Daniel


Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12.

    1.kapitola (Daniel)


    Vzat jsa ke dvoru krßlovskΘmu Daniel s tovaryÜi sv²mi, 8. v∞rnost Bohu

    zachoval, 17. a jsa zvlßÜtnφmi dary od Boha obda°en, pro n∞ u tΘho₧

    dvoru vzßcn² uΦin∞n.

  1. LΘta t°etφho kralovßnφ Joakima krßle JudskΘho, p°itßhl Nabuchodonozor krßl Babylonsk² k JeruzalΘmu, a oblehl jej.
  2. I vydal Pßn v ruku jeho Joakima krßle JudskΘho, a n∞co nßdobφ domu Bo₧φho. Kter²₧ zavezl je do zem∞ Sinear, do domu boha svΘho, a nßdobφ to dal vnΘsti do domu pokladu boha svΘho.
  3. Rozkßzal takΘ krßl AÜpenazovi, sprßvci dvo°an∙ sv²ch, aby p°ivedl z syn∙ Izraelsk²ch, z semene krßlovskΘho a z knφ₧at,
  4. Mlßdence, na nich₧ by nebylo ₧ßdnΘ poÜkvrny, a krßsnΘho oblφΦeje, a vtipnΘ ke vÜφ moudrosti, a schopnΘ k um∞nφ i k nab²vßnφ jeho, a v kter²ch₧ by byla sφla, aby stßvali na palßcu krßlovskΘm, a uΦili se liternφmu um∞nφ a jazyku KaldejskΘmu.
  5. I na°φdil jim krßl odm∞°en² pokrm na ka₧d² den z stolu krßlovskΘho, i vφna, kterΘ₧ on sßm pil, a aby je [tak] choval za t°i lΘta, a po dokonßnφ jich aby stßvali p°ed krßlem.
  6. Byli pak mezi nimi z syn∙ Juda: Daniel, ChananißÜ, Mizael a AzarißÜ.
  7. I dal jim sprßvce dvo°an∙ jmΘna. Nazval Daniele Baltazarem, ChananißÜe pak Sidrachem, a Mizaele Mizachem, a AzarißÜe Abdenßgem.
  8. Ale Daniel ulo₧il v srdci svΘm, aby se nepoÜkvr≥oval pokrmem z stolu krßlovskΘho, a vφnem, kterΘ₧ krßl pil. ProΦe₧ hledal toho u sprßvce nad dvo°any, aby se nemusil poÜkvr≥ovati.
  9. I zp∙sobil B∙h Danielovi milost a lßsku u sprßvce nad dvo°any.
  10. A °ekl sprßvce nad dvo°any Danielovi: Jß se bojφm pßna svΘho krßle, kter²₧ vym∞°il pokrm vßÜ a nßpoj vßÜ, tak ₧e uz°el-li by, ₧e tvß°e vaÜe opadlejÜφ jsou, ne₧li mlßdenc∙ t∞ch, kte°φ₧ podobn∞ jako i vy chovßnφ b²ti majφ, zp∙sobφte mi to u krßle, ₧e p°ijdu o hrdlo.
  11. I °ekl Daniel slu₧ebnφku, kterΘho₧ ustanovil sprßvce dvo°an∙ nad Danielem, ChananißÜem, Mizaelem a AzarißÜem:
  12. Zkus, prosφm, slu₧ebnφk∙ sv²ch za deset dnφ, a nech¥ se nßm va°enφ dßvß, kterΘ₧ bychom jedli, a voda, kterou₧ bychom pili.
  13. A potom nech¥ se spat°φ p°ed tebou tvß°e naÜe a tvß°e mlßdenc∙, kte°φ₧ jφdajφ pokrm z stolu krßlovskΘho, a jak₧ uhlΘdßÜ, uΦi≥ s slu₧ebnφky sv²mi.
  14. I uposlechl jich v tΘ v∞ci, a zkusil jich za deset dnφ.
  15. Po skonßnφ pak desφti dn∙ spat°φno jest, ₧e tvß°e jejich byly krßsn∞jÜφ, a byli tlustÜφ na t∞le ne₧ vÜickni mlßdenci, kte°φ₧ jφdali pokrm z stolu krßlovskΘho.
  16. Proto₧ slu₧ebnφk brßval ten vym∞°en² pokrm jejich, a vφno nßpoje jejich, a dßval jim va°enφ.
  17. Mlßdence pak ty Φty°i obda°il B∙h pov∞domostφ a rozumnostφ ve vÜelikΘm liternφm um∞nφ a moudrostφ; nadto Danielovi dal, aby rozum∞l vÜelikΘmu vid∞nφ a sn∙m.
  18. A kdy₧ se dokonali dnovΘ, po kter²ch₧ rozkßzal krßl, aby je p°ivedli, p°ivedl je sprßvce dvo°an∙ p°ed Nabuchodonozora.
  19. I mluvil s nimi krßl. Ale nenφ nalezen mezi vÜemi t∞mi, jako Daniel, ChananißÜ, Mizael a AzarißÜ. I stßvali p°ed krßlem.
  20. A ve vÜelikΘm slovu moudrosti a rozumnosti, na kterΘ₧ se jich doptßval krßl, nalezl je desetkrßt zb∞hlejÜφ nade vÜecky mudrce a hv∞zdß°e, kte°φ₧ byli ve vÜem krßlovstvφ jeho.
  21. I z∙stßval [tu] Daniel a₧ do lΘta prvnφho C²ra krßle.

    2.kapitola (Daniel)


    Sen, jeho₧ mudrci BabylonÜtφ nemohli ku pam∞ti p°ivesti, 13. Daniel

    maje to od Boha zjevenΘ, Nabuchodonozorovi p°ipomenul i vylo₧il,

    46. i zv²Üenφ za to s tovaryÜi sv²mi doÜel.

  1. LΘta pak druhΘho kralovßnφ Nabuchodonozora m∞l Nabuchodonozor sen, a d∞sil se duch jeho, a₧ se tudy i ze sna protrhl.
  2. I rozkßzal krßl svolati mudrce, a hv∞zdß°e i kouzedlnφky a KaldejskΘ, aby oznßmili krßli sen jeho. Kte°φ₧to p°iÜli, a postavili se p°ed krßlem.
  3. Tedy °ekl jim krßl: M∞l jsem sen, a p°ed∞sil se duch m∙j, tak ₧e nevφm, jak² to byl sen.
  4. I mluvili KaldejÜtφ krßli Syrsky: Krßli, na v∞ky bu∩ ₧iv. Pov∞z sen slu₧ebnφk∙m sv²m, a oznßmφme¥ v²klad.
  5. Odpov∞d∞l krßl a °ekl Kaldejsk²m: Ten sen mi ji₧ z pam∞ti vyÜel. Neoznßmφte-li mi snu i v²kladu jeho, na kusy rozsekßni budete, a domovΘ vaÜi v zßchody obrßceni budou.
  6. Pakli mi sen i v²klad jeho oznßmφte, daru, odplaty a slßvy velikΘ d∙jdete ode mne. A proto₧ sen i v²klad jeho mi oznamte.
  7. Odpov∞d∞li po druhΘ a °ekli: Necha¥ krßl sen povφ slu₧ebnφk∙m sv²m, a v²klad jeho oznßmφme.
  8. Odpov∞d∞l krßl a °ekl: Jistotn∞ rozumφm tomu, ₧e naschvßl odtahujete, vidouce, ₧e mi vyÜel z pam∞ti ten sen.
  9. Neoznßmφte-li mi toho snu, jist² jest ten ·sudek o vßs. Nebo °eΦ l₧ivou a chytrou smyslili jste sob∞, abyste mluvili p°ede mnou, a₧by se Φas prom∞nil. A proto₧ sen mi pov∞zte, a zvφm, budete-li mi moci [i] v²klad jeho oznßmiti.
  10. Odpov∞d∞li KaldejÜtφ krßli a °ekli: Nenφ Φlov∞ka na zemi, kter²₧ by tu v∞c krßli oznßmiti mohl. Nadto ₧ßdn² krßl, knφ₧e neb potentßt takovΘ v∞ci se nedoptßval na ₧ßdnΘm mudrci a hv∞zdß°i aneb Kaldeovi.
  11. Nebo [ta] v∞c, na ni₧ se krßl ptß, nesnadnß jest, a nenφ jinΘho, kdo by ji oznßmiti mohl krßli, krom∞ boh∙, kte°φ₧ bydlenφ s lidmi nemajφ.
  12. Z tΘ p°φΦin² rozlφtil se krßl a rozhn∞val velmi, a p°ikßzal, aby zhubili vÜecky mudrce BabylonskΘ.
  13. A kdy₧ vyÜel ortel, a mudrci mordovßni byli, hledali i Daniele a tovaryÜ∙ jeho, aby zmordovßni byli.
  14. Tedy Daniel odpov∞d∞l moud°e a opatrn∞ Ariochovi, hejtmanu nad ₧oldnΘ°i krßlovsk²mi, kter²₧ vyÜel, aby mordoval mudrce BabylonskΘ.
  15. A odpovφdaje, °ekl Ariochovi, hejtmanu krßlovskΘmu: ProΦ ta v²pov∞d nßhle vyÜla od krßle? I oznßmil tu v∞c Arioch Danielovi.
  16. ProΦe₧ Daniel vÜed, prosil krßle, aby jemu prodlel Φasu k oznßmenφ v²kladu [toho] krßli.
  17. A odÜed Daniel do domu svΘho, oznßmil tu v∞c ChananißÜovi, Mizaelovi a AzarißÜovi, tovaryÜ∙m sv²m,
  18. Aby se za milosrdenstvφ modlili Bohu nebeskΘmu p°φΦinou tΘ v∞ci tajnΘ, a nebyli zahubeni Daniel a tovaryÜi jeho s poz∙stal²mi mudrci Babylonsk²mi.
  19. I zjevena jest Danielovi u vid∞nφ noΦnφm ta v∞c tajnß. ProΦe₧ Daniel dobro°eΦil Bohu nebeskΘmu.
  20. Mluvil [pak] Daniel a °ekl: Bu∩ jmΘno Bo₧φ po₧ehnßno od v∞k∙ a₧ na v∞ky, nebo moudrost a sφla jeho jest.
  21. A on prom∞≥uje Φasy i chvφle; ssazuje krßle, i ustanovuje krßle; dßvß moudrost moudr²m a um∞nφ majφcφm rozum.
  22. On zjevuje v∞ci hlubokΘ a skrytΘ; znß to, co₧ jest v temnostech, a sv∞tlo s nφm p°eb²vß.
  23. ╙ Bo₧e otc∙ m²ch, t∞¥ oslavuji a chvßlφm, ₧e jsi mne moudrostφ a silou obda°il, ovÜem nynφ, ₧e jsi mi oznßmil to, Φeho₧ jsme ₧ßdali od tebe; nebo v∞c krßlovu oznßmil jsi nßm.
  24. A proto₧ Daniel vÜel k Ariochovi, kterΘho₧ ustanovil krßl, aby zhubil mudrce BabylonskΘ. A p°iÜed, takto °ekl jemu: Mudrc∙ Babylonsk²ch nezahlazuj; uve∩ mne p°ed krßle a v²klad ten oznßmφm.
  25. Tedy Arioch s chvßtßnφm uvedl Daniele p°ed krßle, a takto °ekl jemu: NaÜel jsem mu₧e z zajat²ch syn∙ Judsk²ch, kter²₧ v²klad ten krßli oznßmφ.
  26. Odpov∞d∞l krßl a °ekl Danielovi, jeho₧ jmΘno bylo Baltazar: BudeÜ-li₧ ty mi moci oznßmiti sen, kter²₧ jsem vid∞l, i v²klad jeho?
  27. Odpov∞d∞l Daniel krßli a °ekl: TΘ v∞ci tajnΘ, na ni₧ se krßl doptßvß, nikoli nemohou mudrci, hv∞zdß°i, v∞Ü¥ci a hadaΦi krßli oznßmiti.
  28. Ale vÜak jest B∙h na nebi, kter²₧ zjevuje tajnΘ v∞ci, a [on] ukßzal krßli Nabuchodonozorovi, co se dφti bude v potomnφch dnech. Sen tv∙j, a co₧ jsi ty vid∞l na lo₧ci svΘm, toto jest:
  29. Tob∞, ≤ krßli, na mysl p°ichßzelo na lo₧ci tvΘm, co bude potom, a ten, kter²₧ zjevuje tajnΘ v∞ci, ukßzal¥ to, co₧ budoucφho jest.
  30. Strany pak mne, ne skrze moudrost, kterß₧ by p°i mn∞ byla nade vÜecky lidi, ta v∞c tajnß mn∞ zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby ten v²klad krßli oznßmen byl, a [ty] myÜlenφ srdce svΘho abys zv∞d∞l.
  31. Ty krßli, vid∞l jsi, a aj, obraz n∞jak² velik², (obraz ten byl znamenit² a blesk jeho nßramn²), stßl naproti tob∞, kter²₧ na pohled∞nφ byl hrozn².
  32. Toho obrazu hlava byla z zlata v²bornΘho, prsy jeho a ramena jeho z st°φbra, a b°icho jeho i bedra jeho z m∞di,
  33. HnßtovΘ jeho z ₧eleza, nohy jeho z Φßstky z ₧eleza a z Φßstky z hliny.
  34. Hled∞ls na to, a₧ se utrhl kßmen, kter²₧ neb²val v rukou, a ude°il obraz ten v nohy jeho ₧eleznΘ a hlin∞nΘ, a pot°el je.
  35. A tak pot°φno jest spolu ₧elezo, hlina, m∞∩, st°φbro i zlato, a bylo to vÜecko jako plevy z placu letnφho, a zanesl to vφtr, tak ₧e mφsta jejich nenφ nalezeno. Kßmen pak ten, kter²₧ ude°il v obraz, uΦin∞n jest horou velikou, a naplnil vÜecku zemi.
  36. To¥ jest ten sen. V²klad jeho takΘ povφme krßli:
  37. Ty krßli, jsi krßl krßl∙; nebo B∙h nebesk² dal tob∞ krßlovstvφ, moc a sφlu i slßvu.
  38. A vÜelikΘ mφsto, na n∞m₧ p°eb²vajφ synovΘ lidÜtφ, zv∞° polnφ i ptactvo nebeskΘ dal v ruku tvou, a pßnem t∞ ustavil nade vÜemi t∞mi v∞cmi. Ty jsi ta hlava zlatß.
  39. Ale po tob∞ povstane krßlovstvφ jinΘ, ni₧Üφ ne₧ tvΘ, a jinΘ krßlovstvφ t°etφ m∞d∞nΘ, kterΘ₧ panovati bude po vÜφ zemi.
  40. Krßlovstvφ pak ΦtvrtΘ bude tvrdΘ jako ₧elezo. Nebo jako₧ ₧elezo drobφ a zemdlΘvß vÜecko, tak, pravφm, jako ₧elezo, kterΘ₧ potφrß vÜecko, [i ono] pot°e a pot°φskß [vÜecko.]
  41. Äe jsi pak vid∞l nohy a prsty z Φßstky z hliny hrnΦφ°skΘ a z Φßstky z ₧eleza, krßlovstvφ rozdφlnΘ znamenß, v n∞m₧ bude n∞co mocnosti ₧eleza, tak jak₧ jsi vid∞l ₧elezo smφÜenΘ s hlinou niΦemnou.
  42. Ale prstovΘ noh z Φßstky z ₧eleza a z Φßstky z hliny [znamenajφ] krßlovstvφ z Φßstky mocnΘ a z Φßstky ku pot°enφ snadnΘ.
  43. A ₧e jsi vid∞l ₧elezo smφÜenΘ s hlinou niΦemnou, [ukazuje, ] ₧e se p°φzniti budou vespolek lidΘ, a vÜak nebude se p°φdr₧eti jeden druhΘho, tak jako ₧elezo nedr₧φ se z hlinou.
  44. Za dn∙ pak t∞ch krßl∙ vzbudφ B∙h nebesk² krßlovstvφ, kterΘ₧ na v∞ky nebude zka₧eno, a krßlovstvφ to na ₧ßdnΘho jinΘho nespadne, [ale ono] pot°e a konec uΦinφ vÜechn∞m t∞m krßlovstvφm, samo pak stßti bude na v∞ky,
  45. Tak jak₧ jsi vid∞l, ₧e se s hory utrhl kßmen, kter²₧ neb²val v rukou, a pot°el ₧elezo, m∞∩, hlinu, st°φbro a zlato. B∙h velik² oznßmil krßli, co b²ti mß potom, a prav² jest sen ten i v∞rn² v²klad jeho.
  46. Tedy krßl Nabuchodonozor padl na tvß° svou, a poklonil se Danielovi, a rozkßzal, aby ob∞ti a v∙n∞ libΘ ob∞tovali jemu.
  47. A odpovφdaje krßl Danielovi, °ekl: V pravd∞ ₧e B∙h vßÜ jest B∙h boh∙ a Pßn krßl∙, kter²₧ zjevuje skrytΘ v∞ci, pon∞vad₧ jsi mohl vyjeviti tajnou v∞c tuto.
  48. Tedy krßl zvelebil Daniele, a dary velikΘ [a] mnohΘ dal jemu, a pßnem ho uΦinil nade vÜφ krajinou Babylonskou, a knφ₧etem nad v²vodami, [a] nade vÜemi mudrci Babylonsk²mi.
  49. Daniel pak vy₧ßdal na krßli, aby p°edstavil krajin∞ BabylonskΘ Sidracha, Mizacha a Abdenßgo. Ale Daniel b²val v brßn∞ krßlovskΘ.

