Druhß EpiÜtola S. Petra


Kapitoly: 1, 2, 3.


#DRUH┴ EPIèTOLA OBECN┴#

#(SVAT╔HO) PETRA APOèTOLA.#

V epiÜtole tΘto, v nφ₧ se b∞h a zp∙sob cφrkve pot∞Üen²

i ₧alostn² obsahuje, apoÜtol

A. napomφnß vÜechn∞ch

1. k dochßzenφ znßmosti i ·Φastnosti Bo₧φch dobrodinφ

spasiteln²ch, p°inßle₧ejφcφch jako₧ k vzd∞lßvßnφ se zde v pravΘ

zbo₧nosti, tak takΘ k ₧ivotu budoucφmu,

2. k ctnostem svat²m z vφry pravΘ jdoucφm, p°i Φem₧ p°φΦinu

toho napomenutφ ukazuje (kap.1.);

B. vyst°φhß

1. od faleÜn²ch uΦitel∙ i jejich scestnΘho uΦenφ,

2. od posm∞vaΦ∙, o dni soudnΘm nev∞°φcφch, i od jejich zlΘho

₧ivota, p°i Φem₧ d∙vody mocnΘ dne poslednφho vede i zp∙sob jeho

vypisuje a za tφm dφk∙ Φin∞nφm epiÜtolu zavφrß (kap.2 a 3.).

Mß kapitoly 3.

    1.kapitola (Druhß EpiÜtola S. Petra)


    ZveliΦuje nestihlß bohatstvφ nßm v Kristu slo₧enß i v ·Φastnost

    danß, 5. a piln∞ napomφnß k nesenφ Bohu libΘho ovoce, 8. u₧itek

    pracφ v∞rn²ch, a jistotu nad∞je naÜφ, 17. i Bo₧φ hlas i prorock²

    slavn∞ p°ipomφnaje.

  1. èimon Petr, slu₧ebnφk a apoÜtol Je₧φÜe Krista, t∞m, kte°φ₧ spolu s nßmi zßrove≥ drahΘ dosßhli vφry, pro spravedlnost Boha naÜeho a Spasitele Jezukrista:
  2. Milost vßm a pokoj rozmno₧en bu∩ skrze znßmost Boha a Je₧φÜe Pßna naÜeho.
  3. Jako₧ nßm od jeho Bo₧skΘ moci vÜecko, co₧ [pot°ebφ bylo] k ₧ivotu a ku zbo₧nosti, darovßno jest, skrze znßmost toho, kter²₧ povolal nßs k slßv∞ a k ctnosti.
  4. Odkud₧to velikß nßm a drahß zaslφbenφ dßna jsou, [tak] abyste skrze n∞ Bo₧skΘho p°irozenφ ·Φastnφci uΦin∞ni byli, utekÜe poruÜenφ toho, kterΘ₧ jest na sv∞t∞ v ₧ßdostech [zl²ch].
  5. A na to pak [vy] vÜecku sna₧nost svou vynalo₧φce, prokazujte u vφ°e svΘ ctnost, a v ctnosti um∞nφ,
  6. V um∞nφ pak zdr₧elivost, a v zdr₧elivosti trp∞livost, v trp∞livosti pak zbo₧nost,
  7. V zbo₧nosti pak bratrstva milovßnφ, a v milovßnφ bratrstva lßsku.
  8. Ty zajistΘ v∞ci kdy₧ budou p°i vßs a [to] rozhojn∞nΘ, ne prßzdnΘ, ani neu₧iteΦnΘ postavφ vßs v znßmosti Pßna naÜeho Jezukrista.
  9. Nebo p°i kom₧ nenφ t∞chto v∞cφ, slep²¥ jest, a toho, co₧ vzdßleno jest, nevida, zapomenuv na oΦiÜt∞nφ sv²ch star²ch h°φch∙.
  10. Proto₧, brat°φ, rad∞ji sna₧te se pevnΘ povolßnφ svΘ i vyvolenφ uΦiniti; nebo to Φinφce, nepadnete nikdy.
  11. Tak¥ zajistΘ hojnΘ zp∙sobeno vßm bude vjitφ k v∞ΦnΘmu krßlovstvφ Pßna naÜeho a Spasitele Jezukrista.
  12. Proto₧ nezanedbßm¥ v₧dycky vßm p°ipomφnati t∞ch v∞cφ, aΦkoli um∞lφ i utvrzenφ jste v p°φtomnΘ pravd∞.
  13. Nebo¥ to mßm za spravedlivΘ, dokud₧ jsem v tomto stßnku, abych vßs probuzoval napomφnßnφm,
  14. V∞da, ₧e brzkΘ jest slo₧enφ stßnku mΘho, jako₧ mi i Pßn nßÜ Je₧φÜ Kristus oznßmil.
  15. P°iΦinφm¥ se i o to, abyste vy po odchodu mΘm Φasto se na ty v∞ci rozpomφnati mohli.
  16. Nebo ne n∞jak²ch vtipn∞ slo₧en²ch bßsnφ nßsledujφce, znßmu uΦinili jsme vßm Pßna naÜeho Jezukrista moc a p°φchod, ale jako₧to ti, kte°φ₧ jsme oΦima sv²ma vid∞li jeho velebnost.
  17. P°ijal¥ jest zajistΘ od Boha Otce Φest a slßvu, kdy₧ se stal k n∞mu hlas takov² od velebnΘ slßvy: Tento¥ jest ten m∙j mil² Syn, v n∞m₧ mi se zalφbilo.
  18. A ten hlas my jsme slyÜeli s nebe poÜl², s nφm byvÜe na onΘ ho°e svatΘ.
  19. A mßme¥ p°epevnou °eΦ prorockou, kterΘ₧to ₧e Üet°φte jako svφce, jen₧ svφtφ v temnΘm mφst∞, dob°e Φinφte, a₧ by se den rozednil a dennice vzeÜla v srdcφch vaÜich,
  20. Toto nejprve znajφce, ₧e ₧ßdnΘho proroctvφ Pφsma [svatΘho] v²klad nezßle₧φ na rozumu lidskΘm.
  21. Nebo nikdy z lidskΘ v∙le nepoÜlo proroctvφ, ale Duchem svat²m puzeni jsouce, mluvili svatφ Bo₧φ lidΘ.

