona.
  12. Tak mluvte a tak Φi≥te, jako₧to ti, kte°φ₧ podle zßkona svobody souzeni b²ti mßte.
  13. Nebo odsouzenφ bez milosrdenstvφ [stane se] tomu, kdo₧ neΦinφ milosrdenstvφ, ale chlubφ¥ se milosrdenstvφm proti odsudku.
  14. Co prosp∞je, brat°φ moji, pravφli se kdo vφru mφti, a nemßli skutk∙? Zdali₧ jej ta vφra m∙₧e spasiti?
  15. A kdyby bratr neb sestra neod∞nφ byli, a opuÜt∞nφ z strany ka₧dodennφho pokrmu,
  16. ╪ekl by pak jim n∞kdo z vßs: Jd∞te v pokoji a zh°ejte se, a najezte se, avÜak nedali byste jim pot°eby t∞lesnΘ, co₧ to platno bude?
  17. Tak₧ i vφra, nemßli skutk∙, mrtvߥ jest sama v sob∞.
  18. Ale dφ n∞kdo: Ty vφru mßÜ, a jß mßm skutky. Uka₧i₧ ty mi vφru svou z skutk∙ sv²ch, a jߥ tob∞ ukß₧i vφru svou z skutk∙ sv²ch.
  19. Ty v∞°φÜ, ₧e jest jeden B∙h. Dob°e ΦinφÜ. I ∩ßblovΘ¥ [tomu] v∞°φ, avÜak t°esou se.
  20. Ale chceÜli₧ v∞d∞ti, ≤ Φlov∞Φe marn², ₧e vφra bez skutk∙ jest mrtvß?
  21. Abraham otec nßÜ zdali ne z skutk∙ ospravedln∞n jest, ob∞tovav syna svΘho Izßka na oltß°?
  22. VidφÜli, ₧e vφra napomßhala skutk∙m jeho a z skutk∙ vφra dokonalß byla?
  23. A tak napln∞no jest Pφsmo, °koucφ: I uv∞°il Abraham Bohu, a poΦteno jest jemu [to] za spravedlnost, a p°φtelem Bo₧φm nazvßn jest.
  24. Vidφteli₧ tedy, ₧e z skutk∙ ospravedln∞n b²vß Φlov∞k a ne z vφry toliko?
  25. TΘ₧ podobn∞ i Raab nev∞stka zdali ne z skutk∙ ospravedln∞na jest, p°ijavÜi posly a jinou cestou pryΦ je vypustivÜi?
  26. Nebo jako₧ t∞lo bez duÜe jest mrtvΘ, tak¥ i vφra bez skutk∙ jest mrtvß.

    3.kapitola (EpiÜtola S. Jakuba)


    èkodlivou jazyka nezkrocenost a vrtkost pod p°φklady p∞kn²mi

    vypisuje, 3. a piln∞ k bedlivΘmu jφm vlßdnutφ, 13. potom

    i k prokazovßnφ pravΘ moudrosti napomφnß.

  1. Nebu∩te₧ mnozφ mist°i, brat°φ moji, v∞douce, ₧e bychom t∞₧Üφ odsouzenφ vzali.
  2. V mnohΘm zajistΘ klesßme vÜickni. Kdo₧¥ neklesß v slovu, ten¥ [jest] dokonal² mu₧, mohoucφ jako uzdou spravovati vÜecko t∞lo.
  3. An my kon∞ v uzdu pojφmßme, aby nßm povolni byli, a vÜφm t∞lem jejich vlßdneme.
  4. An i lodφ tak velikΘ jsouce a prudk²mi v∞try hnßny b²vajφce, vÜak i nejmenÜφm veslem b²vajφ sem i tam obracφny, kam₧koli lφbφ se tomu, kdo₧ [je] spravuje.
  5. Tak i jazyk mal² ·d jest, avÜak velikΘ v∞ci provodφ. Aj, maliΦk² ohe≥, kterak velik² les zapßlφ!
  6. A [jesti¥] jazyk [jako] ohe≥ [a] sv∞t nepravosti. Tak¥ jest, [pravφm,] postaven jazyk mezi ·dy naÜimi, naneΦiÜ¥ujφcφ celΘ t∞lo, a rozpalujφcφ kolo narozenφ [naÜeho], jsa rozn∞covßn od ohn∞ pekelnΘho.
  7. VÜelikΘ zajistΘ p°irozenφ i zv∞°i, i ptactva, i had∙, i mo°sk²ch [potvor] b²vß zkroceno, a jest okroceno od lidφ;
  8. Ale jazyka ₧ßdn² z lidφ zkrotiti nem∙₧e; [tak jest] nezkrotitelnΘ zlΘ, pln [jsa] jedu smrtelnΘho.
  9. Jφm dobro°eΦφme Bohu Otci a jφm zlo°eΦφme lidem, ku podobenstvφ Bo₧φmu stvo°en²m.
  10. Z jedn∞ch a t²ch₧ ·st pochßzφ dobro°eΦenφ i zlo°eΦenφ. Ne tak¥ b²ti mß, brat°φ moji.
  11. Zdali₧ studnice jednφm pramenem vydßvß sladkou i ho°kou [vodu]?
  12. Zdali₧ m∙₧e, brat°φ moji, fφkov² strom nΘsti olivky, aneb vinn² kmen fφky? Tak¥ ₧ßdnß studnice slanΘ a sladkΘ vody [spolu] vydßvati [nem∙₧e].
  13. Kdo [jest] moudr² a um∞l² mezi vßmi? Uka₧i₧ dobr²m obcovßnφm skutky svΘ v krotkΘ moudrosti.
  14. Pakli¥ mßte [mezi sebou] ho°kou zßvist a zdrß₧d∞nφ v srdci svΘm, nechlubte se a neklamejte proti pravd∞.
  15. Nenφ¥ [zajistΘ] ta moudrost sh∙ry sstupujφcφ, ale jest zemskß, hovadnß [a] ∩ßbelskß.
  16. Nebo kde₧¥ [jest] zßvist a rozdrß₧d∞nφ, tu [jest] roztr₧ka a vÜelikΘ dφlo zlΘ.
  17. Ale moudrost, kterß₧ [jest] sh∙ry, nejprve zajistΘ jest Φistotnß, potom pokojnß, mφrnß, povolnß, plnß milosrdenstvφ a ovoce dobrΘho, bez rozsuzovßnφ a bez pokrytstvφ.
  18. Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsφvß se t∞m, kte°φ₧ pokoj p∙sobφ.