    3.kapitola (Daniel)


    Za p°φΦinou modly zlatΘ, Sidrach, Mizach a Abdenßgo 8. p°ed krßlem

    osoΦeni, 19. do peci uvr₧eni, 23. p°i ₧ivotu zachovßni. 24. Krßl nad tφm

    p°ed∞Üen, 28. Boha slavil i jin²m porouΦel.

  1. Potom Nabuchodonozor krßl ud∞lav obraz zlat², jeho₧ v²Üka byla Üedesßti loket, Üφ°ka pak Üesti loket, postavil jej na poli Dura v krajin∞ BabylonskΘ.
  2. I poslal Nabuchodonozor krßl, aby shromß₧dili knφ₧ata, v²vody a v∙dce, starÜφ, sprßvce nad poklady, v prßvφch zb∞hlΘ, ·°ednφky a vÜecky, kte°φ₧ panovali nad krajinami, aby p°iÜli ku posv∞covßnφ obrazu, kter²₧ postavil Nabuchodonozor krßl.
  3. Tedy shromß₧dili se knφ₧ata, v²vodovΘ a v∙dcovΘ, starÜφ, sprßvcovΘ nad poklady, v prßvφch zb∞hlφ, ·°ednφci a vÜickni, kte°φ₧ panovali nad krajinami ku posv∞covßnφ obrazu toho, kter²₧ postavil Nabuchodonozor krßl, a stßli p°ed obrazem, kter²₧ postavil Nabuchodonozor.
  4. Bi°ic pak volal ze [vÜφ] sφly: Vßm se to pravφ lidem, nßrod∙m a jazyk∙m,
  5. Jak₧ uslyÜφte zvuk trouby, pφÜ¥alky, citary, huslφ, loutny, zpφvßnφ a vÜelijakΘ muziky, padn∞te a klan∞jte se obrazu zlatΘmu, kter²₧ postavil Nabuchodonozor krßl.
  6. Kdo₧ by pak nepadl a neklan∞l se, tΘ hodiny uvr₧en bude do prost°ed peci ohnivΘ rozpßlenΘ.
  7. A proto₧ hned, jak₧ uslyÜeli vÜickni lidΘ zvuk trouby, pφÜ¥alky, citary, huslφ, loutny a vÜelijakΘ muziky, padli vÜickni lidΘ, nßrodovΘ a jazykovΘ, klan∞jφce se obrazu zlatΘmu, kter²₧ postavil Nabuchodonozor krßl.
  8. A hned tΘho₧ Φasu p°istoupili mu₧i KaldejÜtφ, a s k°ikem ₧alovali na Äidy,
  9. A mluvφce, °ekli Nabuchodonozorovi krßli: Krßli, na v∞ky bu∩ ₧iv.
  10. Ty krßli, vynesls v²pov∞d, aby ka₧d² Φlov∞k, kter²₧ by slyÜel zvuk trouby, pφÜ¥alky, citary, huslφ, loutny, zpφvßnφ a vÜelijakΘ muziky, padl a klan∞l se obrazu zlatΘmu,
  11. A kdo₧ by nepadl a neklan∞l se, aby uvr₧en byl do prost°ed peci ohnivΘ rozpßlenΘ.
  12. NaÜli se pak n∞kte°φ ÄidΘ, kterΘ₧ jsi p°edstavil krajin∞ BabylonskΘ, toti₧ Sidrach, Mizach a Abdenßgo, kte°φ₧to mu₧i nedbali na tvΘ, ≤ krßli, na°φzenφ. Boh∙ tv²ch nectφ, a obrazu zlatΘmu, kter²₧ jsi postavil, se neklan∞jφ.
  13. Tedy Naduchodonozor v hn∞v∞ a v prchlivosti rozkßzal p°ivΘsti Sidracha, Mizacha a Abdenßgo. I p°ivedeni jsou mu₧i ti p°ed krßle.
  14. [I] mluvil Nabuchodonozor a °ekl jim: Zoumysln∞-li, Sidrachu, Mizachu a Abdenßgo, boh∙ m²ch nectφte, a obrazu zlatΘmu, kter²₧ jsem postavil, se neklanφte?
  15. Proto₧ nynφ, jste-li₧ hotovi, abyste hned, jak₧ uslyÜφte zvuk trouby, pφÜ¥alky, citary, huslφ, loutny, zpφvßnφ a vÜelijakΘ muziky, padli a klan∞li se obrazu tomu, kter²₧ jsem uΦinil? Pakli se klan∞ti nebudete, tΘ hodiny uvr₧eni budete do prost°ed peci ohnivΘ rozpßlenΘ, a kter² jest ten B∙h, jeÜto by vßs vytrhl z ruky mΘ?
  16. Odpov∞d∞li Sidrach, Mizach a Abdenßgo, a °ekli krßli: My se nestarßme o to, ≤ Nabuchodonozo°e, co bychom m∞li odpov∞dφti tob∞.
  17. Nebo aj, bu∩to ₧e B∙h, jeho₧ my ctφme, (kter²₧ mocen jest vytrhnouti nßs z peci ohnivΘ rozpßlenΘ, a tak z ruky tvΘ, ≤ krßli), vytrhne nßs.
  18. Bu∩ ₧e [nevytrhne, ] znßmo bu∩ tob∞, ≤ krßli, ₧e¥ boh∙ tv²ch ctφti a obrazu zlatΘmu, kter²₧ jsi postavil, klan∞ti se nebudeme.
  19. Tedy Nabuchodonozor napln∞n jsa prchlivostφ, tak ₧e oblφΦej tvß°i jeho se prom∞nil proti Sidrachovi, Mizachovi a Abdenßgovi, a odpovφdaje, rozkßzal rozpßliti pec sedmkrßt vφce, ne₧ obyΦej m∞li ji rozpalovati.
  20. A mu₧∙m siln²m, kte°φ₧ byli mezi rytφ°i jeho, rozkßzal, aby svφ₧φce Sidracha, Mizacha a Abdenßgo, uvrhli do peci ohnivΘ rozpßlenΘ.
  21. Tedy svßzali mu₧e ty v plßÜtφch jejich, v koÜilkßch jejich, i v kloboucφch jejich a v od∞vu jejich, a uvrhli je do prost°ed peci ohnivΘ rozpßlenΘ.
  22. Äe pak rozkaz krßlovsk² nßhl² byl, a pec velmi rozpßlenß, z tΘ p°φΦiny mu₧e ty, kte°φ₧ uvrhli Sidracha, Mizacha a Abdenßgo, zadusil plamen ohn∞.
  23. Ale ti t°i mu₧i, Sidrach, Mizach a Abdenßgo, padli do prost°ed peci ohnivΘ rozpßlenΘ svßzanφ.
  24. Tedy Nabuchodonozor krßl zd∞sil se, a vstal s chvßtßnφm, a promluviv, °ekl hejtman∙m sv²m: Zdali₧ jsme neuvrhli t°φ mu₧∙ do prost°ed peci svßzan²ch? Odpov∞d∞li a °ekli krßli: Pravda [jest, ] krßli.
  25. On pak odpovφdaje, °ekl: Aj, vidφm Φty°i mu₧e rozvßzanΘ, prochßzejφcφ se u prost°ed ohn∞, a nenφ ₧ßdnΘho poruÜenφ p°i nich, a Φtvrt² na pohled∞nφ podobn² jest synu Bo₧φmu.
  26. A p°istoupiv Nabuchodonozor k Φelisti peci ohnivΘ rozpßlenΘ, mluvil a °ekl: Sidrachu, Mizachu a Abdenßgo, slu₧ebnφci Boha nejvyÜÜφho, vyjd∞te a po∩te [sem.] I vyÜli Sidrach, Mizach a Abdenßgo z prost°edku ohn∞.
  27. Shromß₧divÜe se pak knφ₧ata, v²vodovΘ a v∙dcovΘ a hejtmanΘ krßlovÜtφ, hled∞li na ty mu₧e, an ₧ßdnΘ moci nem∞l ohe≥ p°i t∞lφch jejich, ani vlas hlavy jejich nep°iÜkvrkl, ani plßÜ¥ovΘ jejich se nezm∞nili, ani₧ co ohn∞m pßchli.
  28. [I] mluvil Nabuchodonozor a °ekl: Po₧ehnan² B∙h jejich, [toti₧] Sidrach∙v, Mizach∙v a Abdenßg∙v, kter²₧ poslal and∞la svΘho, a vytrhl slu₧ebnφky svΘ, kte°φ₧ doufali v n∞ho, a₧ i rozkazu krßlovskΘho neuposlechli, ale t∞la svß vydali, aby neslou₧ili a neklan∞li se ₧ßdnΘmu bohu, krom∞ Bohu svΘmu.
  29. A proto₧ toto jß p°ikazuji, aby ka₧d² ze vÜelikΘho lidu, nßrodu a jazyku, kdo₧ by koli co rouhavΘho °ekl proti Bohu Sidrachovu, Mizachovu a Abdenßgovu, na kusy rozsekßn byl, a d∙m jeho v zßchod obrßcen, proto ₧e nenφ Boha jinΘho, kter²₧ by mohl vytrhovati, jako tento.
  30. Tedy zvelebil zase krßl Sidracha, Mizacha a Abdenßga v krajin∞ BabylonskΘ.