    2.kapitola (Druhß EpiÜtola S. Petra)


    V²strahu v∞rn²m dßvß, aby faleÜn²m apoÜtol∙m k v∙li na milost

    Bo₧φ neh°eÜili, 2. zlostnφ a rouhavφ neb²vali, 3. ale na p°φsnou

    Bo₧φ proti hanebn²m h°φÜnφk∙m spravedlnost pat°φce,

    12. ohyzdn²mi a stydk²mi bluda°i sm∞le pohrdali.

  1. B²vali pak i faleÜnφ proroci v lidu, jako₧ i mezi vßmi budou faleÜnφ uΦitelΘ, kte°φ₧ [chyt°e] uvedou sekty zatracenφ, i toho Pßna, kter²₧ je vykoupil, zapφrajφce, uvodφce na sebe rychlΘ zahynutφ.
  2. A mnozφ nßsledovati budou jejich zahynutφ, skrze n∞₧ cesta pravdy bude v porouhßnφ dßvßna.
  3. A lakom∞ skrze vymyÜlenΘ °eΦi vßmi kupΦiti budou; kter²ch₧to odsouzenφ ji₧ dßvno nemeÜkß, a zahynutφ jejich nespφ.
  4. Nebo pon∞vad₧¥ B∙h and∞l∙m, kte°φ₧ zh°eÜili, neodpustil, ale strhna je do ₧alß°e, °et∞z∙m mrßkoty oddal, aby k odsouzenφ chovßni byli,
  5. I onomu prvnφmu sv∞tu neodpustil, ale [sama] osmΘho NoΘ, kazatele spravedlnosti, zachoval, kdy₧ potopu na sv∞t bezbo₧nφk∙ uvedl.
  6. A m∞sta Sodomsk²ch a Gomorsk²ch v popel obrßtiv, podvrßcenφm odsoudil, p°φklad budoucφm bezbo₧nφk∙m [na nich] ukßzav,
  7. A spravedlivΘho Lota, ztrßpenΘho t∞ch neÜlechetnφk∙ chlipn²m obcovßnφm, vytrhl.
  8. Ten zajistΘ spravedliv², bydliv mezi nimi, den ode dne hled∞nφm i slyÜenφm spravedlivou duÜi neÜlechetn²mi [jejich] skutky trßpil.
  9. Umφ¥ Pßn zbo₧nΘ z pokuÜenφ vytrhnouti, neprav²ch pak ke dni soudu potrestan²ch dochovati,
  10. A zvlßÜt∞ t∞ch, jen₧ po t∞le v ₧ßdosti neΦistΘ chodφ, a vrchnostφ pohrdajφ, [jsou i] sm∞lφ, sob∞ se zalibujφcφ, neost²chajφ se d∙stojnostem porouhati.
  11. JeÜto and∞lΘ, jsouce v∞tÜφ v sφle a v moci, neΦinφ proti nim p°ede Pßnem potupnΘho soudu.
  12. Tito pak jako nerozumnß hovada, kterß₧ za p°irozenφm jdou, zplozenß k zjφmßnφ a k zahynutφ, tomu, Φemu₧ nerozum∞jφ, rouhajφce se, v tom svΘm poruÜenφ zahynou,
