Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24.

1.kapitola (2 Samuelova)


Zv∞stovßnφ smrti Saulovy Davidovi, 17. a plßΦ jeho nad nφm.

1. Stalo se pak po smrti Saulov∞, kdy₧ se navrßtil David od porß₧ky Amalechitsk²ch, ₧e pobyl v Sicelechu za dva dni.
2. A aj, dne t°etφho p°iÜel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztr₧enΘ a prach na hlav∞ svΘ. Kter²₧ kdy₧ p°iÜel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se.
3. I °ekl jemu David: Odkud jdeÜ? Jemu₧ odpov∞d∞l: Z vojska IzraelskΘho utekl jsem.
4. Op∞t °ekl jemu David: Co₧e se stalo? Medle, pov∞z mi. Kter²₧ odpov∞d∞l: To, ₧e utekl lid z boje, a mno₧stvφ lidu padlo a zbito jest; tΘ₧ i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou.
5. ╪ekl jeÜt∞ David mlßdenci, kter²₧ mu [to] oznßmil: Kterak ty vφÜ, ₧e um°el Saul i Jonata syn jeho?
6. Odpov∞d∞l mlßdenec, kter²₧ [to] oznamoval jemu: Nßhodou p°iÜel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopφ svΘ, a vozovΘ i jezdci postihali ho.
7. Kter²₧to ohlΘdna se zpßtkem, uz°el mne a zavolal na mne. I °ekl jsem: Aj, te∩ jsem.
8. Tedy °ekl mi: Kdo jsi ty? Odpov∞d∞l jsem jemu: Amalechitsk² jsem.
9. I °ekl mi: P°istup medle sem a zabφ mne, nebo mne obklφΦila ·zkost, a jeÜt∞ vÜecka duÜe mß jest ve mn∞.
10. Proto₧ stoje nad nφm, zabil jsem ho, nebo jsem v∞d∞l, ₧e nebude ₧iv po svΘm pßdu. A vzal jsem korunu, kterß₧ byla na hlav∞ jeho, i zßponu, kterß₧ byla na rameni jeho, a te∩ jsem to p°inesl ku pßnu svΘmu.
11. Tedy David uchytiv roucho svΘ, roztrhl je; tolikΘ₧ i vÜickni mu₧i, kte°φ₧ s nφm byli.
12. A nesouce smutek, plakali a postili se a₧ do veΦera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodin∙v a pro d∙m Izraelsk², ₧e padli od meΦe.
13. ╪ekl pak David mlßdenci, kter²₧ mu [to] oznßmil: Odkud jsi ty? Odpov∞d∞l: Syn mu₧e p°φchozφho AmalechitskΘho jsem.
14. Op∞t mu °ekl David: Kterak jsi sm∞l vztßhnouti ruku svou, abys zahubil pomazanΘho Hospodinova?
15. A zavolav David jednoho z mlßdenc∙, °ekl jemu: P°istoup∞, obo° se na n∞j. Kter²₧to ude°il ho, tak ₧e um°el.
16. I °ekl jemu David: Krev tvß budi₧ na hlavu tvou, nebo¥ jsou ·sta tvß sv∞dΦila na tebe, °kouce: Jß jsem zabil pomazanΘho Hospodinova.
17. Tedy na°φkal David na°φkßnφm tφmto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho,
18. (P°ikßzav vÜak, aby synovΘ Judovi uΦeni byli [st°φleti] z luku, jako₧ psßno v knize Up°φmΘho.):
19. ╙ krßso Izraelskß, na v²sostech tv²ch zran∞ni, jak¥ jsou padli udatnφ!
20. Neoznamujte₧ v Gßt, ani toho ohlaÜujte na ulicφch AÜkalon, aby se neveselily dcery Filistinsk²ch, a neplΘsaly dcery neob°ezan²ch.
21. ╙ hory Gelboe, ani rosa, ani dΘÜ¥ [nespadej] na vßs, ani tu [bu∩] pole ·rodnΘ; nebo tam jest povr₧en Ütφt udatn²ch, Ütφt Saul∙v, [jako] [by] nebyl pomazßn olejem.
22. Od krve ran∞n²ch a od tuku udatn²ch luΦiÜt∞ Jonatovo nikdy zp∞t neodskoΦilo, a meΦ Saul∙v nenavracoval se prßzdn².
23. Saul a Jonata milφ a ut∞Üenφ v ₧ivot∞ svΘm, takΘ p°i smrti svΘ nejsou rozlouΦeni. Nad orlice byst°ejÜφ, nad lvy siln∞jÜφ byli.
24. Dcery IzraelskΘ, plaΦte Saule, kter²₧ vßs odφval Φervcem dvakrßt barven²m rozkoÜn∞, kter²₧ dßval ozdoby zlatΘ na roucha vaÜe.
25. [Ach, ] jak¥ jsou padli udatnφ u prost°ed boje? Jonata na v²sostech tv²ch zabit jest.
26. [Velice] jsem po tob∞ teskliv, brat°e m∙j Jonato. Byl jsi mi p°φjemn² nßramn∞; vzßcn∞jÜφ u mne byla milost tvß ne₧li milost ₧en.
27. [Ach, ] jak¥ jsou padli udatnφ, a zahynula od∞nφ vßleΦnß.

2.kapitola (2 Samuelova)


David pomazßn za krßle v Hebronu. 8. Vßlka mezi lidem jeho a

Izbozetov²m.

1. I stalo se potom, ₧e se David tßzal Hospodina, °ka: Mßm-li jφti do n∞kterΘho m∞sta JudskΘho? Jemu₧ odpov∞d∞l Hospodin: Jdi. I °ekl David: Kam mßm jφti? Odpov∞d∞l: Do Hebronu.
2. A proto₧ bral se tam David, ano i ob∞ man₧elky jeho, Achinoam Jezreelskß, a Abigail ₧ena [n∞kdy] Nßbale KarmelskΘho.
3. Mu₧e takΘ svΘ, kte°φ₧ s nφm byli, pojal David, jednoho ka₧dΘho s Φeledφ jeho, a bydlili v m∞stech Hebronsk²ch.
4. I p°iÜli mu₧i JudÜtφ, a pomazali tam Davida za krßle nad domem Judsk²m. Oznßmili takΘ Davidovi, °kouce: Mu₧i Jßbes Galßd, oni pochovali Saule.
5. Tedy poslav David posly k mu₧∙m Jßbes Galßd, °ekl jim: Po₧ehnanφ jste vy p°ed Hospodinem, ₧e jste uΦinili to milosrdenstvφ pßnu svΘmu Saulovi, pochovavÜe ho.
6. Proto₧ nynφ uΦini₧ s vßmi Hospodin milosrdenstvφ a pravdu; ano i jߥ s vßmi uΦinφm milost, kte°φ₧ jste to uΦinili.
7. A tak tedy posil≥te₧ rukou sv²ch a bu∩te₧ stateΦnφ; nebo aΦ um°el pßn vßÜ Saul, vÜak ji₧ mne pomazali d∙m Jud∙v za krßle nad sebou.
8. Abner pak syn Ner∙v, hejtman vojska Saulova, vzal Izbozeta syna Saulova a uvedl ho do Mahanaim.
9. A ustavil ho krßlem nad Galßd a nad Assur, a nad Jezreel, a nad Efraimem, a nad Beniaminem, i nade vÜφm Izraelem.
10. Ve Φty°idcφti letech byl Izbozet syn Saul∙v, kdy₧ poΦal kralovati nad Izraelem, a kraloval dv∞ lΘt∞. (Toliko d∙m Jud∙v p°φdr₧el se Davida.
11. A byl poΦet dn∙, v nich₧ byl David krßlem v Hebronu nad domem Judov²m, sedm let a Üest m∞sφc∙.)
12. Potom vytßhl Abner syn Ner∙v, a slu₧ebnφci Izbozeta syna Saulova z Mahanaim do Gabaon.
13. Joßb takΘ syn Sarvie a slu₧ebnφci Davidovi vytßhÜe, potkali se s nimi prßv∞ u rybnφka Gabaon. I poz∙stali tito u rybnφka s strany jednΘ, oni pak u rybnφka s druhΘ strany.
14. Tedy °ekl Abner Joßbovi: Nech¥ vystoupφ nynφ mlßdenci a pohrajφ p°ed nßmi. I °ekl Joßb: Nech¥ vystoupφ.
15. A tak vystoupili a vyÜli v [rovnΘm] poΦtu, dvanßcte z Beniamina, z strany Izbozeta syna Saulova, a dvanßcte z slu₧ebnφk∙ Davidov²ch.
16. Kte°φ₧to ujavÜe jeden ka₧d² za hlavu bli₧nφho svΘho, [vrazil] meΦ sv∙j v bok tovaryÜe svΘho, i padli spolu. Proto₧ nazvßno jest mφsto to Helkat Hassurim, a jest v Gabaon.
17. I byla bitva velmi velikß v ten den, a pora₧en jest Abner i mu₧i IzraelÜtφ od slu₧ebnφk∙ Davidov²ch.
18. Byli tu takΘ t°i synovΘ Sarvie: Joßb, Abizai a Azael. Azael pak byl Φerstv² na nohy svΘ jako srna v poli.
19. I honil Azael Abnera, a neuhnul se na pravo ani na levo, [b∞₧e] za Abnerem.
20. OhlΘdl se pak Abner zpßtkem a °ekl: Ty-li jsi Azael? Odpov∞d∞l: Jsem.
21. Tedy °ekl mu Abner: Uchyl se na pravo aneb na levo, a jmi sob∞ jednoho z mlßdenc∙ t∞ch, a vezmi sob∞ ko°isti jeho. Ale necht∞l Azael uch²liti se od n∞ho.
22. JeÜt∞ znovu Abner °ekl Azaelovi: Uchyl se ode mne, sic jinßΦ p°irazφm t∞ a₧ k zemi, a jak bych sm∞l pohled∞ti na Joßba bratra tvΘho?
23. Kdy₧ pak necht∞l ustoupiti, uhodil ho Abner kopφm pod pßtΘ [₧ebro, ] tak ₧e vyniklo kopφ h°betem jeho; a padl tu na tom mφst∞, na kterΘm₧ i um°el. A kdo₧koli p°ichßzeli k mφstu, na n∞m₧ padl Azael a um°el, zastavovali se.
24. Ale Joßb a Abizai honili Abnera. Slunce pak ji₧ bylo zapadlo, kdy₧ oni p°iÜli ku pahrbku Amma, jen₧ jest naproti Giach, cestou [k] pouÜti Gabaon.
25. Tedy seÜli se synovΘ Beniamin za Abnerem, a jsouce spolu v houfu, postavili se na vrchu pahrbku jednoho.
26. Odkud₧ zavolal Abner na Joßba, °ka: Zdali₧ bez p°estßnφ s₧φrati bude meΦ tv∙j? NevφÜ-li₧, ₧e ho°kost b²vß naposledy? Dokud₧ tedy nerozkß₧eÜ lidu navrßtiti se od hon∞nφ brat°φ sv²ch?
27. I °ekl Joßb: Äiv¥ jest B∙h, ₧e kdybys byl nemluvil, hned rßno byl by odÜel lid, jeden ka₧d² nechaje hon∞nφ bratra svΘho.
28. Tedy zatroubil Joßb v troubu, a zastavil se vÜecken lid, a nehonili vφce Izraele, ani₧ vφce bojovali.
29. A tak Abner i lid jeho Üli p°es pole celou tu noc, a p°epravili se p°es Jordßn, a proÜedÜe vÜecku Betoron, p°iÜli do Mahanaim.
30. Ale Joßb navrßtiv se od hon∞nφ Abnera, shromß₧dil vÜecken lid, a nedostßvalo se z slu₧ebnφk∙ Davidov²ch devatenßcti mu₧∙ a Azaele.
31. Slu₧ebnφci pak Davidovi zbili z Beniaminsk²ch a z mu₧∙ Abnerov²ch t°i sta a Üedesßte mu₧∙, kte°φ₧ tu zahynuli.
32. A vzavÜe Azaele, poh°bili jej v hrob∞ otce jeho, kter²₧ byl v BetlΘm∞. Potom Üli celou tu noc Joßb a mu₧i jeho; i rozednilo se, [kdy₧ p°ichßzeli] do Hebronu.

3.kapitola (2 Samuelova)


SynovΘ Davidovi. 6. Abner odstoupil od Izbozeta, 27. zamordovßn od Joßba,

31. a oplakßvßn i pochovßn od Davida.

1. I trvala dlouho vßlka mezi domem Saulov²m a domem Davidov²m. David pak Φφm dßle tφm vφce se silil, ale d∙m Saul∙v Φφm dßle tφm se vφce umenÜoval.
2. I zrodili se Davidovi synovΘ v Hebronu, z nich₧ prvorozen² jeho byl Amnon z Achinoam JezreelskΘ;
3. A druh² po n∞m Cheleab z Abigail, ₧eny [n∞kdy] Nßbale KarmelskΘho; t°etφ pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krßle Gessur;
4. A Φtvrt² AdonißÜ syn Haggit, a pßt² SefatißÜ syn Abitßl;
5. èest² pak Jetram z Egly man₧elky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu.
6. I stalo se, kdy₧ byla vßlka mezi domem Saulov²m a mezi domem Davidov²m, a Abner stateΦn∞ zastßval domu Saulova,
7. (M∞l pak byl Saul ₧eninu, jejφ₧ jmΘno bylo Rizpa, dcera Aja), ₧e °ekl [Izbozet] Abnerovi: I proΦ jsi vÜel k ₧enin∞ otce mΘho?
8. Tedy rozhn∞vav se Abner velmi pro slova Izbozetova, °ekl: I zdali jß jsem psφ hlava, kter²₧ jsem proti Judovi dnes uΦinil milosrdenstvφ s domem Saule otce tvΘho, s brat°φmi jeho i p°φbuzn²mi jeho, a nevydal jsem t∞ v ruku Davidovu, a vÜak vyhledßvßÜ na mn∞ dnes nepravosti tΘ ₧eny.
9. Toto uΦi≥ B∙h Abnerovi a toto mu p°idej, jestli₧e nedopomohu k tomu Davidovi, jako₧ jemu p°isßhl Hospodin,
10. Aby p°eneseno bylo krßlovstvφ od domu Saulova, a upevn∞n [byl] tr∙n David∙v nad Izraelem i nad Judou, od Dan a₧ do BersabΘ.
11. A nemohl k tomu nic vφce odpov∞dφti Abnerovi, proto ₧e se ho bßl.
12. A tak poslal Abner posly k Davidovi na mφst∞ svΘm, °ka: ╚φ jest zem∞? A aby °ekli: UΦi≥ smlouvu se mnou, a aj, ruka mß bude s tebou, abych obrßtil k tob∞ vÜecken Izrael.
13. Jemu₧ odpov∞d∞l: Dob°e. Jߥ uΦinφm s tebou smlouvu, a vÜak jednΘ v∞ci od tebe ₧ßdßm, toti₧, abys nevid∞l tvß°i mΘ, leΦ prvΘ dßÜ p°ivΘsti Mφkol dceru Saulovu, kdy₧ bys cht∞l p°ijφti, abys vid∞l tvß° mou.
14. I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby °ekli: Dej [mi] ₧enu mou Mφkol, kterou₧ jsem sob∞ zasnoubil ve stu ob°φzek Filistinsk²ch.
15. Poslav tedy Izbozet, vzal ji od mu₧e Faltiele syna Lais.
16. èel pak s nφ mu₧ jejφ, a jda za nφ a₧ do Bahurim, plakal. Tedy °ekl jemu Abner: Jdi, navra¥ se zase. I navrßtil se.
17. Potom Abner uΦinil °eΦ k starÜφm Izraelsk²m, °ka: P°edeÜle stßli jste o to, aby David byl krßlem nad vßmi.
18. Proto₧ nynφ vykonejte₧ [to;] nebo¥ jest Hospodin mluvil o Davidovi, °ka: Skrze ruku Davida slu₧ebnφka svΘho vysvobodφm lid sv∙j Izraelsk² z ruky Filistinsk²ch, a z ruky vÜech nep°ßtel jeho.
19. To tΘ₧ mluvil Abner i k Beniaminsk²m. Potom odÜel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu vÜecko, co₧ se za dobrΘ vid∞lo Izraelovi a vÜemu domu Beniamin.
20. Kdy₧ tedy p°iÜel Abner k Davidovi do Hebronu a s nφm dvadceti mu₧∙, uΦinil David Abnerovi i mu₧∙m, kte°φ₧ s nφm byli, hody.
21. I °ekl Abner Davidovi: Vstanu a p∙jdu, abych shromß₧dil ku pßnu svΘmu krßli vÜecken lid Izraelsk², kte°φ₧ vejdou s tebou v smlouvu, a budeÜ kralovati nade vÜemi, jako₧ toho ₧ßdß duÜe tvß. I propustil David Abnera, kter²₧ odÜel v pokoji.
22. A aj, slu₧ebnφci Davidovi a Joßb vraceli se z vojny, ko°isti velikΘ s sebou nesouce. Ale Abnera ji₧ nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a ji₧ odÜel v pokoji.
23. Joßb tedy i vÜecko vojsko, kterΘ₧ bylo s nφm, p°iÜli tam. I oznßmili Joßbovi, °kouce: Byl zde Abner syn Ner∙v u krßle, ale propustil jej, a odÜel v pokoji.
24. Proto₧ vÜed Joßb k krßli, °ekl: Co jsi uΦinil? Aj, p°iÜel byl Abner k tob∞; proΦ jsi ho pustil, aby zase odÜel?
25. ZnßÜ Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, p°iÜel, a aby vyÜpehoval vychßzenφ tvΘ i vchßzenφ tvΘ, a zv∞d∞l vÜecko, co ty ΦinφÜ.
26. Tedy vyÜed Joßb od Davida, poslal posly za Abnerem, kte°φ₧ ho p°ivedli zase od Φisterny Sφrach, o Φem₧ David nic nev∞d∞l.
27. A kdy₧ se navrßtil Abner do Hebronu, uvedl ho Joßb do prost°ed brßny, aby s nφm mluvil tiÜe. I ude°il ho v pßtΘ [₧ebro, ] a um°el pro krev Azaele bratra jeho.
28. To kdy₧ potom David uslyÜel, °ekl: ╚ist jsem jß i krßlovstvφ mΘ p°ed Hospodinem a₧ na v∞ky od krve Abnera syna Nerova.
29. Necha¥ p°ijde na hlavu Joßbovu i na vÜecken d∙m otce jeho, a nech¥ nenφ prßzden d∙m Joßb∙v toho, jen₧ by trp∞l tok, aneb malomocnΘho a na h∙l se podpφrajφcφho, aneb padajφcφho od meΦe a nemajφcφho chleba.
30. A tak Joßb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto ₧e byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitv∞.
31. I °ekl David Joßbovi a ke vÜemu lidu, kter²₧ byl s nφm: Roztrhn∞te roucha svß, a p°epaÜte se pytli, a plaΦte p°ed Abnerem. Krßl pak David Üel za mßrami.
32. A kdy₧ pochovßvali Abnera v Hebronu, pozdvih krßl hlasu svΘho, plakal nad hrobem Abnerov²m, plakal takΘ vÜecken lid.
33. V tom na°φkaje krßl pro Abnera, °ekl: Tak-li₧ jest m∞l um°φti Abner, jako umφrß n∞jak² niΦemn² Φlov∞k?
34. Ruce tvΘ nebyly svßzßny a nohy tvΘ m∞d∞n²mi poutami nebyly sev°φny, [ale] padl jsi jako ten, kdo₧ padß od lidφ neÜlechetn²ch. Tedy jeÜt∞ vφce vÜecken lid plakal nad nφm.
35. Potom p°iÜel vÜecken lid, a m∞li k tomu Davida, aby jedl chlΘb jeÜt∞ zßh². Ale David p°isßhl, °ka: Toto a¥ mi uΦinφ B∙h a toto p°idß, jestli₧e prvΘ, ne₧ slunce zapadne, okusφm chleba aneb Φehokoli jinΘho.
36. Co₧ kdy₧ poznal vÜecken lid, lφbilo se jim to; a vÜecko, co₧ Φinil krßl, lφbilo se vÜemu lidu.
37. I poznal vÜecken lid a vÜecken Izrael v ten den, ₧e nepoÜlo to od krßle, aby zabili Abnera syna Nerova.
38. ╪ekl pak krßl slu₧ebnφk∙m sv²m: Nevφte-li₧, ₧e knφ₧e, a velikΘ, padlo dnes v Izraeli?
39. A jß jeÜt∞ nynφ mdl² jsem, jako₧to pomazan² krßl, mu₧i pak tito, synovΘ Sarvie, jsou mi nepovolnφ. Odplati₧ Hospodin tomu, kdo₧ zle Φinφ, vedlΘ zlosti jeho.