    4.kapitola (Daniel)


    Sen Nabuchodonozor∙v. 17. V²klad jeho. 25. Vyvr₧enφ tΘho₧ krßle z

    krßlovstvφ, 31. navrßcenφ zase k slßv∞, 34. i chvßlenφ z toho Boha.

  1. Nabuchodonozor krßl vÜechn∞m lidem, nßrod∙m i jazyk∙m, kte°φ₧ bydlφ na vÜφ zemi: Pokoj vßÜ rozmno₧en bu∩.
  2. Znamenφ a divy, kterΘ₧ uΦinil p°i mn∞ B∙h nejvyÜÜφ, vid∞lo mi se za sluÜnΘ, abych vypravoval.
  3. Znamenφ jeho jak velikß jsou, a divovΘ jeho jak mocnφ jsou, krßlovstvφ jeho krßlovstvφ v∞ΦnΘ, a panovßnφ jeho od nßrodu do pronßrodu.
  4. Jß Nabuchodonozor, u₧φvaje pokoje v dom∞ svΘm, a kveta na palßcu svΘm,
  5. M∞l jsem sen, kter²₧ mne zhrozil, a myÜlenφ na lo₧ci svΘm, a to, co₧ jsem vid∞l, znepokojilo mne.
  6. A proto₧ vyÜla ode mne ta v²pov∞d, aby uvedeni byli p°ede mne mudrci BabylonÜtφ, kte°φ₧ by mi v²klad toho snu oznßmili.
  7. Tedy p°edstoupili mudrci, hv∞zdß°i, KaldejÜtφ a hadaΦi. I pov∞d∞l jsem jim sen, a vÜak v²kladu jeho nemohli mi oznßmiti.
  8. A₧ naposedy p°edstoupil p°ede mne Daniel, jeho₧ jmΘno Baltazar, podlΘ jmΘna boha mΘho, a v n∞m₧ jest duch boh∙ svat²ch. Jemu₧ jsem oznßmil sen:
  9. Baltaza°e, knφ₧e mudrc∙, jß vφm, ₧e duch boh∙ svat²ch jest v tob∞, a nic tajnΘho nenφ tob∞ nesnadnΘho. Vid∞nφ snu mΘho, kter²₧ jsem m∞l, i v²klad jeho oznam.
  10. U vid∞nφ pak, kterΘ₧ jsem vid∞l na lo₧ci svΘm, vid∞l jsem, a aj, strom u prost°ed zem∞, jeho₧ vysokost byla velikß.
  11. Velik² byl strom ten a mocn², a v²sost jeho dosahovala a₧ k nebi, a patrn² byl a₧ do konΦin vÜφ zem∞.
  12. Lφstφ jeho [bylo] p∞knΘ, a ovoce jeho hojnΘ, vÜechn∞m za pokrm, pod stφnem pak jeho byla zv∞° polnφ, a na ratolestech jeho bydlili ptßci nebeÜtφ, a z n∞ho potravu m∞l vÜelik² ₧ivoΦich.
  13. Vid∞l jsem takΘ u vid∞nφch sv²ch na lo₧ci svΘm, a aj, hlßsn² a svat² s nebe sstoupiv,
  14. Volal ze vÜφ sφly, a tak pravil: Podetn∞te strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lφstφ jeho, a rozmecte ovoce jeho; necha¥ se vzdßlφ zv∞° od n∞ho, a ptßci z ratolestφ jeho.
  15. A vÜak kmene ko°en∙ jeho v zemi zanechejte, a v poutech ₧elezn²ch a oceliv²ch na trßv∞ polnφ, aby rosou nebeskou smßΦφn byl, a dφl jeho s zv∞°φ v bylin∞ zemskΘ.
  16. Srdce jeho od lidskΘho a¥ jest rozdφlnΘ, a srdce zvφ°ecφ nech¥ jest dßno jemu, a₧by sedm let vyplnilo se p°i n∞m.
  17. Usouzenφ hlßsn²ch a °eΦ ₧ßdosti svat²ch stane se, a₧by k tomu p°iÜlo, aby poznali lidΘ, ₧e NejvyÜÜφ panuje nad krßlovstvφm lidsk²m, a ₧e komu₧ chce, dßvß je, a toho, kter²₧ jest ponφ₧en² mezi lidmi, ustanovuje nad nφm.
  18. Tento sen vid∞l jsem jß Nabuchodonozor krßl, ty pak, Baltaza°e, oznam v²klad jeho. Nebo vÜickni mudrci v krßlovstvφ mΘm nemohli mi v²kladu oznßmiti, ale ty m∙₧eÜ, proto ₧e duch boh∙ svat²ch jest v tob∞.
  19. Tedy Daniel, jemu₧ jmΘno Baltazar, p°ed∞Üen² stßl za jednu hodinu, a myÜlenφ jeho straÜila ho. A odpov∞d∞v krßl, °ekl: Baltaza°e, sen ani v²klad jeho nech¥ nestraÜφ tebe. Odpov∞d∞l Baltazar a °ekl: Pane m∙j, sen tento [p°i∩] na ty, kte°φ₧ t∞ v nenßvisti majφ, a v²klad jeho na tvΘ nep°ßtely.
  20. Strom ten, kter²₧ jsi vid∞l, velik² a mocn², jeho₧ v²sost dosahovala a₧ k nebi, a kter²₧ patrn² byl po vÜφ zemi.
  21. A lφstφ jeho p∞knΘ, a ovoce jeho hojnΘ, a z n∞ho₧ vÜickni pokrm [m∞li, ] pod nφm₧ byla zv∞° polnφ, a na ratolestech jeho bydlili ptßci nebeÜtφ,
  22. Ty jsi ten, ≤ krßli, kter²₧ jsi rozÜφ°il se a zmocnil, a velikost tvß vzrostla a vznesla se a₧ k nebi, a panovßnφ tvΘ a₧ do konce zem∞.
  23. Äe pak vid∞l krßl hlßsnΘho a svatΘho sstupujφcφho s nebe, kter²₧ °ekl: Podetn∞te strom [ten] a zkazte jej, a vÜak kmene ko°en∙ jeho v zemi zanechejte, a v okovßch ₧elezn²ch a oceliv²ch a¥ jest na trßv∞ polnφ, aby rosou nebeskou smßΦφn byl, a s zv∞°φ polnφ dφl jeho, a₧by sedm let vyplnilo se p°i n∞m:
  24. Ten¥ jest v²klad, ≤ krßli, a ortel NejvyÜÜφho, kter²₧ vyÜel na pßna mΘho krßle.
  25. Nebo za₧enou t∞ lidΘ od sebe, a s zv∞°φ polnφ bude bydlenφ tvΘ, a bylinu jako vol∙m tob∞ jφsti dßvati budou, a rosou nebeskou smßΦφn budeÜ, a₧ se vyplnφ sedm let p°i tob∞, dokud₧ bys nepoznal, ₧e panuje NejvyÜÜφ nad krßlovstvφm lidsk²m, a ₧e komu₧ chce, dßvß je.
  26. Äe pak °ekli, aby zanechßn byl kmen ko°en∙ toho stromu, krßlovstvφ tvΘ tob∞ z∙stane, jak₧ jen poznßÜ, ₧e nebesa panujφ.
  27. Proto₧ ≤ krßli, p°ijmi radu mou, a h°φchy svΘ spravedlnostφ p°etrhuj, a nepravosti svΘ milostivostφ [k] ssou₧en²m, zdaby prodlou₧en byl pokoj tv∙j.
  28. VÜecko to p°iÜlo na krßle Nabuchodonozora.
  29. Nebo po dokonßnφ dvanßcti m∞sφc∙, prochßzeje se po palßcu krßlovskΘm v Babylon∞,
  30. Mluvil krßl a °ekl: Zdali₧ toto nenφ ten Babylon velik², kter²₧ jsem jß vystav∞l mocφ sφly svΘ, aby byl stolicφ krßlovstvφ k ozdob∞ slßvy mΘ?
  31. JeÜt∞ ta °eΦ byla v ·stech krßle, [a aj, ] hlas s nebe p°iÜel: Tob∞¥ se pravφ, Nabuchodonozo°e krßli, ₧e krßlovstvφ odeÜlo od tebe,
  32. N²br₧ t∞ lidΘ i z sebe vyvrhou, a s zv∞°φ polnφ bydliti budeÜ. Bylinu jako vol∙m tob∞ jφsti dßvati budou, a₧by sedm let vyplnilo se p°i tob∞, dokud₧ bys nepoznal, ₧e panuje NejvyÜÜφ nad krßlovstvφm lidsk²m, a ₧e komu₧ chce, dßvß je.
  33. V tou₧ hodinu °eΦ ta naplnila se p°i Nabuchodonozorovi. Nebo z [spolku] lidφ vyvr₧en byl, a bylinu jako v∙l jedl, a rosou nebeskou t∞lo jeho smßΦφno bylo, a₧ na n∞m vlasy zrostly jako [pe°φ] orliΦφ, a nehty jeho jako [pazoury] ptaΦφ.
  34. P°i skonßnφ pak t∞ch dn∙ jß Nabuchodonozor pozdvihl jsem oΦφ sv²ch k nebi, a rozum m∙j ke mn∞ se zase navrßtil. I dobro°eΦil jsem NejvyÜÜφmu, a ₧ivΘho na v∞ky chvßlil jsem a oslavoval; nebo panovßnφ jeho jest panovßnφ v∞ΦnΘ, a krßlovstvφ jeho od nßrodu do pronßrodu.
  35. A vÜickni obyvatelΘ zem∞ jako za nic poΦteni jsou, a podlΘ v∙le svΘ Φinφ mezi vojskem nebesk²m i obyvateli zem∞, ani₧ jest kdo, jeÜto by mu p°es ruku dßti mohl, a °φci jemu: Co to d∞lßÜ?
  36. TΘho₧ Φasu rozum m∙j navrßtil se ke mn∞, a k slßv∞ krßlovstvφ mΘho ozdoba mß, i d∙stojnost mß navrßtila se ke mn∞; nadto i hejtmanΘ moji a knφ₧ata mß hledali mne, a zmocn∞n jsem v krßlovstvφ svΘm, a velebnost v∞tÜφ jest mi p°idßna.
  37. Nynφ tedy jß Nabuchodonozor chvßlφm, vyvyÜuji a oslavuji krßle nebeskΘho, jeho₧ vÜickni skutkovΘ [jsou] pravda, a stezky jeho soud, a kter²₧ chodφcφ v p²Üe m∙₧e sni₧ovati.