  13. [A tak] odplatu nepravosti [svΘ] ponesou, jako₧to ti, kte°φ₧to sob∞ za rozkoÜ polo₧ili, aby se na ka₧d² den v libostech sv²ch kochali, [nejsouce ne₧] poskvrny a mrzkosti, ti, kte°φ₧ s vßmi hodujφce, v sv²ch lstech se kochajφ,
  14. OΦi majφce plnΘ cizolo₧stva, a bez p°estßnφ h°eÜφcφ, p°eluzujφce duÜe neustaviΦnΘ, srdce majφce vycviΦenΘ v lakomstvφ, synovΘ zlo°eΦenstvφ.
  15. Kte°φ₧ opustivÜe cestu p°φmou, zbloudili, nßsledujφce cesty Balßmovy, [syna] Bozorova, kter²₧ mzdu nepravosti zamiloval.
  16. Ale m∞l, od koho by pokßrßn byl pro sv∙j v²stupek. [Nebo] jhu poddanß [oslice] n∞mß, Φlov∞Φφm hlasem promluvivÜi, zbrßnila nemoudrosti proroka.
  17. Ti¥ jsou studnice bez vody, [a] mlhy vichrem zbou°enΘ, jim₧¥o mrßkota tmy chovß se na v∞Φnost.
  18. Nebo p°epyÜn∞ marnΘ v∞ci vypravujφce, ₧ßdostmi t∞la [a] chlipnostmi loudφ ty, kte°φ₧ byli vpravd∞ utekli od t∞ch, jen₧ bludu obcujφ,
  19. Slibujφce jim svobodu, jeÜto sami jsou slu₧ebnφci poruÜenφ, pon∞vad₧ od koho₧ kdo jest p°emo₧en, tomu jest i v slu₧bu podroben.
  20. Jestli₧e pak ti, jen₧ uÜli poskvrn sv∞ta, skrze znßmost Pßna a Spasitele Jezukrista, op∞t zase v to zapleteni jsouce, p°emo₧eni byli, uΦin∞n jest poslednφ zp∙sob jejich horÜφ ne₧li prvnφ.
  21. LΘpe by zajistΘ jim bylo nepoznßvati cesty spravedlnosti, ne₧li po nabytφ znßmosti odvrßtiti se od vydanΘho jim svatΘho p°ikßzßnφ.
  22. Ale p°ihodilo se jim to, co₧ se v p°φslovφ pravΘm °φkßvß: Pes navrßtil se k v²vratku svΘmu, a svin∞ umytß do kaliÜt∞ blßta.

    3.kapitola (Druhß EpiÜtola S. Petra)


    K stßlosti v p°ijatΘ pravd∞, k zr∙stu v nφ, 3. a k varovßnφ se

    posm∞vaΦ∙, i k strojenφ se ku p°φchodu Pßn∞ napomφnß, 6. a mezi

    tφm o p°edeÜlΘm prvn∞jÜφho sv∞ta zahynutφ, 10. i budoucφm tohoto

    rychlΘm a nenadßlΘm skrze ohe≥ zka₧enφ, aneb p°eΦiÜt∞nφ i hrozn∞

    i pot∞Üiteln∞ vypravuje.