4.kapitola (2 Samuelova)


O smrti Izbozetov∞.

1. A kdy₧ uslyÜel [Izbozet] syn Saul∙v, ₧e um°el Abner v Hebronu, zemdlely ruce jeho, a vÜecken lid Izrael byl p°ed∞Üen.
2. M∞l pak syn Saul∙v dva mu₧e hejtmany nad drßby, jmΘno jednoho Baana, a jmΘno druhΘho Rechab, synovΘ Remmona BerotskΘho z syn∙ Beniamin; nebo i Berot poΦφtß se v Beniaminovi.
3. Utekli pak byli BerotÜtφ do Gittaim, a byli tam pohostinu a₧ do toho dne.
4. M∞l takΘ byl Jonata syn Saul∙v syna chromΘho na nohy, ( [nebo] kdy₧ byl v p∞ti letech a p°iÜla pov∞st o Saulovi a Jonatovi z Jezreel, vzavÜi ho ch∙va jeho, utφkala, a kdy₧ pospφchala utφkajici, on upadl a okulhav∞l), jeho₧ jmΘno Mifibozet.
5. A odÜedÜe synovΘ Remmona BerotskΘho, Rechab a Baana, veÜli o poledni do domu Izbozetova. On pak spal na l∙₧ku polednφm.
6. A aj, kdy₧ veÜli a₧ do domu, [jako by] brßti m∞li obilΘ, ranili ho v pßtΘ [₧ebro, ] Rechab a Baana bratr jeho, a utekli.
7. Nebo kdy₧ byli veÜli do domu, a on spal na l∙₧ku svΘm v pokojφku svΘm, kde₧ lΘhal, probodli jej a zabili, a s¥avÜe hlavu jeho, vzali ji, a Üli cestou po pustinßch celou tu noc.
8. I p°inesli hlavu Izbozetovu k Davidovi do Hebronu a °ekli krßli: Aj, hlava Izbozeta syna Saulova, nep°φtele tvΘho, kter²₧ hledal bez₧ivotφ tvΘho. Hle, pomstil dnes Hospodin pßna mΘho krßle nad Saulem i semenem jeho.
9. Tedy odpovφdaje David Rechabovi a Baanovi bratru jeho, syn∙m Remmona BerotskΘho, °ekl jim: Äiv¥ jest Hospodin, kter²₧ vysvobodil duÜi mou ze vÜech ·zkostφ,
10. Kdy₧¥ jsem toho, kter²₧ mi oznßmil, °ka: Aj, Saul zahynul, (jeÜto se jemu zdßlo, ₧e veselΘ noviny zv∞stuje), vzal a zabil jsem ho v Sicelechu, jemu₧ [se zdßlo, ₧e] ho budu darovati za poselstvφ:
11. ╚φm pak vφce lidi bezbo₧nΘ, kte°φ₧ zamordovali mu₧e spravedlivΘho v dom∞ jeho na lo₧ci jeho? A nynφ, zdali₧ nebudu vyhledßvati krve jeho z ruky vaÜφ, a nevyhladφm vßs z zem∞?
12. I rozkßzal David slu₧ebnφk∙m, aby je zbili. I zutφnali jim ruce i nohy jejich, a pov∞sili u rybnφka p°i Hebronu. Hlavu pak Izbozetovu vzavÜe, pochovali v hrob∞ Abnerov∞ v Hebronu.

5.kapitola (2 Samuelova)


Utvrzenφ krßlovstvφ Davidova; 13. ₧en∞nφ jeho 17. a vßlka s

Filistinsk²mi.

1. Tehdy p°iÜla vÜecka pokolenφ Izraelskß k Davidovi do Hebronu, a mluvili, °kouce: Aj, my kost tvß a t∞lo tvΘ jsme.
2. A p°edeÜl²ch Φas∙, kdy₧ byl Saul krßlem nad nßmi, ty jsi vyvodil i zase p°ivodil lid Izraelsk². A nadto °ekl Hospodin tob∞: Ty pßsti budeÜ lid m∙j Izraelsk², a ty budeÜ v²voda nad Izraelem.
3. P°iÜli takΘ vÜickni starÜφ IzraelÜtφ k krßli do Hebronu, a uΦinil s nimi krßl David smlouvu v Hebronu p°ed Hospodinem. I pomazali Davida za krßle nad Izraelem.
4. Ve t°idcφti letech byl David, kdy₧ poΦal kralovati, [a] kraloval Φty°idceti let.
5. V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a Üest m∞sφc∙, a v JeruzalΘm∞ kraloval t°idceti a t°i lΘta nade vÜφm Izraelem a Judou.
6. Tßhl pak krßl s lidem sv²m k JeruzalΘmu proti JebuzejskΘmu, obyvateli tΘ zem∞; kter²₧ mluvil Davidovi, °ka: NevejdeÜ sem, leΦ odejmeÜ slepΘ a kulhavΘ, pravφce: Nevejde¥ sem David.
7. A vÜak vzal David hrad Sion, to¥ jest m∞sto Davidovo.
8. Nebo °ekl David v ten den: Kdo₧ by koli porazil Jebuzea, a zlezl by ₧laby [jeho, ] a [pobil by] ty slepΘ i chromΘ, kterΘ₧ mß v nenßvisti duÜe Davidova, [knφ₧etem bude.] Proto₧ pravili: Slep² a kulhav² nevejde do toho domu.
9. I bydlil David na tom hrad∞, a nazval jej m∞stem Davidov²m; nebo vystav∞l [je] David v∙kol od Mello a₧ do vnit°ku.
10. A tak David Φφm dßle tφm vφce prospφval a rostl, Hospodin zajistΘ, B∙h zßstup∙, byl s nφm.
11. Poslal takΘ Chφram krßl Tyrsk² posly k Davidovi a d°φvφ cedrovΘho, i tesa°e, kamenφky a zednφky um∞lΘ, kte°φ₧ vystav∞li d∙m Davidovi.
12. I poznal David, ₧e ho potvrdil Hospodin za krßle nad Izraelem, a ₧e zv²Üil krßlovstvφ jeho pro lid sv∙j Izraelsk².
13. Nabral pak [sob∞] David jeÜt∞ vφce ₧enin i ₧en z JeruzalΘma, kdy₧ byl p°iÜel z Hebronu, a naplodilo se Davidovi jeÜt∞ vφce syn∙ a dcer.
14. A tato jsou jmΘna t∞ch, kte°φ₧ se jemu zrodili v JeruzalΘm∞: Sammua, Sobab, Nßtan a èalomoun;
15. TΘ₧ Ibchar a Elisua, a Nefeg a Jafia;
16. A Elisama a Eliada a Elifelet.
17. UslyÜavÜe pak FilistinÜtφ, ₧e pomazali Davida za krßle nad Izraelem, vytßhli vÜickni FilistinÜtφ hledati ho. Co₧ kdy₧ zv∞d∞l David, sstoupil na mφsto hrazenΘ.
18. Proto₧ FilistinÜtφ p°itßhÜe, polo₧ili se v ·dolφ Refaim.
19. Tedy tßzal se David Hospodina, °ka: Potßhnu-li proti Filistinsk²m? VydßÜ-li je v ruku mou? Odpov∞d∞l Hospodin Davidovi: Tßhni, nebo¥ vydßm jistotn∞ FilistinskΘ v ruku tvou.
20. I p°itßhl David do Balperazim, a porazil je tam, a °ekl: Protrhl¥ jest Hospodin nep°ßtely mΘ p°ede mnou, jako vody protrhujφ [b°ehy] . Proto₧ nazval jmΘno mφsta toho Balperazim.
21. Nebo zanechali tu rytin sv²ch, kterΘ₧ pobral David i mu₧i jeho.
22. Op∞t znovu vytßhli FilistinÜtφ, a rozprost°eli se v ·dolφ Refaim.
23. I tßzal se David Hospodina. Kter²₧ odpov∞d∞l: Netßhni, [ale] obejda je po zadu, teprv dot°eÜ na n∞ naproti moruÜφm.
24. A kdy₧ uslyÜφÜ, ₧e Üustφ vrchovΘ moruÜφ, hneÜ se takΘ; nebo tehdß₧ vyjde Hospodin p°ed tebou, aby zbil vojska Filistinsk²ch.
25. I uΦinil David tak, jak₧ mu p°ikßzal Hospodin, a porazil FilistinskΘ od Gabaa, a₧ kudy se jde do Gßzer.

6.kapitola (2 Samuelova)


P°enesenφ truhly Bo₧φ k Obededomovi 12. a potom odtud na Sion.

1. Tedy sebral op∞t David v²bornΘho lidu z Izraele t°idceti tisφc.
2. A vstav, Üel David i vÜecken lid, kter²₧ byl s nφm, z Bßla Judova, aby p°inesli odtud truhlu Bo₧φ, [p°i] kterΘ₧ se vz²vß jmΘno, jmΘno Hospodina zßstup∙, sedφcφho nad cherubφny.
3. I vstavili truhlu Bo₧φ na nov² v∙z, vzavÜe ji z domu Abinadabova, kter²₧ [byl] na pahrbku. Uza pak a Achio, synovΘ Abinadabovi, spravovali ten v∙z nov².
4. A tak vzali ji z domu Abinadabova, kter²₧ [byl] na pahrbku, [jdouce] s truhlou Bo₧φ; Achio pak Üel p°ed truhlou.
5. Ale David i vÜecken d∙m Izraelsk² hrali p°ed Hospodinem na vÜelijakΘ [nßstroje] z d°φvφ cedrovΘho, toti₧ na harfy, loutny, bubny, husliΦky, a na cymbßly.
6. A kdy₧ p°iÜli k humnu Nßchonovu, vztßhl [ruku] svou Uza k truhle Bo₧φ a pozdr₧el jφ, nebo uch²lili se volovΘ.
7. Proto₧ rozhn∞val se Hospodin na Uzu, a zabil ho B∙h pro neproz°etelnost; i um°el tu u truhly Bo₧φ.
8. Tedy zkormoutil se David, proto ₧e se Hospodin tak p°φsn∞ obo°il na Uzu. I nazvßno to mφsto Peres Uza a₧ do tohoto dne.
9. A boje se David Hospodina v ten den, °ekl: Kterak₧ mß vjφti ke mn∞ truhla Hospodinova?
10. ProΦe₧ David necht∞l p°enΘsti k sob∞ truhly Hospodinovy do m∞sta svΘho, ale zp∙sobil to, aby se obrßtila do domu Obededoma GittejskΘho.
11. I pobyla truhla Hospodinova v dom∞ Obededoma GittejskΘho za t°i m∞sφce, a po₧ehnal Hospodin Obededomovi i vÜemu domu jeho.
12. V tom pov∞dφno jest krßli Davidovi, ₧e po₧ehnal Hospodin domu Obededomovu i vÜemu, co₧ mß, pro truhlu Bo₧φ. Tedy odÜed David, p°enesl truhlu Bo₧φ z domu Obededomova do m∞sta Davidova s veselφm.
13. A kdy₧ poodeÜli ti, kte°φ₧ nesli truhlu Hospodinovu, na Üest krok∙, ob∞toval voly a tuΦn² [dobytek.]
14. David pak poskakoval ze vÜφ sφly p°ed Hospodinem, a byl obleΦen David v efod ln∞n².
15. A tak David i vÜecken d∙m Izraelsk² provßzeli truhlu Hospodinovu s plΘsßnφm a zvukem trouby.
16. Stalo se pak, kdy₧ truhla Hospodinova vchßzela do m∞sta Davidova, ₧e Mφkol dcera Saulova vyhlφdala z okna, a viduci krßle Davida plΘsajφcφho a poskakujφcφho p°ed Hospodinem, pohrdla jφm v srdci svΘm.
17. A kdy₧ p°inesli truhlu Hospodinovu, postavili ji na mφst∞ jejφm u prost°ed stanu, kter²₧ jφ byl David rozbil; a ob∞toval David p°ed Hospodinem ob∞ti zßpalnΘ i pokojnΘ.
18. Zatφm kdy₧ p°estal David ob∞tovati ob∞tφ zßpaln²ch a pokojn²ch, dal po₧ehnßnφ lidu ve jmΘnu Hospodina zßstup∙.
19. Dal takΘ vÜemu lidu a vÜemu mno₧stvφ IzraelskΘmu, od mu₧e a₧ do ₧eny, jednomu ka₧dΘmu jeden pecnφk chleba a kus masa, a [vφna] lßhvici jednu. I odÜel vÜecken lid, jeden ka₧d² do domu svΘho.
20. Potom navracoval se David, aby dal po₧ehnßnφ domu svΘmu. I vyÜla Mφkol dcera Saulova vst°φc Davidovi, a °ekla: Jak slavn² byl dnes krßl Izraelsk², kter²₧ se odkr²val dnes p°ed d∞vkami slu₧ebnφk∙ sv²ch, tak jako se odkr²vß jeden z lehkomysln²ch!
21. I °ekl David k Mφkol: P°ed Hospodinem, (kter²₧ mne vyvolil nad otce tvΘho a nad vÜecken d∙m jeho, p°ikßzav mi, abych byl v²vodou lidu Hospodinova, [toti₧] Izraele), [plΘsal jsem] a plΘsati budu p°ed Hospodinem.
22. Anobr₧ Φφm se jeÜt∞ vφce opovrhu ne₧li tuto, a ponφ₧φm se u sebe sßm, tφm i u t∞ch d∞vek, o nich₧ jsi mluvila, i u t∞ch, [pravφm, ] slavn∞jÜφ budu.
23. Proto₧ Mφkol dcera Saulova nem∞la ₧ßdnΘho plodu a₧ do dne smrti svΘ.

7.kapitola (2 Samuelova)


V∙le Bo₧φ o stavenφ chrßmu zjevena; 18. a modlitba Davidova.

1. I stalo se, ₧e kdy₧ krßl sed∞l v dom∞ svΘm, a Hospodin jemu dal odpoΦinutφ v∙kol p°ede vÜemi nep°ßtely jeho,
2. ╪ekl krßl Nßtanovi proroku: Pohle∩ medle, jß bydlφm v dom∞ cedrovΘm, truhla pak Bo₧φ p°eb²vß mezi kort²nami.
3. I dφ Nßtan krßli: Co₧koli jest v srdci tvΘm, jdi, uΦi≥, nebo Hospodin s tebou jest.
4. Potom tΘ noci stalo se slovo Hospodinovo k Nßtanovi, °koucφ:
5. Jdi a pov∞z slu₧ebnφku mΘmu Davidovi: Takto pravφ Hospodin: Zdali₧ ty mi stav∞ti budeÜ d∙m, v kterΘm₧ bych p°eb²val?
6. Pon∞vad₧ jsem nebydlil v dom∞ od toho dne, jak₧ jsem vyvedl syny IzraelskΘ z Egypta, a₧ do dne tohoto, ale p°echßzel jsem s stßnkem a p°φbytkem [sem i tam.]
7. Nadto kudy₧ jsem koli chodil se vÜechn∞mi syny Izraelsk²mi, zdali jsem jedno slovo °ekl kterΘmu z soudc∙ Izraelsk²ch, kterΘmu₧ jsem p°ikßzal pßsti lid sv∙j Izraelsk², °ka: ProΦ jste mi neustav∞li domu cedrovΘho?
8. Proto₧ nynφ toto dφÜ slu₧ebnφku mΘmu Davidovi: Takto pravφ Hospodin zßstup∙: Jߥ jsem t∞ vzal z ovΦince od stßda, abys byl v²vodou lidu mΘho IzraelskΘho.
9. A b²val jsem s tebou vÜudy, kam₧ jsi koli se obracel; vÜecky takΘ nep°ßtely tvΘ vyhladil jsem p°ed tvß°φ tvou, a uΦinil jsem tob∞ jmΘno velikΘ, jako jmΘno vyv²Üen²ch na zemi.
10. Zp∙sobφm tolikΘ₧ mφsto lidu svΘmu IzraelskΘmu, a vÜtφpφm jej, a bydliti bude v mφst∞ svΘm a nepohne se vφce, ani₧ ho budou vφce trßpiti lidΘ neÜlechetnφ jako prvΘ,
11. Hned od toho dne, jak₧ jsem ustanovil soudce nad lidem sv²m Izraelsk²m, a₧ jsem te∩ dal odpoΦinutφ tob∞ p°ede vÜemi nep°ßtely tv²mi. P°esto oznamuje¥ Hospodin, ₧e on sßm tob∞ d∙m vzd∞lß.
12. Kdy₧ se vyplnφ dnovΘ tvoji, a usneÜ s otci sv²mi, vzbudφm sφm∞ tvΘ po tob∞, kterΘ₧ vyjde z ₧ivota tvΘho, a utvrdφm krßlovstvφ jeho.
13. On¥ ustavφ d∙m jmΘnu mΘmu, a jß utvrdφm tr∙n krßlovstvφ jeho a₧ na v∞ky.
14. Jß budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kter²₧ kdy₧ zh°eÜφ, trestati ho budu metlou lidskou a ranami syn∙ lidsk²ch.
15. Ale milosrdenstvφ mΘ nebude odjato od n∞ho, tak jako jsem je odjal od Saule, kterΘho₧ jsem zahnal od tvß°i tvΘ.
16. A tak utvrzen bude d∙m tv∙j a krßlovstvφ tvΘ a₧ na v∞ky p°ed tebou, [a] tr∙n tv∙j bude stßl² a₧ na v∞ky.
17. VedlΘ vÜech slov t∞chto, a podlΘ vÜeho vid∞nφ tohoto, tak mluvil Nßtan Davidovi.
18. Tedy vÜed krßl David, posadil se p°ed Hospodinem a °ekl: Kdo jsem jß, PanovnφΦe Hospodine, a jak² jest d∙m m∙j, ₧e jsi mne p°ivedl v ta mφsta.
19. N²br₧ jeÜt∞¥ se to mßlo vid∞lo, PanovnφΦe Hospodine, ₧e jsi takΘ mluvil i o domu slu₧ebnφka svΘho na dlouhΘ Φasy, jeÜto jest to povaha lidskß, PanovnφΦe Hospodine.
20. Ale co₧ ji₧ vφce mß mluviti David p°ed tebou? VÜak ty znßÜ slu₧ebnφka svΘho, PanovnφΦe Hospodine.
21. Pro slovo svΘ a podlΘ srdce svΘho ΦinφÜ vÜecky tyto v∞ci velikΘ, v znßmost [je] uvod∞ slu₧ebnφku svΘmu.
22. (Proto₧ zveleben jsi Hospodine Bo₧e, nebo nenφ tob∞ rovnΘho, anobr₧ nenφ ₧ßdnΘho Boha krom∞ tebe), podlΘ toho vÜeho, jak₧ jsme sl²chali uÜima sv²ma.
23. Kdo tedy jest jako lid tv∙j, jako Izrael, kter² nßrod na zemi, jeho₧ by B∙h Üel, aby [jej] sob∞ vykoupil za lid, a dobyl sob∞ jmΘna, a uΦinil tob∞, [≤ Izraeli, ] tyto velikΘ v∞ci a hroznΘ v zemi tvΘ, p°ed oblφΦejem lidu svΘho, kter²₧ jsi sob∞ vysvobodil z Egypta, [z] pohanstva boh∙ jejich?
24. A vzd∞lal jsi sob∞ lid sv∙j Izraelsk², sob∞ v lid a₧ na v∞ky, a proto₧, Hospodine, jsi jejich Bohem.
25. Nynφ tedy, Hospodine Bo₧e, slovo to, jφm₧ jsi se zamluvil slu₧ebnφku svΘmu a domu jeho, naplni₧ [je] a₧ na v∞ky, a uΦi≥ tak, jak₧ jsi mluvil,
26. Tak aby zvelebovßno bylo jmΘno tvΘ a₧ na v∞ky, kdy₧ se °φkati bude: Hospodin zßstup∙ jest B∙h nad Izraelem, a d∙m slu₧ebnφka tvΘho Davida aby byl stßl² p°ed oblφΦejem tv²m.
27. Nebo ty, Hospodine zßstup∙, Bo₧e Izraelsk², zjevil jsi mn∞ slu₧ebnφku svΘmu, °ka: D∙m ustavφm tob∞. Proto₧ usoudil slu₧ebnφk tv∙j v srdci svΘm, aby se modlil tob∞ modlitbou touto.
28. A tak ji₧, PanovnφΦe Hospodine, ty sßm jsi B∙h, a slova tvß jsou pravda, [jimi₧] jsi zaslφbil slu₧ebnφku svΘmu dobrΘ v∞ci tyto.
29. Ji₧ tedy raΦ po₧ehnati domu slu₧ebnφka svΘho, aby trval na v∞ky p°ed oblφΦejem tv²m. Nebo ty jsi, Hospodine Bo₧e, mluvil, ₧e po₧ehnßnφm tv²m po₧ehnßn bude d∙m slu₧ebnφka tvΘho na v∞ky.