    5.kapitola (Daniel)


    Balsazar s sv²mi hodovnφky z nßdob Bo₧φho chrßmu pil, 5. proΦe₧ pomsta

    psßnφm ruky i v²kladem Danielov²m osv∞dΦenß na n∞j dokroΦila.

  1. Balsazar krßl uΦinil hody velikΘ tisφci knφ₧at∙m sv²m, a p°ed nimi vφno pil.
  2. A kdy₧ pil vφno Balsazar, rozkßzal p°inΘsti nßdobφ zlatΘ a st°φbrnΘ, kterΘ₧ vynesl Nabuchodonozor otec jeho z chrßmu JeruzalΘmskΘho, aby z n∞ho pili krßl i knφ₧ata jeho, ₧eny jeho i ₧eniny jeho.
  3. I p°ineseno jest nßdobφ zlatΘ, kterΘ₧ vynesli z chrßmu domu Bo₧φho, kter²₧ byl v JeruzalΘm∞, a pili z n∞ho krßl i knφ₧ata jeho, ₧eny jeho i ₧eniny jeho.
  4. Pili vφno, a chvßlili bohy zlatΘ a st°φbrnΘ, m∞d∞nΘ, ₧eleznΘ, d°ev∞nΘ a kamennΘ.
  5. V tou₧ hodinu vyÜli prstovΘ ruky lidskΘ, a psali naproti svφcnu na st∞n∞ palßce krßlovskΘho, a krßl hled∞l na Φßstky ruky, kterß₧ psala.
  6. Tedy jasnost krßlovskß zm∞nila se, a myÜlenφ jeho zkormoutila ho, a pasovΘ bedr jeho rozpßsali se, i kolena jeho jedno o druhΘ se tlouklo.
  7. [A] zk°ikl krßl ze [vÜφ] sφly, aby p°ivedeni byli hv∞zdß°i, KaldejÜtφ a hadaΦi. [I] mluvil krßl a °ekl mudrc∙m Babylonsk²m: Kdokoli p°eΦte psßnφ toto, a v²klad jeho mi oznßmφ, Üarlatem odφn bude, a °et∞z zlat² na hrdlo jeho, a t°etφm v krßlovstvφ po mn∞ bude.
  8. I p°edstoupili vÜickni mudrci krßlovÜtφ, ale nemohli pφsma toho Φφsti, ani v²kladu oznßmiti krßli.
  9. ProΦe₧ krßl Balsazar velmi p°ed∞Üen byl, a jasnost jeho zm∞nila se na n∞m, ano i knφ₧ata jeho zkormouceni byli.
  10. Krßlovna pak, p°φΦinou tΘ v∞ci krßlovskΘ a knφ₧at jeho, do domu t∞ch hod∙ veÜla, a promluvivÜi krßlovna, °ekla: Krßli, na v∞ky ₧iv bu∩. Nech¥ t∞ ned∞sφ myÜlenφ tvß, a jasnost tvß nech¥ se nem∞nφ.
  11. Jest mu₧ v krßlovstvφ tvΘm, v n∞m₧ jest duch boh∙ svat²ch, v kterΘm₧ za dn∙ otce tvΘho osvφcenφ, rozumnost a moudrost, jako moudrost boh∙, nalezena, jeho₧ krßl Nabuchodonozor otec tv∙j knφ₧etem mudrc∙, hv∞zdß°∙, Kaldejsk²ch [a] hadaΦ∙ ustanovil, otec tv∙j, ≤ krßli,
  12. Proto ₧e duch znamenit², i um∞nφ a rozumnost vyklßdßnφ sn∙ a oznßmenφ pohßdek, i rozvßzßnφ v∞cφ nesnadn²ch nalezeno p°i Danielovi, jemu₧ krßl jmΘno dal Baltazar. Necha¥ nynφ zavolßn jest Daniel, a oznßmφ¥ v²klad ten.
  13. Tedy p°iveden jest Daniel p°ed krßle. [I] mluvil krßl a °ekl Danielovi: Ty-li jsi ten Daniel, jeden z syn∙ zajat²ch Judsk²ch, kterΘho₧ p°ivedl krßl otec m∙j z Judstva?
  14. SlyÜel jsem zajistΘ o tob∞, ₧e duch boh∙ svat²ch jest v tob∞, a osvφcenφ i rozumnost a moudrost znamenitß nalezena jest v tob∞.
  15. A nynφ p°ivedeni jsou p°ede mne mudrci [a] hv∞zdß°i, aby mi pφsmo toto p°eΦtli, a v²klad jeho oznßmili, a vÜak nemohli v²kladu v∞ci tΘ oznßmiti.
  16. Jß pak slyÜel jsem o tob∞, ₧e m∙₧eÜ to, co₧ jest nesrozumitelnΘho, vyklßdati, a co₧ nesnadnΘho, rozvßzati. Proto₧ nynφ, budeÜ-li moci pφsmo to p°eΦφsti, a v²klad jeho mn∞ oznßmiti, v Üarlat obleΦen budeÜ, a °et∞z zlat² na hrdlo tvΘ, a t°etφm v krßlovstvφ po mn∞ budeÜ.
  17. Tedy odpov∞d∞l Daniel a °ekl p°ed krßlem: DarovΘ tvoji nech¥ z∙stßvajφ tob∞, a odplatu svou dej jinΘmu, a vÜak pφsmo p°eΦtu krßli, a v²klad oznßmφm jemu.
  18. Ty krßli, slyÜ: B∙h nejvyÜÜφ krßlovstvφm a d∙stojnostφ i slßvou a okrasou obda°il Nabuchodonozora otce tvΘho,
  19. A pro d∙stojnost, kterou₧ ho obda°il, vÜickni lidΘ, nßrodovΘ a jazykovΘ t°ßsli a bßli se p°ed nφm. Kohokoli cht∞l, zabil, a kterΘkoli cht∞l, bil, kterΘ₧ cht∞l, povyÜoval, a kterΘ₧ cht∞l, poni₧oval.
  20. Kdy₧ se pak bylo pozdvihlo srdce jeho, a duch jeho zmocnil se v p²Üe, ssazen byl z stolice krßlovstvφ svΘho, a slßvu odjali od n∞ho.
  21. Ano i z spolku syn∙ lidsk²ch vyvr₧en byl, a srdce jeho zvφ°ecφmu podobnΘ uΦin∞no bylo, a s divok²mi osly bylo bydlenφ jeho. Bylinu jako vol∙m dßvali jemu jφsti, a rosou nebeskou t∞lo jeho smßΦφno bylo, dokud₧ nepoznal, ₧e panuje B∙h nejvyÜÜφ nad krßlovstvφm lidsk²m, a ₧e koho₧ chce, ustanovuje nad nφm.
  22. Ty takΘ, synu jeho Balsaza°e, neponφ₧il jsi srdce svΘho, aΦkolis o tom o vÜem v∞d∞l.
  23. Ale pozdvihls se proti Pßnu nebes; nebo nßdobφ domu jeho p°inesli p°ed tebe, a ty i knφ₧ata tvß, ₧eny tvΘ i ₧eniny tvΘ pili jste vφno z n∞ho. Nadto bohy st°φbrnΘ a zlatΘ, m∞d∞nΘ, ₧eleznΘ, d°ev∞nΘ a kamennΘ, kte°φ₧ nevidφ, ani slyÜφ, ani₧ co v∞dφ, chvßlil jsi, Boha pak, v jeho₧ ruce jest d²chßnφ tvΘ i vÜecky cesty tvΘ, neoslavoval jsi.
  24. Proto₧ nynφ od n∞ho poslßna jest Φßstka ruky tΘto, a pφsmo to napsßno jest.
  25. A toto¥ jest pφsmo napsanΘ: Mene, mene, tekel, ufarsin, [toti₧: ZΦetl jsem, zΦetl, zvß₧il a rozd∞luji.]
  26. Tento pak jest v²klad slov: Mene, zΦetl B∙h krßlovstvφ tvΘ, a k konci je p°ivedl.
  27. Tekel, zvß₧en jsi na vßze, a nalezen jsi lehk².
  28. Peres, rozd∞leno jest krßlovstvφ tvΘ, a dßno jest MΘdsk²m a Persk²m.
  29. Tedy z rozkazu Balsazarova oblΘkli Daniele v Üarlat, a °et∞z zlat² [dali] na hrdlo jeho, a rozhlaÜovali o n∞m, ₧e mß b²ti pßnem t°etφm v krßlovstvφ.
  30. V tou₧ noc zabit jest Balsazar krßl Kaldejsk².
  31. Darius pak MΘdsk² ujal krßlovstvφ v letech okolo Üedesßti a dvou.

    6.kapitola (Daniel)


    P°ednost Danielova mezi regenty Dariov²mi, 4. ·kladovΘ jejich proti

    n∞mu. 12. OsoΦenφ, 16. mezi lvy uvr₧enφ 21. i vysvobozenφ.

    24. ┌°ednφk∙ od lv∙ roztrhßnφ. 25. Rozkaz Dari∙v o Φin∞nφ pocty

    pravΘmu Bohu.