    4.kapitola (EpiÜtola S. Jakuba)


    Hanφ a zastavuje svßry a r∙znice, 2. prav∞, ₧e i modlitbßm

    Ükodφ; 6. neustaviΦn²m, vrtkav²m a vysokomysln²m slu₧bu Φinφ

    k up°φmnosti a poko°e, 13. i kratiΦkost a ustaviΦnou nejistotu

    ₧ivota lidskΘho p°ipomφnaje.

  1. Odkud [pochßzejφ] bojovΘ a vßdy mezi vßmi? Zdali ne odtud, [toti₧] z libostφ vaÜich, kterΘ₧ ryt∞°ujφ v ·dech vaÜich?
  2. Äßdßte, a nemßte; zßvidφte [sob∞,] a dychtφte [po tom, co₧ sob∞ zalibujete,] a nem∙₧ete dosßhnouti; bojujete a vßlΦφte, avÜak [toho, oΦ usilujete,] nemßte, proto₧e neprosφte.
  3. Prosφte, a nebΘ°ete, proto₧e zle prosφte, abyste na svΘ libosti vynaklßdali.
  4. Cizolo₧nφci a cizolo₧nice, co₧ nevφte, ₧e p°φze≥ sv∞ta jest nep°φtelkyn∞ Bo₧φ? A proto₧ kdo by koli cht∞l b²ti p°φtelem tohoto sv∞ta, nep°φtelem Bo₧φm uΦin∞n b²vß.
  5. Co₧ mnφte, ₧e nadarmo dφ Pφsmo: [Zdali] k zßvisti naklo≥uje duch ten, kter²₧ p°eb²vß v nßs?
  6. N²br₧ hojn∞jÜφ dßvß milost. Nebo dφ: B∙h se pyÜn²m protivφ, ale pokorn²m dßvß milost.
  7. Poddejte₧ se tedy Bohu, [a] zep°ete₧ se ∩ßblu, i uteΦe¥ od vßs.
  8. P°ibli₧te se k Bohu, a p°iblφ₧φ¥ se k vßm. Umejte ruce, h°φÜnφci, a oΦis¥te srdce vy, jen₧ jste dvojitΘ mysli.
  9. Sou₧eni bu∩te, a kv∞lte, a plaΦte; smφch vßÜ obrati₧ se v kvφlenφ, a radost v zßmutek.
  10. Poni₧te se p°ed obliΦejem Pßn∞, a pov²Üφ¥ vßs.
  11. Neutrhejte₧ jedni druh²m, brat°φ. Kdo₧ utrhß bratru a soudφ bratra svΘho, utrhß Zßkonu a soudφ Zßkon. SoudφÜli pak Zßkon, nejsi plnitel Zßkona, ale soudce.
  12. Jeden¥ jest vydavatel Zßkona, kter²₧ m∙₧e spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, jen₧ soudφÜ jinΘho?
  13. Ale nu₧e vy, kte°φ₧ °φkßte: Dnes nebo zφtra vypravφme se do onoho m∞sta, a pobudeme tam p°es cel² rok, a budeme kupΦiti, a [n∞co] zφÜt∞me;
  14. (JeÜto nevφte, co zφtra [bude]. Nebo jak²¥ jest ₧ivot vßÜ? Pßra zajistΘ jest, kterß₧ se na maliΦko ukß₧e, a potom zmizφ.)
  15. Mφsto toho, co byste m∞li °φci: Budeli B∙h chtφti, a budemeli ₧ivi, i uΦinφme toto nebo onono.
  16. Vy pak chlubφte se v p²Üe svΘ. VÜelikß takovß chlouba zlß jest.
  17. A proto₧ kdo umφ dob°e Φiniti, a neΦinφ, h°φch mß.