8.kapitola (2 Samuelova)


Vφt∞zstvφ Davidovo nad nep°ßtely, 9. radost z toho 15. a kralovßnφ jeho.

1. Stalo se potom, ₧e porazil David FilistinskΘ, a zemdlil je; i vzal David Meteg Amma z ruky Filistinsk²ch.
2. Porazil takΘ MoßbskΘ a zm∞°il je provazcem, na zemi je rozprostφraje; a odm∞°il [jich] dva provazce k zbitφ a cel² provazec k ₧ivenφ. I uΦin∞ni jsou MoßbÜtφ Davidovi slu₧ebnφci, [a] dßvali jemu plat.
3. Porazil tΘ₧ David Hadadezera syna Rohobova, krßle Soba, kdy₧ byl vytßhl, aby rozÜφ°il konΦiny svΘ a₧ k °ece Eufraten.
4. A pobral mu David tisφc [voz∙] a sedm set jezdc∙, a dvadceti tisφc mu₧∙ p∞Üφch, a zpod°ezoval David ₧ily vÜechn∞m ko≥∙m voznφk∙m; toliko zanechal z nich ke stu voz∙m.
5. P°itßhli pak byli SyrÜtφ od DamaÜku na pomoc Hadadezerovi krßli Soba, ale David porazil z Syrsk²ch dvamecφtma tisφc mu₧∙.
6. Tedy osadil David strß₧φ Syrii DamaÜskou, a byli SyrÜtφ slu₧ebnφci Davidovi, dßvajφce plat; nebo zachovßval Hospodin Davida, kam₧koli se obrßtil.
7. Pobral takΘ David Ütφty zlatΘ, kterΘ₧ m∞li slu₧ebnφci Hadadezerovi, a p°inesl je do JeruzalΘma.
8. Z Betach tΘ₧ a z Berot, m∞st Hadadezerov²ch, nabral krßl David velmi mnoho m∞di.
9. A kdy₧ uslyÜel Tohi krßl Emat, ₧e porazil David vÜecko vojsko Hadadezerovo,
10. Poslal Tohi Jorama syna svΘho k krßli Davidovi, aby ho pozdravil p°ßtelsky, a spolu s nφm se radoval z toho, ₧e [Ü¥astn∞] bojoval s Hadadezerem, a porazil ho; (nebo Hadadezer vedl vßlku proti Tohi). Kter²₧to p°inesl s sebou nßdoby st°φbrnΘ, tΘ₧ nßdoby zlatΘ a nßdoby m∞d∞nΘ.
11. Ty takΘ ob∞toval krßl David Hospodinu s st°φbrem a zlatem posv∞cen²m ze vÜech nßrod∙, kterΘ₧ podmanil,
12. [Toti₧] z Syrsk²ch a Moßbsk²ch, tΘ₧ z syn∙ Ammon a z Filistinsk²ch, i z Amalechitsk²ch a z ko°istφ Hadadezera syna Rohobova, krßle Soba.
13. Zvelebil takΘ David [svΘ] jmΘno, kdy₧ se navracoval od pobitφ osmnßcti tisφc∙ Syrsk²ch v ·dolφ solnatΘm.
14. Proto₧ i nad Idumejsk²mi strß₧ postavil, vÜecku [krajinu] Idumejskou strß₧φ osadiv. I uΦin∞ni jsou vÜickni IdumejÜtφ slu₧ebnφci Davidovi; nebo zachovßval Hospodin Davida, kam₧ se koli obrßtil.
15. I kraloval David nade vÜφm Izraelem, a Φinil David soud a spravedlnost vÜemu lidu svΘmu.
16. Joßb pak syn Sarvie [byl] nad vojskem, a Jozafat syn Achilud∙v kanclΘ°em;
17. Sßdoch takΘ syn Achitob∙v a Achimelech syn Abiatar∙v kn∞₧φmi, a SaraißÜ pφsa°em.
18. BenaißÜ pak syn Joiad∙v [byl] nad Cheretejsk²mi a Peletejsk²mi, a synovΘ Davidovi knφ₧aty.

9.kapitola (2 Samuelova)


Dobrodinφ od Davida Mifibozetovi uΦin∞nß.

1. Tedy °ekl David: Jest-li jeÜt∞ kdo poz∙stal² z domu Saulova, abych jemu uΦinil milosrdenstvφ pro Jonatu?
2. Byl pak slu₧ebnφk domu Saulova, jeho₧ jmΘno bylo Sφba. I zavolali ho k Davidovi. I °ekl krßl jemu: Ty-li jsi Sφba? Odpov∞d∞l: [Jsem] slu₧ebnφk tv∙j.
3. ╪ekl jemu krßl: Jest-li₧ jeÜt∞ kdo z domu Saulova, abych jemu uΦinil milosrdenstvφ Bo₧φ? Odpov∞d∞l Sφba krßli: JeÜt∞ [jest] syn Jonat∙v chrom² na nohy.
4. I °ekl jemu krßl: Kde₧ jest? Odpov∞d∞l Sφba krßli: Tam jest v dom∞ Machiry, syna Amielova v Lodebar.
5. Proto₧ poslav krßl David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar.
6. A kdy₧ p°iÜel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tvß° svou a poklonil se. I °ekl David: Mifibozete. Kter²₧ odpov∞d∞l: Aj, slu₧ebnφk tv∙j.
7. ╪ekl jemu David: Neboj se, nebo jist∞ uΦinφm s tebou milosrdenstvφ pro Jonatu otce tvΘho, a navrßtφm tob∞ vÜecka pole Saule otce tvΘho, a ty jφdati budeÜ za stolem m²m v₧dycky.
8. Kter²₧ pokloniv se, °ekl: Co jest slu₧ebnφk tv∙j, ₧e jsi se ohlΘdl na psa mrtvΘho, jak²₧ jsem jß?
9. Zatφm povolal krßl Sφby, slu₧ebnφka Saulova a °ekl jemu: Co₧koli m∞l Saul i vÜecka Φeled jeho, [to] jsem dal synu pßna tvΘho.
10. BudeÜ tedy jemu spravovati rolφ, ty i synovΘ tvoji i slu₧ebnφci tvoji, a snßÜeti budeÜ, aby m∞l syn pßna tvΘho pokrm, kter²₧ by jedl, ale Mifibozet syn pßna tvΘho jφdati bude v₧dycky za stolem m²m. (M∞l pak Sφba patnßcte syn∙ a dvadceti slu₧ebnφk∙.)
11. Odpov∞d∞l Sφba krßli: VedlΘ vÜeho, jak₧ p°ikßzal pßn m∙j krßl slu₧ebnφku svΘmu, tak uΦinφ slu₧ebnφk tv∙j, [aΦkoli] i Mifibozet mohl by jφdati za stolem m²m jako jeden z syn∙ krßlovsk²ch.
12. M∞l takΘ Mifibozet syna malΘho, jemu₧ jmΘno bylo Mφcha; a vÜickni, kte°φ₧ bydlili v dom∞ Sφbov∞, byli za slu₧ebnφky Mifibozetovi.
13. A tak Mifibozet z∙stßval v JeruzalΘm∞, proto ₧e v₧dycky za stolem krßlovsk²m jφdal; a byl kulhav² na ob∞ noze.

10.kapitola (2 Samuelova)


Vßlka Davidovi s Ammonitsk²mi i vφt∞zstvφ nad nimi.

1. Stalo se takΘ potom, ₧e um°el krßl Ammonitsk², a kraloval Chanun syn jeho po n∞m.
2. I °ekl David: UΦinφm milosrdenstvφ s Chanunem synem Nßhasov²m, jako₧ otec jeho uΦinil milosrdenstvφ nade mnou. Tedy poslal David, aby ho pot∞Üil skrze slu₧ebnφky svΘ pro otce jeho. I p°iÜli slu₧ebnφci Davidovi do zem∞ Ammonitsk²ch.
3. I °ekla knφ₧ata Ammonitskß k Chanunovi, pßnu svΘmu: Co₧¥ se zdß, ₧e David Φinφ poctivost otci tvΘmu, ₧e poslal k tob∞, kte°φ₧ by t∞ pot∞Üili? Zdali₧ ne proto, aby shlΘdl m∞sto a vyÜpehoval je, a potom je podvrßtil, poslal David slu₧ebnφky svΘ k tob∞?
4. A tak Chanun vzav slu₧ebnφky Davidovy, oholil ka₧dΘmu p∙l brady, a zust°ihoval roucha jejich a₧ do polovice, toti₧ a₧ do zadk∙ jejich, a propustil je.
5. To kdy₧ oznßmili Davidovi, poslal proti nim, (nebo mu₧i ti zohaveni byli velice), a °ekl jim krßl: Pobu∩te v Jerichu, dokud₧ neobrostou brady vaÜe, potom se navrßtφte.
6. Vidouce pak AmmonitÜtφ, ₧e se zoÜklivili Davidovi, poslavÜe, najali ze mzdy z Syrie [z] domu Rohob, a z Syrie Soba dvadcet tisφc∙ p∞Üφch, a od krßle Maacha tisφc mu₧∙, a od Istoba dvanßcte tisφc mu₧∙.
7. Co₧ uslyÜev David, poslal Joßba se vÜφm vojskem udatn²ch.
8. A tak vytßhÜe AmmonitÜtφ, Üikovali se k boji u brßny, SyrÜtφ takΘ, Soba a Rohob, a Istob i Maacha zvlßÜt∞ [byli] na poli.
9. A proto₧ vida Joßb proti sob∞ sÜikovan² boj s p°edu i s zadu, vybrav n∞kterΘ ze vÜech v²born²ch Izraelsk²ch, sÜikoval [je] takΘ proti Syrsk²m.
10. Ostatek pak lidu dal pod sprßvu Abizai bratra svΘho, a sÜikoval [jej] proti Ammonitsk²m.
11. A °ekl: Jestli₧e SyrÜtφ budou siln∞jÜφ mne, p°isp∞jeÜ mi na pomoc; jestli₧e pak AmmonitÜtφ siln∞jÜφ budou tebe, takΘ p°isp∞ji, abych pomohl tob∞.
12. Posili₧ se, a bu∩me udatnφ, [bojujφce] za lid nßÜ a za m∞sta Boha naÜeho, Hospodin pak uΦinφ, co₧ se jemu dob°e lφbiti bude.
13. I p°istoupil Joßb s lidem sv²m k bitv∞ proti Syrsk²m, a [oni] utekli p°ed nφm.
14. Tedy AmmonitÜtφ vidouce, ₧e utφkajφ SyrÜtφ, utekli i [oni] p°ed Abizai a veÜli do m∞sta. I navrßtil se Joßb od Ammonitsk²ch a p°iÜel do JeruzalΘma.
15. Ale SyrÜtφ vidouce, ₧e by pora₧eni byli od Izraele, sebrali se vespolek.
16. Poslal takΘ Hadarezer a vyvedl SyrskΘ, kte°φ₧ bydlejφ za °ekou, a p°iÜli k Helam; Sobach pak, hejtman vojska Hadarezerova, vedl je.
17. I oznßmeno [to] Davidovi. Kter²₧to shromß₧div vÜecken lid Izraelsk², p°epravil se p°es Jordßn, a p°itßhli k Helam. I sÜikovali se SyrÜtφ proti Davidovi, a bojovali proti n∞mu.
18. Tedy utekli SyrÜtφ p°ed Izraelem, a porazil David z Syrsk²ch sedm set voz∙ a Φty°idceti tisφc jezdc∙. Sobacha takΘ hejtmana vojska toho ranil, i um°el tu.
19. Kdy₧ pak vid∞li vÜickni krßlovΘ, kte°φ₧ byli p°i Hadarezerovi, ₧e jsou pora₧eni od Izraele, veÜli v pokoj s Izraelem a slou₧ili jemu. A nesm∞li ji₧ vφce SyrÜtφ tßhnouti na pomoc Ammonitsk²m.

11.kapitola (2 Samuelova)


Cizolo₧stvφ Davidovo a vra₧da.

1. I stalo se po roce, kdy₧ krßlovΘ vyjφ₧dφvajφ [na vojnu, ] ₧e poslal David Joßba a slu₧ebnφky svΘ s nφm, tΘ₧ i vÜecken Izrael, aby hubili AmmonitskΘ; i oblehli Rabba. David pak z∙stal v JeruzalΘm∞.
2. Tedy stalo se k veΦerou, kdy₧ vstal David s lo₧ce svΘho, prochßzeje se po palßci domu krßlovskΘho, ₧e uz°el s palßce ₧enu, ana se myje; kterß₧to ₧ena byla vzez°enφ velmi krßsnΘho.
3. A poslav David, vyptal se o tΘ ₧en∞ a °ekl: Nenφ-li₧ to BetsabΘ dcera Eliamova, man₧elka UrißÜe HetejskΘho?
4. Op∞t poslal David posly a vzal ji. Kterß₧to kdy₧ veÜla k n∞mu, ob²val s nφ; (nebo se byla oΦistila od neΦistoty svΘ). Potom navrßtila se do domu svΘho.
5. I poΦala ₧ena ta. Proto₧ poslavÜi, oznßmila Davidovi, °kuci: T∞hotnß jsem.
6. Poslav pak David, [vzkßzal] Joßbovi: PoÜli ke mn∞ UrißÜe HetejskΘho. I poslal Joßb UrißÜe k Davidovi.
7. A kdy₧ p°iÜel UrißÜ k n∞mu, otßzal se [ho, ] jak se mß Joßb, a jak se mß lid, a kterak se vede v vojÜt∞?
8. ╪ekl takΘ David UrißÜovi: Jdi₧ do domu svΘho, a umyj sob∞ nohy. I vyÜel UrißÜ z domu krßlova, a poslßn za nφm dar krßlovsk².
9. Ale UrißÜ spal u vrat domu krßlovskΘho se vÜemi slu₧ebnφky pßna svΘho, a neÜel do domu svΘho.
10. Co₧ kdy₧ oznßmili Davidovi, °kouce: NeÜel UrißÜ do domu svΘho, °ekl David UrißÜovi: VÜak jsi z cesty p°iÜel. ProΦe₧ jsi neÜel do domu svΘho?
11. Odpov∞d∞l UrißÜ Davidovi: Truhla [Bo₧φ] a Izrael i Juda z∙stßvajφ v stanφch, a pßn m∙j Joßb i slu₧ebnφci pßna mΘho na poli z∙stßvajφ, jß pak mßm vjφti do domu svΘho, abych jedl a pil, a spal s man₧elkou svou? Jako₧ jsi ₧iv ty, a jako jest ₧iva duÜe tvß, ₧e¥ toho neuΦinφm.
12. Tedy °ekl David UrißÜovi: Pobu∩ zde jeÜt∞ dnes, a zφtra propustφm tebe. I z∙stal UrißÜ v JeruzalΘm∞ toho dne i nazejt°φ.
13. V tom pozval ho David, aby jedl p°ed nφm a pil, a opojil ho. A vÜak [on] Üel veΦer spßti na lo₧ce svΘ s slu₧ebnφky pßna svΘho, a neÜel do domu svΘho.
14. A kdy₧ bylo rßno, napsal David list Joßbovi, kter²₧ poslal po UrißÜovi.
15. Psal pak v listu t∞mi slovy: Postavte UrißÜe proti bojovnφk∙m nejsiln∞jÜφm; mezi tφm odstupte nazp∞t od n∞ho, aby ran∞n jsa, um°el.
16. I stalo se, kdy₧ oblehl Joßb m∞sto, ₧e postavil UrißÜe proti mφstu, kde₧ v∞d∞l, ₧e jsou nejsiln∞jÜφ mu₧i.
17. A vyskoΦivÜe mu₧i z m∞sta, bojovali proti Joßbovi. I padli [n∞kte°φ] z lidu, z slu₧ebnφk∙ Davidov²ch, takΘ i UrißÜ Hetejsk² zabit.
18. Tedy poslav Joßb, oznßmil Davidovi vÜecko, co₧ se zb∞hlo v bitv∞.
19. A p°ikßzal tomu poslu, °ka: Kdy₧ vypravφÜ krßli vÜecky v∞ci, kterΘ se zb∞hly v bitv∞,
20. P°i Φem₧ jestli₧e se popudφ prchlivost krßlovskß a °ekne-li¥: ProΦ jste p°istoupili k m∞stu, bojujφce? Zdali₧ jste nev∞d∞li, ₧e hßzejφ se zdi?
21. Kdo zabil Abimelecha syna Jerobosetova? Zdali ne ₧ena, svrhÜi na n∞j kus ₧ernovu se zdi, tak ₧e um°el v TΘbes? ProΦ jste p°istupovali ke zdi? tedy dφÜ: TakΘ slu₧ebnφk tv∙j UrißÜ Hetejsk² um°el.
22. A tak Üel posel, a p°iÜed, oznßmil Davidovi vÜecko to, proΦe₧ ho byl poslal Joßb.
23. A °ekl posel ten Davidovi: Zmocnili se nßs mu₧i ti, a vytrhli proti nßm do pole, a honili jsem je a₧ k brßn∞.
24. V tom st°φleli st°elci na slu₧ebnφky tvΘ se zdi, a zbiti jsou [n∞kte°φ] z slu₧ebnφk∙ krßlov²ch, takΘ i slu₧ebnφk tv∙j UrißÜ Hetejsk² zabit.
25. Tedy °ekl David poslu: Tak pov∞z Joßbovi: Nic t∞ to nerozpakuj, ₧e tak i jinak sehlcuje meΦ. Ztu₧ boj sv∙j proti m∞stu a zkaz je, a pot∞Ü drßb∙.
26. UslyÜevÜi pak man₧elka UrißÜova, ₧e um°el UrißÜ mu₧ jejφ, plakala man₧ela svΘho.
27. A kdy₧ pominul plßΦ, poslav David, vzal ji do domu svΘho, a m∞l ji za man₧elku; i porodila mu syna. Ale nelφbilo se to Hospodinu, co uΦinil David.

12.kapitola (2 Samuelova)


David trestßn, 24. èalomoun narozen, 26. a Joßb vßlΦil proti Ammonitsk²m.