  1. Lφbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad krßlovstvφm ·°ednφk∙ sto a dvadceti, kte°φ₧ by byli po vÜem krßlovstvφ.
  2. Nad t∞mi pak hejtmany t°i, z nich₧to Daniel p°ednφ byl, kter²m₧ by ·°ednφci onino vydßvali poΦet, aby se krßli Ükoda nedßla.
  3. Tedy Daniel p°evyÜoval ty hejtmany a ·°ednφky, proto ₧e duch znamenit∞jÜφ v n∞m [byl.] ProΦe₧ krßl myslil ustanoviti jej nade vÜφm krßlovstvφm.
  4. Tedy hejtmanΘ a ·°ednφci hledali p°φΦiny proti Danielovi s strany krßlovstvφ, a vÜak ₧ßdnΘ p°φΦiny ani vady nemohli najφti; nebo v∞rn² byl, ani₧ jak² omyl neb vada nalΘzala se p°i n∞m.
  5. Proto₧ mu₧i ti °ekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto ₧ßdnΘ p°φΦiny, jedinΘ leΦ bychom naÜli n∞co proti n∞mu s strany zßkona Boha jeho.
  6. Tedy hejtmanΘ a ·°ednφci ti shromß₧divÜe se k krßli, takto mluvili k n∞mu: Darie krßli, na v∞ky bu∩ ₧iv.
  7. Uradili se vÜickni hejtmanΘ krßlovstvφ, v²vodovΘ, ·°ednφci, sprßvcovΘ a v∙dcovΘ, abys ustanovil na°φzenφ krßlovskΘ, a utvrdil zßpov∞d: Kdo₧ by koli vlo₧il ₧ßdost na kterΘhokoli boha neb Φlov∞ka do t°idcφti dn∙, krom∞ na tebe, krßli, aby uvr₧en byl do jßmy lvovΘ.
  8. Nynφ tedy, ≤ krßli, potvr∩ zßpov∞di tΘto, a vydej mandßt, kter²₧ by nemohl zm∞n∞n b²ti podlΘ prßva MΘdskΘho a PerskΘho, kterΘ₧ jest neprom∞nitelnΘ.
  9. ProΦe₧ krßl Darius vydal mandßt a zßpov∞d.
  10. Daniel pak, kdy₧ se dov∞d∞l, ₧e jest vydßn mandßt, vÜel do domu svΘho, kde₧ otev°enß byla okna v pokoji jeho proti JeruzalΘmu, a t°ikrßt za den klekal na kolena svß, a modlφval se a vyznßval se Bohu svΘmu, tak jako₧ prvΘ to Φinφval.
  11. Tedy mu₧i ti shromß₧divÜe se a nalezÜe Daniele, an se modlφ a pokorn∞ prosφ Boha svΘho,
  12. Tedy p°istoupili a mluvili k krßli o zßpov∞di krßlovskΘ: Zdali₧ jsi nevydal mandßtu, aby ka₧d² Φlov∞k, kdo₧ by koli n∞Φeho ₧ßdal od kterΘho boha neb Φlov∞ka a₧ do t°idcφti dn∙, krom∞ od tebe, krßli, uvr₧en byl do jßmy lvovΘ? Odpov∞d∞v krßl, °ekl: PravΘ¥ jest slovo to, podlΘ prßva MΘdskΘho a PerskΘho, kterΘ₧ jest neprom∞nitelnΘ.
  13. Tedy odpovφdajφce, °ekli krßli: Daniel ten, kter²₧ jest z zajat²ch syn∙ Judsk²ch, necht∞l dbßti na tvΘ, ≤ krßli, na°φzenφ, ani na mandßt tv∙j, kter²₧ jsi vydal, ale t°ikrßt za den modlφvß se modlitbou svou.
  14. Tedy krßl, jak₧ uslyÜel tu °eΦ, velmi se zarmoutil nad tφm, a ulo₧il krßl v mysli svΘ vysvoboditi Daniele, a a₧ do zßpadu slunce usiloval ho vytrhnouti.
  15. Ale mu₧i ti shromß₧divÜe se k krßli, mluvili jemu: V∞z, krßli, ₧e jest takovΘ prßvo u MΘdsk²ch a Persk²ch, aby ka₧dß v²pov∞d a na°φzenφ, kterΘ₧ by krßl ustanovil, neprom∞nitelnΘ bylo.
  16. I °ekl krßl, aby p°ivedli Daniele, a uvrhli jej do jßmy lvovΘ. Mluvil pak krßl a °ekl Danielovi: B∙h tv∙j, kterΘmu₧ slou₧φÜ ustaviΦn∞, on vysvobodφ tebe.
  17. A p°inesen jest kßmen jeden, a polo₧en na dφru [tΘ] jßmy, a zapeΦetil ji krßl prstenem sv²m a prsteny knφ₧at sv²ch, aby nebyl zm∞n∞n ortel p°i Danielovi.
  18. I odÜel krßl na palßc sv∙j, a Üel le₧eti, nic nejeda, a niΦφm₧ se obveseliti nedal, tak ₧e i sen jeho vzdßlen byl od n∞ho.
  19. Tedy krßl hned rßno vstav na ·svit∞, s chvßtßnφm Üel k jßm∞ lvovΘ.
  20. A jak₧ se p°iblφ₧il k jßm∞, hlasem ₧alostn²m zavolal na Daniele, a promluviv krßl, °ekl Danielovi: Danieli, slu₧ebnφΦe Boha ₧ivΘho, B∙h tv∙j, kterΘmu₧ ty slou₧φÜ ustaviΦn∞, mohl-li₧ t∞ vysvoboditi od lv∙?
  21. Tedy Daniel mluvil s krßlem, [°ka:] Krßli, na v∞ky bu∩ ₧iv.
  22. B∙h m∙j poslal and∞la svΘho, kter²₧ zav°el ·sta lv∙, aby mi neuÜkodili; nebo p°ed nφm nevina nalezena jest p°i mn∞, n²br₧ ani proti tob∞, krßli, nic zlΘho jsem neuΦinil.
  23. Tedy krßl velmi se z toho zradoval, a rozkßzal Daniele vytßhnouti z jßmy. I vyta₧en byl Daniel z jßmy, a ₧ßdnΘho ·razu nenφ nalezeno na n∞m; nebo v∞°il v Boha svΘho.
  24. [I] rozkßzal krßl, aby p°ivedeni byli mu₧i ti, kte°φ₧ osoΦili Daniele, a uvr₧eni jsou do jßmy lvovΘ, oni [i] synovΘ jejich i ₧eny jejich, a prvΘ ne₧ dopadli dna [tΘ] jßmy, zmocnili se jich lvovΘ, a vÜecky kosti jejich zet°eli.
  25. Tedy Darius krßl napsal vÜechn∞m lidem, nßrod∙m a jazyk∙m, kte°φ₧ bydlili po vÜφ zemi: Pokoj vßÜ rozmno₧en bu∩.
  26. Ode mne vyÜlo na°φzenφ toto, aby na vÜem panstvφ krßlovstvφ mΘho t°ßsli a bßli se p°ed Bohem Danielov²m; nebo on [jest] B∙h ₧iv² a z∙stßvajφcφ na v∞ky, a krßlovstvφ jeho nebude zruÜeno, ani panovßnφ jeho a₧ do konce.
  27. Vysvobozuje a vytrhuje, a Φinφ znamenφ a divy na nebi i na zemi, kter²₧ vysvobodil Daniele z moci lv∙.
  28. Danielovi pak Ü¥astn∞ se vedlo v krßlovstvφ Dariovu, a v krßlovstvφ C²ra PerskΘho.

    7.kapitola (Daniel)


    Zjevenφ Danielovi ve snßch Φty° monarchiφ, 4. KaldejskΘm 5. PerskΘ,

    6. ╪eckΘ 7. a ╪φmskΘ, 13. tΘ₧ i Syna Bo₧φho a v∞ΦnΘho krßlovstvφ jeho.

  1. LΘta prvnφho Balsazara krßle BabylonskΘho Daniel m∞l sen a vid∞nφ svß na lo₧ci svΘm, i napsal ten sen krßtk²mi slovy.
  2. Mluvil Daniel a °ekl? Vid∞l jsem u vid∞nφ svΘm v noci, a aj, Φty°i v∞trovΘ nebeÜtφ bojovali na mo°i velikΘm.
  3. A Φty°i Üelmy velikΘ vystupovaly z mo°e, jedna od druhΘ rozdφlnß.
  4. Prvnφ podobnß lvu, a k°φdla orliΦφ m∞la. Hled∞l jsem, a₧ vytrhßna byla k°φdla jejφ, jimi₧ se vznßÜela od zem∞, tak ₧e na nohßch jako Φlov∞k stßti musila, a srdce lidskΘ dßno jest jφ.
  5. A aj, jinß Üelma druhß podobnß nedv∞du, kterß₧ panstvφ jedno vyzdvihla, a t°i ₧ebra v ·stech jejφch, mezi zuby jejφmi, a tak mluveno bylo k nφ: Vsta≥, na₧er se hojn∞ masa.
  6. Potom jsem vid∞l, a aj, jinß podobnß pardovi, kterß₧ m∞la Φty°i k°φdla ptaΦφ na h°bet∞ svΘm, a Φty°hlavß byla Üelma ta, jφ₧ moc dßna byla.
  7. Potom vid∞l jsem u vid∞nφch noΦnφch, a aj, Üelma Φtvrtß straÜlivß a hroznß a velmi silnß, majφcφ zuby ₧eleznΘ velikΘ, kterß₧ z₧φrala a potφrala, ostatek pak nohama sv²ma poÜlapßvala; a ta byla rozdφlnß ode vÜech Üelm, kterΘ₧ byly p°ed nφ, a m∞la roh∙ deset.
  8. Piln∞ jsem Üet°il t∞ch roh∙, a hle, roh poslednφ mal² vyrostal mezi nimi, a t°i z t∞ch roh∙ prvnφch vyvrßceni jsou p°ed nφm; a aj, oΦi podobnΘ oΦφm lidsk²m v rohu tom, a ·sta mluvφcφ pyÜn∞.
  9. Hled∞l jsem, a₧ tr∙novΘ ti svr₧eni byli, a Star² dn∙ posadil se, jeho₧ roucho jako snφh bφlΘ, a vlasovΘ hlavy jeho jako vlna Φistß, tr∙n jako jiskry ohn∞, kola jeho jako ohe≥ ho°φcφ.
  10. Potok ohniv² tekl a vychßzel od n∞ho, tisφcovΘ tisφc∙ slou₧ili jemu, a desetkrßt tisφckrßt sto tisφc∙ stßlo p°ed nφm; soud zasedl, a knihy otev°φny byly.
  11. Pat°il jsem tehdß₧, hned jak₧ se zaΦal zvuk tΘ °eΦi pyÜnΘ, kterou₧ roh mluvil; pat°il jsem, dokud₧ ta Üelma nebyla zabita, a vyhlazeno t∞lo jejφ, a dßno k spßlenφ ohni.
  12. A i ostatk∙m Üelm odjali panstvφ; nebo dlouhost ₧ivota jim odm∞°ena byla a₧ do Φasu, a to ulo₧enΘho Φasu.
  13. Vid∞l jsem u vid∞nφ noΦnφm, a aj, s oblaky nebesk²mi podobn² Synu Φlov∞ka p°ichßzel; potom a₧ k StarΘmu dn∙ p°iÜel, a p°ed n∞j postaven byl.
  14. I dßno jest jemu panstvφ a slßva i krßlovstvφ, aby vÜickni lidΘ, nßrodovΘ a jazykovΘ slou₧ili jemu; jeho₧ panstvφ jest panstvφ v∞ΦnΘ, kterΘ₧ nepomφjφ, a krßlovstvφ jeho, kterΘ₧ se neruÜφ.
  15. [I] zhrozil se duch m∙j ve mn∞ Danielovi u prost°ed t∞la, a vid∞nφ mß p°ed∞sila mne.
  16. Tedy p°istoupil jsem k jednomu z p°φstojφcφch, a ptal jsem se ho na jistotu vÜφ tΘ v∞ci. I pov∞d∞l mi, a v²klad °eΦφ mi oznßmil:
  17. Ty Üelmy velikΘ, kterΘ₧ jsou Φtyry, jsou Φty°i krßlovΘ, kte°φ₧ povstanou z zem∞,
  18. A ujmou krßlovstvφ svat²ch v²sostφ, kte°φ₧ obdr₧eti majφ krßlovstvφ a₧ na v∞ky, a a₧ na v∞ky v∞k∙.
  19. Tedy ₧ßdostiv jsem byl zprßvy o Üelm∞ ΦtvrtΘ, kterß₧ rozdφlnß byla ode vÜech jin²ch, hroznß velmi; zubovΘ jejφ ₧eleznφ, a pazoury jejφ ocelivΘ, kterß₧ z₧φrala, potφrala, ostatek pak nohama sv²ma poÜlapßvala.
  20. TolikΘ₧ o rozφch desφti, kte°φ₧ byli na hlav∞ jejφ, a o poslednφm, kter²₧ vyrostl, a p°ed nφm spadli t°i; o tom rohu, pravφm, kter²₧ m∞l oΦi a ·sta mluvφcφ pyÜn∞, a byl na pohled∞nφ v∞tÜφ ne₧ jinφ.
  21. Vid∞l jsem, an roh ten vßlku vedl s svat²mi, a p°emßhal je,
  22. A₧ p°iÜel Star² dn∙, a oddßn jest soud svat²m v²sostφ, a Φas p°iÜel, aby to krßlovstvφ svatφ obdr₧eli.
  23. ╪ekl takto: èelma Φtvrtß znamenß krßlovstvφ ΦtvrtΘ na zemi, kterΘ₧ rozdφlnΘ bude ode vÜech krßlovstvφ, a z₧φ°e vÜecku zemi, a zmlßtφ ji a pot°e ji.
  24. Roh∙ pak deset [znamenß, ] [₧e] z krßlovstvφ toho deset krßl∙ povstane, a poslednφ povstane po nich, kter²₧ bude rozdφln² od prvnφch, a ponφ₧φ t°φ krßl∙.
  25. A slova proti NejvyÜÜφmu mluviti bude, a svatΘ v²sostφ pot°e; nadto pom²Ületi bude, aby prom∞nil Φasy i prßva, kdy₧ vydßni budou v ruku jeho, a₧ do Φasu a Φas∙, i do Φßstky Φas∙.
  26. V tom bude soud osazen, a panstvφ jeho odejmou, vyplΘnφ a vyhladφ [je] docela.
  27. Krßlovstvφ pak i panstvφ, a d∙stojnost krßlovskß pode vÜφm nebem dßna bude lidu svat²ch v²sostφ; jeho₧ krßlovstvφ bude krßlovstvφ v∞ΦnΘ, a vÜickni pßni jemu slou₧iti a jeho poslouchati budou.
  28. A₧ potud konec tΘ °eΦi. Mne pak Daniele myÜlenφ mß velice zkormoutila, a krßsa mß prom∞nila se p°i mn∞, slovo vÜak toto v srdci svΘm zachoval jsem.