    5.kapitola (EpiÜtola S. Jakuba)


    Bohat²m le₧φcφm v nepravostech, a doufajφcφm v nejistΘm zbo₧φ,

    straÜlivou Φinφ pohr∙₧ku, 7. utiÜt∞n²ch pak k trp∞livΘmu na Pßna

    Boha oΦekßvßnφ, starΘ p°edklßdaje p°φklady, ponoukß.

    12. Naposledy k varovßnφ se p°φsahy, ku zbo₧nosti, 16. a zvlßÜ¥

    k dov∞rn²m modlitbßm napomφnß.

  1. Nu₧e nynφ, bohßΦi, plaΦte, kvφlφce nad bφdami sv²mi, kterΘ₧ p°ijdou.
  2. Zbo₧φ vaÜe shnilo a roucho vaÜe zmolovat∞lo.
  3. Zlato vaÜe a st°φbro zerzav∞lo, a rez jejich bude na sv∞dectvφ proti vßm, a z₧φ°e¥ t∞la vaÜe jako ohe≥. Shromß₧dili jste poklad ku poslednφm dn∙m.
  4. Aj, mzda d∞lnφk∙, kte°φ₧ ₧ali krajiny vaÜe, p°i vßs zadr₧anß, k°iΦφ, a hlas volßnφ ₧enc∙ v uÜi Pßna zßstup∙ veÜel.
  5. RozkoÜ jste provodili na zemi a zbujn∞li jste; vykrmili jste srdce vaÜe jako₧to ke dni zabitφ.
  6. Odsoudili jste a zamordovali spravedlivΘho, [a] neodpφral vßm.
  7. A proto₧ trp∞livφ bu∩te, brat°φ, a₧ do p°φchodu Pßn∞. Aj, orßΦ oΦekßvß drahΘho u₧itku zemskΘho, trp∞liv∞ na≥ oΦekßvaje, a₧ by p°ijal podzimnφ i jarnφ dΘÜ¥.
  8. Bu∩te₧ i vy trp∞livφ a potvrzujte srdcφ vaÜich; nebo¥ se p°ibli₧uje p°φÜtφ Pßn∞.
  9. Nevzdychejte₧ [k Bohu] jedni proti druh²m, brat°φ, abyste nebyli odsouzeni. Aj, Soudce ji₧ p°ede dve°mi stojφ.
  10. Ku p°φkladu snßÜenφ protivenstvφ a dlouhoΦekßnφ, brat°φ moji, vezm∞te proroky, kte°φ₧ mluvφvali [ve] jmΘnu Pßn∞.
  11. Aj, blahoslavφme ty trp∞livΘ. O trp∞livosti Jobov∞ sl²chali jste, a dokonßnφ Pßn∞ vid∞li jste; nebo velmi jest milosrdn² Pßn a lφtostiv².
  12. P°ede vÜemi pak v∞cmi, brat°φ moji, nep°isahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou p°φsahou, ale bu∩ [°eΦ] vaÜe: Jist∞, jist∞, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzenφ.
  13. Jestli kdo z vßs zkormoucen²? Modli₧ se. Pakli jest kdo mysli dobrΘ? Prozp∞vuj [Pßnu].
  14. St∙n∞li kdo z vßs? Zavolej starÜφch sboru, a [oni] modlte₧ se za n∞j, ma₧φce jej olejem ve jmΘnu Pßn∞.
  15. A modlitba vφry uzdravφ nedu₧ivΘho, a pozdvihne¥ ho Pßn; a jestli₧e jest co proh°eÜil, bude¥ jemu odpuÜt∞no.
  16. Vyznßvejte₧ se pak jedni druh²m z h°φch∙ [sv²ch], a modlte se jedni za druhΘ, abyste uzdraveni byli. Mnoho¥ [zajistΘ] m∙₧e modlitba spravedlivΘho opravdovß.
  17. ElißÜ Φlov∞k byl t²m₧ bφdßm jako i my poddan², a modlitbou modlil se, aby neprÜelo, i neprÜel dΘÜ¥ na zemi za t°i lΘta a za Üest m∞sφc∙.
  18. A zase modlil se, i vydalo nebe dΘÜ¥, a zem∞ zplodila ovoce svΘ.
  19. Brat°φ, jestli₧e by kdo z vßs pobloudil od pravdy, a n∞kdo by jej napravil,
  20. V∞zi₧, ₧e ten, kdo₧ by odvrßtil h°φÜnφka od bludnΘ cesty jeho, vysvobodφ duÜi [jeho] od smrti a p°ikryje mno₧stvφ h°φch∙.
Zp∞t na obsah...