1. Proto₧ poslal Hospodin Nßtana k Davidovi. Kter²₧ p°iÜed k n∞mu, °ekl jemu: Dva mu₧i byli v m∞st∞ jednom, jeden bohat² a druh² chud².
2. Bohat² m∞l ovec i vol∙ velmi mnoho,
3. Chud² pak nem∞l nic, krom∞ jednu oveΦku malou, kterou₧ byl koupil a choval, a₧ i odrostla p°i n∞m a p°i d∞tech jeho tolikΘ₧. ChlΘb jeho jedla a z ΦφÜe jeho pila, a v l∙nu jeho spßvala, a tak byla mu jako za dceru.
4. Kdy₧ pak p°iÜel pocestn² k tomu bohatΘmu Φlov∞ku, lφto mu bylo vzφti z ovcφ aneb z vol∙ sv²ch, co₧ by p°ipravil pocestnΘmu, kter²₧ k n∞mu p°iÜel, ale vzav oveΦku toho chudΘho Φlov∞ka, p°ipravil ji mu₧i, kter²₧ byl p°iÜel k n∞mu.
5. Tedy rozhn∞val se David na mu₧e toho nßramn∞ a °ekl Nßtanovi: Äiv¥ jest Hospodin, ₧e hoden jest smrti mu₧, kter²₧ to uΦinil.
6. OveΦku takΘ tu zaplatφ Φtvernßsobn∞, proto ₧e uΦinil v∞c tu, a nelitoval ho.
7. I °ekl Nßtan Davidovi: Ty jsi ten mu₧! Takto pravφ Hospodin B∙h Izraelsk²: Jß jsem t∞ pomazal, abys krßlem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy.
8. A dal jsem tob∞ d∙m pßna tvΘho, i ₧eny pßna tvΘho v l∙no tvΘ, dal¥ jsem takΘ d∙m Izraelsk² a Judsk², a bylo-li¥ by to mßlo, byl bych p°idal mnohem vφce.
9. ProΦe₧ jsi sob∞ zlehΦil slovo Hospodinovo, Φin∞ to, co₧ se nelφbφ jemu? UrißÜe HetejskΘho zabil jsi meΦem, a man₧elku jeho pojals sob∞ za ₧enu, samΘho pak zamordoval jsi meΦem Ammonitsk²ch.
10. Proto₧ nynφ neodejde¥ meΦ z domu tvΘho a₧ na v∞ky, proto ₧e jsi pohrdl mnou, a vzal jsi man₧elku UrißÜe HetejskΘho, aby byla ₧ena tvß.
11. Takto pravφ Hospodin: Aj, jß vzbudφm proti tob∞ zlΘ z domu tvΘho, a vezma ₧eny tvΘ p°ed oΦima tv²ma, dßm je bli₧nφmu tvΘmu, kter²₧ spßti bude s ₧enami tv²mi, an na to ka₧d² hledφ.
12. A aΦkoli ty uΦinil jsi [to] tajn∞, jß vÜak uΦinφm to zjevn∞ p°ede vÜφm Izraelem a vÜechn∞m znßm∞.
13. Tedy °ekl David Nßtanovi: Zh°eÜil¥ jsem Hospodinu. Zase °ekl Nßtan Davidovi: Tent²₧ Hospodin p°enesl h°φch tv∙j, neum°eÜ.
14. Ale vÜak, pon∞vad₧ jsi tou v∞cφ dal p°φΦinu nep°ßtel∙m Hospodinov²m, aby se rouhali, proto₧ ten syn, kter²₧ se narodil tob∞, jistotn∞ um°e.
15. Potom odÜel Nßtan do domu svΘho. V tom Hospodin ranil dφt∞, kterΘ₧ byla porodila man₧elka UrißÜova Davidovi, tak ₧e pochybili [o n∞m.]
16. I modlil se David Bohu za to dφt∞ a postil se, a vÜed, le₧el p°es noc na zemi.
17. A aΦkoli starÜφ domu jeho p°iÜli k n∞mu, aby ho zdvihli z zem∞, [on] vÜak necht∞l, ani₧ s nimi co jedl.
18. Stalo se pak dne sedmΘho, ₧e um°elo dφt∞. I nesm∞li slu₧ebnφci Davidovi toho oznßmiti jemu, ₧e by um°elo dφt∞; nebo pravili: Aj, kdy₧ jeÜt∞ bylo dφt∞ ₧ivo, mluvili jsme jemu, a necht∞l slyÜeti hlasu naÜeho, co₧ pak kdy₧ jemu dφme: Um°elo dφt∞. OvÜem to tφ₧e ponese.
19. Ale vida David, an slu₧ebnφci jeho k sob∞ Üepcφ, srozum∞l, ₧e by um°elo dφt∞. I °ekl David slu₧ebnφk∙m sv²m: Co ji₧ um°elo dφt∞? Kte°φ₧ °ekli: Um°elo.
20. Tedy vstav David s zem∞, umyl se a pomazal se, a zm∞nil roucho svΘ, a vÜed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrßtiv se do domu svΘho, rozkßzal sob∞ dßti jφsti a jedl.
21. Slu₧ebnφci pak jeho °ekli jemu: Co jsi to uΦinil? Pro dφt∞, kdy₧ ₧ivo bylo, postils se a plakal, ale jak₧ dφt∞ um°elo, vstal jsi a p°ijal jsi pokrm.
22. Kter²₧to °ekl: Pokud₧ jeÜt∞ dφt∞ ₧ivo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem °ekl: Kdo vφ? M∙₧e¥ se smilovati nade mnou Hopodin, aby ₧ivo bylo dφt∞.
23. Nynφ pak, pon∞vad₧ um°elo, proΦ se mßm postiti? Zdali₧ budu moci zase je vzk°φsiti? Jߥ p∙jdu k n∞mu, ale ono se nenavrßtφ ke mn∞.
24. Potom David pot∞Üiv BetsabΘ man₧elky svΘ, vÜel k nφ a spal s nφ. I porodila syna, a nazval jmΘno jeho èalamoun, a Hospodin miloval jej.
25. Proto₧ poslal byl Nßtana proroka, a nazval jmΘno jeho Jedidiah pro Hospodina.
26. Bojoval pak Joßb proti Rabba Ammonitsk²ch, a vzal m∞sto krßlovskΘ.
27. A poslav posly k Davidovi, °ekl: Dob²val jsem Rabba a vzal jsem m∞sto vod.
28. Proto₧ nynφ sebera ostatek lidu, polo₧ se proti m∞stu a vezmi je, abych jß nevzal m∞sta toho, a bylo by mn∞ p°ipisovßno vφt∞zstvφ nad nφm.
29. Tedy sebrav David vÜecken lid, vytßhl proti Rabba, kterΘho₧ dob²val a vzal je.
30. A s≥al korunu krßle jejich s hlavy jeho, kterß₧ vß₧ila centnΘ° zlata, a [bylo v nφ] kamenφ drahΘ, a [vstavena] byla na hlavu Davidovu. Vyvezl tΘ₧ ko°isti m∞sta velmi velikΘ.
31. Lid pak, kter²₧ v n∞m byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brßny ₧eleznΘ a pod sekery ₧eleznΘ, a vehnal je do peci cihelnΘ. A tak Φinil vÜechn∞m m∞st∙m Ammonitsk²m. Potom navrßtil se David se vÜφm lidem do JeruzalΘma.

13.kapitola (2 Samuelova)


Ammon nßsili uΦinil sest°e Absolonov∞, 23. a potom od Absolona zabit.

1. I stalo se potom, ₧e Absolon syn David∙v m∞l sestru krßsnou, jmΘnem Tßmar; i zamiloval ji Amnon syn David∙v.
2. A tak se [o to] trßpil Amnon, ₧e i v nemoc upadl pro Tßmar sestru svou; nebo panna byla, a vid∞l Amnon, ₧e nesnadn∞ bude jφ moci co uΦiniti.
3. M∞l pak Amnon p°φtele, jeho₧ jmΘno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kter²₧to Jonadab byl mu₧ velmi chytr².
4. I °ekl jemu: ProΦ tak ch°adneÜ, synu krßl∙v, den ode dne? NeoznßmφÜ-li₧ mi? I °ekl mu Amnon: Tßmar sestru Absolona bratra svΘho miluji.
5. Tedy °ekl jemu Jonadab: Polo₧ se na l∙₧e svΘ a ud∞lej se nemocn²m, a kdy₧ p°ijde otec tv∙j, aby t∞ navÜtφvil, dφÜ jemu: Nech¥ p°ijde, prosφm, Tßmar sestra mß a dß mi jφsti, p°ipravφc p°ed oΦima m²ma pokrm, abych vid∞l a jedl z ruky jejφ.
6. A tak slo₧il se Amnon, d∞laje se nemocn²m. A kdy₧ p°iÜel krßl, aby ho navÜtφvil, °ekl Amnon krßli: Nech¥ p°ijde, prosφm, Tßmar sestra mß a p°ipravφ p°ed oΦima m²ma [asi] dv∞ krmiΦky, abych pojedl z ruky jejφ.
7. Proto₧ poslal David k Tßmar do domu, °ka: Jdi hned do domu Amnona bratra svΘho a p°iprav mu krmiΦku.
8. I Üla Tßmar do domu Amnona bratra svΘho; on pak le₧el. A vzavÜi mouky, zad∞lala ji, a p°ipravivÜi krmiΦku p°ed oΦima jeho, uva°ila ji.
9. Potom vzavÜi pßnvici, vylo₧ila p°ed n∞j, a on necht∞l jφsti. (I °ekl Amnon: Spravte to, a¥ vyjdou vÜickni ven. I vyÜli od n∞ho vÜickni.
10. ╪ekl pak Amnon k Tßmar: P°ines tu krmiΦku do pokojφka, abych pojedl z ruky tvΘ. A vzavÜi Tßmar krmiΦku, kterou₧ p°ipravila, p°inesla ji p°ed Amnona bratra svΘho do pokojφka.)
11. Ale kdy₧ mu podßvala, aby jedl, uchopilji a °ekl jφ: Po∩, le₧ se mnou, sestro mß.
12. Kterß₧to °ekla jemu: Nikoli, brat°e m∙j, neΦi≥ mi nßsilφ, nebo ne tak se mß dφti v Izraeli. Neprovo∩ neÜlechetnosti tΘto.
13. Nebo jß na koho svedu pohan∞nφ svΘ? Ty pak budeÜ jako jeden z nejneÜlechetn∞jÜφch v Izraeli. Rad∞ji tedy mluv medle s krßlem, nebo neodep°e¥ mne tob∞.
14. Ale necht∞l uposlechnouti hlasu jejφho, n²br₧ zmocniv se jφ, uΦinil jφ nßsilφ a le₧el s nφ.
15. Potom vzal ji Amnon v nenßvist velikou velmi, tak ₧e v∞tÜφ byla nenßvist, kterou₧ nenßvid∞l jφ, ne₧ milost, kterou₧ ji miloval. I °ekl jφ Amnon: Vsta≥ a jdi pryΦ.
16. Kterß₧to odpov∞d∞la jemu: Za p°φΦinou p°evelmi zlΘ v∞ci tΘ, kterou₧ jsi p°i mn∞ spßchal, druhΘ horÜφ [se dopouÜtφÜ, ] ₧e mne vyhßnφÜ. On pak necht∞l jφ slyÜeti.
17. Ale zavolav mlßdence, kter²₧ mu p°isluhoval, °ekl: Vyve∩ hned tuto ode mne ven, a zamkni dvΘ°e po nφ.
18. (M∞la pak na sob∞ sukni prom∞nn²ch barev, nebo v takov²ch suknφch chodφvaly dcery krßlovskΘ panny.) A tak vyvedl ji ven slu₧ebnφk jeho a zamkl dvΘ°e po nφ.
19. Tedy posypala Tßmar hlavu svou popelem, a sukni prom∞nn²ch barev, kterou₧ m∞la na sob∞, roztrhla; a vlo₧ila ruku na hlavu svou, a jduc, k°iΦela s na°φkßnφm.
20. I °ekl jφ Absolon bratr jejφ: Nebyl-li₧ Amnon bratr tv∙j s tebou? Ale nynφ, sestro mß mlΦ; bratr tv∙j jest, nep°ipouÜt∞j toho k srdci. A tak z∙stala Tßmar, jsuc opuÜt∞nß, v dom∞ Absolona bratra svΘho.
21. A uslyÜev krßl David o t∞ch vÜech v∞cech, rozhn∞val se nßramn∞.
22. Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrΘho ani zlΘho; nebo nenßvid∞l Absolon Amnona, proto ₧e uΦinil nßsilφ Tßmar sest°e jeho.
23. I stalo se po cel²ch dvou letech, kdy₧ st°ihli ovce Absolonovi v Balazor, jen₧ jest podlΘ Efraim, ₧e pozval Absolon vÜech syn∙ krßlovsk²ch.
24. Nebo p°iÜel Absolon k krßli a °ekl: Aj, nynφ slu₧ebnφk tv∙j mß st°i₧ce; nech¥, prosφm, jde krßl a slu₧ebnφci jeho s slu₧ebnφkem tv²m.
25. I °ekl krßl Absolonovi: Nech¥, synu m∙j, nech¥ nynφ nechodφme vÜickni, abychom t∞ neobt∞₧ovali. A [aΦkoli] nutkal ho, vÜak necht∞l jφti, ale po₧ehnal mu.
26. ╪ekl jeÜt∞ Absolon: Nech¥ aspo≥ s nßmi jde, prosφm, Amnon bratr m∙j. Odpov∞d∞l jemu krßl: ProΦ by s tebou Üel?
27. A kdy₧ v₧dy dotφral Absolon, poslal s nφm Amnona i vÜecky syny krßlovskΘ.
28. P°ikßzal pak byl Absolon slu₧ebnφk∙m sv²m, °ka: èet°te medle, kdy₧ se rozveselφ srdce Amnonovo vφnem, a °eknu vßm: Bφte Amnona, tedy zabφte jej. Nebojte se [nic, ] nebo zdali₧ jsem jß nerozkßzal vßm? Posil≥te se a m∞jte se zmu₧ile.
29. I uΦinili Amnonovi slu₧ebnφci Absolonovi, jak₧ jim byl p°ikßzal Absolon. ProΦe₧ vstavÜe vÜickni synovΘ krßlovi, vsedli jeden ka₧d² na mezka svΘho a utekli.
30. V tom kdy₧ jeÜt∞ byli na cest∞, p°iÜla takovß pov∞st k Davidovi: Pobil Absolon vÜecky syny krßlovskΘ, tak ₧e z nich ani jednoho nez∙stalo.
31. Tedy vstav krßl, roztrhl roucha svß a le₧el na zemi; vÜickni takΘ slu₧ebnφci jeho stßli, roztrhÜe roucha.
32. Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a °ekl: Nepravi₧ toho, pane m∙j, jako by vÜecky mlßdence syny krßlovy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo [tak] v ·mysle Absolonov∞ slo₧eno bylo od toho dne, jak₧ on byl uΦinil nßsilφ Tßmar sest°e jeho.
33. Proto₧ necha¥ nep°ipouÜtφ toho nynφ pßn m∙j krßl k srdci svΘmu, mysle, ₧e by vÜickni synovΘ krßlovi zbiti byli; nebo Amnon toliko um°el.
34. Absolon pak utekl. Tedy pozdvih slu₧ebnφk hlßsn² oΦφ sv²ch, uz°el, an mnoho lidu jde odtud, [kudy₧ se chodilo] k n∞mu cestou pod horami.
35. I °ekl Jonadab krßli: Aj, synovΘ krßlovÜtφ p°ijφ₧d∞jφ. VedlΘ °eΦi slu₧ebnφka tvΘho tak se stalo.
36. A kdy₧ p°estal mluviti, aj, synovΘ krßlovÜtφ p°iÜli, a pozdvihÜe hlasu svΘho, plakali; tΘ₧ takΘ krßl i vÜickni slu₧ebnφci jeho plakali plßΦem velmi velik²m.
37. Absolon pak utekl a uÜel k Tolmai synu Amiudovu, krßli Gessur. I plakal [David] syna svΘho po vÜecky ty dny.
38. Absolon tedy utφkaje, p°iÜel do Gessur, a byl tam t°i lΘta.
39. Potom ₧ßdal David vyjφti k Absolonovi, nebo ji₧ byl o₧elel smrti Amnonovy.

14.kapitola (2 Samuelova)


Jednßnφ o Absolona, 21. a p°ijetφ ho na milost od krßle.