    8.kapitola (Daniel)


    Vid∞nφ skopce a kozla, 15. a vylo₧enφ tΘho₧ vid∞nφ od and∞la.

  1. LΘta t°etφho kralovßnφ Balsazara krßle ukßzalo mi se vid∞nφ, mn∞ Danielovi po onom, kterΘ₧ se mi ukßzalo na poΦßtku.
  2. I vid∞l jsem u vid∞nφ, (tehdß₧ pak, kdy₧ jsem vid∞l, byl jsem v Susan, na hrad∞, kter²₧ jest v krajin∞ Elam), vid∞l jsem, pravφm, byv u potoka Ulai.
  3. A pozdvih oΦφ sv²ch, vid∞l jsem, a aj, u toho potoka stßl skopec jeden, kter²₧ m∞l dva rohy. A ti dva rohovΘ byli vysocφ, a vÜak jeden vyÜÜφ ne₧ druh², ale ten vyÜÜφ zrostl poslΘze.
  4. Vid∞l jsem skopce toho, an trkal k zßpadu, p∙lnoci a poledni, jemu₧ ₧ßdnß Üelma odolati nemohla, ani₧ kdo co mohl vytrhnouti z moci jeho; proΦe₧ Φinil podlΘ v∙le svΘ, a to v∞ci velikΘ.
  5. A kdy₧ jsem to rozva₧oval, aj, kozel p°ichßzel od zßpadu na svrchek vÜφ zem∞, a ₧ßdn² se ho nedot²kal na zemi, a ten kozel m∞l roh znamenit² mezi oΦima sv²ma.
  6. A p°iÜel a₧ k tomu skopci majφcφmu dva rohy, kterΘho₧ jsem byl vid∞l stojφcφho u potoka, a p°ib∞hl k n∞mu v prchlivosti sφly svΘ.
  7. Vid∞l jsem takΘ, an dot°el na toho skopce, a rozlφtiv se proti n∞mu, ude°il jej, tak ₧e zlßmal oba rohy jeho, a nebylo sφly v skopci k odpφrßnφ jemu. A poraziv ho na zemi, poÜlapal jej, ani₧ byl, kdo by vytrhl skopce z moci jeho.
  8. Kozel pak velik²m uΦin∞n jest velmi. A kdy₧ se ssilil, zlßmal se roh ten velik², i zrostli znamenitφ Φty°i mφsto n∞ho, na Φty°i strany sv∞ta.
  9. Z t∞ch pak jednoho vyÜel roh jeden maliΦk², a zrostl velmi ku poledni a v²chodu, a k zemi JudskΘ.
  10. A zpjal se a₧ k vojsku nebeskΘmu, a svrhl na zemi [n∞kterΘ] z vojska toho i z hv∞zd, a poÜlapal je.
  11. Anobr₧ a₧ k vojska toho knφ₧eti zpjal se, nebo od n∞ho zastavena byla ustaviΦnß ob∞t, a zavr₧en p°φbytek svatyn∞ Bo₧φ,
  12. Tak ₧e vojsko to vydßno v p°evrßcenost proti ustaviΦnΘ ob∞ti, a povrhlo pravdu na zemi, a co₧ Φinilo, Ü¥astn∞ mu se da°ilo.
  13. Tedy slyÜel jsem jednoho svatΘho mluvφcφho, a °ekl ten svat² tomu, kter²₧ tajnΘ v∞ci v poΦtu maje, mluvφ: Dokud₧ toto vid∞nφ o ob∞ti ustaviΦnΘ, a p°evrßcenost na zpuÜt∞nφ p°ivodφcφ [trvati bude, ] a svatΘ slu₧by vydßvßny budou i vojsko v poÜlapßnφ?
  14. A °ekli mi: A₧ do dvou tisφc a t°φ set veΦer∙ a jiter, a p°ijdou k obnovenφ svΘmu svatΘ slu₧by.
  15. Stalo se pak, ₧e kdy₧ jsem jß Daniel hled∞l na to vid∞nφ, a ptal jsem se na rozum [jeho, ] aj, postavil se podlΘ mne na pohled∞nφ jako mu₧.
  16. SlyÜel jsem takΘ hlas lidsk² mezi Ulaiem, kter²₧to zavolav, °ekl: Gabrieli, vylo₧ tomuto vid∞nφ to.
  17. I p°iÜel ke mn∞, kde₧ jsem stßl, a kdy₧ p°iÜel, zhrozil jsem se, a padl jsem na tvß° svou. I °ekl ke mn∞: Pozoruj, synu Φlov∞Φφ; nebo v Φasu ulo₧enΘm vid∞nφ toto [se naplnφ.]
  18. Kdy₧ pak on mluvil se mnou, usnul jsem tvrd∞, [le₧e] tvß°φ svou na zemi. I dotekl se mne, a postavil mne tu, kde₧ jsem byl stßl,
  19. A °ekl: Aj, jß oznßmφm tob∞ to, co₧ se dφti bude a₧ do vykonßnφ hn∞vu toho; nebo v ulo₧enΘm Φasu konec bude.
  20. Skopec ten, kterΘho₧ jsi vid∞l, an m∞l dva rohy, jsou krßlovΘ MΘdsk² a Persk².
  21. Kozel pak ten chlupat² jest krßl ╪eck², a roh ten velik², kter²₧ jest mezi oΦima jeho, jest krßl prvnφ.
  22. Äe pak zlßmßn jest, a povstali Φty°i mφsto n∞ho, Φtvero krßlovstvφ [z svΘho] nßrodu povstane, ale ne s takovou silou.
  23. P°i dokonßnφ pak krßlovstvφ jejich, kdy₧ na vrch vzejdou neÜlechetnφci, povstane krßl nestydat² a chytr².
  24. Jeho₧ sφla zmocnφ se, aΦkoli ne jeho silou, tak ₧e ku podivenφ hubiti bude, a Ü¥astn∞ se mu povede, a₧ i vÜe vykonß; nebo hubiti bude silnΘ i lid svat².
  25. A obmyslnostφ svou Ü¥astn∞ svede lest v p°edsevzetφ svΘm, a v srdci svΘm zvelebφ sebe, a v Φas pokoje zhubφ mnohΘ; nadto i proti knφ₧eti knφ₧at se postavφ, a vÜak bez rukou pot°φn bude.
  26. Vid∞nφ pak to veΦernφ a jit°nφ, o n∞m₧ pov∞dφno, jest jistß pravda; proΦe₧ ty zav°i to vid∞nφ, nebo jest mnoh²ch dn∙.
  27. Tedy jß Daniel zchurav∞l jsem, a nemocen jsem byl n∞kolik dn∙. Potom povstav, konal jsem povinnost od krßle poruΦenou, byv p°ed∞Üen nad tφm vid∞nφm, Φeho₧ vÜak ₧ßdn² na mn∞ neseznal.

    9.kapitola (Daniel)


    Modlitba Danielova. 21. Proroctvφ o p°φÜtφ i skutcφch Kristov²ch,

    27. i zkßze JeruzalΘma.

  1. LΘta prvnφho Daria syna Asverova z semene MΘdskΘho, kterΘho₧ uΦin∞n jest krßlem v krßlovstvφ KaldejskΘm,
  2. LΘta prvnφho kralovßnφ jeho jß Daniel porozum∞l jsem z knih poΦtu let, o nich₧ se stalo slovo Hospodinovo k JeremißÜovi proroku, ₧e se vyplnφ zpuÜt∞nφ JeruzalΘma sedmdesßtΘho lΘta.
  3. A obrßtil jsem tvß° svou ku Pßnu Bohu, hledaje [ho] modlitbou a pokorn²mi prosbami, v postu, v ₧φni a popele.
  4. I modlil jsem se Hospodinu Bohu svΘmu, a vyznßvaje se, °ekl jsem: Prosφm , Pane Bo₧e siln², velik² a vÜelikΘ cti hodn², ost°φhajφcφ smlouvy a dobrotivosti k t∞m, kte°φ₧ t∞ milujφ, a ost°φhajφ p°ikßzanφ tv²ch.
  5. Zh°eÜili¥ jsme a p°evrßcen∞ jsme Φinili, bezbo₧nost jsme pßchali, a protivili jsme se, a odvrßtili od p°ikßzanφ tv²ch a soud∙ tv²ch.
  6. Ani₧ jsme poslouchali slu₧ebnφk∙ tv²ch prorok∙, kte°φ₧ mluvφvali ve jmΘnu tvΘm krßl∙m naÜim, knφ₧at∙m naÜim a otc∙m naÜim, i vÜemu lidu zem∞.
  7. Tob∞¥, ≤ Pane, p°φsluÜφ spravedlnost, nßm pak zahanbenφ tvß°i, jak₧ se to d∞je nynφ mu₧∙m Judsk²m a obyvatel∙m JeruzalΘmsk²m, a vÜechn∞m Izraelsk²m, blφzk²m i dalek²m, ve vÜech zemφch, kam₧ jsi je zahnal pro p°estoupenφ jejich, jφm₧ p°estupovali proti tob∞.
  8. Nßm¥, ≤ Hospodine, sluÜφ zahanbenφ tvß°i, krßl∙m naÜim, knφ₧at∙m naÜim a otc∙m naÜim, nebo¥ jsme zh°eÜili proti tob∞,
  9. Pßnu Bohu pak naÜemu milosrdenstvφ a slitovßnφ, pon∞vad₧ jsme se protivili jemu,
  10. A neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha naÜeho, abychom chodili v nauΦenφch jeho, kterΘ₧ p°edklßdal p°ed oΦi naÜe skrze slu₧ebnφky svΘ proroky.
  11. N²br₧ vÜickni IzraelÜtφ p°estoupili zßkon tv∙j a odvrßtili se, aby neposlouchali hlasu tvΘho; proto₧ vylito jest na nßs to prokletφ a klatba, kterß₧ jest zapsßna v zßkon∞ Moj₧φÜe slu₧ebnφka Bo₧φho, nebo jsme zh°eÜili proti n∞mu.
  12. ProΦe₧ splnil slovo svΘ, kterΘ₧ mluvil proti nßm a proti soudc∙m naÜim, kte°φ₧ nßs soudili, [a] uvedl na nßs toto zlΘ velikΘ, jeho₧ se nestalo pode vÜφm nebem, jakΘ₧ se stalo v JeruzalΘm∞.
  13. Tak jak₧ zapsßno jest v zßkon∞ Moj₧φÜov∞, vÜecko to zlΘ p°iÜlo na nßs, a vÜak ani tak jsme se neko°ili p°ed tvß°φ hn∞vivou Hospodina Boha naÜeho, abychom se odvrßtili od nepravostφ sv²ch, a Üet°ili pravdy jeho.
  14. Proto₧ neobmeÜkal Hospodin s tφm zl²m, ale uvedl je na nßs; nebo spravedliv² jest Hospodin B∙h nßÜ ve vÜech skutcφch sv²ch, kterΘ₧ Φinφ, jeho₧ hlasu posluÜni jsme nebyli.
  15. Nynφ vÜak, ≤ Pane Bo₧e nßÜ, kter²₧ jsi vyvedl lid sv∙j z zem∞ EgyptskΘ rukou silnou, a zp∙sobils sob∞ jmΘno, jakΘ₧ jest dneÜnφho dne, zh°eÜili jsme, bezbo₧n∞ jsme Φinili.
  16. ╙ Pane, podlΘ vÜφ tvΘ dobrotivosti nech¥ se, prosφm, odvrßtφ hn∞v tv∙j a prchlivost tvß od m∞sta tvΘho JeruzalΘma, hory svatosti tvΘ; nebo pro h°φchy naÜe a pro nepravosti otc∙ naÜich JeruzalΘm a lid tv∙j v pohan∞nφ jest u vÜech, kte°φ₧ jsou v∙kol nßs.
  17. Nynφ tedy, ≤ Bo₧e nßÜ, vyslyÜ modlitbu slu₧ebnφka svΘho, a pokornΘ prosby jeho, a zasv∞¥ tvß° svou nad svatynφ svou spuÜt∞nou, pro Pßna.
  18. Naklo≥, Bo₧e m∙j, ucha svΘho a slyÜ, otev°i oΦi svΘ a viz zpuÜt∞nφ naÜe i m∞sta, kterΘ₧ jest nazvßno od jmΘna tvΘho; nebo ne pro n∞jakΘ naÜe spravedlnosti padajφce, pokorn∞ prosφme tebe, ale pro milosrdenstvφ tvß mnohß.
  19. VyslyÜi₧, ≤ Pane, Pane, odpus¥, Pane, pozoruj a uΦi≥; neprodlΘvej₧ pro sebe samΘho, m∙j Bo₧e, nebo od jmΘna tvΘho nazvßno jest m∞sto toto i lid tv∙j.
  20. JeÜt∞ jsem mluvil a modlil se, a vyznßval h°φch sv∙j i h°φch lidu svΘho IzraelskΘho, a padna, pokorn∞ jsem se modlil p°ed tvß°φ Hospodina Boha svΘho, za horu svatosti Boha svΘho,
  21. JeÜt∞, pravφm, mluvil jsem p°i modlitb∞, a mu₧ ten Gabriel, kterΘho₧ jsem vid∞l v tom vid∞nφ na poΦßtku, rychle p°ilet∞v, dotekl se mne v Φas ob∞ti veΦernφ.
  22. A slou₧e mi k srozum∞nφ, mluvil se mnou a °ekl: Danieli, nynφ jsem vyÜel, abych t∞ nauΦil vyrozumφvati tajemstvφm.
  23. P°i poΦßtku pokorn²ch proseb tv²ch vyÜlo slovo, a jß jsem p°iÜel, a¥bych je oznßmil, nebo jsi velmi mil²; proΦe₧ pozoruj slova toho, a rozum∞j vid∞nφ tomu.
  24. Sedmdesßte tΘhodn∙ odeΦteno jest lidu tvΘmu a m∞stu svatΘmu tvΘmu k zabrßn∞nφ p°evrßcenosti a k zapeΦet∞nφ h°φch∙, i vyΦiÜt∞nφ nepravosti a k p°ivedenφ spravedlnosti v∞ΦnΘ, a k zapeΦet∞nφ vid∞nφ i proroctvφ, a ku pomazßnφ SvatΘho svat²ch.
  25. V∞zi₧ tedy a rozum∞j, ₧e od vyjitφ v²pov∞di o navrßcenφ a o vystavenφ JeruzalΘma a₧ do MesißÜe v²vody bude tΘhodn∙ sedm, potom tΘhodn∙ Üedesßte dva, kdy₧ ji₧ zase vzd∞lßna bude ulice a p°φkopa, a ti ΦasovΘ budou p°enesnadnφ.
  26. Po tΘhodnech pak t∞ch Üedesßti a dvou zabit bude MesißÜ, vÜak jemu [to] nic [neuÜkodφ;] n²br₧ to m∞sto i tu svatyni zkazφ, [i] lid ten sv∙j budoucφ, tak ₧e skonΦenφ jeho bude hroznΘ, ano i do vykonßnφ boje bude [boj] stßl² vÜelijak do vyplΘn∞nφ.
  27. Utvrdφ vÜak smlouvu mnoh²m v tΘhodni poslednφm, u prost°ed pak toho tΘhodne uΦinφ konec ob∞ti [zßpalnΘ] i ob∞ti suchΘ; a skrze vojsko ohavnΘ, a₧ do poslednφho a ulo₧enΘho poplΘn∞nφ hubφcφ, na poplΘn∞nΘ vylito bude zpuÜt∞nφ.