  1. NejmilejÜφ, ji₧ toto druh² list vßm pφÜi, v kter²ch₧to [listech] vzbuzuji skrze napomφnßnφ vaÜi up°φmnou mysl,
  2. Abyste pamatovali na slova p°edpov∞d∞nß od svat²ch prorok∙, a na p°ikßzßnφ [vydanΘ vßm] od nßs apoÜtol∙ Pßna a Spasitele,
  3. Toto nejprve v∞douce, ₧e¥ p°ijdou v poslednφch dnech posm∞vaΦi, podle sv²ch vlastnφch ₧ßdostφ chodφcφ,
  4. A °φkajφcφ: Kde₧ jest to zaslibovßnφ p°φchodu jeho? Nebo jak₧ otcovΘ [naÜi] zesnuli, vÜecko tak trvß od poΦßtku stvo°enφ.
  5. Toho¥ zajistΘ z ·mysla v∞d∞ti nechtφ, ₧e nebesa ji₧ dßvno slovem Bo₧φm byla uΦin∞na, i zem∞ z vody a na vod∞ upevn∞na.
  6. ProΦe₧ onen prvnφ sv∞t vodou jsa zatopen, zahynul.
  7. Ta pak nebesa, kterß₧ nynφ [jsou,] i zem∞, t²m₧ slovem odlo₧ena jsou a zachovßna k ohni, ke dni soudu a zatracenφ bezbo₧n²ch lidφ.
  8. Ale tato jedna v∞c nebudi₧ p°ed vßmi skryta, nejmilejÜφ, ₧e jeden den u Pßna [jest] jako tisφc let, a tisφc let jako jeden den.
  9. NemeÜkߥ Pßn [s napln∞nφm] slib∙, (jako₧ n∞kte°φ za to majφ, ₧e obmeÜkßvß,) ale shovφvß nßm, necht∞, aby kte°φ zahynuli, ale vÜickni ku pokßnφ se obrßtili.
  10. P°ijde¥ zajistΘ den Pßn∞, jako zlod∞j v noci, v kterΘm₧to nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a ₧ivlovΘ pßlivostφ ohn∞ rozplynou se, zem∞ pak i ty v∞ci, kterΘ₧ jsou na nφ, vypßleny budou.
  11. Pon∞vad₧ tedy to vÜecko mß se rozplynouti, jacφ pak vy b²ti mßte v svat²ch obcovßnφch a v zbo₧nosti,
  12. OΦekßvajφce a chvßtajφce ku p°φÜtφ dne Bo₧φho, v n∞m₧to nebesa, ho°φce, rozpustφ se, a ₧ivlovΘ pßlivostφ ohn∞ rozplynou se?
  13. NovΘho pak nebe a novΘ zem∞ podle zaslφbenφ jeho Φekßme, v kter²ch₧to spravedlnost p°eb²vß.
  14. Proto₧, nejmilejÜφ, takov²ch v∞cφ Φekajφce, sna₧te₧ se, abyste bez poskvrny a bez ·hony p°ed nφm nalezeni byli v pokoji;
  15. A Pßna naÜeho dlouhoΦekßnφ za spasenφ m∞jte, jako₧ i mil² bratr nßÜ Pavel, podle sob∞ danΘ moudrosti, psal vßm,
  16. Jako i ve vÜech epiÜtolßch [sv²ch], mluv∞ v nich o t∞ch v∞cech. Mezi nimi₧ n∞kterΘ jsou nesnadnΘ k vyrozum∞nφ, kter²ch₧to neuΦenφ a neutvrzenφ natahujφ, jako i jin²ch Pφsem, k svΘmu vlastnφmu zatracenφ.
  17. Vy tedy, nejmilejÜφ, [to] prve v∞douce, st°ezte₧ se, abyste bludem t∞ch neÜlechetn²ch [lidφ] nebyli pojati [a] nevypadli od svΘ pevnosti.
  18. Ale rozmßhejte₧ se v milosti a v znßmosti Pßna naÜeho a Spasitele Jezukrista, jemu₧ slßva i nynφ i na Φasy v∞ΦnΘ. Amen.
Zp∞t na obsah...