1. Srozum∞v pak Joßb syn Sarvie, ₧e by [naklonilo se] srdce krßlovo k Absolonovi,
2. Poslav do Tekoa, a povolav odtud ₧eny moudrΘ, °ekl jφ: Medle, ud∞lej se, jako bys zßmutek m∞la, a oblec se, prosφm, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale bu∩ jako ₧ena ji₧ za mnoho dnφ zßmutek majφcφ nad mrtv²m.
3. I p∙jdeÜ k krßli a mluviti mu budeÜ vedlΘ °eΦi tΘto. A nauΦil ji Joßb, co by m∞la mluviti.
4. Proto₧ mluvila ₧ena ta Tekoitskß krßli, padÜi na tvß° svou k zemi, a poklonu uΦinivÜi, °ekla: Spomoz, ≤ krßli.
5. I °ekl jφ krßl: Co₧ jest tob∞? Odpov∞d∞la ona: ZajistΘ ₧ena vdova jsem, a um°el [mi] mu₧ m∙j.
6. M∞la pak slu₧ebnice tvß dva syny, kte°φ₧ svadili se spolu na poli, a kdy₧ nebyl, kdo by je rozvadil, ude°il jeden druhΘho a zabil ho.
7. Aj, te∩ povstala vÜecka rodina proti slu₧ebnici tvΘ, a °ekli: Vydej toho, jen₧ zabil bratra svΘho, a¥ ho zabijeme za ₧ivot bratra jeho, kterΘho₧ zamordoval, n²br₧ zahubφme i d∞dice. A tak uhasφ jiskru mou, kterß₧ poz∙stala, aby nezanechali mu₧i mΘmu jmΘna a ostatku na zemi.
8. Tedy °ekl krßl ₧en∞: Navra¥ se do domu svΘho, a jߥ poruΦφm o tob∞.
9. I odpov∞d∞la ₧ena Tekoitskß krßli: Nech¥ jest, pane m∙j krßli, na mne ta nepravost, a na d∙m otce mΘho, krßl pak a stolice jeho a¥ jest bez viny.
10. ╪ekl takΘ krßl: Bude-li kdo mluviti [co] proti tob∞, p°ive∩ ho ke mn∞, a nedotkne¥ se tebe vφce.
11. Tedy ona °ekla: Rozpom∞≥ se, prosφm, krßli, na Hospodina Boha svΘho, aby se nerozmno₧ili mstitelΘ krve k zhoub∞ a nezahladili syna mΘho. I odpov∞del: Äiv¥ jest Hospodin, ₧e¥ nespadne vlas syna tvΘho na zemi.
12. K tomu °ekla ₧ena: Nech¥ promluvφ, prosφm, slu₧ebnice tvß pßnu svΘmu krßli slovo. Kter²₧to odpov∞d∞l: Mluv.
13. I °ekla ₧ena: ProΦ jsi tedy myslil podobnou v∞c proti lidu Bo₧φmu? Nebo mluvφ krßl °eΦ tuto jako ten, kter²₧ sebe vinnΘho Φinφ, pon∞vad₧ nechce zase povolati vyhnanΘho svΘho.
14. VÜickni¥ jsme zajistΘ nepochybn∞ smrtelnφ a jako vody, kterΘ₧ rozlity jsouce po zemi, zase sebrßny b²ti nemohou, ani₧ se B∙h na n∞Φφ osobu ohlΘdß; ovÜem¥ i myÜlenφ svß vynesl, aby vyhnanΘho nevyhßn∞l od sebe.
15. Nynφ pak, ₧e jsem p°iÜla ku pßnu svΘmu krßli mluviti °eΦi tyto, [p°φΦina jest, ] ₧e mne straÜil lid. Proto₧ °ekla slu₧ebnice tvß: Budu nynφ mluviti krßli, snad naplnφ krßl ₧ßdost slu₧ebnice svΘ.
16. Nebo¥ vyslyÜφ krßl a vysvobodφ slu₧ebnici svou z ruky mu₧e, cht∞jφcφho vyhladiti mne i syna mΘho spolu z d∞dictvφ Bo₧φho.
17. ╪ekla takΘ slu₧ebnice tvß: V₧dy¥ mi bude slovo pßna mΘho krßle k odtuÜenφ; (nebo jako and∞l Bo₧φ, tak jest pßn m∙j krßl, kdy₧ slyÜφ dobrΘ aneb zlΘ), a Hospodin B∙h tv∙j bude s tebou.
18. A odpovφdaje krßl, °ekl ₧en∞: Medle, netaj p°ede mnou toho, naΦ se jß tebe vzeptßm. I °ekla ₧ena: Mluv, prosφm, pane m∙j krßli.
19. Tedy °ekl krßl: Nenφ-li₧ Joßb jednatel vÜeho tohoto? I odpov∞d∞la ₧ena a °ekla: Jako jest ₧iva duÜe tvß, pane m∙j krßli, ₧e¥ se nelze uch²liti na pravo aneb na levo ode vÜeho toho, co₧ mluvil pßn m∙j krßl; nebo slu₧ebnφk tv∙j Joßb, on¥ jest mi rozkßzal, a on nauΦil slu₧ebnici tvou vÜechn∞m slov∙m t∞mto,
20. A abych tak p°φkladn∞ vedla °eΦ tuto, zp∙sobil to slu₧ebnφk tv∙j Joßb. Ale pßn m∙j moudr² jest jako and∞l Bo₧φ, v∞da, co₧ se koli d∞je na zemi.
21. A proto₧ °ekl krßl Joßbovi: Aj, ji₧ jsem to uΦinil. Jdi₧ tedy, p°ive∩ mlßdence Absolona.
22. I padl Joßb na tvß° svou k zemi, a pokloniv se, pod∞koval krßli, a °ekl Joßb: Dnes jest poznal slu₧ebnφk tv∙j, ₧e jsem nalezl milost p°ed oΦima tv²ma, pane m∙j krßli, pon∞vad₧ jest krßl naplnil ₧ßdost slu₧ebnφka svΘho.
23. Tedy vstav Joßb, odÜel do Gessur, a p°ivedl Absolona do JeruzalΘma.
24. I °ekl krßl: Nech¥ se navrßtφ do domu svΘho, ale tvß°i mΘ a¥ nevidφ. A tak navrßtil se Absolon do domu svΘho, ale tvß°i krßlovskΘ nevid∞l.
25. Nebylo pak ₧ßdnΘho mu₧e [tak] krßsnΘho jako Absolon ve vÜem Izraeli, aby takovou chvßlu m∞l. Od paty nohy jeho a₧ do vrchu hlavy jeho nebylo na n∞m poÜkvrny.
26. A kdy₧ st°ihßval [vlasy] hlavy svΘ, (m∞l pak obyΦej ka₧dΘho roku [je] st°ihati, proto₧e jej obt∞₧ovaly, i st°ihßval je), tedy vß₧φval vlasy hlavy svΘ, a [b²valo jich] dv∞ st∞ lot∙ vßhy obecnΘ.
27. Zrodili se pak Absolonovi t°i synovΘ a jedna dcera, jejφ₧ jmΘno bylo Tßmar, kterß₧ byla ₧ena vzez°enφ krßsnΘho.
28. I byl Absolon v JeruzalΘm∞ dv∞ lΘt∞, a tvß°i krßlovskΘ nevid∞l.
29. A proto₧ poslal Absolon k Joßbovi, cht∞je ho poslati k krßli. Kter²₧to necht∞l p°ijφti k n∞mu. I poslal jeÜt∞ podruhΘ, a necht∞l p°ijφti.
30. Tedy °ekl slu₧ebnφk∙m sv²m: ShlΘdn∞te d∞dinu Joßbovu vedlΘ [pole] mΘho, kde₧to [mß] jeΦmen; jd∞te a spalte jej. I zapßlili slu₧ebnφci Absolonovi d∞dinu tu.
31. A vstav Joßb, p°iÜel k Absolonovi do domu jeho, a °ekl jemu: ProΦ jsou slu₧ebnφci tvoji zapßlili d∞dinu mou?
32. Odpov∞d∞l Absolon Joßbovi: Aj, poslal jsem k tob∞, °ka: P°i∩ sem, a poÜli t∞ k krßli, abys °ekl [jemu:] I proΦ jsem p°iÜel z Gessur? LΘpe mi bylo jeÜt∞ tam [z∙stati.] Proto₧ nynφ necha¥ uz°φm tvß° krßlovu. Pakli¥ jest na mn∞ nepravost, nech¥ mne rozkß₧e zabiti.
33. Tedy p°iÜel Joßb k krßli a oznßmil [to] jemu. I povolal Absolona. Kter²₧ p°iÜed k krßli, poklonil se na tvß° svou a₧ k zemi p°ed nφm. I polφbil krßl Absolona.

15.kapitola (2 Samuelova)


Absolonovo lstivΘ krßlovstvφ otcovo se uvßzßnφ. 14. Davidovo p°ed nφm

ujitφ.

1. I stalo se potom, ₧e sob∞ najednal Absolon voz∙ a konφ a padesßte mu₧∙, kte°φ₧ by b∞hali p°ed nφm.
2. A vstßvaje rßno Absolon, stßval u cesty p°i brßn∞, a ka₧dΘho mu₧e, kter²₧, maje p°i, Üel k krßli pro rozsouzenφ, povolßval Absolon, °φkaje: Z kterΘho jsi ty m∞sta? A kdy₧ mu odpov∞d∞l: Z toho a z toho pokolenφ IzraelskΘho [jest] slu₧ebnφk tv∙j,
3. ╪ekl jemu Absolon: Hle, tvß p°e v²bornß jest a pravß, ale kdo by t∞ vyslyÜel, nenφ ₧ßdnΘho u krßle.
4. ╪φkal takΘ Absolon: ╙ kdyby mne kdo ustanovil soudcφm v zemi tΘto, aby ke mn∞ chodil ka₧d², kdo₧ by m∞l nesnßz a p°i, a dopomßhal bych jemu k spravedlnosti.
5. Ano i kdy₧ n∞kdo p°ichßzel, klan∞je se jemu, vztßhl ruku svou, a uchop∞ ho, polφbil jej.
6. ╚inφval pak Absolon tφm zp∙sobem vÜemu Izraelovi, kter²₧ pro rozsudek p°ichßzel k krßli; a tak obracel k sob∞ Absolon srdce mu₧∙ Izraelsk²ch.
7. Stalo se takΘ po Φty°idcφti letech, ₧e °ekl Absolon k krßli: Nech¥ jdu, prosφm, a splnφm slib sv∙j v Hebronu, kter² jsem uΦinil Hospodinu.
8. Nebo byl uΦinil slib slu₧ebnφk tv∙j, kdy₧ jsem bydlil v Gessur v Syrii, °ka: Jestli₧e mne zase kdy p°ivede Hospodin do JeruzalΘma, tedy slu₧bu jemu uΦinφm.
9. Jemu₧ °ekl krßl: Jdi u pokoji. Kter²₧to vstav, odÜel do Hebronu.
10. I poslal Absolon ÜpehΘ°e do vÜech pokolenφ Izraelsk²ch, aby °ekli: Kdy₧ uslyÜφte zvuk trouby, rcete: Kraluje¥ Absolon v Hebronu.
11. S Absolonem pak Ülo dv∞ st∞ mu₧∙ z JeruzalΘma pozvan²ch, ale Üli v up°φmnosti svΘ, ani₧ co o tom v∞d∞li.
12. Poslal takΘ Absolon pro Achitofele GilonskΘho, rßdce Davidova, [aby p°iÜel] z m∞sta svΘho Gilo, kdy₧ m∞l ob∞tovati ob∞ti. I stalo se spiknutφ velikΘ, nebo lidu ustaviΦn∞ p°ib²valo Absolonovi.
13. V tom p°iÜel posel k Davidovi, °ka: Srdce Izraelsk²ch obrßtilo se po Absolonovi.
14. Tedy °ekl David vÜechn∞m slu₧ebnφk∙m sv²m, kte°φ₧ byli s nφm v JeruzalΘm∞: Vsta≥te a utecme, sic jinak nemohli bychom ujφti tvß°i Absolonovy. Posp∞Üte, a¥ odejdeme, aby se neuspφÜil, a nezastihl nßs, a neuvalil na nßs zlΘho a nepohubil m∞sta ostrostφ meΦe.
15. I °ekli slu₧ebnφci krßlovÜtφ krßli: Co₧ by koli zvolil pßn nßÜ krßl, te∩ [jsme] slu₧ebnφci tvoji.
16. A tak vyÜel krßl se vÜφ svou Φeledφ p∞Üky; toliko zanechal krßl desφti ₧enin, aby doma hlφdaly.
17. Kdy₧ pak vyÜel krßl a vÜecken lid p∞Üky, postavili se na jednom mφst∞ zdaleka.
18. I Üli vÜickni slu₧ebnφci p°i n∞m; tΘ₧ vÜickni CheretejÜtφ a vÜickni PeletejÜtφ, i vÜickni GittejÜtφ, Üest set mu₧∙, kte°φ₧ p°iÜli p∞Üky z Gßt, Üli p°ed krßlem.
19. Tedy °ekl krßl k Ittai GittejskΘmu: ProΦ ty takΘ jdeÜ s nßmi? Navra¥ se a z∙sta≥ p°i krßli; nebo cizozemec jsi, kter²₧ se tudφ₧ zase odbΘ°eÜ k mφstu svΘmu.
20. Nedßvnos p°iÜel, a ji₧ bych dnes tebou pohnouti m∞l, abys s nßmi chodil? Jߥ zajistΘ p∙jdu, kde₧ mi se nahodφ. Navrati₧ se a zprovo∩ zase brat°φ svΘ, [a budi₧] s tebou milosrdenstvφ a pravda.
21. Odpovφdaje pak Ittai krßli, °ekl: Äiv¥ jest Hospodin a ₧iv¥ jest pßn m∙j krßl, ₧e na kterΘmkoli mφst∞ bude pßn m∙j krßl, bu∩ mrtev aneb ₧iv, tu¥ bude i slu₧ebnφk tv∙j.
22. I °ekl David k Ittai: Podi₧ a p°ejdi. I p°eÜel Ittai Gittejsk² a vÜickni mu₧i jeho, i vÜecky dφtky, kterΘ₧ byly s nφm.
23. Tedy plakala vÜecka zem∞ hlasem velik²m, i vÜecken lid p°echßzejφcφ. A tak p°eÜel krßl potok Cedron; i vÜecken lid p°eÜel proti cest∞ [vedoucφ] na pouÜ¥.
24. A aj, [byl] takΘ Sßdoch a vÜickni LevφtovΘ s nφm, nesouce truhlu smlouvy Bo₧φ; i postavili truhlu Bo₧φ. èel pak i Abiatar, [a stßl, ] dokud₧ vÜecken ten lid nep°eÜel z m∞sta.
25. I °ekl krßl Sßdochovi: Dones zase truhlu Bo₧φ do m∞sta. Jestli₧e¥ najdu milost p°ed oΦima Hospodinov²ma, p°ivede¥ mne zase, a ukß₧e¥ mi ji i p°φbytek sv∙j.
26. Pakli¥ °ekne takto: NelφbφÜ mi se, aj, te∩ jsem, nech¥ mi uΦinφ, co₧ se mu dobrΘho vidφ.
27. ╪ekl jeÜt∞ krßl Sßdochovi kn∞zi: Zdali₧ ty nejsi vidoucφ? Navrati₧ se do m∞sta u pokoji, Achimaas pak syn tv∙j, a Jonata syn Abiatar∙v, dva synovΘ vaÜi, [budou] s vßmi.
28. Hle, jß pobudu na rovinßch pouÜt∞, dokud₧ nep°ijde poselstvφ od vßs, skrze n∞₧ by mi oznßmeno bylo.
29. A tak donesl zase Sßdoch a Abiatar truhlu Bo₧φ do JeruzalΘma, a z∙stali tam.
30. Ale David Üel vzh∙ru k vrchu [hory] OlivetskΘ, vstupuje a plßΦe, maje p°ikrytou hlavu svou; Üel pak bos. VÜecken takΘ lid, kter²₧ byl s nφm, p°ikryl jeden ka₧d² hlavu svou, a Üli, ustaviΦn∞ plaΦφce.
31. Tedy pov∞dφno Davidovi, ₧e Achitofel [jest] s t∞mi, kte°φ₧ se spikli s Absolonem. I °ekl David: ZruÜ, prosφm, ≤ Hospodine, radu Achitofelovu.
32. I stalo se, jak₧ p°iÜel David na vrch [hory, ] aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s nφm Chusai Architsk², maje roztr₧enΘ roucho svΘ a hlavu prstφ posypanou.
33. I °ekl jemu David: P∙jdeÜ-li se mnou, budeÜ mi b°emenem.
34. Pakli se navrßtφÜ do m∞sta a dφÜ k Absolonovi: Slu₧ebnφkem tv²m budu, ≤ krßli, slu₧ebnφkem zajistΘ otce tvΘho [byl jsem] ji₧ zdßvna, ji₧ pak [budu] slu₧ebnφkem tv²m, tedy zruÜφÜ radu Achitofelovu.
35. VÜak tam [budou] s tebou Sßdoch a Abiatar kn∞₧φ. Proto₧ co₧koli uslyÜφÜ z domu krßlova, oznßmφÜ Sßdochovi a Abaitarovi kn∞₧φm.
36. Aj, tam s nimi jsou dva synovΘ jejich, Achimaas Sßdoch∙v a Jonata Abiatar∙v, po nich₧ mi vzkß₧ete, co₧ byste koli uslyÜeli.
37. èel tedy Chusai, p°φtel David∙v do m∞sta; Absolon takΘ p°ijel do JeruzalΘma.

16.kapitola (2 Samuelova)


Mifibozet osoΦen u Davida. 5. Semei zlo°eΦil krßli. 14. Chusai p°iÜel k

Absolonovi. 20. NeÜlechetnost Absolonova.

1. A kdy₧ David seÜel maliΦko s vrchu, aj Sφba slu₧ebnφk Mifibozet∙v vyÜel proti n∞mu se dv∞ma osly osedlan²mi, na nich₧ nesl dv∞ st∞ chleb∙, a sto hrozn∙ such²ch, a sto hrud fφk∙, a nßdobu vφna.
2. I °ekl krßl Sφbovi: K Φemu jsou tyto v∞ci? Odpov∞d∞l Sφba: OslovΘ pro Φeled krßlovskou k jφzd∞, chlΘb pak a fφky, aby jedli slu₧ebnφci, a vφno, aby se napil, kdo₧ by ustal na pouÜti.
3. Op∞t krßl °ekl: Kde₧ jest pak syn pßna tvΘho? Odpov∞d∞l Sφba krßli: Aj, z∙stal v JeruzalΘm∞, nebo °ekl: Dnes navrßtφ mi d∙m Izraelsk² krßlovstvφ otce mΘho.
4. ╪ekl jeÜt∞ krßl Sφbovi: Aj, tvΘ¥ jsou vÜecky v∞ci, kterΘ₧ mß Mifibozet. Jemu₧ °ekl Sφba s poklonou: Necha¥ [v₧dycky tak] nalΘzßm milost p°ed oΦima tv²ma, pane m∙j krßli.
5. Tedy bral se krßl David do Bahurim, a aj, vyÜel odtud mu₧ z Φeledi domu Saulova, jeho₧ jmΘno bylo Semei, syn Ger∙v, kter²₧to v₧dy jda, zlo°eΦil.
6. Ano i kamenφm hßzel na Davida, a na vÜecky slu₧ebnφky krßle Davida, aΦkoli vÜecken lid a vÜickni udatnφ byli po pravici jeho i po levici jeho.
7. A takto mluvil Semei, kdy₧ mu zlo°eΦil: Vyjdi, vyjdi, vra₧edlnφΦe a neÜlechetnφΦe.
8. Obrßtil¥ jest na tebe Hospodin vÜelikou krev domu Saulova, na jeho₧ jsi mφst∞ kraloval, a dal Hospodin krßlovstvφ v ruku Absolona syna tvΘho. A aj, ji₧ [se vidφÜ] v svΘm neÜt∞stφ, nebo jsi vra₧edlnφk.
9. I °ekl Abizai syn Sarvie krßli: I proΦ zlo°eΦφ tento mrtv² pes pßnu mΘmu krßli? Nech¥ jdu medle a setnu mu hlavu.
10. Ale krßl °ekl: Co vßm do toho, synovΘ Sarvie, ₧e zlo°eΦφ? Pon∞vad₧ Hospodin jemu rozkßzal: Zlo°eΦ Davidovi, i kdo₧ by sm∞l °φci: ProΦ tak ΦinφÜ?
11. ╪ekl jeÜt∞ David k Abizai i ke vÜechn∞m slu₧ebnφk∙m sv²m: Aj, syn m∙j, kter²₧ poÜel z ₧ivota mΘho, hledß bez₧ivotφ mΘho, Φφm vφce nynφ tento syn Jemini? Nechte ho, a¥ zlo°eΦφ, nebo jemu rozkßzal Hospodin.
12. Snad popat°φ Hospodin na ssou₧enφ mΘ, a odplatφ mi Hospodin dobr²m za zlo°eΦenstvφ jeho dnes.
13. A tak Üel David a mu₧i jeho cestou. Semei takΘ Üel po strßni hory naproti n∞mu, a jda, zlo°eΦil a hßzel kamenφm proti n∞mu a zmφtal prachem.
14. I p°iÜel krßl a vÜecken lid, kter²₧ byl s nφm, ustal², a odpoΦinul tu.
15. Absolon pak i vÜecken lid Izraelsk² p°iÜli do JeruzalΘma, a Achitofel s nφm.
16. A kdy₧ p°iÜel Chusai Architsk², p°φtel David∙v k Absolonovi, °ekl Chusai Absolonovi: Äiv bu∩ krßl, ₧iv bu∩ krßl.
17. Tedy °ekl Absolon k Chusai: Toli₧ jest vd∞Φnost tvß k p°φteli tvΘmu? ProΦe₧ jsi neÜel s p°φtelem sv²m?
18. Odpov∞d∞l Chusai Absolonovi: Nikoli, ale koho₧ vyvolil Hospodin a lid tento i vÜickni mu₧i IzraelÜtφ, toho budu a s tφm z∙stanu.
19. P°esto komu₧ bych jß slou₧iti m∞l? Zdali ne synu jeho? Jako₧ jsem slou₧il otci tvΘmu, tak slou₧iti budu tob∞.
20. ╪ekl pak Absolon Achitofelovi: Ra∩te₧, co mßme Φiniti?
21. Odpov∞d∞l Achitofel Absolonovi: Vejdi k ₧eninßm otce svΘho, kter²ch₧ zanechal, aby hlφdaly doma. I uslyÜφ vÜecken Izrael, ₧es se zoÜklivil otci svΘmu, a zsilφ se ruce vÜech, kte°φ₧ [jsou] s tebou.
22. A proto₧ rozbili Absolonovi stan na palßci. I vÜel Absolon k ₧eninßm otce svΘho p°ed oΦima vÜeho Izraele.
23. Rada pak Achitofelova, kterou₧ dßval toho Φasu, [byla, ] jako by se kdo doptßval na °eΦ Bo₧φ. Takovß byla ka₧dß rada Achitofelova, jako₧ u Davida tak u Absolona.