    10.kapitola (Daniel)


    Kvφlenφ Danielovo v Babylon∞, p°φΦinou ssou₧enφ lidu Bo₧φho v

    JeruzalΘm∞ a p°ekß₧ky p°i stavenφ chrßmu; 8. posiln∞nφ a pot∞Üenφ

    jeho od Boha.

  1. LΘta t°etφho C²ra krßle PerskΘho, zjeveno bylo slovo Danielovi, kter²₧ sloul jmΘnem Baltazar, a pravΘ bylo slovo to, i ulo₧en² Φas dlouh², a rozum toho slova i smysl [zjeven] jemu u vid∞nφ.
  2. V t∞ch dnech jß Daniel kvφlil jsem za t°i tΘhodny dn∙.
  3. Pokrmu pochotnΘho jsem nejedl, ani maso ani vφno neveÜlo do ·st m²ch, ani₧ jsem se mastφ mazal, a₧ se vyplnili dnovΘ t°φ tΘhodn∙.
  4. Dne pak dvadcßtΘho ΦtvrtΘho m∞sφce prvnφho, kdy₧ jsem byl na b°ehu °eky velikΘ, to jest Hiddekel.
  5. Pozdvih oΦφ sv²ch, vid∞l jsem, a aj, mu₧ jeden od∞n² v roucho ln∞nΘ, a bedra jeho p°epßsanß byla zlatem ryzφm [z] Ufaz.
  6. T∞lo pak jeho jako tarsis, a oblφΦej jeho na pohled∞nφ jako blesk, a oΦi jeho podobnΘ pochodnφm ho°φcφm, a ramena jeho i nohy jeho na pohled∞nφ jako m∞∩ vypulerovanß, a zvuk slov jeho podobn² zvuku mno₧stvφ.
  7. Vid∞l jsem pak jß Daniel sßm vid∞nφ to, ale mu₧i ti, kte°φ₧ se mnou byli, nevid∞li toho vid∞nφ, ne₧ hr∙za velikß p°ipadla na n∞, a₧ i utekli, aby se skryli.
  8. ProΦe₧ jß z∙stal jsem sßm, a vid∞l jsem vid∞nφ to vid∞nφ to velikΘ, ale nez∙stalo i ve mn∞ sφly, a krßsa mß zm∞nila se, a poruÜila na mn∞, ani₧ jsem mohl zadr₧eti sφly.
  9. Tedy slyÜel jsem zvuk slov jeho, a uslyÜav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrd∞ na tvß°i svΘ, na tvß°i svΘ na zemi.
  10. V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena mß a na dlan∞ rukou m²ch.
  11. I °ekl mi: Danieli, mu₧i velmi mil², pozoruj slov, kterß₧ jß mluviti budu tob∞, a st∙j na mφst∞ svΘm, nebo nynφ poslßn jsem k tob∞. A kdy₧ promluvil ke mn∞ slovo to, stßl jsem, t°esa se.
  12. ProΦe₧ °ekl mi: Neboj₧ se, Danieli; nebo od prvnφho dne, jak₧ jsi p°ilo₧il srdce svΘ, abys rozum∞l, a trßpil se p°ed Bohem sv²m, vyslyÜßna jsou slova tvß, a jß p°iÜel jsem p°φΦinou slov tv²ch.
  13. Ale knφ₧e krßlovstvφ PerskΘho postavovalo se proti mn∞ za jedenmecφtma dn∙, a₧ aj, Michal, jeden p°ednφ z knφ₧at, p°iÜel mi na pomoc; proto₧ jsem jß z∙stßval tam p°i krßlφch Persk²ch.
  14. Ji₧ pak p°iÜel jsem, a¥bych oznßmil, co potkati mß lid tv∙j v potomnφch dnech; nebo jeÜt∞ vid∞nφ [bude] o t∞ch dnech.
  15. A kdy₧ mluvil ke mn∞ ta slova, sklopiv tvß° svou k zemi, on∞m∞l jsem.
  16. A aj, jako podobnost Φlov∞ka dotkla se rt∙ m²ch, a otev°ev ·sta svß, mluvil jsem a °ekl tomu, kter²₧ stßl naproti mn∞: Pane m∙j, p°φΦinou toho vid∞nφ obrßtili se bolesti mΘ na mne, a ani₧ jsem sφly zadr₧eti mohl.
  17. Jak₧ tedy bude moci slu₧ebnφk Pßna mΘho takov² mluviti se Pßnem m²m takov²m, pon∞vad₧ ve mn∞ od toho Φasu, ve mn∞, pravφm, nez∙stalo sφly, ani dchnutφ nepoz∙stalo ve mn∞?
  18. ProΦe₧ op∞t dotkl se mne na pohled∞nφ jako Φlov∞k, a posilnil mne.
  19. A °ekl: Neboj se, mu₧i velmi mil², pokoj tob∞, posil≥ se, posil≥ se, pravφm. Kdy₧ pak on mluvil se mnou, posiln∞n jsa, °ekl jsem: Nech¥ mluvφ Pßn m∙j, nebo jsi mne posilnil.
  20. I °ekl: VφÜ-li₧, proΦ jsem p°iÜel k tob∞? Nebo ji₧ navrßtφm se, abych bojoval s knφ₧etem Persk²m. A jß odchßzφm, a aj, knφ₧e ╪eckΘ p°itßhne.
  21. Ale oznßmφm¥ to, co₧ jest zapsßno v psßnφ pravdomluvnΘm; nebo ani jednoho nenφ, jeÜto by sob∞ zmu₧ile poΦφnal se mnou v t∞ch v∞cech, krom∞ Michala knφ₧ete vaÜeho.

    11.kapitola (Daniel)


    Proroctvφ o Φty°ech krßlφch Persk²ch. 5. Vßlky krßl∙ Syrsk²ch a

    Egyptsk²ch. 15. Ka₧enφ zem∞ JudskΘ od Antiocha.