17.kapitola (2 Samuelova)


Rada Achitofelova Absolonovi danß, 5. od Chusai zruÜena.

1. ╪ekl jeÜt∞ Achitofel Absolonovi: Nech¥ medle vyberu dvanßcte tisφc mu₧∙, abych vstana, honil Davida noci tΘto.
2. A dostihna ho, dokud₧ jest ustal² a zemdlenΘ mß ruce, p°ed∞sφm jej, a uteΦe vÜecken lid, kter²₧ jest s nφm, i zamorduji krßle samΘho.
3. A tak obrßtφm vÜecken lid k tob∞; [nebo] jako bych je vÜecky obrßtil, [kdy₧ zhyne] ten mu₧, kterΘho₧ ty hledßÜ. O lid ty se nic nestarej.
4. I lφbila se ta °eΦ Absolonovi i vÜechn∞m starÜφm Izraelsk²m.
5. A vÜak °ekl Absolon: Zavolej sem hned Chusai ArchitskΘho, abychom slyÜeli, co i on mluviti bude.
6. Kdy₧ pak p°iÜel Chusai k Absolonovi, mluvil k n∞mu Absolon, °ka: Takto mluvil Achitofel. Mßme-li uΦiniti vedlΘ °eΦi jeho, Φili nic? Pov∞z ty.
7. Tedy °ekl Chusai Absolonovi: Nenφ¥ dobrß rada, kterou₧ dal Achitofel nynφ.
8. Dßle mluvil Chusai: Ty vφÜ [o] otci svΘm i mu₧φch jeho, ₧e jsou udatnφ, k tomu zjit°enφ na mysli, jako nedv∞dice osi°elß v poli. Nadto otec tv∙j jest mu₧ vßleΦn², kter²₧ nebude nocovati s lidem.
9. N²br₧ nynφ [spφÜe] v zßloze stojφ v n∞jakΘ jeskyni, aneb v n∞kterΘm jinΘm mφst∞. I stalo by se, jestli₧e by [kte°φ] padli z t∞ch [tv²ch] p°i zaΦßtku, ₧e ka₧d², kdo₧ by o tom uslyÜel, °ekl by: Stala se porß₧ka v lidu, kter²₧ [postoupil] po Absolonovi.
10. A tak by i siln²ch rek∙ srdce, kterΘ₧ jest jako srdce lva, Ükodliv∞ oslßblo; nebo vφ vÜecken Izrael, ₧e jest zmu₧il² otec tv∙j, a silnφ ti, kte°φ₧ jsou s nφm.
11. Ale radφm, abys, shromß₧d∞ k sob∞ vÜecken Izrael od Dan a₧ do BersabΘ, kter²₧ v mno₧stvφ jest jako pφsek p°i mo°i, ty sßm ₧ivotn∞ vytßhl k boji.
12. A tak potßhneme proti n∞mu, na kterΘm by koli mφst∞ nalezen b²ti mohl, a p°ipadneme na n∞j, jako padß rosa na zemi; i nepoz∙stane¥ z n∞ho, toti₧ ze vÜech mu₧∙, kte°φ₧ jsou p°i n∞m, ani jednoho.
13. Jestli₧e by se pak shrnul do m∞sta, snesou vÜecken lid Izraelsk² k tomu m∞stu provazy, a vtrhneme je a₧ do potoka, tak aby tam ani kamΘnka nebylo lze najφti.
14. I °ekl Absolon a vÜickni mu₧i IzraelÜtφ: LepÜφ¥ jest rada Chusai ArchitskΘho, ne₧ rada Achitofelova. Hospodin zajistΘ to zp∙sobil, aby zruÜena byla rada Achitofelova, kterß₧ [sic] dobrß byla, aby tak uvedl Hospodin na Absolona zlΘ v∞ci.
15. Oznßmil pak to Chusai Sßdochovi a Abiatarovi kn∞₧φm: Tak a tak radil Achitofel Absolonovi a starÜφm Izraelsk²m, ale jß takto a takto jsem radil.
16. Nynφ tedy poÜlete rychle a oznamte Davidovi, °kouce: Nez∙stavej p°es noc na rovinßch pouÜt∞, ale p°eprav se bez meÜkßnφ, aby snad nebyl sehlcen krßl i vÜecken lid, kter²₧ jest s nφm.
17. Jonata pak a Achimaas stßli u studnice Rogel. I Üla [tam] d∞veΦka a pov∞d∞la jim, aby oni jdouce, oznßmili to krßli Davidovi; nebo nesm∞li se ukßzati [aneb] vjφti do m∞sta.
18. A vÜak uz°el je slu₧ebnφk, a oznßmil Absolonovi. ProΦe₧ odÜedÜe oba rychle, veÜli do domu mu₧e v Bahurim, kter²₧ m∞l studnici na dvo°e svΘm. I spustili se do nφ.
19. A ₧ena vzavÜi plachtu, rozest°ela ji na vrch studnice, a nasypala na ni krup. A tak nebyla ta v∞c spat°φna.
20. Nebo kdy₧ p°iÜli slu₧ebnφci Absolonovi k ₧en∞ do domu a °ekli: Kde jest Achimaas a Jonata? odpov∞d∞la jim ₧ena: P°eÜli¥ jsou ten potok. HledavÜe tedy a nic nenalezÜe, navrßtili se do JeruzalΘma.
21. A kdy₧ oni odeÜli, tito vystoupivÜe z studnice, Üli a oznßmili krßli Davidovi a °ekli jemu: Vsta≥te a p°epravte se rychle p°es vodu, nebo toto radil proti vßm Achitofel.
22. Proto₧ vstav David a vÜecken lid, kter²₧ byl s nφm, p°epravili se p°es Jordßn, prvΘ ne₧ se rozednilo; a nez∙stal ani jeden, jeÜto by se nep°epravil p°es Jordßn.
23. Tedy Achitofel vida, ₧e se nestalo vedlΘ rady jeho, osedlal osla, a vstav, odjel do domu svΘho, do m∞sta svΘho. A uΦiniv po°φzenφ v Φeledi svΘ, ob∞sil se a um°el; i pochovßn jest v hrob∞ otce svΘho.
24. David pak byl ji₧ p°iÜel do Mahanaim, kdy₧ se Absolon p°epravil p°es Jordßn, on i vÜecken lid Izraelsk² s nφm.
25. A [tu] ustanovil Absolon Amazu mφsto Joßba nad vojskem. (Byl pak Amaza syn mu₧e, jeho₧ jmΘno bylo Jetra Izraelsk², kter²₧ vÜel k Abigail dce°i Nßchas, sest°e Sarvie matky Joßbovy.)
26. I polo₧il se Izrael a Absolon v zemi Galßd.
27. Stalo se pak, kdy₧ p°iÜel David do Mahanaim, ₧e Sobi syn Nßchas z Rabbat syn∙ Ammon, a Machir syn Amiel∙v z Lodebar, a Barzillai Galßdsk² z Rogelim,
28. L∙₧e, ΦφÜe a nßdoby hlin∞nΘ, tΘ₧ pÜenice, jeΦmene, mouky, krup, bobu, Üocovice a pra₧my,
29. Ano i medu, mßsla a ovcφ i syr∙ kravsk²ch p°inesli Davidovi a lidu, kter²₧ s nφm byl, aby jedli. Nebo °ekli: Lid ten jest hladovit² a ustal², i ₧φzniv² na tΘ pouÜti.

18.kapitola (2 Samuelova)


Porß₧ka lidu IzraelskΘho 9. a smrt Absolonova.

1. SeΦtl pak David lid, kter²₧ m∞l s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setnφky.
2. I uvedl David t°etinu [lidu] v sprßvu Joßbovu, a t°etinu v sprßvu Abizai syna Sarvie, bratra Joßbova, a t°etinu v sprßvu Ittai GittejskΘho. A °ekl krßl lidu: I jߥ takΘ potßhnu s vßmi.
3. Ale lid °ekl: Nikoli nepotßhneÜ; nebo jestli₧e bychom i utφkali, nebudou¥ na to velmi dbßti, ani₧, by nßs i polovici zbili, budou toho velmi vß₧iti. [Ty sßm] zajistΘ [jsi] jako z nßs deset tisφc∙, proto₧ lΘpe bude, abys nßm byl v m∞st∞ ku pomoci.
4. I °ekl jim krßl: Co₧ se vßm za dobrΘ vidφ, uΦinφm. Tedy stßl krßl u brßny, a vÜecken lid vychßzel po stu a po tisφci.
5. P°ikßzal pak krßl Joßbovi a Abizai a Ittai, °ka: Zachßzejte₧ [mi] p∞kn∞ s synem Absolonem. A vÜecken lid slyÜel, kdy₧ p°ikazoval krßl vÜechn∞m hejtman∙m o Absolonovi.
6. A tak vytßhl lid do pole proti lidu IzraelskΘmu, a byla bitva v lese Efraim.
7. I pora₧en jest tu lid Izraelsk² od slu₧ebnφk∙ Davidov²ch, a stala se tu porß₧ka velikß v ten den [a₧ do] dvadceti tisφc∙.
8. Nebo kdy₧ ta bitva rozÜφ°ila se po vÜφ krajin∞, vφce pohubil lidu les, ne₧li jich po₧ral meΦ toho dne.
9. Potkal se pak Absolon s slu₧ebnφky Davidov²mi. Kter²₧to Absolon jel na mezku, (i podÜel mezek pod hust² dub velik²), a uvßzl za hlavu v stromu tom, tak ₧e visel mezi nebem a zemφ. Ale mezek, kter²₧ pod nφm byl, odb∞hl pryΦ.
10. To uz°ev jeden, oznßmil Joßbovi, °ka: Hle, vid∞l jsem Absolona, an visφ na dub∞.
11. I °ekl Joßb mu₧i, kter²₧ mu [to] oznßmil: Aj, vid∞ls. ProΦe₧ jsi ho tam nesrazil na zem? A jß byl¥ bych povinen dßti deset [lot∙] st°φbra a pßs rytφ°sk² jeden.
12. Odpov∞d∞l mu₧ ten Joßbovi: A jß, bych i odeΦten²ch m∞l na ruce svΘ tisφc [lot∙] st°φbra, nevztßhl bych ruky svΘ na syna krßlova; nebo jsme slyÜeli, [kterak] p°ikazoval krßl tob∞ a Abizai a Ittai, °ka: èet°te vÜickni syna [mΘho] Absolona;
13. LeΦ bych se dopustiti cht∞l sßm proti duÜi svΘ nepravosti. Ale neb²vߥ nic tajno p°ed krßlem, a ty bys sßm proti [mn∞] stßl.
14. I °ekl Joßb: Nebudu¥ se tu meÜkati s tebou. Proto₧ vzav t°i kopφ do ruky svΘ, vrazil je do Absolona, an jeÜt∞ ₧iv byl na dub∞.
15. A obskoΦivÜe Absolona deset slu₧ebnφk∙, od∞nc∙ Joßbov²ch, bili jej a zabili.
16. V tom zatroubil Joßb v troubu. I vrßtil se lid od hon∞nφ Izraele; nebo zdr₧el Joßb lid.
17. A vzavÜe Absolona, uvrhli jej v tom lese do jßmy velikΘ, a nametali na n∞j hromadu kamenφ velmi velikou. Ale vÜecken Izrael zutφkali jeden ka₧d² do stan∙ sv²ch.
18. ( Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sob∞ za ₧ivota svΘho sloup v ·dolφ krßlovskΘm; nebo byl °ekl: Nemßm syna, aby z∙stala pam∞t jmΘna mΘho. Proto₧ nazval ten sloup jmΘnem sv²m, kter²₧ slove mφsto Absolonovo a₧ do dneÜnφho dne.)
19. Tedy Achimaas syn Sßdoch∙v °ekl: Medle, nech¥ b∞₧φm, abych zv∞stoval krßli, ₧e ho vysvobodil Hospodin z ruky nep°ßtel jeho.
20. I °ekl jemu Joßb: Nebyl bys dnes dobr²m poslem, ale oznßmφÜ to jinΘho dne; dnes vÜak neoznamuj, proto ₧e syn krßl∙v um°el.
21. Potom °ekl Joßb k Chuzi: Jdi₧, zv∞stuj krßli, co jsi vid∞l. A pokloniv se Chuzi Joßbovi, b∞₧el.
22. Mluvil pak jeÜt∞ Achimaas syn Sßdoch∙v, a °ekl Joßbovi: Bu∩, jak bu∩, medle, nech¥ jß takΘ b∞₧φm za Chuzi. Odpov∞d∞l Joßb: ProΦ bys ty b∞₧el, synu m∙j, kdy₧ nemßÜ, co bys dobrΘho zv∞stoval?
23. I [°ekl:] Bu∩, jak bu∩, pob∞hnu. Odpov∞d∞l mu: B∞₧. A tak b∞₧el Achimaas cestou p°φm∞jÜφ a p°edb∞hl Chuzi.
24. David pak sed∞l mezi dv∞ma branami. I vyÜel strß₧n² na vrch brßny na zed, kter²₧ pozdvih oΦφ sv²ch, uz°el, a hle, mu₧ b∞₧el sßm.
25. Tedy volaje strß₧n², oznßmil krßli. I °ekl krßl: Jest-li¥ sßm, dobrΘ poselstvφ nese. A kdy₧ ten Üel p°edce a p°ibli₧oval se,
26. Uz°el jeÜt∞ strß₧n² mu₧e druhΘho b∞₧φcφho. I zavolal strß₧n² na brannΘho a °ekl: Hle, [op∞t] mu₧ b∞₧φ sßm.Tedy °ekl krßl: I ten¥ v poselstvφ b∞₧φ.
27. ╪ekl jeÜt∞ strß₧n²: Vidφm b∞h prvnφho, jako b∞h Achimaasa syna Sßdochova. I °ekl krßl: Dobr²t∞ to mu₧, proto₧ s dobr²m poselstvφm jde.
28. Tedy volaje Achimaas, °ekl krßli: Pokoj [tob∞.] A pokloniv se krßli tvß°φ svou k zemi, °ekl: Po₧ehnan² Hospodin B∙h tv∙j, kter²₧ podmanil mu₧e ty, kte°φ₧ pozdvihli rukou sv²ch proti pßnu mΘmu krßli.
29. I °ekl krßl: Dob°e-li se mß syn [m∙j] Absolon? Odpov∞d∞l Achimaas: Vid∞l jsem hluk velik², kdy₧ posφlal slu₧ebnφka krßlova Joßb, a [mne] slu₧ebnφka tvΘho, ale nevφm nic, co [bylo.]
30. Jemu₧ °ekl krßl: Odstup [a] st∙j tamto. I odstoupil a stßl.
31. A v tom Chuzi p°iÜed, °ekl: Zv∞stuje se pßnu mΘmu krßli, ₧e vysvobodil t∞ dnes Hospodin z ruky vÜech povstßvajφcφch proti tob∞.
32. Ale krßl °ekl k Chuzi: Jest-li₧ ₧iv syn [m∙j] Absolon? Odpov∞d∞l Chuzi: Nech¥ jsou tak, jako syn [krßl∙v, ] nep°ßtelΘ pßna mΘho krßle, i vÜickni, kte°φ₧ povstßvajφ proti tob∞ ke zlΘmu.
33. I zarmoutil se krßl, a vstoupiv do hornφho pokoje na brßn∞, plakal a jda, mluvil takto: Synu m∙j Absolone, synu m∙j, synu m∙j Absolone! ╙ kdybych byl um°el za tebe, Absolone synu m∙j, synu m∙j!

19.kapitola (2 Samuelova)


Joßb domlouval se na Davida. 10. David zase p°iveden i p°ijat za krßle.

1. I oznßmeno jest Joßbovi: Aj, krßl plßΦe a na°φkß pro Absolona.
2. ProΦe₧ obrßtilo se to vysvobozenφ toho dne v kvφlenφ vÜemu lidu; nebo slyÜel lid v ten den, ₧e bylo praveno: Zßmutek mß krßl pro syna svΘho.
3. A tak kradl se lid toho dne, vchßzeje do m∞sta, jako se krade lid, kdy₧ se stydφ, utφkaje z boje.
4. Krßl pak zakryl tvß° svou, a k°iΦel krßl hlasem velik²m: Synu m∙j Absolone, Absolone synu m∙j, synu m∙j!
5. Tedy vÜed Joßb k krßli do domu, °ekl: Zahanbil jsi dnes tvß°i vÜech slu₧ebnφk∙ sv²ch, kte°φ₧ vysvobodili ₧ivot tv∙j dnes, a ₧ivot syn∙ tv²ch i dcer tv²ch, a ₧ivot ₧en tv²ch i ₧ivot ₧enin tv²ch,
6. Miluje ty, kte°φ₧ t∞ majφ v nenßvisti, a v nenßvisti maje ty, kte°φ₧ t∞ milujφ; nebos dokßzal dnes, ₧e sob∞ nevß₧φÜ hejtman∙ a slu₧ebnφk∙. Shledal¥ jsem to zajistΘ dnes, ₧e kdyby byl Absolon ₧iv z∙stal, bychom pak vÜickni dnes byli pobiti, tedy dob°e by se tob∞ to lφbilo.
7. Proto₧ nynφ vstana, vyjdi, a mluv ochotn∞ k slu₧ebnφk∙m sv²m; nebo p°isahßm¥ skrze Hospodina, jestli₧e nevyjdeÜ, ₧e¥ nez∙stane ₧ßdn² s tebou tΘto noci, a to¥ bude tob∞ horÜφ, ne₧li vÜecky zlΘ v∞ci, kterΘ₧ na tebe p°iÜly od mladosti tvΘ a₧ dosavad.
8. A tak vstav krßl, posadil se v brßn∞. I pov∞dφno bylo vÜemu lidu t∞mito slovy: Aj, krßl sedφ v brßn∞. I p°iÜel vÜecken lid p°ed oblφΦej krßle, ale lid Izraelsk² byl zutφkal jeden ka₧d² do sv²ch stan∙.
9. Tedy vÜecken lid hßdal se vespolek ve vÜech pokolenφch Izraelsk²ch, a pravili: Krßl vytrhl nßs z ruky nep°ßtel naÜich, a tent²₧ vytrhl nßs z ruky Filistinsk²ch, a te∩ nynφ utekl z zem∞ p°ed Absolonem.
10. Absolon pak, kterΘho₧ jsme pomazali sob∞, zahynul v boji. Nynφ tedy, proΦ zanedbßvßte p°ivΘsti zase krßle?
11. Proto₧ krßl David poslal k Sßdochovi a Abiatarovi kn∞₧φm, s t∞mito slovy: Mluvte k starÜφm Judsk²m, °kouce: ProΦ mßte b²ti poslednφ v uvedenφ zase krßle do domu jeho? (Nebo °eΦ vÜeho lidu IzraelskΘho donesla se krßle [o uvedenφ jeho] do domu jeho.)
12. Brat°φ moji jste, kost mß a t∞lo mΘ jste; proΦ tedy mßte b²ti poslednφ v uvedenφ zase krßle?
13. A Amazovi takΘ rcete: Zdali₧ ty nejsi kost mß a t∞lo mΘ? Toto a¥ mi uΦinφ B∙h a toto p°idß, jestli₧e nebudeÜ hejtmanem vojska p°ede mnou po vÜecky dny na mφsto Joßba.
14. I naklonil srdce vÜech mu₧∙ Judsk²ch, jako mu₧e jednoho, aby poslali k krßli, [°kouce:] Navrati₧ se ty i vÜickni slu₧ebnφci tvoji.
15. Tedy navrßtil se krßl, a p°iÜel a₧ k Jordßnu. Lid pak Judsk² byl p°iÜel do Galgala, aby se bral vst°φc krßli, a p°evedl jej p°es Jordßn.
16. PospφÜil takΘ Semei syn Gery, syna Jemini, kter²₧ byl z Bahurim, a vyÜel s lidem Judsk²m vst°φc krßli Davidovi.
17. A tisφc mu₧∙ bylo s nφm z Beniamin. Sφba takΘ slu₧ebnφk domu Saulova, s patnßcti syny sv²mi, a dvadceti slu₧ebnφk∙ jeho s nφm, p°epravili se p°es Jordßn p°ed krßle.
18. I p°eplavili lodφ, aby p°evezli Φeled krßlovskou a uΦinili, co₧ by se jemu lφbilo. Semei pak syn Ger∙v padl p°ed krßlem, kdy₧ se p°epraviti m∞l p°es Jordßn.
19. A °ekl krßli: NepoΦφtej mi pßn m∙j nepravosti, a nezpomφnej, co neprßv∞ uΦinil slu₧ebnφk tv∙j toho dne, kdy₧ vyÜel pßn m∙j krßl z JeruzalΘma, aby to m∞l sklßdati krßl v srdci svΘm.
20. Nebo¥ znß slu₧ebnφk tv∙j, ₧e zh°eÜil, a aj, p°iÜel jsem dnes prvΘ, ne₧ kdo ze vÜφ Φeledi Jozefovy, abych vyÜel vst°φc pßnu svΘmu krßli.
21. I odpov∞d∞l Abizai syn Sarvie a °ekl: A co₧ nebude zabit Semei, proto ₧e zlo°eΦil pomazanΘmu Hospodinovu?
22. Ale David °ekl: Co vßm do toho, synovΘ Sarvie, ₧e jste mi dnes odpornφ? Dnes-li₧ mßzabit b²ti n∞kdo v Izraeli? Nebo zdali₧ nevφm, ₧e dnes jsem krßlem nad Izraelem.
23. Tedy °ekl krßl k Semei: Neum°eÜ. I p°isßhl mu krßl.
24. Mifibozet takΘ vnuk Saul∙v vyjel vst°φc krßli. (NeoÜet°oval pak byl noh sv²ch, ani brady nespravoval, ani Üat∙ sv²ch nepral od toho dne, jak₧ byl odÜel krßl, a₧ do dne, kdy₧ se navrßtil v pokoji.)
25. A kdy₧ p°iÜel do JeruzalΘma, vyÜel vst°φc krßli. I °ekl jemu krßl: ProΦ jsi neodÜel se mnou, Mifibozete?
26. Kter²₧ odpov∞d∞l: Pane m∙j krßli, slu₧ebnφk m∙j oklamal mne. ╪eklt∞ byl zajistΘ slu₧ebnφk tv∙j: Osedlßm sob∞ osla, abych vsedna na n∞j, bral se s krßlem, proto ₧e jest kulhav² slu₧ebnφk tv∙j.
27. I osoΦil slu₧ebnφka tvΘho u pßna mΘho krßle, ale pßn m∙j krßl [jest] jako and∞l Bo₧φ, uΦini₧ tedy, co₧¥ se dobrΘho vidφ.
28. Nebo vÜickni z domu otce mΘho byli jsme hodni smrti p°ed pßnem m²m krßlem, a vÜak jsi zasadil slu₧ebnφka svΘho mezi ty, kte°φ₧ jedφ [chlΘb] stolu tvΘho. K Φemu₧ bych vφce prßvo m∞l, a oΦ se vφce na krßle domlouval?
29. Jemu₧ °ekl krßl: ProΦ Üφ°φÜ °eΦ svou? Vy°kl¥ jsem. Ty a Sφba rozd∞lte se statkem.
30. JeÜt∞ °ekl Mifibozet krßli: T°ebas nech¥ vÜecko vezme, kdy₧ se [jen] navrßtil pßn m∙j krßl v pokoji do domu svΘho.
31. Ano i Barzillai Galßdsk² vyÜel z Rogelim, a p°epravil se s krßlem p°es Jordßn, aby ho zprovodil za Jordßn.
32. Byl pak Barzillai velmi star², maje osmdesßte let, kter²₧ opatroval krßle stravou, kdy₧ ob²val v Mahanaim; nebo byl Φlov∞k bohat² velmi.
33. I °ekl krßl k Barzillai: Po∩ se mnou, a chovati t∞ budu p°i sob∞ v JeruzalΘm∞.
34. Ale Barzillai odpov∞d∞l krßli: Jacφ₧ jsou dnovΘ v∞ku mΘho, abych Üel s krßlem do JeruzalΘma?
35. V osmdesßti letech jsem dnes. Zdali₧ mohu rozeznati mezi dobr²m a zl²m? Zdali₧ okuÜenφm rozeznß slu₧ebnφk tv∙j, co bych jedl a co bych pil? Zdali₧ poslouchati mohu ji₧ hlasu zp∞vßk∙ a zp∞vakynφ? ProΦ by tedy slu₧ebnφk tv∙j dΘle b²ti m∞l b°emenem pßnu svΘmu krßli?
36. MaliΦko jeÜt∞ p∙jde slu₧ebnφk tv∙j za Jordßn s krßlem; nebo proΦ by mi se takovou odplatou krßl odplacovati m∞l?
37. Nech¥ se navrßtφ, prosφm, slu₧ebnφk tv∙j, a¥ umru v m∞st∞ svΘm, kde₧ jest hrob otce mΘho a matky mΘ. Aj, slu₧ebnφk tv∙j Chimham p∙jde se pßnem m²m krßlem, jemu₧ uΦinφÜ, co₧¥ se dobrΘho vid∞ti bude.
38. I °ekl krßl: [Dob°e, ] nech¥ jde se mnou Chimham, a uΦinφm jemu, co₧ se tob∞ za dobrΘ vid∞ti bude; nadto Φeho₧koli po₧ßdßÜ ode mne, to¥ uΦinφm.
39. A kdy₧ se p°epravil vÜecken lid p°es Jordßn, krßl takΘ p°epravil se. I polφbil krßl Barzillai a po₧ehnal ho, kter²₧to navrßtil se na mφsto svΘ.
40. A tak bral se krßl do Galgala a Chimham s nφm; vÜecken takΘ lid Judsk² provßzeli krßle, tΘ₧ i polovice lidu IzraelskΘho.
41. A aj, vÜickni mu₧i IzraelÜtφ p°iÜedÜe k krßli, °ekli jemu: ProΦ jsou t∞ ukradli brat°φ naÜi, mu₧i Juda, a p°evedli krßle a Φeled jeho p°es Jordßn, i vÜecky mu₧e Davidovy s nφm?
42. I odpov∞d∞li vÜickni mu₧i JudÜtφ mu₧∙m Izraelsk²m: Proto ₧e krßl jest p°φbuzn² nßÜ. A proΦ se hn∞vßte o to? Zdali₧ nßs za to krßl pokrmy opatroval? Zdali₧ nßm jakΘ dary dal?
43. Odpovφdajφce pak mu₧i IzraelÜtφ mu₧∙m Judsk²m, °ekli: Deset dφl∙ mßme v krßli, a proto₧ i v Davidovi [mßme] vφce ne₧li vy. ProΦe₧ tedy mßlo jste nßs sob∞ vß₧ili? Zdali₧ jsme my prvΘ o to nemluvili, abychom zase p°ivedli krßle svΘho? Ale tvrdÜφ byla °eΦ mu₧∙ Judsk²ch nad °eΦ mu₧∙ Izraelsk²ch.

20.kapitola (2 Samuelova)


Odtr₧enφ lidu IzraelskΘho od Davida. 8. Smrt Amazy; 22. a Seby.

1. P°iÜel pak tu nßhodou Φlov∞k neÜlechetn², jeho₧ jmΘno bylo Seba, syn Bichri, mu₧ Jemini. Ten zatroubil v troubu a °ekl: Nemßme¥ my dφlu v Davidovi, ani d∞dictvφ v synu Izai; [obra¥ se] jeden ka₧d² k stan∙m sv²m, ≤ Izraeli.
2. A tak vÜickni mu₧i IzraelÜtφ odstoupili od Davida za Sebou synem Bichri, ale mu₧i JudÜtφ p°φdr₧eli se krßle svΘho od Jordßnu a₧ do JeruzalΘma.
3. David pak p°iÜel do domu svΘho do JeruzalΘma. A vzal krßl deset ₧enin, kter²ch₧ byl nechal, aby hlφdaly doma, a dal je pod strß₧, a choval je, ale nevchßzel k nim. A z∙staly zav°enΘ a₧ do dne smrti svΘ v vdovstvφ.
4. Potom °ekl krßl Amazovi: Svolej mi mu₧e JudskΘ do t°etφho dne, ty takΘ se tu postav.
5. A tak odÜel Amaza, aby svolal lid Judsk², ale prodlil mimo urΦit² Φas, kter²₧ mu byl ulo₧il.
6. Proto₧ °ekl David Abizai: Ji₧ nynφ h∙°e nßm Φiniti bude Seba syn Bichri, ne₧li Absolon. Vezmi slu₧ebnφky pßna svΘho, a ho≥ jej, aby sob∞ nenalezl m∞st hrazen²ch, a tak uÜel by nßm s oΦφ.
7. Tedy tßhli za nφm mu₧i Joßbovi, i CheretejÜtφ, i PeletejÜtφ, a vÜickni udatnφ vytßhli z JeruzalΘma, aby honili Sebu syna Bichri.
8. A kdy₧ byli u kamene toho velikΘho, kter²₧ [jest] v Gabaon, Amaza potkal se s nimi. Joßb pak byl opßsßn po sukni, v kterou₧ byl obleΦen, na nφ₧ takΘ m∞l p°ipßsan² meΦ k bedrßm v poÜv∞ svΘ, kter²₧ snadn∞ vytrhnouti i zase vstrΦiti mohl.
9. I °ekl Joßb Amazovi: Dob°e-li se mßÜ, brat°e m∙j? A ujal Joßb pravou rukou Amazu za bradu, aby ho polφbil.
10. Ale Amaza neÜet°il se meΦe, kter²₧ [byl] v ruce Joßbov∞. I ranil ho jφm pod pßtΘ ₧ebro, a vykydl st°eva jeho na zem jednou ranou, a um°el. I honili Joßb a Abizai, bratr jeho, Sebu syna Bichri.
11. Tedy stoje tu jeden podlΘ n∞ho z slu₧ebnφk∙ Joßbov²ch, °ekl: Kdokoli p°eje Joßbovi, a kdokoli [dr₧φ] s Davidem, [jdi] za Joßbem.
12. Amaza pak vßlel se ve krvi prost°ed cesty. A vida onen, ₧e se zastavoval vÜecken lid, odvlΘkl Amazu s cesty do pole, a uvrhl na n∞j roucho, vida, ₧e ka₧d², kdo₧ Üel mimo n∞j, zastavoval se.
13. A kdy₧ byl odvleΦen z cesty, Üel jeden ka₧d² za Joßbem, aby honili Sebu syna Bichri.
14. (Kter²₧to proÜel vÜecka pokolenφ Izraelskß do Abel Betmaacha se vÜechn∞mi Berejsk²mi, kte°φ₧ se byli shromß₧dili a Üli za nφm.)
15. A p°itßhÜe, oblehli jej v Abel Betmaacha, a ud∞lali nßsyp proti m∞stu, kterΘ₧ se brßnilo z baÜt; vÜecken pak lid, kter²₧ byl s Joßbem, usiloval podvrßtiti zed.
16. V tom zvolala [jedna] rozumnß ₧ena z m∞sta: SlyÜte, slyÜte! Rcete medle Joßbovi: P°istup sem, a budu s tebou mluviti.
17. Kter²₧ kdy₧ k nφ p°istoupil, °ekla ₧ena: Ty-li jsi Joßb? Odpov∞d∞l: Jsem. I °ekla jemu: PoslyÜ slov slu₧ebnice svΘ. Odpov∞d∞l: SlyÜφm.
18. Proto₧ mluvila, °kuci: Tak¥ jsou rozmlouvali [hned] s poΦßtku, °kouce: Bez pochyby ₧e¥ se ptßti budou Abelsk²ch, a tak se spravφ.
19. Jߥ jsem [jedno z] pokojn²ch [a] v∞rn²ch Izraelsk²ch, ty pak usilujeÜ zkaziti m∞sto, a to jeÜt∞ hlavnφ m∞sto v Izraeli. I proΦe₧ usilujeÜ sehltiti d∞dictvφ Hospodinovo?
20. Tedy odpov∞d∞l Joßb a °ekl: Odstup, odstup to ode mne, abych sehltiti a zkaziti cht∞l.
21. Nenφ¥ toho, ale mu₧ z hory Efraim, jmΘnem Seba, syn Bichri, pozdvihl ruky svΘ proti krßli Davidovi. Vydejte ho samΘho, a odtrhnem¥ od m∞sta. I °ekla ₧ena Joßbovi: Hle, hlava jeho vyvr₧ena bude tob∞ p°es zed.
22. A tak zjednala to ₧ena ta u vÜeho lidu moudrostφ svou, ₧e s¥avÜe hlavu Seby syna Bichri, vyhodili ji Joßbovi. Kter²₧to kdy₧ zatroubil v troubu, rozeÜli se od m∞sta jeden ka₧d² do stan∙ sv²ch. Joßb takΘ vrßtil se do JeruzalΘma k krßli.
23. Byl pak Joßb p°edstaven vÜemu vojsku IzraelskΘmu, a BanaißÜ syn Joiad∙v nad Cheretejsk²mi a Peletejsk²mi.
24. TΘ₧ Aduram byl nad platy, a Jozafat syn Achilud∙v [byl] kanclφ°em,
25. A SeißÜ pφsa°em, Sßdoch pak a Abiatar byli kn∞₧φmi.
26. Hφra takΘ Jairsk² byl knφ₧etem Davidov²m.

21.kapitola (2 Samuelova)


Hlad velik² za Φasu Davidova, 15. a Φty°i vßlky jeho.

1. Byl pak hlad za dn∙ Davidov²ch t°i lΘta po°ßd. I hledal David tvß°i Hospodinovy. Jemu₧ °ekl Hospodin: Pro Saule a pro d∙m jeho vra₧edln², nebo zmordoval GabaonitskΘ.
2. Tedy povolav krßl Gabaonitsk²ch, mluvil k nim. (GabaonitÜtφ pak nebyli z syn∙Izraelsk²ch, ale z ostatk∙ Amorejsk²ch, jim₧ aΦkoli byli synovΘ IzraelÜtφ p°φsahou se zavßzali, vÜak Saul usiloval je vyplΘniti, v horlivosti svΘ pro syny IzraelskΘ a JudskΘ.)
3. A °ekl David Gabaonitsk²m: Co₧ vßm uΦinφm a Φφm [vßs] spokojφm, abyste dobro°eΦili d∞dictvφ Hospodinovu?
4. Odpov∞d∞li jemu GabaonitÜtφ: Nenφ nßm o st°φbro ani o zlato [Φiniti] s Saulem a domem jeho, ani o bez₧ivotφ n∞koho z Izraele. I °ekl: Co₧koli dφte, uΦinφm vßm.
5. Kte°φ₧ °ekli krßli: Mu₧e toho, kter²₧ vyhubil nßs, a kter²₧ uklßdal o nßs, vyhladφme, aby nez∙stal v ₧ßdn²ch konΦinßch Izraelsk²ch.
6. Nech¥ jest nßm dßno sedm mu₧∙ z jeho syn∙, a zv∞sφme je Hospodinu u Gabaa Saulova, kterΘho₧ byl vyvolil Hospodin. I °ekl krßl: Jß dßm.
7. Odpustil pak krßl Mifibozetovi synu Jonaty, syna Saulova, pro p°φsahu Hospodinovu, kterß₧ [byla] mezi nimi, mezi Davidem a Jonatou synem Saulov²m.
8. Ale vzal krßl dva syny Rizpy dcery Aja, kterΘ₧ porodila Saulovi, Armona a Mifibozeta, a p∞t syn∙ [sestry] Mφkol dcery Saulovy, kterΘ₧ byla porodila Adrielovi synu Barzillai MolatitskΘho.
9. I vydal je v ruku Gabaonitsk²ch, kterΘ₧ zv∞Üeli na ho°e p°ed Hospodinem. A tak kleslo t∞ch sedm spolu, a zbiti jsou p°i zaΦßtku ₧n∞, kdy₧ poΦφnali ₧φti jeΦmene.
10. Rizpa pak, dcera Aja, vzavÜi ₧φni, prost°ela ji sob∞ na skßle p°i zaΦßtku ₧n∞, dokud₧ neprÜel na n∞ dΘÜ¥ s nebe, a nedala ptßk∙m nebesk²m sedati na n∞ ve dne, ani [p°ichßzeti] zv∞°i polnφ v noci.
11. Tedy oznßmeno jest Davidovi, co uΦinila Rizpa dcera Aja, ₧enina Saulova.
12. Proto₧ odÜed David, vzal kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho od starÜφch Jßbes Galßd, kte°φ₧ byli je ukradli na ulici Betsan, kde₧to byli je zv∞Üeli FilistinÜtφ v ten den, kdy₧ porazili FilistinÜtφ Saule v Gelboe.
13. Vzal, pravφm, odtud kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho; i kosti [t∞ch, ] kte°φ₧ zv∞Üeni byli, sebrali.
14. A pochovali [je] s kostmi Saulov²mi a Jonaty syna jeho, v zemi Beniamin, v Sela, v hrob∞ Cis otce jeho; a uΦinili vÜecko, co₧ byl p°ikßzal krßl, a potom slitoval se B∙h nad zemφ.
15. Vznikla pak op∞t vßlka Filistinsk²ch proti Izraelovi. I vytßhl David a slu₧ebnφci jeho s nφm, a bili se s Filistinsk²mi, tak ₧e ustal David.
16. Tedy Izbibenob, kter²₧ byl z syn∙ jednoho obra, (jeho₧ kopφ hrot vß₧il t°i sta lot∙ oceli, a m∞l p°ipßsan² k sob∞ [meΦ] nov²), myslil zabiti Davida.
17. Ale retoval ho Abizai syn Sarvie, a raniv toho FilistinskΘho, zabil jej. Proto₧ mu₧i Davidovi p°isßhli, °kouce jemu: Nep∙jdeÜ vφce s nßmi do boje, abys nezhasil svφce IzraelskΘ.
18. Op∞t byla vßlka v Gob s Filistinsk²mi. Tehdß₧ Sibbechai Chusatsk² zabil Sßfu, kter²₧ byl z syn∙ tΘho₧ obra.
19. Byla jeÜt∞ i jinß vßlka s Filistinsk²mi v Gob, kde₧ Elchßnan syn Jßre Oregim BetlΘmsk² zabil [bratra] GolißÜe GittejskΘho, u jeho₧ kopφ bylo d°evo jako vratidlo tkadlcovskΘ.
20. Potom byla takΘ vßlka v Gßt. A byl tam mu₧ [velikΘ] postavy, kter²₧ m∞l u rukou a u noh po Üesti prstech, vÜech Φty°mecφtma, a byl takΘ syn toho obra.
21. Ten kdy₧ han∞l Izraele, zabil ho Jonata, syn Semmaa bratra Davidova.
22. Ti Φty°i byli synovΘ jednoho obra v Gßt, kte°φ₧ padli od ruky Davidovy a od ruky slu₧ebnφk∙ jeho.

22.kapitola (2 Samuelova)


Pφse≥ Davidova, v nφ₧ on dobrotu Bo₧φ slavil a za vysvobozenφ od nep°ßtel

Bohu d∞koval.