  1. A tak jß lΘta prvnφho Daria MΘdskΘho postavil jsem se, abych ho zmoc≥oval a posiloval.
  2. Ji₧ pak oznßmφm¥ pravdu: Aj, jeÜt∞ t°i krßlovΘ kralovati budou v PerskΘ zemi; potom Φtvrt² zbohatne bohatstvφm velik²m nade vÜecky, a kdy₧ se zmocnφ v bohatstvφ svΘm, vzbudφ vÜecky proti krßlovstvφ ╪eckΘmu.
  3. I povstane krßl mocn², kter²₧ bude mφti panstvφ ÜirokΘ, a bude Φiniti podlΘ v∙le svΘ.
  4. Kdy₧ se pak zmocnφ, pot°φno bude krßlovstvφ jeho, a rozd∞leno bude na Φty°i strany sv∞ta, vÜak ne mezi potomky jeho, ani₧ bude panstvφ jeho takovΘ, jakΘ₧ bylo; nebo vyko°en∞no bude krßlovstvφ jeho, a jin²m mimo n∞ [se dostane.]
  5. ProΦe₧ posilnφ se krßl polednφ, ano i jedno z knφ₧at jeho, a mocn∞jÜφ bude nad n∞ho, a panovati bude; panstvφ ÜirokΘ bude panstvφ jeho.
  6. Po n∞kter²ch pak letech sp°φznφ se; nebo dcera krßle polednφho dostane se za krßle p∙lnoΦnφho, aby uΦinila p°φm∞°φ. Ale neobdr₧φ sφly ramene, ani₧ on ostojφ s ramenem sv²m, ale vydßna bude ona i ti, kte°φ₧ ji p°ivedou, i syn jejφ, i ten, kter²₧ ji posil≥oval v ty Φasy.
  7. Potom povstane z v²st°elku ko°en∙ jejφch na mφsto jeho, kter²₧ p°itßhne s vojskem sv²m, a ude°φ na pevnost krßle p∙lnoΦnφho, a p°iΦinφ se, aby se jich zmocnil.
  8. Nadto i bohy jejich s knφ₧aty jejich, s nßdobami drah²mi jejich, st°φbrem a zlatem v zajetφ zavede do Egypta, a bude bezpeΦen za [mnoho] let p°ed krßlem p∙lnoΦnφm.
  9. A tak p°ijde do krßlovstvφ krßl polednφ, a navrßtφ se do zem∞ svΘ.
  10. Ale synovΘ onoho vßlΦiti budou, a seberou mno₧stvφ vojsk velik²ch. A nenadßle p°ijda, jako povode≥ prochßzeti bude, a navracuje se, vßlkou dotφrati bude a₧ k jeho pevnostem.
  11. ProΦe₧ rozdrß₧d∞n jsa krßl polednφ, vytßhne, a bojovati bude s nφm, s krßlem p∙lnoΦnφm, a sÜikuje mno₧stvφ velikΘ, i bude vydßno mno₧stvφ to v ruku jeho.
  12. I pozdvihne se mno₧stvφ to, a pov²Üφ se srdce jeho, a aΦkoli porazφ na tisφce, a vÜak se nezmocnφ.
  13. Potom navrßt∞ se krßl p∙lnoΦnφ, sÜikuje mno₧stvφ v∞tÜφ ne₧ prvΘ, a po dokonßnφ Φasu n∞kter²ch let, nenadßle p°ijde s vojskem velik²m a s dostatkem hojn²m.
  14. V t∞ch Φasφch mnozφ se postavφ proti krßli polednφmu, ale synovΘ neÜlechetnφ [z] lidu tvΘho zhubeni budou, a pro stvrzenφ vid∞nφ tohoto padnou.
  15. Nebo p°itßhne krßl p∙lnoΦnφ, a vzd∞laje nßspy, dobude m∞st hrazen²ch, tak ₧e ramena polednφho neostojφ, ani lid vybran² jeho, ani₧ budou mφti sφly k odpφrßnφ.
  16. A p°itßhna proti n∞mu, bude Φiniti podlΘ v∙le svΘ, a nebude ₧ßdnΘho, jeÜto by se postavil proti n∞mu. Postavφ se takΘ v zemi JudskΘ, kterou₧ docela zkazφ rukou svou.
  17. Potom obrßtφ tvß° svou, aby p°itßhna s mocφ vÜeho krßlovstvφ svΘho, a ukazuje se jako by vÜe up°φm∞ jednal, dovede [n∞Φeho.] Nebo dß jemu krßsnou pannu, aby ho zahubil skrze ni, ale ona nedostojφ ani₧ bude dr₧eti s nφm.
  18. Zatφm obrßtφ tvß° svou k ostrov∙m, a dobude mnoh²ch, ale v∙dce p°φtr₧ uΦinφ pohan∞nφ jeho, anobr₧ to han∞nφ jeho na n∞j obrßtφ.
  19. ProΦe₧ obrßtφ tvß° svou k pevnostem zem∞ svΘ, ale klesne a padne, i zahyne.
  20. I povstane na mφsto jeho [v] slßv∞ krßlovskΘ ten, kter²₧ rozeÜle v²b∞rΦφ, ale ten po nemnoh²ch dnech pot°φn bude, a to ne v hn∞v∞, ani v boji.
  21. Na mφst∞ tohoto postavφ se nevzßcn², aΦkoli nevlo₧φ na n∞j ozdoby krßlovskΘ, a vÜak p°ijda pokojn∞, ujme krßlovstvφ skrze ·lisnost.
  22. A rameny jako povodnφ zachvßceni budou p°ed oblφΦejem jeho [mnozφ, ] a pot°φni budou jako i ten v∙dce, kter²₧ s nφm smlouvu uΦinil.
  23. Nebo v tovaryÜstvφ s nφm vejda, prokß₧e nad nφm lest, a p°ijeda, zmocnφ se krßlovstvφ s mal²m poΦtem lidu.
  24. BezpeΦn∞ takΘ i do nej·rodn∞jÜφch mφst tΘ krajiny vpadne, a Φiniti bude to, Φeho₧ neΦinili otcovΘ jeho, ani otcovΘ otc∙ jeho; loupe₧ a ko°isti a zbo₧φ jim rozd∞lφ, ano i proti pevnostem chytrosti svΘ vym²Ületi bude, a to do Φasu.
  25. Potom vzbudφ sφlu svou a srdce svΘ proti krßli polednφmu s vojskem velik²m, s nφm₧ krßl polednφ vojensky se pot²kati bude, s vojskem velik²m a velmi siln²m, ale neostojφ, proto ₧e vymyslφ proti n∞mu chytrost.
  26. Nebo kte°φ₧ jφdajφ pokrm, potrou jej, kdy₧ vojsko onoho se rozvodnφ; i padnou, zbiti jsouce mnozφ.
  27. Tehdß₧ obou t∞ch krßl∙ srdce bude Φiniti zlΘ, a za jednφm a t²m₧ stolem le₧ mluviti budou, ale nepoda°φ se, proto ₧e cφl ulo₧en² na jin² jeÜt∞ Φas odlo₧en.
  28. A proto₧ navrßtφ se do zem∞ svΘ s zbo₧φm velik²m, a srdce jeho bude proti smlouv∞ svatΘ. Co₧ uΦin∞, navrßtφ se do zem∞ svΘ.
  29. V ulo₧en² Φas navrßt∞ se, potßhne na poledne, ale to nebude podobnΘ prvnφmu ani poslednφmu.
  30. Nebo p°ijdou proti n∞mu lodφ CitejskΘ, proΦe₧ bude jej to boleti, tak ₧e op∞t zlobiti se bude proti smlouv∞ svatΘ. Co₧ uΦin∞, navrßtφ se, a srozum∞nφ mφti bude s t∞mi, kte°φ₧ opustili smlouvu svatou.
  31. A vojska velikß podlΘ n∞ho stßti budou, a poÜkvrnφ svatyn∞ [a] pevnosti; odejmou takΘ ob∞t ustaviΦnou, a postavφ ohavnost zpuÜt∞nφ,
  32. Tak aby ty, kte°φ₧ se bezbo₧n∞ proti smlouv∞ chovati budou, v pokrytstvφ posiloval ·lisnostmi, lid pak, kter²₧ znß Boha svΘho, aby jφmali. Co₧ i uΦinφ.
  33. ProΦe₧ vyuΦujφcφ lid, vyuΦujφcφ mnohΘ, padati budou od meΦe a ohn∞, zajetφ a loupe₧e za mnohΘ dny.
  34. A kdy₧ padati budou, malou pomoc mφti budou; nebo p°ipojφ se k nim mnozφ pochlebn∞.
  35. Z t∞ch pak, kte°φ₧ jinΘ vyuΦujφ, padati budou, aby prubovßni a ΦiÜt∞ni a bφleni byli a₧ do Φasu jistΘho; nebo¥ [to] jeÜt∞ [potrvß] a₧ do Φasu ulo₧enΘho.
  36. Krßl zajistΘ ten bude Φiniti podlΘ v∙le svΘ, a pozdvihne se a zvelebφ nad ka₧dΘho boha, i proti Bohu nade [vÜemi] bohy nejsiln∞jÜφmu mluviti bude divnΘ v∞ci; a Ü¥astn∞ se mu povede a₧ do vykonßnφ prchlivosti, a₧by se to, co₧ ulo₧eno jest, vykonalo.
  37. Ani k boh∙m otc∙ sv²ch se nenaklonφ, ani k milovßnφ ₧en, ani₧ k komu z boh∙ se naklonφ, proto ₧e se nade vÜecko velebiti bude.
  38. A na mφst∞ Boha nejsiln∞jÜφho ctφti bude boha, kterΘho₧ neznali otcovΘ jeho; ctφti bude zlatem a st°φbrem, a kamenφm drah²m a klΘnoty.
  39. A tak dovede toho, ₧e pevnosti Nejsiln∞jÜφho budou boha cizφho, [a] kterΘ₧ se mu vid∞ti bude, poctφ slßvou, a zp∙sobφ, aby panovali nad mnoh²mi, a zemi rozd∞lφ mφsto mzdy.
  40. P°i dokonßnφ pak toho Φasu trkati se s nφm bude krßl polednφ, ale krßl p∙lnoΦnφ obo°φ se na n∞j s vozy a s jezdci a lodφmi mnoh²mi, a p°itßhna do zemφ, jako povode≥ projde.
  41. Potom p°itßhne do zem∞ JudskΘ, a mnohΘ [zem∞] padnou. Tito pak ujdou ruky jeho, IdumejÜtφ a MoßbÜtφ, a prvotiny syn∙ Ammon.
  42. A kdy₧ ruku svou vztßhne na zem∞, ani zem∞ Egyptskß nebude moci jeho zniknouti.
  43. Nebo opanuje poklady zlata a st°φbra, a vÜecky klΘnoty EgyptskΘ; LubimÜtφ takΘ a Mou°enφnovΘ za nφm p∙jdou.
  44. V tom noviny od v²chodu a od p∙lnoci p°estraÜφ jej; proΦe₧ vytßhne s prchlivostφ velikou, aby hubil a mordoval mnohΘ.
  45. I rozbije stany palßce svΘho mezi mo°emi, na ho°e okrasy svatosti; a kdy₧ p°ijde k skonßnφ svΘmu, nebude mφti ₧ßdnΘho spomocnφka.

    12.kapitola (Daniel)


    Proroctvφ o vysvobozenφ lidu Bo₧φho ze vÜech ssou₧enφ skrze Krista.

  1. Toho Φasu postavφ se Michal, knφ₧e velikΘ, kter²₧ zastßvß syn∙ lidu tvΘho, a bude Φas ssou₧enφ, jakΘho₧ nebylo, jak₧ jest nßrod, a₧ do toho Φasu; toho, pravφm, Φasu vysvobozen bude lid tv∙j, kdo₧koli nalezen bude zapsan² v knize.
  2. Tu¥ mnozφ z t∞ch, kte°φ₧ spφ v prachu zem∞, procφtφ, jedni k ₧ivotu v∞ΦnΘmu, druzφ pak ku pohan∞nφ a ku potup∞ v∞ΦnΘ.
  3. Ale ti, kte°φ₧ jinΘ vyuΦujφ, stkvφtφ se budou jako blesk oblohy, a kte°φ₧ k spravedlnosti p°ivozujφ mnohΘ, jako hv∞zdy na v∞ΦnΘ v∞ky.
  4. Ty pak Danieli, zav°i slova tato, a zapeΦe¥ knihu tuto a₧ do Φasu jistΘho. Mnozφ¥ budou piln∞ zpytovati, a rozmno₧eno bude um∞nφ.
  5. Zatφm vid∞l jsem jß Daniel, a aj, jinφ dva stßli, jeden z tΘto strany b°ehu °eky, a druh² z druhΘ strany b°ehu tΘ₧ °eky.
  6. A °ekl mu₧i tomu obleΦenΘmu v roucho ln∞nΘ, kter²₧ stßl nad vodou tΘ °eky: Kdy₧ bude konec t∞m divn²m v∞cem?
  7. I slyÜel jsem mu₧e toho obleΦenΘho v roucho ln∞nΘ, kter²₧ stßl nad vodou tΘ °eky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a p°isßhl skrze ÄivΘho na v∞ky, ₧e po ulo₧enΘm Φasu, [a] ulo₧en²ch Φasφch, i p∙l [Φasu, ] a kdy₧ do cela rozpt²lφ nßsilφ lidu svatΘho, dokonajφ se vÜecky tyto v∞ci.
  8. A kdy₧ jsem jß slyÜe, nerozum∞l, °ekl jsem: Pane m∙j, jak² konec bude t∞ch v∞cφ?
  9. Tedy °ekl: Odejdi, Danieli, nebo zav°φna jsou a zapeΦet∞na slova ta a₧ do Φasu jistΘho.
  10. P°eΦiÜ¥ovßni a bφleni a prubovßni budou mnozφ; bezbo₧nφ zajistΘ bezbo₧nost pßchati budou, ani₧ [co] porozum∞jφ kte°φ z nich, ale moud°φ porozum∞jφ.
  11. Od toho pak Φasu, v n∞m₧ odjata bude ob∞t ustaviΦnß, a postavena ohavnost hubφcφ, bude dn∙ tisφc, dv∞ st∞ a devadesßt.
  12. Blahoslaven², kdo₧ doΦekß a p°ijde ke dn∙m tisφci, t°em st∙m, t°idcφti a p∞ti.
  13. Ty pak odejdi k mφstu svΘmu, a odpoΦφvati budeÜ, a z∙staneÜ v losu svΘm na skonßnφ dn∙.
Zp∞t na obsah...