1. Mluvil pak David Hospodinu slova pφsn∞ tΘto v ten den, kdy₧ ho vysvobodil Hospodin z ruky vÜech nep°ßtel jeho, i z ruky Saulovy.
2. A °ekl: Hospodin skßla mß a hrad m∙j, i vysvoboditel m∙j se mnou.
3. B∙h skßla mß, doufati budu v n∞ho; Ütφt m∙j a roh spasenφ mΘho, vyv²Üenφ mΘ a ·toΦiÜt∞ mΘ, spasitel m∙j, kter²₧ od nßsilφ vysvobozuje mne.
4. Chvßly hodnΘho vz²val jsem Hospodina, a od nep°ßtel sv²ch vysvobozen jsem.
5. Nebo obklφΦily mne byly ·zkosti smrti, a proudovΘ bezbo₧n²ch p°ed∞sili mne.
6. Bolesti smrtelnΘ obstoupily mne, a osφdla smrti zachvßtila mne.
7. V ·zkosti svΘ vz²val jsem Hospodina, a k Bohu svΘmu volal jsem, i vyslyÜel z chrßmu svΘho hlas m∙j, a k°ik m∙j [p°iÜel] v uÜi jeho.
8. Tedy pohnula se a zat°ßsla zem∞, zßkladovΘ nebes pohnuli se, a t°ßsli se pro rozhn∞vßnφ jeho.
9. D²m vychßzel z ch°φpφ jeho, a ohe≥ z₧φrajφcφ z ·st jeho, od n∞ho₧ se uhlφ roznφtilo.
10. Nakloniv nebes, sstoupil, a mrßkota [byla] pod nohami jeho.
11. I vsedl na cherubφn a let∞l, a spat°φn jest na pe°φ v∞trovΘm.
12. Polo₧il temnosti v∙kol sebe [jako] stany, shrnutφ vod, oblaky hustΘ.
13. Od blesku oblφΦeje jeho rozpßlilo se uhlφ °e°avΘ.
14. H°φmal s nebes Hospodin, a NejvyÜÜφ vydal zvuk sv∙j.
15. Vyst°elil i st°ely, kter²mi₧ je rozpt²lil, [a] bl²skßnφ, jφm₧ je porazil.
16. I ukßzaly se hlubiny mo°skΘ, a odkryti jsou zßkladovΘ okrÜlku, pro z∙°ivΘ kßrßnφ Hospodinovo, pro dm²chßnφ v∞tru ch°φpφ jeho.
17. Poslav s v²sosti, p°ijal mne, vytßhl mne z vod velik²ch.
18. Vysvobodil mne od nep°φtele mΘho silnΘho, od t∞ch, kte°φ₧ mne nenßvid∞li, aΦkoli siln∞jÜφ mne byli.
19. P°edstihli mne v den trßpenφ mΘho, ale Hospodin byl mi podpora.
20. Kter²₧ vyvedl mne na prostranstvφ, vysvobodil mne, nebo sob∞ oblφbil mne.
21. Odplatil mi Hospodin podlΘ spravedlnosti mΘ, podlΘ Φistoty rukou m²ch odplatil mi.
22. Nebo jsem ost°φhal cest Hospodinov²ch, ani₧ jsem se bezbo₧n∞ strhl Boha svΘho.
23. VÜickni zajistΘ soudovΘ jeho jsou p°ed oblφΦejem m²m, ani₧ jsem od kter²ch ustanovenφ jeho odstoupil.
24. A tak byv dokonal² p°ed nφm, Üet°il jsem, abych se nedopustil nepravosti.
25. Proto₧ odplatil mi Hospodin podlΘ spravedlnosi mΘ, vedlΘ Φistoty mΘ p°ed oΦima jeho.
26. Ty, [Pane, ] s milosrdn²m milosrdn∞ naklßdßÜ, a k up°φmΘmu up°φm∞ se mßÜ.
27. K sprostnΘmu sprostn∞ se ukazujeÜ, a s p°evrßcen²m p°evrßcen∞ zachßzφÜ.
28. Lid pak ssou₧en² vysvobozujeÜ, ale p°ed vysokomysln²mi oΦi svΘ sklopujeÜ.
29. Ty zajistΘ jsi svφce mß, ≤ Hospodine. Hospodin jist∞ osv∞cuje temnosti mΘ.
30. Nebo v tob∞ prob∞hl jsem vojska, v Bohu svΘm p°eskoΦil jsem zed.
31. Toho [Boha] silnΘho cesta jest dokonalß, v²mluvnosti Hospodinovy p°eΦiÜt∞nΘ; on¥ jest Ütφt vÜech, kte°φ₧ doufajφ v n∞ho.
32. Nebo kdo jest Bohem krom∞ Hospodina? A kdo jest skalou krom∞ Boha naÜeho?
33. B∙h [jest] sφla mß [i] vojska [mΘho, ] on¥ p∙sobφ volnou cestu mou.
34. ╚inφ nohy mΘ jako lanφ, a na vysok²ch mφstech m²ch postavuje mne.
35. CviΦφ ruce mΘ k boji, tak ₧e lßmi luΦiÜt∞ ocelivß rukama sv²ma.
36. Nebo dal mi Ütφt spasenφ svΘho, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
37. RozÜφ°il kroky mΘ pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mΘ.
38. Honil jsem nep°ßtely svΘ a zahladil jsem je, ani₧ jsem se navrßtil, dokud₧ jsem jich nevyplΘnil.
39. Docela jsem je vyhubil a sprobodaljsem je, tak ₧e nepovstanou; i padli pod nohy mΘ.
40. Ty zajistΘ, [Bo₧e, ] p°epßsals mne udatnostφ k boji, porazils pode mne ty, kte°φ₧ povstßvajφ proti mn∞.
41. N²br₧ dals mi Üφji nep°ßtel m²ch, t∞ch, kte°φ₧ v nenßvisti m∞li mne, a vyplΘnil jsem je.
42. OhlΘdali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyÜel jich.
43. I pot°el jsem je jako prach zem∞, jako blßto na ulicφch potlaΦil [a] rozpt²lil jsem je.
44. Ty jsi mne vytrhl z r∙znic lidu mΘho, zachovals mne, abych byl za hlavu nßrod∙m; lid neznßm² mn∞ slou₧il.
45. Cizozemci lhali mi, a jak₧ zaslechli, uposlechli mne.
46. Cizozemci svadli, a t°ßsli se i v ohradßch sv²ch.
47. Äiv¥ jest Hospodin, a po₧ehnanß skßla mß; proto₧ a¥ jest vyvyÜovßn B∙h, skßla spasenφ mΘho,
48. B∙h siln², kter²₧ dßvß mi pomsty a podma≥uje mi lidi.
49. VyvodφÜ mne z [prost°ed] nep°ßtel m²ch, a nad povstßvajφcφmi proti mn∞ vyvyÜujeÜ mne, Φlov∞ka nepravΘho mne zbavujeÜ.
50. Proto₧ chvßliti t∞ budu, Hospodine, mezi nßrody, a jmΘnu tvΘmu ₧almy zpφvati budu.
51. [On¥ jest] hrad jistΘho spasenφ krßle svΘho, a ten, kter²₧ Φinφ milosrdenstvφ pomazanΘmu svΘmu Davidovi, i semeni jeho a₧ na v∞ky.

23.kapitola (2 Samuelova)


Poslednφ slova Davidova, 8. a jmΘna i poΦet udatn²ch rek∙ jeho.

1. Tato jsou pak poslednφ slova Davidova: ╪ekl David syn Izai, °ekl, pravφm, mu₧, kter²₧ jest velice zv²Üen², pomazan² Boha Jßkobova, a lib² v zp∞vφch Izraelsk²ch:
2. Duch Hospodin∙v mluvil skrze mne, a °eΦ jeho jazykem m²m [vynesena.]
3. ╪ekl mi B∙h Izraelsk², mluvila skßla Izraelskß: Kdo panovati bude nad lidem, bude¥ spravedliv², panujφcφ [v] bßzni Bo₧φ.
4. Rovn∞ jako b²vß sv∞tlo jit°nφ, kdy₧ slunce vychßzφ rßno bez oblak∙, [a jako] mocφ tepla a deÜt∞ [roste] bylina z zem∞:
5. Tak zajistΘ d∙m m∙j p°ed Bohem; nebo smlouvu v∞Φnou uΦinil se mnou, kterß₧ vÜelijak upevn∞na a ost°φhßna bude. A to¥ jest vÜecko mΘ spasenφ a vÜelikß ·t∞cha, ₧e nic [tak] vzd∞lßvati se nebude.
6. Bezbo₧nφ pak vÜickni vyplΘn∞ni [budou] jako trnφ, kterΘ₧ rukou brßno neb²vß.
7. Ale kdo₧ by se ho cht∞l dotknouti, vezme ₧elezo a ₧er∩, aneb ohn∞m docela spalφ je tu, kde₧ zrostlo.
8. Tato jsou jmΘna nejudatn∞jÜφch Davidov²ch: JoÜeb BaÜebet Tachmonsk², p°ednφ z v∙dc∙, jeho₧ rozkoÜ byla s kopφm pojednou ude°iti na osm set ku pobitφ [jich.]
9. A po n∞m Eleazar syn Dodi, syna Achochi, mezi t°mi siln²mi, kte°φ₧ [byli] s Davidem, kdy₧ se opovß₧ili proti Filistinsk²m shromß₧d∞n²m tam k boji, kdy₧ ji₧ byli odtßhli mu₧i IzraelÜtφ.
10. Ten vstav, bil FilistinskΘ, a₧ ustala ruka jeho a ostßla se p°i meΦi. V ten den zajistΘ uΦinil Hospodin vysvobozenφ velikΘ, tak ₧e se lid za nφm navrßtil, toliko aby ko°isti vzebral.
11. Po n∞m pak [byl] Samma syn Age Hararsk². Nebo kdy₧ se byli shromß₧dili FilistinÜtφ v hromadu tu, kde₧ bylo dφl rolφ posetΘ Üocovicφ, a lid utekl p°ed Filistinsk²mi:
12. Tedy postavil se u prost°ed dφlu toho, a vysvobodil jej, a porazil FilistinskΘ. I uΦinil Hospodin vysvobozenφ velikΘ.
13. Sstoupili takΘ ti t°i z t°idcφti p°ednφch, a p°iÜli ve ₧ni k Davidovi do jeskyn∞ Adulam, kdy₧ vojsko FilistinskΘ le₧elo v ·dolφ Refaim.
14. (Nebo David tehdß₧ [byl] v pevnosti svΘ, a osazen² lid Filistinsk²ch byl [u] BetlΘma.)
15. Zecht∞lo se pak Davidovi [vody, ] a °ekl: ╙ by mi n∞kdo dal pφti vody z Φisterny BetlΘmskΘ, kterß₧ jest u brßny!
16. A proto₧ probivÜe se ti t°i udatnφ skrze vojsko Filistinsk²ch, navß₧ili vody z Φisterny BetlΘmskΘ, kterß₧ [byla] u brßny, kterou₧ nesli a donesli k Davidovi. On pak necht∞l jφ pφti, ale ob∞toval ji Hospodinu,
17. A °ekl: Nedej₧ mi toho, ≤ Hospodine, abych to uΦiniti m∞l. Zdali₧ to nenφ krev mu₧∙ t∞ch, kte°φ₧ Üli, opovß₧ivÜe se ₧ivota svΘho? I necht∞l jφ pφti. To uΦinili ti t°i silnφ.
18. Potom Abizai bratr Joßb∙v, syn Sarvie, byl p°ednφ mezi t°mi, kter²₧ pozdvihl kopφ svΘho proti t°em st∙m, kterΘ₧ [i] pobil, a byl z t∞ch t°φ nejslovoutn∞jÜφ.
19. Z t∞ch t°φ on jsa nejslavn∞jÜφ, byl knφ₧etem jejich, a vÜak on∞m t°em nebyl rovn².
20. BanaißÜ takΘ syn Joiad∙v, syn mu₧e udatnΘho, velik²ch Φin∙, z Kabsael, ten porazil dva reky MoßbskΘ. Tent²₧ sstoupiv, zabil lva v jßm∞, kdy₧ byl snφh.
21. Ten takΘ zabil mu₧e EgyptskΘho, mu₧e [ku] podivenφ, a [m∞l] Egyptsk² v rukou kopφ. I Üel k n∞mu s holφ, a vytrh kopφ z ruky toho EgyptskΘho, zabil ho kopφm jeho.
22. To uΦinil BanaißÜ syn Joiad∙v, kter²₧ takΘ slovoutn² byl mezi t∞mi t°mi siln²mi.
23. [A aΦ byl] mezi t°idcφti nejslavn∞jÜφ, vÜak on∞m t°em se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty sv²mi.
24. Azael takΘ bratr Joßb∙v [byl] mezi t°idcφti t∞mito: Elchanan syn Dod∙v BetlΘmsk²,
25. Samma Charodsk², Elika Charodsk²,
26. Chelez Faltick², Hφra syn IkeÜ Tekoitsk²,
27. Abiezer Anatotsk², Mebunnai Chusatsk²,
28. Salmon Achochsk², Maharai Netofatsk²,
29. Cheleb syn Baany Netofatsk², Ittai syn Ribai z Gabaa syn∙ Beniamin,
30. BanaißÜ Faratonsk², Haddai od potoku Gßs,
31. Abialbon Arbatsk², Azmavet Barechumsk²,
32. Eliachba Salbonsk², z syn∙ Jasen Jonata,
33. Samma Hararsk², Achiam syn Sßrar Ararsk²,
34. Elifelet syn Achasbai MachatskΘho, Eliam syn Achitofel∙v Gilonsk²,
35. Chezrai Karmelsk², Farai Arbitsk²,
36. Igal syn Nßtan∙v z Soba, Bßni Gßdsk²,
37. Zelek Ammonsk², Nacharai Berotsk², od∞nec Joßba syna Sarvie,
38. Hφra Itrejsk², Gareb Itrejsk²,
39. UrißÜ Hetejsk². VÜech t°idceti a sedm.

24.kapitola (2 Samuelova)


NeÜ¥astnΘ Davidovo lidu seΦtenφ, 11. a pomsta Bo₧φ pro n∞.

1. Tedy op∞t prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl [satan] Davida na n∞, °ka: Jdi, seΦti lid Izraelsk² a Judsk².
2. Proto₧ °ekl krßl Joßbovi, hejtmanu vojska svΘho: Projdi i hned vÜecka pokolenφ Izraelskß od Dan a₧ k BersabΘ, a seΦt∞te lid, abych v∞d∞l poΦet jeho.
3. Ale Joßb °ekl krßli: P°idej₧ Hospodin B∙h tv∙j k lidu, jak₧ ho koli mnoho, stokrßt vφce, a to aby oΦi pßna mΘho krßle vid∞ly. Ale proΦ pßn m∙j krßl jest toho tak ₧ßdostiv?
4. A vÜak p°emohla °eΦ krßlova Joßba i knφ₧ata vojska. Proto₧ vyÜel Joßb a knφ₧ata vojska od tvß°i krßlovy, aby seΦtli lid Izraelsk².
5. A p°epravivÜe se p°es Jordßn, polo₧ili se p°i Aroer po pravΘ stran∞ m∞sta, kterΘ₧ jest u prost°ed potoka Gßd, a p°i Jazer.
6. Potom p°iÜli do Galßd a do zem∞ dolejÜφ novΘ, odkud₧ Üli do Dan Jßhan a do okolφ SidonskΘho.
7. P°iÜli takΘ ku pevnosti T²ru, a ke vÜem m∞st∙m Hevejsk²ch a Kananejsk²ch; odkud₧ Üli na poledne [zem∞] JudskΘ do BersabΘ.
8. A kdy₧ schodili vÜecku zemi, p°iÜli po p°eb∞hnutφ devφti m∞sφc∙ a dvadcφti dnφ do JeruzalΘma.
9. I dal Joßb poΦet seΦtenΘho lidu krßli. Bylo pak lidu IzraelskΘho osmkrßt sto tisφc mu₧∙ siln²ch, kte°φ₧ mohli vytrhnoutimeΦ [k bitv∞.] Mu₧∙ takΘ Judsk²ch p∞tkrßt stotisφc.
10. Potom padlo to t∞₧ce na srdce Davidovi, kdy₧ ji₧ seΦtl lid. I °ekl David Hospodinu: Zh°eÜil¥ jsem t∞₧ce, ₧e jsem [to] uΦinil, ale nynφ, ≤ Hospodine, odejmi, prosφm, nepravost slu₧ebnφka svΘho, neb¥ jsem velmi blßzniv∞ uΦinil.
11. Kdy₧ pak vstal David rßno, stalo se slovo Hospodinovo k Gßdovi proroku, vidoucφmu Davidovu, °koucφ:
12. Jdi a rci Davidovi: Toto pravφ Hospodin: Trojφ¥ v∞ci podßvßm, vyvol sob∞ jednu z nich, kterou₧¥ bych uΦinil.
13. Proto₧ p°iÜed Gßd k Davidovi, oznßmil mu [to, ] a °ekl jemu: ChceÜ-li, aby p°iÜel na tebe hlad za sedm let v zemi tvΘ? Φili abys za t°i m∞sφce utφkal p°ed nep°ßtely sv²mi, a oni aby t∞ honili? Φili aby za t°i dni byl mor v zemi tvΘ? Pomysli₧ sp∞Ün∞, a viz, jakou mßm odpov∞d dßti tomu, kter²₧ mne poslal.
14. I °ekl David k Gßdovi: ┌zkostmi sev°φn jsem nßramn∞; necha¥, prosφm, upadneme v ruku Hospodinovu, nebo¥ jsou mnohß slitovßnφ jeho, jedinΘ a¥ v ruce lidskΘ neupadßm.
15. A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra a₧ do Φasu ulo₧enΘho, a zem°elo jich z lidu od Dan a₧ do BersabΘ sedmdesßte tisφc mu₧∙.
16. A kdy₧ vztßhl and∞l ruku svou na JeruzalΘm, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlΘho, a °ekl and∞lu, kter²₧ hubil lid: Dosti¥ jest, ji₧ p°esta≥. And∞l pak Hospodin∙v byl u humna Aravny JebuzejskΘho.
17. I mluvil David Hospodinu, kdy₧ uz°el and∞la, an bije lid, a °ekl: Aj, jß jsem zh°eÜil, a jß jsem neprßv∞ uΦinil, ale tito, jsouce [jako] ovce, co uΦinili? Nech¥ jest, prosφm, ruka tvß proti mn∞ a proti domu otce mΘho.
18. Potom navrßtiv se Gßd k Davidovi v ten den, °ekl jemu: Vstup [a] vzd∞lej Hospodinu oltß° na humn∞ Aravny JebuzejskΘho.
19. I Üel David vedlΘ °eΦi Gßdovy, jako₧ byl p°ikßzal Hospodin.
20. A vyhlΘdaje Aravna, uz°el krßle s slu₧ebnφky jeho, an jdou k n∞mu; proto₧ vyÜed Aravna, poklonil se krßli tvß°φ svou a₧ k zemi.
21. I °ekl Aravna: ProΦ p°iÜel pßn m∙j krßl k slu₧ebnφku svΘmu? Odpov∞d∞l David: Abych koupil od tebe humno toto, na n∞m₧ bych vzd∞lal oltß° Hospodinu, aby p°estala rßna tato v lidu.
22. Op∞t °ekl Aravna Davidovi: Nech¥ vezme a ob∞tuje pßn m∙j krßl, co₧ se mu za dobrΘ vidφ. Aj, te∩ volovΘ k ob∞ti zßpalnΘ, a smyky vozovΘ i p°φpravy vol∙ na drva.
23. VÜecky ty v∞ci dßval krßlφk Aravna krßli. ╪ekl jeÜt∞ Aravna krßli: Hospodin B∙h tv∙j zalibi₧ t∞ sob∞.
24. ╪ekl pak krßl Aravnovi: Nikoli, ale rad∞ji koupφm od tebe, a zaplatφm, ani₧ budu ob∞tovati Hospodinu Bohu svΘmu ob∞ti zßpalnΘ darem danΘ. A tak koupil David humno a voly za padesßte lot∙ st°φbra.
25. A vzd∞lav tu David oltß° Hospodinu, ob∞toval ob∞ti zßpalnΘ a pokojnΘ. I byl milostiv Hospodin zemi, a p°estala zhouba v Izraeli.